[17] Nálezy Ústavního soudu č. 54/2020 Sb. a č. 325/2020 Sb. nedopadají na tu hmotně právní úpravu, která byla v tomto správním řízení, resp. řízení o rozkladu, aplikována na odpovědnost účastníka řízení.
[18] Pro posouzení okamžiku spáchání trvajícího přestupku, jenž určuje znění zákona, které má být na jednání pachatele aplikováno, není rozhodující, od kterého okamžiku je naplněna a trvá deliktní odpovědnosti účastníka řízení, nýbrž okamžik jeho spáchání, resp. fikce spáchání, tj. v tomto případě okamžik doručení oznámení o zahájení tohoto správního řízení ve smyslu § 12 odst. 11 trestního řádu a příslušné ustálené judikatury správních soudů.
[19] Jelikož ani nedošlo v době od zahájení tohoto správního řízení k takovým změnám hmotně právní úpravy podle ZOHS a přestupkového zákona jako celku, které by vůbec dopadaly na skutek zakládající odpovědnost účastníka řízení, nevyvstala v průběhu tohoto správního řízení žádná potřeba vzájemného poměřování měr příznivosti dřívější a pozdějších hmotně právních úprav ve smyslu působení výjimky ze zákazu retroaktivity ve prospěch účastníka řízení.
[20] Srov. nález Ústavního soudu ze dne 13. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 574/03, usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. II ÚS 512/05, či rozsudek NSS ze dne 25. 7. 2007, č. j. 1 Azs 55/2006-6.
[21] Dle § 27 zákona č. 12/2020 Sb.: „Tento zákon nabývá účinnosti patnáctým dnem po jeho vyhlášení, s výjimkou (…)“. Žádné přechodné ustanovení vztahující se na novelizovaný text správního řádu tato novela neobsahuje.
[22] Dle čl. XXXII zákona č. 403/2020 Sb.: „Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem třetího kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení.“ Žádné přechodné ustanovení vztahující se na novelizovaný text správního řádu tato novela rovněž neobsahuje.
[23] Srov. rozsudky NSS ze dne 14. 2. 2013, č. j. 7 As 79/2012-54, ze dne 29. 8. 2013, č. j. 7 As 182/2012-58, či ze dne 19. 2. 2014, č. j. 1 Afs 88/2013-66.
[24] Viz rozsudek NSS ze dne 23. 10. 2003, č. j. 2 As 11/2003-164.
[25] Srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 22. 4. 2014, č. j. 8 As 37/2011-154.
[26] Viz Důvodová zpráva k bodům 22 až 24 návrhu zákona 293/2016 Sb.
[27] Viz zejm. body 68 až 76 odůvodnění napadeného rozhodnutí.
[28] Srov. přiměřeně přiléhavý rozsudek NSS ze dne 28. 6. 2017, č. j. 6 As 292/2016-71: „(…) pokud místní samospráva přijme řešení, které umožňuje provozování loterií na taxativně stanovených místech bez dalšího, je nutné dále zkoumat, zda přijaté řešení není diskriminační a zda nenarušuje hospodářskou soutěž, jak zdůrazňoval Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ve svém stanovisku ze dne 1. 9. 2014. Nejvyšší správní soud tímto nezpochybňuje právo místní samosprávy regulovat hazard na svém území, avšak požaduje, aby bylo zkoumáno, zda pod pláštíkem spravedlivého boje proti hazardu z důvodu ochrany veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku nebyly sledovány jiné cíle.“
[29] Srov. bod 123 odůvodnění napadeného rozhodnutí: „Úřad nepopírá, že zejména v případě vozidel s hybridním pohonem typu PHEV může být výše emisí CO2 v různých fázích jejich jízdy odlišná a může se pohybovat v širokém rozmezí.“
[30]Srov. KINDL, Jiří. § 1 [Úvodní ustanovení]. In: KINDL, Jiří, MUNKOVÁ, Jindřiška. Zákon o ochraně hospodářské soutěže. 3. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2016, s. 13. ISBN 978-80-7400-627-2. „Z ustanovení § 1 odst. 1 plyne, že jednotlivé delikty upravené v zákoně jsou (co se týče dopadu na hospodářskou soutěž) postaveny na ohrožovacím principu, jelikož do zmíněné legislativní zkratky „narušení“ hospodářské soutěže spadá i její prosté ohrožení“.
[31] Srov. rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 13. 11. 2017, č. j.: ÚOHS-R0007/2017/HS-33348/2017/310/AŠi, rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 15. 5. 2018, č. j.: ÚOHS-R145/2017/HS-14196/2018/310/AŠi, nebo rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 18. 3. 2009, č. j.: UOHS-R 126/2008/01-3227/2009/310/ADr.
