158. K problematice promlčení odpovědnosti za trvající a za pokračující delikt v prvé řadě odkazuji na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 As 69/2018 ze dne 30. 1. 2020, kde Nejvyšší správní soud s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2018 sp. zn. II. ÚS 635/18 (dále též nález Eurovia) dovodil, že „Ústavní soud v nálezu Eurovia toliko připomněl obecně se uplatňující princip, který nalézá svůj výraz mimo jiné v právní oblasti správního trestání. Právě okolnost, že Ústavní soud ve svém výkladu toliko připomněl, že v případě trvajícího deliktu má právní relevanci až jeho konec, aprobuje správnost aplikace tohoto právního principu jak na otázku určení okamžiku spáchání trvajícího deliktu, tak na otázku právní relevance tohoto okamžiku pro uplatnění dalších právních institutů (prekluze) v projednávané věci.
[40] Ze skutkového stavu v projednávaném případě je zřejmé, že žalobci odstranili protiprávní stav, který navodili uzavřením smlouvy o propojení a následně udržovali jejím plněním, až uzavřením dodatku č. 2 ke smlouvě o propojení ze dne 1. 8. 2003. Tento okamžik byl tedy koncem (okamžikem dokonání) správního deliktu žalobců.
[41] Co se týče zmiňované právní relevance tohoto okamžiku, Ústavní soud ve srovnatelných případech obecně odkazuje pro právní oblast trestního práva na to, že je určující pro počátek běhu promlčecí doby, pro oblast soukromého práva pro počátek promlčení práva na náhradu škody a pro oblast správního trestání pro počátek běhu promlčecí doby u trvajícího přestupku podle zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Není tedy pochyb, že Ústavní soud právní relevanci konce trvání či udržování protiprávního stavu váže (mj.) k promlčení různých druhů odpovědnosti za protiprávní jednání v různých oblastech práva, konkrétně pak k počátku běhu promlčecí doby.“
159. S ohledem na výše uvedený nález ve shodě s prvostupňovým orgánem konstatuji, že vzhledem k tomu, že předmětné protisoutěžní jednání bylo ukončeno dne 31. 3. 2013, představuje uvedené datum den počátku běhu prekluzivní lhůty.
160. Nemohu souhlasit s argumentem pokutovaného účastníka řízení, že vzhledem ke znění § 22 odst. 5 ZOHS účinném před 1. 9. 2009 je část posuzovaného jednání promlčena, neboť, se Úřad dne 11. 3. 2008 prokazatelně dozvěděl o existenci předmětných smluv o prodeji HTU, a to hned ze dvou důvodů. V prvé řadě uvádím, že ust. § 22 odst. 5 ZOHS ve znění účinném před 1. 9. 2009 není pro posouzení zániku odpovědnosti za posuzované protisoutěžní jednání rozhodující. Pokračující delikt se posuzuje dle právní úpravy účinné ke dni ukončení svého posledního útoku, ledaže by pozdější úprava byla pro pachatele deliktu příznivější. Jak jsem již uvedl výše, pro posouzení předmětného protisoutěžního jednání je rozhodná právní úprava účinná k 31. 3. 2013, neboť 31. 3. 2013 bylo ukončeno předmětné protisoutěžní jednání a pozdější právní úprava není pro posouzení předmětného protisoutěžního jednání příznivější. Úpravu, která byla účinná v průběhu protisoutěžního jednání, ale nikoliv k datu ukončení protisoutěžního jednání, je v řízení dle zákona o ochraně hospodářské soutěže nutno zohledňovat toliko tak, že postihované jednání muselo být protiprávní v každém okamžiku svého trvání. Pro posouzení, zda v době, kdy docházelo k postihovanému protisoutěžnímu jednání (tj. od 11. 11. 2004 do 31. 3. 2013) nastala jediná změna právní úpravy mající vliv na výše uvedené posouzení – do 31 8. 2009 byla v zákoně o ochraně hospodářské soutěže stanovena subjektivní odpovědnost za protisoutěžní jednání. Úřad tedy musel posoudit, zda v této věci posuzované protisoutěžní jednání bylo zaviněné, což učinil, když přesvědčivým způsobem dovodil, že se jednalo o jednání úmyslné.
161. Dále konstatuji, že s ohledem na citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu, není pro počátek běhu subjektivní prekluzivní lhůty[56] rozhodující okamžik, kdy se správní orgán dozvěděl o části protiprávního jednání, neboť trvající či pokračující delikt je třeba posuzovat jako celek, a k počátku běhu promlčecí lhůty tak nemůže dojít před ukončením takovéhoto deliktu.
K námitkám ohledně výše ukládané pokuty.
