155. Ve Vysvětlení zadávací dokumentace č. 11 ze dne 21. 12. 2020 (dále jen „Vysvětlení zadávací dokumentace č. 11“) zadavatel odpovídal na dotaz (č. 17) ve znění: „(…) Zadavatel požaduje, aby Uchazeči do nabídkové ceny zahrnuli i náklady na pořízení Standardního software pro Objednatele i jemu podřízené složky, organizace části nebo s ním propojené organizace. (…) b) (…) Mají-li být do kalkulace nabídkových cen seriózně promítnuty náklady na pořízení licencí ke Standardnímu software, je potřeba znát další informace neobsažené v zadávací dokumentaci. Kolik subjektů a jakého druhu má být v rámci plnění veřejné zakázky licenčně pokryto nevýhradními licencemi k Standardnímu software a s kolika koncovými uživateli v těchto organizacích a právnických osobách mají Uchazeči v nabídkách počítat? c) Struktura nabídkových cen u Služeb na objednávku (Rozvoj, Služby Exitu a další) předpokládá, že účastníci zadávacího řízení uvedou pouze jednotnou sazbu za Člověkoden pro pozice v Realizačním týmu, což v zásadě vylučuje, aby do takových cen byly promítnuty ceny za pořízení licencí ke Standardnímu software, které by mohly být účelné např. pro některé služby Rozvoje. Cena za Služby na objednávku má být podle bodu 9.2 Závazného vzoru smlouvy ‚vypočtena jako součin počtu účelně vynaložených Člověkodnů na poskytování Služeb na objednávku dohodnutého v Dílčí smlouvě a sjednané sazby za práci pracovníků Poskytovatele za každý Člověkoden práce dle Přílohy č. 2‘. Tato formulace vylučuje, aby byla cena za pořízení licencí ke Standardnímu software zahrnuta do ceny podle Dílčích smluv. Znamená to, že v rámci Rozvoje a Služeb exitu nemohou být využity jakékoliv placené licence Standardního software, pokud nechtějí dodavatelé náklady na jejich pořízení nést sami?“ Zadavatel odpověděl následovně: „Ad b) jedná se o 12 000 koncových uživatelů, zadavatel tyto licence pořizuje na svůj účet. Ad c) Zadavatel předpokládá realizaci Služeb rozvoje s využitím již poskytnutých licencí ke Standartnímu software. V případě, kdy tato změna by mohla být účelná, bude toto Zadavatel posuzovat až u jednotlivých dílčích smluv.“
156. Ve Vysvětlení zadávací dokumentace č. 12 ze dne 23. 12. 2020 – dotazy k neveřejné části zadávací dokumentace (dále jen „Vysvětlení zadávací dokumentace č. 12 – neveřejná část“) zadavatel odpovídal na dotaz (č. 2) ve znění: „Odpověď Zadavatele na dotaz č. 6 v rámci Vysvětlení zadávací dokumentace č. 11 (neveřejná část) ze dne 21. 12. 2020, že ‚veškeré licence, které se budou využívat s výjimkou OS RHEL, zajišťuje a hradí Zadavatel‘ je v rozporu s ustanovením bodu 14.4 Závazného vzoru smlouvy, který se týká pořizování oprávnění mimo jiné dle Článku 14.3(c), tedy licencí ke Standardnímu software. Podle bodu 14.4 písm. c) Závazného vzoru smlouvy má Poskytovatel při pořizování takových licencí vystupovat jako příkazník Objednatele a zabezpečit pro Objednatele příslušná oprávnění za podmínky (mimo jiné), že ‚pořízení oprávnění je součástí Ceny a Poskytovatel musí v této souvislosti postupovat vždy tak, aby Objednateli nevznikaly žádné další náklady nad rámec Ceny po celou dobu trvání takových oprávnění‘ (citováno z verze publikované s vysvětlením ZD č. 11 dne 21. 12. 2020). Povinností dodavatelů podle platné verze zadávací dokumentace včetně jejích příloh je tedy zakalkulovat do nabídkových cen i ceny za pořízení licencí ke Standardnímu software. Pokud by tak některý dodavatel neučinil, nebude jeho nabídka odpovídat požadavkům Zadavatele, což by mohlo být i důvodem pro jeho vyloučení ze zadávacího řízení (z důvodu nesplnění požadavků zadavatele, popř z důvodu nezdůvodnitelné mimořádně nízké nabídkové ceny). Současně je však Zadavatelem opakovaně (zcela v protikladu k obsahu Závazného návrhu smlouvy) sdělováno, že takové licence ‚zajišťuje a hradí‘ Zadavatel. Za takových okolností nelze provést seriózní kalkulaci nabídkové ceny. Pokud má zadavatel skutečně v úmyslu zajišťovat a hradit ‚veškeré licence, které se budou využívat s výjimkou OS RHEL‘, je třeba provést adekvátní úpravu Závazného vzoru smlouvy (Přílohy B Zadávací dokumentace). Mohou takovou úpravu bez ohledu na ustanovení ostatních částí zadávací dokumentace provést sami dodavatelé v rámci svých nabídek?“ Zadavatel odpověděl následovně: „Zadavatel v odpovědi na dotaz č. 6 v rámci Vysvětlení zadávací dokumentace č. 11 ze dne 21. 12. 2020 odkazoval na odpověď Zadavatel na dotaz č. 2 ve Vysvětlení zadávací dokumentace č. 5 ze dne 4. 11. 2020 – neveřejná část. Dotčený dotaz č. 2 zněl následovně: ‚Ve vysvětlení zadávací dokumentace č. 3 – neveřejná část, ze dne 26. října 2020 a odpovědi na dotaz č. 3, Zadavatel uvedl, že poskytne licence starších nebo již nepodporovaných SW. Budou tyto SW poskytnuté Zadavatelem na jeho náklady nebo bude Zadavatel požadovat úhradu licenčních nebo maintenance poplatků?‘ Zadavatelem v rámci předchozích vysvětlení zadávací dokumentace poskytnutou informaci, že ‚veškeré licenční a maintenance poplatky hrazeny Zadavatelem dle licenčních pravidel výrobce SW‘ je nezbytné vždy vykládat v kontextu dotazu, na nějž byla taková odpověď poskytnuta. Zadavatel opakovaně uvedl, že poskytne licence starších nebo již nepodporovaných SW a ve vztahu k těmto budou i případné licenční poplatky a maintenance hrazeny Zadavatelem. Výjimkou z tohoto pravidla jsou představují licence RHEL pro servery specifikované v Příloze D Zadávací dokumentace. Úpravu čl. 14.4 Servisní smlouvy v této souvislosti tedy Zadavatel nepovažuje za nezbytnou.“
