za následek určitou podobnost v jejich nabídkách. Případná shoda či podobnost mezi
nabídkovými cenami uchazečů mohla být podle účastníka dále důsledkem poptání cenové
nabídky více uchazeči od stejného subdodavatele, což je ve stavebnictví běžná praxe a
účastník řízení nebyl povinen v nabídce uvést, zdali v případě získání zakázky hodlá realizovat
část plnění právě prostřednictvím subdodavatelů a prokázání kvalifikace prostřednictvím
subdodavatele bylo jeho oprávněním, nikoli povinností.
176. Účastník řízení se rovněž vyjadřuje k vlastnostem elektronických dokumentů, přičemž Úřadu
vytýká, že se vůbec nezabýval tím, jak údajné podobnosti a informace ve vlastnostech
elektronických dokumentů vznikly či mohly vzniknout a zdali lze jejich výskyt jednoznačně
přičíst účastníkovi řízení.
177. Pokud jde o kontakt společnosti Navrátil s ostatními účastníky řízení, účastník řízení
argumentuje, že z poznámek jednatele společnosti Navrátil nelze v žádném případě
dovozovat kontakt účastníka se společností Mechanika (ve sdružení se společností
PROSTAS), SM a POZEMSTAV za účelem sladění postupu k předmětným veřejným zakázkám,
přičemž dodává, že na trhu pozemního stavitelství může docházet a dochází k ad hoc
kontaktům a spolupráci mezi jednotlivými soutěžiteli.
178. Jelikož společnost Navrátil ve svém rozkladu uvedla námitky, které ve svých rozkladech
uplatnili jiní účastníci řízení, odkazuje druhostupňový orgán plně na svou argumentaci
uvedenou výše.
37
Č.j.: ÚOHS-R192,199,200,201,202,203,213/2018/HS-06991/2019/310/AŠi
Shrnutí
179. Druhostupňový orgán tedy konstatuje, že Úřad shromáždil dostatek nepřímých důkazů
k prokázání skutkového stavu nade vši pochybnost, přičemž všechny tyto důkazy tvoří jasný
obraz jednání účastníků, které nelze vyložit jinak než jednáním ve vzájemné shodě. Úřad
naplnil všechny standardy dokazování ve správním řízení na něj kladené zákonem i
judikaturou správních soudů, když shromáždil nepřímé důkazy, které spolu vytvářejí jednolitý
vnitřně koherentní řetěz.
180. Žádný z účastníků řízení žádným argumentem tento důkazní řetězec nezvěrohodnil, či
konkrétně nepoukázal na žádnou vnitřní rozpornost, která by měla za důsledek závěr
druhostupňového orgánu v tom smyslu, že Úřad skutkový stav dostatečně nezjistil.
Nesprávné právní hodnocení
181. Někteří účastníci řízení69 dále namítají nesprávné právní hodnocení Úřadu spočívající v tom,
že zákaz dohod typu bid-rigging měl Úřad zveřejnit až v Oznámení Úřadu o dohodách de
minimis, které bylo však vydané až v roce 2014 (dále též „Oznámení de minimis 2014“).
Z tohoto důvodu jej proto podle účastníků řízení nelze aplikovat na předmětné veřejné
zakázky, které se všechny uskutečnily před jeho vydáním (v letech 2009 a 2010), neboť by
došlo k porušení zásady zákazu retroaktivity.
182. Společnosti EUROGEMA a Navrátil k tomu dále shodně uvádějí, že v případě VZ ZŠ byl v době
zadávacího řízení účinný ZOHS 155, ze kterého byl vypuštěn § 6, jenž upravoval vynětí ze
zákazu dohod dle § 3 odst. 1 téhož zákona, přičemž byl nadále uplatňován základní princip
tzv. dohod de minimis s tím, že podmínky dohod de minimis byly následně upraveny
v Oznámení Úřadu o dohodách de minimis70. Toto Oznámení přitom ustanovení o zákazu
dohod typu bid-rigging neobsahovalo s tím, že explicitní zákaz těchto dohod lze dohledat až
v Oznámení de minimis 2014. Obdobnou námitku pak tito účastníci řízení vznesli i ve vztahu
k VZ Rekonstrukce Sportcentrum, ve které se postupovalo podle ZOHS 296 a ačkoliv zde byl
ještě platný § 6, jednání, které popisuje Úřad, nespadalo pod § 6 odst. 2 ZOHS.
183. Podle těchto účastníků řízení se Úřad ani nevypořádal s námitkou, že dle Oznámení Komise
de minimis dohody mezi podniky, které ovlivňují obchod mezi členskými státy, neomezují
výrazně hospodářskou soutěž, jestliže celkový podíl na trhu smluvních stran dohody
nepřesahuje 10 % na kterémkoliv z relevantních trhů ovlivněných dohodou. Podle účastníků
tedy neexistuje právní rámec pro to, aby mohl Úřad vést správní řízení pro porušení § 3 odst.
1 ZOHS. V této souvislosti pak oba účastnici shodně poukázali na pravidlo de minimis tvrdíce,
že podíl všech uchazečů, účastníků řízení na relevantním trhu je zanedbatelný a marginální a
nedosahuje 10% hranice, přičemž jejich samotný podíl na relevantním trhu nedosahuje ani
1 %.71
69
Jedná se o společnosti EUROGEMA, PROSTAS a Navrátil.
Poznámka předsedy Úřadu: Jedná se o Oznámení Úřadu publikované v roce 2009, v textu bude dále uváděna zkratka
„Oznámení de minimis 2009“.
71
Společnost EUROGEMA uvedla, že její podíl na relevantním trhu činí 0,2 %, společnost Navrátil svůj podíl na trhu
odhadla na 0,8 %.
70
38
Č.j.: ÚOHS-R192,199,200,201,202,203,213/2018/HS-06991/2019/310/AŠi
184. Prvostupňový orgán se s touto námitkou vypořádal již v napadeném rozhodnutí72, přičemž
k jeho argumentaci nemám žádné výhrady a dále doplňuji následující.
185. Jak Úřad správně uvedl a podrobně popsal v části týkající se právního posouzení jednání
účastníků řízení v jednotlivých zakázkách73, dohody typu bid-rigging je třeba považovat za
specifický typ zakázaných dohod o rozdělení trhu s prvky cenových dohod. Tyto dohody
(někdy taktéž označované za tendrové kartely) totiž v soutěžněprávní nauce obecně patří
k těm nejnebezpečnějším praktikám narušujícím hospodářskou soutěž, neboť mohou vést až
k ochromení některých trhů. To je dané především tím, že cílem dohod bid-rigging je
ovlivnění výsledku soutěže o zakázku, přičemž principiálně v sobě tyto dohody zahrnují dva
typy nejzávažnějších hard-core omezení hospodářské soutěže (tj. rozdělení trhu a určování
cen), neboť podstatou těchto dohod je právě vyloučení vzájemné hospodářské soutěže mezi
uchazeči o zakázku a popření tak vlastního smyslu výběrového řízení. O praktiku bid-rigging
jde tak tehdy, když se soutěžitelé (zájemci či uchazeči o zakázku), u kterých by se jinak
důvodně očekávalo, že se budou samostatně ucházet o přidělení zakázky, tedy že si budou
konkurovat, před podáním nabídek dohodnou, že nebudou podávat pro
zadavatele/objednavatele nejvýhodnější nabídku (nabídku na základě konkurenčního boje),
ale naopak zvýší cenu či sníží kvalitu zboží nebo služeb poptávaných těmito subjekty
prostřednictvím výběrových řízení, a to například s cílem zvýšit částku vítězné cenové
nabídky, kterou vítěz výběrového řízení získá.74
186. Není proto s podivem, že jsou dohody typu bid-rigging považovány za cílové dohody (resp.
dohody s protisoutěžním cílem), kde není nutné ze strany soutěžního orgánu zjišťovat a
prokazovat skutečné účinky na hospodářskou soutěž.75
187. Jak již uvedl prvostupňový orgán, vzhledem k tomu, že dohody typu bid-rigging jsou
dohodami s tvrdým jádrem (tzv. hard-core kartely), aplikace pravidla de minimis je
vyloučena. Jak se mylně domnívají účastníci řízení, nejedná se totiž v žádném případě o
dohody, jejichž dopad na hospodářskou soutěž je zanedbatelný. Lze přitom poukázat na
rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 61/2011-245 ze dne 12. 6. 2013, kde soud
výslovně konstatoval (cit.): „Jsou-li cenové dohody protisoutěžním jednáním velmi závažným,
je třeba jako velmi závažné hodnotit i jednání bid-rigging, které v sobě prvky cenové dohody
obsahuje. Dohody bid-rigging tedy nemohou být jednáním zanedbatelným a nelze na ně
72
Srov. bod 384 napadeného rozhodnutí.
Srov. body 281 až 332 napadeného rozhodnutí.
74
Srov. např. rozsudek Tribunálu T‐29/92 ze dne 21. 2. 1995 ve věci Vereniging van Samenwerkende Prijsregelende
Organisaties in de Bouwnijverheid and others [1995] ECR II‐00289. V něm soud deklaroval, že zákaz stanovený
článkem 81(1) Smlouvy ES se vztahuje na systém pravidel uplatňovaných v obchodní organizaci, která umožňují ve
vztahu ke smlouvám v řízeních o veřejných zakázkách, prostřednictvím dohod mezi dotčenými soutěžiteli, po srovnání
cen, které mají v úmyslu předložit, stanovit soutěžitele, který nabídne nejnižší cenu a který bude chráněn před rizikem,
že jeho konkurenti nabídnou nižší cenu, a bude tím, kdo bude schválen k vyjednávání obsahu jeho nabídky se
zadavatelem zakázky.
75
Srov. též rozhodnutí Komise v případech Pre‐insulated Pipe Cartel IV/35.691/E‐4 ze dne 21. 10. 1998 a European
Sugar Industry IV/26.918 ze dne 2. 2. 1973, ze kterých plyne, že procedura veřejných zakázek předpokládá
konkurenční nabídkové řízení, v nichž veřejní zadavatelé mají právo očekávat, že navržené nabídky ve výběrovém
řízení nebudou výsledkem koluze mezi uchazeči o zakázku. V systému zadávání zakázek je existence soutěže mezi
uchazeči o zakázku podstatná. Pokud předložená nabídka není výsledkem individuálního ekonomického výpočtu, ale
znalosti nabídky jiného uchazeče nebo sladěného postupu mezi nimi, je soutěž vyloučena, či přinejmenším omezena a
narušena.
73
39
Č.j.: ÚOHS-R192,199,200,201,202,203,213/2018/HS-06991/2019/310/AŠi
pravidlo de minimis aplikovat.“ Na stejném principu byl přitom postaven účastníky řízení
uváděný § 6 ZOHS 296, který v odst. 2 písm. a) uváděl, že vynětí ze zákazu dohod se netýká
horizontálních dohod o přímém nebo nepřímém určení cen nebo o rozdělení trhu nebo
nákupních zdrojů.
188. Pokud jde o soft law Úřadu, kterým účastníci řízení taktéž argumentují (tj. Oznámení Úřadu
de minimis 2009 a 2014), v prvé řadě je třeba uvést na pravou míru, že pro posouzení
protiprávnosti soutěžních deliktů je stěžejní zákon (ZOHS), případně judikatura. Znění výše
uvedených Oznámení Úřadu však není se zákonem v rozporu. Ani z Oznámení Úřadu de
minimis 2009 totiž nelze dovozovat, že by byly dohody typu bid-rigging v dané době
povoleny. Ačkoliv sice dané Oznámení explicitně dohody typu bid-rigging neuvádí tak, jak to
již činí pozdější Oznámení de minimis 201476, neznamená to ještě, že po dobu jeho účinnosti
tyto dohody nebyly zakázané, jak se snaží podsouvat účastníci řízení. I v tomto dřívějším
Oznámení de minimis 2009 je naopak jasně řečeno: „Úřad má za to, že za dohody, jejichž
dopad na hospodářskou soutěž je zanedbatelný, nelze považovat horizontální nebo vertikální
dohody obsahující tzv. tvrdá omezení, která přímo nebo nepřímo, samostatně nebo ve spojení
s jinými faktory mají za svůj cíl zejména: a) určení cen, včetně určení cen pro prodej zboží
třetím stranám, b) omezení nebo kontrolu výroby, odbytu, výzkumu a vývoje nebo investic,
anebo c) rozdělení trhu nebo nákupních zdrojů.“77 S tímto dále souvisí skutečnost, že podíly
účastníků řízení na relevantním trhu jsou v této věci irelevantní, neboť dohody typu bidrigging nelze podřadit pod pravidlo de minimis a uvedené limity na ně proto nelze aplikovat,
jak bylo uvedeno výše. Totéž lze přitom analogicky konstatovat, i pokud se jedná o možnou
aplikaci Oznámení Komise de minimis na předmětné deliktní jednání, na které účastníci
řízení rovněž poukazují, neboť i zde je jeho aplikace vzhledem k čl. 11 (případy hard-core
kartelů) vyloučená a podíly soutěžitelů na trhu se proto neuplatní.
