{"html": "<div class=\"doc\"><p>řízení počítal s tím, že bude akceptovat také reference zahraniční, které jsou zcela logicky</p><p>spojené s právními předpisy, informačními systémy a dalšími skutečnostmi typickými pro</p><p>daný stát.</p><p>V tomto kontextu zadavatel výslovně sděluje, že informační systém, který byl dodavatelem</p><p>dodán v rámci významné služby a který vyhoví požadavku na soulad se zahraničními právními</p><p>předpisy, které budou shledány obdobnými k zadavatelem odkazovaným českým právním</p><p>předpisům, bude pro účely posouzení kvalifikace či pro udělení bodů uznán jako splňující</p><p>zadávací podmínky. Obdobný přístup se přitom uplatní napříč všemi zadavatelem</p><p>stanovenými zadávacími podmínkami, tedy nikoliv výhradně ve vztahu k významným</p><p>zakázkám.</p><p>Co se týče prokazování obdobnosti informačních systémů (případně dalších skutečností),</p><p>které jsou v zahraničí z povahy věci označovány jinak než v České republice, uvádí zadavatel,</p><p>že ji prokazuje dodavatel, a to například stručným právním stanoviskem, odborným</p><p>stanoviskem, vyjádřením správního orgánu apod., přičemž volba konkrétní formy je</p><p>na dodavateli.</p><p>38</p><p>Č.j.: ÚOHS-25110/2022/500</p><p>Ve vztahu k daným stanoviskům zadavatel […] sděluje, že z právního stanoviska musí […]</p><p>jednoznačně vyplývat důvody/stručné odůvodnění, pro které jsou dané právní předpisy</p><p>ekvivalentní, což je základní rozdíl od pouhého čestného prohlášení, které je pouze deklarací</p><p>tvrzené skutečnosti a neobsahuje analytickou část. Tzn. aby bylo právní stanovisko</p><p>zadavatelem, resp. jím pověřenou komisí pro posouzení žádostí o účast (dále jen ‚Komise‘),</p><p>akceptováno, musí v něm být přezkoumatelným způsobem alespoň stručně uvedeno, proč</p><p>jsou dotčené právní předpisy ekvivalentní. V daném stanovisku tedy musí být alespoň stručně</p><p>popsány charakteristiky předmětných právních předpisů, respektive předmětu jejich úpravy,</p><p>přičemž pokud se tyto charakteristiky budou alespoň v základních rysech protínat, bude se</p><p>jednat o předpisy ekvivalentní. Nad rámec výše uvedeného […] zadavatel sděluje, že toto</p><p>právní stanovisko může samozřejmě zpracovat i podnikový právník dodavatele, tzn. jeho</p><p>zaměstnanec disponující odborným vzděláním.“</p><p>139. Ze „Záznamu o otevírání žádostí o účast“ ze dne 5. 1. 2022 vyplývá, že zadavatel obdržel</p><p>celkem 5 žádostí o účast.</p><p>140. Z přílohy č. 2, 4, 5 a 6 „Protokolu o posouzení žádostí o účast“ ze dne 25. 2. 2022 a přílohy</p><p>č. 2 „Protokolu o posouzení žádostí o účast“ ze dne 7. 3. 2022 mj. vyplývá, že všechny</p><p>obdržené žádosti o účast obsahovaly významné služby, jež splňují požadavek zadavatele, aby</p><p>„alespoň jedna z významných služeb kategorie 1, 2, 3 a 4 musela spočívat v zajištění dodávky</p><p>nebo rozvoji informačního systému, který byl vysoce dostupný z minimálně dvou datových</p><p>center v odlišných lokalitách (přípustné jsou varianty: (i) active-active, (ii) active-pasive nebo</p><p>(iii) active-active s loadbalancer), tj. na různých adresách a s režimem provozu 24x7“.</p><p>Ze shora citovaných protokolů rovněž mj. vyplývá, že všech 5 dodavatelů (po příp. objasnění</p><p>žádosti o účast) v plném rozsahu splnilo zadavatelem požadovanou kvalifikaci.</p><p>Právní posouzení</p><p>K námitkám týkajícím se kritérií technické kvalifikace</p><p>141. Úřad nejprve v obecnosti uvádí, že při posuzování požadavků zadavatele na technickou</p><p>kvalifikaci je třeba vycházet z jejich účelu, kterým je objektivním, přiměřeným,</p><p>transparentním a nediskriminačním způsobem zajistit, aby zadavatel vybíral dodavatele</p><p>veřejné zakázky pouze z okruhu subjektů, jež poskytují záruky o své schopnosti veřejnou</p><p>zakázku řádně, včas a v odpovídající kvalitě realizovat. Adekvátně nastavená kritéria</p><p>technické kvalifikace jsou tedy „sítem“, které má zamezit účasti subjektů neschopných</p><p>danou veřejnou zakázku řádně splnit. Zadavatel však také může vymezením kritérií technické</p><p>kvalifikace, zejm. jejich přílišnou „přísností“, výrazným způsobem ovlivnit okruh dodavatelů,</p><p>mezi jejichž nabídkami bude v závěrečné fázi zadávacího řízení vybírat. Stanovení</p><p>konkrétních kritérií technické kvalifikace je tak sice plně v gesci zadavatele, ten je však při</p><p>jejich výběru nucen respektovat jednotlivá zákonná ustanovení, v nichž se zároveň odráží</p><p>i základní zásady postupu zadavatele uvedené v § 6 zákona. Pokud by požadavky zadavatele</p><p>vybočovaly z jeho oprávněných potřeb ve vztahu k předmětu plnění dané veřejné zakázky,</p><p>porušil by zadavatel jednu ze základních zásad postupu zadavatele, a sice zásadu</p><p>přiměřenosti zakotvenou v § 6 odst. 1 zákona, přičemž takovým postupem by mohlo zároveň</p><p>dojít i k porušení zásady zákazu diskriminace stanovené v § 6 odst. 2 zákona, neboť excesivní</p><p>stanovení požadavků na technickou kvalifikaci by mohlo nedůvodně omezit okruh</p><p>dodavatelů, kteří by se mohli zadávacího řízení zúčastnit. Zadavatel je tak s ohledem</p><p>39</p><p>Č.j.: ÚOHS-25110/2022/500</p><p>na dodržení základních zásad zadávání veřejných zakázek povinen stanovit kritéria technické</p><p>kvalifikace takovým způsobem, aby zajistil rovné příležitosti všem dodavatelům, kteří jsou</p><p>objektivně způsobilí předmětnou veřejnou zakázku plnit.</p><p>K námitce týkající se ekvivalence provozu datových center</p><p>142. Zadavatel v kvalifikační dokumentaci mezi obecné požadavky na předmět významné služby</p><p>k prokázání technické kvalifikace dodavatelů zahrnul požadavek, aby „alespoň jedna</p><p>z významných služeb kategorie 1, 2, 3 a 4 musela spočívat v zajištění dodávky nebo rozvoji</p><p>informačního systému, který byl vysoce dostupný z minimálně dvou datových center</p><p>v odlišných lokalitách (přípustné jsou varianty: (i) active-active, (ii) active-pasive nebo (iii)</p><p>active-active s loadbalancer), tj. na různých adresách a s režimem provozu 24x7“ (viz bod</p><p>136. odůvodnění tohoto rozhodnutí).</p><p>143. Dle navrhovatele je tento požadavek zadavatele nepřiměřeně restriktivní, přičemž zadavatel</p><p>nezohledňuje skutečnost, že by stejná míra dostupnosti mohla být zajištěna i jiným</p><p>způsobem prostřednictvím datového centra v jediné lokalitě (např. se dvěma autonomními</p><p>celky s vlastní záložním zdrojem energie) (viz bod 19. odůvodnění tohoto rozhodnutí).</p><p>144. Za účelem posouzení této námitky je zapotřebí se zabývat otázkou, zda je řešení dostupnosti</p><p>uvedené navrhovatelem ekvivalentní požadavku zadavatele. V souvislosti s touto otázkou se</p><p>Úřad obrátil na subjekty, do jejichž oboru činnosti tato otázka spadá, přičemž získal</p><p>relevantní odborná stanoviska od celkem pěti dodavatelů7 (viz body 49. a 51. až 54.</p><p>odůvodnění tohoto rozhodnutí), ze kterých vyplývá následující.