{"html": "<div class=\"doc\"><p>154.     Ve vztahu k třetímu bodu sděluji, že správní orgán prvního stupně nebyl povinen rozlišovat mezi úmyslem přímým a nepřímým, jak ostatně vyplývá z ustálené praxe Úřadu, která nebyla v této souvislosti ani následným soudním přezkumem zpochybněna.[50] Současná ani předchozí metodika Úřadu toto také nijak nerozlišují. Konstatování účastníka řízení, že toto rozlišení je nezbytné z důvodu dopadu na výši uložené sankce je zcela chybné, jak dokládá například správními soudy potvrzené rozhodnutí Úřadu ve věci sp. zn. S283/2011/KD-27464/2014/851/LŠT, kde Úřad explicitně uvádí, že dané rozlišení je irelevantní a nemá dopad na uloženou sankci. Ostatně ani napadané rozhodnutí a stejně tak toto rozhodnutí v rámci stanovení pokuty (resp. přitěžujících okolností) nerozlišuje mezi přímým a nepřímým úmyslem.</p><p>Procesní pochybení</p><p>155.     Účastník řízení tento námitkový okruh dělí do 4 bodů. V prvním bodě opakovaně uvádí, že Úřad vycházel z nezákonně získaných podkladů z místního šetření. V tomto bodě plně odkazuji na vypořádání této námitky výše. Její prosté zopakování i v této části rozkladu ničeho nemění na mých výše uvedených závěrech k této námitce.</p><p>156.     V druhém bodě účastník řízení namítá porušení § 51 odst. 2 správního řádu a § 18 odst. 1 správního řádu, neboť Úřad dle něj chybně nevyhotovil protokol, potažmo záznam o provedení listinných důkazů a nepřizval účastníka řízení k jejich provádění.</p><p>157.     Nejprve k porušení ustanovení § 51 odst. 2 správního řádu, dle kterého musí být účastník řízení včas vyrozuměn o provádění důkazu mimo ústní jednání, uvádím, že do daného ustanovení je vtělena zásada součinnosti správního orgánu s dotčenými osobami podle § 4 odst. 3 a 4 správního řádu. Komentářová literatura však dále dodává, že z logiky věci se nelze domnívat, že je nezbytné vyrozumět účastníka řízení, že se bude provádět důkaz listinou spočívající pouze v tom, že si ji správní orgán přečte, resp. učiní o tom podle § 53 odst. 6 správního řádu záznam do spisu.[51] Nejvyšší správní soud k tomu v jiné věci uvedl, že správní orgán není povinen postupovat podle ustanovení § 51 odst. 2 správního řádu, pokud jde o provedení důkazu listinou.[52] Navíc všechny listiny, ze kterých Úřad vychází, se po celou dobu řízení nachází ve správním spisu a účastník řízení se s nimi může seznámit, když pravidelně využívá práva nahlížet do spisu, účastníku řízení tedy nic nebrání ji jakkoli konfrontovat kdykoli v průběhu řízení. Nejde tedy o vadu, která by mohla ovlivnit zákonnost řízení ani následného rozhodnutí.</p><p>158.     Pokud jde o údajné porušení ustanovení § 53 odst. 6, respektive ustanovení § 18 odst. 1 správního řádu, tak podle nich platí, že o provedení důkazu listinou se učiní záznam do spisu, a pokud se tak děje mimo ústní jednání, sepíše se protokol do spisu. K tomu uvádím, že povinnost správního orgánu provést důkaz listinou ve smyslu § 53 odst. 6 správního řádu je navázán na ustanovení § 53 odst. 1 správního řádu. Ten stanovuje postup, kterým správní orgán získává dokumenty, které posléze nezůstávají součástí spisu, neboť je správní orgán vrací tomu, kdo je dle usnesení správního orgánu předložil. V této souvislosti odkazuji na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 10 As 16/2014, který cituje komentářovou literaturu: „Ustanovení § 53 odst. 6 se nevztahuje na všechny písemnosti (dokumenty či listiny), které jsou součástí spisu a které slouží jako podklad pro rozhodnutí. ( ) Sepsání protokolu o provedení důkazu listinou má význam především u listin podle odst. 1 tohoto ustanovení ( ). Takový postup by zcela postrádal význam v případě, kdy určitá listina je a po celou dobu správního řízení (a i poté) zůstane součástí spisu, na základě čehož mají účastníci řízení možnost se s ní na základě § 38 seznámit-pouhé přečtení takové listiny nebo sdělení jejího obsahu neznamená z hlediska listiny samotné žádnou přidanou hodnotu.“ I tuto námitku je tedy třeba odmítnout.</p><p>159.     Dále podle ustanovení § 49 odst. 1 správního řádu ve spojení s ustanovením § 15 správního řádu platí, že správní řízení je ovládáno zásadou písemnosti a neveřejnosti. Ústní jednání správní orgán nařídí v případech, kdy to stanoví zákon, a dále tehdy, jestliže je to ke splnění účelu řízení a uplatnění práv účastníka řízení nezbytné. Je tedy výlučně na úvaze správního orgánu, jestli lze ústní jednání chápat jako nezbytné ke splnění účelu řízení nebo uplatnění práv účastníka řízení. Prvostupňový orgán přitom dospěl k závěru, že skutkový stav je ve všech podstatných rysech objasněn. Proto ústní jednání nebylo nezbytné ani účelné. S tímto závěrem souhlasím. V situaci, kdy je skutkový stav objasněn, je nadbytečné konat ústní jednání. K porušení procesních práv účastníka řízení dojít nemohlo.</p><p>160.     I pokud by se však soudní praxe ustálila na jiném právním závěru, pak stejně uvádím, že by se důkazní situace oproti stavu bez pořízení takového formálního záznamu nijak nezměnila, což znamená, že by správní orgán prvního stupně vycházel právě z týchž důkazů, z nichž vycházel, podklad rozhodnutí by byl materiálně týž a v napadeném rozhodnutí by bylo obsaženo totéž odůvodnění. Jestliže jednotlivé listiny jsou založeny ve správním spisu a jestliže na ně odkazuje prvostupňové rozhodnutí, je nepochybné, že tvoří podklad rozhodnutí, a účastník řízení se s nimi měl možnost seznámit. Uvedená případná vada tak nemůže vyvolat nezákonnost rozhodnutí, pro kterou by bylo nutno napadeného rozhodnutí zrušit.[53]</p><p>161.     Pokud dále účastník řízení v třetím bodě namítá, že mu nebylo umožněno nahlížení do všech podkladů rozhodnutí, a to minimálně v souvislosti se stanovením tržních podílů účastníka řízení na trhu, pak uvádím, že v rámci korekce prvostupňového rozhodnutí bylo dané rozhodnutí změněno takovým způsobem, že již není nutné provádět k této skutečnosti dokazování. Za této situace tak ani případné pochybení prvostupňového správního orgánu nemůže v současné době zasahovat do práv účastníka řízení. Účastník řízení se v této souvislosti dovolává „nápravy tohoto postupu v rámci průběhu dalšího správního řízení“, vzhledem k výše uvedenému je však tento postup zcela nadbytečný.</p><p>162.     K nesprávnosti právního názoru účastníka řízení (zde opakovaně prezentovanému) o nutnosti stanovení tržních podílů pro účely aplikace konceptu de minimis plně odkazuji na příslušné kapitoly tohoto rozhodnutí, kdy byl tento právní názor vyvrácen.</p><p>163.     V posledním bodě pak účastník řízení opakovaně namítá porušení zásady in dubio pro reo, a to jednak ve vztahu ke stanovení tržních podílů (této námitce jsem částečně vyhověl, viz výše), a dále pak k hodnocení odpovědí odběratelů stran existence praktiky RPM (viz bod 120 tohoto rozhodnutí).</p><p>164.     Závěrem shrnuji, že uvedené námitky ani samostatně ani ve svém souhrnu neodůvodňují zrušení napadeného rozhodnutí, jak se domáhá účastník řízení.</p><p>Nesprávná pokuta</p><p>165.     Další námitkový okruh se týká nesprávné/nezákonné/ nepřiměřené výše sankce. Vzhledem k závěru o neaplikaci unijních předpisů, a tedy neprokázání spáchání porušení článku 101 SFEU bude samozřejmě nutné tuto změnu zohlednit při výpočtu uložené sankce. Některé námitky tak již postrádají svého významu, mnohé námitky však lze považovat za relevantní i nyní.</p><p>166.     Než přistoupím k samotným námitkám, vzhledem ke změně výroku I. napadeného rozhodnutí je nutno tuto změnu reflektovat i v rámci výpočtu pokuty, jak jsem již uvedl výše. Ve vztahu k teoretickým východiskům stran ukládání pokut za porušení ZOHS odkazuji plně na napadené rozhodnutí, s níž se v tomto ohledu ztotožňuji, a níže proto rovnou přistoupím k výpočtu samotné sankce.</p><p>167.     Nejprve je nutné stanovit hodnotu tržeb, tedy obrat dosažený soutěžitelem z prodeje zboží, jehož se narušení soutěže přímo či nepřímo týká, a to na území přímo či nepřímo dotčených protisoutěžním jednáním. Hodnota tržeb byla v napadeném rozhodnutí zcela správně stanovena na základě posledního ukončeného účetního období, ve kterém se soutěžitel protiprávního jednání dopouštěl (tj. rok 2017). Správní orgán prvního stupně měl přitom vycházet z hodnoty tržeb dosahovaných na území České republiky (viz níže). Vycházet přitom lze z informací obdržených od účastníka řízení v jeho přípisu ze dne 20. 12. 2018, kde sám uvedl, že jeho obrat v ČR v roce 2017 činil na velkoobchodní úrovni […obchodní tajemství…] Kč a na maloobchodní úrovni […obchodní tajemství…] Kč. Dohromady tedy jeho obrat na maloobchodní a velkoobchodní úrovni v roce 2017 činil […obchodní tajemství…] Kč. Následně bylo účastníkem řízení v rámci přípisu ze dne 26. 7. 2019 sděleno, že kategorie zboží kočárky se na trhu v ČR podílely na jeho obratu z […obchodní tajemství…] %, autosedačky z […obchodní tajemství…] %, vozítka z […obchodní tajemství…] % a dětský nábytek z […obchodní tajemství…] %. V součtu tyto kategorie zboží tak tvořily […obchodní tajemství…] % obratu účastníka řízení, čímž lze následně dojít k hodnotě tržeb za zboží přímo či nepřímo dotčené protisoutěžním jednáním ve výši […obchodní tajemství…] Kč (zaokrouhleno dolů).</p><p>168.     Dalším krokem je stanovení podílu hodnoty tržeb, který se určí s ohledem na závažnost předmětného přestupku a okolnosti jeho spáchání. Zde byla zohledněna nejen typová závažnost daná samotnou charakteristikou přestupku, ale i závažnost individuální, vyplývající ze způsobu a okolností jeho spáchání a jeho dopadů. Nyní posuzované vertikální cenové dohody spadají pod tzv. tvrdá omezení, jež typově patří mezi závažné přestupky, u kterých je podíl hodnoty tržeb zpravidla v rozpětí 3 až 10 % z hodnoty tržeb.</p><p>169.     Určení konkrétní výše tohoto podílu Úřad stanovil s ohledem na individuální okolnosti posuzovaného případu, přičemž vycházel ze skutečnosti, že účastník řízení […obchodní tajemství…], trval na jejich dodržování, resp. jejich plnění vymáhal […obchodní tajemství…]. Přihlédl také k množství dílčích útoků, resp. celkovému rozsahu zajištěné komunikace svědčící o […obchodní tajemství…]. Dále Úřad přihlédl k tomu, že bylo prokázáno skutečné narušení soutěže na relevantních trzích. V neposlední řadě Úřad vzal v úvahu charakter a typ dotčeného zboží, které je citlivé pro spotřebitele.  Správní orgán prvního stupně pak dále vzal v potaz i unijní rozměr vytýkaného jednání a stanovil podíl hodnoty tržeb ve výši […obchodní tajemství…] %.[54] Po celkovém přezkoumání výše uvedených závěrů správního orgánu prvního stupně konstatuji, že se s výše uvedenými okolnostmi, které orgán první správní stolice vzal v potaz při hodnocení závažnosti, plně ztotožňuji, kromě závěru o aplikaci unijních předpisů, k němuž jsem v této věci neshledal oporu, jak bylo již vyloženo výše. Proto jsem snížil podíl hodnoty tržeb na […obchodní tajemství…] %, tedy na částku […obchodní tajemství…] Kč.</p><p>170.     Stran trvání protisoutěžního jednání plně souhlasím s bodem 138 napadeného rozhodnutí a koeficient času tedy ponechávám ve výši 7,17 (ostatně ani v rámci tohoto rozhodnutí jsem nedošel k závěru o jiném určení počátku a konce vytýkaného jednání).</p><p>171.     