{"html": "<div class=\"doc\"><p>a technické náročnosti konkrétní veřejné zakázky, přitom je zřejmé, že ji mohou splnit toliko</p><p>někteří z dodavatelů (potenciálních účastníků), jež by jinak byli k plnění předmětu veřejné</p><p>zakázky objektivně způsobilými. Pakliže zadavatel stanoví např. nepřiměřené podmínky</p><p>kvalifikace, má tento postup zadavatele negativní dopad do okruhu potenciálních dodavatelů</p><p>(zužuje jej) a tedy dochází k diskriminaci dodavatelů, kteří by byli, pakliže by zadavatel vymezil</p><p>své požadavky v souladu se zásadou přiměřenosti, způsobilí ucházet se o veřejnou zakázku</p><p>a následně veřejnou zakázku plnit, pakliže by jim však byla dána (přiměřeným nastavením</p><p>požadavků zadavatele) možnost se zadávacího řízení účastnit, resp. podat nabídku.</p><p>K problematice zásady zákazu diskriminace lze odkázat taktéž např. na rozsudek Krajského</p><p>soudu v Brně, sp. zn. 62 Ca 29/2009 ze dne 16. 3. 2011 (na který odkazuje i navrhovatel),</p><p>v němž jmenovaný soud mj. uvedl, že „K porušení zásady zákazu diskriminace může dojít např.</p><p>tehdy, pokud zadavatel stanoví zcela nepřiměřené požadavky na prokázání splnění kvalifikace,</p><p>v důsledku čehož účelově a v rozporu se zákonem omezí účast určité skupiny dodavatelů.</p><p>Zadavatel je oprávněn využít prostor daný zákonem a prostřednictvím stanovení úrovně</p><p>ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů nebo technických kvalifikačních</p><p>předpokladů znevýhodnit některé dodavatele, to však pouze za předpokladu,</p><p>že je to odůvodněno objektivními okolnostmi a požadavky zadavatele nejsou nepřiměřené.“.</p><p>Pro úplnost Úřad dodává, že přestože se závěry soudů učiněné ve výše uvedených rozsudcích</p><p>vztahují k zákonu č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, lze</p><p>závěry soudů ohledně smyslu zásady zákazu diskriminace zcela jistě aplikovat rovněž</p><p>i ve vztahu k zákonu, neboť princip zásady zákazu diskriminace zůstal i v souvislosti s nynější</p><p>právní úpravou zachován, tedy nezměněn.</p><p>127. Z výše uvedeného vyplývá, že stanovení požadavků na kvalifikaci, včetně jejich minimální</p><p>úrovně, nemůže vést k bezdůvodnému omezení možnosti dodavatelů účastnit se zadávacího</p><p>řízení, či k jakémukoliv zvýhodnění některého z potenciálních dodavatelů na úkor dodavatelů</p><p>jiných, kteří by byli taktéž objektivně schopni danou veřejnou zakázku plnit. Naopak, pokud je</p><p>účelem požadavků na kvalifikaci umožnění účasti pouze těm dodavatelům, kteří jsou zakázku</p><p>objektivně způsobilí plnit, musí být nastaveny tak, aby umožňovaly účast opravdu všem takto</p><p>objektivně způsobilým dodavatelům. Nastavení takových kvalifikačních kritérií, která nemají</p><p>vazbu na předmět veřejné zakázky nebo která jsou ve vztahu k tomuto předmětu zjevně</p><p>nepřiměřená (byť k němu určitý vztah mají), tedy která ve výsledku pouze znemožní některým</p><p>37</p><p>Č.j.: ÚOHS-25109/2022/500</p><p>dodavatelům se o veřejnou zakázku ucházet, lze považovat za formu nepřípustné diskriminace</p><p>v zadávacím řízení.</p><p>128. K samotnému významu kvalifikace, resp. kritériím kvalifikace Úřad uvádí, že tyto jsou</p><p>„podmnožinou“ podmínek účasti, které je zadavatel oprávněn (či v některých případech</p><p>povinen) stanovit. Kvalifikace umožňuje zadavateli ověřit si na základě vlastností vážících</p><p>se k osobě dodavatele, zda bude tento dodavatel schopen s vyšší mírou pravděpodobnosti</p><p>plnit závazky plynoucí z realizace předmětu veřejné zakázky. Zadavatel tedy získává určitou</p><p>míru jistoty, že s dodavatelem, který požadovanou kvalifikaci splnil a který je tedy</p><p>kvalifikovaný pro plnění veřejné zakázky, může uzavřít smlouvu na plnění předmětu veřejné</p><p>zakázky bez větších pochybností o způsobilosti takového dodavatele splnit své závazky.</p><p>Nicméně obecně platí, že povinností zadavatele je vždy stanovit kvalifikaci tak, aby požadavky</p><p>na prokázání splnění kvalifikace byly odůvodněny předmětem plnění veřejné zakázky. Způsob</p><p>nastavení kvalifikace zadavatelem je tedy v maximální možné míře způsobilý omezit okruh</p><p>potenciálních dodavatelů (tedy omezit hospodářskou soutěž jako takovou), kteří mohou podat</p><p>svoji nabídku v rámci zadávacího řízení, a proto kvalifikace musí být stanovena přiměřeně</p><p>k předmětu veřejné zakázky. To, že mají být požadavky k prokázání kvalifikace nastaveny</p><p>přiměřeně, vyplývá nejen ze samotných základních zásad vyjádřených v ustanovení § 6 odst.</p><p>1 zákona, ale např. ve vztahu k požadavkům zadavatele na technickou kvalifikaci je toto</p><p>výslovně stanoveno i v § 73 odst. 6 zákona, kde je konkrétně uvedeno „Pokud zadavatel</p><p>požaduje prokázání ekonomické nebo technické kvalifikace, musí v zadávací dokumentaci</p><p>přiměřeně vzhledem ke složitosti a rozsahu předmětu veřejné zakázky stanovit (…) minimální</p><p>úroveň pro jejich splnění.“. Z právě uvedeného je tak evidentní, že zákonodárce kladl důraz</p><p>na to, aby požadavky zadavatelů stanovené ve vztahu k požadavkům na prokázání technické</p><p>kvalifikace dle § 79 zákona byly stanoveny způsobem, který nebude hospodářskou soutěž</p><p>omezovat více než je nutné. Ustanovení § 73 odst. 6 zákona tak přímo odkazuje na výše</p><p>popsanou nově explicitně v zákoně vyjádřenou základní zásadu – zásadu přiměřenosti.</p><p>Je nesporné, že požadavky na kvalifikaci jsou určitým „sítem“ pro dodavatele v tom smyslu,</p><p>zdali jsou pro dané zadávací řízení kvalifikováni či nikoliv, a je tedy třeba náležitě zohlednit,</p><p>zda nejsou na dodavatele v souvislosti s možnou účastí v zadávacím řízení kladeny nadbytečné</p><p>požadavky, které pak následně ve svém důsledku omezují širokou soutěž dodavatelů.</p><p>129. Požadavky na technickou kvalifikaci, které jsou dle zadavatele podmínkou účasti v zadávacím</p><p>řízení, jsou tak zadávacími podmínkami dle § 28 odst. 1 písm. a) bod 2. Pravidla pro zadávací</p><p>podmínky upravuje § 36 odst. 1 zákona a ten mimo jiné říká, že zadávací podmínky nemohou</p><p>vytvářet bezdůvodné překážky hospodářské soutěže. Toto ustanovení tak jednak umožňuje</p><p>zadavateli požadovat v zadávacím řízení plnění způsobilé naplnit potřeby zadavatele, které</p><p>jsou sledovány realizací zadávacího řízení, na druhé straně chrání férovou soutěž o veřejnou</p><p>zakázku. Je nepochybné, že po zadavateli nelze požadovat, aby stanovené zadávací podmínky</p><p>měly na všechny dodavatele stejný dopad. Přesto případné omezení musí být vždy</p><p>odůvodnitelné oprávněnými potřebami zadavatele a je to právě on, kdo musí unést důkazní</p><p>břemeno, že se skutečně nejedná o bezdůvodnou překážku v hospodářské soutěži dodavatelů</p><p>o veřejnou zakázku. Případným porušením se tak zadavatel nedopouští pouze porušení</p><p>ustanovení § 36 odst. 1 zákona, ale také porušení základních zásad dle § 6 zákona.</p><p>130. Úřad tedy shrnuje, že účelem požadavků na prokázání kvalifikace je objektivním, přiměřeným,</p><p>transparentním a nediskriminačním způsobem zajistit, aby zadavatel vybíral dodavatele</p><p>38</p><p>Č.j.: ÚOHS-25109/2022/500</p><p>veřejné zakázky pouze z okruhu subjektů, jež poskytují záruky o své schopnosti veřejnou</p><p>zakázku řádně, včas a v odpovídající kvalitě realizovat. Zadavatel však nemůže vymezením</p><p>kvalifikačních kritérií, zejména stanovením nepřiměřeně přísných kritérií prokázání</p><p>způsobilosti dodavatele či určitou kombinací požadavků nereflektující podmínky na trhu,</p><p>na který s nabídkou na uzavření smlouvy s dodavatelem vstupuje, ovlivnit okruh dodavatelů</p><p>tak, že se zadávacího řízení z důvodu nepřiměřeně nastavených kritérií kvalifikace nebude</p><p>moci účastnit dodavatel, který by jinak byl objektivně způsobilý veřejnou zakázku realizovat.</p><p>K námitkám týkajícím se požadavku zadavatele na dokládání srovnatelnosti právních předpisů</p><p>131. Co se týče námitek navrhovatele ve vztahu k zadávací podmínce uvedené v úvodu Kvalifikační</p><p>dokumentace, tj. ve vztahu k požadavku zadavatele na dokládání srovnatelnosti právních</p><p>předpisů v případě předkládání zahraničních významných služeb (mimo námitku řešenou</p><p>ve výroku I. tohoto rozhodnutí), uvádí k těmto Úřad následující.</p><p>132. Pokud jde o námitky navrhovatele týkající se (ne)zákonnosti požadavku zadavatele</p><p>na dokládání srovnatelnosti právních předpisů, konkr. že odkazuje-li zadavatel v kontextu</p><p>požadavku na doložení srovnatelnosti právních předpisů na § 81 zákona, jedná se</p><p>o „nepřípustné rozšíření podmínek kvalifikace, neboť dané ustanovení předpokládá v zahraničí</p><p>získanou kvalifikaci prostřednictvím dokladů vydaných podle právního řádu dané země, nikoliv</p><p>vytvářených ad hoc samotným dodavatelem“ (viz bod 13. odůvodnění tohoto rozhodnutí),</p><p>Úřad uvádí, že s takovým výkladem předmětného požadavku zadavatele se neztotožňuje.</p><p>Zadavatelem požadovaný doklad, jehož prostřednictvím má být prokázána srovnatelnost</p><p>dotčených právních předpisů, je dle názoru Úřadu třeba vnímat spíše jako určité doplnění,</p><p>resp. upřesnění seznamu významných dodávek nebo významných služeb dle § 79 odst. 2 písm.</p><p>b) zákona, jež zadavateli poskytuje další rozšiřující věcnou informaci o tom, co bylo</p><p>předmětem plnění zahraniční významné služby dodavatele, a nikoliv jako zcela „izolovaný“</p><p>doklad k prokázání kritérií technické kvalifikace. Dle Úřadu se tak de facto jedná o požadavek</p><p>zadavatele na to, jak má dodavatel přistupovat k vymezení předmětu jeho zahraničního</p><p>referenčního plnění, resp. jak jej charakterizovat, aby zadavatel obdržel relevantní informace</p><p>ohledně příslušného referenčního plnění.</p><p>133. K navrhovatelem namítané netransparentnosti předmětného požadavku zadavatele (viz bod</p><p>10. odůvodnění tohoto rozhodnutí) Úřad konstatuje, že dle jeho přesvědčení lze z kontextu</p><p>znění zadávací dokumentace veřejné zakázky ve světle zejm. jejího vysvětlení č. 4 dovodit, co</p><p>má být obsahem dokladu, jehož prostřednictvím má být prokázána srovnatelnost dotčených</p><p>právních předpisů. V úvodu Kvalifikační dokumentace zadavatel stanovil, že dodavatel musí</p><p>doložit, že právní předpis upravuje v rámci příslušného státu Evropské unie obdobnou, resp.</p><p>srovnatelnou právní úpravu s českou právní úpravou, na kterou zadavatel v příslušných</p><p>částech kvalifikační dokumentace odkazuje, a to např. stručným právním stanoviskem</p><p>či odborným stanoviskem nebo vyjádřením správního orgánu apod. (viz bod 118. odůvodnění</p><p>tohoto rozhodnutí). Ve vysvětlení zadávací dokumentace č. 4 zadavatel uvedené rozvinul</p><p>v tom smyslu, že v předmětném dokladu musí být „přezkoumatelným způsobem alespoň</p><p>stručně uvedeno, proč jsou dotčené právní předpisy ekvivalentní. V daném stanovisku tedy</p><p>musí být alespoň stručně popsány charakteristiky předmětných právních předpisů, respektive</p><p>předmětu jejich úpravy, přičemž pokud se tyto charakteristiky budou alespoň v základních</p><p>rysech protínat, bude se jednat o předpisy ekvivalentní“ (viz bod 121. odůvodnění tohoto</p><p>rozhodnutí). Úřad tak nesouhlasí s tvrzením navrhovatele, že „ze zadávací dokumentace</p><p>39</p><p>Č.j.: ÚOHS-25109/2022/500</p><p>a jejích vysvětlení neplyne žádné vodítko k tomu, jak bude Zadavatel případnou obdobnost</p><p>uvedených dotčených právní předpisů posuzovat,“ když z vysvětlení zadávací dokumentace</p><p>č. 4 vyplývá, že zadavateli jde o vymezení předmětu úpravy dotčených právních předpisů, a to</p><p>v jeho v základních rysech. S ohledem na skutečnost, že zadavatel pak v rámci jím</p><p>odkazovaných právních předpisů České republiky vždy odkazuje výhradně na konkrétní institut</p><p>(konkrétní informační systém) těmito právními předpisy regulovaný (viz např. bod 119.