157. Ve Vysvětlení zadávací dokumentace č. 12 ze dne 23. 12. 2020 (dále jen „Vysvětlení zadávací dokumentace č. 12“) zadavatel odpovídal na dotaz (č. 4) vztahující se k dotazu č. 17 ve Vysvětlení zadávací dokumentace č. 11 a odpovědi zadavatele na tento dotaz, kdy k části b) dotčeného dotazu tazatel mimo jiné uvádí, že „[v] závěru odpovědi zadavatel uvedl, že licence pořídí na svůj účet. To je však v rozporu s aktuálním zněním Přílohy B Zadávací dokumentace – Závazného vzoru smlouvy. Navíc z neveřejné části vysvětlení ZD č. 11 vyplývá, že se tato informace netýká všech licencí ke Standardnímu software (viz tam uvedené výjimka). Tato nejasnost prakticky vylučuje možnost podat seriózně kalkulovanou cenovou nabídku.“ K bodu c) dotčeného dotazu tazatel mimo jiné uvádí, že „[j]ak již ale bylo uvedeno, ceny v dílčích smlouvách se mohou odvíjet pouze od vynaložených Člověkodnů a sjednaných sazeb, takže zde žádný prostor pro takové posuzování není, pokud současně platí ustanovení článku 14.4 Servisní smlouvy, podle něhož musí být náklady na veškeré licence zahrnuty v Ceně. Pokud chtěl zadavatel svou odpovědí naznačit, že při uzavírání Dílčích smluv bude možné promítnout do Ceny i další náklady (např. náklady na pořízení nových licencí k Standardnímu software), pak by bylo potřeba změnit Závazný vzor smlouvy. Pokud má sdělení zadavatele jiný smysl, pak žádáme o jeho vysvětlení.“ Zadavatel k výše uvedené části bodu b) dotazu odpověděl, že „odkazuje rovněž na své předchozí odpovědi“. K bodu c) dotazu zadavatel plně odkázalna odpověď na dotaz č. 17 v rámci Vysvětlení zadávací dokumentace č. 11 ze dne 21. 12. 2020.
Právní posouzení
158. Navrhovatel v návrhu mimo jiné namítá porušení zásady transparentnosti v zadávací dokumentaci a jejích vysvětleních. Konkrétně uvádí, že zadavatelova vysvětlení ohledně ustanovení smlouvy vztahující se k poskytování a hrazení licencí u tzv. standardního softwaru (u paušálních služeb i služeb na objednávku) odporovaly souvisejícím ustanovením smlouvy. Zadavatel totiž ve smlouvě stanovil, že dodavatel je povinen zabezpečit pro zadavatele licence ke standardnímu softwaru, přičemž cena za jejich pořízení a užívání musí být součástí nabídkové ceny. Následně však v rámci několika vysvětlení zadávací dokumentace uvedl, že licence ke „starším nebo již nepodporovaným“ softwarům dodavateli poskytne, přičemž bude také sám hradit příslušné poplatky k těmto licencím, resp. že počítá s užitím již obstaraných licencí. Zadavatel tak předmětnými vysvětleními zadávací dokumentace udělal zadávací řízení netransparentním a v důsledku rozporu vysvětlení zadávací dokumentace se smlouvou a nejasností ohledně výkladu pojmu „starší nebo již nepodporovaný“ software nebyl navrhovatel schopen stanovit nabídkovou cenu.
159. Úvodem Úřad v obecné rovině uvádí, že řádné stanovení zadávacích podmínek je jednou ze základních povinností zadavatele v rámci zadávacího řízení a má výrazný dopad na další průběh zadávacího řízení, neboť zadávací podmínky poskytují potenciálním dodavatelům stěžejní informace, na jejichž základě tito zvažují svoji účast v zadávacím řízení a na jejichž základě následně zpracovávají své nabídky. Odpovědnost za nastavení zadávacích podmínek leží plně na zadavateli, přičemž tento nesmí přenášet odpovědnost za správnost a úplnost zadávacích podmínek na dodavatele (jak ostatně explicitně plyne z ustanovení § 36 odst. 3 zákona). Zvláštní důraz je kladen právě na specifikaci předmětu plnění veřejné zakázky, neboť právě předmět plnění a jeho parametry jsou primárními faktory ovlivňujícími rozhodování dodavatelů, zda se o veřejnou zakázku budou ucházet, či nikoliv. Jeho dostatečné vymezení pak ovlivňuje nejen okruh možných účastníků zadávacího řízení, ale současně samotné nabídky účastníků, zejména jimi stanovené nabídkové ceny. Základem zadávací dokumentace je tedy mimo jiné i co nejpřesnější vymezení předmětu plnění veřejné zakázky, provedené natolik podrobným, srozumitelným a co do významu jednotlivých údajů jednoznačným způsobem, který umožní samotné sestavení nabídky, její transparentní hodnocení zadavatelem a poté i následné objektivní přezkoumání toho, zda zadavatel hodnotil nabídky takovým způsobem, jakým měl.
160. Požadavek jednoznačnosti, konkrétnosti a přesnosti zadávací dokumentace plyne rovněž z obecné zásady transparentnosti uvedené v ustanovení § 6 odst. 1 zákona. Úkolem zásady transparentnosti je zajištění toho, aby zadávání veřejných zakázek probíhalo průhledným, právně korektním a předvídatelným způsobem za předem jasně a srozumitelně stanovených podmínek. Porušením této zásady je pak jakékoli jednání zadavatele, které by zadávací řízení činilo nekontrolovatelným, hůře kontrolovatelným, nečitelným a nepřehledným nebo které by vzbuzovalo pochybnosti o pravých důvodech jednotlivých kroků zadavatele. Tak tomu může být např. i tehdy, pokud zadávací dokumentace neobsahuje jednoznačně a srozumitelně formulovaná pravidla. Obdobný názor je přitom patrný i z ustálené rozhodovací praxe, kdy je kladen důraz na to, aby požadavky zadavatele byly v zadávací dokumentaci vymezeny především objektivně, tj. takovým způsobem, který bude vnímán a chápán všemi dotčenými subjekty, čili jak zadavatelem, tak i dodavateli, stejným způsobem. Požadavky zadavatele musí být rovněž stanoveny jednoznačně, tj. nesmí dávat žádný prostor pro pochybnosti či jejich rozdílný výklad, jinými slovy řečeno musí být vymezeny tak, aby ze strany jednotlivých dodavatelů nedocházelo k interpretační nejistotě ohledně informací uvedených zadavatelem v zadávací dokumentaci. V této souvislosti je tedy na místě konstatovat, že neurčitosti ve vymezení zadávacích podmínek nemohou jít k tíži dodavatelů (účastníků), neboť stanovit zadávací podmínky přesně a jednoznačně je povinností, jež stíhá výlučně zadavatele.
