{"html": "

řízení) soutěžní prostředí zachováno a kdy již nikoliv, nelze s přesností říct. Tohle posouzení se

bude odvíjet od konkrétní podoby trhu (někdy bude účast 3 dodavatelů známkou toho, že

soutěžní prostředí bylo zachováno, jindy však naopak známkou toho, že byla omezena drtivá

většina relevantních dodavatelů).“5 Úřad na základě uvedeného konstatuje, že institut

prodloužení referenčního období je prosoutěžním opatřením, které hospodářskou soutěž

v zásadě rozšiřuje, když platí, že zadavatel tímto postupem umožní přístup těch dodavatelů,

kteří nedisponují požadovanými referencemi v rámci 3, resp. 5 let, ale jsou schopni předložit

reference za delší časové období předcházející zahájení zadávacího řízení.

172.

Z vyjádření zadavatele vyplývá, že zadavatel stanovil delší referenční období z důvodu zajištění

širší hospodářské soutěže a složitosti předmětu plnění. Dále zadavatel argumentuje tím, že

pro všechny části rámcové dohody požaduje předložení seznamu významných služeb, které

byly plněny minimálně po dobu 12 měsíců, což dle zadavatele tvoří značnou část v rámci 3 let,

tj. v rámci standardní doby referenčního období, přičemž současně poukazuje na to, že

stanovil minimální finanční limit pro dané významné služby.

173.

Úřad konstatuje, že postup zadavatel spočívající v prodloužení referenčního období v případě

požadavku technické kvalifikace stanoveném v bodě 7.4.2. zadávací dokumentace není možné

považovat za postup v rozporu se zákonem, když platí, že zadavatel využil zákonnou možnost

dle § 79 odst. 2 písm. b) zákona in fine, přičemž zadavatel splnil zákonnou podmínku, tj. učinil

prodloužení za účelem rozšíření hospodářské soutěže, když platí, že stanovením předmětné

podmínky technické kvalifikace zadavatel umožnil přístup k předmětným částem rámcové

dohody dodavatelům, kteří jsou schopni doložit seznam významných služeb realizovaných

před delší dobou než jsou 3 roky od zahájení zadávacího řízení. Úřad současně považuje za

legitimní, pokud zadavatel požaduje významnou službu, která probíhala minimálně 12 měsíců,

tj. třetinu standardní zákonné referenční doby, a současně zadavatel omezil okruh dodavatelů

stanovením minimálního finančního limitu významné služby, přičemž tímto prosoutěžním

opatřením „kompenzoval“ omezení okruhu dodavatelů jinými stanovenými podmínkami.

174.

V souvislosti se stanovením podmínky technické kvalifikace v bodě 7.4.4. zadávací

dokumentace, kdy zadavatel stanovil v částech 1, 2 a 3 rámcové dohody požadavek na osoby

manažera údržby zeleně a vedoucího údržby zeleně v části 4 rámcové dohody požadavek na

osobu manažera zakázky (současně i na osobu certifikovaného arboristy, což však navrhovatel

v šetřeném případě nenamítá) a v části 5 rámcové dohody požadavek na osobu manažera

údržby květin (současně i na osobu manažera zakázky, což však navrhovatel v šetřeném

případě nenamítá) zkušenost na uvedené nebo jiné obdobné pozici v posledních 10 letech, což

navrhovatel považuje za nepřiměřeně mírné, Úřad konstatuje, že otázka přiměřenosti ve

vztahu k požadavkům na technickou kvalifikaci je především otázkou nastavení těchto

požadavků takovým způsobem, aby zadavatel nedůvodně přísnými požadavky na technickou

kvalifikaci nezapříčinil přílišné omezení účinné hospodářské soutěže. Postup, kdy zadavatel

prostřednictvím nižších požadavků na technickou kvalifikaci naopak „otevře“ soutěž většímu

počtu potenciálních dodavatelů, je přitom obecně nutné chápat jako souladný s veřejným

zájmem. Je přitom nutné zmínit, že údajná „simplifikace“ podmínek technické kvalifikace, ke

které dle navrhovatele v daném případě došlo, dle názoru Úřadu v žádném případě

5

Viz ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. § 79. Kritéria technické kvalifikace

a jejich prokázání. Zákon o zadávání veřejných zakázek. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 616.