Základní částka pokuty, vyměřená jako součin podílu hodnoty tržeb a koeficientu času, je tedy stanovena ve výši […obchodní tajemství…] Kč.</p><p>172.     Dále je třeba tuto částku upravit o přitěžující a polehčující okolnosti. V nyní posuzovaném případě jsem shodně jako prvostupňový správní orgán neidentifkoval žádné polehčující okolnosti. Ve vztahu k přitěžujícím okolnostem jsem již výše uvedl, že souhlasím se závěrem o úmyslném spáchání přestupku (viz bod 140 napadeného rozhodnutí a příslušný námitkový okruh tohoto rozhodnutí), kdy v souladu s ustálenou a jednotnou praxí Úřadu je za tuto skutečnost přitěžováno o […obchodní tajemství…] %.[55]</p><p>173.     Ve vztahu k přitížení o […obchodní tajemství…] % za sdělení Úřadu z roku 2014 však uvádím, že tento závěr je třeba dílčím způsobem korigovat.</p><p>174.     Nejprve je nutné uvést, že dle bodu 3.26 Postupu platí, že základní částka pokuty bude dále snížena, resp. zvýšena s ohledem na konkrétní, dosud v rámci stanovení podílu hodnoty tržeb nezohledněné polehčující nebo přitěžující okolnosti, přičemž celková úprava se bude zásadně pohybovat v rozmezí do 70 % základní částky pokuty.</p><p>175.     V bodě 3.28 Postupu jsou dále demonstrativně uvedeny čtyři obecně nejzávažnější přitěžující okolnosti. Byť konkrétní procento přitížení vždy záleží od daných skutkových zjištění a v jednotlivých případech se může různit, v obecné rovině můžeme rámcově vyjít z úvahy, že na každou tuto okolnost hypoteticky připadá průměrně přitížení o necelých 20 %. Mezi zde uvedené přitěžující okolnosti Postup řadí vedle úmyslného spáchání přestupku i „předchozí spáchání přestupku (opakované porušení zákona nebo unijního soutěžního práva), pokud o něm bylo pravomocně rozhodnuto v období 10 let před zahájením správního řízení, ve kterém je pokuta vyměřována, a to jak Úřadem, tak jinými soutěžními úřady včetně Komise“. V nyní posuzovaném případě však neexistuje dané pravomocné rozhodnutí o předchozím porušení soutěžních předpisů. Byť je pravdou, že daná výzva explicitně upozornila účastníka řízení na atributy a protiprávnost cenových dohod, tak stále platí, že daná výzva není svým dopadem srovnatelná s pravomocným rozhodnutím o spáchání přestupku. Vzhledem k výše uvedenému považuji za vhodné za danou výzvu v nyní posuzovaném případě přitížit toliko o […obchodní tajemství…] %, neboť přísnější přitížení bych volil spíše v případě existence předchozího pravomocného rozhodnutí o spáchání přestupku.</p><p>176.     Po zohlednění obou přitěžujících okolností sankce za protisoutěžní jednání popsané v tomto rozhodnutí činí […obchodní tajemství…] Kč. Tato výše pokuty však převyšuje zákonem stanovenou maximální hranici 10 % z čistého obratu dosaženého soutěžitelem za poslední ukončené účetní období, který za rok 2018 činí […obchodní tajemství…] Kč (viz – §22a odst. 2 zákona). Konečná výše pokuty tedy musí být na uvedenou horní hranici zákonné sazby snížena a činí 40 793 000 Kč.</p><p>177.     V této souvislosti tak uvádím, že ačkoliv jsem v rámci druhostupňového rozhodnutí provedl dílčí změny prvostupňového rozhodnutí, tyto změny ve svém výsledku neovlivnily výši konečné pokuty. Tato skutečnost je zapříčiněna zejména kumulativní existencí následujících faktorů.</p><p>178.     Za prvé, individuální závažnost vytýkaného jednání byla stanovena ve výši […obchodní tajemství…] % z hodnoty tržeb. V nyní posuzovaném případě bylo v souladu s Postupem vycházeno dle typové závažnosti daného jednání z hodnoty tržeb v rozpětí 3–8 %. Výše bylo dále uvedeno odůvodnění individuálních skutkových okolností tohoto případu, kdy na základě daného posouzení byla stanovena individuální závažnost protisoutěžního jednání ve výši […obchodní tajemství…] % z hodnoty tržeb.  Z pohledu individuální závažnosti tak dané jednání lze považovat za středně závažné.</p><p>179.      Dalším faktorem je pak délka posuzovaného jednání, kdy daného jednání se společnost BD dopouštěla 86 měsíců. V rámci dohod typu RPM tak posuzovaný případ představuje jednu z nejdéle trvajících cenových dohod, jakou Úřad kdy sankcionoval (viz shodně přehled případů zpracovaný samotným účastníkem řízení[56]).</p><p>180.      K tomu je třeba dále připočíst, že v nyní posuzovaném případě bylo identifikováno několik přitěžujících okolností, za současné absence polehčujících okolností. V důsledku tohoto pak došlo v rámci kalkulace výsledné sankce k zvýšení základní částky pokuty téměř o […obchodní tajemství…].</p><p>181.      Je třeba rovněž explicitně upozornit, že cenovou dohodou byla pokryta […obchodní tajemství…] část účastníkem řízení prodávaného zboží (obratu) a proto hodnota tržeb, ze které se kalkuluje pokuta, dosáhla […obchodní tajemství…] části obratu účastníka řízení. Jak je již uvedeno výše, přibližně […obchodní tajemství…] % celkového obratu generovaného společností BD bylo pokryto prokázaným protisoutěžním jednáním (viz bod 167 tohoto rozhodnutí).</p><p>182.      Následně je však třeba reflektovat zákonný limit ve výši toliko 10 % čistého obratu jako maximální výše uložené sankce. Zde například odkazuji na holandskou právní úpravu, která umožňuje uložení sankce až do výše 30 % čistého ročního obratu.[57] V případě uzákonění vyššího tuzemského zákonného limitu by dílčí změny napadeného rozhodnutí (učiněné ve prospěch účastníka řízení) již pravděpodobně měly svůj odraz v konečné výši pokuty. V daném případě však pro uvedené okolnosti není prostor pro snížení pokuty.</p><p>183.      I z výše uvedených důvodů vychází sankce vypočtena první i druhou správní stolicí více, než je zákonný limit, proto muselo dojít ke korekci na tuto částku. Vzhledem k tomu i při dílčích změnách dle tohoto rozhodnutí dosahuje výsledná výše pokuty stejné částky, tedy 40 793 000 Kč, neboť se jedná o zákonem dovolené maximum. Ačkoliv je tedy nyní účastník řízení postihován pouze za spáchání jednoho přestupku místo dvou, tato skutečnost sama o sobě automaticky neznamená, že i uložená sankce bude nižší, než byla uložena ve výroku prvostupňového rozhodnutí. Zde odkazuji například na recentní rozhodnutí NSS sp. zn. 7 As 124/2019 ze dne 30. 10. 2020, které k této situaci explicitně uvádí „nelze jakkoli předjímat, že výsledek nové úvahy nemůže vyústit v závěr o tom, že původně stanovená výše obstojí i při změně prvostupňového rozhodnutí. Adresát správního rozhodnutí však má právo dozvědět se z rozhodnutí o opravném prostředku, proč se odvolací orgán rozhodl setrvat na původně stanovené výši sankce i přesto, že je nadále ukládána pouze za jeden spáchaný správní delikt namísto předchozích dvou.“ Důvody, které vedly k uložení sankce ve stejné výši, resp. jednotlivé úvahy vedoucí ke stanovení dané výše sankce jsem již podrobně rozepsal výše, jak to požaduje pro tyto případy judikatura správních soudů.</p><p>Vypořádání námitek směrujících proti pokutě</p><p>184.     Dříve než níže přistoupím k vypořádání námitek účastníka řízení směřujících vůči pokutě, hned z kraje uvádím, že správní řízení bylo zahájeno dne 1. 10. 2018, tedy řadu měsíců poté co dne 24. 4. 2018 nabyl účinnosti Postup pro ukládání sankcí. Jakékoliv srovnání s v minulosti posuzovanými případy Úřadu tak v první řadě musí reflektovat změnu v metodice, resp. změnu v rozhodovací praxi Úřadu, ke které se vyjádřím níže.</p><p>185.     V první části tohoto námitkového okruhu účastník řízení předestírá, že uložená sankce je typově nepřiměřená vytýkanému jednání a provádí srovnání absolutních hodnot pokut v rámci rozhodovací praxe Úřadu. K tomu uvádím, že toto srovnání je zcela irelevantní a účelové. Uvedené srovnání je chybné především proto, že jsou porovnávány zcela odlišné případy, co do délky protiprávního jednání, závažnosti, polehčujících a přitěžujících okolností a zcela odhlíží od skutečnosti, že v uváděných případech byla mnohdy využita procedura narovnání ve smyslu § 22ba odst. 2 ZOHS, kdy došlo ke snížení uložené sankce o 20 %. Uvedené srovnání dále zcela opomíjí, že základní částka pokuty je kalkulována z objemu zboží a služeb, které bylo zasaženo protisoutěžním jednáním. V tomto ohledu je tak třeba upozornit, že právě objem zboží a služeb je jedním ze zcela rozhodujících faktorů, který ovlivňuje výslednou výši pokuty. Ta má odčerpat nelegálně získaný prospěch[58], a nelze ji proto porovnávat v absolutní výši (pouze v rámci typově shodného porušení zákona) s případy, kdy byl protisoutěžním jednáním pokryt diametrálně odlišný objem zboží a služeb, a to jak v absolutním měřítku, tak v relativním (ve vztahu k velikosti celkové produkce daného soutěžitele). Uvedené srovnání, nereflektující výše uvedené faktory, je tak zcela liché.</p><p>186.     Obdobně nedůvodná je i další část argumentace, ve které účastník řízení dochází k závěru, že uložená pokuta by se měla nacházet přibližně v polovině zákonného rozmezí. K tomu uvádím, že je sice pravdou, že typově zařadil správní orgán prvního stupně dané jednání společnosti BD do prostřední kategorie, tedy jako závažné. Tato skutečnost však nebrání tomu, aby na základě dalších rozhodných skutečností došel k závěru, že ač se typově jedná o „středně“ závažné jednání, uložená pokuta bude například při samé horní nebo spodní hranici zákonného rozmezí. Ostatně povinností správního orgánu je vycházet nejenom z typové závažnosti daného jednání, ale především řádně zhodnotit její individuální závažnost a následně na základě zhodnocení všech relevantních skutečností určit výslednou výši sankce. Tu v žádném myslitelném případě nelze stanovit zkratkovitě takovým způsobem (pouze dle typové závažnosti), jak předkládá účastník řízení.</p><p>187.     Dále je třeba zdůraznit, že je na správním uvážení Úřadu, jak dospěje ke konkrétnímu procentu, ze kterého vychází při kalkulaci pokuty, když toto uvážení nesmí vybočit z jeho zákonných mezí.[59] Už zveřejněním samotných Zásad a Postupu Úřadem je učiněno zadost legitimnímu očekávání účastníka, když ví, v jakém rozmezí se pokuta za jemu vytýkané jednání bude nacházet. Jak bylo zmíněno již výše, z unijní judikatury vyplývá, že „je důležité vyloučit, aby byly pokuty hospodářskými subjekty lehce předvídatelné. Kdyby totiž Komise měla povinnost uvést ve svém rozhodnutí číselné údaje týkající se způsobu výpočtu výše pokut, byl by narušen jejich odrazující účinek. Kdyby výše pokuty byla výsledkem výpočtu řídícího se jednoduchým aritmetickým vzorcem, podniky by měly možnost předvídat případnou sankci a srovnat ji s prospěchem, který by měly z porušení pravidel práva hospodářské soutěže.“[60] Stejně tak Městský soud v Praze judikoval, že „ani v případě spáchání shodného deliktu nemusí být sankce rozdílným subjektům uložena absolutně shodná, neboť vše závisí od posouzení konkrétních okolností konkrétního případu. Pokud by tomu tak nebylo, nebylo by na místě správní uvážení správního orgánu o výši uložené pokuty, v zásadě by postačilo, aby byly stanoveny za jednotlivé skutkové podstaty správních deliktů konkrétní částky, které by správní orgán pouze v případě, kdy by shledal naplnění skutkové podstaty správního deliktu, bez jakéhokoliv uvážení dosazoval. Tak tomu však není a není ani smyslem správního řízení a rozhodování o sankčním postihu, aby zde nebyl prostor pro to, aby správní orgán uvážil, jaká konkrétní výše uložené sankce má být účastníkovi řízení uložena.