189. Stěžejní je tedy zákonné znění. Z textace § 3 odst. 1 ZOHS78, ve kterém je uveden
demonstrativní výčet jednotlivých typů zakázaných dohod, je přitom zcela nesporné, že
zákaz dohod typu bid-rigging byl platný a účinný i v době, kdy došlo k deliktnímu jednání
účastníků řízení. Úřad tento typ dohod v minulosti také běžně podle § 3 odst. 1 ZOHS
postihoval i před rokem 2014, což vyplývá z jeho konstantní rozhodovací praxe.79
190. Prvostupňový orgán tak provedl zcela správnou právní kvalifikaci konstatující, že se účastníci
řízení dopustili porušení § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. a) a c) ZOHS 155 v případě VZ ZŠ a
porušení § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. a) a c) ZOHS 296 v případě VZ Lázně, VZ Zámek a VZ
Rekonstrukce Sportcentrum, což konstatoval ve výrocích o vině – I. až IV. napadeného
rozhodnutí. Plnění tohoto zakázaného jednání specifikovaného ve výše uvedených výrocích
76
Viz bod 4.4. Dostupné na:
http://www.uohs.cz/download/Legislativa/HS/SoftLaw/oznameni_deminimis_2018_04.pdf.
77
Viz bod 13. Dostupné na: https://www.uohs.cz/download/Legislativa/HS/SoftLaw/Oznameni_De_Minimis.pdf
78
Novela č. 155/2009 Sb. sice formálně lehce pozměnila dikci § 3 odst. 1 ZOHS, materiálně však zákaz v uvedeném
ustanovení zákona zůstal totožný. Cenové dohody přitom nalezneme v § 3 odst. 1 písm. a) ZOHS, dohody o rozdělení
trhu pak v § 3 odst. 1 písm. c) ZOHS.
79
Srov. např. rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S159/2009/KD-4325/2010/850 ze dne 14. 7. 2010 nebo č. j. ÚOHSS222/06-3113/2007/710 ze dne 9. 2. 2007; dále např. rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S230/2012/KD23572/2014/852/DSv ze dne 6. 11. 2014 nebo č. j. ÚOHS-S835/2014/KD-22277/2014/852/DSv ze dne 23. 10. 2014, ve
kterých Úřad postihoval deliktní jednání spáchané před rokem 2014.
40
Č.j.: ÚOHS-R192,199,200,201,202,203,213/2018/HS-06991/2019/310/AŠi
následně výroky V. až VIII. napadeného rozhodnutí v souladu s § 7 ZOHS 155 nebo ZOHS 296
do budoucna zakázal, s čímž se ztotožňuji. Námitce účastníků řízení proto nelze přisvědčit.
Odložení trestního stíhání Policií ČR
191. Společnosti POZEMSTAV a Navrátil ve svých rozkladech dále shledávají napadené rozhodnutí
zarážející a překvapivé z důvodu paralelního šetření Policie ČR, která v dané věci měla dojít
při aplikaci stejných zásad k závěru, že nebyly zjištěny skutečnosti důvodně nasvědčující
spáchání přečinu podle § 248 TZ a usnesením ze dne 11. 5. 2018 věc odložila.
192. Prvostupňový orgán se k dané námitce již stručně vyjádřil v bodě 373 napadeného
rozhodnutí, když podotkl, že odložení trestního stíhání v souvislosti s VZ ZŠ nemá žádný vliv
na správní řízení vedené Úřadem a jeho výsledek, neboť Úřad zkoumá porušení soutěžních
pravidel upravených v ZOHS. S danou argumentací nemůžu než souhlasit a obdobné lze
analogicky říci i v případě ostatních veřejných zakázek. K šetření, které prováděla Policie ČR,
si dále dovolím doplnit několik dalších postřehů.
193. Policie ČR, Krajské ředitelství policie Olomoucké kraje, prošetřovala na základě trestního
oznámení Úřadu ze dne 29. 8. 2016 přečin porušení předpisů o pravidlech hospodářské
soutěže dle § 248 odst. 2 alinea první TZ80, kterého se měly dopustit blíže neustanovené
osoby z okruhu statutárních zástupců, případně zaměstnanců všech účastníků řízení, kteří se
dopustili deliktů uvedených v napadeném rozhodnutí. Úřad přitom Policii ČR postoupil
anonymní podněty a dále jí poskytoval součinnost v průběhu jejího šetření výše uvedeného
trestného činu.
194. V rámci šetření Policie ČR vypracovala mimo jiné tabulky s jednotlivými položkovými
nabídkami firem i k předmětným veřejným zakázkám, resp. deliktům.81 Dospěla přitom
k závěru, že v případech VZ ZŠ, VZ Rekonstrukce Sportcentrum a VZ Zámek je patrné, že ceny
položek stavebních prací jsou ve většině případů indexovány a ceny jednotlivých společností
jsou ve stejných poměrech. V případě VZ Lázně konstatovala Policie ČR indexaci částečnou.
195. Šetření Policie ČR bylo odloženo zejména z důvodu promlčení trestných činů, neboť dle § 34
odst. 1 písm. d) TZ, stejně jako podle § 67 odst. 1 písm. d) dříve účinného TZ, trestní
odpovědnost za trestný čin zaniká uplynutí pětileté promlčecí doby, činí-li horní hranice
trestní sazby odnětí svobody nejméně 3 roky (tak jak tomu bylo v tomto případě). Policie ČR
však dále konstatovala následující: „Provedeným prověřováním bylo zjištěno, že u několika
veřejných zakázek Statutárního města Prostějova z let 2008 až 2010 se vyskytly
v nabídkových cenách podezřelé korelace v cenách jednotlivých položek, avšak tyto podezřelé
okolnosti nebylo možné podpořit žádnými dalšími důkazními prostředky, a to zejména
vzhledem k velkému časovému odstupu.“82 Dalším důvodem odložením věci byla taktéž
skutečnost, že nebylo možné zjistit konkrétní fyzické osoby, které se měly dopustit daného
80
Dle daného ustanovení TZ se přečinu dopustí „ten, kdo v rozporu s jiným právním předpisem na ochranu
hospodářské soutěže se svým konkurentem uzavře dohodu o určení ceny, dohodu o rozdělení trhu nebo jinou dohodu
narušující hospodářskou soutěž, a způsobí tím ve větším rozsahu újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům,
zadavateli nebo jinému dodavateli nebo opatří tím sobě nebo jinému ve větším rozsahu neoprávněné výhody.“ Jiným
právním předpisem se zde přitom rozumí právě ZOHS.
81
Viz Usnesení ze dne 11. 5. 2018, č.j. KRPM-113709-178/TČ-2016-140080, založeno ve spisu na č.l.106929-10696.
82
Tamtéž.
41
Č.j.: ÚOHS-R192,199,200,201,202,203,213/2018/HS-06991/2019/310/AŠi
jednání, přičemž podle § 7 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob
a řízení proti nim, byla vyloučena trestněprávní odpovědnost právnických osob, neboť se
v případě daného přečinu nejedná o trestný čin.
196. Z výše uvedeného je tedy patrné, že ačkoliv Police ČR šetření věci odložila z výše uvedených
důvodů, sama poukázala na podezřelou podobnost jednotlivých nabídek. Jak však uvedl
prvostupňový orgán, trestní stíhání je z pohledu Úřadu v dané věci irelevantní, neboť Úřad je
nezávislým správním orgánem, který stíhá správní delikty (resp. přestupky) podle ZOHS,
nikoliv trestné činy podle TZ. Trestní stíhání se rovněž liší od správního trestání v řadě
ohledů, a to především v otázce subjektů - pachatelů, kterými jsou podle ZOHS soutěžitelé (v
tomto případě tedy jednotlivé společnosti), zatímco podle TZ jde vždy o fyzické osoby a dále
samotnou skutkovou podstatou deliktů, resp. trestných činů a jejich prokázáním. Důležitým
rozdílem je rovněž pojetí odpovědnosti v trestním a soutěžním právu, neboť TZ je založen na
principu subjektivní odpovědnosti, tedy povinnosti orgánů činných v trestním řízení prokázat
pachateli zavinění ve formě úmyslu či nedbalosti, zatímco ZOHS je založen na principu
objektivní odpovědnosti, kde Úřad tuto povinnost nemá.
197. Tuto námitku je tak třeba odmítnout jako nedůvodnou.
Zbylé námitky účastníků řízení
198. Mnozí účastníci ve svých rozkladech rovněž namítají velkou časovou prodlevu od spáchání
správních deliktů. Na tomto místě je zde nutné připomenout rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 7. 6. 2017, č. j. 6 As 68/2017-53: „Pokuta uložená stěžovatelce je způsobilá plnit
svoji funkci, i když byla uložena až s osmiletým zpožděním. Vzhledem k závažnosti jednání,
jehož se stěžovatelka dopustila, je i nadále žádoucí, aby nesla negativní následky s tímto
jednáním spojené. To, že žalovaný na uložení pokuty nerezignoval, navíc dává stěžovatelce i
ostatním soutěžitelům signál, že narušování hospodářské soutěže nezůstane ze strany
veřejné moci nepotrestáno.“
199. Jednání účastníků řízení jakožto hardcore porušení ZOHS identifikoval i prvostupňový orgán
jako velmi závažné83. Z toho důvodu, s ohledem na výše uvedený rozsudek Nejvyššího
správního soudu, je nutné považovat i toto porušení za natolik závažné, že ani delší časová
prodleva neubere na nutnosti takové jednání sankcionovat. I námitku velkého časového
odstupu je tak třeba odmítnout jako nedůvodnou.
200. Společnost PROSTAS dále poukazuje na skutečnost, že veřejné zakázky měly podobu veřejné
soutěže. Mohl se tedy přihlásit kterýkoliv subjekt splňující kvalifikační předpoklady. Z toho
důvodu tak nemohlo být vyloučeno, aby vítězem soutěže byla jiná osoba než některý
účastník řízení.
201. Druhostupňový orgán k danému konstatuje, že pouze skutečnost, že šlo o otevřené řízení,
nevylučuje zakázanou dohodu uchazečů o předmětnou veřejnou zakázku. Sama okolnost, že
zadavatel splnil svoji povinnost a v souladu s právní úpravou veřejnou zakázku zadal,
v žádném ohledu neznamená, že na straně nabídek nemohla mezi účastníky řízení existovat
dohoda. Jak uvádí i Krajský soud v Brně: „[r]ovněž je pro právní posouzení jednání žalobců
83
Viz bod 439 napadeného rozhodnutí
42
Č.j.: ÚOHS-R192,199,200,201,202,203,213/2018/HS-06991/2019/310/AŠi
jako jednání ve shodě nepodstatné, zda se zadávacího řízení účastnilo více soutěžitelů, jejichž
počet zadavatel následně omezoval. Ani tato skutečnost totiž nic nemění na tom, že žalobci
ve shodě jednali a že se jejich jednání fakticky na daném relevantním trhu projevilo.“84 Tedy
ani skutečnost, že se do vypsaného zadávacího řízení mohl teoreticky přihlásit i další
uchazeč, nic nemění na tom, že účastníci jednali ve vzájemné shodě a narušili tím
hospodářskou soutěž.
202. Společnost PROSTAS v rozkladu rovněž konstatuje, že nabídková cena společnosti PROSTAS u
předmětných veřejných zakázek nebyla vyšší než cena obvyklá. Zadavateli zakázek tak
nevznikla v těchto případech žádná újma na vynaložených veřejných prostředcích a
v důsledku toho zde podle účastníka řízení schází jeden ze znaků omezování hospodářské
soutěže.