37

Č.j.: ÚOHS-09158/2025/500

nepředstavuje žádný exces s ohledem na oprávněný zájem zadavatele omezit účast

v zadávacím řízení pouze na relevantní dodavatele mající s předmětem plnění zkušenosti. Je

totiž evidentní, že zadavatel rozhodně nerezignoval na omezení účasti případných dodavatelů,

kteří by s údržbou veřejné zeleně, resp. s arboristikou a poskytování služeb výsadby a údržby

květin a souvisejících služeb neměli zkušenosti vůbec žádné. Úřad v tomto smyslu odkazuje na

další požadavky vyžadované v bodě 7.4.4. zadávací dokumentace po osobách manažera

údržby zeleně a vedoucího údržby zeleně.

175.

K tomu Úřad uvádí, že navrhovatel v souvislosti s údajně nezákonným nastavením technické

kvalifikace v rámci všech částí rámcové dohody namítá nepřiměřenou mírnost uvedených

podmínek technické kvalifikace. Úřad v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí předsedy

Úřadu ve věci sp. zn. ÚOHS-R0127/2021/VZ, č. j. ÚOHS-33127/2021/161/TMi, ze dne

7. 10. 2021, které uvádí, že „stanovení požadavků na technickou kvalifikaci není povinností

zadavatele, nýbrž toliko jeho možností, jak vyplývá ze znění § 37 odst. 1 písm. a) zákona.

Ustanovení § 73 zákona potom pro zakázky zadávané v nadlimitním režimu ukládá v odst. 2 a

3 povinnost požadovat prokázání základní, resp. profesní způsobilosti, zatímco odst. 3 písm. b)

téhož ustanovení výslovně uvádí, že požadování prokázání technické kvalifikace je toliko

volbou zadavatele. (…) V souladu se zákonem tak je i postup zadavatele, který nestanoví žádné

požadavky na technickou kvalifikaci, a umožní tak účast v zadávacím řízení i dodavatelům,

kteří nemají s plněním předmětu veřejné zakázky žádné předchozí zkušenosti. Jejich odbornost

může např. posoudit na základě prokázání profesní způsobilosti. Jestliže zákon umožňuje

nestanovit žádné požadavky na technickou kvalifikaci a současně umožňuje stanovit přiměřené

požadavky na technickou kvalifikaci vzhledem ke složitosti a rozsahu předmětu veřejné

zakázky, pak nemůže být nezákonným postup zadavatele, kterým stanoví ‚nepřiměřeně mírné‘

požadavky na technickou kvalifikaci. Zákon totiž ve vztahu k výše zmíněným protichůdným

principům vymezil určité rozmezí, v němž se zadavatel může pohybovat, a odporovalo by

principům logiky, kdyby stanovení požadavků na technickou kvalifikaci, které nepřekračují toto

rozmezí (tedy nejsou nepřiměřeně přísné vzhledem ke složitosti a rozsahu předmětu veřejné

zakázky), představovalo porušení zákona. (…) Pokud navrhovatel tvrdí, že zadavatel stanovil

požadavky na technickou kvalifikaci příliš mírně, je třeba uvést, že zákon poskytuje zadavateli

možnost se rozhodnout, zda bude požadovat prokázání určité technické kvalifikace, případně

v jakém rozsahu. Jestliže zadavatel zvolil požadavky, které nejsou nepřiměřeně přísné,

a považuje je za dostatečné pro prokázání schopnosti plnit veřejnou zakázku, postupoval

v mezích zákona. V daném případě tak chybí újma, která by byla postupem zadavatele

způsobena kterémukoli (byť potenciálnímu) dodavateli, neboť nedochází k nezákonnému

omezení soutěže.“ Na základě právě uvedeného Úřad konstatuje, že stanovení příliš mírných

podmínek technické kvalifikace nemůže představovat porušení zásady přiměřenosti ani jiné

porušení zákona.

176.