“[61]</p><p>188.     Ve světle výše uvedeného je tak znovu třeba odmítnout argumentaci účastníka řízení zjednodušeně porovnávající pokuty jen podle absolutní výše pokut uložených v jiných skutkově odlišných případech, případně jeho vlastní výpočet výsledné sankce uložené dle předchozího soft law Úřadu.</p><p>189.     Závěrem pak lze účastníka řízení odkázat rovněž na rozsudek Nejvyššího správního soudu, který říká: „Při posuzování konkrétní závažnosti správního deliktu není hlavním kritériem skutková podstata deliktu, nýbrž především intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. 7 As 71/2010, publikovaný pod č. 2209/2011 Sb. NSS, www.nssoud.cz).“[62] Intenzitu těchto skutkových okolností v posuzovaném případě jsem podrobně popsal výše.</p><p>190.     Účastník řízení dále brojí proti aplikaci Postupu na nyní posuzovaný případ z důvodů údajné retroaktivity v jeho neprospěch.</p><p>191.     V první řadě je nutné si uvědomit, že pozdější právní předpis v příslušném případě aplikován nebyl. Dikce ust. § 22a odst. 2 ZOHS ve znění zákona č. 262/2017 Sb., účinného v době dokonání skutku, se co do maximální možné výše uložené pokuty nijak nezměnila, a to po celou dobu správního řízení, resp. i v době probíhajícího řízení o rozkladu je stále maximální možná výše pokuty za daný přestupek „10 000 000 Kč nebo 10 % z čistého obratu dosaženého soutěžitelem za poslední ukončené účetní období“. Tuto hranici Úřad v napadeném rozhodnutí nepřekročil, když byla uložena sankce právě ve výši 10 % z čistého obratu.</p><p>192.     Interní pravidla pro ukládání pokut (jako jsou Postup a Zásady), která Úřad přijal k zajištění transparentnosti a předvídatelnosti postupu Úřadu při vyměřování pokut, právním předpisem nejsou, a to jak formálně, tak ani materiálně. Tento závěr mnohokrát podpořily i tuzemské správní soudy. Nejvyšší správní soud k tomu uvedl: „Námitky stěžovatele, že krajský soud při moderaci sankce nerespektoval Zásady a Pokyny pro ukládání pokut, neshledal Nejvyšší správní soud důvodnými. Zmíněné dokumenty představují vnitřní organizační pokyny, jimiž je při svém rozhodování vázán Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, resp. Komise. Citované dokumenty slouží především k zajištění transparentnosti a objektivnosti rozhodování stěžovatele a Komise, nejsou však závazné navenek.“[63] Krajský soud v Brně pak shledal následující: „Jestliže pravidla pro ukládání pokut (Zásady postupu při stanovování výše pokut podle § 22 odst. 2 ZOHS ve znění do 31. 8. 2009) publikovaná žalovaným v dubnu roku 2007 obsahovala ustanovení o tom, že se jimi bude žalovaný řídit u těch řízení, která byla zahájena po dni publikace, žalovaný nepochybil, jestliže se pravidly v nyní posuzované věci neřídil. Správní řízení bylo zahájeno již dne 2. 8. 2006, a postup žalovaného tak nemohl zasáhnout do žádného legitimního očekávání žalobce. Namístě nebylo tato pravidla aplikovat ani coby pozdější výhodnější právní úpravou, neboť o právní úpravu nejde.“[64] Tentýž soud ve svém rozsudku ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 62 Af 120/2015, konstatoval: „Zásady nejsou součástí právního řádu, adresáti (účastníci těch řízení před žalovaným, na něž mají tyto zásady dopadat) však mají právo na to, aby podle nich žalovaný postupoval, stanovil-li tak žalovaný a je-li jejich aplikace ve prospěch těchto adresátů. Dovolávat se aplikace zásad tedy nemůže být podle zdejšího soudu založeno pouze na tom, že tyto zásady jsou „aktuálně“ vydány, nýbrž na tom, že žalovaný prohlásil, že podle nich bude postupovat. Jestliže žalovaný vyšel z toho, že podle uvedených zásad nepostupoval, neboť na toto řízení se podle jejich vyhlášení aplikovat neměly, pak žádné porušení žalobcových práv takovýmto závěrem zdejší soud nedovozuje. Na uvedené zásady tedy zdejší soud nehledí jako na pozdější právní úpravu, ve vztahu k níž by žalovaný musel poměřovat své závěry, k nimž dospěl při neaplikaci uvedených zásad, a žalobce nemohl aplikaci uvedených zásad ani rozumně očekávat.“</p><p>193.     Jak plyne z výše uvedené tuzemské judikatury, v případě aplikace vnitřních pokynů Úřadu při ukládání pokut se nelze řídit trestněprávními principy (a to ani v případě, že by později vydaný interní předpis Úřadu byl pro účastníka řízení příznivější) a nemůže se ani jednat o porušení práva účastníka řízení na spravedlivý proces.</p><p>194.     Rovněž je potřeba připomenout, že pokud Úřad přijme interní pravidla, musí podle nich postupovat. Nejvyšší správní soud v tomto směru mnohokrát judikoval, že vlastní pravidla, resp. vlastní správní praxe, správní orgán zavazují: „Se zřetelem na svou judikaturu se Nejvyšší správní soud zcela shoduje se stěžovatelem v tom, že ze zákazu libovůle a neodůvodněně nerovného zacházení (viz čl. 1 věta první Listiny základních práv a svobod) vyplývá princip zásadní vázanosti správního orgánu vlastní správní praxí v případě, že mu zákon dává prostor pro uvážení, pokud se taková praxe vytvořila. Tento princip lze považovat za jeden z vůdčích ústavních principů, jež musí veřejná správa ve své činnosti respektovat, který našel ostatně své legislativní vyjádření i v ust. § 2 odst. 4 in fine správního řádu.“[65] Ve svém rozsudku ze dne 28. 4. 2005, sp. zn.  2 Azs 1/2005, Nejvyšší správní soud rovněž přednesl následující závěr: „Jestliže se takováto praxe vytvořila, správní orgán se od ní nemůže v jednotlivém případě odchýlit, neboť takový jeho postup by byl libovůlí, která je v právním státě (viz čl. 1 odst. 1 Ústavy) nepřípustná. Ze zásady zákazu libovůle a neodůvodněně nerovného zacházení (viz čl. 1 věta první Listiny základních práv a svobod) vyplývá princip vázanosti správního orgánu vlastní správní praxí v případě, že mu zákon dává prostor pro uvážení, pokud se taková praxe vytvořila; prostorem pro uvážení je zde nutno rozumět i to, v jaké lhůtě správní orgán ve věci rozhodne, není-li taková lhůta právním předpisem konkrétně stanovena.“</p><p>195.     Explicitně to pak Nejvyšší správní soud vyjádřil v rozsudku ze dne 21. 7. 2009, sp. zn. 6 Ads 88/2006: „Nejvyšší správní soud vyjádřil názor, že interní instrukce má ve správním řízení a potažmo i ve správním soudnictví význam z toho důvodu, že adresáti povinností jsou v dobré víře, že jednou zvolený postup při interpretaci a aplikaci práva nebudou orgány veřejné správy bezdůvodně a libovolně měnit. Podmínkou nicméně je, že jde o směrnici, která se nachází intra legem, a není tedy ani contra legem, ani praeter legem; smyslem takovéhoto interního předpisu je omezit škálu možných významů interpretace zákona.“</p><p>196.     Shodně se k dané problematice staví i unijní judikatura: „V projednávané věci Komise uplatnila pokyny za účelem stanovení pokuty uložené ADM. Jednak pokyny stanoví pravidlo chování, od kterého se Komise nemůže odchýlit, aniž by byla sankcionována z důvodu porušení obecných právních zásad, jako je rovné zacházení a ochrana legitimního očekávání. A jednak pokyny zajišťují právní jistotu dotyčných podniků, jelikož určují metodologii, kterou si Komise stanovila pro stanovení výše pokut uložených na základě čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17.“[66]</p><p>197.     Jak plyne z výše uvedeného, Úřad je vázán aktuálním interním předpisem, který se zavázal dodržovat, a to v souladu se zásadou legitimního očekávání. Jestliže se tak v případě užití Postupu pro ukládání pokut nejednalo o aplikaci novější právní úpravy ve smyslu trestněprávním, Úřad svým jednáním pouze změnil svoji dosavadní praxi, když se rozhodl v mezích zákonných mantinelů aktualizovat interní postupy při ukládání pokut a vydat Postup. Takové jednání Úřadu je samozřejmě možné, a to nejen v obecném slova smyslu změny správní praxe, nýbrž i v případě zvýšení ukládaných pokut. Tuzemská i unijní judikatura v tomto směru však stanoví jisté limity, které správní orgán nemůže překročit.</p><p>198.     Nejvyšší správní soud nejprve určil, že „odchýlit se od určité správní praxe, jež se případně vytvořila, totiž správní orgán může, avšak zásadně pouze pro futuro, z racionálních důvodů a pro všechny případy, kterých se praxí zavedený postup správního orgánu dotýká.“[67]K tomu tentýž soud později doplnil: „Správní praxi zakládající legitimní očekávání lze změnit, pokud je taková změna činěna do budoucna, dotčené subjekty mají možnost se s ní seznámit a je řádně odůvodněna závažnými okolnostmi.“[68] Z daného tak vyplývá (a účastník řízení na tuto judikaturu sám odkazuje), že správní orgán svoji zavedenou správní praxi měnit může, avšak musí tak činit pouze do budoucna, z racionálních důvodů, které musí řádně odůvodnit a s nimiž se dotčené subjekty mají možnost seznámit, a v neposlední řadě musí tuto změnu praxe aplikovat na všechny případy, jichž se taková praxe týká.</p><p>199.     Ve svém rozsudku ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 1 Afs 58/2009zašel Nejvyšší správní soud ještě o kousek dál, když konstatoval, že „známá a dostupná správní praxe soutěžního úřadu sice nepředstavuje právní rámec pokut, ale slouží jako referenční hledisko ve vztahu k dodržování zásady rovného zacházení, přičemž je nadále možné i zvýšení úrovně pokut v mezích stanovených právními předpisy, pokud je to nutné za účelem zajištění účinnosti aplikace pravidel v oblasti hospodářské soutěže.“ Tímto navázal na závěry unijní judikatury v oblasti možného zvyšování pokut, jak je uvedeno níže. Stejně jako Krajský soud v Brně, který při razantnějším zvýšení ukládaných pokut klade důraz na pečlivé odůvodnění.[69]</p><p>200.     K problematice možného zvýšení pokut se obšírně vyjadřuje i unijní judikatura. Tribunál v rozsudku ve věci BPB[70] sděluje shodně s českými správními soudy následující: „V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že předchozí rozhodovací praxe Komise sama o sobě neslouží jako právní rámec pro pokuty v oblasti hospodářské soutěže. Skutečnost, že Komise v minulosti uplatnila pokuty určité výše na určité typy protiprávních jednání, ji nemůže zbavit možnosti zvýšit tuto úroveň v mezích uvedených v nařízení č. 17, pokud je to nezbytné k zajištění uplatňování politiky hospodářské soutěže Společenství.“[71]</p><p>201.     Stěžejní rozhodnutí v dané oblasti pak představuje rozsudek Tribunálu ve věci Saint-Gobain (dále též „Saint-Gobain“), v němž se unijní soud zevrubně věnuje daleko více hraniční situaci.[72] Komise tehdy aplikovala novější (přísnější) Pokyny pro výpočet pokut účinné od roku 2006 (dále též „Pokyny Komise“)[73], ačkoli vytýkané jednání skončilo v roce 2003 a žalobci trvali na tom, že Komise měla na danou věc aplikovat dřívější Pokyny z roku 1998.[74] Byl-li postup Komise správný v tomto případě (kdy dané jednání skončilo mnohem dříve před účinností nových Pokynů), tím spíše je správný postup Úřadu nyní, neboť dané jednání sice započalo před účinností Postupu, ale bylo dokonáno až za jeho účinnosti.</p><p>202.      