</p><p>145. Z většiny odpovědí odborné veřejnosti (4 odpovědi z 5) vyplývá, že rozdíl mezi provozem</p><p>informačního systému z jedné či více lokalit nespočívá pouze v zajištění bezpečnosti</p><p>a nepřetržitého provozu systému, ale také v rozdílných zkušenostech při tvorbě návrhu</p><p>takového systému či v rozdílném použití technologií. Dodavatel TESCO uvedl, že v případě,</p><p>kdy předmětem dodávky je i dodávka systémového SW a HW (tak jako v šetřeném případě –</p><p>viz body 2. a 3. odůvodnění tohoto rozhodnutí), je pro propojení datových center v různých</p><p>lokalitách vyžadováno použití jiných technologií. Dodavatel GORDIC považuje provoz ve dvou</p><p>odlišných datových centrech za komplikovanější z důvodu zajištění dostatečných časových</p><p>odezev při provozu i při výpadku jednoho datového centra. Dodavatel OKsystem spatřuje</p><p>odlišnosti návrhu systému určeného pro dvě a více datových center (oproti návrhu a provozu</p><p>systému se dvěma autonomními celky určenými pro běh v rámci jedné lokality) již</p><p>v principech tohoto návrhu, jelikož je v něm třeba odlišně vyřešit dobu latence komunikační</p><p>infrastruktury, způsoby replikace dat, směrování uživatelů, způsob zálohování, plán obnovy</p><p>a postupy přepínání mezi jednotlivými centry. Dodavatel Oracle se vyjádřil v tom smyslu, že</p><p>hlavní rozdíl spočívá v návrhu a zajištění propojení dvou vzdálených datových center, které je</p><p>složitější než v případě jednoho datového centra, přičemž za náročný projekt pak označil</p><p>propojení dvou datových center. Pokud tedy potencionální dodavatel nemá zkušenosti</p><p>s provozem dvou datových center v odlišných lokalitách, bude pro něj propojení dvou</p><p>datových center v duchu odpovědi dodavatele Oracle mnohem náročnější než pro</p><p>dodavatele, který relevantní zkušenosti s provozem datových center v odlišných lokalitách již</p><p>má. Tyto odlišnosti dvou posuzovaných variant odpovídají odůvodnění zadavatele</p><p>7</p><p>Pozn. Úřadu: Úřad získal stanoviska od celkem osmi dodavatelů, věcně se však k předmětné otázce vyjadřuje pouze</p><p>pět z nich.</p><p>40</p><p>Č.j.: ÚOHS-25110/2022/500</p><p>uvedenému ve vyjádření ze dne 15. 3. 2022 (viz zejm. body 59. a 61. odůvodnění tohoto</p><p>rozhodnutí), v němž zadavatel mj. uvedl, že provoz dvou datových center je mnohem</p><p>náročnější, a to především z důvodu zajištění automatického přepínání mezi jednotlivými</p><p>centry v případě výpadku jednoho z nich, zajištění replikace dat do obou lokalit či zajištění</p><p>load balancingu, tedy průběžného řízení zátěže v obou lokalitách, dále z důvodu odlišných</p><p>síťových charakteristik, odlišného řešení doby latence a časových odezev, přičemž všechny</p><p>tyto odlišnosti je třeba zohlednit již při návrhu řešení, jeho implementaci a při reálném</p><p>provozu informačního systému.</p><p>146. K odpovědi dodavatele OR-CZ, který uvedl, že z technického hlediska považuje obě varianty</p><p>za ekvivalentní, uvádí Úřad následující. Tato odpověď je dle Úřadu v rozporu s dalšími</p><p>odbornými stanovisky získanými v průběhu správního řízení, avšak současně z takto stručné</p><p>odpovědi nejsou zřejmé žádné důvody, pro které tato společnost označila posuzované</p><p>alternativy provozu datového centra za ekvivalentní. S ohledem na stručnou (a nijak</p><p>podrobněji odůvodněnou) odpověď dodavatele OR-CZ tudíž nelze vyloučit, že tato</p><p>společnost ve svých úvahách nezohlednila aspekty dané problematiky (jelikož se k nim</p><p>v podané odpovědi žádným způsobem nevyjádřila), které naopak v podrobnostech vyjádřili</p><p>ostatní dodavatelé, kteří Úřadu poskytli své odborné stanovisko. Vzhledem k tomu, že</p><p>důvody, pro které zadavatel nepřipustil jinou alternativu než provoz dvou datových center</p><p>v odlišných lokalitách, tedy ani tu uvedenou navrhovatelem, mají oporu v názorech většiny</p><p>oslovené odborné veřejnosti, nepřistoupil Úřad k dalšímu zjišťování důvodů, které vedly</p><p>dodavatele OR-CZ k závěru, že z technického hlediska se jedná o ekvivalentní alternativy.</p><p>147. S ohledem na výše uvedené se tak nelze ztotožnit se závěrem navrhovatele uvedeným</p><p>v podání navrhovatele ze dne 8. 6. 2022 ohledně závěrů plynoucích z doručených odborných</p><p>stanovisek, tj. že by odpovědi oslovených dodavatelů prokazovaly, že „zkušenosti získané při</p><p>dodávce nebo rozvoji informačního systému napojeného na dvě datová centra, ať již</p><p>v odlišných lokalitách nebo v jedné lokalitě, jsou vzájemně zastupitelné“ (viz bod 83.</p><p>odůvodnění tohoto rozhodnutí).</p><p>148. Pro úplnost Úřad podotýká, že na základě výše uvedených závěrů ve vztahu ke zjištěným</p><p>skutečnostem z obsahu získaných odborných stanovisek považoval za nadbytečné a neúčelné</p><p>vyhovět návrhu zadavatele na oslovení odborníků z akademické sféry v souvislosti s řešenou</p><p>problematikou, jelikož odlišnost realizace posuzovaných alternativ datových center vyplynula</p><p>již z odpovědí odborných subjektů, kterým Úřad položil otázku uvedenou v bodě 47.</p><p>odůvodnění tohoto rozhodnutí dříve, než zadavatel vznesl svůj požadavek na položení</p><p>konkrétní jím formulované otázky. Úřad tak považoval za neúčelné oslovovat další subjekty</p><p>s jinak znějící otázkou ve věci řešené problematiky, když potřebné informace již získal</p><p>od jiných subjektů fungujících na relevantním trhu.</p><p>149. Na základě výše uvedeného tedy Úřad dospěl k dílčímu závěru, že alternativa uvedená</p><p>navrhovatelem – zkušenost se zajištěním dodávky nebo rozvoje informačního systému, který</p><p>byl vybudován jako vysoce dostupný z datového centra v jedné lokalitě (např. se dvěma</p><p>autonomními celky s vlastní záložním zdrojem energie) – není srovnatelná s požadavkem</p><p>zadavatele uvedeným v kvalifikační dokumentaci – tj. zkušeností se zajištěním dodávky nebo</p><p>rozvoje informačního systému, který byl vysoce dostupný z minimálně dvou datových center</p><p>v odlišných lokalitách (přípustné jsou varianty: (i) active-active, (ii) active-pasive nebo (iii)</p><p>active-active s loadbalancer), tj. na různých adresách a s režimem provozu 24x7. Z výše</p><p>41</p><p>Č.j.: ÚOHS-25110/2022/500</p><p>uvedeného vyplývá, že odlišnosti mezi jednotlivými koncepcemi provozu datového</p><p>centra/datových center spočívají nejen v schopnosti zajistit vzájemně zastupitelnou vysokou</p><p>dostupnost informačního systému, ale rozdílné jsou i zkušenosti spojené s technickým</p><p>a technologickým aspektem rozvoje a dodání takového informačního systému.</p><p>150. Informační systém, který je předmětem veřejné zakázky, bude provozován jako vysoce</p><p>dostupný z minimálně dvou datových center v odlišných lokalitách. Požaduje-li zadavatel,</p><p>aby měl potencionální dodavatel s návrhem a provozem informačního systému zkušenosti,</p><p>které odpovídají tomu, jak bude provozován předmět veřejné zakázky, a současně není</p><p>alternativa uvedená navrhovatelem zcela srovnatelná s požadavkem zadavatele, považuje</p><p>Úřad požadavek zadavatele v rámci technické kvalifikace za přiměřený. Dle Úřadu je</p><p>v posuzovaném případě nesporné, že navrhovatelem rozporovaný požadavek zadavatele</p><p>na zkušenosti s rozvojem a provozem informačního systému dostupného z minimálně dvou</p><p>datových center v odlišných lokalitách úzce souvisí s předmětem veřejné zakázky, když má</p><p>být informační systém, který je předmětem veřejné zakázky, vybudován právě jako vysoce</p><p>dostupný z minimálně dvou odlišných lokalit. Současně ani nelze dospět k závěru, že by</p><p>požadavek zadavatele bezdůvodně omezoval hospodářskou soutěž. V šetřeném zadávacím</p><p>řízení bylo zadavateli doručeno celkem 5 žádostí o účast (viz bod 139. odůvodnění tohoto</p><p>rozhodnutí), přičemž všechny tyto žádosti dle přílohy č. 2, 4, 5 a 6 „Protokolu o posouzení</p><p>žádostí o účast“ ze dne 25. 