203. K této námitce je třeba uvést, že případná výše škody způsobená protisoutěžním jednáním
nemá vliv na právní kvalifikaci jednání účastníků řízení jako zakázané dohody ve smyslu § 3
odst. 1 ZOHS. Samotná skutečnost, že vítězná nabídková cena je nižší než předpokládaná
cena veřejné zakázky, nesvědčí o škodě a její výši. Je zřejmé, že společnost, která má jistotu
vítězství díky dohodě s ostatními uchazeči, není nucena podat tržní, konkurenční nabídku. Již
samotná existence nenarušeného tržního prostředí by tvořila tlak na jednotlivé uchazeče,
aby podali co nejnižší možnou nabídkovou cenu. Ovšem v případě zakázané dohody vítěz
sám bez obavy o vítězství ve veřejné zakázce nastaví cenu, která je nejvíce výhodná pro něj
(tedy ne pro zadavatele), čímž zadavateli způsobí újmu, neboť ho ochudí o skutečně
nejvýhodnější nabídku.
204. Podstatou dohod typu bid-rigging není nutně jen snaha o dosažení vyššího zisku
(nadhodnocení vítězné cenové nabídky). Podstata dohody může spočívat i v zajištění získání
zakázky konkrétnímu soutěžiteli. Jak konstatoval i Krajský soud v Brně: „[b]yť lze se žalobci
souhlasit, že kartelové dohody bývají uzavírány za účelem zisku, není zisk ani jeho výše
znakem skutkové podstaty jednání ve shodě. I kdyby se tedy žalobci chovali podnikatelsky
natolik iracionálně, že by nabízené ceny byly cenami, které by pro ně negenerovaly žádný
zisk, nejedná se o skutečnost, která by pro právní hodnocení věci měla jakýkoli význam.“85
Tentýž závěr lze pak vztáhnout i ve vztahu ke způsobení konkrétní škody zadavateli. I tuto
námitku je tak třeba odmítnout.
Přezkum uložených sankcí
205. Dále se zaměřím na přezkum sankcí uložených účastníkům řízení, kteří podali rozklad 86, a to
zejména s ohledem na jejich zákonnost a přiměřenost. Většina účastníků řízení přitom ve
svých rozkladech vznášela právě námitky týkající se jim uložených pokut. K těmto námitkám
se vyjádřím dále samostatně při přezkumu konkrétních pokut pro jednotlivé účastníky řízení.
206. Prvostupňový orgán se odůvodněním uložených pokut podrobně zabýval v bodech 425 – 495
napadeného rozhodnutí. Pokuty ukládal s vědomím toho, že při stanovení jejich konkrétní
výše u jednotlivých účastníků řízení musí vycházet ze zákonných (zákonem předepsaných)
kritérií, která tyto pokuty mají v sobě odrážet, a že má přihlédnout zejména k závažnosti,
84
Viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2013, č. j. 62 Af 61/2011-245.
Tamtéž.
86
Přezkum pokuty účastníků řízení Mechanika a SM mi nepřísluší, neboť příslušné výroky o pokutě v napadeném
rozhodnutí nebyly rozklady napadeny.
85
43
Č.j.: ÚOHS-R192,199,200,201,202,203,213/2018/HS-06991/2019/310/AŠi
případnému opakování a délce trvání zákona.87 Dále pak Úřad v konkrétní výši jednotlivých
pokut zohlednil další jím zjištěná specifika případu, resp. jednotlivých deliktů, která jsou
vzhledem k jejich charakteru pro stanovení pokut relevantní.
207. Předně prvostupňový orgán účastníkům řízení vytkl porušení § 3 odst. 1 ZOHS 296 (u VZ
Zámek, VZ Lázně a VZ Rekonstrukce Sportcentrum) a § 3 odst. 1 ZOHS 155 (u VZ ZŠ), neboť
dle zjištění Úřadu jednali soutěžitelé ve vzájemné shodě spočívající v koordinaci činnosti
konkurentů při tendrech (bid-rigging) s prvky dohody o rozdělení trhu a cenové dohody.
Vycházel proto z § 22 odst. 2 ZOHS 296 (u VZ Zámek, VZ Lázně a VZ Rekonstrukce
Sportcentrum) a § 22 odst. 1 písm. b) a odst. 2 ZOHS 155 (u VZ ZŠ), na základě kterých může
Úřad soutěžitelům za porušení zákazu stanoveného v § 3 odst. 1 uložit pokutu do výše
10 000 000 Kč nebo do výše 10 % z čistého obratu dosaženého za poslední ukončené účetní
období. Dále Úřad přiměřeně vycházel z pravidel zakotvených v Zásadách postupu Úřadu při
stanovování pokut (dále též „Zásady stanovování pokut“)88 účinných do 23. 4. 2018.89
Vzhledem k tomu, že se v dané věci u některých účastníků řízení jednalo o souběh deliktů,
Úřad dále aplikoval trestněprávní zásadu absorpce (viz dále), vycházeje dále ze správního
uvážení s využitím obecných zákonných východisek a ustálené judikatury správních soudů.
208. Při stanovení konkrétní výše jednotlivých pokut Úřad vycházel ze zákonem stanovených
kritérií (viz výše) respektuje přitom základní zásady správního trestání, a to zejména, že
pokuta by měla plnit funkci represivní i preventivní a pro účastníka řízení tak znamenat
citelný zásah do jeho materiální sféry. Současně však Úřad zvážil skutečnost, že se jednalo o
správní řízení s více účastníky řízení, a proto bylo třeba respektovat princip spravedlivého a
proporcionálního rozložení pokuty.
209. Při stanovení základní částky pokuty90 pak Úřad vycházel z bodu 18. Zásad stanovování
pokut, kde je uvedeno, že „stanovení základní částky pokuty se uskutečňuje jednotlivě pro
každého soutěžitele zúčastněného na protisoutěžním jednání, jemuž je pokuta ukládána.
Základní částka pokuty reflektuje obrat dosažený konkrétním soutěžitelem z prodeje zboží či
služeb, jichž se narušení soutěže přímo nebo nepřímo týká, a to na vymezeném relevantním
trhu (dále též „hodnota prodejů“), typovou závažnost protisoutěžního jednání a délku
protisoutěžního jednání.“
210. Úřad přitom zvážil jak typovou, tak individuální závažnost jednání, které bylo předmětem
správního řízení. Pokud se jedná o typovou závažnost, jak již bylo řečeno výše, prvostupňový
orgán vyhodnotil zakázané jednání jako tzv. kartel s tvrdým jádrem (resp. hard-core kartel)
představující nejzávažnější formu protisoutěžního jednání, které dle bodu 22 Zásad
87
Srov. § 22 odst. 2 ZOHS 296. V novelizované verzi zákona (ZOHS 155) je uvedeno, že Úřad přihlédne k závažnosti
správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Srov.
§ 22b odst. 2 ZOHS 155. V obou případech se však dle textace ustanovení jedná pouze o demonstrativní výčet daných
kritérií.
88
Viz Zásady postupu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže při stanovování výše pokut podle § 22 odst. 2 zákona č.
143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, v platném znění publikované v dubnu 2007, dostupné na:
http://www.uohs.cz/download/Legislativa/HS/SoftLaw/zasady_stanovovani_pokut.pdf.
89
Od 24. 4. 2018 platí nová metodika Úřadu pro ukládání pokut (Postup při stanovení výše pokut ukládaných za
porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže), která však byla v daném správním řízení vyloučena vzhledem k její
možné aplikaci až ve správních řízeních zahájených po její účinnosti. Srov. bod 5. 3 této metodiky, dostupné na:
http://www.uohs.cz/download/Legislativa/HS/CR/Metodika_pokut_2018_04.pdf.
90
Srov. bod 432 napadeného rozhodnutí.
44
Č.j.: ÚOHS-R192,199,200,201,202,203,213/2018/HS-06991/2019/310/AŠi
stanovování pokut spadá do kategorie velmi závažných porušení ZOHS. Za tyto delikty přitom
Úřad dlouhodobě ukládá nejpřísnější pokuty.
211. Pokud se jedná o individuální závažnost jednání, Úřad zvážil specifika daného případu, resp.
deliktů a u každého účastníka řízení Úřad posoudil, zda mu svědčí nějaké přitěžující či
polehčující okolnosti. Respektoval tak bod 20 Zásad stanovování pokut, podle kterého
„posouzení závažnosti bude Úřadem prováděno případ od případu pro všechny typy
protisoutěžního jednání, neboť při hodnocení závažnosti jednání musí Úřad přihlížet ke
značnému počtu skutečností, jejichž povaha a význam se mění podle druhu daného jednání a
jeho zvláštních okolností.“ Individualizace sankce byla přitom zcela na místě, neboť jedině
sankce, která reaguje na všechna specifika věci, může být sankcí spravedlivou.91
212. Vzhledem k tomu, že Úřad kvalifikoval deliktní jednání účastníků řízení jako 4 samostatné
delikty (VZ Zámek, VZ Lázně, VZ Rekonstrukce Sportcentrum a VZ ZŠ), jak bylo naznačeno
výše, zabýval se dále i problematikou souběhu deliktů resp. vícečinného souběhu deliktů,
neboť někteří účastníci řízení se dopustili více správních deliktů.92 Postupoval tak dle zásady
absorpce, podle níž se za více deliktů téhož účastníka řízení projednaných ve společném
řízení uloží sankce podle ustanovení vztahující se na delikt nejpřísněji trestný, přičemž
skutečnost, že účastník řízení spáchal souběžně více deliktů, se projeví formou navýšení
k původně stanovené sankci. U každého účastníka řízení se proto Úřad nejprve zabýval tím,
který delikt je deliktem nejpřísněji trestným. Jako rozhodující kritérium přitom vzhledem ke
stejné typové závažnosti deliktů (hard-core porušení) a obdobné délce jednání (do 1 roku),
Úřad určil hodnotu veřejné zakázky, které se posuzované jednání týkalo. Veřejné zakázky
podle jejich hodnoty (potažmo nejvyššího dopadu na soutěž i spotřebitele) proto Úřad dále
odstupňoval, přičemž za nejzávažnější považoval VZ ZŠ, dále VZ Rekonstrukce Sportcentrum,
následně VZ Zámek a konečně VZ Lázně.
213. Při stanovení konečné výše pokuty měl prvostupňový orgán rovněž přihlédnout k aktuální
majetkové a finanční situaci účastníků řízení pro posouzení možné likvidačnosti pokuty a
taktéž měl ověřit, zdali výsledná výše pokuty naplňuje korektiv zákonného maxima 10 %
z celkové čistého obratu dosaženého soutěžitelem za poslední ukončené účetní období.
214. K výše nastíněnému postupu prvostupňového orgánu nemám žádné výhrady a považuji ho
za správný. Prvostupňový orgán postupoval v souladu se všemi zákonnými a judikatorními
východisky, která je třeba při ukládání pokut ve správním trestání aplikovat a respektovat.
Tato obecná východiska a postupy Úřadu při uložení pokut tedy obstojí.
215. Rovněž je třeba zdůraznit potřebu odlišovat mezi otázkou určení maximální výše uložené
pokuty (horní hranice sazby) a algoritmu výpočtu ukládané sankce. Jedná se přitom o dva
vcelku samostatné a relativně nezávislé instituty, přičemž touto problematikou se již zabýval
i Nejvyšší správní soud v rozšířeném senátu93 ve svém usnesení č. j. 7 Afs 57/2011-1234 ze
dne 24. 6. 2014, když judikoval (cit): „Určení hranice maximální možné pokuty se však v
mezích správního uvážení žalovaného neodehrává, neboť je obecně stanoveno zákonem, byť
správní orgán musí do obecně stanoveného pravidla dosadit konkrétní údaj, takto určit
zákonné rozpětí pokuty v dané věci a pokutu (zde již za pomoci správního uvážení) v
91
Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 57/2014-41 ze dne 20. 11. 2014.
Srov. body 434-441 napadeného rozhodnutí.
93
Opíraje se o závěry již zrušeného rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 5 Afs 69/2012-40 ze dne 16. 12. 2013.
92
45
Č.j.: ÚOHS-R192,199,200,201,202,203,213/2018/HS-06991/2019/310/AŠi
konkrétní výši následně uložit.“ Zatímco v otázce určení základu pro stanovení maximální
hranice pokuty zákon nedává správnímu orgánu žádnou možnost úvahy, samotné uložení
pokuty ponechal zákonodárce v § 22 odst. 2 ZOHS na správním uvážení Úřadu.94
216. Nyní se tedy po obecnějších úvahách zaměřím na správnost samotného výpočtu pokut a
následně přezkoumám jednotlivé pokuty uložené těm účastníkům řízení, kteří podali rozklad,
a zdali byly tyto konkrétní pokuty uloženy v souladu s výše uvedenými principy a východisky,
resp. zdali naplňují kritéria zákonnosti a přiměřenosti a nejsou pro dané účastníky řízení
likvidační. Reagovat tak současně budu i na jednotlivé námitky účastníků řízení.