Tribunál, na rozdíl od českých správních soudů, nejdříve dospěl k závěru, že Pokyny Komise je s ohledem na jejich materiální dopad nutné postavit na shodnou úroveň se zákonným předpisem: „Vedle toho je třeba uvést, že pokyny mohou způsobovat právní účinky. Tyto právní účinky nevyplývají z vlastního normativního charakteru pokynů, ale z jejich přijetí a zveřejnění Komisí. Toto přijetí a zveřejnění pokynů vede k vlastnímu omezení posuzovací pravomoci Komise, která se nemůže od těchto pokynů odchýlit, aniž by byla případně sankcionována z důvodu porušení obecných právních zásad, jako je rovné zacházení, ochrana legitimního očekávání a právní jistota. […] Pokyny, jakožto nástroj politiky v oblasti hospodářské soutěže, spadají do působnosti zásady zákazu zpětné účinnosti, stejně jako nový soudní výklad normy stanovující protiprávní jednání, jak vyplývá z judikatury Evropského soudu pro lidská práva k čl. 7 odst. 1 EÚLP. Podle této judikatury může být uvedené ustanovení porušeno soudním výkladem, jehož výsledek nebyl v době, kdy bylo protiprávní jednání spácháno, rozumně předvídatelný, zejména s ohledem na výklad zastávaný v této době v judikatuře týkající se dotčeného právního ustanovení.“[75]</p><p>203.     Ačkoli Tribunál vztáhl na Pokyny Komise zákaz retroaktivity, tento zákaz může být porušen, pokud změna těchto Pokynů, resp. změna při výpočtu pokuty byla pro účastníka řízení rozumně předvídatelná: „Navíc záruky poskytnuté v čl. 7 odst. 1 EÚLP nemohou být vykládány tak, že brání postupnému vyjasňování norem trestněprávní odpovědnosti, zejména s cílem jejich přizpůsobení změnám okolností, a to za podmínky, že výsledek je soudržný s podstatou protiprávního jednání a rozumně předvídatelný (viz rozsudek Evropského soudu pro lidská práva Jorgic v. Německo ze dne 12. července 2007, Sbírka rozsudků a rozhodnutí 2007‑III, § 101 a citovaná judikatura). S ohledem na tyto odkazy na judikaturu je tedy třeba za účelem přezkumu dodržení zásady zákazu zpětné účinnosti v projednávané věci ověřit, zda změny způsobu výpočtu pokuty plynoucí z pokynů z roku 2006 byly v době spáchání protiprávních jednání rozumně předvídatelné (v tomto smyslu viz rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 116 výše, bod 224).“[76] Samotnou předvídatelnost pak charakterizuje poměrně široce: „Nicméně dosah pojmu „předvídatelnost“ do značné míry závisí na obsahu textu, o nějž se jedná, oblasti, kterou pokrývá, jakož i na množství a postavení osob, jimž je určen. Předvídatelnost zákona tak nebrání tomu, aby byla dotyčná osoba vedena k tomu, že si obstará odborné rady pro přiměřené posouzení důsledků, jež mohou za okolností konkrétního případu z daného aktu vyplývat. To platí zvláště pro profesionály, kteří musí při výkonu svého povolání prokazovat značnou obezřetnost a od nichž lze očekávat, že se zvláštní péčí vyhodnotí rizika, jež takový výkon přináší.“[77]</p><p>204.     Tribunál rovněž zopakoval stěžejní myšlenku pro možné zvyšování pokut, a to „že podniky, vůči nimž se vede správní řízení, jež může vyústit v pokutu, nemohou nabýt legitimního očekávání, že Komise nepřekročí úroveň pokut používanou dříve, ani očekávání ohledně metody jejich výpočtu (rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 116 výše, bod 228). Totéž platí i v případě, kdy zvýšení úrovně pokut v projednávaných případech vyplývá z použití pravidel chování s obecnou působností, jako jsou pokyny z roku 2006“.[78]</p><p>205.     Na závěr tak Tribunál dospěl k názoru, „že v době spáchání protiprávního jednání bylo pro informované hospodářské subjekty, jako jsou společnosti Saint-Gobain a Compagnie, zvýšení úrovně pokut ukládaných podnikům za porušení článku 81 ES, v návaznosti na přijetí pokynů z roku 2006, rozumně předvídatelné. Z toho vyplývá, že s těmito společnostmi nelze souhlasit, když Komisi vytýkají, že v projednávané věci uplatnila pokyny z roku 2006 a porušila tak zásady zákazu zpětné účinnosti trestu a legitimního očekávání, neboť tato její volba vedla k uložení vyšší pokuty, než jaká by jí byla uložena podle pokynů z roku 1998. Ze stejných důvodů Komise nemusela v pokynech z roku 2006 navíc uvádět, že zvýšení úrovně pokut bylo nezbytné k zajištění provádění unijní politiky hospodářské soutěže (obdobně viz rozsudek Schindler Holding a další v. Komise, bod 148 výše, bod 128).“[79]</p><p>206.     Stejně tak je vhodné znovu zmínit pasáž z již odkazovaného rozsudku Tribunálu ve věci BPB,[80] ze které vyplývá důležitá teze, že pokuty by neměly být pro účastníky řízení lehce předvídatelné: „Navíc je důležité vyloučit, aby byly pokuty hospodářskými subjekty lehce předvídatelné. Kdyby totiž Komise měla povinnost uvést ve svém rozhodnutí číselné údaje týkající se způsobu výpočtu výše pokut, byl by narušen jejich odrazující účinek. Kdyby výše pokuty byla výsledkem výpočtu řídícího se jednoduchým aritmetickým vzorcem, podniky by měly možnost předvídat případnou sankci a srovnat ji s prospěchem, který by měly z porušení pravidel práva hospodářské soutěže.“</p><p>207.     Dle tuzemské i unijní judikatury je tedy možné, aby Úřad změnil svou praxi pro ukládání pokut, včetně aplikace nového Postupu místo Zásad, avšak pouze v případě, že tento svůj postup dostatečně odůvodní a navíc bude takový postup pro účastníka řízení předvídatelný. Je tedy otázkou, zda účastník řízení mohl již před zahájením řízení aplikaci nové metodiky, resp. Postupu předvídat či nikoli, a zda Úřad změnu své správní praxe v podobě přijetí nového Postupu dostatečně odůvodnil.</p><p>208.     S ohledem na výše uvedenou judikaturu dospěl druhostupňový orgán k závěru, že (stejně jako žalobci ve věci Saint-Gobain) účastník řízení toto zvýšení pokuty rozumně předvídat mohl a to už jenom z toho důvodu, že v protisoutěžním jednání pokračoval i po nabytí účinnosti Postupu (to mělo za následek dokonání jednání až v době, kdy Postup byl již několik měsíců účinný). Úřad dále dlouhodobě avizoval, že hodlá ukládat vyšší pokuty, než tomu bylo při aplikaci Zásad[81], a to zejména z důvodu, že Zásady vedly k neúměrně nízkým pokutám (nejčastěji do výše 1 % - 2 % čistého obratu soutěžitele). Dále bylo potřeba, aby měl Úřad možnost pokuty více individualizovat i s ohledem na skutečnost, že uložená pokuta musí převyšovat zisk protisoutěžním jednáním dosažený. Úřad tak měl zcela jistě racionální důvody, neboť pokuty ukládané podle Zásad často na samé spodní hranici nemohly dostatečně plnit preventivní ani represivní funkci sankce, přičemž Úřad tím byl do značné míry omezen co do efektivity ochrany hospodářské soutěže.[82] Užití nového Postupu tak Úřad řádně odůvodnil, účastník řízení (stejně jako celá odborná veřejnost) měl možnost se s danou situací seznámit, a tedy ji mohl a měl již při zahájení správního řízení předpokládat.[83]</p><p>209.     Jen pro doplnění druhostupňový orgán upozorňuje, že s ohledem na unijní rozsudek ve věci Saint-Gobain lze argumentací a maiori ad minus dospět k závěru, že pokud se Tribunálu jevilo obhajitelné jednání Komise, jejíž Pokyny stavěl co do účinků a aplikace na stejnou úroveň se zákonem, pak aplikace Postupu Úřadu, jenž tuzemské soudy považují pouze za soft law a nikoli za právní předpis, je obhajitelná tím snáze.</p><p>210.     Oproti výše uvedenému případu, kdy dané jednání skončilo mnohem dříve, než byla nová metodika vydána, v nyní posuzovaném případě bylo jednání dokonáno několik měsíců poté, co vešel v účinnost Postup. Účastník řízení si tedy po několik měsíců byl vědom (resp. měl být vědom), že Úřad přistoupil ke změně své rozhodovací praxe. Tato změna v ukládání sankcí jej však zjevně k ukončení jeho protisoutěžního jednání nepřiměla. Z uvedených důvodů se nyní nelze dovolávat aplikace Zásad a přístup správního orgánu prvního stupně, který na nyní posuzovaný případ aplikoval Postup, je zcela správný a zákonný. Je proto dále zcela nerozhodné, jak dlouhá část vytýkaného jednání se uskutečnila za doby účinnosti Zásad, neboť v souladu s příslušnými ustanoveními Postupu se tento použije na všechny případy, kdy bylo správní řízení zahájeno po datu 24. 4. 2018.</p><p>211.     Nadto lze uzavřít, že dle výše uvedené judikatury (tuzemské či evropské) není až tak podstatné, jakým konkrétním interním postupem se správní orgán při stanovení výše pokuty řídí, avšak zda je výsledná pokuta v zákonné výši, řádně odůvodněna, není zjevně nepřiměřená a likvidační.  K tomu lze odkázat na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2018, sp. zn. 45 Af 7/2017, který konstatoval: „Soud tedy uzavírá, že skutečnost, že správní orgán při stanovení výše pokuty postupoval podle návodu, který stanoví způsob výpočtu výše pokuty, nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí, jestliže pokuta uložená na jejím základě nebyla uložena v nezákonné výši.“</p><p>212.     V tomto smyslu Nejvyšší správní soud dále judikoval[84]: „V rámci moderačního práva soud zkoumá, zda nedošlo k excesu při individualizaci trestu, tedy zda a jak bylo přihlédnuto ke všem specifikům konkrétního případu a zda byl v rámci zákonné trestní sankce vybrán pro pachatele takový druh trestu a v té výměře, která splní účel trestu a není zjevně nepřiměřená. Mezi hlediska individualizace trestu v dané věci patří zejména závažnost správního deliktu, význam chráněného zájmu, který byl správním deliktem dotčen, způsob spáchání správního deliktu, jeho následky a okolnosti, za nichž byl spáchán.“ Rovněž Tribunál ve věci Saint-Gobain konstatoval, že „je třeba připomenout, že zásada proporcionality vyžaduje, aby akty orgánů nepřekračovaly meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení legitimních cílů sledovaných dotčenou právní úpravou, čímž se rozumí, že pokud se nabízí volba mezi několika přiměřenými opatřeními, je třeba zvolit nejméně omezující opatření, a že způsobené nepříznivé následky nesmějí být nepřiměřené vzhledem ke sledovaným cílům.“ […] V rámci řízení, která Komise zahajuje s cílem uložit sankci za porušení pravidel hospodářské soutěže, uplatnění této zásady znamená, že pokuty nesmějí být nepřiměřené v poměru ke sledovaným cílům, tzn. v poměru k dodržování těchto pravidel, a že částka pokuty uložené podniku za protiprávní jednání v oblasti hospodářské soutěže musí být přiměřená protiprávnímu jednání posuzovanému jako celek, zejména s přihlédnutím k jeho závažnosti.“[85]</p><p>213.     Jak je zřejmé z bodů 127 a následujících napadeného rozhodnutí a příslušné pasáže tohoto rozhodnutí, Úřad se všemi kritérii ukládané sankce důkladně zabýval. Uložená pokuta je v zákonné výši (do limitu zákonem stanovených 10 % z čistého obratu dosaženého účastníkem řízení za poslední ukončené účetní období), je v napadeném rozhodnutí řádně odůvodněna a není zjevně nepřiměřená nebo likvidační.</p><p>214.     Následně ve svém třetím doplnění rozkladu účastník řízení uvádí, že i pokud by Úřad aplikoval Postup, pak stejně neměl vycházet z jeho znění (uvedených zásad pro uložení sankce ve „standardních“ případech), neboť Postup se dle článku 5. 2 nepoužije v „nestandardních“ případech. V této souvislosti účastník řízení uvádí opět tytéž argumenty, jaké uvedl již dříve v rozkladu. Pro úplnost tedy pouze znovu opakuji, že i) metodika nebyla aplikována retroaktivně, ii) výše pokuty žádným myslitelným způsobem sama o sobě neindikuje „nestandardnost“ případu ve smyslu výše uvedeného bodu Postupu, iii) nestandardnost není dána ani vzhledem k současné ekonomické situaci, a to jednak proto, že výše pokuty (která nebyla změněna) je účastníku řízení známa již od prvostupňového rozhodnutí a současná ekonomická situace společnosti BD byla dostatečně ověřena v rámci posouzení možné likvidačnosti uložené sankce (k tomu viz dále).