174. Toto ustanovení správního řádu definuje právní otázku náhrady nákladů řízení jako otázku závislou na posouzení otázky, zda účastník řízení toto řízení o přestupku vyvolal porušením své právní povinnosti. Z provedeného dokazování v otázce viny přitom jednoznačně vyplývá, že toto správní řízení bylo ze strany účastníka řízení vyvoláno porušením zákazu podle § 19a odst. 1 písm. a) ZOHS. Proto tedy nelze, než i přes provedenou změnu jednotlivých výroků napadeného rozhodnutí dospět ke stejnému posouzení otázky náhrady nákladů řízení, ke kterému dospěl Úřad ve výroku III. napadeného rozhodnutí a v jeho odůvodnění. Proto na ně i přes vady zhojené tímto rozhodnutím o rozkladu odkazuji jako na správné a zákonné, jelikož napravené vady napadeného rozhodnutí se nijak nedotýkaly správně vyhodnoceného faktu, že účastník řízení toto správní řízení vyvolal porušením své právní povinnosti.
VI. Závěr
175. S ohledem na shora uvedené jsem dospěl k závěru, že veškeré závěry prvostupňového orgánu stran naplnění zákonných znaků skutkové podstaty správního deliktu podle § 19a odst. 1 ZOHS jsou správné a zákonné, a že napadené rozhodnutí netrpí vadami namítanými účastníkem řízení.
176. Z úřední povinnosti jsem však přezkoumal i ostatní aspekty napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že Úřad pochybil při časovém vymezení vytýkaného jednání a s ohledem na tuto skutečnost jsem byl nucen změnit a doplnit prvoinstanční posouzení v otázce viny účastníka řízení a rovněž změnit a doplnit prvoinstanční posouzení v otázce trestu adekvátním upravením výměry uložené pokuty. Jinými vadami však napadené rozhodnutí netrpí. Přezkoumal jsem také posouzení Úřadu v otázce náhrady nákladů řízení, které považuji za správné a zákonné.
177. Vzhledem k výše uvedeným právním závěrům bylo třeba náležitým způsobem změnit výroky I. a II. napadeného rozhodnutí a dále rovněž potvrdit výrok III. napadeného rozhodnutí.
178. Výše vyložené společné působení ústavních limitů výkonu veřejné moci, procesních záruk spravedlivého procesu, mezinárodních závazků a konkrétní podoby trestního řádu vedou v podmínkách právního řádu České republiky k důsledku, že Úřad smí v případě neukončeného trvajícího přestupku rozhodovat pouze o skutku, jenž je ohraničen okamžikem doručení oznámení o zahájení řízení. Další udržování téhož protiprávního stavu obviněným po tomto okamžiku musí Úřad posuzovat jako jiný skutek. Je tedy na Úřadu, aby o eventuálním přestupkovém jednání účastníka řízení v době po 23. 10. 2019, případně rozhodl v samostatném řízení.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona, nelze dále odvolat.
otisk úředního razítka
JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží:
obec Sviadnov
Na Drahách 119
739 25 Sviadnov
Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Ačkoliv zákon č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o hazardních hrách“), který derogoval zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o loteriích“) přinesl nové pojmosloví, rozdělení druhů loterií (dle nového pojmosloví hazardních her) i systém jejich povolování, pro účely tohoto správního řízení je zachována zkratka „loterie“, kterou se rozumí veškeré druhy loterií (resp. hazardních her), které byl účastník řízení oprávněn regulovat. V případech, ve kterých je nutné odlišit loterie od hazardních her (např. v případě odlišení relevantních trhů a dopadů na soutěžitele), je k odlišení loterií podle zákona o loteriích používán pojem „hazardní hry“ ve smyslu zákona o hazardních hrách.
[2] Dostupný na: https://www.uohs.cz/download/Legislativa/HS/CR/Metodika_pokut_2018_04.pdf
[3] Srov. bod 52 odůvodnění napadeného rozhodnutí: „Úřad posoudil jednání účastníka řízení jako jednání trvajícího charakteru, neboť trvajícím přestupkem je dle § 8 přestupkového zákona přestupek, jehož znakem je jednání pachatele spočívající ve vyvolání a v následném udržování protiprávního stavu, nebo jednání pachatele spočívající v udržování protiprávního stavu, který nebyl pachatelem vyvolán.“
[4] Srov. bod 53 odůvodnění napadeného rozhodnutí.
