s totožným obsahem. Takto „podané“ námitky pak nemohou být považovány za opožděné.
137. Se zřetelem k výše uvedenému tedy Úřad přikročil k posouzení toho, zda vypořádání
navrhovatelem specifikovaných námitek ve smyslu § 245 odst. 1 zákona obstojí, tedy, zda se
zadavatel v rozhodnutí o námitkách vyjádřil podrobně a srozumitelně k navrhovatelem
namítaným skutečnostem. V této souvislosti se Úřad zabývá námitkami, které navrhovatel
v návrhu uvádí jako nevypořádané ze strany zadavatele v souladu se zákonem.
K obsahu námitek
138. Dle navrhovatele zadavatel v rozhodnutí o námitkách nevypořádal následující námitky.
139. Navrhovatel v námitkách namítal, že „[s]těžovatel tedy opakuje, že součástí povinnosti
zadavatele postupovat v souladu se základními zásadami dle § 6 odst. 1 ZZVZ
transparentně a přiměřeně je rovněž povinnost zadavatele dodržovat obecně závazné
právní předpisy. Nelze v žádném případě přistoupit na to, že zadavatel zatíží zadávací
řízení zásadní vadou rozporu s obecně závaznými právními předpisy, a zadávací řízení bude
přesto posouzeno ze strany orgánu dozoru jako transparentní. Rovněž je třeba naprosto
odmítnout, že nezákonné porušení ustanovení OZ by mohlo být nazíráno jako „přiměřené"
jednání zadavatele ve smyslu § 6 odst. 1 ZZVZ. Stěžovatel tak namítá porušení základních
zásad dle § 6 odst. 1 ZZVZ rovněž tím, že zadavateli vznikla předsmluvní odpovědnost a
jejím porušením by zadavatel způsobil škodu stěžovateli.“, přičemž se zadavatel dle
navrhovatele nevypořádal s namítaným rozporem postupu zadavatele s obecně
závaznými právními předpisy a zásadou přiměřenosti dle § 6 odst. 1 zákona.
140. Dále pak navrhovatel namítal následující: „[n]avíc pak stěžovatel upozorňuje, že i přímo v rámci
svého rozhodnutí o zrušení zadavatel postupoval nehospodárně, a tedy v rozporu se ZZVZ, neboť
na svém jednání 22. 11.2021 usnesením č. RK 1314/11/21 současně se zrušením zadávacího
řízení rovněž schválila realizaci veřejné zakázky malého rozsahu na administraci a realizaci
nového zadávacího řízení, a to v hodnotě 500 tis. Kč bez DPH. Ačkoli tedy dosud platně nedošlo
ke zrušení zadávacího řízení, zadavatel se již nyní zcela nehospodárně zavazuje k výdeji
veřejných finančních prostředků na přípravu nového zadávacího řízení, které ale vůbec nemusí
být uskutečněno (např. z titulu nezákonnosti zahájení takového zadávacího řízení, jak bylo
uvedeno výše), a tedy již nyní vynakládané prostředky mohou být vynaloženy neúčelně.
Stěžovatel tak namítá porušení zásady hospodárnosti.“. Navrhovatel v této souvislosti
konstatuje, že namítá porušení zásady hospodárnosti, k čemuž se dle jeho přesvědčení
zadavatel nevyjádřil, resp. jeho vyjádření v příslušné části rozhodnutí o námitkách nelze
považovat za vypořádání uvedené námitky ve smyslu § 245 odst. 1 zákona.
K obsahu rozhodnutí o námitkách
36
Č.j.: ÚOHS-15352/2022/500
141. Zadavatel k namítaným skutečnostem v rozhodnutí o námitkách uvádí následující.
142. K námitce navrhovatele týkající se předsmluvní odpovědnosti a v té souvislosti navrhovatelem
namítaném porušení obecně závazných právních předpisů a zásady přiměřenosti dle § 6 odst.
1 zákona zadavatel v rozhodnutí o námitkách v bodech 29. a dále mj. uvádí:
„K tvrzené předsmluvní odpovědnosti
29. Ve vztahu k této části námitek zadavatel s odkazem na výše uvedené shrnuje, že
nepostupoval v rozporu se ZZVZ, když zrušil zadávací řízení z důvodu výslovně připuštěného
zákonem, tj. zadavatel se nedopustil žádného porušení ZZVZ. Argumentace stěžovatele
v rámci této části námitek se dále týká povinností zadavatele dle občanského zákoníku,
nikoliv porušení ZZVZ, tj. tato argumentace je z hlediska rozhodnutí o námitkách zcela
irelevantní a lze ji tak odmítnout.