</p><p>odůvodnění tohoto rozhodnutí), lze dle Úřadu z uvedeného dovodit, že zadavateli jde</p><p>o vymezení předmětu úpravy dotčených právních předpisů právě toliko z hlediska tohoto</p><p>konkrétního institutu (informačního systému), resp. že právní úpravou, jejíž obdobnost má</p><p>dodavatel u zahraniční významné služby prokázat, je myšlena právní úprava týkající se čistě</p><p>tohoto odkazovaného institutu. Jestliže pak zadavatel v rozhodnutí o námitkách uvádí,</p><p>že doklad, jehož prostřednictvím má být prokázána srovnatelnost dotčených právních</p><p>předpisů, má obsahovat popis definičních znaků informačního systému a popis toho, k čemu</p><p>daný systém obecně slouží, jde dle přesvědčení Úřadu de facto pouze o „jinou formulaci“ již</p><p>výše uvedených obsahových náležitostí předmětného dokladu, nikoliv o „odlišný způsob</p><p>posouzení obdobnosti právních předpisů,“ jak namítá navrhovatel. Úřad pak podotýká,</p><p>že v zadávacím řízení je odborníkem dodavatel, coby profesionál nebo specialista v oblasti,</p><p>ve které působí, který zcela jistě s příslušnou mírou racionality dokáže dotčené zadávací</p><p>podmínce za pomoci výkladu, odborných a praktických znalostí a zkušeností a taktéž snahy</p><p>o pochopení porozumět (nikoliv se obracet k výkladům zjevně nepravděpodobným</p><p>až absurdním, jak činí navrhovatel). Se zřetelem na všechny výše předestřené skutečnosti tak</p><p>Úřad uzavírá, že nelze dát navrhovateli za pravdu v tom, že by požadavky na obsah dokladu,</p><p>jehož prostřednictvím má být prokázána srovnatelnost dotčených právních předpisů, byly</p><p>stanoveny neurčitě, resp. netransparentně, neboť skrze racionální výklad těchto požadavků</p><p>zadavatele nelze dle Úřadu dospět k závěru, že by dodavatelé byli ponecháni v nejistotě</p><p>ohledně skutečností, které zadavatel vlastně požaduje doložit, a v tomto smyslu tak byli</p><p>omezeni v účasti v předmětném zadávacím řízení.</p><p>134. Pokud jde o navrhovatelem namítanou nepřiměřenost předmětného požadavku zadavatele</p><p>na dokládání srovnatelnosti právních předpisů v případě předkládání zahraničních</p><p>významných služeb, Úřad považuje za nutné v této souvislosti uvést, že s ohledem</p><p>na zadavatelem stanovené požadavky na předmětný doklad, kdy tímto dokladem může být</p><p>např. jak stručné právní stanovisko právníka dodavatele (k tomu viz rovněž dále), tak odborné</p><p>stanovisko nebo vyjádření správního orgánu, a kdy zadavateli z hlediska obsahu tohoto</p><p>dokladu postačovalo pouze stručné, resp. v základních rysech nastíněné srovnání předmětu</p><p>úpravy dotčených právních předpisů (k tomu viz blíže předchozí bod odůvodnění tohoto</p><p>rozhodnutí), se nejedná o nijak náročný požadavek, jenž by dodavatele neúměrně zatěžoval.</p><p>Co se týče námitky navrhovatele, že předmětný požadavek zadavatele se jeví jako nadbytečný,</p><p>když „řada pravidel, např. dle zákona o kybernetické bezpečnosti, je na úrovni EU</p><p>harmonizována, a tedy lze důvodně předpokládat, že informační systém spadající</p><p>do působnosti jakéhokoli zákona upravujícího požadavky v oblasti kybernetické bezpečnosti</p><p>v členském státě EU bude podléhat alespoň obdobné míře regulace“ (viz bod 12. odůvodnění</p><p>tohoto rozhodnutí), Úřad konstatuje, že jak sám navrhovatel uvádí, přičemž s tímto se Úřad</p><p>plně ztotožňuje, je na úrovni Evropské unie harmonizována řada právních pravidel, resp. řada</p><p>právních předpisů. Vzhledem k tomu, že se však jedná i slovy navrhovatele o „řadu“ těchto</p><p>pravidel, a nikoliv tedy o všechna tato pravidla bez výjimky, když obecně harmonizace práva</p><p>40</p><p>Č.j.: ÚOHS-25109/2022/500</p><p>představuje činnost směřující k dosažení větší či menší míry podobnosti v právní úpravě mezi</p><p>jednotlivými státy, nikoliv na rozdíl od unifikace k vytvoření stejného právního řádu, nelze dle</p><p>názoru Úřadu v tomto kontextu vnímat předmětný požadavek zadavatele jako „nadbytečný“,</p><p>resp. neopodstatněný. Případná větší míra harmonizace daných předpisů pak pouze může</p><p>dodavateli „ulehčit“ přípravu příslušného srovnání.</p><p>135. V kontextu uvedeného tak Úřad ani nepovažuje za přiléhavou námitku navrhovatele, že jde</p><p>o požadavek diskriminační, neboť zadavatel na dodavatele disponující zahraniční referencí</p><p>klade přísnější požadavky než na dodavatele se zkušenostmi získanými v České republice (viz</p><p>bod 11. odůvodnění tohoto rozhodnutí), když lze předpokládat, že „zátěž“ dodavatelů spojená</p><p>s naplněním dané zadávací podmínky i s ohledem na obsah a rozsah požadovaného dokladu</p><p>je v tomto ohledu minimální, tudíž nelze očekávat neúměrné zatížení dodavatelů disponujících</p><p>zahraniční referencí při přípravě daného srovnání ve vztahu k celkové přípravě jejich nabídky.</p><p>Nadto Úřad rovněž uvádí, že s přihlédnutím k rozsahu veřejné zakázky (viz bod 2. odůvodnění</p><p>tohoto rozhodnutí) a možnosti dodavatelů získat takto významnou budoucí referenci se zajisté</p><p>nejedná ani o požadavek, jenž by dodavatele od účasti v zadávacím řízení „absolutně“</p><p>odrazoval. Právě uvedenému závěru pak dle Úřadu svědčí rovněž mj. skutečnost, že „právní</p><p>stanovisko může samozřejmě zpracovat i podnikový právník dodavatele, tzn. jeho</p><p>zaměstnanec disponující odborným vzděláním“ (jak uvedl zadavatel ve vysvětlení zadávací</p><p>dokumentace č. 4, viz bod 121. odůvodnění tohoto rozhodnutí), tj. „odpadá“ nutnost</p><p>zpracování zadavatelem požadovaného dokladu ze strany externího subjektu, jež by danou</p><p>věc teoreticky mohla komplikovat či prodražovat.</p><p>136. S ohledem na vše výše uvedené tedy lze uzavřít, že Úřad předmětný požadavek zadavatele</p><p>na dokládání srovnatelnosti právních předpisů v případě předkládání zahraničních</p><p>významných služeb, uvedený v úvodu Kvalifikační dokumentace, neshledal ve výše uvedených</p><p>ohledech jakožto nezákonný, resp. excesivní ve vztahu k jeho zamýšlenému účelu a při</p><p>zohlednění samotného předmětu veřejné zakázky.</p><p>K námitce týkající se odkazu na právní předpisy</p><p>137. Zadavatel v Kvalifikační dokumentaci stanovil některé požadavky technické kvalifikace</p><p>prostřednictvím odkazu na právní předpis (viz bod 119. odůvodnění tohoto rozhodnutí).</p><p>Požadované zkušenosti zadavatel vymezil např. tak, že se má jednat o informační systém</p><p>veřejné správy podle zákona o ISVS, o významný informační systém či informační systém</p><p>základní služby nebo kritické informační infrastruktury dle zákona o kybernetické bezpečnosti</p><p>(u významných služeb kategorie 1), nebo o agendový informační systém dle zákona o základní</p><p>registrech, a zároveň informačním systémem dle zákona o ISVS (u významných služeb</p><p>kategorie 3).</p><p>138. Navrhovatel brojí proti vymezení kvalifikačních kritérií prostřednictvím samotného odkazu</p><p>na právní předpisy, přičemž podle názoru navrhovatele měl zadavatel stanovit přímo</p><p>parametry referenčních informačních systémů.</p><p>139. Úřad k této námitce uvádí, že pokud by měl zadavatel v Kvalifikační dokumentaci požadovat</p><p>doložení referenční zakázky prostřednictvím konkrétních požadavků vyplývajících z české</p><p>právní úpravy, mohli by relevantní referenční zakázky předložit pouze ti dodavatelé, kteří</p><p>by měli zkušenosti s implementací pouze českých právních předpisů. I když je sice právní</p><p>úprava v rámci Evropské unie harmonizována, požadavky kladené na informační systémy pro</p><p>41</p><p>Č.j.: ÚOHS-25109/2022/500</p><p>subjekty veřejné správy nemusí být (a zřejmě ani nejsou) vždy naprosto stejné. Požadavek</p><p>na zkušenost s dodávkou informačního systému dle konkrétního parametru vyplývajícího</p><p>z české právní úpravy by pak nemohl splnit dodavatel se zahraniční referencí, právě proto,</p><p>že by tento konkrétní zákonný požadavek byl v zahraniční upraven, byť jen trochu odlišně.</p><p>Vymezení kvalifikačních kritérií tak, jak uvádí navrhovatel, by tak vedlo k tomu,</p><p>že by kvalifikační kritéria nesplnil dodavatel, který má zkušenosti s dodáním informačního</p><p>systému pro veřejnou správu v zahraničí. Právě takoví dodavatelé však mohou mít vysoký</p><p>potenciál splnit předmět veřejné zakázky kvalitně a včas. V důsledku toho by takto nastavená</p><p>kvalifikační kritéria zvýhodňovala dodavatele se zkušeností v České republice a bezdůvodně</p><p>omezovala hospodářskou soutěž tím, že by z ní byli vyloučeni dodavatelé se zahraniční</p><p>referencí. Současně má Úřad za to, že po zadavateli nelze spravedlivě požadovat,</p><p>aby za účelem vytvoření dostatečně široké hospodářské soutěže o veřejnou zakázku studoval</p><p>právní úpravu jiných států týkající se pravidel pro informační systémy veřejné správy,</p><p>aby případně mohl v Kvalifikační dokumentaci uvést alternativní požadavky na informační</p><p>systémy ze zahraničí. Odkaz na české právní předpisy pak považuje Úřad za dostatečně</p><p>transparentní. Dodavatelé s relevantními zkušenostmi konkrétní právní předpisy vztahující</p><p>se k informačním systémům znají, a to díky svým předchozím zkušenostem, a dokáží tak</p><p>snadno posoudit, jaké jimi realizované informační systémy se ke konkrétnímu odkazu</p><p>na právní předpis vztahují a zda tedy splňují technické podmínky kvalifikace. S ohledem</p><p>na výše uvedené se tak Úřad ani neztotožňuje s námitkou navrhovatele, že kvůli odkazu na</p><p>právní předpisy jsou stanovená kritéria technické kvalifikace také v rozporu s § 73 odst. 6</p><p>zákona (viz bod 9. odůvodnění tohoto rozhodnutí), neboť má Úřad za to, že zadavatelem</p><p>stanovená kritéria technické kvalifikace a minimální úroveň pro jejich splnění jsou s ohledem</p><p>na výše uvedené dostatečně určitá, transparentní a neabsentuje zde přímá technická</p><p>souvislost s předmětem veřejné zakázky.</p><p>140. Navrhovatel vyčítá zadavateli skutečnost, že nepostupoval v souladu s metodickým manuálem</p><p>Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost, který neuvádí odkaz na právní</p><p>předpisy jako vhodný způsob ověření schopnosti dodavatele splnit např. požadavky</p><p>na bezpečnost informací. K tomu Úřad uvádí, že je oprávněn přezkoumávat postup zadavatele</p><p>pouze ve vztahu k zákonu (zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění</p><p>pozdějších předpisů, pozn. Úřadu). V tomto ohledu není specifikace požadavků na technická</p><p>kvalifikační kritéria prostřednictvím odkazu na právní předpis zadavateli zapovězena. Úřad tak</p><p>v samotné volbě tohoto způsobu specifikace technických kvalifikačních kritérií nespatřuje</p><p>porušení zákona, a to ani z hlediska porušení zásady transparentnosti, jak vyplývá z výše</p><p>uvedeného. Úřadu však nepřísluší posuzovat, zda byl zadavatel povinen postupovat podle</p><p>navrhovatelem zmíněné metodiky, zda byl jeho postup v souladu s ní, či jaké jsou následky</p><p>nedodržení této metodiky ve vztahu k zadávacímu řízení.</p><p>141. Úřad tak uzavírá, že stanovení požadavků na technickou kvalifikaci prostřednictvím</p><p>samotného odkazu na právní předpisy není netransparentní a postup zadavatele tak nebyl</p><p>v rozporu se zákonem.