</p><p>215.     Účastník řízení dále namítá nesprávný postup při kalkulaci pokuty, který spatřuje:</p><p>I. V chybném určení koeficientu času – tato námitka je nedůvodná, neboť jak bylo uzavřeno výše, účastník řízení může být postižen i za jednání před rokem 2014. Nadto není ani povinností Úřadu stanovovat 4 koeficienty času pro každý relevantní trh zvlášť, neboť jak bylo vysvětleno výše, Úřad sankcionuje účastníka řízení pouze za jedno protisoutěžní jednání, které je časově vymezené ve výrokové části napadeného rozhodnutí.</p><p>II. V otázce určení relevantního obratu uvádím, že v rámci druhostupňového rozhodnutí, které mění napadené rozhodnutí, jsem přisvědčil této námitce účastníka řízení a pokuta je proto kalkulována pouze z obratu dosaženého na území České republiky.</p><p>III. Výše uvedený postup určení jednoho koeficientu času je zcela souladný s dosavadní praxí Úřadu potvrzené opakovaně soudním přezkumem (viz výše). Účastník řízení se mýlí, pokud uvádí, že Úřad vychází ze 4 různých deliktních jednání (opět viz výše), a proto by měl vyjít z relevantního obratu na jednom relevantním trhu (jednoho jednání) a ve zbytku uplatnit absorpční zásadu.</p><p>IV. V souladu s bodem 3.1 Postupu se do relevantní výše obratu započítává zboží přímo nebo nepřímo dotčené protisoutěžní praktikou. Vzhledem k tomu, že dohody typu RPM ovlivňují cenovou úroveň, za kterou je dané zboží prodáváno (jeho tržní hodnotu), pak nelze ani souhlasit s účastníkem řízení, aby do tohoto obratu nebyly započítávány jeho maloobchodní tržby. Ostatně dohody typu RPM, byť jsou uzavírány na velkoobchodní úrovni, tak se týkají právě MOC, tedy ceny, za kterou je dané zboží prodáváno konečným spotřebitelům. Takto vytvořená „cenová hladina“ pak ovlivňuje maloobchodní prodej realizovaný účastníkem řízení. Relevantní výše obratu je proto počítána jako […obchodní tajemství…] % (součet podílů jednotlivých sledovaných kategorií zboží) ze součtu maloobchodního a velkoobchodního obratu dosahovaného účastníkem řízení (viz bod 167 tohoto rozhodnutí).</p><p>V. Ostatní uplatněné námitky byly vypořádány již výše (účastník řízení je opět pouze opakuje), a proto na uvedené plně odkazuji. Dané skutečnosti nelze považovat za polehčující okolnosti.</p><p>Likvidačnost sankce</p><p>216.     Této námitce se účastník řízení věnuje nejprve v bodech 119 a následujících rozkladu, kdy napadá Úřadem provedenou finanční analýzu[86] a uvádí, že Úřad pracuje toliko s modelem, který nereflektuje skutečný stav věci. K výše uvedenému uvádím, že finanční analýza představuje rozbor finančních výkazů daného subjektu, včetně hodnocení dosažených výsledků. Tyto výsledky finanční analýzy slouží širokému spektru uživatelů – managementu společnosti (jako podklad pro finanční řízení), jsou předkládány vlastníkům, obchodním partnerům (dodavatelům a odběratelům). Dále s výsledky pracuje konkurence, jsou využívány například bankami (pro posouzení kredibility), vládními institucemi (pro účely daňových kontrol, statistik apod.) a veřejností. Z uvedeného je zřejmé, že se nejedná o „modelování“, neboť výchozím a základním zdrojem informace pro finanční analýzu jsou účetní data podniku, která jsou obsažena v účetních výkazech.</p><p>217.     Účetními výkazy jsou rozvaha, výkaz zisku a ztráty, výkaz o změnách vlastního kapitálu, příloha k účetní závěrce a výkaz cash-flow. Hlavním cílem účetních výkazů je podat věrný a poctivý obraz podniku o stavu majetku k určitému datu, o výsledku hospodaření za účetní období a o změnách peněžních prostředků. Rozvaha, jakožto základní účetní výkaz, zobrazuje finanční situaci podniku. Je založena na bilančním principu a zachycuje stav majetku podniku a stav zdrojů, ze kterých byl majetek pořízen k určitému okamžiku v peněžním vyjádření. Výkaz zisku a ztráty je přehledem o nákladech a výnosech podniku za určité časové období. Porovnáním nákladů a výnosů je výsledek hospodaření, kterým může být zisk nebo ztráta.</p><p>218.     Úřad zvolil poměrovou analýzu, jejíž poměrové ukazatele vyjadřují vztahy mezi finančními veličinami podniku a patří k nejpoužívanějším metodám finanční analýzy obecně. Byly vybrány nejběžněji používané poměrové ukazatele, které mají dostatečnou vypovídací schopnost. Při zpracování finanční analýzy bylo využito elementárních metod, které byly přiměřeně zvoleny tak, aby splnily požadovaný účel posouzení likvidačnosti a zajistily spolehlivé výsledky.[87]</p><p>219.     Na svou argumentaci pak navazuje účastník řízení v doplnění rozkladu, kdy svou předchozí argumentaci obsahově zopakoval a poukázal na […obchodní tajemství…] ukazatel čistých finančních prostředků (dále též „ČPP“) v rámci Úřadem provedené finanční analýzy. K tomu uvádím, že ČPP jsou rozdílem mezi pohotovými finančními aktivy (tj. oběžná aktiva, ze kterých jsou vyloučena nelikvidní oběžná aktiva) a okamžitě splatnými závazky. Za nelikvidní oběžná aktiva jsou považovány nedobytné pohledávky a neprodejné zásoby. V dostupných přílohách k účetním závěrkám nebyla vyčíslena nelikvidní oběžná aktiva a byly zohledněny pouze peníze v hotovosti a na běžných účtech, vzhledem k této skutečnosti vykazuje ukazatel ČPP […obchodní tajemství…] hodnoty. V případě zohlednění přesné částky nelikvidních oběžných aktiv by daný ukazatel ČPP vyšel […obchodní tajemství…]. Uvedený ukazatel nadto sám o sobě dostatečně neprokazuje likvidačnost uložené sankce[88] a daný argument je proto již ze své podstaty irelevantní.</p><p>220.     Vzhledem k výše uvedenému neshledávám posouzení likvidačnosti provedené první správní stolicí na základě uvedených modelů za nikterak chybné nebo nepřesné. Uvedený postup je plně souladný s mnohaletou praxí Úřadu uplatňovanou i v jiných případech a tato je rovněž aprobována následným soudním přezkumem. Nevidím proto důvod se od této praxe odchýlit a v nyní posuzovaném případě postupovat odlišně. Daná ekonomická analýza bude proto použita i nyní, v rámci řízení o rozkladu, a to s použitím obdržených aktuálních informací (viz níže).</p><p>221.     V doplnění rozkladu dále účastník řízení poukazuje na dopis společnosti BD ze dne 30. 12. 2019, zde uvedené argumenty je však nutno odmítnout jako irelevantní, účelové, a především pak nepodložené.  Obdobně je třeba hodnotit i jeho přípis ze dne 10. 6. 2020, který však obdobně neobsahoval podklady k doložení tvrzené likvidačnosti dané sankce. Vzhledem k celkovému a komplexnímu posouzení likvidačnosti provedenému na základě předložených finančních výkazů níže, není nutné na tomto místě vyvracet jednotlivá, tam uvedená, tvrzení.</p><p>222.     Pro řádné prověření finanční situace účastníka řízení byl tento v rámci řízení o rozkladu dne 2. 11. 2020 vyzván k doložení skutečností prokazující tvrzenou likvidačnost pokuty, jak opakovaně uváděl ve svých podáních. Na uvedenou výzvu reagoval účastník řízení přípisem ze dne 18. 11. 2020. V tomto přípise poskytl požadované údaje za roky 2019 a 2020 (k 31. 10. 2020).</p><p>223.     Obdržené podklady však neprokázaly účastníkem řízení tvrzenou likvidačnost, když z obdržených pokladů jsem dospěl k následujícím dílčím závěrům:</p><p>i.          Ve vztahu k ukazateli zadluženosti […obchodní tajemství…] v roce 2019 a 2020 k […obchodní tajemství…] a […obchodní tajemství…] závěry uvedené v Úřadem provedené analýze o optimální úrovni zadluženosti a trendu nárůstu bilanční sumy a vlastního kapitálu. Porovnáním obdržených informací lze navíc vysledovat, že celková zadluženost v roce 2019 […obchodní tajemství…] o […obchodní tajemství…] %, a […obchodní tajemství…] v roce 2020 […obchodní tajemství…] hodnot z roku 2018. Určitý […obchodní tajemství…] lze vysledovat v rámci ukazatele úrokového krytí, ten však […obchodní tajemství…] zůstává […obchodní tajemství…] a svědčí tak o […obchodní tajemství…]. V podrobnostech odkazuji na níže uvedenou tabulku č. 1 s jednotlivými ukazateli, navazující na provedenou analýzu v rámci prvostupňového řízení.</p><p>Tabulka č. 1 – ukazatelé zadluženosti.</p><p>U K A Z A T E L É Z A D L U Ž E N O S T I</p><p>Ukazatel</p><p>2015</p><p>2016</p><p>2017</p><p>2018</p><p>2019</p><p>2020 (k 31. 10. 2020)</p><p>Celková zadluženost (Debt Ratio)</p><p>[…obchodní tajemství…]%</p><p>[…obchodní tajemství…]%</p><p>[…obchodní tajemství…]%</p><p>[…obchodní tajemství…]%</p><p>[…obchodní tajemství…]%</p><p>[…obchodní tajemství…]%</p><p>Koeficient samofinancování (Equity Ratio)</p><p>[…obchodní tajemství…]%</p><p>[…obchodní tajemství…]%</p><p>[…obchodní tajemství…]%</p><p>[…obchodní tajemství…]%</p><p>[…obchodní tajemství…]%</p><p>[…obchodní tajemství…]%</p><p>Úrokové krytí (Interest Cover Ratio)</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>Finanční páka (Financial Leverage)</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>Koeficient zadluženosti (Debt to Equity Ratio)</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>ii.         […obchodní tajemství…] k […obchodní tajemství…] změnám v oblasti analýzy likvidity, kdy […obchodní tajemství…] likvidita III. stupně dosahuje […obchodní tajemství…] roku 2015, […obchodní tajemství…]. V roce 2019 a 2020 činila tato běžná likvidita hodnoty […obchodní tajemství…]. Vedle toho je možno sledovat i […obchodní tajemství…] pohotové likvidity z hodnoty […obchodní tajemství…] v roce 2018 na hodnotu […obchodní tajemství…] v roce 2019 a hodnotu […obchodní tajemství…] v roce 2020. Opět v podrobnostech viz níže uvedená tabulka č. 2.</p><p>Tabulka č. 2 – analýza likvidity.</p><p>A N A L Ý Z A L I K V I D I T Y</p><p>Ukazatel</p><p>2015</p><p>2016</p><p>2017</p><p>2018</p><p>2019</p><p>2020 (k 31. 10. 2020)</p><p>Okamžitá likvidita I. st. (Cash Ratio)</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>Pohotová likvidita II. st. (Quick Ratio)</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>Běžná likvidita III. st. (Current Ratio)</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>iii.        Shodně i analýza rentability […obchodní tajemství…] k závěru o likvidačnosti zvažované sankce. V podrobnostech k tomu uvádím, že z obdržených podkladů vyplývá, že zisk v roce 2019 […obchodní tajemství…] o […obchodní tajemství…] % a v roce 2020 o […obchodní tajemství…] %, současně ale lze vysledovat […obchodní tajemství…] aktiv v roce 2019 o […obchodní tajemství…] % a v roce 2020 o […obchodní tajemství…] %. Dále došlo k […obchodní tajemství…] vlastního kapitálu v roce 2019 o […obchodní tajemství…] % a v roce 2020 o […obchodní tajemství…] %. Tržby v roce 2019 […obchodní tajemství…] o […obchodní tajemství…] % a v roce 2020 je patrný jejich […obchodní tajemství…] o […obchodní tajemství…] %. Za podstatné je třeba označit, že ukazatel Rentability vlastního kapitálu (ROE) […obchodní tajemství…] ukazatel rentability celkových aktiv (ROA) […obchodní tajemství…] jednoduchém srovnání. Trendově lze tedy konstatovat, že vývoj společnosti, s přihlédnutím k omezením trhů v rámci COVID 19, […obchodní tajemství…] zasažen. V podrobnostech pak odkazuji na níže uvedenou tabulku č. 3.</p><p>Tabulka č. 3 – analýza rentability</p><p>A N A L Ý Z A R E N T A B I L I T Y</p><p>Ukazatel</p><p>2015</p><p>2016</p><p>2017</p><p>2018</p><p>2019</p><p>2020 (k 31. 