30. K tomu zadavatel opakovaně dodává, že postup zrušení zadávacího řízení před odesláním
oznámení o výběru je výslovně umožněn ZZVZ a jako takový nemůže být v rozporu se žádnými
zásadami zadávacího řízení. Tvrzení, že postup zadavatele byl netransparentní a
nepřiměřený z toho důvodu, že stěžovatel očekával uzavření smlouvy a vzniká tak na straně
zadavatele předsmluvní odpovědnost, tak zadavatel odmítá.
31. K samotné tvrzené předsmluvní odpovědnosti zadavatel uvádí, že v zadávacím řízení
nebylo stěžovateli žádným způsobem oznámeno, naznačeno nebo deklarováno, že s ním
bude uzavřena smlouva. Každý zákona znalý dodavatel se musí zadávacího řízení účastnit
s vědomím, že nemusí dojít k uzavření smlouvy, ať již z důvodu výběru nabídky jiného
dodavatele nebo z jiných důvodů. K tomu je nutno zdůraznit, že dle ustálené rozhodovací
praxe je zadávací řízení vysoce formalizovaný proces, u něhož může vést i sebemenší
pochybení ke zrušení zadávacího řízení. Žádný odborně zdatný dodavatel tak nemůže počítat
s uzavřením smlouvy, a to až do okamžiku oznámení o výběru či spíše až do okamžiku
uplynutí lhůty pro podání námitek, jelikož podané námitky jsou též velice často důvodem pro
autoremeduru a změnu postoje zadavatele v rámci zadávacího řízení.
(…)
34. Základní podmínkou pro případnou náhradu škody je vyvolání u smluvní strany tzv.
„důvodného očekávání uzavření smlouvy“. Takové očekávání bude až výsledek sjednávání
smlouvy, kdy smluvní strany ve své podstatě dospěly ke shodě na obsahu právního jednání.
Půjde tedy o případy, kdy nepoctivá strana svým jednáním dala najevo, že z hlediska její vůle
se již nejedná o volnou úvahu, zda smlouva bude uzavřena či nikoliv. V těchto případech je
obsah právního jednání již fakticky dohodnut a zbývá naplnění posledního kroku, a to ad
exemplum dosažením požadované formy, doložením naplnění určitého předpokladu nebo
splnění podmínky, se kterou spojuje nepoctivá strana svůj souhlas s uzavřením smlouvy.
35. Za vyvolání „důvodného očekávání uzavření smlouvy“ je nutné s ohledem na výše uvedené
jednoznačně považovat až odeslání oznámení o výběru. Uvedené ostatně koresponduje i s dikcí
ZZVZ v rámci předmětného ustanovení § 127 dost. 2 písm. h) ZZVZ, který umožňuje zrušení
zadávacího řízení právě až do okamžiku odeslání oznámení o výběru.
(…)
37. S ohledem na vše výše uvedené zadavatel odmítá, že by porušil jakékoliv ustanovení
37
Č.j.: ÚOHS-15352/2022/500
občanského zákoníku, přičemž opakovaně zdůrazňuje, že se jedná o civilněprávní nárok, tedy
tato argumentace je z hlediska rozhodnutí o námitkách irelevantní.
38. Co se týče komunikace mezi zadavatelem a stěžovatelem ohledně podoby budoucího
smluvního vztahu, tak k tomu zadavatel uvádí, že v rámci celé této komunikace nikdy
stěžovateli nepotvrdil ani neslíbil, že s ním bude skutečně uzavřena smlouva. Naopak
zadavatel opakovaně uváděl, že tato diskuze nad podobou budoucí smluvního vztahu probíhá
pouze pro případ, kdy by bylo rozhodnuto o výběru stěžovatele, přičemž uzavření smlouvy
rozhodně není touto komunikací garantováno. To ostatně vyplývá i z citace užité stěžovatelem,
kdy docházelo k jednání se stěžovatelem „jakožto případným budoucím dodavatelem“.