</p><p>142. Navrhovatel dále v souvislosti s vymezením významných služeb prostřednictvím odkazu</p><p>na právní předpisy namítá, že zadavatel v rámci významných služeb připouští doložení jejich</p><p>realizace (kterou se rozumí dokončení) až v období 8 let před zahájením zadávacího řízení,</p><p>přičemž v této souvislosti navrhovatel podotýká, že zadavatelem „stanovené ‚referenční‘</p><p>42</p><p>Č.j.: ÚOHS-25109/2022/500</p><p>období nemá průnik s jeho věcnými požadavky na významné služby. Např. ve vztahu k zákonu</p><p>o kyberbezpečnosti totiž platí, že není reálně možné doložit žádnou významnou službu</p><p>realizovanou dříve než 1. 1. 2015 (resp. 1. 8. 2017, má-li být relevantní znění zákona</p><p>transponující nadepsanou evropskou úpravu), která by spadala do jeho působnosti. Rozšíření</p><p>referenčního období na 8 let tak nemá v daném případě smysl, vytváří vnitřní rozpornost</p><p>dotčeného kvalifikačního požadavku a tím jeho nesrozumitelnost a riziko různého výkladu […]“</p><p>(viz bod 12. odůvodnění tohoto rozhodnutí).</p><p>143. K uvedenému Úřad předně podotýká, že prodloužení relevantního období pro dokládání</p><p>poskytnutí významných služeb ze 3 [§ 79 odst. 2 písm. b) zákona, pozn. Úřadu] na 8 let lze</p><p>v šetřeném případě jedině kvitovat, když „odsunutím“ možného termínu realizace</p><p>významných služeb dále do minulosti zadavatel rozšiřuje hospodářskou soutěž, resp. počet</p><p>potenciálních dodavatelů. Ačkoliv je pak pravdou, že v případě zákona o kybernetické</p><p>bezpečnosti se prodloužení doby poskytnutí významných služeb na 8 let nemůže uplatnit</p><p>v celém tomto zadavatelem stanoveném rozsahu, když zákon o kybernetické bezpečnosti</p><p>nabyl účinnosti dne 1. 1. 2015, v případě dalších právních předpisů, jejichž prostřednictvím</p><p>zadavatel vymezil významné služby (viz bod 137. odůvodnění tohoto rozhodnutí), je</p><p>prodloužení doby poskytnutí významných služeb na 8 let plně aplikovatelné, když zákon</p><p>o informačních systémech veřejné správy nabyl účinnosti dne 23. 10. 2000, zákon o základních</p><p>registrech nabyl účinnosti dne 1. 7. 2010 a správní řád nabyl účinnosti 1. 1. 2006. Současně,</p><p>jak již Úřad uvedl výše, dodavatelé s relevantními zkušenostmi, jakožto odborníci v dané</p><p>oblasti, konkrétní právní předpisy vztahující se k informačním systémům znají a dokáží tak</p><p>možnost aplikace tohoto „rozšíření“ období poskytnutí významných služeb posoudit. Tvrzení</p><p>navrhovatele, že rozšíření referenčního období na 8 let v šetřeném případě postrádá smysl,</p><p>Úřad proto odmítá, a stejně tak se Úřad neztotožňuje s námitkou navrhovatele, že dané</p><p>ustanovení je nesrozumitelné, resp. že vytváří vnitřní rozpornost dotčeného kvalifikačního</p><p>požadavku a umožňuje vícerý výklad, neboť má za to, že s příslušnou mírou racionality</p><p>a odbornosti lze dospět pouze k výše nastíněnému výkladu.</p><p>K námitce týkající se zkušeností s dodávkou pro veřejný sektor</p><p>144. Zadavatel v Kvalifikační dokumentaci (viz bod 119. odůvodnění tohoto rozhodnutí) stanovil</p><p>požadavky na technickou kvalifikaci tak, že požaduje doložit referenci na významnou službu</p><p>kategorie 1, 2 a 3 (pro účely snižování počtu účastníků zadávacího řízení i kategorie 4). Námitka</p><p>navrhovatele pak směřuje proti požadavkům na kategorii 1, 3 a případně i 4. Splnění technické</p><p>kvalifikace u kategorie 1 bylo možné buď doložením reference k dodávce informačního</p><p>systému veřejné správy dle zákona o ISVS s integračními vazbami na alespoň dva zadavatelem</p><p>uvedené informační systémy, nebo doložením reference k dodávce významného</p><p>informačního systému či informačního systému základní služby nebo kritické infrastruktury</p><p>dle zákona o kybernetické bezpečnosti. U významné služby kategorie 3 pak zadavatel</p><p>požadoval doložení dodávky agendového informačního systému dle zákona o základních</p><p>registrech, který byl současně informačním systémem veřejné správy dle zákona o ISVS a byl</p><p>navržen tak, aby odpovídal požadavkům na významný informační systém nebo informační</p><p>systém základní služby nebo kritické infrastruktury dle zákona o kybernetické bezpečnosti,</p><p>ačkoliv informačním systémem podléhajícím zákonu o kybernetické bezpečnosti nemusel být.</p><p>U významné služby kategorie 4 pak zadavatel požadoval doložení dodávky informačního</p><p>systému sloužícího k podpoře správního řízení spojeného s hlavním normou (např. stavební</p><p>43</p><p>Č.j.: ÚOHS-25109/2022/500</p><p>zákon, zákon o pozemních komunikacích, vodní zákon), a aby se současně jednalo</p><p>o informační systém odpovídající informačnímu systému pro obec s pověřeným obecním</p><p>úřadem nebo obec s rozšířenou působností nebo krajskému úřadu nebo speciálnímu</p><p>stavebnímu úřadu, přičemž zadavatel stanovil i požadavky na vazby na jiné informační</p><p>systémy.</p><p>145. Dle navrhovatele zadavatel v rozhodnutí o námitkách naznačuje, že prostřednictvím nastavení</p><p>kvalifikačních kritérií de facto požaduje zkušenosti s dodávkou informačního systému pro</p><p>subjekty veřejné správy. Dodání informačního systému v oblasti veřejné správy však podle</p><p>názoru navrhovatele není vhodným rozlišovacím kritériem, jelikož z vysvětlení zadavatele není</p><p>zřejmá specifičnost této zkušenosti oproti jiným (soukromým) informačním systémům.</p><p>Současně navrhovatel zpochybnil využitelnost zahraniční reference.</p><p>146. Zadavatel toto tvrzení navrhovatele nezpochybňuje, nesouhlasí však s tím, že by takto</p><p>nastavené kvalifikační podmínky byly v rozporu se zákonem či snad nedostatečně</p><p>odůvodněny. Dle zadavatele je zkušenost s procesem dodávky rozsáhlých informačních</p><p>systémů pro subjekty veřejné správy zcela nezaměnitelná, jelikož s sebou nese významná</p><p>specifika ať už při návrhu systému nebo jeho implementaci a poskytování dalších služeb.</p><p>Odlišný je i přístup k samotné realizaci dodávky, a to především z pohledu kontroly plnění</p><p>veřejné zakázky, kdy jednotlivé kroky rozvoje je potřeba schvalovat rozsáhlým okruhem</p><p>zástupců objednatele z oblasti veřejné správy a zcela běžné je i provádění finančních kontrol.</p><p>S těmito všemi aspekty musí potencionální dodavatel umět pracovat tak, aby zajistil dodání</p><p>informačního systému bez vad a v dohodnutém termínu.</p><p>147. K výše uvedenému uvádí Úřad následující.</p><p>148. V případě informačních systémů veřejné správy je zadavatel (a i dodavatel takového</p><p>informačního systému) vázán řadou pravidel, které upravují jejich vytváření, správu, provoz,</p><p>užívání a rozvoj. Jedná se především o zákonné a podzákonné právní přepisy (například zákon</p><p>o kybernetické bezpečnosti a s ním spojené prováděcí předpisy, či zákon o ISVS), stranou však</p><p>nezůstává ani řada doporučení a metodik, včetně národní architektury eGovernmentu.</p><p>V případě informačních systémů veřejné správy je například orgán veřejné správy (tedy</p><p>zadavatel) již v tzv. informační koncepci povinen vymezit požadavky vůči dodavateli</p><p>na projektové řízení a požadavky na testování informačního systému a akceptaci dodávky před</p><p>převzetím od dodavatele, dále zásady a postupy pro zajištění provozu a údržby informačních</p><p>systémů veřejné správy, a to včetně vytváření a údržby provozní dokumentace</p><p>a vyhodnocování jejího dodržování3. Legislativně jsou zakotveny i požadavky na obsah</p><p>a strukturu provozní dokumentace, kterou pro orgány veřejné moci zpracovává dodavatel</p><p>informačního systému. Provozní dokumentace mimo jiné obsahuje bezpečnostní politiku</p><p>informačního systému veřejné správy, bezpečnostní směrnici, systémovou a uživatelskou</p><p>příručku4. S takovými pravidly musí dodavatel počítat už v jednotlivých fázích vývoje</p><p>informačního systému. Dodavatel, který dosud legislativní či metodické požadavky</p><p>na informační systém veřejné správy neimplementoval či nebyl povinen se jimi řídit, tak pro</p><p>orgán veřejné moci představuje rizikovějšího partnera. Vyšší riziko představuje například to,</p><p>že dodavatel se s těmito požadavky bude seznamovat až v průběhu řešení veřejné zakázky,</p><p>3</p><p>4</p><p>viz § 8 odst. 2 a § 9 vyhlášky č. 529/2006 Sb.</p><p>viz § 10 vyhlášky č. 529/2006 Sb.</p><p>44</p><p>Č.j.: ÚOHS-25109/2022/500</p><p>což v důsledku může znamenat nedodržení nějakého požadavku či nedodržení termínu</p><p>dodání. Naopak dodavatel, který již informační systém pro subjekt veřejné správy dodal, si již</p><p>dokáže udělat reálnou představu o tom, jaké na něj v průběhu realizace předmětu veřejné</p><p>zakázky budou kladeny požadavky a díky těmto svým zkušenostem dokáže lépe tyto</p><p>požadavky zapracovat, a to nejen z hlediska technického a technologického, ale i z hlediska</p><p>harmonogramu prací na informačním systému. Plnění, která zadavatelé zadáním veřejné</p><p>zakázky dostanou, jsou hrazena z veřejných rozpočtů, s tím je také spojeno vícestupňové</p><p>schvalování různých fází plnění veřejné zakázky a také možné finanční kontroly, a s těmito</p><p>„omezeními“ musí případný dodavatel u veřejných zakázek pro subjekty veřejné správy</p><p>počítat a případně jim přizpůsobit svou činnost. Úřad si je vědom skutečnosti, že žádné</p><p>kritérium kvalifikace není schopno zaručit zadavateli, že mu bude předmět zakázky dodán</p><p>s požadovanými parametry a v plánovaném termínu, nicméně právě prostřednictvím</p><p>nastavení kvalifikačních kritérií si zadavatelé zajišťují, že se zadávacího řízení budou účastnit</p><p>pouze ti dodavatelé, kteří již relevantní zkušenosti s obdobným plněním veřejné zakázky mají,</p><p>u nich je nižší riziko toho, že nebude předmět veřejné zakázky dodán, či toho, že sice bude</p><p>dodán, ale nebude splňovat veškeré požadavky zadavatele, včetně termínu plnění.</p><p>149. Úřad v této souvislosti také dodává, že předmět nyní posuzované veřejné zakázky, tedy</p><p>informační systém Evidence stavebních postupů, je spojen s novým stavebním zákonem.</p><p>Termín, ve kterém by měl být informační systém plně funkční a dostupný nejen pro orgány</p><p>veřejné správy ale i pro občany a právnické osoby, je tedy dán zákonem. Vzhledem k tomu,</p><p>že tento informační systém bude zcela nový, doba od zadání veřejné zakázky (k čemuž</p><p>vzhledem k nařízení předběžného opatření dosud nedošlo) do zákonem daného termínu</p><p>provozu informačního systému, je relativně krátká. Harmonogram jednotlivých kroků rozvoje,</p><p>implementace, zkušebního provozu a samotného ostrého provozu je tak již v této fázi</p><p>zadávacího řízení značně naplněn a jakékoliv zdržení způsobené nezkušeností dodavatele je</p><p>nežádoucí. Informační systémy veřejné správy zažívají v posledních letech boom v důsledku</p><p>snah o digitalizaci veřejné správy. S tím jsou však spojena rizika ohledně bezpečnosti</p><p>informací. Na informační systémy veřejné správy jsou tak kladeny i přísné požadavky</p><p>na zajištění bezpečnosti spravovaných informací, které jsou stanoveny právními předpisy.</p><p>Dle Úřadu je tak logické, že zadavatel požaduje, aby měl potencionální dodavatel relevantní</p><p>zkušenosti s vybudováním a provozem takového informačního systému, kde požadavky</p><p>na vývoj, provoz a rozvoj jsou upraveny právními předpisy. Tak je tomu totiž v případě</p><p>informačních systémů veřejné správy.