[5] Srov. Důvodovou zprávu k § 7 zvláštní části vládního návrhu přestupkového zákona: „Z důvodu právní jistoty a předvídatelnosti práva pro adresáty právních povinností, jejichž porušení je znakem skutkové podstaty přestupku, se do návrhu výslovně doplňují v § 7 až 9 definice pokračování v přestupku, trvajícího a hromadného přestupku, které jsou v současnosti analogicky dovozovány z trestního práva hmotného a judikatury (vizte např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. září 2006, sp. zn. 2 As 61/2005, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. května 2007, sp. zn. 8 As 17/2007).“
[6] Srov. čl. 6 odst. 1 Úmluvy „Právo na spravedlivý proces“: „Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.“
[7] Shodně též rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2003, č. j. 28 Ca 151/2002-34, rozsudky NSS ze dne 15. 12. 2005, č. j. 3 As 57/2004-42, či rozsudek NSS ze dne 31. 5. 2007, č. j. 8 As 17/2007-135.
[8] Srov. bod 16 Zvláštní části Důvodové zprávy návrhu zákona č. 292/1993 Sb. ze dne 10. 11. 1993, kterým se mění trestní řád, zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, a zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích (k návrhu § 12 odst. 11 trestního řádu): „Otázka ukončení skutku v případě, že obviněný v jednání, pro které je stíhán, pokračuje i po zahájení trestního stíhání, dosud v zákoně není upravena, přestože má zejména z hlediska posuzování recidivy nebo vztahu souhrnnosti značný význam. Proto se v tomto směru vymezení pojmu zakotvuje přímo v zákoně.“
[9] Srov. Prášková, H. Základy odpovědnosti za správní delikty. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2013, s. 218; Mates P. a kol. Základy správního práva trestního. 7., přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 66-67; Fiala, Z. a kol. Správní právo trestní. Praha: Leges, 2017, s. 70-71; Prášková, H. Nové přestupkové právo. Praha: Leges, 2017, s. 119; Jemelka, L., Vetešník P. Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Zákon o některých přestupcích. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 6.
[10] Podle čl. 6 odst. 3 písm. a) Úmluvy: „Každý, kdo je obviněn z trestného činu, má tato minimální práva: a) být neprodleně a v jazyce, jemuž rozumí, podrobně seznámen s povahou a důvodem obvinění proti němu.“ Podle čl. 6 odst. 3 písm. b) Úmluvy: „Každý, kdo je obviněn z trestného činu, má tato minimální práva: b) mít přiměřený čas a možnost k přípravě své obhajoby.“ Podle čl. 4 odst. 1 protokolu č. 7 Úmluvy „Právo nebýt souzen nebo trestán dvakrát“: „Nikdo nemůže být stíhán nebo potrestán v trestním řízení podléhajícím pravomoci téhož státu za trestný čin, za který již byl osvobozen nebo odsouzen konečným rozsudkem podle zákona a trestního řádu tohoto státu.“
[11] Shodně k okamžiku přerušení jednoty též rozsudky NSS ze dne 15. 4. 2015, č. j. 2 As 204/2014-71, ze dne 20. 10. 2016, č. j. 3 As 205/2015-29, či ze dne 21. 12. 2017, č. j. 3 As 278/2016-39.