Výpočet pokut účastníků řízení
217. Konkrétní výpočet pokut u jednotlivých účastníků řízení, kteří podali rozklad, by se dal
shrnout následujícím způsobem.
218. Při stanovení základní částky pokuty pro jednotlivé účastníky řízení prvostupňový orgán
v souladu se Zásadami stanovování pokut (viz výše) vycházel z hodnot prodejů dosažených
daným soutěžitelem na trhu pozemního stavitelství na území České republiky za poslední
ukončené účetní období, v němž u jednotlivých účastníků řízení došlo k zakázanému jednání
ve shodě. S ohledem na dokonání nejzávažnějšího deliktu tak Úřad vycházel u společnosti
REALINVEST z hodnot prodejů za rok 2009 (VZ Rekonstrukce Sportcentrum) a u ostatních
společností (ESOX, EUROGEMA, INSTA, POZEMSTAV, PROSTAS a Navrátil) z hodnot prodejů
za rok 2010 (VZ ZŠ).
219. Co se týče stanovení koeficientu závažnosti, ačkoliv se jednalo o nejzávažnější protisoutěžní
delikty a Úřad ve své praxi při stanovení pokuty běžně vychází z 3 % hodnoty prodejů95, zde
prvostupňový orgán dospěl k závěru, že vzhledem k dopadu deliktního jednání na relevantní
trh, který reflektovala hodnota veřejných zakázek (spíše menší zakázky s lokálním
charakterem) a časové hledisko (jednorázové skutky), bylo na místě stanovit za závažnost
deliktů koeficient nižší, a to konkrétně ve výši 1,7 % hodnoty prodejů v souvislosti s VZ ZŠ a
VZ Rekonstrukce Sportcentrum a 1,45 % v souvislosti s VZ Lázně.96 Koeficient času byl dle
Zásad stanovování pokut ponechán u všech deliktů na výši 1, a to vzhledem k tomu, že se
jednalo o jednorázové delikty, které nebyly delší než několik dní. K tomu pouze podotýkám,
že u protisoutěžního jednání trvajícího méně než rok, Úřad setrvale v souladu se svou
běžnou praxí aplikuje právě koeficient času roven 1, neboť bid-rigging je jednáním
krátkodobým, jehož dokonání je závislé právě na délce daného zadávacího řízení, resp. na
délce lhůty pro podávání nabídek.
220. Úřad dále zohlednil individuální, resp. konkrétní závažnost deliktů, přičemž dospěl k závěru,
že u žádného účastníka řízení nebyly shledány žádné polehčující okolnosti. Jako přitěžující
okolnost naopak u všech účastníků řízení shledal zavinění ve formě úmyslu, což dále
zohlednil navýšením základní částky pokuty o 20 %.
94
Srov. též rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 256/2016-231 ze dne 21. 12. 2017.
Srov. např. rozhodnutí předsedy Úřadu ve věci bid-riggingu v pozemním stavitelství č. j. ÚOHS-R123,124/2015/HS48598/2016/310/HBa ze dne 12. 12. 2016 nebo rozhodnutí předsedy Úřadu ve věci bid-riggingu ve zdravotnictví č. j.
ÚOHS-R3,5/2015/HS-39442/2015/310/HBt ze dne 16. 11. 2015.
96
Blíže srov. bod 443 napadeného rozhodnutí.
95
46
Č.j.: ÚOHS-R192,199,200,201,202,203,213/2018/HS-06991/2019/310/AŠi
221. U účastníků řízení, kteří se dopustili vícečinného souběhu deliktů, následně výši pokuty Úřad
dále modifikoval s ohledem na zásadu absorpce, přičemž u společností EUROGEMA a
REALINVEST zohlednil vždy další 1 delikt a u společností POZEMSTAV, PROSTAS a Navrátil
další 2 delikty. Při zohlednění dalších spáchaných deliktů pak Úřad vycházel z hodnoty
dotčené zakázky, přičemž za delikt VZ Lázně přitížil o 13 %, za delikt VZ Zámek o 18 % a za
delikt VZ Rekonstrukce Sportcentrum o 22 %.
222. Závěrem prvostupňový orgán u každého účastníka řízení provedl individuální korekci pokuty
spočívající v posouzení, zda uložená pokuta není příliš nízká s ohledem na splnění své
represivní funkce. V případě, že by pokuta nepředstavovala dostatečně citelný zásah do
majetkové sféry účastníka řízení, navýšil Úřad u daného účastníka řízení pokuty na 0,5 %
z celkového čistého obratu účastníka řízení za poslední ukončené účetní období.97 Zároveň
však Úřad posoudil, zda není pokuta příliš vysoká s ohledem na zákonný korektiv 10 %
z celkového čistého obratu účastníka řízení za poslední ukončené účetní období a dále
přihlédl k majetkové a finanční situaci konkrétního účastníka pro vyloučení likvidačnosti
pokuty.
223. Výše uvedenému výpočtu jednotlivých pokut přitom nemám co vytknout, neboť byl
proveden v mezích zákona i správního uvážení správního orgánu a rovněž zcela odpovídá
Zásadám stanovování pokut i rozhodovací praxi Úřadu ve věcech zakázaných dohod.
Přitížení za úmysl – subjektivní stránka deliktu
224. Ještě než se budu věnovat přezkumu konkrétních pokut, rád bych se stručně vyjádřil
k subjektivní stránce deliktu. V této souvislosti rovněž někteří účastníci řízení namítali98, že
Úřad ve správním řízení neprokázal úmysl a dále každému účastníkovi řízení přitížil, když
navýšil základní částku pokuty o 20 %, což se jim jevilo jako neodůvodněné.
225. Podle § 22 odst. 2 ZOHS 296 může Úřad „soutěžitelům uložit pokutu do výše 10 000 000 Kč
nebo do výše 10 % z čistého obratu dosaženého za poslední ukončené účetní období, jestliže
úmyslně nebo z nedbalosti porušili zákazy stanovené v § 3 odst. 1, § 11 odst. 1 a § 18 odst. 1
nebo neplní opatření uložená podle § 7 odst. 2 nebo § 11 odst. 3 anebo podle § 18 odst. 5.“
Z výše uvedeného by bylo možné dovozovat, že zákonodárce počítal s tím, že forma zavinění
by měla být určitým způsobem zohledněna. Je potom předmětem výkladu, zda se jedná o
podmínku vztahující se k odpovědnosti samotné nebo k uložení pokuty. I v případě, že by byl
zvolen prvně jmenovaný výklad, je zcela jasné, že k vyvození odpovědnosti podle daného
pravidla by postačoval fakt, že účastník řízení (právnická osoba) svým jednáním porušil nebo
nesplnil povinnost stanovenou zákonem nebo uloženou na jeho základě alespoň formou
nedbalosti.99 Lze tak shrnout, že ustanovení § 22 odst. 2 ZOHS 296 s určitou formou naplnění
subjektivní stránky jednání pracuje.100
97
Tak to Úřad učinil v případě společnosti INSTA.
Jedná se o společnosti ESOX, POZEMSTAV a Navrátil.
99
Novela ZOHS provedená zákonem č. 155/2009 Sb. s účinností od 1. 9. 2009 však již nadále od této úpravy upustila a
Úřad tedy již není od tohoto data povinen zavinění u správních deliktů prokazovat.
100
K povinnosti prokázat zavinění srov. dále např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2006, č. j. 31 Ca
133/2005.
98
47
Č.j.: ÚOHS-R192,199,200,201,202,203,213/2018/HS-06991/2019/310/AŠi
226. Otázkou zavinění se přitom zabýval i Krajský soud v Brně, když k výkladu § 22 odst. 2 ZOHS
296 uvedl následující (cit.)101:„Přestože doktrína konstantně traktuje, že k subjektivním
předpokladům odpovědnosti právnických osob za správní delikty se zásadně neřadí zavinění,
nic to nemění na konstrukci § 22 odst. 2 ZOHS (ve znění před novelou provedenou zákonem č.
155/2009 Sb.), jež je z právě uvedené zásady výjimkou, neboť ten odpovědnost na zavinění
váže. Přestože je tedy v teorii správního práva (srov. např. Hendrych, D. a kol.: Správní právo.
Obecná část, 6. vydání, Praha, C.H.Beck, 2006, str. 448) konstrukce odpovědnosti bez
zavinění odůvodňována teoretickými i praktickými důvody, neboť zavinění je obecně chápáno
jako vnitřní, psychický vztah delikventa k protiprávnímu jednání a jeho následku, nadto
zjišťování a dokazování zavinění v situaci, kdy porušení povinnosti právnickou osobou je často
výsledkem činnosti řady jednotlivců, ZOHS klade na správní orgán přísnější nároky a
prokázání zavinění požaduje.“
227. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že povinnost prokázat zavinění a jeho formu v daném
správním řízení Úřad v případě deliktů VZ Zámek, VZ Lázně a VZ Rekonstrukce Sportcentrum
měl.102S účastníky řízení však nemohu souhlasit, že v tomto ohledu Úřad selhal.
Prvostupňový orgán si byl naopak této povinnosti zcela vědom a subjektivní stránkou deliktu
se v napadeném rozhodnutí zabýval.103 Dospěl přitom k závěru, že jednání účastníků řízení je
třeba posuzovat jako úmyslné, a to z následujících důvodů. Účastníci řízení si museli být totiž
vědomi nezákonného charakteru svého jednání a rovněž si museli být vědomi toho, že jejich
jednání může mít za následek ovlivnění výsledku výběrového řízení, tedy narušení
hospodářské soutěže.
228. S touto argumentací se ztotožňuji. V daném případě je z provedeného dokazování patrný
způsob provedení deliktního jednání, z něhož lze seznat, že účastníci řízení jednali úmyslně.
Účastníci přitom chtěli dosáhnout určitého výsledku zadávacího řízení a tomu podřídili své
kroky a jejich vzájemnou koordinaci. Navíc jako profesionálové na daném relevantním trhu si
museli být vědomi nezákonnosti svého jednání a jeho možné právní kvalifikace. Nad rámec
lze doplnit, že úmysl v případě dohod typu bid-rigging je obecně aprobován i judikaturou.104
229. Pokud se jedná o další část námitky rozporující navýšení pokuty o 20 % za úmysl, i zde musím
souhlasit s prvostupňovým orgánem. Podle Zásad stanovování pokut105 se úmyslné porušení
zákona považuje za přitěžující okolnost, přičemž konkrétní výši určuje Úřad v rámci své
diskreční pravomoci. Nedomnívám se, že by 20 % představovalo excesivní částku, naopak je
dané navýšení zcela v souladu s konstantní rozhodovací praxí Úřadu ve věcech tendrových
kartelů.106
101
Viz s. 18 rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 96/2014-1464 ze dne 13. 4. 2016.
V případě VZ ZŠ již Úřad postupoval podle ZOHS 155, ve kterém došlo k vypuštění zaviněného porušení zákona ze
znění ustanovení o ukládání pokut (srov. § 22 ZOHS 155), i přesto však Úřad úmysl zkoumá, neboť v souladu se
Zásadami stanovování pokut se jedná o důležitou součást jeho úvah při ukládání pokut.
103
Viz body 422-424 napadeného rozhodnutí.
104
Srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 29 Af 2/2016-212 ze dne 27. 3. 2018 nebo rozsudek Krajského
soudu v Brně č. j. 62 Af 140/2015-113 ze dne 5. 4. 2017.
105
Srov. bod 33 odst. 1 písm. b).
106
Srov. např. rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R413/2014/HS-33221/2015/310/HBa ze dne 15. 10. 2015 a
rozhodnutí předsedy Úřadu č.j. ÚOHS-R3,5/2015/HS-39442/2015/310/HBt ze dne 16. 11. 2015, která byla obě
potvrzena soudy.