</p><p>150. Z výše uvedeného textu jednoznačně vyplývá, že vybudování, provoz a rozvoj informačního</p><p>systému veřejné správy s sebou nese určitá specifika, která vychází z právní úpravy. Dodavatel</p><p>informačního systému pro soukromé subjekty nemá s těmito požadavky na předmětem plnění</p><p>a postup jeho zpracování relevantní zkušenosti, jelikož jejich dodržování nebylo povinné.</p><p>Vzhledem k tomu, že předmětem plnění veřejné zakázky je informační systém veřejné správy,</p><p>který bude muset být vybudován a provozován v souladu s legislativními požadavky, považuje</p><p>Úřad požadavek zadavatele na zkušenost s dodávkou informačního systému pro subjekty</p><p>veřejné správy za související s předmětem veřejné zakázky. Informačních systémů vyvinutých</p><p>pro subjekty veřejné správy je celá řada, neustále totiž v rámci eGovernmentu přibývají další</p><p>informační systémy, jejichž prostřednictvím dochází k digitalizaci veřejné správy jakožto služby</p><p>veřejnosti. Svým požadavkem na zkušenosti s informačním systémem veřejné správy tak</p><p>zadavatel nepřekročil mez přiměřenosti a nedošlo k nedůvodného omezení hospodářské</p><p>45</p><p>Č.j.: ÚOHS-25109/2022/500</p><p>soutěže. Tento závěr platí o to více, přihlédne-li Úřad ke skutečnosti, že zadavatel umožnil</p><p>využít i zahraniční reference.</p><p>151. Co se týče zpochybnění využitelnosti zahraničních referencí ze strany navrhovatele, Úřad</p><p>uvádí, že v úvodu Kvalifikační dokumentace (viz bod 118. odůvodnění tohoto rozhodnutí)</p><p>zadavatel připustil možnost doložení zahraniční reference za současného předložení právního</p><p>stanoviska. Specifické požadavky na informační systémy nejsou kladeny pouze na informační</p><p>systémy dodávané pro orgány veřejné správy v ČR, ale i pro zahraniční orgány veřejné správy.</p><p>Díky harmonizaci v rámci Evropské unie v této oblasti, kterou ostatně zadavatel ani</p><p>navrhovatel nezpochybňují, jsou pak nároky kladené na tyto informační systémy obdobné.</p><p>Z Kvalifikační dokumentace a jednotlivých vyjádření zadavatele vyplývá, že není rozhodné, zda</p><p>specifické požadavky na informační systémy veřejné správy vyplývají z českých právních</p><p>předpisů či z předpisů zahraničních. Rozhodná je pouze zkušenost potencionálního</p><p>dodavatele s plněním požadavků na informační systémy veřejné správy vyplývajících</p><p>z právních předpisů. Tento postup zadavatele může Úřad jen kvitovat, jelikož umožněním</p><p>reference zahraničního informačního systému dochází k rozšíření okruhu dodavatelů, kteří by</p><p>se mohli zadávacího řízení účastnit, hospodářská soutěž tak může být potenciálně</p><p>intenzívnější o ty dodavatele se zahraniční zkušeností, kteří by se v případě nutnosti dodat</p><p>referenci odpovídající pouze českým právním předpisům nemohli zadávacího řízení účastnit.</p><p>K námitce týkající se zkušeností s integračními vazbami</p><p>152. Zadavatel v Kvalifikační dokumentaci požaduje doložit zkušenost s informačním systémem,</p><p>který obsahoval konkrétní integrační vazby (viz bod 119. odůvodnění tohoto rozhodnutí).</p><p>Požadavek na zkušenost s napojením na integrační vazby se týká významných služeb kategorie</p><p>1 (varianty a1) a významných služeb kategorie 3. Konkrétně u významné služby kategorie 1,</p><p>varianty a1, zadavatel požaduje, aby referovaný informační systém obsahoval integrační vazby</p><p>alespoň na dva jiné ze 4 uvedených typů informačních systémů. U významné služby kategorie</p><p>3 pak zadavatel požaduje, aby referovaný informační systém byl mimo jiné Agendovým</p><p>informačním systémem dle zákona o základních registrech a obsahoval integrační vazby na</p><p>jiné informační systémy, přičemž vymezil 4 rovnocenné alternativy těchto informačních</p><p>systémů. V obou případech se jednalo mj. o integrační vazby na Informační systém základních</p><p>registrů.</p><p>153. Navrhovatel považuje požadavek zadavatele týkající se integračních vazeb za neadekvátní,</p><p>neboť zadavatelem uvedené informační systémy představují poměrně recentní infrastrukturu</p><p>v prostředí České republiky, což dále z časového hlediska omezuje možnost doložení k nim se</p><p>vztahující významné služby, a zároveň není zřejmé, v čem má spočívat přidaná hodnota tohoto</p><p>požadavku zadavatele. Navrhovatel rovněž zpochybňuje požadavek zadavatele na doložení</p><p>zkušenosti s napojením na základní registry. Dle navrhovatele není vytvoření systémového</p><p>rozhraní pro napojení na jiný informační systém doménou pouze základních registrů. Dle</p><p>navrhovatele tento požadavek nesouvisí s předmětem veřejné zakázky.</p><p>154. Dle zadavatele je každé propojení dvou konkrétních systémů do značné míry jedinečné a takto</p><p>získanou zkušenost nelze nahradit zkušeností získanou propojením jakýchkoliv dvou jiných</p><p>systémů. Zadavatelem odkazované informační systémy, s jejichž napojením požaduje</p><p>relevantní zkušenost, mají podle zadavatele přesně definované komunikační protokoly,</p><p>schémata výměny dat i požadavky na kybernetickou bezpečnost, a tyto zkušenosti nelze</p><p>46</p><p>Č.j.: ÚOHS-25109/2022/500</p><p>zaměnit se zkušenostmi s propojením dvou soukromých systémů. Informační systém, který</p><p>je předmětem veřejné zakázky, bude integrován na všechny zadavatelem stanovené kategorie</p><p>informačních systémů a zkušenost s nimi je tak pro zadavatele relevantní.</p><p>155. Úřad k této námitce uvádí, že je úzce spojena s námitkou ohledně požadavku na zkušenosti</p><p>s dodáním informačního systému subjektům veřejné správy. Úřad tedy při posuzování námitky</p><p>o nepřiměřenosti požadavku na zkušenost s vytvářením konkrétních integračních vazeb bude</p><p>vycházet z úvah a závěrů uvedených výše ve vztahu k informačním systémům veřejné správy.</p><p>156. Informační systém, který je předmětem veřejné zakázky, bude napojen na jiné informační</p><p>systémy veřejné správy. Cílem tohoto propojení především je, aby nebylo nutné po uživateli</p><p>informačního systému (orgánu veřejné správy, veřejnosti) požadovat vyplnění informací,</p><p>kterými již orgány veřejné moci disponují. Pro orgány státní správy platí zásada zakotvená v § 6</p><p>odst. 2 správního řádu, dle které si správní orgán obstarává podklady přednostně s využitím</p><p>úřední evidence, do níž má přístup, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady a dotčené osoby</p><p>byly co nejméně zatěžovány. Zpravidla se jedná o základní registry, které obsahují informace</p><p>vedené orgány veřejné moci o občanech, státních i nestátních subjektech či o objektech</p><p>(nemovitých věcech či dopravních prostředích). Využití již existujících informačních systémů</p><p>tak usnadňuje výkon státní správy a usnadňuje a zrychluje komunikaci mezi adresáty veřejné</p><p>správy a orgány veřejné správy (Portál občana či Informační systém datových schránek). Jak</p><p>již bylo uvedeno výše, na informační systémy dodávané pro subjekty veřejné správy je kladena</p><p>řada legislativních a jiných požadavků, které je nutné splnit. Nejinak je tomu i v případě</p><p>procesu napojování jednoho informačního systému na druhý. Zadavatel v Kvalifikační</p><p>dokumentaci odkázal na typy informačních systémů, které dle vyjádření zadavatele ze dne</p><p>29. 3. 2022 představují základní prvky eGovernmentu a jsou využívány v rámci prosazování</p><p>principů podle Národního architektonického plánu. Zadavatelem odkazované informační</p><p>systémy mají přesně definované komunikační protokoly, schémata výměny dat i požadavky na</p><p>kybernetickou bezpečnost. Tyto požadavky jsou zpravidla upraveny v provozních řádech</p><p>jednotlivých informačních systémů, respektive v jejich technických přílohách, a jsou zcela</p><p>specifické. Dodavatel, který má zkušenosti s propojením dvou informačních systémů</p><p>v soukromoprávní oblasti, nemůže mít s těmito konkrétními požadavky zkušenosti. I kdyby při</p><p>napojení soukromých informačních systémů mělo stanovené požadavky např. na komunikační</p><p>protokoly, nebyla by tato konkrétní zkušenost relevantní, jelikož principy propojení, pokud</p><p>jsou v soukromé sféře vůbec stanoveny, se mohou výrazně lišit. Po zadavateli současně nelze</p><p>požadovat, aby v případě reference ze soukromého sektoru ověřoval, zda byly integrační</p><p>vazby vystavěny na obdobných principech jako ty u informačních systémů, na které odkazuje.</p><p>Zkušenosti s implementací konkrétních technických požadavků pak usnadní práci samotnému</p><p>dodavateli, který má o těchto požadavcích již povědomí na základě svých předchozích</p><p>zkušeností a dokáže tak například odhadnout, jaké konkrétní kroky budou s těmito požadavky</p><p>spojeny a jak ovlivní z časového hlediska průběh plnění veřejné zakázky. Pro zadavatele pak</p><p>takto zkušený dodavatel představuje přece jen jistějšího partnera pro to, aby byl předmět</p><p>veřejné zakázky splněn řádně a včas.</p><p>157. Požadavek na zkušenosti s integračními vazbami na konkrétní informační systémy veřejné</p><p>správy vznesl zadavatel z toho důvodu, že předmět veřejné zakázky – informační systém</p><p>Evidence stavebních postupů – bude napojen na tyto konkrétní typy informačních systémů.</p><p>Úřad se proto nemůže ztotožnit s námitkou navrhovatele, že tento požadavek nesouvisí</p><p>47</p><p>Č.j.: ÚOHS-25109/2022/500</p><p>s předmětem veřejné zakázky. Má-li být informační systém, který je předmětem veřejné</p><p>zakázky, napojen na zadavatelem uvedené základní registry, nelze v rámci nastavení kritérií</p><p>technické kvalifikace zadavateli vyčítat, že ověřuje, zda mají potencionální dodavatelé</p><p>s propojením informačního systému na tyto registry zkušenosti. Prostřednictvím kritérií</p><p>technické kvalifikace zadavatel stanoví určité síto mezi potencionálními dodavateli tak, aby se</p><p>zadávacího řízení účastnili jen ti dodavatelé, kteří již mají zkušenosti právě s činnostmi, které</p><p>bude muset případný dodavatel vykonat právě v rámci plnění veřejné zakázky, o kterou se</p><p>uchází. Požadavek na zkušenosti s integračními vazbami tak považuje Úřad za zcela legitimní.</p><p>Navíc, jak vyplynulo z vyjádření zadavatele ze dne 29. 3. 2022, informační systém Evidence</p><p>stavebních postupů bude muset být integrován na všechny zadavatelem stanovené kategorie</p><p>informačních systémů. Zadavatel v Kvalifikační dokumentaci však nepožaduje, aby referenční</p><p>významná služba 1 a 3 obsahovala integrační vazby na všechny tam zmíněné informační</p><p>systémy, ale postačí jen na některé z nich. Takto stanoveným požadavkem tak nedošlo</p><p>k výraznému omezení hospodářské soutěže, rozšiřuje se tak totiž počet případných referencí,</p><p>které mohou dodavatelé k prokázání technické kvalifikace využít. Pouze pro úplnost Úřad</p><p>v této souvislosti Úřad opětovně poukazuje na relativně vysoký počet doručených žádostí</p><p>o účast (5) a na výsledek posouzení těchto žádostí uvedený zejména v Protokolu o posouzení</p><p>žádostí o účast z jednání komise dne 25. 3. 2022, podle něhož min. 4 dodavatelé v plném</p><p>rozsahu splnili požadovanou technickou kvalifikaci (s tím, že žádost o účast pátého dodavatele</p><p>obsahovala nedostatky, které jsou uvedeny v příloze č. 3 předmětného protokolu a které se</p><p>týkaly splnění požadavků na členy realizačního týmu, nikoli předkládaných referenčních</p><p>zakázek).