10.2020)</p><p>Rentabilita celkových aktiv (ROA)</p><p>[…obchodní tajemství…]%</p><p>[…obchodní tajemství…]%</p><p>[…obchodní tajemství…]%</p><p>[…obchodní tajemství…]%</p><p>[…obchodní tajemství…]%</p><p>[…obchodní tajemství…]%</p><p>Rentabilita vlastního kapitálu (ROE)</p><p>[…obchodní tajemství…]%</p><p>[…obchodní tajemství…]%</p><p>[…obchodní tajemství…]%</p><p>[…obchodní tajemství…]%</p><p>[…obchodní tajemství…]%</p><p>[…obchodní tajemství…]%</p><p>Rentabilita tržeb (ROS)</p><p>[…obchodní tajemství…]%</p><p>[…obchodní tajemství…]%</p><p>[…obchodní tajemství…]%</p><p>[…obchodní tajemství…]%</p><p>[…obchodní tajemství…]%</p><p>[…obchodní tajemství…]%</p><p>Rentabilita kapitálu (ROCE)</p><p>[…obchodní tajemství…]%</p><p>[…obchodní tajemství…]%</p><p>[…obchodní tajemství…]%</p><p>[…obchodní tajemství…]%</p><p>[…obchodní tajemství…]%</p><p>[…obchodní tajemství…]%</p><p>iv.        Ve vztahu k posouzení ukazatele aktivity došlo […obchodní tajemství…] změnám, kdy doba obratu aktiv a zásob je […obchodní tajemství…]. […obchodní tajemství…] se […obchodní tajemství…] doba obratu pohledávek (z […obchodní tajemství…] dní v roce 2018, nejprve […obchodní tajemství…] na […obchodní tajemství…] dní a následně […obchodní tajemství…] na […obchodní tajemství…] dní v roce 2020), ale i závazků ([…obchodní tajemství…] dní v roce 2018, následný […obchodní tajemství…] na […obchodní tajemství…] dní v roce 2019 a […obchodní tajemství…] na […obchodní tajemství…] dní v roce 2020), a proto i […obchodní tajemství…]. V podrobnostech viz níže uvedená tabulku č. 4.</p><p>Tabulka č. 4 – ukazatelé likvidity.</p><p>U K A Z A T E L É A K T I V I T Y ( D O B Y O B R A T U )</p><p>Ukazatel</p><p>2015</p><p>2016</p><p>2017</p><p>2018</p><p>2019</p><p>2020 (k 31. 10. 2020)</p><p>Obrat celkových aktiv</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>Doba obratu celkových aktiv (ve dnech)</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>Obrat zásob</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>Doba obratu zásob (ve dnech)</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>Obrat pohledávek</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>Doba obratu pohledávek (ve dnech)</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>Obrat závazků</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>Doba obratu závazků (ve dnech)</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>v.         V roce 2019 a 2020 došlo k […obchodní tajemství…] čistého pracovního kapitálu, který obecně […obchodní tajemství…] finanční riziko podnikání. Zde lze vysledovat […obchodní tajemství…], kdy od roku 2015, kdy v letech 2019 činí tento hodnoty […obchodní tajemství…] a následně v roce 2020 pak hodnoty […obchodní tajemství…]. Rovněž došlo k […obchodní tajemství…] ukazatele ČPP v roce 2019 i […obchodní tajemství…] v roce 2020 oproti rokům 2017 a 2018, viz níže uvedená tabulka č. 5.</p><p>Tabulka č. 5 – analýza rozdílových ukazatelů.</p><p>A N A L Ý Z A R O Z D Í L O V Ý C H U K A Z A T E L Ů</p><p>2015</p><p>2016</p><p>2017</p><p>2018</p><p>2019</p><p>2020 (k 31. 10. 2020)</p><p>Oběžná aktiva</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>Krátkodobé závazky</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>Čistý pracovní kapitál (ČPK)</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>Pohotová finanční aktiva</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>Okamžitě splatné závazky</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>Čisté peněžní prostředky (ČPP)</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>[…obchodní tajemství…]</p><p>vi.          Ve vztahu k majetkové struktuře uvádím, že z poskytnutých podkladů vyplývá, že společnost BD disponovala k 31. 10. 2020 dlouhodobým hmotným majetkem ve výši […obchodní tajemství…] Kč, oběžnými aktivy ve výši […obchodní tajemství…] Kč (z toho ve formě zboží ve výši […obchodní tajemství…] Kč). Cizí zdroje ve výši […obchodní tajemství…] Kč jsou tvořeny především krátkodobými závazky ve výši […obchodní tajemství…] Kč (z toho závazky k úvěrovým institucím ve výši […obchodní tajemství…] Kč a závazky z obchodních vztahů ve výši […obchodní tajemství…] Kč). Nerozdělený zisk z minulých let je vykazován ve výši […obchodní tajemství…] Kč, k 31. 10. 2020 vykazuje společnost hospodářský výsledek ve výši […obchodní tajemství…] Kč.</p><p>224.     Na základě dodatečně předložených finančních výkazů za období 2019 a 2020 (do 31. 10.), z nichž byly použity údaje pro vyhodnocení poměrových ukazatelů, lze tedy opakovaně konstatovat, že posuzovaná společnost je stabilní a solventní. Na mimořádnou situaci s nouzovým stavem a opatřeními proti Covid-19 společnost […obchodní tajemství…][89]  a tímto způsobem […obchodní tajemství…]. Na základě analýzy dosavadního vývoje společnosti lze konstatovat, že sankce uložená napadeným rozhodnutím, resp. tímto rozhodnutím, není likvidační.</p><p>225.     Poukazuje-li účastník řízení na […obchodní tajemství…] obratu v obdobích zasažených vládními restrikcemi, pak k tomuto uvádím, že v roce 2019 vykazovala společnost BD tržby za prodej zboží ve výši […obchodní tajemství…] Kč. Tržby za prodej zboží k 31. 10. 2020 vykazuje společnost BD ve výši […obchodní tajemství…] Kč, přičemž v minulém účetním období (za uvedenou část roku) vykazovala společnost BD tržby za prodej ve výši […obchodní tajemství…] Kč. Při porovnání těchto tržeb vychází rozdíl ve výši […obchodní tajemství…] Kč, tj. jedná se o […obchodní tajemství…] % […obchodní tajemství…] obratu tržeb za prodej zboží oproti roku 2019. Vzhledem k tomuto zjištění nelze považovat […obchodní tajemství…] obratu v této výši za podstatnou a výraznou skutečnost.</p><p>226.     Ve vztahu k […obchodní tajemství…] a […obchodní tajemství…] uvádím, že krizová situace spojená s Covid-19 bezesporu zasáhla […obchodní tajemství…] ostatní konkurenční společnosti působící na relevantním trhu. Je tedy velmi pravděpodobné, že konkurenční společnosti byly […obchodní tajemství…] nuceny přizpůsobit se a reagovat na vzniklou krizovou situaci, například […obchodní tajemství…] či […obchodní tajemství…]. Účastník řízení proto není ve střednědobém až dlouhodobém výhledu znevýhodněn v rámci probíhající hospodářské soutěže, jak je uvedeno v jeho přípise, a má na trhu stejné podmínky jako jeho konkurence. Naopak z uvedeného vyplývá, že účastník řízení […obchodní tajemství…] a podle principu předběžné opatrnosti […obchodní tajemství…] a […obchodní tajemství…] ve svém podnikání obdobně jako ostatní soutěžitelé.</p><p>227.     Dále je třeba doplnit, že účastník řízení vykazuje hospodářský výsledek za účetní období k 31. 10. 2020 ve výši […obchodní tajemství…] Kč, v minulém účetním období vykazoval hospodářský výsledek za účetní období ve výši […obchodní tajemství…] Kč, což představuje […obchodní tajemství…].</p><p>228.     Rovněž je třeba odmítnout argument účastníka řízení, týkající se […obchodní tajemství…]. V této souvislosti je nutno konstatovat, že strategie komerčních bank je nastavena tak, aby předcházela finančnímu selhání příjemců úvěrů a zajistila budoucí návratnost úvěrů. Ztráty z úvěrového rizika mohou velmi výrazně ovlivnit bankovní stabilitu a solventnost, a proto banka musí toto riziko eliminovat na minimum. Banky určují pravděpodobnost splácení poskytnutého úvěru a poskytují úvěry pouze těm žadatelům, u kterých shledají pravděpodobnost splácení dostatečně vysokou. Při určování této pravděpodobnosti postupují banky odlišným způsobem a jejich pohled na její výši je mnohdy diametrálně odlišný, než se snaží předestřít účastník řízení.</p><p>229.     K opakované námitce používání údajně abstraktních modelů Úřadem uvádím, že Úřad postupuje jako externí uživatel (obdobně jako stát a jeho orgány, bankovní instituce, věřitelé, investoři apod.) a může provádět pouze externí finanční analýzu, která vychází z dat získaných na základě veřejně dostupných informací, případně předložených účetních podkladů. Úřad při finanční analýze provedl rozbor finanční situace účastníka řízení a zohlednil veškeré vstupní informace podané účastníkem řízení.</p><p>230.     Závěrem tedy znovu uvádím, že způsob prověření, zda uložená sankce není likvidační, považuji za správný a plně odpovídající jak zákonným požadavkům, tak i správní praxi Úřadu. Po detailním prověření aktuální finanční situace společnosti BD na základě obdržených finančních podkladů neshledávám uloženou sankci ani nyní jako likvidační a uvedenou námitku účastníka řízení je tak nutno odmítnout jako nedůvodnou a účelovou.</p><p>231.     V rámci vytvoření dostatečného prostoru pro úhradu sankce považuji za přiměřené prodloužit její splatnost oproti napadenému rozhodnutí na dvojnásobek, tedy na 180 dnů (viz výrok III. tohoto rozhodnutí).</p><p>K ostatním námitkám</p><p>232.     Vzhledem ke skutečnosti, že porušení § 3 odst. 1 ZOHS bylo potvrzeno i v rámci tohoto rozhodnutí, tak za plně zákonný považuji i navazující výrok II. napadeného rozhodnutí, kterým byl uložen zákaz plnění dohod popsaných ve výroku I. tohoto rozhodnutí (uvedený výrok však musel být formulačně změněn, neboť původní výrok II. napadeného rozhodnutí odkazoval rovněž na § 21h ZOHS, který se však týká řízení s unijním prvkem, když porušení unijních předpisů nebylo dle tohoto rozhodnutí shledáno). Ve výroku III. tohoto rozhodnutí byly reflektovány závěry řízení o rozkladu ve vztahu ke kvalifikaci vytýkaného jednání (neaplikaci unijních předpisů), byť výslednou pokutu to neovlivnilo a její absolutní výše tak zůstala nezměněna.  Následně jsem přezkoumal i výrok IV. napadeného rozhodnutí ukládající opatření k nápravě, který považuji rovněž za zákonný, avšak již nemůže obsahovat odkaz na § 21h ZOHS (viz obdobně výrok II.), proto jsem jej formulačně upravil, nicméně obsahově podstata opatření k nápravě zůstala stejná. K tomu pak dodávám, že výrok IV. napadeného rozhodnutí považuji za zcela určitý, neboť opatření k nápravě je uložené „všem“ odběratelům účastníka řízení, jak explicitně vyplývá z napadeného rozhodnutí. V takovém případě je požadovaný výčet takových odběratelů zcela nadbytečný a uvedenou námitku je tak třeba odmítnout jako účelovou.[90]Závěrem jsem pak přezkoumal a potvrdil výrok V. napadeného rozhodnutí, kterým byla uložena povinnosti k úhradě nákladů řízení, neboť jsem jej shledal zákonným.</p><p>233.     K závěrečným návrhům na doplnění dokazování uvádím, že skutkový stav je zjištěn dostatečným způsobem. Výše uvedené závěry Úřadu jsou řádně podloženy spisovým materiálem, a tedy provedení dalších šetření (navrhovaných účastníkem řízení) považuji za zcela nedůvodné. V této souvislosti pouze opětovně poznamenávám, že požadavky na přesnost vymezení relevantních trhů jsou u tzv. cílových dohod nižší a účastníkem řízení navrhované důkazy, či spíše požadavky na provedení dalších a detailnějších šetření, jsou v nyní posuzovaném případě nadbytečné.</p><p>V.             Závěr</p><p>234.     