[12] Na těchto závěrech nic nemění ani rozsudek NSS ze dne 8. 11. 2007, č. j. 9 As 40/2007-61, který nespojuje žádný přesný okamžik s přerušením jednoty skutku. Obiter dictum hovoří totiž jen o „době po uložení sankce“, ve které je protiprávní stav i nadále udržován. Bez podrobného rozlišení všech jednotlivých právně významných okamžiků se vyslovuje toliko o tom, jaký účel a smysl je z hlediska přerušení jednoty skutku naplněn (mj. i) z hlediska (úseku) doby až „po uložení sankce“. To však vůbec nevylučuje ostatní dlouhodobě konstantní judikaturu NSS soustavně judikující, že se o nový skutek jedná nejen v době po uložení sankce, ale (mj.) už i v době před uložením sankce, resp. už od okamžiku sdělení obvinění. Obdobně se vyslovuje k hodnocení významu tohoto rozsudku NSS též bod 131 odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2020, č. j. 30 Af 28/2018-373: „(…) (rozsudek ze dne 8. 11. 2007, č. j. 9 As 40/2007), kde je navíc celá úvaha o přetržení skutku až vydáním správního rozhodnutí uvozena slovy „pro úplnost“ a z jejího závěru vyplývá, že se vůbec nevztahuje k posuzovanému skutkovému stavu. Byla tedy činěna jen nad rámec nutného odůvodnění.“
[13] Podle rozsudku NSS ze dne 19. 9. 2013, č. j. 7 As 95/2011-108 (zvýraznění doplněno): „Prekluzivní lhůty pro uložení správní sankce jsou judikaturou považovány za lhůty hmotněprávní (…) nicméně v daném případě je podle Nejvyššího správního soudu třeba se v souladu se zásadou in dubio mitius přiklonit k výkladu, který lhůtu neprodlužuje, tj. k výkladu příznivějšímu pro sankcionovaný subjekt. Běh předmětné lhůty je tedy třeba počítat podle přirozeného běhu času (a momento ad momentum), proto se neposouvá okamžik jejího počátku ani se tato lhůta neprodlužuje, připadá-li její poslední den na sobotu, neděli či státní svátek (…).“
[14] NSS se v tomto rozsudku zabýval řešením odlišné právní otázky počátku běhu subjektivní prekluzivní lhůty k uložení pokuty, tj. výkladem pojmu „dozvěděl se“ („o porušení zákazu nebo nesplnění povinnosti stanovených ZOHS“). Skutkovým stavem, v rámci kterého NSS posuzoval řešení právní otázky počátku běhu subjektivní prekluzivní lhůty k uložení pokuty, byl již ukončený trvající přestupek jednáním obviněných v době sdělení obvinění správním orgánem. K přerušení jednoty skutku tedy ani z povahy věci dojít vůbec nemohlo.
[15] Srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2020, č. j. 30 Af 28/2018-373 (zvýraznění doplněno): „(…) ke zrušení napadeného rozhodnutí jej nakonec přiměl fakt, že žalovaný nesprávně stanovil délku trvání přestupku, neboť nepřihlédl k tomu, že k přetržení trvajícího skutku došlo již zahájením správního řízení (…) Je tedy zřejmé, že judikatura NSS ohledně přetržení trvajícího přestupku není nikterak roztříštěná, a to ani ve vztahu k právnickým osobám. Nejméně od roku 2011 je možno sledovat postupně sílící jednotný názorový proud, podle nějž k přetržení skutku dochází zahájením správního řízení vůči podezřelé osobě. Tuto jednotu nelze zpochybnit jen odkazy na rozhodnutí, kde NSS mlčky přešel fakt, že správní orgán postihoval trvající jednání i po zahájení řízení. Jestliže tato otázka nebyla předmětem žalobních námitek, neměly správní soudy možnost se k ní v dané věci vyslovit a o žádnou skutečnou aprobaci této praxe se tak z jejich strany nejedná.“
[16] Srov. čl. 2 odst. 3 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů: „Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.“ a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod: „Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.“
[17] V dalším textu odůvodnění tohoto rozhodnutí je pro zjednodušení již uváděn pouze den 23. 10. 2019, aniž by se tím jakkoli zpochybňoval okamžik přerušení jednoty skutku účastníka řízení prokázaný v tomto správním řízení, a tedy i zcela současný počátek běhu prekluzivních lhůt odpovědnosti za přestupek ve smyslu rozsudku NSS ze dne 19. 9. 2013, č. j. 7 As 95/2011-108 a momento 23. 10. 2019 7:26:39 hod.
[18] Pozdější novelizace přestupkového zákona provedená zákonem č. 277/2019 Sb. účinným od 31. 12. 2019 a nálezy Ústavního soudu č. 54/2020 Sb. a č. 325/2020 Sb. nedopadají na tu hmotněprávní úpravu, která byla v tomto správním řízení, resp. v řízení o rozkladu, aplikována na odpovědnost účastníka řízení.