V rámci komunikace byl současně stěžovatel výslovně informován, že o osudu zakázky není
rozhodnuto a na straně zadavatele probíhá interní rozhodování, jak dále postupovat (viz
emailová komunikace ze dne 29. 10. 2021). Tato komunikace tak rozhodně nemohla založit
tvrzenou předsmluvní odpovědnost zadavatele.
39. K tomu lze dodat, že ani výzva k součinnosti nemohla založit předsmluvní odpovědnost,
jelikož tato může vzniknout až na základě oznámení o výběru. V tomto ohledu jistě stojí za
zmínku, že předmětná komunikace, v rámci které byl stěžovatel informován, že o osudu
zakázky není rozhodnuto, proběhla až přibližně tři týdny po předmětné výzvě k součinnosti.
Stěžovatel tak rozhodně nemohl na základě výzvy důvodně předpokládat, že s ním bude
uzavřena smlouva.
(…)
42. Ve vztahu k tvrzení, že v důsledku postupu zadavatele byla stěžovateli způsobena škoda,
za kterou je odpovědný zadavatel, a že stěžovatel již nakoupil materiál pro realizaci a připravil
dostatečnou kapacitu, zadavatel předně opakuje, že tato argumentace se vztahuje
k případnému civilněprávnímu nároku, a proto je vzhledem k tomuto rozhodnutí o námitkách
zcela irelevantní. Dále zadavatel dodává, že stěžovatel nemohl důvodně očekávat, že s ním
bude s nejvyšší pravděpodobností uzavřena smlouva, jelikož mu nebylo odesláno oznámení
o výběru ani mu zadavatel nic takového nedeklaroval, naopak ho na konci října informoval,
že o osudu zakázky není rozhodnuto. Předsmluvní odpovědnost na straně zadavatele tak
nemohla vzniknout.
143. Ve vztahu k námitce porušení zásady hospodárnosti zadavatel uvádí v bodech 26., 27. a 28.
rozhodnutí o námitkách (jak upozorňuje navrhovatel v návrhu) následující:
„26. Tvrzení ohledně rozporu postupu zadavatele se zásadou hospodárnosti považuje
zadavatel za absurdní. Předně zadavatel opakuje, že využití postupu výslovně umožněného
zákonem nemůže být v rozporu se žádnou zásadou zadávacího řízení, tj. ani zásadou
hospodárnosti. Nadto rozhodnutí, že zadavatel nebude vynakládat veřejné prostředky na
plnění veřejné zakázky nelze považovat za nehospodárné. K tvrzení ohledně dotace zadavatel
uvádí, že část plnění veřejné zakázky měla být sice hrazena z dotace, nicméně další podstatná
část plnění by musela být hrazena z rozpočtu zadavatele, tedy neuzavřením smlouvy na
veřejnou zakázku dojde k úspoře těchto prostředků z rozpočtu zadavatele.
27. Jestliže stěžovatel dále namítá, že § 51 odst. 4 ZZVZ zadavateli zakazuje zahájit nové
zadávací řízení na veřejnou zakázku s obdobným předmětem plnění před ukončením tohoto
zadávacího řízení, tak zadavatel uvádí, že si je této skutečnosti vědom a rozhodně nehodlá
38
Č.j.: ÚOHS-15352/2022/500
postupovat v rozporu se ZZVZ. Současně si však dovoluje uvést, že toto tvrzení je ve vztahu
k tomuto zadávacímu řízení zcela irelevantní, jelikož stěžovatel podává námitky proti úkonům
v rámci tohoto zadávacího řízení. Námitky proti úkonům v jiném zadávacím řízení nebo proti
jinému zadávacímu řízení samotnému jsou v tomto ohledu nepřípustné, nadto za situace, kdy
žádné jiné zadávací řízení ani ještě nebylo zahájeno.
28. Stěžovatel dále uvádí, že zadavatel v novém zadávacím řízení neobdrží výhodnější nabídku,
ale s jistotou obdrží nabídky vyšší. K tomu zadavatel předně uvádí, že zadavatel prozatím
nezahájil nové zadávací řízení, takže spekulace o výši nabídkových cen jsou předčasné a ve
vztahu ke zrušení tohoto zadávacího řízení irelevantní. Nadto je zcela zřejmé a logické, že
stěžovatel tvrdí, že jeho nabídka je nejvýhodnější nabídkou na trhu, přičemž se však jedná
o pouhé subjektivní tvrzení stěžovatele. K tvrzené výhodnosti nabídky zadavatel dále odkazuje
na vypořádání námitek stěžovatele v rámci části 0. tohoto rozhodnutí.“.