2. 2022 a přílohy č. 2 „Protokolu o posouzení žádostí o účast“</p><p>ze dne 7. 3. 2022 obsahovaly významné služby, které jeho požadavek splňují (viz bod 140.</p><p>odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad současně považuje počet podaných žádostí o účast</p><p>za dostatečný s ohledem na předmět veřejné zakázky. Požadavek zadavatele tak dle Úřadu</p><p>nezpůsobil nedůvodné narušení hospodářské soutěže.</p><p>151. I přes zjištěnou odlišnost ve zkušenostech spojených s posuzovanými alternativami provozu</p><p>datových center však musí Úřad přisvědčit námitce navrhovatele v tom, že by odůvodnění</p><p>zadavatele o přírodních katastrofách bylo namístě pouze v technických podmínkách, nikoliv</p><p>však v technické kvalifikaci (blíže viz bod 19. odůvodnění tohoto rozhodnutí). K tomu Úřad</p><p>uvádí, že z vyjádření zadavatele, která učinil v průběhu správního řízení, i z rozhodnutí</p><p>o námitkách vyplývá, že požadavek na zkušenosti s rozvojem či provozem dvou datových</p><p>center v odlišných lokalitách zvolil za účelem maximální možné eliminace nedostupnosti</p><p>informačního systému „Národní geoportál územního plánování“. Jak vyplynulo</p><p>z provedeného šetření, je z hlediska bezpečnosti vhodnější umístit servery do dvou odlišných</p><p>lokalit, a to za účelem zamezení výpadku služby např. z důvodu dlouhodobých výpadků</p><p>energií či telekomunikačních sítí, zatopení lokality nebo v případě přírodní katastrofy. Je-li</p><p>těmito nepředvídatelnými okolnostmi (či někdy předvídatelnými např. v podobě</p><p>plánovaného přerušení dodávky elektrické energie) zasažena jedna lokalita, funkčnost</p><p>informačního systému je zajištěna z lokality druhé. Požadavku zadavatele na provoz dvou</p><p>datových center ve dvou odlišných lokalitách tak lze z hlediska zajištění nepřetržitého</p><p>provozu informačního systému rozumět. Nicméně dle Úřadu jsou tyto důvody spojeny až</p><p>se samotným provozem informačního systému a samy o sobě nesouvisí s technickou</p><p>kvalifikací dodavatelů, jelikož ničeho nevypovídají o jejich zkušenostech nezbytných pro</p><p>řádné splnění předmětu veřejné zakázky. Za relevantní důvody vztahující se ke kritériím</p><p>technické kvalifikace považuje Úřad až ty, které souvisí právě se zkušeností dodavatelů</p><p>ohledně přípravy a provozu datových center, přičemž odlišnost těchto zkušeností vyplynula</p><p>z obsahu výše uvedených odborných stanovisek. I když tedy k důvodům týkajícím se zajištění</p><p>42</p><p>Č.j.: ÚOHS-25110/2022/500</p><p>bezpečnosti a nepřetržitého provozu nelze v rámci posouzení zákonnosti požadavku</p><p>zadavatele v rámci technické kvalifikace přihlédnout, je ze skutečností zjištěných v průběhu</p><p>správního řízení zřejmé, že se posuzované alternativy provozu datových center liší nejen</p><p>z hlediska zajištění bezpečnosti a dostupnosti informačního systému, ale i – a to považuje</p><p>Úřad v posuzované věci za relevantní – z hlediska zkušeností dodavatelů s těmito datovými</p><p>centry. Skutečnost, že důvody zadavatele týkající se zajištění bezpečnosti a neustálého</p><p>provozu informačního systému, nesouvisí se zkušenostmi dodavatelů, a neměly by tak být</p><p>vztahovány k požadavku na technickou kvalifikaci dodavatele, ale až s požadavky</p><p>na technické podmínky plnění předmětu veřejné zakázky, však s ohledem na zjištěné</p><p>odlišnosti ve zkušenostech dodavatelů nemůže vést k závěru, že požadavek zadavatele byl</p><p>v rozporu se zákonem.</p><p>152. Vzhledem k tomu, že provedené šetření u odborné veřejnosti vedlo k závěru o odlišnosti</p><p>zkušeností s rozvojem a provozem dvou datových center v odlišných lokalitách</p><p>od navrhovatelem uvedené alternativy, je zřejmé, že tímto požadavkem zadavatel ověřuje</p><p>zkušenosti potencionálních dodavatelů právě se zadavatelem požadovaným a ve veřejné</p><p>zakázce zamýšleným provozem informačního centra. Tyto zkušenosti (ostatně stejně jako</p><p>každé jiné) potencionálních dodavatelů pak zadavatel prověřuje právě prostřednictvím</p><p>kvalifikačních kritérií a nikoliv prostřednictvím technických podmínek.</p><p>153. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že požadavek zadavatele je přiměřený, jelikož úzce souvisí</p><p>s předmětem veřejné zakázky, a současně je zjevné, že i přes tento požadavek se</p><p>hospodářské soutěže o veřejnou zakázku účastní dostatečný počet dodavatelů, a účinná</p><p>hospodářská soutěž tak není nijak zásadně omezena. Námitka navrhovatele tak není</p><p>důvodná.</p><p>K námitce týkající se zkušeností s dodávkou pro veřejný sektor</p><p>154. Zadavatel v kvalifikační dokumentaci (viz bod 136. odůvodnění tohoto rozhodnutí) stanovil</p><p>požadavky na technickou kvalifikaci tak, že požaduje doložit referenci na významnou službu</p><p>kategorie 1, 2, 3 a 4. Námitka navrhovatele pak směřuje proti požadavkům na kategorii 1 a 3.</p><p>Splnění technické kvalifikace u kategorie 1 bylo možné buď doložením reference k dodávce</p><p>informačního systému veřejné správy dle zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech</p><p>veřejné správy, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o informačních systémech</p><p>veřejné správy“), s integračními vazbami alespoň na 2 ze 4 zadavatelem uvedených</p><p>informačních systémů (varianta a1) a/nebo doložením reference k dodávce významného</p><p>informačního systému či informačního systému základní služby nebo kritické informační</p><p>infrastruktury dle zákona č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti a o změně</p><p>souvisejících zákonů (zákon o kybernetické bezpečnosti), ve znění pozdějších předpisů (dále</p><p>jen „zákon o kybernetické bezpečnosti“) (varianta a2). U významné služby kategorie 3 pak</p><p>zadavatel požadoval doložení dodávky agendového informačního systému dle zákona</p><p>č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon</p><p>o „základních registrech“), a/nebo informačního systému veřejné správy podle zákona</p><p>o informačních systémech veřejné správy, přičemž se současně muselo jednat o informační</p><p>systém sloužící pro podporu činnosti úředníků státní správy a/nebo výkonu přenesené</p><p>působnosti subsidiární činnosti dle správního řádu.</p><p>43</p><p>Č.j.: ÚOHS-25110/2022/500</p><p>155. Dle navrhovatele zadavatel prostřednictvím nastavení kvalifikačních kritérií de facto</p><p>požaduje zkušenosti s dodávkou informačního systému pro subjekty veřejné správy. Dodání</p><p>informačního systému v oblasti veřejné správy však podle názoru navrhovatele není</p><p>vhodným rozlišovacím kritériem, jelikož z vysvětlení zadavatele není zřejmá specifičnost této</p><p>zkušenosti oproti jiným (soukromým) informačním systémům. Současně navrhovatel</p><p>zpochybňuje využitelnost zahraniční reference (blíže viz bod 17. odůvodnění tohoto</p><p>rozhodnutí).