Ze všech shora uvedených důvodů, mám za to, že správní orgán prvního stupně řádně zjistil skutkový stav a provedl správné právní hodnocení jednání účastníka řízení ve vztahu k porušení § 3 odst. 1 ZOHS. Na skutkový stav Úřad aplikoval správný právní předpis, správného časového znění, při jeho výkladu se nedopustil žádného interpretačního pochybení a v jeho rámci užil právní normu, kterou správně aplikoval. Napadené rozhodnutí splňuje kritéria přezkoumatelnosti, tedy jedná se o rozhodnutí srozumitelné, které je opřené o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč prvostupňový orgán rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části napadeného rozhodnutí.</p><p>235.     Určitých nedostatků se správní orgán prvního stupně dopustil ve vztahu k vymezení tržních podílů účastníka řízení na relevantních trzích. Po určité korekci těchto závěrů však nebylo prokázáno splnění podmínek pro aplikaci unijních předpisů, a tedy případné porušení čl. 101 SFEU.</p><p>236.     Vzhledem k výše uvedenému bylo na místě adekvátním způsobem změnit výroky I., II., III. a IV. napadeného rozhodnutí a ve zbytku rozklad zamítnout a napadené rozhodnutí potvrdit. Tyto změny napadeného rozhodnutí však ve výsledku neměly vliv na konečnou výši uložené sankce pro důvody náležitě vyložené výše.</p><p>Poučení</p><p>Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona, dále odvolat.</p><p>otisk úředního razítka</p><p>JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.</p><p>předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže</p><p>Obdrží:</p><p>JUDr. Jiří Kindl, M.Jur., Ph.D., advokát</p><p>Křižovnické nám. 193/2 110 00 Praha 1</p><p>ID datové schránky: 2jsg9vw</p><p>Vypraveno dne:</p><p>viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy</p><p>[1] Srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 512/05 ze dne 2. 2. 2006, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1556/2004 ze dne 15. 12. 2004 a rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) sp. zn. 1 Azs 55/2006 ze dne 25. 7. 2007.</p><p>[2] Viz např. rozsudek NSS ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 6 Ads 134/2012.</p><p>[3] Srov. blíže rozsudky NSS ze dne 14. 2. 2013, sp. zn. 7 As 79/2012; ze dne 29. 8. 2013, 7 As 182/2012; ze dne 19. 2. 2014, 1 Afs 88/2013.</p><p>[4] Dopředu avizuji, že níže uvedené odůvodnění nepředstavuje časosběrný záznam o činnosti správního orgánu, nýbrž logický a funkční celek, jehož řazení je uzpůsobeno obsahové vhodnosti jednotlivých dotčených okruhů.</p><p>[5] V podrobnostech odkazuji na odůvodnění uvedeného rozhodnutí sp. zn. 31 A 185/2019 ze dne 3. 3. 2020.</p><p>[6] Viz č. l. 1 a 2 spisu. sp. zn. ÚOHS-S0385/2018/KD.</p><p>[7] Viz č. l. 16 až 22 a č. l. 30 až 32 spisu sp. zn. ÚOHS-S0385/2018/KD.</p><p>[8] Viz č. l. 33 až 33 spisu. sp. zn. ÚOHS-S0385/2018/KD.</p><p>[9] Viz č. l. 37 až 42 spisu. sp. zn. ÚOHS-S0385/2018/KD včetně CD.</p><p>[10] Srov. Jemelka, Poledníčková, Bohadlo: Správní řád, Komentář, C.H.Beck, 2013.</p><p>[11] Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2019 sp. zn. 62 A 63/2019.</p><p>[12]Rozsudek Soudního dvora ze dne 21. září 1989 ve spojených věcech C- 46/87 a C- 227/88 Hoechst AG proti Komisi Evropských společenství, body 26 a 27.</p><p>[13] Rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 29 A 7/2019 ze dne 30. 4. 2019.</p><p>[14] Obdobně pak rozhodnutí NSS sp. zn. 2 As 257/2018 ze dne 20. 3. 2019.</p><p>[15] Srov. např. rozsudek KS sp. zn. 62 Af 24/2011ze dne 26. 4. 2012 ve věci HUSKY, potvrzený rozsudkem Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 Afs 40/2012ze dne 31. 10. 2013, resp. na zde uvedené závěry dále odkazováno v rozsudku KS sp. zn. 31 Af 13/2014ze dne 31. 3. 2016 ve věci CANDY, potvrzeném rozsudkem NSS č. j. 3 As 110/2016-90 ze dne 21. 6. 2017, nejnověji pak rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0253/2017/KD-25778/2018/820/TPi ze dne 15. 11. 2018, potvrzené rozhodnutím předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R0208/2018/HS-26745/2019/310/MDo ze dne 1. 10. 2019</p><p>[16] Viz rozhodnutí sp. zn. AT. 40465 ze dne 24. 7. 2018 ve věci ASUS nebo rozhodnutí sp. zn. AT. 40181 ve věci PHILIPS.</p><p>[17]Viz „České soutěžní právo, stejně jako právo komunitární, považuje RPM dohody za zakázané dohody narušující soutěž, které jsou považovány za hard core ustanovení. Rozhodovací praxe i judikatura potvrzuje, že sice existuje prostor pro aplikaci výjimky ze zákazu, tento prostor je však velmi omezený. …Na těchto úvahách přitom nic nezměnil ani výše zmíněný rozsudek Leegin. Předně, stále se jedná toliko o judikát z jiné jurisdikce, který principiálně nemůže mít jakýkoliv přímý vliv na platné komunitární a české soutěžní právo. Navíc, jsme přesvědčeni, že uvedený judikát může sice znamenat změnu přístupu amerických soudů a soutěžních orgánů k RPM, ve vztahu k existujícímu evropskému (a českému) soutěžnímu právu se jedná spíše o sladění podmínek pro právní kvalifikaci. Jestliže jedním ze závěrů rozsudku ve věci Leegin je nemožnost aplikace per se zákazu RPM a připuštění možnosti, že RPM může být za určitých okolností v souladu se soutěžním právem, pak takový princip platí v komunitárním soutěžním právu dlouhodobě. Jak bylo výše uvedeno, skutečnost, že RPM je považováno za hard core ustanovení, nevylučuje možnost uplatnění zákonné výjimky ze zákazu dohod ve smyslu čl. 81 odst. 3 Smlouvy ES, resp. § 3 odst. 4 českého soutěžního zákona. V tomto ohledu se tedy právní režim neliší. Jinou otázkou je rozložení důkazního břemene, to může být v různých jurisdikcích provedeno odlišně. V tomto případě se však jedná o otázku procesní, nikoli hmotněprávní.“.</p><p>[18] Viz rozhodnutí slovenského soutěžního úřadu ve věci Ags 92, s. r.o. ze dne 15. 7. 2019, ve kterém se jednalo shodně o případ RPM v oblasti dětského zboží a posuzovaný případ byl kvalifikován jako cílová dohoda.</p><p>[19] Zde viz bod 45 stanoviska GA Bobka – „Zaprvé, proč je vůbec (nějaká) analýza právního a hospodářského kontextu nutná, když dohoda patrně představuje omezení z hlediska účelu? Důvodem je to, že čistě formální posouzení dohody, zcela odtržené od reality, by mohlo vést k odmítnutí neškodných dohod nebo dohod prospěšných hospodářské soutěži. Neexistovalo by žádné právní ani hospodářské zdůvodnění zákazu dohody, která – navzdory skutečnosti, že splňuje kritéria kategorie dohod, jež jsou obvykle považovány za protisoutěžní – je přesto vzhledem k určitým zvláštním okolnostem jednoznačně nezpůsobilá vyvolat jakékoli škodlivé účinky na trhu, nebo je dokonce hospodářské soutěži prospěšná.“.</p><p>[20] Zde připomínám závěry rozsudku Soudního dvora v případě C-74/14, ETURAS, odst. 27, kde soud klade přímý důraz na požadavek autonomie soutěžitelů, konkrétně „…[k]aždý hospodářský subjekt musí nezávisle určovat politiku, kterou zamýšlí uplatňovat na společném trhu. Uvedený požadavek autonomie striktně brání všem přímým nebo nepřímým kontaktům mezi těmito subjekty, které by mohly ovlivnit tržní chování skutečného nebo potenciálního soutěžitele či odhalit takovému soutěžiteli tržní chování, o kterém tyto subjekty rozhodly nebo zamýšlí, že budou samy na trhu uskutečňovat, jestliže je účelem nebo důsledkem těchto kontaktů dosažení podmínek hospodářské soutěže, které neodpovídají obvyklým podmínkám dotčeného trhu…“.</p><p>[21] Zde pouze na okraj dodávám, že neplatí teze naznačována účastníkem řízení, že krádež je tím méně trestným činem, čím více se ve společnosti krade.</p><p>[22] Viz stanovisko generální advokátky Verici Trstenjak přednesené dne 4. září 2008.</p><p>[23] Srov. např. prezentaci A. Fletcher, hlavní ekonomky OFT, v rámci konference o RPM ve Vídni, 11. září 2008, http://www.bwb-conference.at/ files/pdf/Fletcher.pdf; obecně případy ve Švýcarsku a USA, uvedené v článku J. Bejčka, viz Bejček, J. K důvodnosti automatického zákazu vertikální cenové fixace. Právník 8/2008, str. 825 – 854.</p><p>[24] V podrobnostech lze odkázat na práci prof. J. Bejčka, který provedl rozsáhlý průzkum nejrůznějších zdrojů z oblasti soutěžní ekonomie; výsledky této práce přitom plně korespondují se závěry shora uvedenými; viz Bejček, J. K důvodnosti automatického zákazu vertikální cenové fixace. Právník 8/2008, str. 825 – 854.</p><p>[25] Shodně viz Commission Staff Working Document - Guidance on restrictions of competition &quot;by object&quot; for the purpose of defining which agreements may benefit from the De Minimis Notice (a zde uváděná judikatura); Brusel, 25. 6. 2014, SWD(2014) 198 final; revidovaná verze ze dne 3. 6. 2015.</p><p>[26] Viz rozhodnutí sp. zn. C‑373/14 P ze dne 20. 1. 2016.</p><p>[27] Z anglického „most favoured nation“.</p><p>[28] Pojem most-favoured-nation clause byl do soutěžního práva převzat z práva mezinárodního obchodu, v jehož rámci bývají doložky nejvyšších výhod již po staletí obsaženy ve smlouvách uzavíraných mezi státy, typicky v mezinárodních smlouvách o ochraně investic. Srov. GONZ LEZ-D AZ, Francisco Enrique a Matthew BENNETT. The law and economics of most-favoured nation clauses. Competition Law &amp;amp; Policy Debate. Claeys &amp;amp; Casteels Publishing BV, 2015, 1(3), 26-42. ISSN 2405-481X, s. 26.</p><p>[29] Viz č.l. 649 – 675 spisu.</p><p>[30] Viz judikatura odkazovaná v poznámce pod čarou č. 54 napadeného rozhodnutí, nebo také obdobně rozhodnutí Tribunálu ze dne 8. 7. 2007 ve věci č. T-44/00, „Mannesmannröhren-Werke“: „Komise je totiž povinna vymezit trh v rozhodnutí vydaném na základě použití článku 81 ES pouze tehdy, nelze-li bez tohoto vymezení určit, zda dotčená dohoda je způsobilá ovlivnit obchod mezi členskými státy nebo zda jejím cílem nebo výsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení soutěže na společném trhu (viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 15. září 1998, European Night Services a další v. Komise, T-374/94, T-375/94, II - 2265 rozsudek ze dne 8. 7. 2004 — věc T-44/00 T-384/94 a T-388/94, ReCBeil, s. II-3141, body 93 až 95 a 105).“</p><p>[31] Shodně NEJEZCHLEB, Kamil, Zuzana HAJNÁ a Josef BEJČEK. Ekonomické metody v soutěžním právu. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2014. str. 57. ISBN 978-80-210-7701-0.</p><p>[32] Obdobně také rozsudek Krajského soudu v Brně čj. 62 A f75/2010 – 318 ze dne 23. 2. 2012: „Relevantní trh není pojmem samoúčelným, stejně jako postup při vymezení relevantního trhu není postupem samoúčelným; relevantní trh se nevymezuje proto, „aby byl vymezen“, nýbrž proto, aby bylo možno v případě posuzování dohod z pohledu jejich zákazu podle § 3 předchozího ZOHS a § 3 ZOHS především zjistit, jaké dopady na takový trh dohoda měla.“</p><p>[33] Viz např. výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně čj. 62 Af 75/2010 – 318 ze dne 23. 2. 2012: „Pokud žalovaný dovodil, že dohoda je zakázanou pro svůj protisoutěžní cíl, má úvaha v tom směru, že v takovém případě je standard přesného vymezení relevantního trhu nižší, než v případě dohod zakázaných pro svůj protisoutěžní účinek, v napadeném rozhodnutí svého místa“ nebo rozhodnutí téhož soudu sp. zn. 62 Ca 22/2007 ze dne 14. 6. 2012.</p><p>[34] Srov. rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. R 16/05 ze dne 21. 9. 2006 ve věci JELÍNEK – výroba nábytku nebo rozhodnutí předsedy Úřadu č.j. R 61/2004 ze dne 10. 2. 2006 ve věci JIZERSKÉ PEKÁRNY. Shodně dále například rozhodnutí předsedy Úřadu R 84/2009 ze dne 11. 5. 2009 ve věci HUSKY CZ apod.