162. Prvostupňový orgán při individualizaci sankce postupoval dle metodiky nazvané Zásady postupu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže při stanovování výše pokut podle § 22 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, v platném znění (dále též „Zásady“), jakož i podle své dosavadní praxe tak, že nejprve určil velikost obratu dosaženého konkrétním soutěžitelem z prodeje zboží či služeb, jichž se narušení soutěže přímo nebo nepřímo týká, a to na vymezeném geografickém relevantním trhu (tzv. hodnotu prodejů), stanovil, že primárním deliktem je porušení čl. 101 odst. 1 SFEU, posoudil primární delikt co do typové závažnosti jako delikt závažný, následné stanovil s ohledem na svoji předcházející rozhodovací praxi a s ohledem na okolnosti případu výchozí podíl pro uložení pokuty ve výši 0,25 % hodnoty prodejů. Okolnostmi zohledněnými při stanovování výchozí podílu hodnoty prodejů byly počet dotčených trhů, počet uzavřených dohod, počet dotčených odběratelů, okolnost, že plnění dohod o zákazu exportu, nebylo kontrolováno a vymáháno, vyjádření oslovených soutěžitelů působících na vymezeném relevantním trhu ohledně dopadu předmětných dohod na jejich jednání; Úřad v této souvislosti konstatoval, že vytýkané protisoutěžní jednání mělo spíše omezený dopad.
163. Úřad dále s ohledem na délku trvání protisoutěžního jednání (8 let a 4 měsíce) určil koeficient času (2,62), kterým vynásobil výchozí podíl hodnoty prodejů, čímž určil základní částku pro výpočet pokuty. Tu následně upravil o polehčující a přitěžující okolnosti tak, že ukončení šetřeného protisoutěžního jednání před zahájením správního řízení bylo důvodem pro snížení o 30 % základní částky a zavinění ve formě úmyslu bylo důvodem pro navýšení základní částky pokuty o 20 %. V dalším kroku Úřad navýšil výslednou výši pokuty za primární delikt o 10 % za spáchání sekundárního deliktu. Po zaokrouhlení na celé tisíce směrem dolů činila pokuta výsledných 5 232 000 Kč. Pokuta v této výši nepřesahuje maximální hranici pokuty dle § 22a odst. 2 ZOHS. Prvostupňový orgán rovněž dovodil, že uvedená výše pokuty není pro pokutovaného účastníka řízení likvidační.
164. Vzhledem k tomu, že jsem se neztotožnil s námitkou, že výrobkový relevantní trh byl v prvostupňovém rozhodnutí nesprávně určen, nemohu se ztotožnit ani s námitkou, že s ohledem na pokutovaným účastníkem řízení tvrzené nesprávné vymezení výrobkového relevantního trhu měla být adekvátně snížena základní částka pokuty. Jak jsem uvedl výše, nesouhlasím s tím, že by relevantní trh měl být vymezen po věcné stránce jako „trh velkoobchodního prodeje uhelných paliv.“[57] Vzhledem k tomu že se ztotožňuji s postupem prvostupňového orgánu, spočívajícím v zahrnutí prodeje HTU průmyslovým odběratelům do produktové stránky relevantního trhu, považuji za správný i postup prvostupňového orgánu spočívající v tom, že v rámci stanovování pokuty byl do objemu tržeb pokutovaného účastníka řízení za HTU zahrnut i prodej HTU průmyslovým odběratelům uvedeným v bodě 92 rozkladu.[58] Ani okolnost, že účastník řízení tvrdí, že uvedené HTU bylo z kapacitních důvodů prodáno jako hnědé energetické uhlí nepovažuji za relevantní, neboť i sám účastník řízení uvádí, že se fakticky jednalo o prodej HTU. Této námitce pokutovaného účastníka řízení tedy nemohu přisvědčit.
165. Ani námitku pokutovaného účastníka řízení, že Úřad nezohlednil všechny polehčující okolnosti, nepovažuji za důvodnou. Nemohu souhlasit s námitkou pokutovaného účastníka řízení, že potrestané deliktní jednání bylo neúmyslné. Účastník řízení opakovaně uzavíral s různými odběrateli obdobné smlouvy o prodeji HTU, jejichž součástí byly klauzule uvedené výše. Šlo o pravidelně uzavírané typové smlouvy. Na tom nic nemůže měnit ani okolnost, že pokutovaný účastník řízení ustanovení smluv typu D až F nepovažoval (a nepovažuje) za zakázané protisoutěžní dohody.
166. Nemohu dát pokutovanému účastníku řízení za pravdu ani v tom, že Úřad měl při ukládání pokuty zohlednit dobu, která od ukončení údajného deliktního jednání uplynula, coby polehčující okolnost. Druhostupňový orgán v tomto vychází především z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 6. 2017, č. j. 6 As 68/2017-53: „Pokuta uložená stěžovatelce je způsobilá plnit svoji funkci, i když byla uložena až s osmiletým zpožděním. Vzhledem k závažnosti jednání, jehož se stěžovatelka dopustila, je i nadále žádoucí, aby nesla negativní následky s tímto jednáním spojené. To, že žalovaný na uložení pokuty nerezignoval, navíc dává stěžovatelce i ostatním soutěžitelům signál, že narušování hospodářské soutěže nezůstane ze strany veřejné moci nepotrestáno.“ Je zjevné, že Nejvyšší správní soud nesdílí názor pokutovaného účastníka řízení o postupném slábnutí a zániku preventivní funkce pokuty s ohledem na běh času.