</p><p>156. Zadavatel toto tvrzení navrhovatele nezpochybňuje, nesouhlasí však s tím, že by takto</p><p>nastavené kvalifikační podmínky byly v rozporu se zákonem či snad nedostatečně</p><p>odůvodněny. Dle zadavatele je zkušenost s procesem dodávky rozsáhlých informačních</p><p>systémů pro subjekty veřejné správy zcela nezaměnitelná, jelikož s sebou nese významná</p><p>specifika ať už při návrhu systému nebo jeho implementaci a poskytování dalších služeb.</p><p>Odlišný je i přístup k samotné realizaci dodávky, a to především z pohledu kontroly plnění</p><p>veřejné zakázky, kdy jednotlivé kroky rozvoje je potřeba schvalovat rozsáhlým okruhem</p><p>zástupců objednatele z oblasti veřejné správy a zcela běžné je i provádění finančních kontrol.</p><p>S těmito všemi aspekty musí potencionální dodavatel umět pracovat tak, aby zajistil dodání</p><p>informačního systému bez vad a v dohodnutém termínu.</p><p>157. K výše uvedenému uvádí Úřad následující.</p><p>158. V případě informačních systémů veřejné správy je zadavatel (a i dodavatel takového</p><p>informačního systému) vázán řadou pravidel, která upravují jejich vytváření, správu, provoz,</p><p>užívání a rozvoj. Jedná se především o zákonné a podzákonné právní přepisy (např. zákon</p><p>o kybernetické bezpečnosti a s ním spojené prováděcí předpisy, či zákon o informačních</p><p>systémech veřejné správy), stranou však nezůstává ani řada doporučení a metodik, včetně</p><p>národní architektury eGovernmentu. V případě informačních systémů veřejné správy je např.</p><p>orgán veřejné správy (tedy zadavatel) již v tzv. informační koncepci povinen vymezit</p><p>požadavky vůči dodavateli na projektové řízení a požadavky na testování informačního</p><p>systému a akceptaci dodávky před převzetím od dodavatele, dále zásady a postupy pro</p><p>zajištění provozu a údržby informačních systémů veřejné správy, a to včetně vytváření</p><p>a údržby provozní dokumentace a vyhodnocování jejího dodržování8. Legislativně jsou</p><p>zakotveny i požadavky na obsah a strukturu provozní dokumentace, kterou pro orgány</p><p>veřejné moci zpracovává dodavatel informačního systému. Provozní dokumentace</p><p>mj. obsahuje bezpečnostní politiku informačního systému veřejné správy, bezpečnostní</p><p>směrnici, systémovou a uživatelskou příručku9. S takovými pravidly musí dodavatel počítat</p><p>už v jednotlivých fázích vývoje informačního systému. Dodavatel, který dosud legislativní</p><p>či metodické požadavky na informační systém veřejné správy neimplementoval či nebyl</p><p>povinen se jimi řídit, tak pro orgán veřejné moci představuje rizikovějšího partnera. Vyšší</p><p>riziko představuje např. to, že dodavatel se s těmito požadavky bude seznamovat až</p><p>v průběhu řešení veřejné zakázky, což v důsledku může znamenat nedodržení nějakého</p><p>požadavku či nedodržení termínu dodání. Naopak dodavatel, který již informační systém pro</p><p>subjekt veřejné správy dodal, si již dokáže udělat reálnou představu o tom, jaké na něj</p><p>v průběhu realizace předmětu veřejné zakázky budou kladeny požadavky a díky těmto svým</p><p>8</p><p>9</p><p>Pozn. Úřadu: viz § 8 odst. 2 a § 9 vyhlášky č. 529/2006 Sb.</p><p>Pozn. Úřadu: viz § 10 vyhlášky č. 529/2006 Sb.</p><p>44</p><p>Č.j.: ÚOHS-25110/2022/500</p><p>zkušenostem dokáže lépe tyto požadavky zapracovat, a to nejen z hlediska technického</p><p>a technologického, ale i z hlediska harmonogramu prací na informačním systému. Plnění,</p><p>která zadavatelé zadáním veřejné zakázky dostanou, jsou hrazena z veřejných rozpočtů, s tím</p><p>je také spojeno vícestupňové schvalování různých fází plnění veřejné zakázky a také možné</p><p>finanční kontroly, a s těmito „omezeními“ musí případný dodavatel u veřejných zakázek pro</p><p>subjekty veřejné správy počítat a případně jim přizpůsobit svou činnost. Úřad si je vědom</p><p>skutečnosti, že žádné kritérium kvalifikace není schopno zaručit zadavateli, že mu bude</p><p>předmět zakázky dodán s požadovanými parametry a v plánovaném termínu, nicméně právě</p><p>prostřednictvím nastavení kvalifikačních kritérií si zadavatelé zajišťují, že se zadávacího řízení</p><p>budou účastnit pouze ti dodavatelé, kteří již relevantní zkušenosti s obdobným plněním</p><p>veřejné zakázky mají, u nich je nižší riziko toho, že nebude předmět veřejné zakázky dodán,</p><p>či toho, že sice bude dodán, ale nebude splňovat veškeré požadavky zadavatele, včetně</p><p>termínu plnění.</p><p>159. Úřad v této souvislosti také dodává, že předmět nyní posuzované veřejné zakázky, tedy</p><p>informační systém „Národní geoprotál územního plánování“, je spojen s novým stavebním</p><p>zákonem. Termín, ve kterém by měl být informační systém plně funkční a dostupný nejen</p><p>pro orgány veřejné správy, ale i pro občany a právnické osoby, je tedy dán zákonem.</p><p>Vzhledem k tomu, že tento informační systém bude zcela nový, doba od zadání veřejné</p><p>zakázky (k čemuž vzhledem k nařízení předběžného opatření dosud nedošlo) do zákonem</p><p>daného termínu provozu informačního systému, je relativně krátká. Harmonogram</p><p>jednotlivých kroků rozvoje, implementace, zkušebního provozu a samotného ostrého</p><p>provozu je tak již v této fázi zadávacího řízení značně naplněn a jakékoliv zdržení způsobené</p><p>nezkušeností dodavatele je nežádoucí. Informační systémy veřejné správy zažívají</p><p>v posledních letech boom v důsledku snah o digitalizaci veřejné správy. S tím jsou však</p><p>spojena rizika ohledně bezpečnosti informací. Na informační systémy veřejné správy jsou tak</p><p>kladeny i přísné požadavky na zajištění bezpečnosti spravovaných informací, které jsou</p><p>stanoveny právními předpisy. Dle Úřadu je tak logické, že zadavatel požaduje, aby měl</p><p>potenciální dodavatel relevantní zkušenosti s vybudováním a provozem takového</p><p>informačního systému, kde požadavky na vývoj, provoz a rozvoj jsou upraveny právními</p><p>předpisy. Tak je tomu totiž v případě informačních systémů veřejné správy.</p><p>160. Z výše uvedeného textu jednoznačně vyplývá, že vybudování, provoz a rozvoj informačního</p><p>systému veřejné správy s sebou nese určitá specifika, která vychází z právní úpravy.</p><p>Dodavatel informačního systému pro soukromé subjekty nemá s těmito požadavky na</p><p>předmět plnění a postup jeho zpracování relevantní zkušenosti, jelikož jejich dodržování</p><p>nebylo povinné. Vzhledem k tomu, že předmětem plnění veřejné zakázky je informační</p><p>systém veřejné správy, který bude muset být vybudován a provozován v souladu</p><p>s legislativními požadavky, považuje Úřad požadavek zadavatele na zkušenost s dodávkou</p><p>informačního systému pro subjekty veřejné správy za související s předmětem veřejné</p><p>zakázky. Informačních systémů vyvinutých pro subjekty veřejné správy je celá řada, neustále</p><p>totiž v rámci eGovernmentu přibývají další informační systémy, jejichž prostřednictvím</p><p>dochází k digitalizaci veřejné správy jakožto služby veřejnosti. Svým požadavkem</p><p>na zkušenosti s informačním systémem veřejné správy tak zadavatel nepřekročil mez</p><p>přiměřenosti a nedošlo k nedůvodnému omezení hospodářské soutěže. Tento závěr platí</p><p>o to více, přihlédne-li Úřad ke skutečnosti, že zadavatel umožnil využít i zahraniční reference.