</p><p>158. Navrhovatel také v souvislosti s požadavkem zadavatele na zkušenosti s integračními vazbami</p><p>považoval za neadekvátní požadavek, aby významná služba kategorie 1, varianta a1,</p><p>obsahovala integrační vazby alespoň na 2 různé typy konkrétních informačních systémů, a to</p><p>na Informační systém základních registrů a/nebo na eGSB, na Národní bod pro identifikaci</p><p>a autentizaci, na Informační systém datových schránek či na Portál občana či jiný portál</p><p>veřejné správy, a u významné služby kategorie 3 integrační vazby na Informační systém</p><p>základních registrů, nebo eGSB, nebo JIP nebo KAAS, jelikož tyto informační systémy</p><p>představují poměrně recentní infrastrukturu v prostředí České republiky, což dále z časového</p><p>hlediska omezuje možnost doložení k nim se vztahující významné služby. K této námitce uvádí</p><p>Úřad následující.</p><p>159. Úřad připouští jako relativně recentní pouze informační systémy Národní bod pro identifikaci</p><p>a autentizaci a Portál občana, které byly uvedeny do provozu v červenci a srpnu roku 2018.</p><p>Nicméně v době zahájení zadávacího řízení existovaly již déle než 3 roky, čímž ustanovení § 79</p><p>odst. 2 písm. b) zákona zůstalo nedotčeno. Navíc je ze zadávacích podmínek (viz bod 119.</p><p>odůvodnění tohoto rozhodnutí) zřejmé, že není nutné dokládat zkušenost konkrétně s těmito</p><p>dvěma informačními systémy. Významnou službu kategorie 1 lze splnit i prostřednictvím</p><p>varianty a2, u které zadavatel žádné požadavky na zkušenosti s integračními vazbami nevznesl,</p><p>u varianty a1 lze u významné služby kategorie 1 doložit zkušenosti i bez integračních vazeb na</p><p>tyto dva informační systémy, když zadavatel připouští i zkušenosti s integračními vazbami na</p><p>Informační systém základní registrů, eGSB, Informační systém datových schránek nebo jiný</p><p>portál veřejné správy. Je tedy zřejmé, že zkušenosti s integračními vazbami na Portál občana</p><p>a Národní bod pro identifikaci a autentizaci nejsou pro splnění technické kvalifikace</p><p>u významné služby kategorie 1 nezbytné. V případě významných služeb kategorie 3 zadavatel</p><p>48</p><p>Č.j.: ÚOHS-25109/2022/500</p><p>nepožaduje zkušenosti s integrací na tyto dva informační systémy. Pro úplnost Úřad dodává,</p><p>že ostatní informační systémy, které zadavatel v souvislosti s integračními vazbami</p><p>v Kvalifikační dokumentaci zmiňuje, nelze považovat za recentní, když Informační systém</p><p>datových schránek byl uveden do provozu v roce 2009, Informační systém základních registrů</p><p>v roce 2012, eGSB existuje již více než 7 let a JIP a KAAS již více než 11 let (jak uvedl zadavatel</p><p>v rozhodnutí o námitkách, což navrhovatel v podaném návrhu nezpochybnil). Dle názoru</p><p>Úřadu tak není tento požadavek zadavatele v rozporu se zákonem a ani nedochází</p><p>k bezdůvodnému omezení hospodářské soutěže, když zadavatel umožňuje významnou službu</p><p>kategorie 1 a kategorie 3 doložit i jinak než pouze prostřednictví zkušeností s integrací</p><p>informačních systémů Portál občana a Národní bod pro identifikaci a autentizaci.</p><p>160. Na základě výše uvedeného tak dospěl Úřad k závěru, že požadavek zadavatele na zkušenosti</p><p>s integračními vazbami na informační systémy veřejné správy není nepřiměřený vzhledem</p><p>k předmětu veřejné zakázky a nedochází k bezdůvodnému omezení hospodářské soutěže.</p><p>Námitka navrhovatele tak není důvodná.</p><p>K námitce týkající se ekvivalence provozu datových center</p><p>161. Zadavatel v Kvalifikační dokumentaci mezi obecné požadavky na předmět významné služby</p><p>k prokázání technické kvalifikace dodavatelů zahrnul požadavek, aby „(…) alespoň jedna</p><p>z významných služeb kategorie 1, významných služeb kategorie 2 nebo významných služeb</p><p>kategorie 3 musela (v rámci prokázání technické kvalifikace) spočívat v zajištění dodávky nebo</p><p>rozvoji informačního systému, který byl vybudován jako vysoce dostupný z minimálně dvou</p><p>datových center v odlišných lokalitách, (přípustné jsou varianty: (i) active-active, (ii) activepasive nebo (iii) active-active s loadbalancer), tj. na různých adresách a s režimem provozu</p><p>24x7.“ (viz bod 119. odůvodnění tohoto rozhodnutí).</p><p>162. Dle navrhovatele je tento požadavek zadavatele nepřiměřeně restriktivní, přičemž zadavatel</p><p>nezohledňuje skutečnost, že by stejná míra dostupnosti mohla být zajištěna i jiným způsobem</p><p>– prostřednictvím datového centra v jedné lokalitě (např. se dvěma autonomními celky</p><p>s vlastní záložním zdrojem energie).</p><p>163. Za účelem posouzení této námitky je zapotřebí se zabývat otázkou, zda je řešení dostupnosti</p><p>uvedené navrhovatelem ekvivalentní požadavku zadavatele. V souvislosti s touto otázkou se</p><p>Úřad obrátil na subjekty, do jejichž oboru činnosti tato otázka spadá a získal odborná</p><p>stanoviska od celkem pěti dodavatelů (viz body 43. – 49. odůvodnění tohoto rozhodnutí),</p><p>ze kterých vyplývá následující.</p><p>164. Z většiny odpovědí odborné veřejnosti (4 odpovědi z 5) vyplývá, že rozdíl mezi provozem</p><p>informačního systému z jedné či více lokalit nespočívá pouze v zajištění bezpečnosti</p><p>a nepřetržitého provozu systému, ale také v rozdílných zkušenostech při tvorbě návrhu</p><p>takového systému či v rozdílném použití technologií. Dodavatel TESCO SW a.s. uvedla,</p><p>že v případě, kdy předmětem dodávky je i dodávka systémového SW a HW (tak jako</p><p>v šetřeném případě – viz bod 2. odůvodnění tohoto rozhodnutí), je pro propojení datových</p><p>center v různých lokalitách vyžadováno použití jiných technologií. Dodavatel GORDIC spol.</p><p>s r.o. považuje provoz ve dvou odlišných datových centrech za komplikovanější z důvodu</p><p>zajištění dostatečných časových odezev při provozu i při výpadku jednoho datového centra.</p><p>Dodavatel OKsystem a.s. spatřuje odlišnosti návrhu systému určeného pro dvě a více datových</p><p>center (oproti návrhu a provozu systému se dvěma autonomními celky určenými pro běh</p><p>49</p><p>Č.j.: ÚOHS-25109/2022/500</p><p>v rámci jedné lokality) již v principech tohoto návrhu, jelikož je v něm třeba odlišně vyřešit</p><p>dobu latence komunikační infrastruktury, způsoby replikace dat, směrování uživatelů,</p><p>způsob zálohování, plán obnovy a postupy přepínání mezi jednotlivými centry. Dodavatel</p><p>Oracle Czech a.s. se vyjádřila v tom smyslu, že hlavní rozdíl spočívá v návrhu a zajištění</p><p>propojení dvou vzdálených datových center, které je složitější než v případě jednoho</p><p>datového centra, přičemž za náročný projekt pak označila propojení dvou datových center.</p><p>Pokud tedy potencionální dodavatel nemá zkušenosti s provozem dvou datových center</p><p>v odlišných lokalitách, bude pro něj propojení dvou datových center v duchu odpovědi</p><p>dodavatele Oracle Czech a.s. mnohem náročnější než pro dodavatele, který již relevantní</p><p>zkušenosti s provozem datových center v odlišných lokalitách již má. Tyto odlišnosti dvou</p><p>posuzovaných variant odpovídají odůvodnění zadavatele uvedenému ve vyjádření ze dne</p><p>15. 3. 2022 (viz zejména bod 52. odůvodnění tohoto rozhodnutí), v němž mj. uvedl, že provoz</p><p>dvou datových center je mnohem náročnější, a to především z důvodu zajištění</p><p>automatického přepínání mezi jednotlivými centry v případě výpadku jednoho z nich, zajištění</p><p>replikace dat do obou lokalit, či zajištění load balancingu, tedy průběžného řízení zátěže</p><p>v obou lokalitách, dále z důvodu odlišných síťových charakteristik, odlišného řešení doby</p><p>latence a časových odezev, přičemž všechny tyto odlišnosti je třeba zohlednit již při návrhu</p><p>řešení, jeho implementaci a při reálném provozu informačního systému.</p><p>165. K odpovědi dodavatele OR-CZ spol. s r.o., který uvedl, že z technického hlediska považuje obě</p><p>varianty za ekvivalentní, uvádí Úřad následující. Tato odpověď je dle Úřadu v rozporu s dalšími</p><p>odbornými stanovisky získanými v průběhu správního řízení, avšak současně z takto stručné</p><p>odpovědi nejsou zřejmé žádné důvody, pro které tato společnost označila posuzované</p><p>alternativy provozu datového centra za ekvivalentní. S ohledem na stručnou (a nijak</p><p>podrobněji odůvodněnou) odpověď dodavatele OR-CZ spol. s r.o. tudíž nelze vyloučit, že tato</p><p>společnost ve svých úvahách nezohlednila aspekty dané problematiky (jelikož se k nim</p><p>v podané odpovědi žádným způsobem nevyjádřila), které naopak v podrobnostech vyjádřili</p><p>ostatní dodavatelé, kteří Úřadu poskytli své odborné stanovisko. Vzhledem k tomu, že důvody,</p><p>pro které zadavatel nepřipustil jinou alternativu než provoz dvou datových center v odlišných</p><p>lokalitách, tedy ani tu uvedenou navrhovatelem, mají oporu v názorech většiny oslovené</p><p>odborné veřejnosti, nepřistoupil Úřad k dalšímu zjišťování důvodů, které vedly dodavatele ORCZ spol. s r.o. k závěru, že z technického hlediska se jedná o ekvivalentní alternativy.</p><p>166. S ohledem na výše uvedené se tak nelze ztotožnit se závěrem navrhovatele uvedeným podání</p><p>navrhovatele ze dne 8. 6. 2022 ohledně závěrů plynoucích z doručených odborných</p><p>stanovisek, tj. že by odpovědi oslovených dodavatelů prokazovaly, že „zkušenosti získané při</p><p>dodávce nebo rozvoji informačního systému napojeného na dvě datová centra, ať již</p><p>v odlišných lokalitách nebo v jedné lokalitě, jsou vzájemně zastupitelné“.</p><p>167. Pro úplnost Úřad podotýká, že na základě výše uvedených závěrů ve vztahu ke zjištěným</p><p>skutečnostem z obsahu získaných odborných stanovisek považoval Úřad za nadbytečné</p><p>a neúčelné vyhovět návrhu zadavatele na oslovení odborníků z akademické sféry v souvislosti</p><p>s řešenou problematikou, jelikož odlišnost realizace posuzovaných alternativ datových center</p><p>vyplynula již z odpovědí odborných subjektů, kterým Úřad položil otázku uvedenou v bodě 43.</p><p>odůvodnění tohoto rozhodnutí dříve, než zadavatel vznesl svůj požadavek na položení</p><p>konkrétní jím formulované otázky. Úřad tak považoval za neúčelné oslovovat další subjekty</p><p>50</p><p>Č.j.: ÚOHS-25109/2022/500</p><p>s jinak znějící otázkou ve věci řešené problematiky, když potřebné informace již získal od jiných</p><p>subjektů fungujících na relevantním trhu.</p><p>168. Na základě výše uvedeného tedy Úřad dospěl k dílčímu závěru, že alternativa uvedená</p><p>navrhovatelem - zkušenost se zajištěním dodávky nebo rozvojem informačního systému, který</p><p>byl vybudován jako vysoce dostupný z datového centra v jedné lokalitě (např. se dvěma</p><p>autonomními celky s vlastní záložním zdrojem energie) – není srovnatelná s požadavkem</p><p>zadavatele uvedeným v Kvalifikační dokumentaci – tj. zkušeností se zajištěním dodávky nebo</p><p>rozvojem informačního systému, který byl vybudován jako vysoce dostupný z minimálně dvou</p><p>datových center v odlišných lokalitách, (přípustné jsou varianty: (i) active-active, (ii) activepasive nebo (iii) active-active s loadbalancer), tj. na různých adresách a s režimem provozu</p><p>24x7. Z výše uvedeného vyplývá, že odlišnosti mezi jednotlivými koncepcemi provozu</p><p>datového centra/datových center spočívají nejen v schopnosti zajistit vzájemně zastupitelnou</p><p>vysokou dostupnost informačního systému, ale rozdílné jsou i zkušenosti spojené</p><p>s technickým a technologickým aspektem rozvoje a dodání takového informačního systému.