161. V předmětném zadávacím řízení na veřejnou zakázku stanovil zadavatel v rámci čl. 14. odst. 14.3 závazného vzoru smlouvy, že je dodavatel povinen zadavateli udělit, resp. zabezpečit udělení oprávnění k výkonu práva užít veškerá autorská díla a k výkonu práva vytěžovat a zužitkovat databáze, které jsou tzv. standardním softwarem (jenž je ve smyslu čl. 1. odst. 1.1 závazného vzoru smlouvy software sloužící k řádnému provozu informačního systému pojmenovaného jako „OKaplikace“ a je distribuován pod standardními licenčními podmínkami více třetím osobám) nebo se s ním neoddělitelně pojí, a to na dobu trvání majetkových autorských práv k daným autorským dílům/databázím, nebo alespoň na dobu trvání smlouvy na plnění veřejné zakázky. Oprávnění musí vždy umožňovat používání standardního softwaru pro interní potřeby zadavatele a jemu podřízených složek, organizací, částí apod. Současně je dodavatel na stejnou dobu povinen zabezpečit poskytnutí podpory standardního softwaru, tedy zabezpečit poskytování nejnovějších verzí standardního softwaru a dalších služeb v souladu s jeho standardními obchodními podmínkami (subscription/license maintenance). V odst. 14.4 téhož článku závazného vzoru smlouvy pak zadavatel stanovil, že při pořizování uvedených oprávnění bude dodavatel vystupovat jakožto příkazník zadavatele, přičemž pořízení oprávnění je součástí celkové ceny za poskytované služby a dodavatel musí postupovat tak, aby zadavateli nevznikaly žádné další náklady nad rámec této ceny po celou dobu trvání dotčených oprávnění. V odst. 14.15 téhož článku závazného vzoru smlouvy zadavatel stanovil, že odměna za poskytnutí udělovaných oprávnění je součástí ceny. To pak koresponduje i s čl. 9. zadávací dokumentace veřejné zakázky, dle nějž jsou celková nabídková cena a jednotkové ceny nejvýše přípustné za řádné plnění předmětu veřejné zakázky.
162. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že zadavatel si v zadávacích podmínkách vyhradil, že nedílnou součástí plnění veřejné zakázky je zajištění všech potřebných licencí (podlicencí) k softwaru nezbytnému pro „provoz“ předmětného informačního systému (dále jen „licence“), což zahrnuje nejen pořízení daných licencí, ale i hrazení poplatků za jejich udělení a současně zajištění a hrazení příslušné podpory standardního softwaru, a to po dobu trvání dotčených oprávnění (min. tak po dobu trvání smlouvy na plnění veřejné zakázky). Zajištění všech potřebných licencí je tedy v šetřeném případě nedílnou součástí předmětu veřejné zakázky, kterou bude dodavatel zadavateli poskytovat, a tudíž náklady spojené s pořízením i hrazením licencí a příslušné podpory v průběhu plnění veřejné zakázky musí dodavatelé zohlednit ve své nabídce, a to i ve výsledné nabídkové ceně.
163. V rámci Vysvětlení zadávací dokumentace č. 3 – neveřejná část však zadavatel v návaznosti na dotaz jednoho z dodavatelů ve vztahu k vývojovému prostředí uvedl, že „v případě potřeby zadavatel poskytne licence starších nebo již nepodporovaných SW.“ V rámci Vysvětlení zadávací dokumentace č. 5 – neveřejná část k tomu upřesnil, že ve vztahu ke „starším nebo již nepodporovaným“ softwarům „[s] výjimkou 48 licencí RHEL pro servery, specifikované v Příloze D Zadávací dokumentace, budou veškeré licenční a maintenance poplatky hrazeny Zadavatelem dle licenčních pravidel výrobce SW. Maintenance poplatky za výše uvedené licence RHEL budou hrazeny Poskytovatelem.“ Ve Vysvětlení zadávací dokumentace č. 4 – neveřejná část pak uvedl, že v současné době je pro dodavateli nepodporované verze softwaru zajištěna rozšířená podpora. Zadavatel však neobjasnil, co je myšleno pojmem „starší nebo již nepodporovaný“ software, jakého rozsahu budou jím poskytované licence či zda mají nějaké časové omezení nebo omezení týkající se možného užití jednotlivými subjekty či koncovými uživateli, ani například to, zda bude ze strany zadavatele zajištěna rozšířená podpora i do budoucna apod.
164. Ve Vysvětlení zadávací dokumentace č. 11 – neveřejná část pak zadavatel reagoval na dotaz, jež se nikterak nevztahoval ke „starším nebo již nepodporovaným“ softwarům, neboť jeho obsahem byla žádost o upřesnění, kde se nachází seznam licencí používaných v rámci provozu „OKaplikací“, na který je odkazováno v příloze C zadávací dokumentace veřejné zakázky – Technická specifikace, neboť na odkazovaném místě se jej nepodařilo nalézt a „není tak zcela jasné, zda není třeba nějaké licence používat navíc.“ Zadavatel k tomuto dotazu uvedl, že se odkazuje na Vysvětlení zadávací dokumentace č. 5, „ve kterém je explicitně uvedeno, že veškeré licence, které se budou využívat s výjimkou OS RHEL, zajišťuje a hradí Zadavatel. OS RHEL má licence zdarma, není je tedy nutné platit, platí se pouze za maintenance, kterou si definuje a hradí Poskytovatel.“ Na nesoulad tohoto vyjádření zadavatele se závazným vzorem smlouvy a netransparentnost zadavatelem poskytovaných vyjádření k problematice zajišťování licencí ze strany dodavatele byl následně zadavatel jedním z dodavatelů upozorněn, přičemž zadavatel na toto upozornění v rámci Vysvětlení zadávací dokumentace č. 12 – neveřejná část reagoval tak, že ve své předchozí odpovědi odkazoval na dotaz č. 2 uvedený ve Vysvětlení zadávací dokumentace č. 5 – neveřejná část a že „Zadavatelem v rámci předchozích vysvětlení zadávací dokumentace poskytnutou informaci, že ‚veškeré licenční a maintenance poplatky hrazeny Zadavatelem dle licenčních pravidel výrobce SW‘ je nezbytné vždy vykládat v kontextu dotazu, na nějž byla taková odpověď poskytnuta. Zadavatel opakovaně uvedl, že poskytne licence starších nebo již nepodporovaných SW a ve vztahu k těmto budou i případné licenční poplatky a maintenance hrazeny Zadavatelem. Výjimkou z tohoto pravidla jsou představují licence RHEL pro servery specifikované v Příloze D Zadávací dokumentace. Úpravu čl. 14.4 Servisní smlouvy v této souvislosti tedy Zadavatel nepovažuje za nezbytnou.“ Výše uvedené nejasnosti ohledně zajišťování licencí tak nebyly ani po posledním vysvětlení zadávací dokumentace veřejné zakázky vyjasněny.