K zákonnosti rozhodnutí o námitkách
144. Úřad po provedeném porovnání obsahu námitek, jež navrhovatel v návrhu uvedl jako
nevypořádané, s obsahem rozhodnutí o těchto námitkách konstatuje, že neseznal důvody
pro uložení nápravného opatření v podobě zrušení rozhodnutí o námitkách, neboť má za to,
že předmětné rozhodnutí o námitkách je přezkoumatelné co do důvodů v něm uvedených i co
do srozumitelnosti, k čemuž uvádí následující.
145. Ačkoli ustanovení § 245 odst. 1 zákona na zadavatele klade povinnost vyjádřit se v rozhodnutí
o námitkách podrobně a srozumitelně ke všem skutečnostem v nich uvedených, lze mít za to,
že po zadavateli nelze požadovat, aby výslovně reagoval na každý zcela obecný argument,
který obecně souvisí s každým potenciálním porušením zákona či jiných právních předpisů,
pokud se přezkoumatelně vyjádří ke všem věcným argumentům, které navrhovatel v této
souvislosti v námitkách uvedl.
146. Z obsahu námitek jako celku plyne, že navrhovatel námitkami brojí zejména proti zrušení
zadávacího řízení. Úřad uvádí, že obecně si vždy lze představit, aby rozhodnutí o námitkách
obsahovalo vypořádání námitek podrobnější nebo preciznější ze strany zadavatele, nicméně
v šetřeném případě s ohledem na zadavatelem uplatněný důvod pro zrušení zadávacího řízení,
který byl předmětem námitek, lze rozhodnutí o námitkách v rozsahu, v jakém námitky
zadavatel vypořádal, považovat za dostačující. Úřad dodává, že v tomto kontextu považuje
za vypořádané i námitky specifikované výše (jež navrhovatel v návrhu považuje
za nevypořádané nebo vypořádané nedostatečně), neboť má za to, že se zadavatel
namítanými skutečnostmi zabýval, jak plyne z výše citovaných částí rozhodnutí o námitkách,
a je zřejmý i postoj zadavatele k této části argumentace navrhovatele, se kterou
se neztotožňuje a současně vysvětluje, proč tomu tak je. Úřad v této souvislosti zároveň
konstatuje, že dle jeho názoru rozhodnutí zadavatele o námitkách v tomto smyslu vyhovuje
i požadavkům obsaženým v nedávném rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 As
314/2020 ze dne 21. 10. 2021, ve kterém Nejvyšší správní soud konstatoval, že: „[n]ámitkami
a rozhodnutím o nich se skutečně vede určitý dialog mezi zadavatelem a dotčenými subjekty,
které nevnímají jeho postup jako zákonný. Zadavatel (…) vypořádáním námitek vysvětluje a
obhajuje svůj postup, čímž může předejít dalším řízením. Rozhodnutí zadavatele o námitkách,
ač je svou povahou určitým stanoviskem zadavatele k námitkám, má vést i v případě, že jsou
námitky nedůvodné, k odstranění pochybností o jeho postupu při zadávání veřejné zakázky.
39
Č.j.: ÚOHS-15352/2022/500
Požadavek zákona na podrobné a srozumitelné vypořádání námitek není požadavkem nijak
neurčitým (…). Obsahují-li námitky konkrétní argumentaci, je podrobným a srozumitelným
rozhodnutím konkrétní odpověď na veškeré uplatněné argumenty.“
147. Úřad uzavírá, že zadavatel se v rámci rozhodnutí o námitkách vypořádal s podstatou
navrhovatelem uváděných námitek a rozhodnutí o námitkách tak plní svůj účel, jelikož
navrhovateli poskytuje možnost dostatečně se seznámit se stanoviskem a odůvodněním
zadavatele, případně se následně vyjádřit k argumentaci zadavatele v rámci návrhu na
přezkoumání úkonů zadavatele.