[19] Jelikož ani nedošlo v době od zahájení tohoto správního řízení k takovým změnám hmotněprávní úpravy podle ZOHS a přestupkového zákona jako celku, které by vůbec dopadaly na skutek zakládající odpovědnost účastníka řízení, nevyvstala v průběhu tohoto správního řízení žádná potřeba vzájemného poměřování měr příznivosti dřívější a pozdějších hmotněprávních úprav ve smyslu působení výjimky ze zákazu retroaktivity ve prospěch účastníka řízení.
[20] Srov. nález Ústavního soudu ze dne 13. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 574/03, usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. II ÚS 512/05, či rozsudek NSS ze dne 25. 7. 2007, č. j. 1 Azs 55/2006-6.
[21] Dle § 27 zákona č. 12/2020 Sb.: „Tento zákon nabývá účinnosti patnáctým dnem po jeho vyhlášení, s výjimkou (…)“. Žádné přechodné ustanovení vztahující se na novelizovaný text správního řádu tato novela neobsahuje.
[22] Dle čl. XXXII zákona č. 403/2020 Sb.: „Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem třetího kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení.“ Žádné přechodné ustanovení vztahující se na novelizovaný text správního řádu tato novela rovněž neobsahuje.
[23] § 18 zákona č. 63/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů:
(1) Orgány státní správy a orgány územních samosprávných celků nesmějí vlastními opatřeními, zjevnou podporou nebo jinými způsoby omezit nebo vyloučit hospodářskou soutěž.
(2) Dozor nad dodržováním povinností podle odstavce 1 vykonává Ministerstvo. Na základě důkazů a rozborů výsledků může požadovat od orgánů státní správy nebo od orgánů územních samosprávných celků nápravu.
[24] Dostupný na: https://www.uohs.cz/download/Informacni_listy/2014/Infolist_4-2014_web.pdf.
[25] Výkonem veřejné moci je myšleno takové jednání, při kterém orgány veřejné správy vystupují ve vrchnostenském postavení, tj. když uplatňují veřejnou moc.
[26] Srov. Kindl, J., Munková J.: Zákon o ochraně hospodářské soutěže. Komentář. 3., přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 398.
[27] Viz Stanovisko Úřadu k loteriím. Dostupné na: https://www.uohs.cz/cs/informacni-centrum/tiskove-zpravy/hospodarska-soutez/1859-obce-nesmeji-pri-regulaci-loterii-narusovat-hospodarskou-soutez.html.
[28] Srov. především nález Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 56/10.
[29] Srov. Právní výklad odboru veřejné správy, dozoru a kontroly Ministerstva vnitra k obecně závazným vyhláškám regulujícím provozování některých sázkových her, loterií a jiných podobných her na území obce. (Pozn. stav k 1. 4. 2015). Dostupné na: www.mvcr.cz/odk2/soubor/mm-15-16-4-pravni-vyklad.aspx.
[30] Ačkoliv zákon o hazardních hrách používá jinou terminologii, podstata daného zmocnění obce zůstala stejná.
[31] Srov. rozsudky NSS ze dne 14. 2. 2013, č. j. 7 As 79/2012-54, ze dne 29. 8. 2013, č. j. 7 As 182/2012-58, či ze dne 19. 2. 2014, č. j. 1 Afs 88/2013-66.