165. V rámci veřejné části Vysvětlení zadávací dokumentace č. 11 pak zadavatel reagoval na dotaz, jenž se taktéž vztahoval obecně ke všem dodavateli zajišťovaným licencím ke standardnímu software ve smyslu čl. 14. odst. 14.3 závazného vzoru smlouvy (nikoliv pouze k licencím ke „staršímu nebo již nepodporovanému“ softwaru), jehož obsahem byla žádost o konkrétnější informace ohledně subjektů, kterým má být licence zřízena, a počtu koncových uživatelů licencí. Zadavatel k tomuto dotazu výslovně uvedl, že „tyto licence pořizuje na svůj účet“. Když byl i ve vztahu k tomuto svému vyjádření dotazován a upozorňován na jeho nesoulad se zněním závazného vzoru smlouvy a také na netransparentnost zadavatelem podávaných informací vztahujících se k zajištění licencí, ve Vysvětlení zadávací dokumentace č. 12 se k těmto výtkám zadavatel pouze obecně odkázal na své předchozí odpovědi (bez bližšího vymezení, na jaké předchozí odpovědi odkazuje, když v odpovědi k ostatním částem téhož dotazu zadavatel odkazoval na předešlé Vysvětlení zadávací dokumentace č. 11, nicméně problematika zajištění licencí se řešila i v neveřejných částech daných vysvětlení zadávací dokumentace – viz body 163. a 164. odůvodnění tohoto rozhodnutí, kde zadavatel podával odlišné informace ohledně zajištění licencí, tudíž neveřejná a veřejná vysvětlení z téhož dne spolu v tomto smyslu nekorespondovala). Zadavatel tak v tomto případě dostatečně nekorigoval informaci uvedenou ve veřejných částech vysvětlení zadávací dokumentace (tedy v částech, které je na rozdíl od neveřejných částí dostupné všem potenciálním dodavatelům), že veškeré potřebné licence, které mají dodavatelé v souladu s čl. 14. odst. 14.3 závazného vzoru smlouvy zajistit (nikoliv jen licence ke „starším nebo již nepodporovaným“ softwarů), pořizuje na svůj účet. Tento rozpor s ostatními vysvětleními zadávací dokumentace veřejné zakázky a závazným vzorem smlouvy tak zůstal nevyjasněn.
166. Úřad má za to, že v kontextu všech výše uvedených vysvětlení zadávací dokumentace bylo nejednoznačné, jaké licence mají dodavatelé zajistit jakožto nedílnou součást předmětu plnění veřejné zakázky a jaké licence jim budou poskytnuty ze strany zadavatele včetně úhrady poplatků za tyto licence a poplatků za příslušnou podporu ze strany zadavatele, tudíž ani nebylo zřejmé, s jakými náklady na pořízení a hrazení licencí a příslušné podpory mají dodavatelé ve svých nabídkách kalkulovat. Zadavatel pak na jedné straně odmítal úpravu příslušných ustanovení závazného vzoru smlouvy, dle kterých je nedílnou součástí předmětu plnění i zajištění licencí ke standardnímu softwaru a náklady na veškeré případné potřebné licence musejí být součástí celkové ceny, přičemž zadavateli v souvislosti s jejich zajištěním nesmějí po dobu trvání oprávnění vznikat žádné další náklady (kdy k této části plnění se vztahují i další povinnosti dodavatele, např. povinnosti při uplatnění nároků třetích osob týkajících se licencí apod.) Současně však v rozporu se zněním předmětných ustanovení závazného vzoru smlouvy opakovaně uvedl, že některé licence poskytne dodavatelům sám a k nim bude hradit i příslušné poplatky, přičemž „v současnosti“ k některým z nich má zajištěnu i rozšířenou podporu, nicméně nedostatečně identifikoval, o jaké licence se jedná, jaký je jejich rozsah, zda nemají nějaká omezení, po jakou dobu budou poskytovány, po jakou dobu k některým (a jakým) z nich bude zajištěna rozšířená podpora apod. Dodavatelé tak nemohli mít jednoznačnou představu o tom, jaké licence mají zajistit, a současně si ani nemohli ověřit, že licence poskytnuté zadavatelem budou splňovat kritéria dle příslušných ustanovení zadávací dokumentace veřejné zakázky (zejm. závazného vzoru smlouvy), tudíž si nemohli být jisti, zda nebudou muset pro zajištění naplnění podmínek závazného vzoru smlouvy u zadavatelem poskytnutých licencí vynakládat další náklady. Dodavatelé se tak při sestavování nabídek mohli spolehnout pouze na svůj odhad např. ohledně otázky možné nezbytnosti pořízení nových licencí v průběhu smlouvy v případě, že zadavatelem poskytnuté licence nebudou pokrývat veškeré subjekty či koncové uživatele nebo nebudou splňovat podmínky závazného vzoru smlouvy, či ohledně zajištění příslušné podpory dle podmínek závazného vzoru smlouvy, ať už na počátku či v průběhu plnění smlouvy.