167. Nesouhlasím ani s tím, jak v této souvislosti chápe pokutovaný účastník řízení význam a účel jednotlivých funkcí správní sankce. Preventivní funkci sankce asi nejlépe obsáhl ve svém rozhodnutí Městský soud v Praze: „Preventivní úloha postihu nespočívá jen v účinku vůči žalobci. Postih musí mít sílu odradit od nezákonného postupu i jiné nositele stejných zákonných povinností; tento účinek pak může vyvolat jen postih odpovídající významu chráněného zájmu, včas a věcně správně vyvozený. Jde-li o finanční postih, musí být znatelný v majetkové sféře delikventa, tedy být nikoli pro něho zanedbatelný, a nutně tak musí v sobě obsahovat i represivní složku. V opačném případě by totiž postih delikventa smysl postrádal.“[59] Funkce generální prevence tedy není dotčena dobou, která od ukončení údajného deliktního jednání uplynula. V souvislosti s problematikou individuální prevence dále odkazuji na citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 6. 2017, č. j. 6 As 68/2017-53, kde Nejvyšší správní soud dovodil, že i s časovým odstupem několika let narušování hospodářské soutěže nezůstane ze strany veřejné moci nepotrestáno. I takováto sankce tak motivuje soutěžitele, aby se zdrželi protisoutěžního jednání. Na základě výše uvedeného tedy nemůžu argumentaci pokutovaného účastníka řízení přisvědčit.
168. Další funkcí uložené pokuty, kterou ve své argumentaci zmiňuje účastník řízení, je funkce represivní. Aby tato funkce uložené pokuty mohla být naplněna, je nutné, aby peněžitá sankce nebyla likvidační, ale zároveň aby byla určitým zásahem do majetkové sféry sankcionovaného. Nejvyšší správní soud k tomu poznamenal, že aby pokuta za jiný správní delikt naplnila svůj účel z hlediska individuální i generální prevence, musí být citelným zásahem do majetkové sféry pachatele. Odpovídající intenzita majetkové újmy bude v konkrétních případech záviset na řadě faktorů, v prvé řadě však na závažnosti spáchaného deliktu. Ta v sobě vždy zahrnuje jak typovou závažnost, kterou zákonodárce vyjádřil již rozpětím zákonné sazby pro uložení pokuty, tak individuální závažnost protiprávního jednání v konkrétním případě.“[60] S ohledem na výše uvedené nemohu souhlasit s tvrzením účastníka řízení, že represivní funkce pokuty byla oslabena.
169. K argumentu „nízké intenzity“ posuzovaného jednání předně uvádím, že obecně se polehčující okolností rozumí okolnost snižující společenskou škodlivost přestupku, resp. snižující míru dotčení objektu přestupku, tedy společenských vztahů, zájmů a hodnot chráněných zákonem. Nejvyšší správní soud k této problematice uvedl následující:[61] „Hodnocení konkrétního stupně nebezpečnosti pro společnost, má podstatný význam nejen pro úvahu, zda jde vůbec o delikt, ale rozhodujícím způsobem zasahuje i do úvah o tom, zda jde o delikt závažnějšího nebo méně závažného charakteru. U každé přitěžující či polehčující okolnosti je nutno konkrétně zhodnotit její význam pro zvýšení či snížení stupně nebezpečnosti činu pro společnost. Při určování stupně nebezpečnosti deliktu pro společnost se nepřihlíží jen k okolnostem, které zakládají znaky deliktu, kterým byl účastník řízení uznán vinným, nýbrž i k dalším okolnostem, které sice nejsou nutné k naplnění znaků deliktu, které však charakterizují spáchaný skutek nebo jeho pachatele a mají vliv na jejich konkrétní společenskou nebezpečnost“. Při stanovování výše sankce obecně platí, že polehčující okolnost má na výši sankce takový vliv, že je ukládaná sankce nižší, než kdyby takovéto okolnosti nebylo.
170. Z napadeného rozhodnutí plyne, že Úřad při stanovování výše výchozího podílu hodnoty prodejů zohlednil okolnost, že plnění dohod o zákazu exportu, nebylo kontrolováno a vymáháno, vyjádření oslovených soutěžitelů působících na vymezeném relevantním trhu ohledně dopadu předmětných dohod na jejich jednání a okolnost, že vytýkané protisoutěžní jednání mělo spíše omezený dopad, tak, že výchozí podíl hodnoty prodejů je nižší, než kdyby těchto okolností nebylo, přičemž z napadeného rozhodnutí plyne, že Úřad tyto okolnosti považuje za snižující nebezpečnost posuzovaného jednání pro společnost.
171. K otázce „nízké intenzity“ dále konstatuji, že typová závažnost protisoutěžního jednání spočívajícího v uzavírání nezávisí na konkrétní formulaci protiexportní dohody, v další fázi individualizace sankce ovšem není vyloučeno, aby byla zohledněna i tato okolnost. Jak jsem již uvedl výše, při určování výchozího podílu hodnoty prodejů Úřad mimo jiné zohlednil, že plnění dohod o zákazu exportu, nebylo kontrolováno a vymáháno, vyjádření oslovených soutěžitelů působících na vymezeném relevantním trhu ohledně dopadu předmětných dohod na jejich jednání a že vytýkané protisoutěžní jednání mělo spíše omezený dopad. Tyto okolnosti přitom odpovídají tomu, co pokutovaný účastník řízení charakterizuje pojmem „nízká intenzita“ vytýkaného jednání.