</p><p>169. Informační systém, který je předmětem veřejné zakázky, bude provozován jako vysoce</p><p>dostupný z minimálně dvou datových center v odlišných lokalitách. Požaduje-li zadavatel, aby</p><p>měl potencionální dodavatel s návrhem a provozem informačního systému zkušenosti, které</p><p>odpovídají tomu, jak bude provozován předmět veřejné zakázky, a současně není alternativa</p><p>uvedená navrhovatelem zcela srovnatelná s požadavkem zadavatele, považuje Úřad</p><p>požadavek zadavatele v rámci technické kvalifikace za přiměřený. Dle Úřadu je v posuzovaném</p><p>případě nesporné, že navrhovatelem rozporovaný požadavek zadavatele na zkušenosti</p><p>s rozvojem a provozem informačního systému dostupného z minimálně dvou datových center</p><p>v odlišných lokalitách úzce souvisí s předmětem veřejné zakázky, když má být informační</p><p>systém, který je předmětem veřejné zakázky, vybudován právě jako vysoce dostupný</p><p>z minimálně dvou odlišných lokalit. Současně ani nelze dospět k závěru, že by požadavek</p><p>zadavatele bezdůvodně omezoval hospodářskou soutěž. V šetřeném zadávacím řízení bylo</p><p>zadavateli doručeno celkem 5 žádostí o účast, přičemž všechny tyto žádosti dle protokolů</p><p>o posouzení žádostí obsahovaly významné služby, které jeho požadavek splňují. Úřad</p><p>současně považuje počet podaných žádostí o účast za dostatečný s ohledem na předmět</p><p>veřejné zakázky. Požadavek zadavatele tak dle Úřadu nezpůsobil nedůvodné narušení</p><p>hospodářské soutěže.</p><p>170. I přes zjištěnou odlišnost ve zkušenostech spojených s posuzovanými alternativami provozu</p><p>datových center však musí Úřad přisvědčit námitce navrhovatele v tom, že by odůvodnění</p><p>zadavatele o přírodních katastrofách bylo na místě pouze v technických podmínkách, nikoliv</p><p>však v technické kvalifikaci. K tomu Úřad uvádí, že z vyjádření zadavatele, která učinil</p><p>v průběhu správního řízení i z rozhodnutí o námitkách vyplývá, že požadavek na zkušenosti</p><p>s rozvojem či provozem dvou datových center v odlišných lokalitách zvolil za účelem</p><p>maximální možné eliminace nedostupnosti informačního systému Evidence stavebních</p><p>postupů. Jak vyplynulo z provedeného šetření, je z hlediska bezpečnosti vhodnější umístit</p><p>servery do dvou odlišných lokalit, a to za účelem zamezení výpadku služby např. z důvodu</p><p>dlouhodobých výpadků energií či telekomunikačních sítí, zatopení lokality nebo v případě</p><p>přírodní katastrofy. Je-li těmito nepředvídatelnými okolnostmi (či někdy předvídatelnými</p><p>např. v podobě plánovaného přerušení dodávky elektrické energie) zasažena jedna lokalita,</p><p>funkčnost informačního systému je zajištěna z lokality druhé. Požadavku zadavatele na provoz</p><p>51</p><p>Č.j.: ÚOHS-25109/2022/500</p><p>dvou datových center ve dvou odlišných lokalitách tak lze z hlediska zajištění nepřetržitého</p><p>provozu informačního systému rozumět. Nicméně dle Úřadu jsou tyto důvody spojeny až se</p><p>samotným provozem informačního systému a samy o sobě nesouvisí s technickou kvalifikací</p><p>dodavatelů, jelikož ničeho nevypovídají o jejich zkušenostech nezbytných pro řádné splnění</p><p>předmětu veřejné zakázky. Za relevantní důvody vztahující se ke kritériím technické kvalifikace</p><p>považuje Úřad až ty, které souvisí právě se zkušeností dodavatelů ohledně přípravy a provozu</p><p>datových center, přičemž odlišnost těchto zkušeností vyplynula z obsahu výše uvedených</p><p>odborných stanovisek. I když tedy k důvodům týkajícím se zajištění bezpečnosti</p><p>a nepřetržitého provozu nelze v rámci posouzení zákonnosti požadavku zadavatele v rámci</p><p>technické kvalifikace přihlédnout, je ze skutečností zjištěných v průběhu správního řízení</p><p>zřejmé, že se posuzované alternativy provozu datových center liší nejen z hlediska zajištění</p><p>bezpečnosti a dostupnosti informačního systému, ale i – a to považuje Úřad v posuzované věci</p><p>za relevantní – z hlediska zkušeností dodavatelů s těmito datovými centry. Skutečnost,</p><p>že důvody zadavatele týkající se zajištění bezpečnosti a neustálého provozu informačního</p><p>systému, nesouvisí se zkušenostmi dodavatelů a neměly by tak být vztahovány k požadavku</p><p>na technickou kvalifikaci dodavatele, ale až v souvislosti s požadavky na technické podmínky</p><p>plnění předmětu veřejné zakázky, však s ohledem na zjištěné odlišnosti ve zkušenostech</p><p>dodavatelů nemůže vést k závěru, že požadavek zadavatele byl v rozporu se zákonem.</p><p>171. Vzhledem k tomu, že provedené šetření u odborné veřejnosti vedlo k závěru o odlišnosti</p><p>zkušeností s rozvojem a provozem dvou datových center v odlišných lokalitách</p><p>od navrhovatelem uvedené alternativy, je zřejmé, že tímto požadavkem zadavatel ověřuje</p><p>zkušenosti potencionálních dodavatelů právě se zadavatelem požadovaným a ve veřejné</p><p>zakázce zamýšleným provozem informačního centra. Tyto zkušenosti (ostatně stejně jako</p><p>každé jiné) potencionálních dodavatelů pak zadavatel prověřuje právě prostřednictvím</p><p>kvalifikačních kritérií a nikoliv prostřednictvím technických podmínek.</p><p>172. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že požadavek zadavatele je přiměřený, jelikož úzce souvisí</p><p>s předmětem veřejné zakázky a současně je zjevné, že i přes tento požadavek se hospodářské</p><p>soutěže o veřejnou zakázku účastní dostatečný počet dodavatelů a účinná hospodářská soutěž</p><p>tak není nijak zásadně omezena. Námitka navrhovatele tak není důvodná.</p><p>K námitce týkající se hodnoty podpory a rozvoje</p><p>173. Zadavatel v Kvalifikační dokumentaci ve vztahu k Významné službě kategorie 1 požadoval,</p><p>aby součástí této služby bylo mimo jiné i „kontinuální poskytování služeb podpory a rozvoje</p><p>informačního systému po dobu minimálně 24 měsíců (ode dne finální akceptace informačního</p><p>rozvoje), přičemž hodnota podpory a rozvoje informačního systému musela činit (v souhrnu)</p><p>minimálně 10 mil. Kč bez DPH za těchto 24 měsíců (do této doby se nezapočítává případná</p><p>cena potřebných licencí pro poskytování služeb podpory a rozvoje)“. Současně pro tento</p><p>požadavek platí, že poskytování tohoto plnění nemuselo být ukončeno (viz bod 119.</p><p>odůvodnění tohoto rozhodnutí k dalším požadavkům na významnou službu kategorie 1,</p><p>varianty a2).</p><p>174. Dle navrhovatele tento požadavek nepřípustně zužuje okruh významných služeb, když</p><p>se o tuto dobu zkracuje délka období, za které lze zkušenosti s významnými službami dokládat,</p><p>a současně jsou tímto požadavkem vyloučeny recentní zkušenosti dle aktuálních standardů</p><p>v oblasti zabezpečení informačních systémů. Dle navrhovatele je tedy tento požadavek</p><p>52</p><p>Č.j.: ÚOHS-25109/2022/500</p><p>v rozporu s ustanovením § 79 odst. 2 písm. b) zákona, jelikož neumožňuje doložení</p><p>významných dodávek v posledních 3 letech před zahájením zadávacího řízení.</p><p>175. Úřad k této námitce nejprve uvádí, že navrhovatel tedy brojí proti tomu, že v rámci</p><p>referenčních zakázek nelze uplatnit služby podpory a rozvoje informačních systémů, které byly</p><p>dokončeny až po datu 8. 10. 2019, k nimž se tyto služby vztahují.</p><p>176. Úřad předně konstatuje, že vzhledem k tomu, že součástí plnění veřejné zakázky bude</p><p>i poskytování služeb podpory a rozvoje (viz bod 2. odůvodnění tohoto rozhodnutí), ověřuje</p><p>zadavatel zkušenosti dodavatelů právě s tímto typem služeb spojených s provozem</p><p>informačního systému. Požadavek zadavatele tak jednoznačně souvisí s předmětem veřejné</p><p>zakázky.</p><p>177. Dle § 79 odst. 2 písm. b) zákona může zadavatel k prokázání technické kvalifikace požadovat</p><p>seznam významných referencí poskytnutých za poslední 3 roky před zahájením zadávacího</p><p>řízení, přičemž pokud je to nezbytné pro zajištění přiměřené úrovně hospodářské soutěže,</p><p>může připustit i starší reference. Podle § 79 odst. 3 zákona se u zakázek pravidelné povahy</p><p>(a tedy v právě řešené situaci, kdy referenční zakázkou jsou služby podpory a rozvoje, a tedy</p><p>zakázky pravidelné povahy), pro účely prokázání technické kvalifikace považuje za rozhodný</p><p>rozsah zakázky realizovaný v průběhu doby podle § 79 odst. 2 písm. b) zákona. Jak již bylo</p><p>uvedeno výše, služby podpory a rozvoje budou součástí plnění předmětu veřejné zakázky – za</p><p>tímto účelem stanovil zadavatel požadavek, aby s těmito službami měl potencionální</p><p>dodavatel relevantní zkušenosti. Služby podpory a rozvoje logicky následují až poté, co je</p><p>informační systém vyvinut a uveden do provozu. Je tedy zřejmé, že pokud součástí služeb</p><p>spojených s vývojem, implementací a provozem informačního systému byly i služby rozvoje a</p><p>podpory, byl informační systém uveden do provozu dříve, než došlo k plnění těchto služeb.</p><p>V rámci požadavku na zkušenosti s těmito službami se tak posouvá i období, za které lze tyto</p><p>služby uvést jako splněné v rámci prokázání technické kvalifikace.</p><p>178. Skutečnost, že zadavatel nastavením tohoto kritéria u významné služby kategorie 1 odsunul</p><p>případné relevantní reference dále do minulosti, není v rozporu se zákonem, když zákon</p><p>výslovně připouští, aby zadavatel uznal reference za dobu delší než tři roky. Odsunutím</p><p>takových referencí dále do minulosti zadavatel naopak rozšiřuje okruh relevantních</p><p>dodavatelů, kteří by mohli toto kritérium technické kvalifikace splnit.</p><p>179. Co se týče navrhovatelem namítaného znemožnění uplatnění služeb podpory a rozvoje</p><p>informačních systémů, které byly dodavatelem dokončeny až po datu 8. 10. 2019 (tj. přesně</p><p>24 měsíců před zahájením zadávacího řízení), k nimž se tyto služby vztahují, Úřad konstatuje,</p><p>že tímto navrhovatel de facto brojí proti době, po kterou měly být služby podpory a rozvoje</p><p>poskytovány. Navrhovatel totiž vyslovil názor, že jsou požadavkem zadavatele vylučovány</p><p>recentní zkušenosti vyplývající z aktuálních standardů v oblasti zabezpečení informačních</p><p>systémů.</p><p>180. K tomu Úřad uvádí, že i po dodání informačního systému dodavatelé v rámci poskytování</p><p>služeb podpory a rozvoje nepochybně získávají specifické zkušenosti (ať už s implementací</p><p>legislativních či jiných požadavků vztahujících se na informační systémy a dalším rozvojem</p><p>informačního systému). Nelze tak považovat za jakkoli nepřiměřené, když zadavatel požaduje</p><p>prokázání zkušeností s poskytováním takových služeb. Současně Úřad uvádí, že ani dobu dvou</p><p>let nelze považovat za jakkoli excesivní v tom smyslu, že by se jednalo o nadbytečně dlouhou</p><p>53</p><p>Č.j.: ÚOHS-25109/2022/500</p><p>dobu poskytování služeb. Naopak Úřad považuje dobu dvou let v daném případě, kdy se jedná</p><p>o poskytování kontinuálních, specifických a vysoce odborných služeb (které jsou běžně</p><p>poskytovány v časovém horizontu většího počtu let), za zcela adekvátní pro posouzení,</p><p>zda je dodavatel schopen v delším časovém intervalu poskytovat řádně a včas služby podpory</p><p>a rozvoje systému. V této souvislosti lze podotknout, že navrhovatel ani v podaném návrhu</p><p>nevyslovil ideální délku doby poskytování předmětných služeb, k čemuž je nutno doplnit,</p><p>že stěží by bylo možno například dobu několika málo jednotek měsíců považovat za adekvátní</p><p>důkaz o schopnosti dodavatele poskytovat řádně a včas služby natolik odborné a specifické,</p><p>jakými jsou služby podpory a rozvoje informačního systému. Ačkoli navrhovatel argumentuje,</p><p>že zadavatel vyloučil recentní zkušenosti vyplývající ze standardů v oblasti zabezpečení</p><p>informačních systémů, Úřad upozorňuje, že to automaticky neznamená, že dodavatelé</p><p>disponující „staršími“ referencemi takové zkušenosti či znalosti nemají. Úřad doplňuje,</p><p>že zadavatel není povinen v rámci požadavků k prokázání technické kvalifikace stanovit</p><p>požadavky na referenční zakázky dle přání dodavatelů, nýbrž zejména za účelem prokázání</p><p>zkušeností nezbytných pro plnění veřejné zakázky.