</p><p>45</p><p>Č.j.: ÚOHS-25110/2022/500</p><p>161. Co se týče zpochybnění využitelnosti zahraničních referencí ze strany navrhovatele, Úřad</p><p>uvádí, že v úvodu kvalifikační dokumentace (viz bod 135. odůvodnění tohoto rozhodnutí)</p><p>zadavatel připustil možnost doložení zahraniční reference za současného předložení</p><p>právního stanoviska (k vypořádání jednotlivých námitek navrhovatele týkajících se</p><p>požadavku zadavatele na dokládání srovnatelnosti právních předpisů v případě předkládání</p><p>zahraničních významných služeb viz blíže body 205. až 210. odůvodnění tohoto rozhodnutí,</p><p>pozn. Úřadu). Specifické požadavky na informační systémy nejsou kladeny pouze</p><p>na informační systémy dodávané pro orgány veřejné správy v ČR, ale i pro zahraniční orgány</p><p>veřejné správy. Díky harmonizaci v rámci Evropské unie v této oblasti, kterou ostatně</p><p>zadavatel ani navrhovatel nezpochybňují, jsou pak nároky kladené na tyto informační</p><p>systémy obdobné. Z kvalifikační dokumentace a jednotlivých vyjádření zadavatele vyplývá, že</p><p>není rozhodné, zda specifické požadavky na informační systémy veřejné správy vyplývají</p><p>z českých právních předpisů či z předpisů zahraničních. Rozhodná je pouze zkušenost</p><p>potenciálního dodavatele s plněním požadavků na informační systémy veřejné správy</p><p>vyplývajících z právních předpisů. Tento postup zadavatele může Úřad jen kvitovat, jelikož</p><p>umožněním reference zahraničního informačního systému dochází k rozšíření okruhu</p><p>dodavatelů, kteří by se mohli zadávacího řízení účastnit, hospodářská soutěž tak může být</p><p>potenciálně intenzivnější o ty dodavatele se zahraniční zkušeností, kteří by se v případě</p><p>nutnosti dodat referenci odpovídající pouze českým právním předpisům nemohli zadávacího</p><p>řízení účastnit.</p><p>K námitce týkající se zkušeností s integračními vazbami</p><p>162. Zadavatel v kvalifikační dokumentaci požaduje doložit zkušenost s informačním systémem,</p><p>který obsahoval konkrétní integrační vazby (viz bod 136. odůvodnění tohoto rozhodnutí).</p><p>Požadavek na zkušenost s napojením na integrační vazby se týká významných služeb</p><p>kategorie 1 (varianty a1) a významných služeb kategorie 3. Konkrétně u významné služby</p><p>kategorie 1, varianty a1, zadavatel požaduje, aby referovaný informační systém obsahoval</p><p>integrační vazby alespoň na 2 ze 4 zadavatelem uvedených informačních systémů.</p><p>U významné služby kategorie 3 pak zadavatel požaduje, aby referovaný informační systém</p><p>obsahoval integrační vazby alespoň na 2 ze 3 zadavatelem uvedených informačních systémů.</p><p>V obou případech se jedná mj. o integrační vazby na Informační systém základních registrů.</p><p>163. Navrhovatel považuje požadavek zadavatele týkající se integračních vazeb za neadekvátní,</p><p>neboť zadavatelem uvedené informační systémy představují poměrně recentní</p><p>infrastrukturu v prostředí České republiky, což dále z časového hlediska omezuje možnost</p><p>doložení k nim se vztahující významné služby, a zároveň není zřejmé, v čem má spočívat</p><p>přidaná hodnota tohoto požadavku zadavatele. Navrhovatel rovněž zpochybňuje požadavek</p><p>zadavatele na doložení zkušenosti s napojením na základní registry. Dle navrhovatele není</p><p>vytvoření systémového rozhraní pro napojení na jiný informační systém doménou pouze</p><p>základních registrů. Dle navrhovatele tento požadavek nesouvisí s předmětem veřejné</p><p>zakázky (blíže viz body 17. a 18. odůvodnění tohoto rozhodnutí).</p><p>164. Dle zadavatele je každé propojení dvou konkrétních systémů do značné míry jedinečné</p><p>a takto získanou zkušenost nelze nahradit zkušeností získanou propojením jakýchkoliv dvou</p><p>jiných systémů. Zadavatelem odkazované informační systémy, s jejichž napojením požaduje</p><p>relevantní zkušenost, mají podle zadavatele přesně definované komunikační protokoly,</p><p>schémata výměny dat i požadavky na kybernetickou bezpečnost, a tyto zkušenosti nelze</p><p>46</p><p>Č.j.: ÚOHS-25110/2022/500</p><p>zaměnit se zkušenostmi s propojením dvou soukromých systémů. Informační systém, který</p><p>je předmětem veřejné zakázky, bude integrován na všechny zadavatelem stanovené</p><p>kategorie informačních systémů, a zkušenost s nimi je tak pro zadavatele relevantní.</p><p>165. Úřad k této námitce uvádí, že je úzce spojena s námitkou ohledně požadavku na zkušenosti</p><p>s dodáním informačního systému subjektům veřejné správy. Úřad tedy při posuzování</p><p>námitky o nepřiměřenosti požadavku na zkušenost s vytvářením konkrétních integračních</p><p>vazeb bude vycházet z úvah a závěrů uvedených výše ve vztahu k informačním systémům</p><p>veřejné správy.</p><p>166. Informační systém, který je předmětem veřejné zakázky, bude napojen na jiné informační</p><p>systémy veřejné správy. Cílem tohoto propojení především je, aby nebylo nutné po uživateli</p><p>informačního systému (orgánu veřejné správy, veřejnosti) požadovat vyplnění informací,</p><p>kterými již orgány veřejné moci disponují. Pro orgány státní správy platí zásada zakotvená</p><p>v § 6 odst. 2 správního řádu, dle které si správní orgán obstarává podklady přednostně</p><p>s využitím úřední evidence, do níž má přístup, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady</p><p>a dotčené osoby byly co nejméně zatěžovány. Zpravidla se jedná o základní registry, které</p><p>obsahují informace vedené orgány veřejné moci o občanech, státních i nestátních subjektech</p><p>či o objektech (nemovitých věcech či dopravních prostředích). Využití již existujících</p><p>informačních systémů tak usnadňuje výkon státní správy a usnadňuje a zrychluje komunikaci</p><p>mezi adresáty veřejné správy a orgány veřejné správy (Portál občana či Informační systém</p><p>datových schránek). Jak již bylo uvedeno výše, na informační systémy dodávané pro subjekty</p><p>veřejné správy je kladena řada legislativních a jiných požadavků, které je nutné splnit.</p><p>Nejinak je tomu i v případě procesu napojování jednoho informačního systému na druhý.</p><p>Zadavatel v kvalifikační dokumentaci odkázal na typy informačních systémů, které dle</p><p>vyjádření zadavatele ze dne 29. 3. 2022 představují základní prvky eGovernmentu a jsou</p><p>využívány v rámci prosazování principů podle Národního architektonického plánu.</p><p>Zadavatelem odkazované informační systémy mají přesně definované komunikační</p><p>protokoly, schémata výměny dat i požadavky na kybernetickou bezpečnost. Tyto požadavky</p><p>jsou zpravidla upraveny v provozních řádech jednotlivých informačních systémů, resp.