172. Samotnou formulaci protisoutěžních dohod, kterou pokutovaný účastník řízení považuje za znak „nízké“ intenzity“ vytýkaného jednání, Úřad při stanovování pokuty nezohledňoval. S takovým postupem souhlasím, neboť tato okolnost sama o sobě nemá za následek snížení společenské nebezpečnosti protisoutěžní dohody (i protisoutěžní dohoda uzavřená bez stanovených sankcí může být vymáhána, i takováto dohoda může mít např. výrazný dopad na širší skupinu spotřebitelů).
173. Nemohu souhlasit ani s námitkou účastníka řízení, že okolnost, že deliktní jednání bylo ukončeno ještě před zahájením správního řízení, má krom zohlednění coby polehčující okolnosti být rovněž zohledněna coby okolnost snižující preventivní funkci pokuty. Jak jsem již uvedl výše, nemám za to, že by se s ohledem na dobu, která uplynula od ukončení protiprávního jednání, měla být pokuta snížena, nemohu souhlasit ani s na to navázaným argumentem, že by při snížení pokuty z důvodu oslabení či zániku preventivní funkce pokuty měla být podruhé zohledněna okolnost, že deliktní jednání bylo ukončeno ještě před zahájením správního řízení. Jak jsem již uvedl výše, konkrétní způsob zohlednění jednotlivých okolností věci při ukládání pokuty závisí na správním orgánu. Krom důvodů uvedených výše mě k tomu vede rovněž okolnost, že takový postup by byl v rozporu se zásadou zákazu dvojího přičítání téhož. K tomu dodávám, že zohlednění okolnosti, že deliktní jednání bylo ukončeno ještě před zahájením správního řízení, snížením základní části pokuty o 30 % považuji za zcela adekvátní.
174. Na základě výše uvedeného uzavírám, že jsem nemohl přisvědčit žádné z námitek pokutovaného účastníka řízení vztahující se k uložené pokutě. Výrok III. napadeného rozhodnutí, kterým Úřad pokutu uložil, považuji za zákonný a správný, a proto jej potvrzuji.
K výroku o náhradě nákladů řízení
175. Výrok o náhradě nákladů řízení jsem rovněž přezkoumal v souladu s § 89 odst. 2 správního řádu ve spojení s § 152 odst. 5 správního řádu. S posouzením, které prvostupňový orgán v tomto směru učinil, se ztotožňuji, a odkazuji na něj, když ani účastník řízení nevznáší proti tomuto posouzení námitky. Souhlasím se závěrem prvostupňového orgánu, že je namístě uložit účastníku řízení povinnost uhradit paušální částku náhrady nákladů řízení ve výši 2 500 Kč. Napadené rozhodnutí bylo vydáno v rámci správního řízení, které bylo vyvoláno porušením právní povinnosti účastníků řízení, a z důvodu značné délky a rozsahu dokazování provedeného ve správním řízení bylo namístě paušální částku náhrady nákladů správního řízení zvýšit na 2 500 Kč dle ust. § 6 odst. 2 věty první vyhlášky č. 520/2005 Sb. o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení.
176. V této souvislosti dodávám, že prvostupňový orgán postupoval v souladu s právními předpisy, když výši náhrad nákladů řízení určil dle výše uvedené vyhlášky v jejím původním znění, tj. ve znění účinném do 30. 6. 2017, neboť dle přechodného ustanovení novely č. 112/2017 Sb., kterou byla s účinností od 1. 7. 2017 výše uvedená vyhláška změněna, se náklady řízení zahájených a pravomocně neskončených přede dnem nabytí účinnosti této novely posoudí dle dosavadních právních předpisů.
K výroku V. napadeného rozhodnutí.
177. Jak jsem již uvedl výše, výrokem V. napadeného rozhodnutí Úřad dle § 67 odst. 1 správního řádu zastavil správní řízení sp. zn. ÚOHS-S338/2014/KD se společností CCS. I tento výrok pokládám za zákonný a správný. Vzhledem k tomu, že souhlasím se závěrem prvostupňového orgánu, že odpovědnost za jednání společnosti MU (s tím odpovědnost za jednání společnosti Mostecká uhelná společnost, a.s., právní nástupce) přešlo na pokutovaného účastníka řízení, neboť pokutovaný účastník řízení je ekonomickým nástupcem společnosti MU, která je právním nástupcem společnosti Mostecká uhelná společnost, a.s., právní nástupce, souhlasím rovněž se závěrem Úřadu, že společnost CCS nemá nést odpovědnost za sankcionované jednání.
K výroku VI. napadeného rozhodnutí.
178. Výrokem VI. napadeného rozhodnutí Úřad dle § 76 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích zastavil správní řízení sp. zn. ÚOHS-S338/2014/KD se společností Czech Coal a.s. Společnost Czech Coal a.s. zanikla ke dni 1. 11. 2016 sloučením s pokutovaným účastníkem řízení. Za této situace neměl prvostupňový orgán učinit součástí napadeného rozhodnutí ze dne 18. 9. 2019 výrok, že se s (již neexistující) společností Czech Coal a.s. správní řízení zastavuje, neboť se deliktního jednání nedopustila.