167. Nad rámec výše uvedeného pak zadavatel v návaznosti na dotazy dodavatelů objasňoval ve Vysvětlení zadávací dokumentace č. 11 a Vysvětlení zadávací dokumentace č. 12 i způsob započítání ceny za pořízení a hrazení licencí (včetně podpory) u služeb na objednávku, kde jeden z dodavatelů upozorňoval, že koncepce stanovení ceny služeb na objednávku prostřednictvím sazby za člověkoden pro danou pozici v realizačním týmu dodavatele v zásadě vylučuje promítnutí nákladů na zajištění licencí. Zadavatel k tomuto problému v rámci Vysvětlení zadávací dokumentace č. 11 uvedl, že „předpokládá realizaci Služeb rozvoje s využitím již poskytnutých licencí ke Standartnímu software. V případě, kdy tato změna by mohla být účelná, bude toto Zadavatel posuzovat až u jednotlivých dílčích smluv.“ Po upozornění na nesoulad uvedeného vyjádření zadavatele s čl. 14. odst. 14.4 závazného vzoru smlouvy a současně neproveditelnost tohoto postupu s odkazem na způsob stanovení ceny za služby na objednávku v rámci dílčích smluv (viz čl. 9. odst. 9.2 závazného vzoru smlouvy) se však zadavatel s danou výhradou ve Vysvětlení zadávací dokumentace č. 12 nikterak nevypořádal, když pouze odkázal na svou předchozí odpověď uvedenou k této věci ve Vysvětlení zadávací dokumentace č. 11.
168. U služeb na objednávku tak nebylo zřejmé, zda vůbec mají dodavatelé počítat s pořízením a hrazením nějakých licencí a příslušné podpory ve své nabídce a nabídkové ceně, případně v jakém rozsahu, když obviněný uvedl neurčitou představu, že předpokládá využití „již poskytnutých licencí ke Standardnímu software“ (blíže nikterak neurčených, neurčeného rozsahu, druhu, s nevyjasněnu povinností hrazení průběžných poplatků či poplatků za podporu apod.), přičemž odkázal na možnost případné zajištění licencí zvážit v rámci dílčích smluv. Toto vyjádření zadavatele však odporuje znění závazného vzoru smlouvy. Dle čl. 14. odst. 14.4 a dalších ustanovení závazného vzoru smlouvy musejí být náklady na veškeré případné potřebné licence součástí celkové ceny a zadavateli v souvislosti s jejich zajištěním nesmějí po dobu trvání oprávnění vznikat žádné další náklady. Současně cena za služby na objednávku se v rámci dílčích smluv určuje dle čl. 9. odst. 9.2 závazného vzoru smlouvy pouze jako „součin počtu účelně vynaložených Člověkodnů na poskytování Služeb na objednávku dohodnutého v Dílčí smlouvě a sjednané sazby za práci pracovníků Poskytovatele za každý Člověkoden práce“. Pokud by tak vyvstala potřeba pořízení dalších licencí, nad rámec „již poskytnutých licencí ke Standardnímu software“, nebude možné jejich cenu do dílčích smluv promítnout.
169. S ohledem na vše výše uvedené tak bylo u paušálních služeb i služeb na objednávku zmatečné, jaké licence bude muset dodavatel zajistit, resp. jaké licence má dodavatel na počátku plnění, případně v jeho průběhu pořídit a v souvislosti s jakými licencemi bude hradit poplatky a zajišťovat a hradit příslušnou podporu, a tudíž i s jakými náklady na obstarání licencí a následné hrazení poplatků souvisejících s těmito licencemi mají dodavatelé ve svých nabídkách počítat. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že náklady na pořízení i hrazení licencí po celou dobu trvání oprávnění z nich plynoucích (min. pak po dobu trvání smlouvy na plnění veřejné zakázky) musí být v souladu s čl. 14. odst. 14.4 závazného vzoru smlouvy součástí celkové nabídkové ceny a zadavateli nesmí s jejich zajištěním vzniknout v průběhu trvání těchto oprávnění žádné další náklady. Jednoznačné informace o dodavateli zajišťovaných licencích jakožto součásti předmětu plnění veřejné zakázky a s tím spojenými náklady byly tedy nezbytné pro řádné stanovení nabídkové ceny.
170. Alespoň „přibližná“ představa dodavatelů o licencích, jež bude třeba nejen na počátku, ale i v průběhu plnění veřejné zakázky pořídit (včetně příslušné podpory), a alespoň přibližná představa o nákladech na pořízení a průběžné hrazení licencí a příslušné podpory je však nezbytná jednak z důvodu, aby dodavatelé vůbec mohli tuto nedílnou část zadavatelem poptávaného plnění zohlednit ve své nabídce, a to včetně stanovení nabídkové ceny, ale rovněž i z toho důvodu, aby zadavatel obdržel nabídky, které budou vzájemně porovnatelné. Při výše uvedeném nejednoznačném a vzájemně rozporném vymezení povinnosti zajistit předmětné licence ze strany dodavatele totiž může dojít k situaci, kdy se některý z dodavatelů bude řídit zněním závazného vzoru smlouvy a bude počítat se zajištěním všech potřebných licencí a hrazením veškerých poplatků s tím souvisejících, přičemž případné licence zajištěné zadavatelem bude vnímat jako licence nad rámec smlouvy. Jiný z dodavatelů však například nebude započítávat pořízení a náklady na licence a příslušnou podporu ke „staršímu a již nepodporovanému softwaru“ (s výjimkou 48 licencí RHEL), kdy vymezení i rozsah těchto licencí stejně jako rozsah zajišťované podpory atp. si však vymezí dle svého odhadu, neboť ani v toto ohledu zadavatel neposkytl dodavatelům dostatečné vodítko. Některý z dodavatelů pak nebude v souladu s veřejnými částmi vysvětlení zadávací dokumentace započítávat náklady na zajištění licencí vůbec (a to jak ve vztahu k paušálním službám, tak zejména ve vztahu ke službám na objednávku). Riziko, že zadavatel obdrží neporovnatelné nabídky, neboť každý z dodavatelů bude nabízenou cenu kalkulovat na základě vzájemně odlišné představy o zajišťování potřebných licencí, je tudíž v šetřené věci vysoké. Pakliže je v zadávacích podmínkách přítomen takovýto prvek nejistoty, který má dopad do fáze tvorby nabídek, nelze než dospět k závěru, že zadávací podmínky nebyly stanoveny tak, aby obsahovaly dostatek podrobných informací pro tvorbu nabídek. Pokud by pak dodavatelé měli při zpracování nabídky jednoznačné a srozumitelné informace od zadavatele týkající se dodavateli zajišťovaných licencí a nákladů s tím souvisejících, mohli by podat výhodnější nabídku.