[32] V tomto směru považuji citovanou judikaturu NSS vzniklou při posuzování deliktní odpovědnosti v oblasti ochrany životního prostředí a ze strany NSS přímo aplikovanou na problematiku deliktní odpovědnosti v oblasti zadávání veřejných zakázek za zcela přiléhavou rovněž oblasti ochrany hospodářské soutěže, resp. na § 19a odst. 1 písm. a) ZOHS.
[33] Srov. č. l. 90, 91 a 95 správního spisu.
[34] Srov. bod 47 a násl. odůvodnění napadeného rozhodnutí.
[35] Srov. body 135 a 146 odůvodnění napadeného rozhodnutí.
[36] Dostupné na: https://www.uohs.cz/download/Legislativa/HS/SoftLaw/zasady_stanovovani_pokut.pdf
[37] Dostupné na: https://www.uohs.cz/cs/hospodarska-soutez/sbirky-rozhodnuti.html
[38] Srov. body 130 až 152 odůvodnění napadeného rozhodnutí.
[39] V dosavadních rozhodnutích Úřad přiřazoval koeficient času nad hodnotu 1 obdobím od 3 let a 4 měsíců až po 7 let a 2 měsíců, kdy kčasu>1.
[40] Úřad v minulosti u případu porušení § 19a ZOHS přiřadil koeficient času období 8 měsíců, kdy kčasu<1, v jediném případě, a to v rozhodnutí Úřadu ze dne 20. 12. 2019, č. j. ÚOHS-S0232/2018/VS-35131/2019/830/VVo, jež však ve smyslu citovaného usnesení rozšířeného senátu NSS nepředstavuje správní praxi zakládající v tomto ohledu žádné legitimní očekávání. Krom toho ani navazující přezkum v konkrétních skutkových okolnostech tohoto odkazovaného případu nesouvisel s řešením otázky přerušení jednoty skutku a nevyvstávala tedy ani otázka spravedlivosti adekvátního snížení pokuty jako v právě řešeném případě napadeného rozhodnutí. Předpoklady pro úpravu tomu odpovídající úvahy Úřadu ohledně způsobu přiřazení koeficientu času v rámci jeho správního uvážení tedy na rozdíl od napadeného rozhodnutí nebyly dány.
[41] Vlivem tohoto zaokrouhlení v řádu měsíců se v tomto ohledu (určení výměry pokuty) ukazuje jak zcela irelevantní otázka počítání času a momento 12. 2. 2019 7:53 hod. ve smyslu výše citovaného rozsudku NSS ze dne 19. 9. 2013, č. j. 7 As 95/2011-108.
[42] Srov. např. rozsudek NSS ze dne 28. 5. 2003, č. j. 7 A 124/2000-39: „Správní řízení tvoří jeden celek do pravomocného rozhodnutí; vady řízení nebo rozhodnutí v I. stupni lze odstranit v řízení odvolacím. S tím také počítá institut změny rozhodnutí v odvolacím řízení, v němž odvolací orgán podle § 59 odst. 1 spr. ř. přezkoumává napadené rozhodnutí v celém rozsahu, a je-li to nutné, dosavadní řízení doplní, popřípadě vady odstraní. Není tedy vázán jen důvody podaného odvolání a může rozhodnutí změnit, shledá-li k tomu důvody. Rozhodnutí o odvolání tak jako jakékoliv jiné správní rozhodnutí musí ovšem odpovídat zákonu (§ 46 spr. ř.).“
[43] Vzhledem ke komplexnímu způsobu výpočtu pokuty zahrnujícímu vstupní částku 10 000 Kč si tento způsob určení koeficientu času zachovává funkčnost, účel i smysl i pro velmi krátké doby, byť zaokrouhlené na celé měsíce dolů.
[44] Koeficient obyvatel Úřad určuje v závislosti na konkrétním kalendářním roce dokonání přestupku, resp. v závislosti na dohledatelnosti údajů o počtu obyvatel, který je statisticky sledován a zveřejňován Českým statistickým úřadem vždy k počátku každého kalendářního roku.
[45] Srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 3/02 (N 105/27 SbNU 177; 405/2002 Sb.), či ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 52/13 (219/2014 Sb.)
[46]https://www.praha.eu/jnp/cz/o_meste/finance/rozpocet/rozpocet_na_rok_2021/schvaleny_rozpocet_vlastniho_hlavniho.html
[47] Srov. bod 27 odůvodnění usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 4. 2010, č. j. 1 As 9/2008-133: „Likvidační pokutou přitom rozšířený senát rozumí sankci, která je nepřiměřená osobním a majetkovým poměrům pachatele deliktu do té míry, že je způsobilá mu sama o sobě přivodit platební neschopnost či ho donutit ukončit podnikatelskou činnost, nebo se v důsledku takové pokuty může stát na dlouhou dobu v podstatě jediným smyslem jeho podnikatelské činnosti splácení této pokuty a zároveň je zde reálné riziko, že se pachatel, případně i jeho rodina (jde-li o podnikající fyzickou osobu) na základě této pokuty dostanou do existenčních potíží.“