179. Dle ust. § 21a odst. 4 ZOHS platí, že pokud právnická osoba, která je podezřelá z uzavření zakázané dohody, zneužití dominantního postavení nebo nedovoleného uskutečňování spojení zanikne, vede se řízení podle tohoto zákona s jejími právními nástupci. V dané věci bylo správní řízení sp. zn. ÚOHS-S338/2014/KD již před 1. 11. 2016 souběžně vedeno s právním nástupcem společnosti Czech Coal a.s., tj. s pokutovaným účastníkem řízení. Dikci § 21a odst. 4 ZOHS odpovídal postup prvostupňového orgánu, který pokutovaného účastníka řízení přípisem č. j. ÚOHS-S338/2014/KD-03068/2017/820/TPi ze dne 30. 1. 2017[62] informoval, že v souladu s § 21a odst. 4 ZOHS je s ním správní řízení vedeno rovněž coby s právním nástupcem společnosti Czech Coal a.s. Takovýto postup prvostupňového orgánu považuji za zcela adekvátní.[63] Posouzení, zda pokutovaný účastník řízení nese odpovědnost za možné správní delikty (tj. porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže a Smlouvy o fungování Evropské unie) coby právní nástupce společnosti Czech Coal a. s. se tak stalo součástí posouzení, zda pokutovaný účastník řízení nese odpovědnost za výše uvedené možné správní delikty. Problematikou odpovědnosti pokutovaného účastníka řízení za jednání, které je předmětem správního řízení sp. zn. ÚOHS-S338/2014/KD, se vyčerpávajícím způsobem zabýval výrok I. napadeného rozhodnutí. Otázku, zda pokutovaný účastník řízení nese odpovědnost za správní delikt též coby právního nástupce společnosti Czech Coal a.s. přitom stačilo adekvátním způsobem zodpovědět v odůvodnění napadeného rozhodnutí, což prvostupňový orgán v odůvodnění napadeného rozhodnutí učinil.[64] O celém předmětu správního řízení sp. zn. ÚOHS-S338/2014/KD tedy bylo rozhodnuto výroky I. až V. napadeného rozhodnutí, a výrok VI. napadeného rozhodnutí tak byl zcela nadbytečný.
180. Dle § 77 odst. 1 věty druhé správního řádu platí, že nicotné je rozhodnutí, které trpí vadami, jež je činí zjevně vnitřně rozporným nebo právně či fakticky neuskutečnitelným, anebo jinými vadami, pro něž je nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu.
181. Vzhledem k tomu, že prvostupňový orgán výrokem VI. napadeného rozhodnutí dle § 76 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích zastavil řízení se subjektem, se kterým tedy správní řízení ke dni vydání napadeného rozhodnutí vůbec nevedl a který ke dni vydání napadeného rozhodnutí již neexistoval, je výrok VI. napadeného rozhodnutí zatížen vadou, která jej činí právně neuskutečnitelným. Nelze zastavit správní řízení z meritorních důvodů se subjektem, se kterým se správní řízení vůbec nevede (a který nadto již neexistuje). Ve vztahu k výroku VI. napadeného rozhodnutí je tedy naplněn důvod nicotnosti správního rozhodnutí uvedený v ust. § 77 odst. 1 věty druhé správního řádu. Na základě výše uvedeného mi nezbylo než vyslovit nicotnost výroku VI. napadeného rozhodnutí.
182. Nad rámec výše uvedeného konstatuji, že se shoduji s právním hodnocením prvostupňového orgánu, že společnost Czech Coal a.s. neměla nést odpovědnost za posuzované protisoutěžní jednání, neboť předmětné smlouvy uzavírala jménem a na účet jiných subjektů. Vzhledem k tomu, že společnost Czech Coal a.s. zanikla ke dni 1. 11. 2016 sloučením s pokutovaným účastníkem řízení ovšem nemohu aprobovat postup prvostupňového orgánu, který se společností Czech Coal a.s. výrokem VI. napadeného rozhodnutí zastavil předmětné správní řízení z důvodu, že se společnost Czech Coal a.s. vytýkaného jednání nedopustila.
V. Závěr
183. Na základě výše uvedeného shrnuji své závěry. Orgán prvního správního stupně řádně zjistil skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Dostatečným způsobem se vypořádal s námitkami, které účastník řízení vznesl. Orgán prvního stupně zejména správně zjistil, že v předmětné věci docházelo k uzavírání smluv, jejichž součástí byly klauzule omezující export, a to v období od 11. 11. 2004 do 31. 3. 2013.
184. Na takto zjištěný skutkový aplikoval správný právní předpis správného časového znění, a při jeho výkladu se nedopustil žádného interpretačního pochybení. Prvostupňový orgán tak správně dovodil, že potrestané jednání představuje zakázanou protisoutěžní dohodu, a že jde porušení § 3 odst. 1 ZOHS i o porušení č. 101 odst. SFEU. Prvostupňový orgán správně dovodil, že se pokutovaný účastník řízení dopustil krom porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže též porušení Smlouvy o fungování Evropské unie. Závěr prvostupňového orgánu, že za toto protisoutěžní jednání odpovídá pokutovaný účastník řízení, rovněž považuji za správný, neboť je ekonomickým nástupcem společnosti CCS, která je právním nástupce společnosti MUS.