102
48
Č.j.: ÚOHS-R192,199,200,201,202,203,213/2018/HS-06991/2019/310/AŠi
230. Z výše uvedených důvodů tedy považuji naplnění subjektivní stránky deliktu jako úmyslné
jednání za prokázané, tudíž i uložené pokuty podle § 22 odst. 2 ZOHS 296 v tomto ohledu za
zcela souladné se zákonem. Námitku účastníků řízení je tak třeba odmítnout jako
nedůvodnou.
Pokuta společnosti ESOX
231. Pokutou pro společnost ESOX se prvostupňový orgán zabýval v bodech 449 – 452
napadeného rozhodnutí, přičemž dospěl k výsledné částce, jež činí 6.871.000 Kč. Zohlednil
přitom zejména skutečnost, že se společnost ESOX dopustila jediného správního deliktu
týkajícího se VZ ZŠ, vycházel tudíž správně z hodnoty prodejů za rok 2010. Dále Úřad, stejně
jako u ostatních účastníků, přitížil za úmysl o 20 % a neopomenul též zvážit korektiv
celkového čistého obratu účastníka za poslední ukončené účetní období (2017) a majetkovou
a finanční situaci společnosti ESOX.
232. Společnost ESOX se v podaném rozkladu proti pokutě ohradila, když uvedla, že Úřad při
rozhodování o její výši postupoval v rozporu se Zásadami stanovování pokut, neboť
nezohlednil, zda jednání účastníků mělo skutečný dopad na soutěž a na vznik prospěchu,
jehož by v důsledku jednání bylo dosaženo. V dané veřejné zakázce přitom podle účastníka
řízení ke vzniku prospěchu dosaženého v důsledku protisoutěžního jednání nedošlo, neboť
všechny nabídky včetně vítězné byly podány pod předpokládanou nabídkovou cenou
(26.100.000 Kč), proto žádný vyšší dopad na soutěž i spotřebitele prostřednictvím
odčerpaných veřejných prostředků nenastal. Dále účastník řízení namítal nesprávnost
výpočtu pokuty ve výši 6.871.000 Kč, když Úřad při svém výpočtu vycházel z objemu prodejů
na trhu za rok 2010 ve výši 336.816.940 Kč (konkrétně z období od 1. 10. 2010 do 30. 9.
2011), přestože poslední ukončené účetní období účastníka řízení, v němž mělo dojít
k zakázanému jednání ve shodě (4. 10. 2010), je od 1. 10. 2009 do 30. 9. 2010. V tomto
období podle účastníka přitom objem prodejů na trhu činil 317.117.000 Kč.
233. K této námitce je třeba nejprve uvést, že Úřad při stanovení výše pokuty společnosti ESOX
postupoval zcela v souladu se zákonnými kritérii a Zásadami stanovování pokut, jak bylo
uvedeno výše. Právě možný dopad na soutěž Úřad vyhodnotil v rámci koeficientu závažnosti,
ve kterém byla zohledněna hodnota VZ ZŠ a krátkodobost jednání, důsledkem čehož Úřad
snížil koeficient závažnosti oproti tradičnímu 3% na koeficient činící pouhých 1,7 %. Tento
postup považuji za zcela správný a legitimní.
234. K námitce nesprávné referenční hodnoty pro výpočet základní částky pokuty je třeba uvést,
že za okamžik dokonání deliktního jednání související s VZ ZŠ Úřad stanovil datum 4. 10.
2010, neboť se jedná o den, kdy došlo k podání posledních sladěných nabídek. Z tohoto
důvodu byl v souladu s bodem 18 Zásad stanovování pokut (viz bod 209 tohoto rozhodnutí)
stanoven jako poslední rok, v němž došlo k zakázanému jednání ve shodě na relevantním
trhu, rok 2010.
235. Podle bodu 19 Zásad stanovování pokut bude přitom Úřad „při určování hodnoty prodejů
konkrétního soutěžitele vycházet z informací, které jsou mu k dispozici a které mají nejvyšší
vypovídací schopnost. Jestliže takové informace poskytnuté soutěžitelem jsou neúplné, zjevně
nepravdivé či jinak nedůvěryhodné, určí Úřad hodnotu prodejů na základě částečných
49
Č.j.: ÚOHS-R192,199,200,201,202,203,213/2018/HS-06991/2019/310/AŠi
informací, které získal od dotčeného soutěžitele, a/nebo na základě jakékoli jiné informace,
kterou považuje za relevantní (např. odhadem odborníka z příslušného oboru).“
236. Úřad tak v souladu s výše uvedeným vycházel z informací, které mu poskytl sám účastník
řízení, když v přípisu ze dne 29. 1. 2018 uvedl (cit.): „Celková hodnota prodejů soutěžitele
v oblasti pozemního stavitelství na území ČR v roce 2010 činila dle účetního roku k 30. 9. 2010
částku ve výši 320.014.926,00 Kč a k 30. 9. 2011 částku ve výši 336.816.940,00 Kč.“107
Z tohoto přípisu je tak v prvé řadě zřejmé, že účastník řízení ve svém rozkladu uvedl
rozdílnou (nižší) částku, pokud se jedná o jeho hodnotu prodejů na relevantním trhu za
období od 1. 10. 2009 do 30. 9. 2010. S touto částkou však Úřad dále nepracoval. Vzhledem
k tomu, že má účastník řízení účetní období odlišné od kalendářního roku (počínající 1. 10. a
končící 30. 9.), vycházel Úřad při výpočtu pokuty z jiné částky, a to z hodnoty prodejů
uvedené účastníkem řízení za období od 1. 10. 2010 do 30. 9. 2011, neboť právě v tomto
období došlo k dokonání inkriminovaného jednání.
237. Tento postup Úřadu považuji za zcela správný a souladný se Zásadami stanovování pokut a
předchozí praxí Úřadu. Uložená pokuta je tak přezkoumatelná a obstojí. Námitky účastníka
řízení do pokuty proto neshledávám za důvodné.
Pokuta společnosti EUROGEMA
238. Pokutě pro společnost EUROGEMA se prvostupňový orgán věnoval v bodech 453 – 458
napadeného rozhodnutí, přičemž výslednou částku pokuty vypočítal na 13.354.000 Kč.
Zohlednil přitom zejména skutečnost, že se společnost EUROGEMA dopustila vícečinného
souběhu 2 správních deliktů v souvislosti s VZ ZŠ a VZ Rekonstrukce Sportcentrum. Jako
přísněji trestný byl vyhodnocen delikt VZ ZŠ (viz výše). Úřad tak správně vycházel z hodnot
prodejů účastníka řízení na relevantním trhu za rok 2010. Stejně jako u ostatních účastníků
řízení dále Úřad přitížil za úmysl o 20 %. V souladu s absorpční zásadou následně účastníkovi
řízení přitížil za další spáchaný delikt (VZ Rekonstrukce Sportcentrum) o 22 %. Výslednou
částku Úřad opět neopomněl zkonfrontovat s korektivem celkového čistého obratu účastníka
za poslední ukončené účetní období (2017) a jeho majetkovou a finanční situací.
239. Účastník řízení v rozkladu namítal, že při stanovení sankce Úřad vycházel nikoliv z obratu, jak
ukládá zákon, nýbrž z hodnoty prodejů, které však samy o sobě nemají na obrat společnosti
EUROGEMA vliv. V žádném případě proto podle účastníka řízení nelze souhlasit s tím, že
takto vypočtená sankce je pro něj výhodnější, jak uvádí Úřad.
240. Totožnou námitku vznesl účastník řízení již v průběhu správního řízení, prvostupňový orgán
se k ní proto vyjádřil již v napadeném rozhodnutí, přičemž mimo jiné uvedl, že „stanovení
výchozí částky z hodnot prodejů na relevantním trhu je pro účastníky řízení výhodnější než
z celkového obratu“. 108
241. S tímto tvrzením prvostupňového orgánu však nemohu souhlasit, neboť je zavádějící a může
být pravdivé pouze za situace, kdy se dané částky vztahují k témuž roku (např. rok 2017),
neboť obrat na relevantním trhu tvoří podmnožinu celkového čistého obratu dané
107
108
Viz č. l. 9338-9339 správního spisu sp. zn. ÚOHS-S0008/2017/KD.
Srov. bod 386 napadeného rozhodnutí.
50
Č.j.: ÚOHS-R192,199,200,201,202,203,213/2018/HS-06991/2019/310/AŠi
společnosti. V daném případě se však jednalo o odlišná časová období (roky 2010 a 2017),
která nelze tímto způsobem srovnávat. Vzhledem k tomu, že hodnoty prodejů společnosti
EUROGEMA na relevantním trhu za rok 2010 značně převýšily její čistý obrat za rok 2017,
ztotožňuji se s účastníkem řízení v tom ohledu, že toto tvrzení Úřadu není v daném případě
pravdivé.
242. Tato skutečnost však nic nemění na tom, že Úřad správně a zcela v souladu se zákonnými
kritérii a metodikou Úřadu pro stanovování pokut určil jako výchozí hodnotu pro stanovení
základní částky pokuty právě obrat účastníka řízení na relevantním trhu za rok 2010.109 To, že
se v tomto případě jednalo o méně příznivější variantu pro účastníka řízení, je však
irelevantní. Čistý obrat účastníka řízení za poslední ukončené účetní období, tedy rok 2017,
činící 320.238.000 Kč přitom Úřad zohlednil jako korektiv pro konečnou výši pokuty, přičemž
dospěl k závěru, že výsledná částka pokuty tento korektiv naplňuje. K tomu dále jen
podotýkám, že si Úřad sám stanovuje mechanismus výpočtu pokuty (reflektovaný v Zásadách
stanovování pokut), jelikož tento výpočet zákonodárce ponechal na jeho správním
uvážení.110 Tato dlouhodobá praxe Úřadu je přitom aprobována i soudy.111
243. Pokutu uloženou účastníkovi řízení proto považuji za správnou, zákonnou
přezkoumatelnou. Námitku účastníka řízení je tak třeba odmítnout jako nedůvodnou.
a
Pokuta společnosti REALINVEST
244. Pokutou pro společnost REALINVEST se prvostupňový orgán zabýval v bodech 480 – 485
napadeného rozhodnutí, přičemž dospěl k výsledné částce, která činí 515.000 Kč. Zohlednil
přitom zejména skutečnost, že se společnost REALINVEST dopustila vícečinného souběhu 2
správních deliktů v souvislosti s VZ Rekonstrukce Sportcentrum a VZ Zámek. Jako přísněji
trestný byl vyhodnocen delikt VZ Rekonstrukce Sportcentrum (viz výše). Úřad tak správně
vycházel z hodnot prodejů účastníka řízení na relevantním trhu za rok 2009. Stejně jako u
ostatních účastníků řízení dále Úřad přitížil za úmysl o 20 %. V souladu s absorpční zásadou
následně účastníkovi řízení přitížil za další spáchaný delikt (VZ Zámek) o 18 %. Výslednou
částku opět neopomněl zkonfrontovat s korektivem celkového čistého obratu účastníka za
poslední ukončené účetní období a jeho majetkovou a finanční situací.
245. Společnost REALINVEST ve svém rozkladu odkázala na své předešlé vyjádření ke sdělení
výhrad ze dne 25. 9. 2018, ve kterém namítala, že měl Úřad při výpočtu pokuty vycházet
z celkového obratu společnosti REALINVEST za rok 2009 bez rozčlenění na jednotlivé oblasti
stavebnictví, a to na rozdíl od ostatních účastníků řízení, u kterých Úřad vycházel pouze
z obratu na relevantním trhu pozemního stavebnictví. V této souvislosti proto společnost
REALINVEST Úřadu uvedla platný obrat v pozemním stavitelství za rok 2009, který činil
21.428.155 Kč.
109
Pozn. předsedy Úřadu: K tomu jen doplním, že obdobná situace (kdy hodnoty prodejů na relevantním trhu převýšily
faktický čistý obrat účastníka řízení za poslední ukončené účetní období) nastala i v případě některých dalších
účastníků řízení, Úřad přitom postupoval stejným a rovným způsobem ke všem účastníkům.
110
K algoritmu výpočtu pokuty blíže viz bod 215 tohoto rozhodnutí.
111
Srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 29 Af 2/2016 ze dne 27. 3. 2018 nebo rozsudek Nejvyššího
správního soudu č. j. 5 A 139/2002-46 ze dne 18. 12. 2003.
51
Č.j.: ÚOHS-R192,199,200,201,202,203,213/2018/HS-06991/2019/310/AŠi
246. Vzhledem k tomu, že tento nový obrat prvostupňový orgán při výpočtu pokuty zohlednil112,
považuji danou námitku za vypořádanou. K uložené pokutě přitom nemám žádné další
výhrady a v podrobnostech odkazuji na napadené rozhodnutí.