</p><p>v jejich technických přílohách, a jsou zcela specifické. Dodavatel, který má zkušenosti</p><p>s propojením dvou informačních systémů v soukromoprávní oblasti, nemůže mít s těmito</p><p>konkrétními požadavky zkušenosti. I kdyby napojení soukromých informačních systémů mělo</p><p>stanovené požadavky např. na komunikační protokoly, nebyla by tato konkrétní zkušenost</p><p>relevantní, jelikož principy propojení, pokud jsou v soukromé sféře vůbec stanoveny, se</p><p>mohou výrazně lišit. Po zadavateli současně nelze požadovat, aby v případě reference</p><p>ze soukromého sektoru ověřoval, zda byly integrační vazby vystavěny na obdobných</p><p>principech jako ty u informačních systémů, na které odkazuje. Zkušenosti s implementací</p><p>konkrétních technických požadavků pak usnadní práci samotnému dodavateli, který má</p><p>o těchto požadavcích již povědomí na základě svých předchozích zkušeností, a dokáže tak</p><p>např. odhadnout, jaké konkrétní kroky budou s těmito požadavky spojeny a jak ovlivní</p><p>z časového hlediska průběh plnění veřejné zakázky. Pro zadavatele pak takto zkušený</p><p>dodavatel představuje přece jen jistějšího partnera pro to, aby byl předmět veřejné zakázky</p><p>splněn řádně a včas.</p><p>167. Požadavek na zkušenosti s integračními vazbami na konkrétní informační systémy veřejné</p><p>správy vznesl zadavatel z toho důvodu, že předmět veřejné zakázky – informační systém</p><p>47</p><p>Č.j.: ÚOHS-25110/2022/500</p><p>„Národní geoportál územního plánování“ – bude napojen na tyto konkrétní typy</p><p>informačních systémů. Úřad se proto nemůže ztotožnit s námitkou navrhovatele, že tento</p><p>požadavek nesouvisí s předmětem veřejné zakázky. Má-li být informační systém, který je</p><p>předmětem veřejné zakázky, napojen na zadavatelem uvedené základní registry, nelze</p><p>v rámci nastavení kritérií technické kvalifikace zadavateli vyčítat, že ověřuje, zda mají</p><p>potencionální dodavatelé s propojením informačního systému na tyto registry zkušenosti.</p><p>Prostřednictvím kritérií technické kvalifikace zadavatel stanoví určité síto mezi</p><p>potencionálními dodavateli tak, aby se zadávacího řízení účastnili jen ti dodavatelé, kteří již</p><p>mají zkušenosti právě s činnostmi, které bude muset případný dodavatel vykonat právě</p><p>v rámci plnění veřejné zakázky, o kterou se uchází. Požadavek na zkušenosti s integračními</p><p>vazbami tak považuje Úřad za zcela legitimní. Navíc, jak vyplynulo z vyjádření zadavatele</p><p>ze dne 29. 3. 2022, informační systém „Národní geoportál územního plánování“ bude muset</p><p>být integrován na všechny zadavatelem stanovené kategorie informačních systémů.</p><p>Zadavatel v kvalifikační dokumentaci však nepožaduje, aby referenční významná služba</p><p>kategorie 1 a 3 obsahovala integrační vazby na všechny tam zmíněné informační systémy, ale</p><p>postačí jen integrační vazby na některé z nich. Takto stanoveným požadavkem tak nedošlo</p><p>k výraznému omezení hospodářské soutěže, rozšiřuje se tak totiž počet případných referencí,</p><p>které mohou dodavatelé k prokázání technické kvalifikace využít. Pouze pro úplnost Úřad</p><p>v této souvislosti opětovně poukazuje na relativně vysoký počet doručených žádostí o účast</p><p>(5) a na výsledek posouzení těchto žádostí uvedený v „Protokolu o posouzení žádostí</p><p>o účast“ ze dne 25. 2. 2022 a „Protokolu o posouzení žádostí o účast“ ze dne 7. 3. 2022,</p><p>podle nichž všech 5 dodavatelů (po příp. objasnění žádosti o účast) v plném rozsahu splnilo</p><p>požadovanou kvalifikaci (viz bod 140. odůvodnění tohoto rozhodnutí).</p><p>168. Navrhovatel také v souvislosti s požadavkem zadavatele na zkušenosti s integračními</p><p>vazbami považuje za neadekvátní požadavek, aby významná služba kategorie 1, varianta a1,</p><p>obsahovala integrační vazby alespoň na 2 ze 4 následujících informačních systémů:</p><p>Informační systém základních registrů a/nebo eGSB, Národní bod pro identifikaci</p><p>a autentizaci, Informační systém datových schránek a Portál občana nebo jiný portál veřejné</p><p>správy, a aby významná služba kategorie 3 obsahovala integrační vazby alespoň na 2 ze 3</p><p>následujících informačních systémů: Informační systém základních registrů a/nebo eGSB, JIP</p><p>a/nebo KAAS a elektronická spisová služba (ESS) dle Národního standardu spisových služeb</p><p>(NSS), a to z důvodu, že citované informační systémy představují poměrně recentní</p><p>infrastrukturu v prostředí České republiky, což dále z časového hlediska omezuje možnost</p><p>doložení k nim se vztahující významné služby. K této námitce uvádí Úřad následující.</p><p>169. Úřad připouští jako relativně recentní pouze informační systémy Národní bod pro identifikaci</p><p>a autentizaci a Portál občana, které byly uvedeny do provozu v červenci a srpnu roku 2018.</p><p>Nicméně v době zahájení zadávacího řízení existovaly již déle než 3 roky, čímž ustanovení</p><p>§ 79 odst. 2 písm. b) zákona zůstalo nedotčeno. Navíc je ze zadávacích podmínek (viz bod</p><p>136. odůvodnění tohoto rozhodnutí) zřejmé, že není nutné dokládat zkušenost konkrétně</p><p>s těmito dvěma informačními systémy. Významnou službu kategorie 1 lze splnit</p><p>i prostřednictvím varianty a2, u které zadavatel žádné požadavky na zkušenosti</p><p>s integračními vazbami nevznesl, u varianty a1 lze doložit zkušenosti i bez integračních vazeb</p><p>na tyto dva informační systémy, když zadavatel připouští i zkušenosti s integračními vazbami</p><p>na Informační systém základních registrů a/nebo eGSB, Informační systém datových</p><p>schránek nebo jiný portál veřejné správy. Je tedy zřejmé, že zkušenosti s integračními</p><p>48</p><p>Č.j.: ÚOHS-25110/2022/500</p><p>vazbami na Portál občana a Národní bod pro identifikaci a autentizaci nejsou pro splnění</p><p>technické kvalifikace u významné služby kategorie 1 nezbytné. V případě významných služeb</p><p>kategorie 3 pak zadavatel nepožaduje zkušenosti s integrací na tyto dva informační systémy.</p><p>Pro úplnost Úřad dodává, že ostatní informační systémy, které zadavatel v souvislosti</p><p>s integračními vazbami v kvalifikační dokumentaci zmiňuje, nelze považovat za recentní, když</p><p>Informační systém datových schránek byl uveden do provozu v roce 2009, Informační systém</p><p>základních registrů v roce 2012, eGSB existuje již více než 7 let a JIP a KAAS již více než 11 let</p><p>(jak uvedl zadavatel v rozhodnutí o námitkách, což navrhovatel v podaném návrhu</p><p>nezpochybnil). Dle názoru Úřadu tak není tento požadavek zadavatele v rozporu se zákonem</p><p>a ani nedochází k bezdůvodnému omezení hospodářské soutěže, když zadavatel umožňuje</p><p>významnou službu kategorie 1 a kategorie 3 doložit i jinak než pouze prostřednictvím</p><p>zkušeností s integrací informačních systémů Portál občana a Národní bod pro identifikaci</p><p>a autentizaci.</p><p>170. Na základě výše uvedeného tak dospěl Úřad k závěru, že požadavek zadavatele na zkušenosti</p><p>s integračními vazbami na informační systémy veřejné správy není nepřiměřený vzhledem</p><p>k předmětu veřejné zakázky a nedochází k bezdůvodnému omezení hospodářské soutěže.</p><p>Námitka navrhovatele tak není důvodná.</p><p>K námitce týkající se odkazu na právní předpisy</p><p>171. Zadavatel v kvalifikační dokumentaci stanovil některé požadavky technické kvalifikace</p><p>prostřednictvím odkazu na právní předpisy (viz bod 136. odůvodnění tohoto rozhodnutí).