185. Prvostupňový orgán rovněž správně vymezil relevantní trh. Správně určil, že po věcné stránce jde o trh hnědého tříděného uhlí a po geografické stránce je relevantní trh vymezen územím České republiky. Při vymezování relevantního trhu prvostupňový orgán vycházel z dostatečných a relevantních podkladů a jeho postup neponechával prostor pro důvodné pochybnosti.
186. Rovněž postup prvostupňového orgánu při ukládání pokuty byl zákonný i správný a odpovídal též pravidlům uvedeným v Zásadách pro stanovování pokut. Prvostupňový orgán správně určil, že se pro účely výpočtu pokuty má za primární delikt považovat porušení čl. 101 odst. 1 SFEU. Při stanovování konečné výše pokuty správně přihlédl k tomu, že jednání účastníka řízení bylo úmyslné, a k tomu, že účastník řízení souběžně porušil zákon o ochraně hospodářské soutěže a Smlouvu o fungování Evropské unie. Zároveň prvostupňový orgán při stanovování výše pokuty adekvátně zohlednil všechny polehčující okolnosti.
187. Rovněž výrok IV., kterým Úřad rozhodl o náhradě nákladů řízení, a výrok V., kterým Úřad zastavil předmětné správní řízení se společnosti Czech Coal Services a.s. považuji za zákonné a správné.
188. Prvostupňový orgán ovšem pochybil, když do výrokové části napadeného rozhodnutí, zahrnul i výrok VI., kterým zastavil správní řízení se společností Czech Coal a.s. z důvodu, že se tato společnost deliktního jednání nedopustila. Nelze zastavit správní řízení z meritorních důvodů se subjektem, se kterým se správní řízení vůbec nevede (a který nadto již neexistuje), výrok VI. napadeného rozhodnutí je tedy právně neuskutečnitelný, a tedy nicotný.
189. Z výše uvedených důvodů mi nezbylo, než napadené rozhodnutí ve výrocích I. až V. potvrdit a rozklad zamítnout a zároveň vyslovit nicotnost výroku VI. napadeného rozhodnutí.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu ve znění zákona č. 12/2020 Sb. ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona dále odvolat.
otisk úředního razítka
Ing. Petr Rafaj
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží:
Vážený pan
JUDr. Petr Zákoucký, LL.M.
Dentons Europe CS LLP
V Celnici 1034/6
110 00 Praha 1
Na vědomí
Vážený pan
Mgr. Augustin Kohoutek, advokát
PELIKÁN KROFTA KOHOUTEK advokátní kancelář s.r.o.
Újezd 450/40
118 01 Praha
Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] V napadeném rozhodnutí bylo jako datum vydání rozhodnutí uvedeno nesprávné datum 18. 8. 2019. Datum vydání rozhodnutí bylo následně opraveno opravným usnesením č. j. ÚOHS-S338/2014/KD-25926/2019/820/TPi (č. l. 6767 správního spisu sp. zn. ÚOHS-S338/2014/KD).
[2] Ze smluv plyne, že se jedná o dodávky hnědého tříděného uhlí.
[3] Srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 512/05 ze dne 2. 2. 2006, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1556/2004 ze dne 15. 12. 2004 a rozsudek NSS sp. zn. 1 Azs 55/2006 ze dne 25. 7. 2007.
[4] Nově se pod pojmem „přestupek“ rozumí rovněž správní delikty právnických osob a podnikajících fyzických osob. Srov. § 112 odst. 1 věta první přestupkového zákona.
[5] Zákon č. 183/2017 Sb. ze dne 9. 6. 2017, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákona o některých přestupcích. Tento zákon nabyl účinnosti 1. 7. 2017, s výjimkou ustanovení části sto dvacáté šesté čl. CXXVIII, která nabyla účinnosti 1. 8. 2017 a části třicáté páté čl. XXXV, čl. CLXXXVII bodů 5 a 8 a čl. CCXXIII, které nabyly účinnosti 1. 1. 2018.
[6] Zákon č. 262/2017 Sb., o náhradě škody v oblasti hospodářské soutěže a o změně zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o náhradě škody v oblasti hospodářské soutěže). Tento zákon nabyl účinnosti dne 1. 9. 2017.
[7] Pro část ustanovení, jež se však pro toto řízení neuplatní, platí účinnost od 1. 10. 2016.
[8] Srov. zejména rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 9/2003-90 ze dne 13. 5. 2004, podle kterého „v souladu s principem právní jistoty má každý adresát právní normy právo očekávat, že řešení, která zákonodárce zvolí, jsou racionální a směřují k funkčnímu uspořádání společenských vztahů, a nikoliv naopak. Jestliže zákonodárce z nejrůznějších důvodů zvolí řešení jiné, musí je tím spíše přesně, jasně, určitě a srozumitelně vyjádřit v právních předpisech, jimiž jsou právní normy komunikovány svým adresátům. Neučiní-li tak, je zcela na místě dát přednost takovému výkladu, který je rozumný a odpovídá přirozenému smyslu pro spravedlnost.“
[9] Viz důvodová zpráva k zákonu č. 183/2017 Sb. K části sto dvanácté – změna zákona o ochraně hospodářské soutěže.