Pokuta společnosti PROSTAS
247. Pokutě pro společnost PROSTAS se prvostupňový orgán věnoval v bodech 474 – 479
napadeného rozhodnutí, přičemž dospěl k výsledné částce pokuty ve výši 1.467.000 Kč.
Zohlednil přitom zejména skutečnost, že se společnost PROSTAS dopustila vícečinného
souběhu 3 správních deliktů v souvislosti s VZ ZŠ, VZ Zámek a VZ Lázně. Jako nejpřísněji
trestný byl vyhodnocen delikt VZ ZŠ (viz výše). Úřad tak správně vycházel z hodnot prodejů
účastníka řízení na relevantním trhu za rok 2010. Stejně jako u ostatních účastníků řízení dále
Úřad přitížil za úmysl o 20 %. V souladu s absorpční zásadou následně účastníkovi řízení
přitížil za dva další spáchané delikty, a to o 18 % (VZ Zámek) a o 13 % (VZ Lázně). Výslednou
částku Úřad opět neopomněl zkonfrontovat s korektivem celkového čistého obratu účastníka
za poslední ukončené účetní období (2017) a jeho majetkovou a finanční situací.
248. Uloženou pokutu považuji za správnou, zákonnou a přezkoumatelnou. Účastník řízení k ní
přitom ve svém rozkladu nevznesl žádné další námitky.
Pokuta společnosti Navrátil
249. Pokutou pro společnost Navrátil se prvostupňový orgán zabýval v bodech 486 – 491
napadeného rozhodnutí, přičemž dospěl k výsledné částce, která činí 4.636.000 Kč. Zohlednil
přitom zejména skutečnost, že se společnost Navrátil dopustila vícečinného souběhu 3
správních deliktů v souvislosti s VZ ZŠ, VZ Rekonstrukce Sportcentrum a VZ Zámek. Jako
nejpřísněji trestný byl vyhodnocen delikt VZ ZŠ (viz výše). Úřad tak správně vycházel z hodnot
prodejů účastníka řízení na relevantním trhu za rok 2010. Stejně jako u ostatních účastníků
řízení dále Úřad přitížil za úmysl o 20 %. Následně v souladu s absorpční zásadou Úřad
účastníkovi řízení přitížil za další spáchané delikty, a to o 22 % (VZ Rekonstrukce
Sportcentrum) a o 18 % (VZ Zámek). Závěrem neopomenul zvážit korektiv celkového čistého
obratu účastníka za poslední ukončené účetní období (2017) a majetkovou a finanční situaci
společnosti Navrátil.
250. Účastník řízení nejprve namítá, že pro výpočet pokuty Úřad použil nesmyslná procenta bez
argumentů. Dále má za to, že výše pokuty je pro něj likvidační, neboť v důsledku toho
přestane plnit podmínky Rámcové smlouvy o poskytování finančních služeb, uzavřenou
s bankou, což by mohlo mít za následek až okamžitou platební neschopnost účastníka a
možné zahájení insolvenčního řízení.
251. Pokud se jedná o způsob výpočtu pokuty, odkazuji plně na výše uvedené, neboť i v případě
společnosti Navrátil Úřad vycházel ze stejných koeficientů jako v případě ostatních účastníků
řízení, přičemž tento postup jsem již vyhodnotil za zcela správný a zákonný.
112
Srov. bod 481 napadeného rozhodnutí.
52
Č.j.: ÚOHS-R192,199,200,201,202,203,213/2018/HS-06991/2019/310/AŠi
252. Pokud se jedná o námitku likvidačnosti uložené pokuty, prvostupňový orgán se k ní stručně
vyjádřil v napadeném rozhodnutí113, neboť ji účastník řízení uplatnil již v průběhu správního
řízení. Úřad přitom odkázal na závěry obsažené v analýze likvidačnosti (založené ve spise), se
kterou měl účastník řízení možnost se seznámit a vyjádřit se k ní. Úřad tak dospěl k závěru,
že uložená pokuta pro účastníka řízení není likvidační. Vzhledem k tomu, že jsou úvahy
Úřadu v této otázce spíše letmé, na tomto místě bych rád doplnil několik dalších poznámek.
253. Co se týče možného likvidačního charakteru pokuty, tento princip nevyplývá explicitně ze
zákonné úpravy, nýbrž z ústavních principů, jak plyne z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS
3/02 ze dne 13. 8. 2002.114 Ústavní soud zde dospěl k závěru, že uložení pokuty v likvidační
výši je „nejtvrdším“ zásahem do majetkových poměrů, které může vést k porušení článku 26
odst. 1 Listiny základních práv a svobod, například tehdy, pokud pokuta natolik přesáhne
možné výnosy, že podnikatelská činnost daného subjektu se stane „bezúčelnou“ – bude
v delším období plně směřovat pouze k uhrazení uložené pokuty. Tento princip přitom
později rozvedl i Nejvyšší správní soud, když v usnesení rozšířeného senátu ze dne
20. 4. 2010, č. j. 1 As 9/2008-133 uvedl (cit.):„Z požadavků, které klade na správní trestání
ústavní pořádek, ovšem přistupuje k těmto základním kritériím ještě korektiv pro určení
celkové výše pokuty, a to právě v podobě zákazu jejího likvidačního charakteru.“
254. Respektuje tato východiska, jsem proto dále znovu přezkoumal majetkovou a finanční situaci
společnosti Navrátil, přičemž jsem se zaměřil na celkové finanční zdraví společnosti
s ohledem na její konkrétní námitky. Vycházel jsem přitom z konsolidovaných finančních
výkazů společnosti Navrátil za období od roku 2014 do roku 2017, které jsou veřejně
dostupné.
255. Lze konstatovat, že hospodářský výsledek společnosti vykazuje v letech 2014-2016 vzrůstající
tendenci, když v roce 2016 činila jeho hodnota 8,6 mil. Kč. Ačkoliv v roce 2017 došlo
k mírnému poklesu na hodnotu 4,5 mil. Kč, i tak se jedná o kladný výsledek hospodaření
srovnatelný s výsledky společnosti v letech 2014-2015, ve kterých se jeho hodnota
pohybovala mezi 3 - 4 mil. Kč. Celková zadluženost společnosti je rovněž na stabilní úrovni,
přičemž společnost vykazuje vyšší podíl samofinancování. Společnost rovněž v daném období
vykazovala uspokojivé hodnoty okamžité likvidity a měla tak okamžitou schopnost hradit své
krátkodobé závazky, z čehož vyplývá, že je společnost dostatečně solventní a disponuje
dostatečnou platební schopností hradit své závazky. Pokud se dále jedná o námitky účastníka
řízení, rámcová smlouva, kterou zmiňuje (avšak fakticky ji ve správním řízení ani rozkladu
nedoložil) související s poskytováním finančních služeb, se ve finančních výkazech
neprojevila, neboť zde žádné úvěry společnost nevykazovala (položka závazky k úvěrovým
institucím má nulovou hodnotu). Rovněž tak není opodstatněné účastníkovo tvrzení o
okamžité platební neschopnosti, neboť společnost disponuje dostatečnými finančními zdroji.
113
Srov. bod 413 napadeného rozhodnutí.
„Základním kritériem, ze kterého je třeba dle názoru Ústavního soudu vycházet, je tzv. kritérium podstaty, dle
kterého platí, že ne každé odnětí majetku na základě pokut, příp. poplatků a daní, zakládá zásah do vlastnických práv,
nýbrž jen takové, jež majetkové vztahy dotčeného subjektu zásadně mění, tj. tak, že mění jeho celkovou majetkovou
pozici "zmařením" samé podstaty majetku. Konkrétně v případě pokut stanovených právnickým a fyzickým osobám
podnikajícím podle zvláštních předpisů je třeba vycházet z toho, že je vyloučen takový zásah do majetku, v důsledku
kterého by byla "zničena" majetková základna pro další podnikatelskou činnost. Jinými slovy řečeno, nepřípustné jsou
takové pokuty, jež mají likvidační charakter.“
114
53
Č.j.: ÚOHS-R192,199,200,201,202,203,213/2018/HS-06991/2019/310/AŠi
256. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že účastník řízení je ekonomicky stabilní a solventní
společností. Ačkoliv uložená pokuta může představovat citelný zásah do majetkové sféry
účastníka řízení, setrvávám na závěrech prvostupňového orgánu, že se nejedná o pokutu
likvidační. Námitku účastníka řízení proto zamítám jako nedůvodnou.
Pokuta společnosti INSTA
257. Pokutě pro společnost INSTA se prvostupňový orgán věnoval v bodech 459 – 463
napadeného rozhodnutí, přičemž dospěl k výsledné částce činící 1.804.000 Kč. Zohlednil
přitom zejména skutečnost, že se společnost INSTA dopustila jediného správního deliktu
týkajícího se VZ ZŠ. Na rozdíl od ostatních účastníků řízení však Úřad nevycházel z hodnoty
prodejů účastníka na relevantním trhu za rok 2010, nýbrž zvolil částku odpovídající 0,5 %
celkového čistého obratu účastníka za poslední ukončené účetní období, tedy rok 2017.
Důvodem pro tento postup byla skutečnost, že výsledná částka pokuty i včetně jejího
navýšení za úmysl o 20 % byla v případě výpočtu vycházejícího z hodnoty prodejů na
relevantním trhu za rok 2010 pouhých 26.581 Kč.
258. S tímto „náhradním“ postupem prvostupňového orgánu se plně ztotožňuji, neboť je zcela
v souladu s dřívější rozhodovací praxí Úřadu115 a judikaturou správních soudů.116 Pokuta ve
výši 26.581 Kč by jistě dostatečně neplnila svou odstrašující funkci a ve srovnání s pokutami
pro ostatní účastníky řízení by se nejednalo o pokutu přiměřenou a spravedlivou. Ustálená
česká i evropská judikatura přitom shodně konstatují, že účelem pokut uložených z důvodu
porušení pravidel hospodářské soutěže je potrestání protiprávních úkonů dotyčných
soutěžitelů, jakož i odrazení jak dotyčných soutěžitelů, tak i dalších hospodářských subjektů
od budoucího porušování práva hospodářské soutěže.117 Pokud by finanční postih
neobsahoval dostatečnou represivní funkci, postrádal by smysl.118
259. Účastník řízení ve svém rozkladu rozporuje výši stanovené pokuty, kterou shledává
nepřiměřeně vysokou. Dále se podle něj jedná o sankci, která by citelným způsobem zasáhla
do ekonomické situace společnosti INSTA, a to nejen z hlediska cash flow a schopnosti
splácet splatné pohledávky, ale mimo jiné i s ohledem k časovému období roku. Účastník
vynakládá značné finanční prostředky na úhradu mzdových nákladů svých kmenových
zaměstnanců bez toho, že by v době splatnosti pokuty měl příjmy, které by takto
vynakládané náklady kompenzovaly. V této souvislosti se tak účastník řízení může dostat do
platební neschopnosti, a tudíž by pro něj uložená pokuta podle jeho názoru byla likvidační, a
to bez ohledu na výši posledního vykázaného obratu.
260. K námitce týkající se výše pokuty jsem se již vyjádřil výše, přičemž k postupu Úřadu při
stanovení pokuty nemám co vytknout. Pokud se jedná o možnou likvidačnost pokuty pro
účastníka řízení, opět jsem přezkoumal majetkovou a finanční situaci společnosti INSTA,
přičemž jsem se zaměřil na celkové finanční zdraví společnosti s ohledem na její konkrétní
115
Srov. např. rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0412/2017/KD-28422/2018/852/PKš ze dne 1. 10. 2018 nebo rozhodnutí
Úřadu č. j. ÚOHS-S0421/2016/KD-15763/2018/852/LDu ze dne 29. 5. 2018.
116
Viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 61/2011-245 ze dne 12. 6. 2013.
117
Srov. Rozsudek Soudního dvora EU, C-416/08 ze dne 17. 6. 2010 ve věci Lafarge v. Komise, bod 102 a také rozsudek
Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 58/2009 - 541 ze dne 31. 3. 2010, bod 247.
118
Srov. rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 10 Ca 250/2003-48 ze dne 16. 11. 2004.