</p><p>[35] Pro úplnost pak uvádím, správní orgán prvního stupně opřel svůj právním názor i o rozhodnutí Tribunálu sp. zn. T-216/13 ze dne 28. 6. 2016. Proti tomuto odkazu účastník řízení brojí s tím, že proti daným závěrům bylo podáno odvolání k Soudnímu dvoru. V této souvislosti pouze poznamenávám, že rozsudkem Soudního dvora ze dne 13. prosince 2017 sp. zn. C-487/16 P - Telefónica v. Komise bylo dané rozhodnutí potvrzeno.</p><p>[36] Viz č. l. 500- 504 správního spisu nebo č. l. 505- 509 spisu apod.</p><p>[37] Viz například rozhodnutí Úřadu ze dne 15. 11. 2018 č. j. S0253/2017/KD-25778/2018/820/TPI (dále též „TCM Herbs“): „K územnímu vymezení, bez ohledu na širší či užší výrobkové vymezení trhu, pak Úřadem oslovené subjekty, stejně jako účastník řízení, zmínili národní trh, a to z důvodů zejména bariér jazykových a poštovně-logistických. K uvedenému názoru se lze přiklonit, neboť Úřadu je z jeho dozorové pravomoci známo chování konečných spotřebitelů, jejichž hledisko je pro definici relevantního trhu rozhodné. A právě dopravní náklady související s pořízením zboží mimo území ČR mohou hrát podstatnou roli při rozhodování, zda zboží pořídit v zahraničí nebo na území ČR. Nadto území ČR je pokryto dostatečně hustou sítí výdejních míst, ve kterých je možné zboží nabízené odběrateli vyzvednout. Dále je nutné vzít v úvahu i jazykové bariéry konečných spotřebitelů, existenci národní měny či reklamační řízen“.</p><p>[38] Uvedené rozhodnutí KS bylo následně potvrzeno i Nejvyšším správním soudem v rozhodnutí sp. zn. 3 As 110/2016 ze dne 21. 6. 2017, kdy se NSS opět výslovně zabýval touto námitkou a došel ke shodnému závěru jako Úřad i KS.</p><p>[39] Napadeného rozhodnutí hovoří o „všech dodavatelích“ pouze a toliko ve výroku IV., ve kterém bylo uloženo účastníku řízení informovat všechny své odběratele o zákazu a neplatnosti uvedených dohod.</p><p>[40] Ve vztahu k praxi Úřadu viz shodně například rozhodnutí TCM Herbs.</p><p>[41] NSS ze dne 4. 5. 2017 sp. zn. 10 As 318/2016.</p><p>[42] Shodně postup Úřadu ve věci Candy, kdy dané rozhodnutí bylo potvrzeno v rámci navazujícího soudního přezkumu.</p><p>[43] Viz obdobně například rozhodnutí ve věci Candy nebo TCM Herbs.</p><p>[44] Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2008, sp. zn. 8 Tdo 13/2008.</p><p>[45] Viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR sp. zn. 2 Tzf 3/71 ze dne 7. 12. 1971.</p><p>[46] K provázanosti druhé a třetí podmínky viz například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2015, č.j. 6 Tdo 1329/2015-51.</p><p>[47] Viz list č. 283 spisu správního řízení.</p><p>[48] Viz list č. 339 spisu správního řízení.</p><p>[49] Viz list č. 224 spisu správního řízení.</p><p>[50] Viz opět například rozhodnutí ve věci Candy.</p><p>[51] Viz Jemelka, L., Pondělíčková, K., Bohadlo, D.: Správní řád. Komentář. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 279-284.</p><p>[52] Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2013, sp. zn. 1 As 157/2012. Nejvyšší správní soud zde dále uvedl (cit.): „V přítomnosti účastníků řízení či veřejnosti se důkaz listinou provádí tak, že se přečte nebo sdělí její obsah (§ 53 odst. 6 správního řádu). Jinak se o provedení důkazu listinou učiní pouze záznam do spisu. Bylo by naprosto bezúčelné, aby žalovaný musel informovat stěžovatelku o tom, že v uvedený den a hodinu si hodlá přečíst jí předložené listiny, a tak jimi provést důkaz. Tím spíše, že správní orgán není povinen sdělovat účastníkům řízení předběžný úsudek o důkazu plynoucí z provedeného důkazního prostředku. Své úvahy o hodnocení důkazu vtělí správní orgán až do odůvodnění správního rozhodnutí (§ 68 odst. 3 správního řádu). S obsahem listinného důkazního prostředku se může účastník řízení seznámit při nahlížení do spisu, např. v souvislosti se seznamováním se s podklady před vydáním rozhodnutí.“.</p><p>[53] Shodně viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2017, sp. zn. 7 As 69/2016.</p><p>[54] Viz bod 143 napadeného rozhodnutí.</p><p>[55] Viz například rozhodnutí TCM Herbs, potvrzené rozhodnutím předsedy Úřadu č. j. R0208/2018/HS-26745/2019/310/MDo ze dne 1. 10. 2019.</p><p>[56] Viz příloha č. 1 rozkladu účastníka řízení.</p><p>[57] Viz například https://www.stibbe.com/en/news/2016/july/new-maximum-fines-for-competition-law-infringements-in-the-netherlands-as-of-1-july-2016.</p><p>[58] K tomu viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. 7 Afs 57/2011, kde ten konstatoval: „Z výše uvedeného plyne, že rozhodný obrat, z kterého žalovaný vychází při výpočtu výše pokuty, by měl mít vztah k protisoutěžnímu jednání a době, v které k němu došlo. Ta charakterizuje „kondici“ soutěžitele, v níž se projevily účinky protisoutěžního jednání. Účelem takto stanovené pokuty je předně postihnout zisk, který byl nezákonným jednáním soutěžitelem dosažen; jedná se zde o odčerpání nepoctivě nabytého prospěchu.“ Na uvedený závěr navázal NSS také v rozsudku ze dne 12. 12. 2014, č. j. 2 Afs 80/2012-189, kde dokonce označil snahu postihnout tento neoprávněný zisk za veřejný zájem: „Veřejným zájmem i účelem pokut stanovených v § 22 odst. 2 ZOHS je postihnout tento neoprávněný zisk (odčerpat nepoctivě nabytý prospěch).“</p><p>[59] Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 7 As 15/2013: „Konkrétní výši 200.000 Kč určily správní orgány v rámci jejich správního uvážení, přičemž nedošlo k vybočení z jeho mezí. Nelze po správních orgánech očekávat přesné zdůvodnění, proč byla uložena pokuta zrovna ve výši 200.000 Kč a nikoliv například ve výši 210.000 Kč. Podstatou správní uvážení je, že s ohledem na pestrost možných situací není možné nastavit žádný univerzální vzorec pro výpočet konkrétní výše pokuty. Pokud by tomu tak bylo, zahrnul by jej bezesporu zákonodárce přímo do zákona.“</p><p>[60] Viz rozsudek Tribunálu ve věci BPB T-53/03 ze dne 8. 7. 2008, bod 336.</p><p>[61] Viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2016, sp. zn. 11 Af 34/2013.</p><p>[62] Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. 1 Afs 1/2012.</p><p>[63] Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. 1 Afs 77/2012.</p><p>[64] Viz rozsudek Krajského soudu ze dne 18. 6. 2020, sp. zn. 62 Af 15/2019.</p><p>[65] Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2009, sp. zn. 7 As 43/2009.</p><p>[66] Viz rozsudek Soudního dvora EU ve věci Archer Daniels Midland Co. C-510/06 P ze dne 19. 3. 2009. Shodně rovněž v rozsudku Tribunálu ve věci Degussa AG T-279/02 ze dne 5. 4. 2006.</p><p>[67] Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 As 43/2009ze dne 13. 8. 2009.</p><p>[68] Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 Ads 88/2006ze dne 24. 2. 2010.</p><p>[69] Viz rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Af 49/2010 ze dne 24. 3. 2011: „Pokud žalobce dále namítá, že pokuta byla stanovena v exemplární výši a neodpovídá předchozí praxi, soud rovněž jako obiter dictum poukazuje na rozhodnutí Soudního dvora C-510/06 (Archer Daniels Midland), podle něhož lze výši ukládaných pokut v minulé praxi zvýšit, samozřejmě za situace, kdy razantnější zvýšení pokut oproti předchozí praxi, byť stále ještě v zákonných mantinelech, bude pečlivě odůvodněno (už s ohledem na to, že ustálenost, jednotnost, dlouhodobost a určitost správní praxe zakládá důvodné legitimní očekávání).“</p><p>[70] Viz rozsudek Tribunálu ve věci BPB T-53/03 ze dne 8. 7. 2008, bod 342.</p><p>[71] Shodně rovněž viz např. rozsudky SDEU ve věci Musique diffusion française C-100/80 ze dne 7. 6. 1983, bod 109 nebo ve věci Britannia Alloys &amp;amp; Chemicals Ltd. C-76/06 P ze dne 7. 6. 2007, bod 61.</p><p>[72] Viz rozsudek Tribunálu ve věci Saint Gobain T-56/09 a T-73/09 ze dne 27. 3. 2014.</p><p>[73] Viz Pokyny pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003, C 210/2 ze dne 1. 9. 2006.</p><p>[74] Viz Pokyny o metodě stanovování pokut udělených podle s čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. Smlouvy o ESUO, C 9/3 ze dne 14. 1. 1998.</p><p>[75] Viz body 269-270 rozsudku Saint-Gobain.</p><p>[76] Viz body 272-273 rozsudku Saint-Gobain.</p><p>[77] Viz bod 271 rozsudku Saint-Gobain.</p><p>[78] Viz bod 277 rozsudku Saint-Gobain. Srov. obdobně např. rozsudek SDEU ve věci Archer Daniels Midland Co. C-510/06 P ze dne 19. 3. 2009, bod 59: „Z judikatury připomenuté Soudem v bodě 46 napadeného rozsudku totiž vyplývá, že podniky, vůči nimž se vede správní řízení, jež může vyústit v uložení pokuty, musí vzít v úvahu možnost, že se Komise kdykoli rozhodne zvýšit úroveň výše pokut ve srovnání s úrovní používanou v minulosti. K tomu dojde nejen tehdy, když Komise přikročí ke zvýšení úrovně pokut při jejich uložení v individuálních rozhodnutích, ale rovněž tehdy, když k tomuto zvýšení dojde v projednávaných případech použitím obecně závazných pravidel chování, jako jsou pokyny.“</p><p>[79] Viz bod 283 rozsudku Saint-Gobain.</p><p>[80] Viz rozsudek Tribunálu ve věci BPB T-53/03 ze dne 8. 7. 2008, bod 336.</p><p>[81]Poznámka: Nová podoba metodiky byla odborné veřejnosti představena mimo jiné na Svatomartinské konferenci konané v sídle Úřadu v listopadu roku 2016. Viz: https://www.uohs.cz/cs/hospodarska-soutez/aktuality-z-hospodarske-souteze/2217-druhy-den-svatomartinske-konference-se-nesl-v-duchu-digitalni-ekonomie-a-vyznamne-trzni-sily.html.</p><p>[82] K tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2016, sp. zn. 9 As 60/2016: „Nezákonnou změnou správní praxe nemůže být postup žalované, která, jak sama v napadeném rozhodnutí tvrdí, přistoupila k výraznému zvýšení pokut od roku 2013, a to pouze za předpokladu, že uložená sankce odpovídala závažnosti protiprávního jednání, protože pokuty v průměrně ukládané výši ztratily svůj preventivní a represivní účinek. Takový postup je při dodržení zákonem stanovených podmínek možný.“.</p><p>[83] K otázce předvídatelnosti srov. rozsudek SDEU ve věci Dansk Rorindustri - C-189/02 P, C-202/02 P, C-205/02 P, C-208/02 P a C-213/02 P ze dne 28. 6. 2005, bod 219: „Z této judikatury Evropského soudu pro lidská práva vyplývá, že dosah pojmu předvídatelnosti do značné míry závisí na obsahu textu, o nějž se jedná, oblasti, kterou pokrývá, jakož i na množství a postavení jeho adresátů. Předvídatelnost zákona nebrání tomu, aby dotyčná osoba byla přinucena obstarat si odbornou radu pro přiměřené posouzení důsledků, jež mohou za okolností konkrétního případu z daného jednání vyplývat. To platí zvláště pro profesionály, kteří musejí při výkonu svého povolání prokazovat značnou obezřetnost. Lze od nich tedy očekávat, že pečlivě posoudí rizika, která toto povolání zahrnuje.“.</p><p>[84] Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. 1 Afs 1/2012.</p><p>[85] Viz body 353-354 rozsudku Saint-Gobain.</p><p>[86] Viz č. l. 1015-1017 správního spisu.</p><p>[87] Obdobně viz vyjádření Úřadu založené ve spise na č. l. 1185.</p><p>[88] Tento ukazatel není ovlivněn oceňovacími technikami, ale je snadné jej zmanipulovat zadržením plateb anebo tím, že se platby uskuteční dříve, jak ostatně uvádí i odborná literatura, viz například Sedláček J., 2. aktualizované vydání, Brno, Computer Press, 2011.</p><p>[89]Viz například https://funbaby.cz/o-funbaby, https://b2b.babydirekt.eu</p><p>[90] Viz shodně například rozhodnutí ve věci TCM Herbs.</p></div>", "next": 0}