[32] Srov. např. rozsudek krajského soudu ze dne 28. 3. 2017, č. j. 29 Af 96/2013-234: „(…) Zásada dvojinstančnosti řízení znamená, že řízení probíhá ve dvou stupních, tedy že řízení a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podléhá kontrole odvolacího orgánu. Jinak řečeno, skutkové a právní závěry vyslovené prvou instancí jsou, v závislosti na zákonem stanoveném rozsahu přezkumu, prověřovány a akceptovány instancí vyšší. (…) V nyní projednávané věci si nelze nepovšimnout mimořádného rozsahu i obsahu rozhodnutí žalovaného, jakož i toho, že v případě námitek rozkladů šlo ve své podstatě z větší části o stále stejné či obdobné, opakující se námitky týkající se procesních vad, skutkových i právních závěrů a jejich následků, jež jsou nahlíženy z různých úhlů pohledu a různě argumentované. Všem těmto základním okruhům námitek se předseda Úřadu potažmo žalovaný věnoval a nelze mu vyčítat nezohlednění veškeré v rozkladech vyslovené argumentace. Ostatně při rozsáhlosti celé projednávané věci se ani nelze divit určité racionalizaci argumentace předsedy Úřadu.“
[33] Srov. odlišné stanovisko ústavních soudců Vojtěcha Šimíčka, Kateřiny Šimáčkové a Davida Uhlíře k odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. Pl. ÚS 7/19, kterým byla zrušena povinnost úhrady poplatku za podání podnětu Úřadu: „Pro nyní rozhodovanou věc je totiž podstatné, zda právu petenta podat podnět, žádost, návrh či stížnost koresponduje i na ústavní úrovni povinnost dotčeného orgánu nějakým způsobem reagovat. V tomto směru ovšem nemáme žádnou pochybnost. Jak bude totiž rozvedeno dále, pouhé podání petice (žádosti atp.) bez následné reakce orgánu veřejné moci postrádá jakýkoliv rozumný smysl a vedlo by nezřídka až k absurdním důsledkům. (…) Význam petičního práva konečně zásadně vzrostl poté, co nejenže začali požívat ochrany organizátoři petice (resp. petenti), kteří za projev svého názoru, prosby či stížnosti přestali být pronásledováni (…), ale těžištěm petičního práva se stal účinek, jenž byl (měl být) jeho realizací vyvolán – petici (zjednodušeně řečeno) nemusí být vyhověno, ale její obsah musí být věcně přezkoumán. V opačném případě by totiž petiční právo a jeho zakotvení v katalogu základních práv ztrácelo smysl [srov. k tomu nález německého Spolkového ústavního soudu ze dne 22. 4. 1953 sp. zn. 1 BvR 162/51 (BVerfGE 2,225 – Petitionsbescheid)]. Jak zde soud uvedl, petiční právo každému, kdo podá přípustnou petici, zaručuje „nejen právo na to, aby její adresát petici přijal, nýbrž také věcně přezkoumal a petentovi sdělil písemně, jak ji vyřídil“ (odst. 25). „Spolkový ústavní soud je názoru, že každá řádná petice musí být zodpovězena a že se tato odpověď nesmí omezit na pouhé potvrzení přijetí, nýbrž musí být přinejmenším zřejmé vzetí na vědomí obsahu petice a způsob jejího vyřízení. Pokud by měl platit opačný názor …, byla by petičnímu právu odebrána jeho praktická hodnota.“
[34] Srov. § 3 správního řádu:
„Nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.“
[35] Srov. § 82 odst. 2 věta první správního řádu:
„Odvolání musí mít náležitosti uvedené v § 37 odst. 2 a musí obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo.“
[36] Srov. bod 133 odůvodnění napadeného rozhodnutí: „V tomto směru Úřad již v rámci sdělení výhrad mj. poznamenal, že i kdyby nájemce zahájil provozování již od 1. prosince 2016, jak je uvedeno v nájemní smlouvě, tak Vyhláška 1/2016 byla přijata o pouhých 14 dní později, což se jeví jako krátká doba pro zhodnocení narušování veřejného pořádku, upozornění nájemce na nepřípustnost nastalého stavu (k němuž mělo docházet v důsledku tvrzené změny charakteru a provozní doby provozovny), aby bylo bezprostředně přikročeno k vyřazení adresního místa Ostravská 63 z obecně závazné vyhlášky.“
[37] Srov. bod 93 odůvodnění napadeného rozhodnutí: „(…) ze stěžovatelem doložené nájemní smlouvy plyne, že byla uzavřena dne 28. listopadu 2016 a nájem byl sjednán až od 1. prosince 2016. Stěžovatel navíc uvedl, že nový provozovatel začal reálně provozovat až ke dni 20. ledna 2017, a tedy až tehdy byl zahájen nepřetržitý provoz. Vyhláška 1/2016 byla přitom přijata již dne 15. prosince 2016.“
[38] Srov. KINDL, Jiří. § 1 [Úvodní ustanovení]. In: KINDL, Jiří, MUNKOVÁ, Jindřiška. Zákon o ochraně hospodářské soutěže. 3. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2016, s. 13. ISBN 978-80-7400-627-2. „Z ustanovení § 1 odst. 1 plyne, že jednotlivé delikty upravené v zákoně jsou (co se týče dopadu na hospodářskou soutěž) postaveny na ohrožovacím principu, jelikož do zmíněné legislativní zkratky „narušení“ hospodářské soutěže spadá i její prosté ohrožení“.