54
Č.j.: ÚOHS-R192,199,200,201,202,203,213/2018/HS-06991/2019/310/AŠi
námitky. Vycházel jsem přitom z konsolidovaných finančních výkazů společnosti INSTA za
období 2015-2017, které jsou veřejně dostupné.
261. Lze konstatovat, že hospodářský výsledek společnosti vykazuje v letech 2015-2017 vzrůstající
tendenci. Zatímco v roce 2015 vykazovala společnost ještě záporný hospodářský výsledek (ve
výši -17,8 mil. Kč), v následujících letech se již pohybovala v kladných hodnotách. V roce 2016
činil výsledek hospodaření již 2,6 mil. a v roce 2017 šlo o nejvyšší hodnotu za sledované
období, a to ve výši 7 mil. Kč. Celková zadluženost společnosti je spíše vyšší, ale ve
sledovaném období vykazuje klesající trend společně s narůstajícím koeficientem
samofinancování. Struktura cizích zdrojů je tvořena krátkodobými závazky z obchodních
vztahů (v roce 2017 ve výši 81 mil. Kč) a závazky k úvěrovým institucím (v roce 2017 ve výši
44,1 mil. Kč). Pokud se jedná o likviditu společnosti, je zřejmé, že v daném období
nedocházelo k výraznějším výkyvům likvidních prostředků. Společnost disponuje potřebnou
výší relativně volného provozního kapitálu, což jí umožňuje hradit své finanční závazky,
přičemž má dále dostatečnou rezervu z minulých hospodářských let.
262. S námitkami účastníka řízení nemohu souhlasit. V souvislosti s námitkou úhrady mzdových
nákladů v období sezónní přestávky, kdy společnost nemá údajně příjmy, uvádím, že tato
skutečnost nekoresponduje s informacemi z webových stránek společnosti, kde i v tomto
období účastník řízení nabízí volná pracovní místa.119 Ani námitka platební neschopnosti
společnosti není relevantní, neboť účastník řízení podle účetních výkazů disponuje
dostatečně likvidními aktivy.
263. Z výše uvedeného vyplývá, že účastník řízení je solventní společností vykazující za období
2016 - 2017 kladné výsledky hospodaření a klesající trend zadluženosti. Ačkoliv uložená
pokuta může představovat citelný zásah do majetkové sféry účastníka řízení, setrvávám na
závěrech prvostupňového orgánu, že se nejedná o pokutu likvidační a společnost je schopna
ji uhradit v plné výši.
Pokuta společnosti POZEMSTAV
264. Pokutou pro společnost POZEMSTAV se prvostupňový orgán zabýval v bodech 468 – 473
napadeného rozhodnutí, přičemž dospěl k výsledné částce, která činí 11.567.000 Kč.
Zohlednil přitom zejména skutečnost, že se společnost POZEMSTAV dopustila vícečinného
souběhu 3 správních deliktů v souvislosti s VZ ZŠ, VZ Rekonstrukce Sportcentrum a VZ
Zámek. Jako nejpřísněji trestný byl vyhodnocen delikt VZ ZŠ (viz výše). Úřad tak správně
vycházel z hodnot prodejů účastníka řízení na relevantním trhu za rok 2010. Stejně jako u
ostatních účastníků řízení dále Úřad přitížil za úmysl o 20 %. Následně v souladu s absorpční
zásadou Úřad účastníkovi řízení přitížil za další spáchané delikty, a to o 22 % (VZ
Rekonstrukce Sportcentrum) a o 18 % (VZ Zámek). Závěrem neopomenul zvážit korektiv
celkového čistého obratu účastníka za poslední ukončené účetní období (2017) a majetkovou
a finanční situaci společnosti POZEMSTAV. Účastník řízení se v podaném rozkladu vyjádřil
k uložené sankci, když podle něj napadené rozhodnutí nesplňuje požadavky pro stanovení
pokuty. V prvé řadě nesouhlasí s aplikací zásady absorpce, když podle něj v napadeném
119
Tato informace je platná k datu vydání tohoto rozhodnutí. Dostupné na: http://www.insta.cz/aktuality/?id=11 nebo
http://www.instavoda.cz/aktuality/.
55
Č.j.: ÚOHS-R192,199,200,201,202,203,213/2018/HS-06991/2019/310/AŠi
rozhodnutí absentují úvahy, které Úřad vedly k navýšení pokuty právě o 22 % za spáchání
deliktu souvisejícího s VZ Rekonstrukce Sportcentrum a právě o 18 % za spáchání deliktu
souvisejícího s VZ Zámek. Vysvětlení Úřadu je podle účastníka řízení nedostačující a
nepřezkoumatelné. Účastník přitom poukazuje zejména na skutečnost, že ačkoliv hodnota
VZ Zámek byla cca o 55 % nižší než hodnota VZ Rekonstrukce Sportcentrum, sankce za
údajný delikt spáchaný v souvislosti s VZ Zámek byla pouze o 18,2 % nižší než sankce za
údajný delikt spáchaný v souvislosti s VZ Rekonstrukce Sportcentrum. Účastník by očekával,
že navýšení částky pokuty za VZ Zámek bude podstatně nižší.
265. K této námitce v prvé řadě podotýkám, že aplikaci zásady absorpce prvostupňový orgán
odůvodnil v bodě 447 napadeného rozhodnutí. Při zohlednění souběhu deliktů přitom Úřad
vycházel z hodnot dotčených zakázek, jež se pohybovaly v rozmezí od 4 do 21 mil. Kč. Úřad
přitom přitížil (každému účastníkovi řízení shodně) za každý další spáchaný delikt v rozmezí
od 13 – 22 % dle hodnoty dané zakázky.120 V případě VZ Lázně Úřad dále zohlednil i fakt, že
nebyla prokázána přímá vazba mezi jednáním účastníků řízení a vítězstvím ve veřejné
zakázce. Dané úvahy prvostupňového orgánu přitom považuji za dostatečné
a přezkoumatelné.
266. Při aplikaci zásady absorpce měl Úřad vycházet ze správního uvážení s využitím zákonných a
judikatorních východisek121, a to s ohledem na skutečnost, že při tvorbě Zásad stanovování
pokut nebylo na tuto zásadu, resp. na specifika ukládání správní sankce za souběh správních
deliktů, pamatováno a žádná konkrétní pravidla z textu této metodiky nevyplývají.122 K tomu
však zdůrazňuji, že způsob, jakým prvostupňový orgán zohlední fakt spáchání více deliktů, je
zcela na jeho správním uvážení, avšak musí jít o postup, který vede k určení odpovídající a
svoji funkci plnící sankci v daném konkrétním případě. Nelze proto mechanicky za každý další
delikt např. přitížit o 20 % a vytlačit tak správní uvážení. Prvostupňový orgán tak musí vždy
brát do úvahy všechny relevantní okolnosti případu, např. zda šlo o jednočinný a vícečinný
souběh, počet dalších deliktů a jejich závažnost, poměr závažnosti (význam deliktem
narušeného chráněného zájmu) primárního deliktu a deliktů ostatních, apod. neztráceje však
ze zřetele účel trestu z hlediska individuální a generální prevence. Domnívám se, že
prvostupňový orgán při aplikaci zásady absorpce daná kritéria naplnil.
267. Ačkoliv účastník řízení nesouhlasí s hodnotami navýšení základní částky pokuty, tedy o 22 %
za spáchání deliktu souvisejícího s VZ Rekonstrukce Sportcentrum a právě o 18 % za spáchání
deliktu souvisejícího s VZ Zámek, nemohu se s danou námitkou ztotožnit. Předně jak bylo
řečeno výše, stanovení procentuálního navýšení pokuty za mnohost deliktů je zcela na
správním uvážení správního orgánu a nejedná se tak o přesné matematické výpočty, jak by si
představoval účastník řízení. Prvostupňový orgán přitom správně vycházel z hodnot daných
120
Srov. blíže bod 221 tohoto rozhodnutí.
Srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 29 Af 2/2016-212 ze dne 27. 3. 2018, ve kterém soud uvedl (cit.):
„Zvýšení pokuty z důvodu souběhu deliktního jednání je odůvodněno závažností jednání žalobkyň, která je pochopitelně
větší, dopustí-li se žalobkyně zakázaného jednání opakovaně, nehledě na to, že v obou případech trvalo zakázané
jednání z hlediska časového jen několik dnů.“
122
Nová metodika stanovování pokut (účinná od 24. 4. 2018) již na zásadu absorpce pamatuje, přičemž přitížení za
každý spáchaný delikt lze až do 25 %. Srov. body 3.29 a násl. Postupu při stanovení výše pokut ukládaných za porušení
zákona o ochraně hospodářské soutěže, dostupné na:
http://www.uohs.cz/download/Legislativa/HS/CR/Metodika_pokut_2018_04.pdf.
121
56
Č.j.: ÚOHS-R192,199,200,201,202,203,213/2018/HS-06991/2019/310/AŠi
veřejných zakázek,123 přičemž za delikt v souvislosti s veřejnou zakázkou, jejíž hodnota byla
a) ve výši 1 mil. Kč až 5 mil. Kč bez DPH přitížil o 15 %, b) ve výši 5 mil. Kč až 20 mil. Kč bez
DPH o 18 % a c) ve výši nad 20 mil. Kč bez DPH o 22 %. Tento postup považuji za zcela
správný a legitimní. Tuto námitku proto odmítám jako nedůvodnou.
268. Účastník řízení dále trvá na tom, že […obchodní tajemství…]. Poukazuje zejména na
skutečnost, že za posledních 5 let dosáhl zisku pouze v roce 2017, zatímco v předchozích
letech byl vždy ve ztrátě. Pokuta tak podle jeho slov několikanásobně převyšuje jeho zisk
v posledních letech. Analýza likvidačnosti pokuty, kterou provedl Úřad, dále podle účastníka
řízení pouze shrnuje historické účetní údaje účastníka řízení z ekonomického hlediska a
neposuzuje reálné dopady pokuty na účastníka, neboť nepracuje s aktuálními údaji.
Posledním obdobím, které Úřad zkoumal, byl hospodářský rok od 1. 7. 2015 do 30. 6. 2016,
přičemž nebyla zohledněna účetní závěrka za hospodářský rok od 1. 7. 2016 do 30. 6. 2017.
Úřad se tak podle účastníka řízení nevypořádal s jeho dřívějšími argumenty a postupoval v
rozporu se zásadou materiální pravdy a ustálenou rozhodovací praxí soudů. K předmětné
Analýze likvidačnosti pokuty si rovněž účastník řízení nechal vypracovat znalecký posudek,
který Úřadu předložil jako nový důkaz v přípisu ze dne 6. 2. 2019. Ze znaleckého posudku
přitom podle účastníka řízení vyplývá, že předmětná Analýza likvidačnosti pokuty provedená
Úřadem je chybná a nedostatečná a že […obchodní tajemství…].
269. Vzhledem k doplněnému dokazování124 a vznesené námitce likvidačnosti pokuty jsem
přistoupil k opětovnému a zevrubnému přezkumu majetkové a finanční situace společnosti
POZEMSTAV. Konkrétní a detailní rozbor však nelze na tomto místě uvést, neboť účastník
řízení řadu skutečností souvisejících s jeho majetkovou a finanční situací označil jako své
obchodní tajemství. Poněvadž však účastník řízení (společnost POZEMSTAV) má právo seznat
úvahu druhostupňového orgánu, kterou tento dospěl k daným závěrům o jemu uložené
sankci, rozhodl se předseda Úřadu detailní argumentaci týkající se […obchodní tajemství…]
společnosti POZEMSTAV, v níž rovněž reagoval na účastníkovy námitky a předložený znalecký
posudek, zaslat společnosti POZEMSTAV spolu s tímto rozhodnutím jako jeho přílohu, která
tvoří nedílnou součást tohoto rozhodnutí. Ostatním účastníkům řízení bude tato příloha
poslána taktéž respektujíc přitom obchodní tajemství společnosti POZEMSTAV.
Druhostupňový orgán při nakládání s obchodním tajemstvím společnosti POZEMSTAV
nenalezl jiný způsob jak na jedné straně zajistit požadovanou ochranu údajům, jež
představují obchodní tajemství daného účastníka řízení, a na straně druhé uvést
přezkoumatelně důvody svého rozhodnutí.