Úřad dále dodává, že neprovedl navrhované šetření, v rámci kterého měl Úřad dle

navrhovatele dotazem na různé zadavatele, kteří zadávají veřejné zakázky na údržbu zeleně

v městských aglomeracích, zjistit, zda je pro účely prokázání technické kvalifikace ve smyslu

§ 79 odst. 2 písm. b) zákona požadavek na prokázání zkušenosti s kontinuálním poskytováním

referenční služby na údržbu zeleně po dobu minimálně 12 měsíců v praxi neobvyklý, resp. zda

má takový požadavek potenciál výrazně omezit okruh možných způsobilých uchazečů

o zakázku a zda případně je takový požadavek v zájmu zachování relevantní soutěže důvodem

pro prodloužení referenčního období ze standardních 3 let na dvojnásobek. K tomu Úřad

38

Č.j.: ÚOHS-09158/2025/500

uvádí, že takové šetření nepovažoval za účelné, když má Úřad za to, že odpověď na otázku

„běžnosti“ či „standardnosti“ požadavku na prokázání citované technické kvalifikace

v referenčním období tří let při obdobných veřejných zakázkách by neměla vliv na výše

uvedené právní posouzení Úřadu.

177.

Navrhovatel současně napadá nastavení technické kvalifikace také z důvodu rozporu se

zásadami 3E. V tomto smyslu se Úřad odkazuje uvedené v bodě 144. odůvodnění tohoto

rozhodnutí.

178.

Úřad konstatuje, že zadavatel stanovil podmínky technické kvalifikace v bodech 7.4.2. a 7.4.4.

zadávací dokumentace v souladu s ustanovením § 79 zákona a v souladu se zásadou

přiměřenosti zakotvenou v § 6 dost. 1 zákona, přičemž Úřad má předmětnou námitku

za nedůvodnou.

Ke smluvním podmínkám návrhů rámcových dohod

179.

Navrhovatel v rámci návrhu napadá taktéž některá ustanovení návrhů rámcových dohod

pro části 1, 2, 3, 4 a 5 rámcové dohody (v podrobnostech viz bod 112. a následující odůvodnění

tohoto rozhodnutí). Navrhovatel má dotčené smluvní podmínky za nepřiměřené, neurčité

a netransparentní.

180.

Úřad k uvedenému primárně konstatuje, že smluvní podmínky představují specifickou část

zadávací dokumentace. V souvislosti s obchodními (smluvními) podmínkami je v § 37 odst. 1

písm. c) zákona „pouze“ stanoveno, že se musí vztahovat k předmětu veřejné zakázky. Zákon

však jinak nestanoví, jaké smluvní podmínky mají být obsahem smlouvy uzavřené na realizaci

předmětu plnění veřejné zakázky. Vymezení smluvních podmínek tak zákon ponechává na

uvážení smluvních stran, kdy je zřejmé, že se zde primárně promítnou potřeby a požadavky

zadavatele, neboť právě ten nejlépe ví, jaké plnění a s jakými parametry bude poptávat

a za jakých podmínek chce uspokojení svých potřeb dosáhnout. Záleží proto na úvaze

zadavatele, jakým způsobem si stanoví rozsah a obsah smluvních podmínek. Je ovšem

zapotřebí zdůraznit, že zadavatel nesmí k vymezení smluvních podmínek přistupovat zcela

libovolně; tedy musí při jejich vymezení brát v potaz i základní zásady zadávacího řízení

uvedené v ustanovení § 6 zákona, které mají zajistit to, aby smluvní podmínky nebyly

zadavatelem formulovány zjevně excesivně.

181.