</p><p>Požadované zkušenosti zadavatel vymezil tak, že se má jednat o informační systém veřejné</p><p>správy podle zákona o informačních systémech veřejné správy a/nebo o významný</p><p>informační systém či informační systém základní služby nebo kritické informační</p><p>infrastruktury dle zákona o kybernetické bezpečnosti (u významných služeb kategorie 1),</p><p>a o agendový informační systém dle zákona o základních registrech a/nebo informační</p><p>systém veřejné správy podle zákona o informačních systémech veřejné správy a současně</p><p>o informační systém sloužící pro podporu činnosti úředníků státní správy a/nebo výkonu</p><p>přenesené působnosti subsidiární činnosti dle správního řádu (u významných služeb</p><p>kategorie 3).</p><p>172. Navrhovatel brojí proti vymezení kvalifikačních kritérií prostřednictvím samotného odkazu</p><p>na právní předpisy, přičemž podle názoru navrhovatele měl zadavatel stanovit přímo</p><p>parametry referenčních informačních systémů (blíže viz body 12. a 13. odůvodnění tohoto</p><p>rozhodnutí).</p><p>173. Úřad k této námitce uvádí, že pokud by měl zadavatel v kvalifikační dokumentaci požadovat</p><p>doložení referenční zakázky prostřednictvím konkrétních požadavků vyplývajících z české</p><p>právní úpravy, mohli by relevantní referenční zakázky předložit pouze ti dodavatelé, kteří by</p><p>měli zkušenosti s implementací pouze českých právních předpisů. I když je sice právní úprava</p><p>v rámci Evropské unie harmonizována, požadavky kladené na informační systémy pro</p><p>subjekty veřejné správy nemusí být (a zřejmě ani nejsou) vždy naprosto stejné. Požadavek</p><p>na zkušenost s dodávkou informačního systému dle konkrétního parametru vyplývajícího</p><p>z české právní úpravy by pak nemohl splnit dodavatel se zahraniční referencí, právě proto, že</p><p>by tento konkrétní zákonný požadavek byl v zahraniční upraven byť jen trochu odlišně.</p><p>Vymezení kvalifikačních kritérií tak, jak uvádí navrhovatel, by tak vedlo k tomu, že by</p><p>49</p><p>Č.j.: ÚOHS-25110/2022/500</p><p>kvalifikační kritéria nesplnil dodavatel, který má zkušenosti s dodáním informačního systému</p><p>pro veřejnou správu v zahraničí. Právě takoví dodavatelé však mohou mít vysoký potenciál</p><p>splnit předmět veřejné zakázky kvalitně a včas. V důsledku toho by takto nastavená</p><p>kvalifikační kritéria zvýhodňovala dodavatele se zkušeností v České republice a bezdůvodně</p><p>omezovala hospodářskou soutěž tím, že by z ní byli vyloučeni dodavatelé se zahraniční</p><p>referencí. Současně má Úřad za to, že po zadavateli nelze spravedlivě požadovat, aby</p><p>za účelem vytvoření dostatečně široké hospodářské soutěže o veřejnou zakázku studoval</p><p>právní úpravu jiných států týkající se pravidel pro informační systémy veřejné správy, aby</p><p>případně mohl v kvalifikační dokumentaci uvést alternativní požadavky na informační</p><p>systémy ze zahraničí. Odkaz na české právní předpisy pak považuje Úřad za dostatečně</p><p>transparentní. Dodavatelé s relevantními zkušenostmi konkrétní právní předpisy vztahující se</p><p>k informačním systémům znají, a to díky svým předchozím zkušenostem, a dokáží tak snadno</p><p>posoudit, jaké jimi realizované informační systémy se ke konkrétnímu odkazu na právní</p><p>předpis vztahují, a zda tedy splňují technické podmínky kvalifikace. S ohledem na výše</p><p>uvedené se tak Úřad neztotožňuje ani s námitkou navrhovatele, že kvůli odkazu na právní</p><p>předpisy jsou stanovená kritéria technické kvalifikace také v rozporu s § 73 odst. 6 zákona</p><p>(viz bod 12. odůvodnění tohoto rozhodnutí), neboť má Úřad za to, že zadavatelem stanovená</p><p>kritéria technické kvalifikace a minimální úroveň pro jejich splnění jsou s ohledem na výše</p><p>uvedené dostatečně určitá, transparentní a neabsentuje zde přímá technická souvislost</p><p>s předmětem veřejné zakázky.</p><p>174. Navrhovatel vyčítá zadavateli skutečnost, že nepostupoval v souladu s metodickým</p><p>manuálem Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost, který neuvádí</p><p>odkaz na právní předpisy jako vhodný způsob ověření schopnosti dodavatele splnit např.</p><p>požadavky na bezpečnost informací (viz bod 12. odůvodnění tohoto rozhodnutí). K tomu</p><p>Úřad uvádí, že je oprávněn přezkoumávat postup zadavatele pouze ve vztahu k zákonu</p><p>(zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, pozn.</p><p>Úřadu). V tomto ohledu není specifikace požadavků na technická kvalifikační kritéria</p><p>prostřednictvím odkazu na právní předpis zadavateli zapovězena. Úřad tak v samotné volbě</p><p>tohoto způsobu specifikace technických kvalifikačních kritérií nespatřuje porušení zákona,</p><p>a to ani z hlediska porušení zásady transparentnosti, jak vyplývá z výše uvedeného. Úřadu</p><p>však nepřísluší posuzovat, zda byl zadavatel povinen postupovat podle navrhovatelem</p><p>zmíněné metodiky, zda byl jeho postup v souladu s ní či jaké jsou následky nedodržení této</p><p>metodiky ve vztahu k zadávacímu řízení.</p><p>175. Úřad tak uzavírá, že stanovení požadavků na technickou kvalifikaci prostřednictvím</p><p>samotného odkazu na právní předpisy není netransparentní, a postup zadavatele tak nebyl</p><p>v rozporu se zákonem.</p><p>176. Navrhovatel dále v souvislosti s vymezením významných služeb prostřednictvím odkazu na</p><p>právní předpisy namítá, že zadavatel v rámci významných služeb připouští doložení jejich</p><p>realizace (kterou se rozumí dokončení) až v období 8 let před zahájením zadávacího řízení,</p><p>přičemž v této souvislosti navrhovatel podotýká, že zadavatelem „stanovené ‚referenční‘</p><p>období nemá průnik s jeho věcnými požadavky na významné služby. Např. ve vztahu k zákonu</p><p>o kyberbezpečnosti totiž platí, že není reálně možné doložit žádnou významnou službu</p><p>realizovanou dříve než 1. 1. 2015 (resp. 1. 8. 2017, má-li být relevantní znění zákona</p><p>transponující nadepsanou evropskou úpravu), která by spadala do jeho působnosti. Rozšíření</p><p>50</p><p>Č.j.: ÚOHS-25110/2022/500</p><p>referenčního období na 8 let tak nemá v daném případě smysl, vytváří vnitřní rozpornost</p><p>dotčeného kvalifikačního požadavku a tím jeho nesrozumitelnost a riziko různého výkladu</p><p>[…]“ (viz bod 15. odůvodnění tohoto rozhodnutí).</p><p>177. K uvedenému Úřad předně podotýká, že prodloužení relevantního období pro dokládání</p><p>poskytnutí významných služeb ze 3 [§ 79 odst. 2 písm. b) zákona, pozn. Úřadu] na 8 let lze</p><p>v šetřeném případě jedině kvitovat, když „odsunutím“ možného termínu realizace</p><p>významných služeb dále do minulosti zadavatel rozšiřuje hospodářskou soutěž, resp. počet</p><p>potenciálních dodavatelů. Ačkoliv je pak pravdou, že v případě zákona o kybernetické</p><p>bezpečnosti se prodloužení doby poskytnutí významných služeb na 8 let nemůže uplatnit</p><p>v celém tomto zadavatelem stanoveném rozsahu, když zákon o kybernetické bezpečnosti</p><p>nabyl účinnosti dne 1. 1. 