270. Na tomto místě tedy pouze stručně shrnu některé základní úvahy týkající se možné
likvidačnosti pokuty uložené společnosti POZEMSTAV. K námitce […obchodní tajemství…] se
prvostupňový orgán stručně vyjádřil v napadeném rozhodnutí125, neboť ji účastník řízení
uplatnil již v průběhu správního řízení. Úřad přitom zejména odkázal na závěry obsažené
v (původní) Analýze likvidačnosti, se kterou se měl účastník řízení možnost seznámit a
vyjádřit se k ní. K námitce neaktuálnosti podkladů dále Úřad uvedl, že vycházel z posledních
tří účetních období, jejichž podklady byly v dané době Úřadu dostupné, přičemž posledním
123
Hodnota VZ Rekonstrukce Sportcentrum činila 21 148 174 Kč bez DPH a hodnota VZ Zámek činila 9 629 041 Kč bez
DPH.
124
Srov. blíže body 94-96 tohoto rozhodnutí.
125
Srov. bod 359-361 napadeného rozhodnutí.
57
Č.j.: ÚOHS-R192,199,200,201,202,203,213/2018/HS-06991/2019/310/AŠi
sledovaným obdobím bylo období od 1. 7. 2016 do 30. 6. 2017, v Analýze zkráceně
označováno jako „2016“. Úřad dospěl k závěru, že uložená pokuta pro účastníka řízení není
likvidační.
271. V první řadě musím k vypořádání prvostupňového orgánu konstatovat, že je třeba dát za
pravdu účastníkovi řízení, jenž argumentuje, že Úřad ve své Analýze likvidačnosti skutečně
nevycházel z aktuálních údajů. Po přezkumu daného dokumentu jsem totiž dospěl
k totožnému závěru jako účastník řízení; tedy, že posledním sledovaným obdobím, které
Úřad při posouzení likvidačnosti pokuty společnosti POZEMSTAV v rámci předmětné analýzy
vzal v potaz, byl hospodářský rok od 1. 7. 2015 do 30. 6. 2016, v tabulkách zkráceně
označován jako rok 2016.126 Závěry prvostupňového orgánu obsažené v bodě 361
napadeného rozhodnutí proto nejsou správné. Nicméně je nutné taktéž konstatovat, že
účastník řízení byl Úřadem opakovaně žádán o zaslání aktuální účetní závěrky (za účetní rok
2018), tuto však Úřadu ani k dnešnímu dni neposkytl, ačkoliv jejich zaslání ve svých přípisech
přislíbil.127 Tuto vadu však druhostupňový orgán zhojil v doplněném dokazování, kdy
vypracoval Novou Analýzu, ve které již vycházel z konsolidovaných účetních závěrek
společnosti POZEMSTAV za pět posledních účetních období, přičemž poslední sledované
období je od 1. 7. 2017 do 30. 6. 2018.128
272. Pokud tak jde o celkové finanční zdraví společnosti POZEMSTAV, z veřejně dostupných
účetních výkazů za období 2014-2018 vyplývají následující závěry. Předně lze konstatovat, že
v letech 2014-2016 společnost POZEMSTAV vykazovala záporný hospodářský výsledek činící
v roce 2016 -13,1 mil. Kč. V následujících letech se již společnost pohybovala v kladných
hodnotách, když v roce 2017 dosáhla hospodářského výsledku ve výši 3 mil. Kč a v roce 2018
pak dosáhla svého maxima za sledované období činícího 17,8 mil. Kč. Není tedy pravdivé
tvrzení účastníka řízení, že společnost dosáhla zisku pouze v roce 2017. Celková zadluženost
společnosti v letech 2014-2016 vykazovala optimální úrovně, avšak v následujících letech
došlo k jejímu mírnému nárůstu. Struktura cizích zdrojů je tvořena zejména krátkodobými
závazky z obchodních vztahů. Pokud se jedná o likviditu společnosti, společnost je solventní,
se schopností krýt peněžními prostředky závazky z obchodního styku. Společnost má dále
dobré finanční zázemí, neboť hodnoty čistého pracovního kapitálu naznačují relativně volné
částky kapitálu, které snižují finanční rizika. Je tak možné konstatovat, že finanční situace
společnosti byla v hodnoceném období i přes trvající negativní skutečnosti relativně
vyrovnaná, a to zejména z důvodu použití zbytku finančních rezerv, které má účastník
z předchozích ekonomicky úspěšných hospodářských období. V současné době rovněž
společnost plánuje realizaci již připravených developerských projektů a sama konstatuje, že i
pro další období jsou vytvořeny základní podmínky pro to, aby si společnost udržela svou
pozici na trhu pozemního stavitelství.129 Lze tedy shrnout, že společnost POZEMSTAV je
společností s běžnou mírou zadlužení a dostatečnými rezervami z minulých let. Je proto
schopna pokutu v plné výši uhradit.
126
Viz č. l. 10418-10424 správního spisu sp. zn. ÚOHS-S0008/2017/KD.
Nyní jsou tyto výkazy již veřejně přístupné na webových stránkách Obchodního rejstříku. Dostupné na:
https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-sl-firma?subjektId=577345. Výroční zpráva za hospodářský rok od 1. 7. 2017 do 30. 6.
2018 je rovněž založena na č. l. 10699-10712 správního spisu sp. zn. ÚOHS-S0008/2017/KD.
128
Viz č. l. 10747-10749 správního spisu sp. zn. ÚOHS-S0008/2017/KD.
129
Viz Výroční zpráva za hospodářský rok od 1. 7. 2017 do 30. 6. 2018, č. l. 10699-10712 správního spisu.
127
58
Č.j.: ÚOHS-R192,199,200,201,202,203,213/2018/HS-06991/2019/310/AŠi
273. V příloze jsem se dále podrobně zabýval znaleckým posudkem a rovněž vyjádřením
znaleckého ústavu a účastníka řízení k Nové analýze, která byla dodatečně provedena. Zde
uvedené skutečnosti a argumenty však nevyvrátily výše uvedené úvahy, proto tedy
setrvávám na závěrech prvostupňového orgánu, že daná pokuta pro účastníka řízení není
likvidační. […obchodní tajemství…].
Náklady řízení
274. Všichni účastníci řízení, kteří podali rozklad, brojili rovněž proti výroku XXI. napadeného
rozhodnutí, kterým Úřad všem účastníkům řízení uložil povinnost uhradit náklady řízení
paušální částkou 2.500 Kč, avšak žádný z účastníků řízení nepodpořil rozklad do této části
napadeného rozhodnutí žádnými námitkami. Proto pouze stručně konstatuji, že se ztotožňuji
s postupem prvostupňového orgánu. Jelikož Úřad v rámci správního řízení dospěl k závěru,
že účastníci řízení porušili § 3 odst. 1 ZOHS 155 nebo ZOHS 296, a tedy porušili zákaz
neuzavírat zakázané dohody narušující hospodářskou soutěž, je tak splněna podmínka v § 79
odst. 5 správního řádu nutná k uložení náhrady nákladů těmto účastníkům řízení. Předmětné
správní řízení bylo náročné zejména co do počtu účastníků, počtu správních deliktů i
množství zajištěných materiálů. Prvostupňový orgán Úřadu ve věci shromáždil množství
dokumentů, se kterými se oprávněné úřední osoby musely seznámit a zjistit, zda poskytují
relevantní důkazy ve věci či nikoliv. Kvůli velkému počtu účastníků řízení zde vznikly větší
náklady na agendu spojenou s uplatněním práv účastníků řízení ve správním řízení, tj. četná
komunikace s účastníky, vyřizování jejich žádostí, apod. Domnívám se proto, že zvýšení
základní částky nákladů řízení bylo na místě.
Závěr
275. Na základě výše uvedených skutečností shrnuji své závěry. V první řadě dospěl
druhostupňový orgán k závěru, že se Úřad nedopustil procesních pochybení, neboť v případě
neprovedení důkazů seznal, že důkazy navrhované společnostmi POZEMSTAV a Navrátil
nejsou s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, tedy že naplnily jeden z důvodů pro
neakceptování důkazního návrhu účastníků řízení dle výše uvedeného judikátu Ústavního
soudu. Rovněž námitku nevěrohodnosti a možné falsifikace shromážděných důkazů musel
druhostupňový orgán odmítnout jako účelovou, neboť nikde nenalezl pro toto tvrzení
účastníků řízení oporu.
276. V případě namítaného nedostatečně zjištěného skutkového stavu konstatuji, že Úřad
shromáždil dostatek nepřímých důkazů k dostatečnému prokázání skutkového stavu,
přičemž všechny tyto důkazy tvoří jasný obraz jednání účastníků, které nelze vyložit jinak než
zakázanou dohodu. Úřad naplnil všechny standardy dokazování ve správním řízení na něj
kladené zákonem i judikaturou správních soudů, když shromáždil nepřímé důkazy, které
spolu vytvářejí jednolitý vnitřně koherentní řetěz. Žádný z účastníků řízení žádným
argumentem tento důkazní řetězec nezvěrohodnil, či konkrétně nepoukázal na žádnou
vnitřní rozpornost, která by měla za důsledek závěr druhostupňového orgánu v tom smyslu,
že Úřad skutkový stav dostatečně nezjistil.
59
Č.j.: ÚOHS-R192,199,200,201,202,203,213/2018/HS-06991/2019/310/AŠi
277. Prvostupňový orgán rovněž provedl zcela správnou právní kvalifikaci konstatující, že se
účastníci řízení dopustili porušení § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. a) a c) ZOHS 155 v případě VZ ZŠ
a porušení § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. a) a c) ZOHS 296 v případě VZ Lázně, VZ Zámek a VZ
Rekonstrukce Sportcentrum, tudíž je nutné odmítnout i námitky účastníků řízení akcentující
nesprávné právní hodnocení jednání účastníků řízení Úřadem. Druhostupňový orgán
současně nepřisvědčil účastníkům řízení ani ohledně námitek odložení trestního stíhání
Policií ČR v obdobné věci, příliš velkého časového odstupu, ani údajného nezpůsobení škody
jednáním účastníků řízení.
278. V případě uložených sankcí dále konstatuji, že je druhostupňový orgán považuje za zákonné,
přiměřené a přezkoumatelně uložené. Prvostupňový orgán při jejich ukládání nikterak
nevybočil z mezí zákona a dané pokuty uložil v rámci svého správního uvážení a zcela
v souladu se Zásadami stanovování pokut. Rovněž jsem neshledal, že by uložené pokuty byly
pro kteréhokoliv účastníka řízení likvidační. Stejně tak souhlasím s uloženými náklady řízení
ve výši 2.500 Kč.
279. Vzhledem k výše uvedenému je na místě rozklady účastníků řízení proti napadenému
rozhodnutí v celém rozsahu zamítnout, neboť žadné z namítaných pochybení jsem neshledal,
a napadené rozhodnutí ve všech výrocích, o kterých jsem rozhodoval v tomto rozhodnutí,
potvrdit.
POUČENÍ
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění
zákona č. 183/2017 Sb., ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona, dále odvolat.
Ing. Petr Rafaj
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží:
1.
Vážený pan
JUDr. Oktavián Kocián, advokát (za ESOX, spol. s r.o.)
Příkop 6
604 20 Brno
2.
Vážený pan
JUDr. Petr Ritter, advokát (za EUROGEMA CZ, a.s.)
Riegrova 12
779 00 Olomouc
60
Č.j.: ÚOHS-R192,199,200,201,202,203,213/2018/HS-06991/2019/310/AŠi
3.
INSTA CZ s.r.o.
Jeremenkova 1142/42
779 00 Olomouc
4.
Mechanika Prostějov, výrobní družstvo
Letecká 3753/2
796 01 Prostějov
5.
Vážený pan
Mgr. Matyáš Kužela, advokát (za POZEMSTAV Prostějov,a.s.)
ŘANDA HAVEL LEGAL advokátní kancelář s.r.o.
Truhlářská 1104/13
110 00 Praha 1
6.
Prostějovská stavební společnost-PROSTAS, s.r.o.
Ječmínkova 1981/11
796 01 Prostějov
7.
REALINVEST s.r.o.
Kostelecká 263/16
796 01 Prostějov
8.
Vážený pan
JUDr. Jaromír Josef, advokát (za Stavební společnost NAVRÁTIL, s.r.o.)
Velkomoravská 378/1
695 01 Hodonín
9.
Vážená paní
JUDr. Petra Buzková, advokátka (za SYNER Morava, a.s.)
Advokátní kancelář VKS Legal advokátní kancelář, s. r. o.
V Celnici 1040/5
110 00 Praha 1
Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
61