148. S ohledem na výše uvedené má Úřad za to, že v šetřeném případě došlo ze strany zadavatele
k vypořádání námitek v souladu se zákonem. Úřad tudíž v šetřeném případě neshledal důvody
pro uložení nápravného opatření podle § 263 odst. 5 zákona.
K dalším argumentům navrhovatele
149. Úřad v rámci prováděného dohledu v šetřeném případě posuzuje postup zadavatele při
zrušení předmětného zadávacího řízení, a to v rozsahu navrhovatelem namítaných
skutečností. Jak už Úřad uváděl i výše, navrhovatel ve svém návrhu namítá nezákonné zrušení
předmětného zadávacího řízení, když bylo dle navrhovatele učiněno k tomu nekompetentním
orgánem, a současně v souvislosti s dle navrhovatele nezákonným zrušením zadávacího řízení
zadavatel porušil § 127 odst. 2 písm. h) zákona, základní zásady zakotvené v § 6 odst. 1 a 2
zákona, jako i obecně závazné právní předpisy (zejména občanský zákoník). Zároveň považuje
rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení ze strany zadavatele za účelové, když dle přesvědčení
navrhovatele primárním důvodem zrušení byla skutečnost, že zadavatel obdržel pouze jedinou
nabídku, kterou považoval za nevýhodnou. Současně navrhovatel namítá, že zadavatel porušil
§ 245 odst. 1 zákona, když se nevypořádal dostatečně a srozumitelně s jím podanými
námitkami.
150. Úřad tedy předně posuzoval, zda zadavatel postupoval při zrušení předmětného zadávacího
řízení v souladu se zákonem a konstatoval, že zadavatel zrušil šetřené zadávací řízení v souladu
se zákonem. S ohledem na učiněný závěr Úřad považuje za nedůvodné zabývat se tvrzeným
porušením zásad zakotvených v § 6 zákona, když s ohledem na vše výše uvedené takové
pochybení neshledává. K námitce navrhovatele týkající se tvrzeného porušení občanského
zákoníku či jiných obecně závazných právních předpisů Úřad dodává, že s ohledem na
příslušnost Úřadu vymezenou v § 248 zákona není k posouzení této otázky věcně příslušný,
neboť dle citovaného ustanovení zákona vykonává dozor nad dodržováním pravidel
stanovených pouze zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní
veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 zákona, a pro
zvláštní postupy podle části šesté zákona. K tvrzené účelovosti rozhodnutí zadavatele o zrušení
zadávacího řízení ve vztahu k případné nevýhodnosti nabídky navrhovatele Úřad uvádí, že
pokud zákon aprobuje postup uplatněný zadavatelem v předmětném zadávacím řízení (tj.
zrušení zadávacího řízení z důvodu, že je v něm pouze jediný účastník) a pokud Úřad
v předcházejících bodech odůvodnění tohoto rozhodnutí dovodil, že zrušení zadávacího řízení
z uvedeného důvodu proběhlo v souladu se zákonem, je irelevantní se zabývat dalšími důvody,
které zadavatele k danému postupu měly/mohly vést.
151. Navrhovatel ve svém vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 22. 2. 2022 namítá, že
podklady rozhodnutí shromážděné v šetřeném případě Úřadem „…nejsou k okamžiku
40
Č.j.: ÚOHS-15352/2022/500
posledního nahlížení do spisu ze strany navrhovatele úplné a kompletní. Výše uvedená
skutečnost vyplývá zejména z e-mailové komunikace obsažené v dokumentu s číslem spisu
„0043_0001“, ze které jednoznačně vyplývá, že mezi zadavatelem a navrhovatelem došlo
k přeposlání souboru s názvem „Autobusy CNG_[OSOBNÍ ÚDAJ].xlsx“ s komentáři [OSOBNÍ
ÚDAJ], který však není součástí správního spisu. Současně z e-mailové komunikace
jednoznačně vyplývá uskutečnění telefonických hovorů o osobních jednání mezi zástupci
zadavatele a zástupci navrhovatele, přičemž ve správním spisu nejsou založeny protokoly
obsah a průběh těchto hovorů a osobních setkání zaznamenávající. Zároveň z uvedené
komunikace vyplývá, že došlo k přípravě 2 dodatků ke smlouvě, která měla být na základě
zadávacího řízení uzavřena. Ani tyto dodatky nejsou součástí správního spisu. Navrhovatel je
přitom přesvědčen, že tyto dokumenty tvoří součást dokumentace o zadávacím řízení, a měli
tak být ÚOHS doručeny ze strany zadavatele spolu s dalšími částmi dokumentace o zadávacím
řízení na základě výzvy úřadu. Takový postup a doplnění těchto podkladů, kterými má
zadavatel povinnost disponovat, právě ze strany zadavatele přitom navrhovatel při podání
svého návrhu předpokládal a neměl tudíž povinnost je sám k návrhu přikládat, když například
záznamy o uvedených jednáních ani sám nedisponuje.