S výše uvedeným také souvisí omezená přezkumná pravomoc Úřadu ve vztahu ke smluvním

podmínkám, kdy oprávnění Úřadu na poli přezkoumání úkonů zadavatele týkajících se

nastavení smluvních a obchodních podmínek stanovených v zadávací dokumentaci nejsou

vyloučená, nicméně jsou značně omezená. I podle rozsudku Nejvyššího správního soudu

č. j. 1 Afs 2/2013-46 ze dne 24. 4. 2013 platí, že „je zapotřebí vyloučit možnost, aby zadavatel

mohl v rámci soukromoprávního vztahu vyloučit možnost veřejnoprávního přezkumu, čímž by

byl popřen smysl celé úpravy zákona o veřejných zakázkách […]“. Nicméně, jak vyplývá

z ustálené judikatury, např. z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Afs 21/2013-39

ze dne 30. 4. 2014 (navazujícího na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 48/2011-69

ze dne 28. 2. 2013), není úkolem Úřadu „aby při přezkoumání úkonů zadavatele hodnotil

vhodnost, přiměřenost či vymahatelnost soukromoprávní podmínky stanovené zadavatelem

v zadávací dokumentaci, nejedná-li se o zjevný exces, např. požadavek zadavatele, který je

jednoznačně v rozporu s kogentním ustanovením zákona, či požadavek vyvolávající nemožnost

39

Č.j.: ÚOHS-09158/2025/500

plnění předmětu zakázky, a nejde-li o pravidlo při posuzování kvalifikace či samotného

hodnocení nabídek.“ 6

182.

Ve vztahu k výše uvedenému Úřad dále odkazuje i na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62

Af 76/2018-226 ze dne 3. 1. 2019, ze kterého vyplývá, že postup zadavatele při stanovení

smluvní podmínky může být Úřadem označen za rozporný se zákonem až za situace, kdy by

„takto nastavená smluvní podmínka jevila znak nepřiměřenosti (cíli) a znak excesu z pravidel

kontrahovaných v případech obdobných plnění, jež by měly dostatečnou intenzitu působit

ve vztahu k dodavatelům eliminačně, popř. fakticky znejasňovat, do jakých podmínek (jak

ze strany zadavatele po dobu trvání smluvního vztahu vykládaných a používaných) dodavatel

vlastně vstupuje. Pak by zásady podle § 6 ZZVZ porušeny být mohly; konkrétně zásada

transparentnosti při dovození nejasnosti podmínek smluvního vztahu nebo zásada

přiměřenosti či zásada zákazu diskriminace při dovození závěru, že takový postup vede

k reálnému vyloučení dodavatelů ze soutěže o získání veřejné zakázky.“

183.

Úřad rovněž upozorňuje na rozhodnutí předsedy Úřadu ve věci sp. zn. ÚOHS-R0112/2022/VZ,

č. j. ÚOHS-29601/2022/161, ze dne 30. 9. 2022, ve kterém je uvedeno, že do kompetence

Úřadu spadá posouzení toho, „zda smluvní, resp. obchodní podmínky jsou skutečně přiměřené

požadovanému cíli a nepředstavují exces či neúnosné narušení některé ze základních zásad

vymezených v § 6 zákona. Jinak řečeno, jestliže konkrétní soukromoprávní podmínka vymezená

zadavatelem nepředstavuje zjevný exces, jenž by atakoval faktickou nemožnost plnění veřejné

zakázky, a současně taková podmínka ani není pravidlem pro posuzování kvalifikace či

pro hodnocení nabídek, pak Úřad není příslušný k posuzování její vhodnosti či přiměřenosti.“

184.

Ze shora citovaných rozsudků, jakož i z ustálené rozhodovací praxe Úřadu tak lze jednoznačně

dovodit, že do kompetence Úřadu spadá pouze posouzení toho, zda konkrétní

soukromoprávní podmínka vymezená zadavatelem nepředstavuje zjevný exces, jenž by

atakoval faktickou nemožnost plnění veřejné zakázky či představoval neúnosné narušení

některé ze základních zásad vymezených v § 6 zákona. Úřad je tak v tomto ohledu přezkumem

limitován a nepřísluší mu hodnotit obsah smluvních ujednání stanovených zadavatelem,

nevyplývá-li z nich zjevný exces. V tomto světle tedy Úřad přistoupil k posouzení zadavatelem

stanovených smluvních podmínek, které navrhovatel svým návrhem napadá.

185.