</p><p>181. S ohledem na výše uvedené má Úřad za to, že zadavatel nastavením tohoto požadavku</p><p>na technickou kvalifikaci neomezil hospodářskou soutěž a ani neporušil § 79 odst. 2 písm. b)</p><p>zákona.</p><p>K námitce týkající se kritérií pro snižování počtu účastníků</p><p>182. Zadavatel v Kvalifikační dokumentaci stanovil i pravidla pro snižování počtu účastníků</p><p>zadávacího řízení pro případ, že se zadávacího řízení budou účastnit více jak tři účastníci.</p><p>K účasti v soutěžním dialogu pak zadavatel vyzve tři účastníky s prokázanou kvalifikací</p><p>a současně s nejvyššími počty bodů. Body obdrží účastníci zadávacího řízení za</p><p>a) další doložené významné služby kategorie 1, 2 a 3 nad rámec těch, kterými byla</p><p>prokazována technická kvalifikace,</p><p>b) doložení významné služby kategorie 4, u které budou kromě obecných požadavků na</p><p>významné služby splněny i další kritéria,</p><p>c) členy realizačního týmu</p><p>(blíže viz bod 120. odůvodnění tohoto rozhodnutí).</p><p>183. Navrhovatel tato pravidla napadá z důvodu nepřiměřeného zvýhodňování těch dodavatelů,</p><p>kteří již ve veřejném sektoru mají postavení zavedeného dodavatele, a to právě ve vazbě</p><p>na kvalifikační kritéria, která napadal výše (tj. zkušenosti s dodávkou informačního systému</p><p>pro veřejný sektor a zkušenosti s napojením na základní registry).</p><p>184. Úřad nejprve uvádí, že posouzení této námitky úzce souvisí se závěry uvedenými k námitkám</p><p>souvisejícím s požadavky na zkušenosti s dodáním informačního systému pro subjekty veřejné</p><p>správy a s požadavky na zkušenosti s integračními vazbami. Úřad tedy bude při posuzování</p><p>této námitky vycházet ze svých úvah a závěrů učiněných ve vztahu k těmto námitkám.</p><p>Za rozhodné pak Úřad považuje, že ani v jednom z výše uvedených případů námitek nedospěl</p><p>k závěru, že by kritéria technické kvalifikace nastavil zadavatel v rozporu se zásadou</p><p>přiměřenosti či zákazu diskriminace a že by postupem zadavatele došlo k narušení</p><p>hospodářské soutěže a samotná soutěž na posuzovanou veřejnou zakázku tak byla z jeho</p><p>strany deformována.</p><p>54</p><p>Č.j.: ÚOHS-25109/2022/500</p><p>185. Zadavatel má dle ustanovení § 68 odst. 4 a § 111 zákona v rámci řízení o soutěžním dialogu</p><p>možnost si v oznámení o zahájení zadávacího řízení vyhradit pravidla pro snížení počtu</p><p>účastníků, současně však musí v oznámení tato kritéria stanovit a uvést nejnižší počet</p><p>účastníků, kteří po snížení počtu účastníků v zadávacím řízení zůstanou (ze zákona minimálně</p><p>3, výjimkou z tohoto počtu je situace, kdy je účastníků méně než 3 – viz § 111 odst. 4 zákona).</p><p>Jako kritéria pro snížení počtu účastníků zadávacího řízení je přitom zadavatel podle § 111</p><p>odst. 3 zákona oprávněn stanovit kritéria technické kvalifikace. Účastníky, kteří nebyli vybráni</p><p>při snížení počtu účastníků zadávacího řízení, je zadavatel povinen vyloučit z účasti</p><p>v zadávacím řízení. Nevyloučené účastníky (tedy omezený počet účastníků z těch, kteří splnili</p><p>kritéria kvalifikace) pak zadavatel vyzve k účasti v soutěžním dialogu.</p><p>186. Obecně lze konstatovat, že snížení počtu účastníků zadávacího řízení představuje jeden</p><p>z nástrojů, které mohou zefektivnit zadávací řízení. Tento postup umožní zadavateli posuzovat</p><p>a hodnotit jen nabídky těch dodavatelů, u nichž je vzhledem k míře naplnění technické</p><p>kvalifikace pravděpodobné, že budou schopni podat konkurenceschopnou nabídku. Dle</p><p>důvodové zprávy k zákonu je uplatnění této možnosti vhodné u náročnějších řízení, kdy by</p><p>jednání s velkým množstvím účastníků způsobovalo zadavateli velkou administrativní zátěž,</p><p>především tedy v případě veřejných zakázek se složitým předmětem plnění, kdy by vedení</p><p>jednání s větším množstvím účastníků bylo neefektivní.</p><p>187. V návaznosti na výše uvedené je zřejmé, že zadavatel byl (s odkazem na § 68 odst. 4 zákona)</p><p>oprávněn v posuzovaném případě stanovit pravidla pro snižování počtu účastníků zadávacího</p><p>řízení. V souladu se zákonem pak jako kritéria pro snižování počtu účastníků zadávacího řízení</p><p>zvolil kritéria technické kvalifikace (viz § 111 odst. 3 zákona) a stanovil počet účastníků, se</p><p>kterými bude jednat v další fázi zadávacího řízení (viz bod 120. odůvodnění tohoto</p><p>rozhodnutí). Kritéria pro snižování počtu účastníků – kritéria technické kvalifikace – nastavil</p><p>zadavatel tak, že souvisí s kvalifikačními technickými kritérii dle bodu 2.5.1 Kvalifikační</p><p>dokumentace. Nejvíce bodů pro účely snižování počtu účastníků zadávacího řízení dostanou</p><p>dle Kvalifikační dokumentace (viz bod 120. odůvodnění tohoto rozhodnutí) ti dodavatelé, kteří</p><p>předloží více významných služeb kategorie 1, 2 nebo 3 (vedle těch, které uvedli pro účely</p><p>kvalifikace) a za členy realizačního týmu. Pokud navrhovatel zpochybňuje takové nastavení</p><p>kritérií snižování počtu účastníků zadávacího řízení, jelikož jimi zadavatel zvýhodňuje</p><p>dodavatele, kteří s dodávkou informačního systému subjektům veřejné správy mají více</p><p>zkušeností, Úřad na volbě těchto kritérií naopak nespatřuje žádné nezákonnosti, jelikož se</p><p>jedná o kritéria technické kvalifikace, která souvisí s předmětem veřejné zakázky. Zadavatel</p><p>prostřednictvím těchto kritérií dal jasně najevo, že upřednostní účastníky s bohatšími</p><p>zkušenostmi s dodávkou významných služeb pro subjekty veřejné správy. Vzhledem k tomu,</p><p>že předmětem veřejné zakázky je informační systém veřejné správy, je dle Úřadu zcela</p><p>oprávněné, že zadavatel upřednostní v další fázi zadávacího řízení pouze ty účastníky, kteří se</p><p>oproti ostatním dle uvedených referencí nebo členů realizačního týmu jeví jako zkušenější,</p><p>jelikož je u nich vyšší šance na dodání předmětu veřejné zakázky v souladu s požadovanými</p><p>parametry a v požadovaném termínu (příp. na rychlejší a bezproblémovější průběh plnění</p><p>veřejné zakázky). Tito dodavatelé vzhledem ke svým zkušenostem si již jsou vědomi toho, jaké</p><p>legislativní či jiné požadavky budou muset při vývoji, implementaci, provozu a rozvoji</p><p>informačního systému veřejné správy naplnit.</p><p>55</p><p>Č.j.: ÚOHS-25109/2022/500</p><p>188. Účelem kvalifikačních kritérií a kritérií pro snižování počtu účastníků zadávacího řízení není</p><p>zajistit, aby se zadávacího řízení mohl zúčastnit každý dodavatel, ale zajistit, aby se zadávacího</p><p>řízení mohli účastnit jen ti dodavatelé, kteří již mají relevantní zkušenosti a bylo tak v pokud</p><p>možno maximální možné míře eliminováno riziko, že předmět veřejné zakázky nebude dodán</p><p>řádně a včas. Po zadavateli nelze spravedlivě požadovat, aby nastavil kritéria kvalifikace</p><p>a kritéria snižování počtu účastníků tak, aby byla umožněna hospodářská soutěž pro všechny</p><p>dodavatele informačních systémů bez ohledu na jejich zkušenosti. Pokud předmětem veřejné</p><p>zakázky je plnění s určitými specifiky (v daném případě informační systém veřejné správy), je</p><p>zcela jistě adekvátní, aby zadavatel v rámci omezení počtu účastníků zadávacího řízení</p><p>zvýhodnil ty dodavatele, kteří mají zkušenosti s plněním právě s těmito specifiky. Optikou</p><p>navrhovatele by bylo možné každá kritéria snižování počtu účastníků považovat</p><p>za diskriminační, jelikož jejich prostřednictvím vždy dochází ke snížení počtu účastníků</p><p>zadávacího řízení, kteří splní kvalifikační kritéria, avšak vybráni pro další fázi zadávacího řízení</p><p>jsou pouze ti nejzkušenější.</p><p>189. Jestliže zákon považuje v rámci snižování počtu účastníků řízení za dostatečné, že se další fáze</p><p>zadávacího řízení budou účastnit nejméně 3 dodavatelé, není postup zadavatele v rozporu se</p><p>zákonem, jelikož stanovil, že bude jednat právě se 3 dodavateli, kteří splní kvalifikaci a obdrží</p><p>nejvyšší počet bodů. Z hlediska dikce zákona je pak tedy takový počet účastníků další fáze</p><p>zadávacího řízení dostatečný.</p><p>190. Úřad tak má za to, že kritéria pro snižování počtu účastníků zadávacího řízení nemají</p><p>diskriminační charakter, ale pouze umožňují, aby se do další fáze zadávacího řízení kvalifikovali</p><p>jen ti nejlepší z nejlepších (tj. ti, kteří disponují lepšími lidskými či technickými zdroji nebo</p><p>odbornými schopnostmi a zkušenostmi nezbytnými pro plnění veřejné zakázky) a bylo tak</p><p>v maximální možné míře zajištěno včasné a řádné plnění veřejné zakázky.</p><p>K námitkám týkajícím se kritérií hodnocení</p><p>191. Co se týče námitek navrhovatele vztahujících se k (ne)stanovení kritérií hodnocení ze strany</p><p>zadavatele, resp. přesvědčení navrhovatele, že zadavatel byl již na začátku zadávacího řízení</p><p>povinen v zadávací dokumentaci veřejné zakázky stanovit, jak bude přistupovat k hodnocení</p><p>nabídek, aby potenciální dodavatelé mohli zvážit svoji účast v zadávacím řízení (viz bod 19.</p><p>odůvodnění tohoto rozhodnutí), Úřad předně uvádí následující.</p><p>192. Řízení se soutěžním dialogem, v němž je šetřená veřejná zakázka zadávána, je specifickým</p><p>druhem zadávacího řízení, které má umožnit zadavatelům efektivně pořídit taková plnění,</p><p>u nichž nejsou na počátku (při zahájení zadávacího řízení) schopni přesně specifikovat jejich</p><p>předmět či jiné záležitosti s plněním související tak, aby byly naplněny veškeré podmínky pro</p><p>použití jiných druhů zadávacího řízení. Řízení se soutěžním dialogem tak do určité míry</p><p>prolamuje obecnou zásadu platnou u ostatních druhů zadávacího řízení, podle které je</p><p>zadavatel povinen ještě před zahájením zadávacího řízení podrobně specifikovat své</p><p>požadavky, a vymezit tak předmět plnění veřejné zakázky.</p><p>193. Úřad dále v obecnosti konstatuje, že řízení se soutěžním dialogem probíhá standardně</p><p>ve třech fázích. První fází je zahájení zadávacího řízení – de facto výzva k podání žádostí o účast</p><p>neomezenému okruhu dodavatelů, podávání žádostí o účast a posouzení kvalifikace. V druhé</p><p>fázi zadavatel po případném snížení počtu účastníků zadávacího řízení podle § 111 zákona</p><p>(pokud toto bylo zadavatelem vyhrazeno) vyzývá kvalifikované účastníky, tj. účastníky, kteří</p><p>56</p><p>Č.j.: ÚOHS-25109/2022/500</p><p>prokázali splnění kvalifikace, k účasti v soutěžním dialogu, tedy k jednáním, jejichž účelem je</p><p>nalezení vhodného způsobu řešení veřejné zakázky. Po ukončení vlastního soutěžního dialogu</p><p>(druhé fáze) pak zadavatel vyzývá doposud nevyloučené účastníky k podání nabídek a dále činí</p><p>navazující úkony směřující k ukončení zadávacího řízení (třetí fáze).</p><p>194. Na základě výše uvedeného lze tedy shrnout, že zadavatel před zahájením řízení se soutěžním</p><p>dialogem disponuje pouze obecnou představou o plnění, které poptává, a nemá tak zcela</p><p>jasno v detailnějších podmínkách realizace předmětu plnění veřejné zakázky (v úvahu přichází</p><p>různé způsoby plnění předmětu veřejné zakázky), přičemž specifikace plnění se zpřesňuje</p><p>a upravuje podle toho, jak se hledání řešení vyvíjí. S ohledem na právě uvedené je Úřad toho</p><p>názoru, že nemůže být povinností zadavatele stanovit pravidla pro hodnocení nabídek</p><p>dle § 115 zákona, jež se pojí k předmětu plnění veřejné zakázky, již na samém počátku řízení</p><p>se soutěžním dialogem, resp. v jeho první fázi, jak tvrdí navrhovatel. Dle Úřadu je totiž zřejmé,</p><p>že teprve v okamžiku, kdy zadavatel získává jasnější představu o předmětu plnění veřejné</p><p>zakázky, získává současně i jasnější představu o tom, jak by měla být nastavena kritéria</p><p>hodnocení, aby měla reálný a konkrétní vztah k předmětu plnění veřejné zakázky.