[39] Srov. rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 13. 11. 2017, č. j.: ÚOHS-R0007/2017/HS-33348/2017/310/AŠi, ze dne 15. 5. 2018, č. j.: ÚOHS-R145/2017/HS-14196/2018/310/AŠi, ze dne 18. 3. 2009, č. j.: UOHS-R 126/2008/01-3227/2009/310/ADr, nebo ze dne 22. 3. 2021, č. j. ÚOHS-09859/2021/164/PSe, sp. zn. ÚOHS-R0150/2020/HS.
[40] V tomto směru považuji citovanou judikaturu NSS vzniklou při posuzování deliktní odpovědnosti v oblasti ochrany životního prostředí a ze strany NSS přímo aplikovanou na problematiku deliktní odpovědnosti v oblasti zadávání veřejných zakázek za zcela přiléhavou rovněž v oblasti ochrany hospodářské soutěže, resp. na § 19a odst. 1 písm. a) ZOHS.
[41] Viz rozsudek NSS ze dne 23. 10. 2003, č. j. 2 As 11/2003-164.
[42] Srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 22. 4. 2014, č. j. 8 As 37/2011-154.
[43] Viz Důvodová zpráva k bodům 22 až 24 návrhu zákona č. 293/2016 Sb.
[44] Viz zejm. body 75 a 76 odůvodnění napadeného rozhodnutí.
[45] Srov. bod 96 odůvodnění napadeného rozhodnutí: „Vzhledem k tomu, že k přijetí Vyhlášky 1/2016 došlo 15. prosince 2016 (a obec zdůvodňovala tento krok právě problematičností provozovny na adrese Ostravská 63), Úřad si vyžádal od Policie ČR záznamy týkající se období od 1. ledna 2016 do data přijetí Vyhlášky 1/2016, ze kterých bylo zjištěno, že na obou adresách byl evidován v tomto období jeden přestupek. Vyšší problematičnost provozovny na adrese Ostravská 63 v době přijetí Vyhlášky 1/2016 z policejních záznamů tedy neplyne.“
[46] Srov. kupř. bod 108 odůvodnění napadeného rozhodnutí: „Přijetí Vyhlášky 1/2016 mělo dopad na provozovatele loterií SYNOT TIP, a.s., který provozoval herní zařízení na adresním místě Ostravská 63 a v důsledku vyřazení adresního místa Ostravská 63 bez objektivně ospravedlnitelného důvodu ze seznamu povolených adresních míst, na kterých lze loterie provozovat, musel v daném adresním místě ukončit tuto činnost. Vyhláška 1/2016 měla dále dopad na provozovatele loterií KIMEX CASINO, a.s., jenž byl držitelem povolení k provozování IVT i na adrese Ostravská 63.“
[47] Dostupné na: https://www.uohs.cz/download/Legislativa/HS/SoftLaw/zasady_stanovovani_pokut.pdf
[48] Dostupné na: https://www.uohs.cz/cs/hospodarska-soutez/sbirky-rozhodnuti.html
[49] Srov. bod 155 odůvodnění napadeného rozhodnutí.
[50] Srov. body 157 až 167 odůvodnění napadeného rozhodnutí.
[51] Srov. rozhodnutí Úřadu ze dne 20. 12. 2016, č. j. ÚOHS-S0538/2015/VS-49664/2016/830/ESk ve věci Bílina a ze dne 28. 7. 2017, č. j. ÚOHS-ÚOHS-S0444/2016/VS-25120/2017/830/PRo ve věci Děčín.