(…)
Navrhovateli se navíc dále podařilo zajistit důkaz o tom, že v rámci zadávacího řízení došlo ke
zpracování ekonomické analýzy výhodnosti variant zajištění dopravní obslužnosti, na kterou
navrhovatel ve svých podáních poukazoval a jejíž existence byla ze strany zadavatele
zpochybňována. Existence této ekonomické analýzy vyplývá z Materiálu pro jednání vedení
Karlovarského kraje konané dne 14. února 2022, které navrhovatel přikládá k tomuto
vyjádření. Ani tato analýza, která tedy prokazatelně existuje pak není součásti správního spisu,
přesto, že na ní bylo opakovaně odkazováno a je tedy relevantním podkladem rozhodnutí.
(…)
Vzhledem k výše uvedenému je tak zřejmé, že správní spis neobsahuje všechny podklady
rozhodnutí a není tak aktuálně možné ve věci rozhodnout. (…)“
152. K uvedené námitce navrhovatele ohledně nekompletnosti podkladů rozhodnutí Úřad
konstatuje, že je na zhodnocení a uvážení správního orgánu, které návrhy, důkazy, skutečnosti
a dokumenty budou ve smyslu § 50 správního řádu tvořit podklady pro rozhodnutí. Současně
Úřad s odkazem na zásadu materiální pravdy zakotvenou v § 3 správního řádu konstatuje, že
dle jeho přesvědčení jsou skutková zjištění shromážděná ve spise vedeném Úřadem
v šetřeném případě dostatečná, když z nich jasně vyplývá skutkový stav tak, jak jej Úřad popsal
v předchozích bodech odůvodnění tohoto rozhodnutí, a o němž tak Úřad nemá pochybnosti
ve vztahu k jím učiněným závěrům. Z uvedeného důvodu tedy Úřad danou námitku
navrhovatele odmítá jako nedůvodnou.
153. K další námitce navrhovatele uvedené ve vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí, že
zadavatel plánuje směřovat k zahájení nového zadávacího řízení se shodným předmětem,
jakým je předmět veřejné zakázky dotčené ve správním řízení vedeném pod sp. zn.
S0003/2022/VZ, a to, aniž by bylo toto správní řízení (a tedy i předmětné zadávací řízení)
pravomocně ukončeno, Úřad uvádí, že v rámci předmětného správního řízení přezkoumává
pouze úkony zadavatele učiněné v předmětném zadávacím řízení. Uvedenou námitku
navrhovatele proto Úřad odmítá jako nedůvodnou.
41
Č.j.: ÚOHS-15352/2022/500
154. Pro úplnost Úřad k replice navrhovatele týkající se vyjádření zadavatele k návrhu uvádí, že
podle § 251 odst. 5 zákona v řízení zahájeném na návrh mohou účastníci řízení navrhovat
důkazy, uvádět skutečnosti a činit jiné návrhy nejpozději ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení
oznámení o zahájení řízení, nevztahuje-li se na ně omezení podle odst. 4 zákona. K později
uvedeným skutečnostem, návrhům důkazů a jiným návrhům Úřad přihlédne v případech, kdy
jimi má být zpochybněna věrohodnost podkladů pro vydání rozhodnutí. Navrhovatel obdržel
oznámení o zahájení správního řízení vedeného Úřadem pod. sp. zn. ÚOHS-S0003/2022/VZ
dne 5. 1. 2022, přičemž replika k vyjádření zadavatele byla Úřadu doručena dne 1. 2. 2022.
Z uvedených důvodů Úřad k argumentaci uvedené v replice nepřihlédl, nicméně podotýká, že
obsah dané repliky navrhovatele posoudil a dospěl k závěru, že v rámci tam uvedené
argumentace navrhovatel neuvádí oproti návrhu žádné nové skutečnosti, kterými by mohla
být zpochybněna věrohodnost podkladů pro vydání rozhodnutí.