[10] Srov. § 21c, § 21c ZOHS, v účinném znění.
[11] Zákon č. 225/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
[12] Viz důvodová zpráva k zákonu č. 183/2017 Sb. K části sto padesáté deváté – změna správního řádu.
[13] Zákon č. 176/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.
[14] Zákon č. 12/2020 Sb. ze dne 11. prosince 2019 o právu na digitální služby a o změně některých zákonů
[15] Změny správního řádu souvisí s další elektronizací postupů orgánů veřejné správy. Ve správním řádu došlo ke změně § 6 odst. 2 a ke zrušení § 71 odst. 4 a § 79 odst. 7.
[16] Srov. nález Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2001, sp. zn. IV. ÚS 158/2000.
[17] Srov. dále rozhodovací praxi Úřadu, např. rozhodnutí předsedy Úřadu ve věci RWE Supply & Trading CZ, a. s., ze dne 21. 8. 2015, č. j. ÚOHS-R15/2015/HS-24337/2015/310.
[18] K aplikaci trestněprávních norem na řízení o správních deliktech srov. blíže konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. rozsudek ze dne 27. 10. 2004, č. j. 6 A 126/2002-27 nebo rozsudek ze dne 21. 3. 2012, č. j. 5 Afs 68/2011-99.
[19] Viz bod 147 napadeného rozhodnutí.
[20] Srov. blíže rozsudky NSS ze dne 14. 2. 2013, č. j. 7 As 79/2012-54; ze dne 29. 8. 2013, č. j. 7 As 182/2012-58; ze dne 19. 2. 2014, č. j. 1 Afs 88/2013-66.
[21] Bod 59 rozkladu.
[22] Český překlad Sdělení komise užívá pro anglický termín „demand substitution“ překlad „nahrazení poptávky“, takovýto překlad je ovšem zavádějící.
[23] Bod 25 Sdělení Komise.
[24] V této souvislosti pro úplnost dodávám, že nemohu souhlasit ani se způsobem, jakým pokutovaný účastník řízení vymezuje pojem „velkoobchodní prodej“, neboť tento pojem nelze chápat toliko jako prodej zboží (v tomto případě HTU) distributorům, ale je namístě do něj zahrnovat též prodej průmyslovým velkoodběratelům, kteří zboží (v tomto případě HTU) dále nepředprodávají, ale sami jej spotřebují. Pod tuto kategorii přitom spadají i odběratelé pokutovaného účastníka řízení uvedení v bodě 92 rozkladu.
[25] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 1. 2012, čj. 8 Afs 2/2011-217.
[26] Srov. např. KINDL, Jiří, MUNKOVÁ, Jindřiška. § 3 [Zakázané dohody]. In: KINDL, Jiří, MUNKOVÁ, Jindřiška. Zákon o ochraně hospodářské soutěže. 3. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2016.
[27] Rozhodnutí Tribunálu ve věci č. T-41/96, Bayer v. Commission, [2000] ECR II-3387, odst. 69. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím ESD ve spojených věcech č. C-2/01 P a C-3/01 P, Bundesverband der Arzneimittel-Importeure eV and Commission v. Bayer AG, [2004] ECR I-23.
[28] Ve smlouvách všech typů je přitom název České republiky tučně zvýrazněn.
[29] Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 3. 2012, č. j. 8 As 66/2011-74.
[30] Viz body 108 až 110 odůvodnění tohoto rozhodnutí.
[31] Resp. za jeden podnik ve smyslu unijního práva.
[32] Viz http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2004:101:0081:0096:EN:PDF.
[33] Rovněž překládáno jako „znatelný“.
[34] Viz bod 53 Oznámení Komise.
[35] Viz tabulka v bodě 102 napadeného rozhodnutí.
[36] Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Afs 3/2012 – 131 ze dne 20. 12. 2013
[37] K takovémuto postupu přitom není Úřad bezvýjimečně povinen, neboť Pokyny Komise představují toliko soft law.
[38] Tj. podmínka existence obchodu mezi čl. státy a podmínka možnosti dopadu na obchod mezi členskými státy.
[39] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2009, čj. 1 Afs 78/2008-721.
[40] V napadeném rozhodnutí Úřad zhodnotil porušení čl. 101 odst. 1 SFEU co do typové závažnosti jako závažný delikt. Dle Zásad postupu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže při stanovování výše pokut podle § 22 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, v platném znění by bylo porušení § 3 odst. 1 ZOHS v nyní posuzované věci bylo hodnoceno co do typové závažnosti rovněž jako závažné.
[41] Viz rozhodnutí Úřadu ÚOHS-S355/2007/KD-357/2010/820/HKa ze dne 8. 1. 2010.