[52] Srov. rozhodnutí Úřadu ze dne 20. 12. 2017, č. j. ÚOHS-S0595/2016/VS-37308/2017/830/ESk ve věci Karlovy Vary, ze dne 13. 2. 2018, č. j. ÚOHS-S0024/2017/VS-04420/2018/830/RMl ve věci Nučice, ze dne 15. 6. 2018, č. j. ÚOHS-S0014/2017/VS-17841/2018/830/JVj ve věci Varnsdorf, ze dne 24. 4. 2019, č. j. ÚOHS-S0478/2018/VS-11518/2019/830/VVo ve věci Krupka, ze dne 14. 6. 2019, č. j. ÚOHS-S0516/2018/VS-16764/2019/830/ŠBe ve věci Česká Lípa, ze dne 20. 12. 2019, č. j. ÚOHS-S0232/2018/VS-35131/2019/830/VVo ve věci Brno, ze dne 5. 2. 2020, č. j. ÚOHS-04032/2020/830/ŠBe, sp. zn. ÚOHS-S0181/2018/VS ve věci Šumperk, ze dne 15. 6. 2020, č. j. ÚOHS-17996/2020/830/VVo, sp. zn. ÚOHS-S0182/2018/VS ve věci Hevlín, a rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 22. 3. 2021, č. j. ÚOHS-09859/2021/164/PSe, sp. zn. ÚOHS-R0150/2020/HS ve věci Praha.
[53] Přitom však působení tzv. vstupní částky ve výši 10 000 Kč v rámci komplexní úvahy o určení výměry pokuty již samo o sobě garantuje, že uložená pokuta bude alespoň v minimální míře plnit jak represivní tak preventivní funkci i v případech přestupků trvajících po velmi krátkou dobu. Nemůže se tak stát, že by za dobu udržování protiprávního stavu (kupříkladu v délce 27 dní v únoru) zaokrouhlenou na celé měsíce dolů (tj. tedy kupříkladu 0 měsíců) nebyla uložena žádná pokuta.
[54] Srov. čl. 3.24. Postupu, který však v tomto správním řízení nebyl vůbec aplikován, jelikož koeficient času byl odvozen z ustálené rozhodovací praxe Úřadu v přiléhavých věcech.
[55] Srov. např. rozsudek NSS ze dne 28. 5. 2003, č. j. 7 A 124/2000-39: „Správní řízení tvoří jeden celek do pravomocného rozhodnutí; vady řízení nebo rozhodnutí v I. stupni lze odstranit v řízení odvolacím. S tím také počítá institut změny rozhodnutí v odvolacím řízení, v němž odvolací orgán podle § 59 odst. 1 spr. ř. přezkoumává napadené rozhodnutí v celém rozsahu, a je-li to nutné, dosavadní řízení doplní, popřípadě vady odstraní. Není tedy vázán jen důvody podaného odvolání a může rozhodnutí změnit, shledá-li k tomu důvody. Rozhodnutí o odvolání tak jako jakékoliv jiné správní rozhodnutí musí ovšem odpovídat zákonu (§ 46 spr. ř.).“
[56] Koeficient obyvatel Úřad určuje v závislosti na konkrétním kalendářním roce, ve kterém byl skutek spáchán, resp. v závislosti na dohledatelnosti údajů o počtu obyvatel konkrétního území, který je statisticky sledován a zveřejňován Českým statistickým úřadem vždy k počátku každého kalendářního roku.
[57] Tento způsob určení jednotlivých dílčích hranic počtu obyvatel sice nereflektuje hlediska, která zákonodárce setrvale aplikuje na příjmovou stránku veřejných rozpočtů v rámci rozpočtového určení daní (a která by bylo možno ekvivalentně a zejména relativně proporcionálně promítnout i do výdajových stránek jednotlivých veřejných rozpočtů v důsledku správního trestání Úřadem), nicméně jde o ustálenou dosavadní rozhodovací praxi Úřadu, od níž není prostor se v rámci tohoto správního řízení odchýlit.
[58] Tento způsob určení rozsahu zasaženého území sice nereflektuje možnosti využití informačních systémů základních registrů České republiky, zejm. registru obyvatel, ke konkrétnímu dni spáchání, resp. dokonání přestupku, nicméně jde rovněž o ustálenou dosavadní rozhodovací praxi Úřadu, od níž není prostor se v rámci tohoto správního řízení odchýlit.