171. Úřad na tomto místě podotýká, že je důležité, aby nabídkové ceny jednotlivých dodavatelů byly vzájemně porovnatelné, tj. aby dodavatelé mj. nevycházeli při kalkulaci ceny za zajištění licencí toliko jen ze své úvahy, která se z důvodu zmatečných informací od zadavatele mohla mezi jednotlivými dodavateli velmi významně lišit. Nezbytnost jednoznačného vymezení podmínek obstarávání a hrazení licencí je o to závažnější, že ekonomická výhodnost nabídek, resp. nabídková cena je kritériem pro hodnocení nabídek s váhou 70 %, a tedy i významným kritériem pro přidělení veřejné zakázky, přičemž náklady na obstarání potřebných licencí a hrazení poplatků za tyto licence po dobu trvání dotčených oprávnění (min. tak po dobu trvání smlouvy na plnění veřejné zakázky) je třeba do této ceny promítnout a tyto náklady nelze považovat za marginální.
172. Úřad je tak přesvědčen, že předmětné nastavení zadávacích podmínek nejenže může vést ke vzájemné neporovnatelnosti nabídek, ale rovněž přináší dodavatelům nepřiměřenou míru rizika při sestavení nabídky a cenotvorbě, jelikož tito dopředu nemají jistotu ohledně toho, zda vůbec a případně v jaké míře mají do svých nabídkových cen zakalkulovat náklady na pořízení a udržování licencí k tzv. standardnímu softwaru včetně příslušné podpory, jakožto nedílnou součást předmětu plnění, a to jak u paušálních služeb, tak u služeb na objednávku, tudíž nemohou řádně sestavit svou nabídku a stanovit nabídkovou cenu. Poněvadž zadavatel učinil uvedené nejasným a zmatečným, dodavatelé nemohou mít jistotu v tom, že se reálné plnění veřejné zakázky nebude významně lišit od jejich předpokladu, resp. od jimi „zvoleného“ rozsahu licencí i nákladů s jejich pořízením a hrazením spojených, které promítnou do své nabídky. Nelze totiž vyloučit, že dodavatelé v nabídce zvolí podle nich „nejpříznivější“ variantu zajištění licencí s nejnižšími náklady podle informací poskytnutých zadavatelem ohledně dotčených zadávacích podmínek, avšak v průběhu samotného plnění veřejné zakázky může takto zvolený postup při nacenění nabídky pro tyto dodavatele znamenat výrazné zvýšení nákladů na pořízení licencí a licenční poplatky právě z důvodu, že při realizaci zakázky se jejich výklad zadavatelem poskytnutých informací ukáže zcela lichým a budou nuceni v souladu se závazným vzorem smlouvy potřebné licence (příp. jejich podporu apod.) na svůj náklad zajistit. Není tak ani vyloučeno, že takové ekonomické „riziko“ je pro některého z dodavatelů nepřekročitelnou „bariérou“ pro podání nabídky.
173. Úřad k výše uvedenému podotýká, že popsané riziko ve fázi plnění veřejné zakázky pak rozhodně nelze považovat za běžné podnikatelské riziko, jak tvrdí zadavatel, neboť je v daném případě riziko závazku v podstatné míře pouze na straně dodavatele, avšak bez adekvátních a předem jasných pravidel a záruk na straně zadavatele, které by v úvahu přicházející dodavatelé mohli objektivně zohlednit při kalkulaci nabídkové ceny. K tomu Úřad dále uvádí následující. Rozhodnutí, zda se daný dodavatel zúčastní soutěže o veřejnou zakázku či nikoliv, záleží výlučně na jeho volbě. Pokud se rozhodne do této veřejné soutěže „vstoupit“, musí pochopitelně nést náklady s tím spojené (ovšem s možností generování zisku, pokud by veřejnou zakázku získal). Účast dodavatele v zadávacím řízení tak představuje běžnou míru rizika spojenou s jeho podnikatelskou činností. Jinými slovy dodavatelé musí nést „běžné“ riziko vyplývající z účasti v zadávacím řízení, s nímž je však každý dodavatel v rámci své podnikatelské aktivity srozuměn. V šetřeném případě však dodavatel vedle běžného rizika vyplývajícího z účasti v zadávacím řízení musí nést i riziko, že bude nucen poskytovat plnění, se kterým dopředu nepočítal a které tak nemohl řádně nacenit, tudíž mu toto plnění nebude refundováno, ačkoliv jej prokazatelně poskytne. Takové riziko nicméně skutečně nelze považovat za přiměřené, potažmo běžné podnikatelské riziko. Současně míra podnikatelského rizika, která je v obchodních vztazích běžná, je přípustná v oblasti zadávání veřejných zakázek zejména za předpokladu, kdy mají všichni potenciální dodavatelé stejné výchozí podmínky, tzn. vycházejí ze stejných zadávacích podmínek. Ani to však v tomto případě naplněno nebylo.
174. Úřad doplňuje, že jak je z výše uvedeného patrné, nejasné, nejednoznačné a zmatečné vymezení licencí, jež mají dodavatelé zajistit, bylo mj. i předmětem několikerých žádostí o vysvětlení zadávací dokumentace, kdy dodavatelé na výše uvedené rozpory poukazovali a uváděli, že s ohledem na danou nejednoznačnost není možné stanovit nabídkovou cenu. Zadavatel na tato vysvětlení sice reagoval, nicméně trval na tom, že z jeho pohledu není třeba měnit čl. 14. odst. 14.3 a 14. 4 závazného vzoru smlouvy (viz bod 156. odůvodnění tohoto rozhodnutí), ač v jednotlivých vysvětleních zadávací dokumentace podával různá vysvětlení dotčených zadávacích podmínek, která však nekorespondovala se zněním dotčených ustanovení závazného vzoru smlouvy a v některých případech ani vzájemně (viz body 163. až 165. a bod 167. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Zadavatel tedy v šetřeném případě potřebné vyjasnění celé situace neposkytl.