Navrhovatel svým návrhem napadá smluvní podmínky obsažené v návrzích rámcových dohod

k částem 1, 2, 3, 4 a 5 rámcové dohody. Konkrétně navrhovatel napadá dílčí pravidla plnění

rámcových dohod jako délku lhůt pro jednotlivé úkony v rámci plnění (lhůta pro doručení

prováděcích smluv před zahájením plnění a lhůty pro odstranění nedostatků a vad plnění

ze strany vybraného dodavatele) a dále možnost snížení ceny nenaceněných položek vůči

cenám stanovených katalogem ÚRS, ustanovení o možnosti aplikace položky ceníku „Likvidace

odpadu nad rámec uvedených položek“ a ukotvení smluvní pokuty. K jednotlivým smluvním

podmínkám konstatuje Úřad následující.

186.

V souvislosti s namítanou nepřiměřenou délkou lhůty pro doručení prováděcích smluv před

zahájením plnění a lhůt pro zajištění odstranění vad a nedostatků při plnění jednotlivých částí

rámcové dohody Úřad konstatuje, že tato ustanovení lze v obecnosti považovat za legitimní,

když má Úřad za to, že představují nástroj zadavatele pro realizaci aktuálních potřeb ve fázi

6

Úřad dodává, že se citovaná judikatura vztahuje k ZVZ, nicméně s ohledem na obdobnost relevantní právní úpravy jsou

dané závěry aplikovatelné i za účinnosti stávajícího zákona.

40

Č.j.: ÚOHS-09158/2025/500

realizace rámcové dohody a současně za nástroj včasného odstranění vad a nedostatků plnění,

a to s i ohledem na zajištění bezpečnosti veřejnosti a předcházení škod, když platí, že plnění

všech části rámcové dohody jsou realizována na veřejně přístupných místech zadavatele.

Současně Úřad doplňuje, že stanovená délka daných lhůt lze dle návrhů rámcových dohod

upravit na základě dohod smluvních stran. Úřad se tedy dále podrobně nezabýval přiměřeností

jednotlivých lhůt, když má za to, že dané lhůty nepředstavují zjevný exces ve smyslu uvedené

rozhodovací praxe správních soudů a Úřadu.

187.

Ve vztahu k ustanovení návrhů rámcových dohod, dle kterého může zadavatel snížit ceny

stanovené podle katalogu ÚRS, Úřad uvádí, že napadené ustanovení cílí pouze na nacenění

položek, které nejsou specifikovány přílohami rámcových dohod, tj. položek, které dodavatelé

nenaceňovali v rámci kalkulačních modelů. Úřad konstatuje, že nacenění některých položek

dle tohoto ustanovení představuje pouze podpůrné pravidlo pro nacenění činností, které

dodavatelé nenacenili v rámci svých kalkulačních modelů, a bude se tak zřejmě jednat

o zanedbatelnou část v rámci celkového plnění, pročež Úřad sděluje, že toto ustanovení nemá

potenciál založit excesivní nepoměr mezi vybraným dodavatelem a zadavatelem a případná

nepřiměřenost tohoto ustanovení nedosahuje takové intenzity, aby byla dána příslušnost

Úřadu k jejímu přezkoumání s ohledem na výše uvedenou rozhodovací praxi.

188.

Navrhovatel dále brojí proti ustanovením návrhů rámcových dohod týkajících se oprávnění

zadavatele aplikovat položku ceníku „Likvidace odpadu nad rámec uvedených položek,“ která

stanoví pravidla pro určení ceny, kterou bude zadavatel hradit dodavateli za realizaci této

činnosti, když platí, že se jedná o činnosti realizované mimořádně, a které současně

dodavatelé nenaceňovali ve svých nabídkách. Dle Úřadu se v daném případě jedná

o soukromoprávní ustanovení zabezpečující pravidla o stanovení ceny, kterou bude zadavatel

hradit navrhovateli za likvidaci odpadu nad rámec dodavatelem naceněné příslušné položky

v rámci kalkulačního modelu, přičemž nepředstavují žádnou výjimečnou či nestandardní

úpravu v rámci zavedené právní praxe. Zároveň Úřad k předmětným ustanovením uvádí, že

navrhovatelem namítaná nejednoznačnost nedosahuje takové intenzity, pro kterou by bylo

možné konstatovat nemožnost plnění či eliminační efekt vůči dodavatelům, resp. pro kterou

by byla dána příslušnost Úřadu ve smyslu výše uvedené rozhodovací praxe. Úřad rovněž

poukazuje na to, že případnou nejasnost daných ustanovení bude možné překonat

soukromoprávními pravidly pro výklad právních jednání.