[59] Viz Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1. 1. 2019. Dostupné na: https://www.czso.cz/csu/czso/pocet-obyvatel-v-obcich-za0wri436p.
[60] Srov. bod 161 odůvodnění napadeného rozhodnutí: „Dále Úřad zohlednil rozsah dotčeného území, jenž odráží počet obyvatel obce Sviadnov (2 134), který odpovídá v souladu s východisky specifikovanými v bodě 154 tohoto rozhodnutí hodnotě koeficientu obyvatel ve výši 0,120 (se zaokrouhlením na tři desetinná místa dolů).“
[61] Srov. bod 161 odůvodnění napadeného rozhodnutí: „Úřad při posouzení závažnosti vytýkaného jednání zohlednil, že účastník řízení sledoval svým jednáním legitimní cíl, kterým je regulace provozování loterií na území obce za účelem snížení škodlivých důsledků plynoucích z provozování loterií; přičemž tato skutečnost se významným způsobem promítla do snížení výsledné výše koeficientu závažnosti.“
[62] Srov. bod 161 in fine odůvodnění napadeného rozhodnutí: „Dále Úřad zohlednil, že nebylo prokázáno, že měl účastník řízení z narušení hospodářské soutěže přímý prospěch, přičemž takové zjištění by případně vedlo k vyšší hodnotě koeficientu závažnosti.“
[63] Srov. např. rozhodnutí Úřadu ze dne 20. 12. 2016, č. j. ÚOHS-S0538/2015/VS-49664/2016/830/ESk ve věci Bílina, ze dne 28. 7. 2017, č. j. ÚOHS-ÚOHS-S0444/2016/VS-25120/2017/830/PRo ve věci Děčín, ze dne 20. 12. 2017, č. j. ÚOHS-S0595/2016/VS-37308/2017/830/ESk ve věci Karlovy Vary, ze dne 13. 2. 2018, č. j. ÚOHS-S0024/2017/VS-04420/2018/830/RMl ve věci Nučice, ze dne 15. 6. 2018, č. j. ÚOHS-S0014/2017/VS-17841/2018/830/JVj ve věci Varnsdorf, ze dne 24. 4. 2019, č. j. ÚOHS-S0478/2018/VS-11518/2019/830/VVo ve věci Krupka, ze dne 14. 6. 2019, č. j. ÚOHS-S0516/2018/VS-16764/2019/830/ŠBe ve věci Česká Lípa, či ze dne 5. 2. 2020, č. j. ÚOHS-04032/2020/830/ŠBe, sp. zn. ÚOHS-S0181/2018/VS ve věci Šumperk.
[64] Srov. bod 148 a násl. odůvodnění napadeného rozhodnutí.
[65] Srov. výše citovaný rozsudek NSS ze dne 28. 5. 2003, č. j. 7 A 124/2000-39.
[66] Srov. rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 22. 3. 2021, č. j. ÚOHS-09859/2021/164/PSe, sp. zn. ÚOHS-R0150/2020/HS ve věci Praha.
[67] Srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 3/02 (N 105/27 SbNU 177; 405/2002 Sb.), či ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 52/13 (219/2014 Sb.).
[68] Viz rozpočet obce Sviadnov na rok 2021, dostupný na: http://m.sviadnov.cz/assets/File.ashx?id_org=16067&id_dokumenty=5149.
[69] Srov. bod 27 odůvodnění usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 4. 2010, č. j. 1 As 9/2008-133: „Likvidační pokutou přitom rozšířený senát rozumí sankci, která je nepřiměřená osobním a majetkovým poměrům pachatele deliktu do té míry, že je způsobilá mu sama o sobě přivodit platební neschopnost či ho donutit ukončit podnikatelskou činnost, nebo se v důsledku takové pokuty může stát na dlouhou dobu v podstatě jediným smyslem jeho podnikatelské činnosti splácení této pokuty a zároveň je zde reálné riziko, že se pachatel, případně i jeho rodina (jde-li o podnikající fyzickou osobu) na základě této pokuty dostanou do existenčních potíží.“