175. Úřad tak shrnuje, že zadavatel na jedné straně v zadávacích podmínkách striktně stanovil povinnost, aby dodavatelé ve svých nabídkách, resp. při stanovování nabídkové ceny kalkulovali s pořízením licencí ke standardnímu softwaru včetně příslušné podpory a hrazení poplatků s tím souvisejících po dobu trvání dotčených oprávnění (min. tak po dobu trvání smlouvy na plnění veřejné zakázky), kdy cena zajištění licencí potřebných k provozu informačního systému „OKaplikace“ musela být zahrnuta v celkové nabídkové ceně a zadavateli v souvislosti s těmito licencemi nesměly vznikat žádné další náklady, nicméně následně v rámci svých vysvětleních zadávací dokumentace tuto jejich povinnost učinil nejasnou a zmatečnou. Obecně však platí, že dodavatelé při tvorbě své nabídky musí vycházet ze zadávacích podmínek, které zadavatel stanovil v zadávací dokumentaci, a to včetně změn a doplnění plynoucích z poskytnutých vysvětlení zadávací dokumentace. Pokud pak zadavatel podává vzájemně nesouladná vysvětlení, která jsou navíc v rozporu s dotčenými zadávacími podmínkami, k nimž se vztahují, nicméně současně odmítá dané zadávací podmínky upravit, vnáší tím do zadávacího řízení výrazný prvek netransparentnosti a dělá tím předmětné zadávací podmínky nejednoznačné, neúplné, a tedy i nedostatečné pro sestavení a podání nabídek dodavateli.
176. Na výše uvedeném nic nemění ani skutečnost, že zadavatel obdržel jednu nabídku, která dle jeho tvrzení obsahuje „ocenění všech jím poptávaných služeb“, neboť tato skutečnost nikterak nevyvrací závěry výše uvedené a současně ani neprokazuje, že by dané podmínky byly jasné, zřetelné a všichni potenciální dodavatelé je chápali stejně (zejm. když ze samotné nabídky a provedeného nacenění není patrné, zda vůbec a případně v jaké míře daný účastník zadávacího řízení zohlednil povinnost zajištění předmětných licencí a náklady s tím spojené). Nelze se pak úspěšně dovolávat ani znalosti systému ze strany navrhovatele, neboť, jak bylo výše uvedeno, dodavatelé (včetně navrhovatele) musí při tvorbě své nabídky vycházet ze zadávacích podmínek, které zadavatel stanovil v zadávací dokumentaci, přičemž Úřad opětovně zdůrazňuje, že je to právě zadavatel, kdo odpovídá za správnost a zákonnost zadávacích podmínek. Současně jiní potenciální dodavatelé tvrzenou znalost systému nemají, tudíž o to více u nich výše popsaná nejednoznačnost zadávacích podmínek vztahujících se k zajištění licencí může ovlivnit rozhodování o podání či nepodání nabídky, příp. její přípravu.
177. Poněvadž v šetřeném případě v zadávacích podmínkách po jejich vysvětlení zadavatelem absentovalo jednoznačné vymezení informací o tom, zda vůbec a případně v jakém rozsahu jsou dodavatelé povinni zajistit potřebné licence ke standardnímu softwaru, dodavatelé neměli k dispozici dostatečně podrobné a úplné údaje, které jsou nezbytné pro zpracování cenové nabídky, což mohlo mít za následek to, že někteří dodavatelé z důvodu nejistoty ohledně výše uvedeného vůbec nemohli zpracovat svoji nabídku, a ti, co ji zpracovali, mohli vycházet ze značně rozdílných informací (viz např. bod 170. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Uvedená skutečnost má za následek, že zadavatel nemůže mít postaveno na jisto, zda obdržené nabídky jsou v uvedeném ohledu vzájemně porovnatelné, a zda dodavatelé při zohledňování ceny zajištění licencí vycházeli z obdobných úvah, či zda se jejich úvahy významně lišily a rovněž zda nabídkové ceny odrážejí stav, který předpokládá zadavatel při reálném plnění veřejné zakázky.
178. Úřad tedy konstatuje, že zadavatel stanovil zadávací podmínky veřejné zakázky v rozporu s ustanovením § 36 odst. 3 zákona ve spojení se zásadou transparentnosti vyjádřenou v § 6 odst. 1 zákona, když nestanovil a neposkytl zadávací podmínky dodavatelům v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení, neboť prostřednictvím jednotlivých vysvětlení zadávací dokumentace učinil nejednoznačným, zda vůbec a případně v jakém rozsahu mají dodavatelé ve svých nabídkách a zejména pak nabídkových cenách zohlednit pořízení a udržování licencí k tzv. standardnímu softwaru včetně příslušné podpory, jakožto nedílnou součást předmětu plnění veřejné zakázky, a náklady s tím spojené, a to jak u paušálních služeb, tak u služeb na objednávku, což činí dotčené zadávací podmínky netransparentní a současně takovéto nastavení zadávacích podmínek mohlo mít dopad do tvorby nabídek, neboť dodavatelé museli ve svých nabídkách zohlednit danou část plnění veřejné zakázky bez znalosti rozsahu této části plnění, což mohlo vést i k podání neporovnatelných nabídek.
179. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl Úřad tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.
K dalším navrhovatelem namítaným skutečnostem
180. Úřad uvádí, že ostatní navrhovatelem uváděné skutečnosti včetně dalších navrhovatelem namítaných pochybení zadavatele nijak nepřehlíží. Nicméně vzhledem k výše uvedenému považuje Úřad za neúčelné a nadbytečné zabývat se rovněž dalšími námitkami navrhovatele, jelikož má za to, že šetření dalších skutečností uvedených v návrhu by nemohlo mít na výsledek rozhodnutí Úřadu vliv. Úřad tak postupuje v souladu s ustálenou rozhodovací praxí, z níž lze vyvodit, že zkoumání dalších důvodů pro uložení nápravného opatření je nadbytečné, existuje-li alespoň jeden oprávněný důvod. Takový postup v rámci přezkumu je nejen v souladu s rozhodovací praxí Úřadu a správních soudů, ale je též v souladu se zásadou procesní ekonomie. Je neúčelné, aby se Úřad věcně zabýval všemi důvody pro uložení nápravného opatření a k prokázání či vyvrácení jejich existence prováděl rozsáhlé dokazování, jež neúměrně zatíží účastníky řízení i Úřad a případně též nedůvodně pozdrží průběh správního řízení. Pokud tedy Úřad dospěje k závěru, že alespoň jeden důvod pro uložení nápravného opatření existuje, je zkoumání existence dalších důvodů nadbytečné. I kdyby totiž existence ostatních důvodů pro uložení nápravného opatření byla vyvrácena, popř. potvrzena, nemohla by tato skutečnost nic změnit na tom, že zadavatel nepostupoval při zadávání šetřené veřejné zakázky v souladu se zákonem, a je tudíž nezbytné uložit nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení.