[42] Viz případ kartelu „Benzíny“, rozsudek NSS č. j. 8 Afs 56/2007 – 479 ze dne 30. 12. 2009, v němž soud vyslovil, že „[v] období před vstupem České republiky do Evropské unie nebylo možné přímo aplikovat komunitární úpravu na ochranu hospodářské soutěže; současně zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, neobsahoval ustanovení, které by výslovně upravovalo sankční odpovědnost nástupců (universálních sukcesorů) protisoutěžního delikventa, který zanikl v průběhu správního řízení. Při řešení otázky možnosti přechodu deliktní odpovědnosti na nástupce zaniklého subjektu proto nebylo možné používat komunitární právo a komunitární judikaturu ani jako výkladové vodítko.
I v takovémto případě ale lze uplatnit justiniánskou zásadu zakazující obcházení a zneužívání zákona: quando aliquid prohibetur, progibetur et omne per quod devenitur ad illud (cožkoli je zakázáno, pak vše, čím by toho mohlo být dosaženo, je zakázáno také). Není tedy přípustné, abys se subjekt porušující normy soutěžního práva mohl vyhnout sankčnímu postihu účelovým právním úkonem (zde zánikem obchodní společnosti bez likvidace s právní nástupcem, přičemž se stále jednalo o tutéž ekonomickou entitu): takový postup je zneužitím práva, neboť obchází účel zákona o ochraně hospodářské soutěže. Ve vymezeném období proto bylo - byť jen za určitých restriktivně vymezených podmínek - možné povolat soutěžitele k odpovědnosti i v případě jeho zániku bez likvidace, a to postihem jeho právního nástupce.“
[43] Viz rozsudek NSS ve věci Sokolovská uhelná právní nástupce, a. s. ze dne 20. 12. 2013, č. j. 5 Afs 3/2012-131 odkazující rovněž na rozsudek NSS ze dne 30. 12. 2009, č. j. 8 Afs 56/2007-479.
[44] Srov. rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) z 11. 12. 2007 ve věci C-280/06, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím Consiglio di Stato (Itálie), Autorità Garante della Concorrenza e del Mercato a další vs. Ente tabacchi italiani – ETI SpA a další.
[45] Viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2012, č. j. 62 Ca 22/2007 - 2067 potvrzený rozsudkem NSS ze dne 24. 4. 2013, č. j. 2 Afs 50/2012 – 241: „Pokud jde o námitky proti odpovědnosti v rámci skupiny Siemens, pak z napadeného rozhodnutí plynou důvody, pro které mohlo být se žalobcem j) správní řízení vedeno jako s právním nástupcem společností VA Technologie AG a VA Tech T&D GmbH; tyto důvody přitom i zdejší soud považuje za relevantní. Především je podstatný odkaz žalovaného na rozhodnutí Evropské komise COMP/M.3653 (bod 211. napadeného rozhodnutí) a úvahy na tento odkaz navazující. Ty by zdejší soud bez jakýchkoli výhrad převzal, proto na ně stačí jako na správné odkázat.“
[46] Pojem „podnik“ má v rámci unijních norem soutěžního práva shodný význam jako pojem „soutěžitel“ dle zákona o ochraně hospodářské soutěže.
[47] K tomu viz bod 107 a násl. odůvodnění tohoto rozhodnutí.
[48] Viz veřejně dostupné údaje v obchodním rejstříku: https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-sl-detail?dokument=12095134&subjektId=34498&spis=541416
[49] Viz příloha č. 4H a příloha č. 4 L Projektu.
[50] Viz bod 115 a násl. odůvodnění tohoto rozhodnutí.
[51] PETR, M. Vztah českého a unijního soutěžního práva. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 88.
[52] V této souvislosti viz body 134 a 135 odůvodnění tohoto rozhodnutí.
[53] Viz rozsudek KS v Brně ze dne 25. 9. 2014, č. j. 62 Af 27/2011-554 nebo rozsudek NSS ze dne 29. 5. 2009, č. j. 5 Afs 95/2007-353.
[54] V odpovědi založené na č. l. 6299 až 6301 správního spisu navíc odběratel výslovně poukazuje na omezující charakter protiexportních doložek.
[55] Dle čl. 25 odst. 5 poslední věty Nařízení se tato doba prodlužuje o dobu, po kterou je rozhodnutí Komise předmětem řízení u Soudního dvora.
[56] Tj. lhůty, která počíná běžet ode dne, kdy se správním orgán dozví o protiprávním jednání.
[57] K tomu viz bod o a násl. odůvodnění tohoto rozhodnutí.
[58] Nad rámec výše uvedeného dodávám, že prodej HTU průmyslovým odběratelům uvedeným v bodě 92 rozkladu by spadal i pod pokutovaným účastníkem řízení navrhovaný „trh velkoobchodního prodeje uhelných paliv“.
[59] Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2004, sp. zn. 10 Ca 250/2003.
[60] Viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. 1 As 9/2008.
[61] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 1 Afs 58/2009.
[62] Viz č. l. 5876 správního spisu sp. zn. ÚOHS-S338/2014/KD.
[63] Za dané procesní situace nebylo na místě, aby prvostupňový vydával usnesení o zastavení řízení (§ 66 odst. 2 věta první správního řádu a cotrario)
[64] Z odůvodnění napadeného rozhodnutí m. j. plyne, že prvostupňový orgán považuje pokutovaného účastníka řízení za právního nástupce společnosti Czech Coal a.s. a že společnosti Czech Coal a.s. odpovědnost za správní delikt vůbec nevznikla.