189.

Výše uvedené lze dle Úřadu aplikovat i na namítaná ustanovení týkající se smluvní pokuty,

neboť i v tomto případě se jedná o zcela běžný soukromoprávní institut, který stanoví sankci

za porušení smluvních povinností dodavatelem. Úřad shodně konstatuje, že se jedná o zcela

běžná soukromoprávní ustanovení, která spočívají v utvrzení závazku plnící sankční,

kompenzační ale i preventivní funkci, přičemž svým charakterem nikterak nevybočují ze

standardní právní praxe a odpovídají běžně užívaným právním institutům, jejichž případná

nejasnost by byla řešena soukromoprávně.

190.

Úřad tedy výše uvedené shrnuje, že po posouzení předmětných smluvních podmínek dospěl

k závěru, že namítaná ustanovení návrhů rámcových dohod nepředstavují zjevný exces, jenž

by atakoval faktickou nemožnost plnění veřejné zakázky či představoval neúnosné narušení

některé ze základních zásad zadávání veřejných zakázek vymezených v § 6 zákona. Úřad tak

má i poslední námitku navrhovatele za nedůvodnou.

41

Č.j.: ÚOHS-09158/2025/500

K námitce zmatečnosti zadávacího řízení v souvislosti s prodloužením lhůty pro podání nabídek

191.

Navrhovatel následně ve vyjádření k podkladům namítá zmatečný postup zadavatele

v zadávacím řízení spočívající v údajně nezákonném prodloužení lhůty pro podání nabídek,

přičemž v této souvislosti navrhovatel poukazuje na „podezřelé“ zpětvzetí nabídek některými

dodavateli v souvislosti s tímto prodloužením lhůty.

192.

K tomu Úřad uvádí, že citovaná námitka tak, jak je vymezena navrhovatelem v rámci jeho

vyjádření k podkladům, je, co do skutkového stavu i argumentace, totožná s obsahem návrhu,

který byl navrhovatelem doručen Úřadu dne 2. 1. 2025, přičemž na jeho základě bylo téhož

dne zahájeno správní řízení pod sp. zn. ÚOHS-S0009/2025/VZ. Předmětem přezkumu v tomto

správním řízení byla zákonnost prodloužení lhůty pro podání nabídek v předmětném

zadávacím řízení.

193.

Vzhledem k tomu, že postup zadavatele v souvislosti s prodloužením lhůty pro podání nabídek

v předmětném zadávacím řízení přezkoumává Úřad v samostatném správním řízení vedeném

pod sp. zn. ÚOHS-S0009/2025/VZ, v tomto správním řízení se Úřad námitkou spočívající

v údajném nezákonném prodloužení lhůty pro podání nabídek, jak uvádí navrhovatel ve svém

vyjádření k podkladům, nezabýval.

Závěr

194.

S ohledem na výše popsané skutečnosti Úřad konstatuje, že zadavatel při stanovení

zadávacích podmínek, v rozsahu v jakém byly napadnuty navrhovatelem, postupoval

v souladu se zákonem, a proto Úřad rozhodl podle § 265 písm. a) zákona o zamítnutí návrhu,

jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

POUČENÍ

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro

ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže –

Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 602 00 Brno. Včas podaný rozklad má

odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1

písm. b) zákona činí výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná

uznávaným elektronickým podpisem.

otisk úředního razítka

Mgr. Markéta Dlouhá

místopředsedkyně

Obdrží

1. JUDr. Michal Šilhánek, advokát, Tučapy 240, 683 01, Tučapy

2. Mgr. Daniel Jankanič, advokát, Dělnická 213/12, Holešovice, 170 00 Praha 7

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

42

", "next": 0}