K výroku III. tohoto rozhodnutí – k uložení nápravného opatření
181. Podle § 263 odst. 2 zákona platí, že nedodrží-li zadavatel pravidla stanovená pro zadání veřejné zakázky nebo pro zvláštní postup podle části šesté zákona, přičemž tím ovlivní nebo může ovlivnit výběr dodavatele nebo výběr návrhu, a dosud nedošlo k uzavření smlouvy, Úřad zruší zadávací řízení nebo soutěž o návrh nebo jen jednotlivý úkon zadavatele.
182. Podle § 263 odst. 3 zákona platí, že stanoví-li zadavatel zadávací podmínky v rozporu s tímto zákonem, Úřad uloží nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení.
183. Vycházeje z výše uvedených závěrů Úřad konstatuje, že zadavatel v zadávacím řízení nedodržel pravidla stanovená v ustanovení § 99 odst. 2 zákona, a to způsobem, který je popsán ve výroku I. tohoto rozhodnutí, přičemž předmětný postup zadavatele mohl ovlivnit výběr dodavatele, jak bylo dovozeno v odůvodnění výroku I. tohoto rozhodnutí.
184. Pokud jde o třetí podmínku uložení nápravného opatření dle § 263 odst. 2 zákona, Úřad konstatuje, že zadavatel dosud neuzavřel v předmětném zadávacím řízení smlouvu na plnění veřejné zakázky. Jsou tak naplněny všechny zákonné podmínky k tomu, aby Úřad mohl uložit nápravné opatření ve smyslu § 263 odst. 2 zákona.
185. V souvislosti s pochybením zadavatele, které spočívá v neprodloužení lhůty pro podání nabídek v souladu s § 99 odst. 2 zákona, přichází v úvahu jediné nápravné opatření ve smyslu § 263 odst. 2 zákona, a to zrušení zadávacího řízení, neboť zadávací řízení se nachází ve fázi po podání nabídek, přičemž v této fázi zadávacího řízení již není možné k dosažení nápravy protiprávního stavu uložit jiné nápravné opatření.
186. Vycházeje z výše uvedených závěrů Úřad taktéž konstatuje, že zadavatel v zadávacím řízení stanovil zadávací podmínky v rozporu se zákonem, konkrétně v rozporu s § 36 odst. 3 zákona ve spojení se zásadou transparentnosti vyjádřenou v § 6 odst. 1 zákona, a to způsobem, který je popsán ve výroku II. tohoto rozhodnutí.
187. Z výše citovaných ustanovení zákona je zřejmé, že v případě, že jsou zadávací podmínky stanoveny v rozporu se zákonem, není v dané situaci možné k dosažení nápravy protiprávního stavu uložit jiné nápravné opatření než nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení.
188. Úřad tak konstatuje, že v daném případě jsou dány důvody pro uložení nápravného opatření spočívajícího ve zrušení zadávacího řízení nejen ve smyslu § 263 odst. 2 zákona, ale i ve smyslu § 263 odst. 3 zákona s ohledem na nezákonně stanovené zadávací podmínky.
189. S ohledem na výše uvedené skutečnosti rozhodl Úřad o uložení nápravného opatření tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.
K výroku IV. tohoto rozhodnutí – k zákazu uzavřít smlouvu v zadávacím řízení
190. Podle § 263 odst. 8 zákona platí, že ukládá-li Úřad nápravné opatření s výjimkou zákazu plnění smlouvy, zakáže zároveň zadavateli až do pravomocného skončení řízení uzavřít v zadávacím řízení smlouvu; rozklad proti tomuto výroku nemá odkladný účinek.
191. Výše citované ustanovení zákona formuluje jako obligatorní součást rozhodnutí Úřadu o uložení nápravného opatření (s výjimkou zákazu plnění smlouvy) rovněž výrok o tom, že zadavatel až do pravomocného skončení správního řízení nesmí uzavřít smlouvu v zadávacím řízení, přičemž tento výrok působí právní účinky již dnem vydání tohoto rozhodnutí (tedy i u nepravomocného rozhodnutí). Tento zákaz uzavřít smlouvu se ukládá z důvodu, aby se zadavatel nemohl vyhnout splnění uloženého nápravného opatření uzavřením smlouvy ještě před nabytím právní moci rozhodnutí.
192. Vzhledem k tomu, že Úřad tímto rozhodnutím ve výroku III. uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku, zakázal zároveň ve výroku IV. tohoto rozhodnutí zadavateli až do pravomocného skončení tohoto správního řízení uzavřít v předmětném zadávacím řízení smlouvu.
K výroku V. tohoto rozhodnutí – k uložení úhrady nákladů řízení
193. Podle § 266 odst. 1 zákona je součástí rozhodnutí Úřadu, kterým se ukládá nápravné opatření nebo zákaz plnění smlouvy, též rozhodnutí o povinnosti zadavatele uhradit náklady správního řízení. Náklady řízení se platí paušální částkou, kterou stanoví Ministerstvo pro místní rozvoj vyhláškou. Příslušná vyhláška č. 170/2016 Sb., o stanovení paušální částky nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání veřejných zakázek, stanoví v § 1, že paušální částka nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, kterou je povinen zadavatel uhradit v případě, že Úřad rozhodl o uložení nápravného opatření nebo zákazu plnění smlouvy, činí 30 000 Kč.
194. Vzhledem k tomu, že Úřad tímto rozhodnutím ve výroku III. uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení, rozhodl Úřad o uložení povinnosti uhradit náklady řízení, jak je uvedeno ve výroku V. tohoto rozhodnutí.
195. Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 19-24825621/0710, variabilní symbol 2021000040.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad proti výrokům I., II., III. a V. tohoto rozhodnutí má odkladný účinek. Rozklad proti výroku IV. tohoto rozhodnutí nemá podle § 263 odst. 8 zákona odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona činí výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.
otisk úředního razítka
Mgr. Markéta Dlouhá
místopředsedkyně
Obdrží
1. Česká republika – Ministerstvo práce a sociálních věcí, Na Poříčním právu 376/1, 128 00 Praha 2
2. JUDr. Daniel Chamrád, advokát, K Hutím 665/5, 198 00 Praha 9
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Informace o veřejné zakázce jsou dostupné pod systémovým číslem N006/20/V00024440 na profilu zadavatele dostupném z: https://nen.nipez.cz/SeznamZadavacichPostupu/ZakladniInformaceOZadavacimPostupuM-962496488-45519330/ZakladniInformaceOZadavacimPostupu-962496488-45519330 (dále jen „profil zadavatele“).
[2] Povinným je společnost uzavírající se zadavatelem dohodu, „MPSV“ je zadavatel.