K námitce o nezákonném postupu zadavatele
155. Nad rámec výše uvedeného Úřad v souvislosti s přípisem navrhovatele s názvem „Informace
o nezákonném postupu zadavatele“ ze dne 1. 4. 2022 a jeho upřesněním, které navrhovatel
provedl přípisem s názvem „Odpověď na dotaz ÚOHS“ ze dne 8. 4. 2022, ve kterém namítá
porušení § 51 odst. 4 zákona zadavatelem v souvislosti s jeho postupem v rámci dalšího
zadávacího řízení, uvádí, že v této věci je u Úřadu vedeno šetření pod. sp. zn. ÚOHSP0199/2022/VZ, jelikož jednak skutečnosti uvedené navrhovatelem v daném přípise se týkají
jiného zadávacího řízení, než je zadávací řízení, které je přezkoumáváno v rámci tohoto
správního řízení a také dle Úřadu navrhovatelem uvedené skutečnosti nemohou nijak ovlivnit
závěry učiněné v předcházejících bodech odůvodnění tohoto rozhodnutí.
K výroku II. tohoto rozhodnutí
156. Úřad obdržel dne 27. 4. 2022 jako součást vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí
ze dne 26. 4. 2022 opětovnou žádost navrhovatele o přerušení správního řízení, k čemuž Úřad
uvádí následující.
157. Úřad po posouzení citované žádosti neshledal, že by vyhověním této žádosti došlo k naplnění
smyslu a účelu institutu přerušení řízení. Proto Úřad citované žádosti nevyhovuje.
158. K argumentaci navrhovatele, týkající se nařízeného předběžného opatření v předmětném
soudním řízení Úřad současně konstatuje, že z pohledu Úřadu uvedená skutečnost nezakládá
důvod pro přerušení správního řízení, ani nijak nemůže ovlivnit závěry vyslovené Úřadem
v tomto rozhodnutí, jelikož nařízené předběžné opatření se týká zadávacího řízení „Nákup
CNG autobusů pro Karlovarský kraj v roce 2022“ zahájeného oznámením uveřejněným dne
31. 3. 2022 ve Věstníku veřejných zakázek pod ev. č. Z2022-011557, tj. zadávacího řízení, jež
není předmětem tohoto řízení.
159. V této souvislosti dále k námitce navrhovatele, aby Úřad „…přistoupil k přerušení správního
řízení až do okamžiku, kdy bude vydáno pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu
(Okresního soudu v Karlových Varech) o předběžné otázce týkající se neplatnosti usnesení Rady
Karlovarského kraje č. RK 1314/11/21 ze dne 22. 11. 2021. 10.“, neboť mj. „[s]tejně jako
v případě pokračování v nově zahájených zadávacích řízeních, jehož nemožnost konstatoval
soud s ohledem na ochranu práv navrhovatele a s ohledem na nutnost zajištění, že případné
soudní rozhodnutí bude způsobilé v dostatečné míře ochránit práva navrhovatele, by totiž
42
Č.j.: ÚOHS-15352/2022/500
v případě předčasného pravomocného skončení správního řízení (před vydáním pravomocného
rozhodnutí o neplatnosti usnesení Rady Karlovarského kraje č. RK 1314/11/21 ze dne 22. 11.
2021) nebylo možné zajistit, že následné soudní rozhodnutí v dostatečné míře ochrání práva
žalobce. Pokud by totiž bylo ve správní řízení pokračováno bez jeho přerušení a pokud by došlo
k vydání pravomocného rozhodnutí o zamítnutí návrhu, došlo by k ukončení dotčeného
zadávacího řízení dle § 51 odst. 2 písm. c) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných
zakázek, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „ZZVZ“) ex lege a bez dalšího“, Úřad
konstatuje, že přesvědčení navrhovatele o případné nedostatečné ochraně jeho práv v situaci,
kdy Úřad předmětné správné řízení nepřeruší, vychází z nesprávného předpokladu, že Úřadem
vydávané rozhodnutí nabývá právní moci bez dalšího okamžikem jeho vydání. V návaznosti
na to pak navrhovatel ve svém vyjádření rovněž předjímá ukončení předmětného zadávacího
řízení ex lege bez dalšího, a to k okamžiku vydání rozhodnutí Úřadu. Tak tomu však není.