</p><p>195. Výše uvedený závěr lze přitom dle Úřadu dovodit rovněž z přílohy č. 6 zákona, dle které má</p><p>kritéria hodnocení nabídek včetně jejich vah nebo jiného matematického vztahu mezi nimi</p><p>(popřípadě pořadí kritérií hodnocení podle jejich významu, není-li zadavatel objektivně</p><p>schopen váhy nebo jiný matematický vztah mezi kritérií stanovit) obsahovat až výzva k účasti</p><p>v soutěžním dialogu, resp. pravidla pro hodnocení nabídek podle § 115 zákona až výzva</p><p>k podání nabídek v soutěžním dialogu (viz body 114. a 115. odůvodnění tohoto rozhodnutí),</p><p>tj. výzvy činěné zadavatelem až ve druhé a třetí fázi řízení se soutěžním dialogem. Úřad je</p><p>proto toho názoru, že pokud by bylo úmyslem zákonodárce, aby kritéria hodnocení nabídek</p><p>včetně jejich vah apod., resp. pravidla pro hodnocení nabídek dle § 115 zákona, byla</p><p>zadavatelem vymezena již ve výzvě k podání žádostí o účast v soutěžním dialogu (tj. v první</p><p>fázi řízení se soutěžním dialogem), stanovil by zákonodárce tuto povinnost zadavatele</p><p>výslovně přímo v zákoně, jak učinil v případě výzvy k účasti v soutěžním dialogu a výzvy</p><p>k podání nabídek v soutěžním dialogu.</p><p>196. Pro úplnost pak Úřad na tomto místě uvádí, že pokud jde o námitku navrhovatele týkající se</p><p>interpretace přílohy č. 6 zákona, tj. že nelze usuzovat, že by záměrem zákona bylo stanovit</p><p>povinnost specifikovat pravidla hodnocení a kritéria hodnocení pouze ve vztahu k jejich</p><p>prvnímu výskytu v daném druhu zadávacího řízení, Úřad se s touto argumentací s poukazem</p><p>na skutečnosti uvedené v předchozím bodu odůvodnění tohoto rozhodnutí neztotožňuje</p><p>a neshledává ji jako opodstatněnou. Z navrhovatelem uváděného, tj. že dotčenou přílohu</p><p>nelze vykládat tak, že kritéria hodnocení může stanovit až právě výzva k účasti v soutěžním</p><p>dialogu, když požadavek na uvedení pravidel pro hodnocení je v příloze č. 6 zákona stanoven</p><p>i ve vztahu k výzvě k podání nabídek v soutěžním dialogu, lze dle Úřadu učinit totiž toliko závěr,</p><p>že náležitosti výzvy k účasti v soutěžním dialogu a výzvy k podání nabídek v soutěžním dialogu</p><p>se v určitém rozsahu překrývají, nikoliv závěr, že je povinností zadavatele uvést informace</p><p>o kritériích hodnocení v dokumentech předcházejících výzvě k účasti v soutěžním dialogu</p><p>(druhé fázi) a výzvě k podání nabídek (třetí fázi), neboť zákon zadavateli tuto povinnost (tj.</p><p>uvést předmětné informace již ve výzvě k podání žádostí o účast jakožto první fázi) neukládá,</p><p>a nelze tedy její neuvedení považovat za porušení zákona.</p><p>57</p><p>Č.j.: ÚOHS-25109/2022/500</p><p>197. Ve vztahu k šetřenému případu Úřad dále konstatuje, že zadavatel v zadávací dokumentaci</p><p>veřejné zakázky stanovil, že v současné době je jeho záměrem hodnotit nabídky dle kritérií</p><p>hodnocení „nabídková cena – objektivně vymezené kritérium hodnocení“, „doba plnění</p><p>veřejné zakázky – objektivně vymezené kritérium hodnocení“ a „kvalita návrhu technického</p><p>řešení – objektivně či subjektivně vymezené kritérium hodnocení či kombinace uvedeného“,</p><p>přičemž současně uvedl, že „nevylučuje, že v rámci výzvy k účasti v soutěžním dialogu budou</p><p>vymezeny další aspekty plnění veřejné zakázky, které bude zadavatel hodnotit (a tyto aspekty</p><p>tak budou mít za následek vymezení dalších dílčích kritérií hodnocení, resp. upřesnění</p><p>stávajících základně vymezených dílčích kritérií hodnocení, případně vypuštění některého</p><p>z uvažovaných kritérií hodnocení). Může dojít např. i k nahrazení dílčích kritérií hodnocení doba</p><p>plnění veřejné zakázky a kvalita návrhu technického řešení těmito později specifikovanými</p><p>dílčími kritérii hodnocení.“ (viz bod 117. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Nadto zadavatel</p><p>v zadávací dokumentaci veřejné zakázky rovněž mj. stanovil, že „[ú]daje obsažené v této</p><p>zadávací dokumentaci vyjadřují požadavky zadavatele, které jsou mu známy v době zahájení</p><p>řízení se soutěžním dialogem. Informace zadavatele uvedené v této zadávací dokumentaci</p><p>vyjadřují pouze obecný záměr a základní představy zadavatele o plnění veřejné zakázky.</p><p>Zadavatel není v současné době objektivně schopen definovat všechny podrobné a konkrétní</p><p>technické, právní, finanční a jiné podmínky pro plnění veřejné zakázky.“ (viz bod 116.</p><p>odůvodnění tohoto rozhodnutí).</p><p>198. Jak přitom bylo dovozeno výše, dle přesvědčení Úřadu není povinností zadavatele vymezit</p><p>pravidla týkající se procesu hodnocení nabídek na samém počátku řízení se soutěžním</p><p>dialogem, nýbrž až ve výzvě k účasti v soutěžním dialogu (v rámci druhé fáze řízení</p><p>se soutěžním dialogem), ve které zadavatel stanoví kritéria hodnocení nabídek včetně jejich</p><p>vah nebo jiného matematického vztahu mezi nimi, popřípadě pořadí kritérií hodnocení podle</p><p>jejich významu, není-li zadavatel objektivně schopen váhy nebo jiný matematický vztah mezi</p><p>kritérii stanovit (viz bod 115. odůvodnění tohoto rozhodnutí), a následně též ve výzvě k podání</p><p>nabídek v soutěžním dialogu (v rámci třetí fáze řízení se soutěžním dialogem), ve které</p><p>zadavatel stanoví pravidla pro hodnocení nabídek podle § 115 zákona (viz bod 114.</p><p>odůvodnění tohoto rozhodnutí). Postup zadavatele v posuzovaném případě, kdy zadavatel</p><p>na samém počátku řízení se soutěžním dialogem v zadávací dokumentaci veřejné zakázky</p><p>uvedl „předpokládaná“ kritéria hodnocení a současně výslovně uvedl, že tato kritéria</p><p>hodnocení mohou být v rámci výzvy k účasti v soutěžním dialogu de facto „zcela“ změněna,</p><p>je tak dle Úřadu nutno považovat za souladný se zákonem, neboť zadavatel nestanovil nic, čím</p><p>by se sám zavázal k nutnosti užití uvedených kritérií hodnocení, tj. v šetřeném případě</p><p>na samém počátku řízení se soutěžním dialogem de facto žádná reálná pravidla pro hodnocení</p><p>nabídek nestanovil. S tvrzením navrhovatele, že zadavatel postupoval v rozporu se zákonem,</p><p>neboť nedostál požadavkům § 115 zákona, když jím zvolená kritéria hodnocení nemají</p><p>přiřazenou žádnou váhu a zadavatel je ani nevymezil definitivním způsobem, se tak Úřad</p><p>neztotožňuje.</p><p>199. Co se pak týče námitky navrhovatele ve vztahu ke kritériu hodnocení „doba plnění veřejné</p><p>zakázky“, které dle navrhovatele postrádá „jakoukoli relevantní rozlišovací schopnost“, Úřad</p><p>uvádí, že tuto je nutno označit za bezpředmětnou, resp. „předčasnou“, neboť pravidla</p><p>pro hodnocení nabídek prozatím nebyla závazně, resp. definitivně stanovena, tj. nelze</p><p>s určitostí vědět, zda předmětné kritérium hodnocení bude zadavatelem nakonec vůbec</p><p>použito, neboť, jak Úřad uvedl již výše, zadavatel výslovně stanovil, že může dojít např.</p><p>58</p><p>Č.j.: ÚOHS-25109/2022/500</p><p>k nahrazení tohoto hodnoticího kritéria později ve výzvě k účasti v soutěžním dialogu</p><p>specifikovaným kritériem hodnocení.</p><p>K zásadě koncentrace řízení</p><p>200. Úřad uvádí, že podle § 251 odst. 5 zákona, jenž pracuje se zásadou koncentrace řízení, mohou</p><p>v řízení zahájeném na návrh účastníci řízení navrhovat důkazy, uvádět skutečnosti a činit jiné</p><p>návrhy nejpozději ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení oznámení o zahájení řízení, nevztahuje-li</p><p>se na ně omezení podle § 251 odst. 4 zákona; k později uvedeným skutečnostem, návrhům</p><p>důkazů a jiným návrhům Úřad nepřihlíží s výjimkou skutečností, návrhů důkazů a jiných</p><p>návrhů, jimiž má být zpochybněna věrohodnost podkladů pro vydání rozhodnutí.</p><p>O podmínkách pro uplatňování návrhů důkazů, nových skutečností a jiných návrhů podle</p><p>§ 251 odst. 5 věty první zákona musí být účastníci řízení s výjimkou navrhovatele poučeni</p><p>v oznámení o zahájení řízení.</p><p>201. Podle § 261 odst. 3 zákona Úřad stanoví účastníkům řízení před vydáním rozhodnutí ve věci</p><p>lhůtu k vyjádření se k podkladům rozhodnutí. Tato lhůta nesmí být kratší než 7 dnů.</p><p>K pozdějším vyjádřením Úřad nepřihlíží. Ustanovení § 251 odst. 5 části věty první</p><p>za středníkem zákona se použije obdobně.</p><p>202. Úřad usnesením stanovil účastníkům řízení lhůtu, ve které se mohli vyjádřit k podkladům</p><p>rozhodnutí (viz bod 62. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Lhůtu Úřad stanovil v délce 7 dnů od</p><p>doručení usnesení (přičemž oběma účastníkům řízení bylo usnesení doručeno dne</p><p>26. 5. 2022). Na žádost navrhovatele byla následně lhůta prodloužena, a to do 8. 6. 2022.</p><p>K vyjádření zadavatele k podkladům rozhodnutí doručenému dne 9. 6. 2022 tedy Úřad uvádí,</p><p>že toto bylo učiněno až po uplynutí lhůty pro vyjádření k podkladům rozhodnutí.</p><p>203. Vzhledem k tomu, že zadavatel v rámci vyjádření k podkladům rozhodnutí (podrobněji viz</p><p>body 71. – 75. odůvodnění tohoto rozhodnutí) výslovně uvedl, že obecně z veškerých podkladů</p><p>pro vydání rozhodnutí shromážděných Úřadem jednoznačně vyplývá zákonnost postupu</p><p>zadavatele v šetřeném zadávacím řízení, je zřejmé, že podané vyjádření zadavatele</p><p>k podkladům rozhodnutí nesměřuje ke zpochybnění věrohodnosti nashromážděných</p><p>podkladů pro vydání rozhodnutí ve smyslu § 251 odst. 5 zákona. Z tohoto důvodu tak Úřad</p><p>v souladu se zásadou koncentrace řízení ke skutečnostem uvedeným v předmětném vyjádření</p><p>zadavatele k podkladům rozhodnutí nepřihlíží.</p><p>Shrnutí</p><p>204. Podle § 265 písm. a) zákona platí, že Úřad návrh zamítne, pokud nebyly zjištěny důvody pro</p><p>uložení nápravného opatření.</p><p>205. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti Úřad neshledal, že by se zadavatel</p><p>v intencích skutečností namítaných v návrhu (tj. vyjma části návrhu směřující proti stanovení</p><p>požadavku zadavatele na dokládání srovnatelnosti právních předpisů v případě předkládání</p><p>zahraničních významných služeb v rozporu s § 6 odst. 3 zákona, o niž bylo rozhodnuto</p><p>samostatným výrokem I. tohoto rozhodnutí), dopustil porušení zákona, a proto rozhodl</p><p>o zamítnutí návrhu tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.</p><p>59</p><p>Č.j.: ÚOHS-25109/2022/500</p><p>POUČENÍ</p><p>Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro</p><p>ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže –</p><p>Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad má</p><p>odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1</p><p>písm. b) zákona činí výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná</p><p>uznávaným elektronickým podpisem.</p><p>otisk úředního razítka</p><p>Mgr. Markéta Dlouhá</p><p>místopředsedkyně</p><p>Obdrží</p><p>1. Česká republika – Ministerstvo pro místní rozvoj, Staroměstské náměstí 932/6, 110 00 Praha Staré Město,</p><p>2. Unicorn Systems a.s., V Kapslovně 2/2767, 130 00 Praha 3</p><p>Vypraveno dne</p><p>viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy</p><p>60</p></div>", "next": 0}