Navrhovatel i v případě, že Úřad v předmětném správním řízení rozhodnutí vydá, může využít
příslušných procesních prostředků k obraně svých práv v případě, že by naznal jejich porušení.
Současně dle Úřadu nelze nijak předjímat, k jakým závěrům pak dojde příslušný odvolací
orgán. Úřad má tedy za to, že navrhovateli v šetřeném případě nejsou upírána žádná práva, a
to ani v souvislosti s nepřerušením předmětného správního řízení na danou žádost
navrhovatele.
160. Z důvodu procesní ekonomie Úřad rozhodl o nevyhovění žádosti navrhovatele ze dne
26. 4. 2022 o přerušení správního řízení vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S0003/2022/VZ (výrok II.)
rozhodnutím a nikoli usnesením, jak lze vyvodit z § 76 odst. 1 správního řádu, ve spojení s § 64
odst. 1 písm. c) správního řádu, resp. § 64 odst. 2 správního řádu4, a to rovněž s přihlédnutím
k závěrům předsedy Úřadu, ke kterým dospěl v rozhodnutí č. j. ÚOHS-R0204/2018/VZ04701/2019/321/ZSř ze dne 15. února 2019: „… Za třetí lze zmínit situaci, kdy navrhovatel
uvede v návrhu rozsáhlou argumentaci týkající se výhrad, které v námitkách neuplatnil, pak
o této části návrhu Úřad rozhodne podle § 257 písm. h) zákona samostatným výrokem. V této
situaci zákon sice předpokládá formu usnesení, ale tato forma není nezbytně nutná, pakliže
Úřad o zbytku návrhu rozhoduje rozhodnutím. Tudíž Úřad může podle § 257 písm. h) zákona
přímo rozhodnout v samostatném výroku rozhodnutí, v jehož dalších výrocích pojedná zároveň
i o dalších částech návrhu. Rozhodnutí je totiž vyšší forma než usnesení, tudíž v rámci něj může
Úřad pojednat o všech skutečnostech, i o těch, u kterých, pokud by se rozhodovalo pouze
o nich, by postačovala forma usnesení.“ Takový závěr potvrzuje např. usnesení Nejvyššího
soudu sp. zn. 30 Cdo 1662/2004 ze dne 2. 5. 2005, z něhož vyplývá: „O zrušení rozsudku soudu
prvního stupně a o vrácení věci k dalšímu řízení odvolací soud rozhoduje - jak vyplývá
z ustanovení § 223 o.s.ř. - formou usnesení. Povahu usnesení neztrácí toto rozhodnutí ani
v případě, je-li přičleněno k jinému rozhodnutí odvolacího soudu, pro něž je ustanovením § 223
o.s.ř. stanovena forma rozsudku.“ Z toho důvodu Úřad rozhodoval o nevyhovění předmětné
žádosti o přerušení řízení rozhodnutím.
Závěr
161. Ve světle všech shora uvedených skutečností Úřad uzavírá, že neshledal v postupu zadavatele
v intencích v návrhu namítaných skutečností důvody pro uložení nápravného opatření, proto
4
Viz mj. rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-10904/2022/162 ze dne 7. 4. 2022
43
Č.j.: ÚOHS-15352/2022/500
pode § 265 písm. a) zákona rozhodl o zamítnutí návrhu tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto
rozhodnutí.
162. Současně Úřad neshledal důvodnou žádost navrhovatele ze dne 26. 4. 2022 o přerušení
správního řízení, proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.
POUČENÍ
Proti výroku I. tohoto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské
soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný
rozklad má odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle
§ 261 odst. 1 písm. b) zákona činí výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová
zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.
Proti výroku II. tohoto rozhodnutí není podle § 262 písm. a) zákona podání rozkladu přípustné, neboť
se jedná o usnesení, resp. rozhodnutí, kterým se upravuje vedení správního řízení.
otisk úředního razítka
Mgr. Markéta Dlouhá
místopředsedkyně
Obdrží
1. Karlovarský kraj, Závodní 353/88, 360 06 Karlovy Vary - Dvory
2. SOR Libchavy spol. s r.o., Dolní Libchavy 48, 561 16 Libchavy
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
44