2015, v případě dalších právních předpisů, jejichž prostřednictvím</p><p>zadavatel vymezil významné služby (viz bod 171. odůvodnění tohoto rozhodnutí), je</p><p>prodloužení doby poskytnutí významných služeb na 8 let plně aplikovatelné, když zákon</p><p>o informačních systémech veřejné správy nabyl účinnosti dne 23. 10. 2000, zákon</p><p>o základních registrech nabyl účinnosti dne 1. 7. 2010 a správní řád nabyl účinnosti</p><p>1. 1. 2006. Současně, jak již Úřad uvedl výše, dodavatelé s relevantními zkušenostmi, jakožto</p><p>odborníci v dané oblasti, konkrétní právní předpisy vztahující se k informačním systémům</p><p>znají a dokáží tak možnost aplikace tohoto „rozšíření“ období poskytnutí významných služeb</p><p>posoudit. Tvrzení navrhovatele, že rozšíření referenčního období na 8 let v šetřeném případě</p><p>postrádá smysl, Úřad proto odmítá, a stejně tak se Úřad neztotožňuje s námitkou</p><p>navrhovatele, že dané ustanovení je nesrozumitelné, resp. že vytváří vnitřní rozpornost</p><p>dotčeného kvalifikačního požadavku a umožňuje vícerý výklad, neboť má za to, že</p><p>s příslušnou mírou racionality a odbornosti lze dospět pouze k výše nastíněnému výkladu.</p><p>K námitce týkající se hodnoty podpory a rozvoje</p><p>178. Zadavatel v kvalifikační dokumentaci ve vztahu k významné službě kategorie 1 požadoval,</p><p>aby součástí této služby bylo mj. i „kontinuální poskytování služeb podpory a rozvoje</p><p>informačního systému po dobu minimálně 24 měsíců (ode dne finální akceptace</p><p>informačního rozvoje), přičemž hodnota podpory a rozvoje informačního systému musela</p><p>činit (v souhrnu) minimálně 10 mil. Kč bez DPH za těchto 24 měsíců (do této hodnoty se</p><p>nezapočítává případná cena potřebných licencí pro poskytování služeb podpory a rozvoje)“.</p><p>Současně pro tento požadavek platí, že poskytování tohoto plnění nemuselo být ukončeno</p><p>(viz bod 136. odůvodnění tohoto rozhodnutí k dalším požadavkům na významnou službu</p><p>kategorie 1).</p><p>179. Dle navrhovatele tento požadavek nepřípustně zužuje okruh významných služeb, když</p><p>se o tuto dobu zkracuje délka období, za které lze zkušenosti s významnými službami</p><p>dokládat, a současně jsou tímto požadavkem vyloučeny recentní zkušenosti dle aktuálních</p><p>standardů v oblasti zabezpečení informačních systémů. Dle navrhovatele je tedy tento</p><p>požadavek v rozporu s § 79 odst. 2 písm. b) zákona, jelikož neumožňuje doložení</p><p>významných dodávek v posledních 3 letech před zahájením zadávacího řízení (blíže viz bod</p><p>20. odůvodnění tohoto rozhodnutí).</p><p>180. Úřad k této námitce nejprve uvádí, že navrhovatel tedy brojí proti tomu, že v rámci</p><p>referenčních zakázek nelze uplatnit služby podpory a rozvoje informačních systémů, které</p><p>byly dokončeny až po datu 20. 10. 2019, k nimž se tyto služby vztahují.</p><p>51</p><p>Č.j.: ÚOHS-25110/2022/500</p><p>181. Úřad předně konstatuje, že vzhledem k tomu, že součástí plnění veřejné zakázky bude</p><p>i poskytování služeb podpory a rozvoje (viz bod 2. odůvodnění tohoto rozhodnutí), ověřuje</p><p>zadavatel zkušenosti dodavatelů právě s tímto typem služeb spojených s provozem</p><p>informačního systému. Požadavek zadavatele tak jednoznačně souvisí s předmětem veřejné</p><p>zakázky.</p><p>182. Dle § 79 odst. 2 písm. b) zákona může zadavatel k prokázání technické kvalifikace požadovat</p><p>seznam významných referencí poskytnutých za poslední 3 roky před zahájením zadávacího</p><p>řízení, přičemž pokud je to nezbytné pro zajištění přiměřené úrovně hospodářské soutěže,</p><p>může připustit i starší reference. Podle § 79 odst. 3 zákona se u zakázek pravidelné povahy</p><p>(a tedy v právě řešené situaci, kdy referenční zakázkou jsou služby podpory a rozvoje, a tedy</p><p>zakázky pravidelné povahy), pro účely prokázání technické kvalifikace považuje za rozhodný</p><p>rozsah zakázky realizovaný v průběhu doby podle § 79 odst. 2 písm. b) zákona. Jak již bylo</p><p>uvedeno výše, služby podpory a rozvoje budou součástí plnění předmětu veřejné zakázky –</p><p>za tímto účelem stanovil zadavatel požadavek, aby s těmito službami měl potencionální</p><p>dodavatel relevantní zkušenosti. Služby podpory a rozvoje logicky následují až poté, co je</p><p>informační systém vyvinut a uveden do provozu. Je tedy zřejmé, že pokud součástí služeb</p><p>spojených s vývojem, implementací a provozem informačního systému byly i služby rozvoje</p><p>a podpory, byl informační systém uveden do provozu dříve, než došlo k plnění těchto služeb.</p><p>V rámci požadavku na zkušenosti s těmito službami se tak posouvá i období, za které lze tyto</p><p>služby uvést jako splněné v rámci prokázání technické kvalifikace.</p><p>183. Skutečnost, že zadavatel nastavením tohoto kritéria u významné služby kategorie 1 odsunul</p><p>případné relevantní reference dále do minulosti, není v rozporu se zákonem, když zákon</p><p>výslovně připouští, aby zadavatel uznal reference za dobu delší než tři roky. Odsunutím</p><p>takových referencí dále do minulosti zadavatel naopak rozšiřuje okruh relevantních</p><p>dodavatelů, kteří by mohli toto kritérium technické kvalifikace splnit.</p><p>184. Co se týče navrhovatelem namítaného znemožnění uplatnění služeb podpory a rozvoje</p><p>informačních systémů, které byly dodavatelem dokončeny až po datu 20. 10. 2019 (tj. přesně</p><p>24 měsíců před zahájením zadávacího řízení), k nimž se tyto služby vztahují, Úřad konstatuje,</p><p>že tímto navrhovatel de facto brojí proti době, po kterou měly být služby podpory a rozvoje</p><p>poskytovány. Navrhovatel totiž vyslovil názor, že jsou požadavkem zadavatele vylučovány</p><p>recentní zkušenosti vyplývající z aktuálních standardů v oblasti zabezpečení informačních</p><p>systémů.</p><p>185. K tomu Úřad uvádí, že i po dodání informačního systému dodavatelé v rámci poskytování</p><p>služeb podpory a rozvoje nepochybně získávají specifické zkušenosti (ať už s implementací</p><p>legislativních či jiných požadavků vztahujících se na informační systémy a s dalším rozvojem</p><p>informačního systému). Nelze tak považovat za jakkoli nepřiměřené, když zadavatel</p><p>požaduje prokázání zkušeností s poskytováním takových služeb. Současně Úřad uvádí, že ani</p><p>dobu dvou let nelze považovat za jakkoli excesivní v tom smyslu, že by se jednalo</p><p>o nadbytečně dlouhou dobu poskytování služeb. Naopak Úřad považuje dobu dvou let</p><p>v daném případě, kdy se jedná o poskytování kontinuálních, specifických a vysoce odborných</p><p>služeb (které jsou běžně poskytovány v časovém horizontu většího počtu let), za zcela</p><p>adekvátní pro posouzení, zda je dodavatel schopen v delším časovém intervalu poskytovat</p><p>řádně a včas služby podpory a rozvoje systému. V této souvislosti lze podotknout, že</p><p>navrhovatel ani v podaném návrhu nevyslovil ideální délku doby poskytování předmětných</p><p>52</p><p>Č.j.: ÚOHS-25110/2022/500</p><p>služeb, k čemuž je nutno doplnit, že stěží by bylo možno např. dobu několika málo jednotek</p><p>měsíců považovat za adekvátní důkaz o schopnosti dodavatele poskytovat řádně a včas</p><p>služby natolik odborné a specifické, jakými jsou služby podpory a rozvoje informačního</p><p>systému. Ačkoli navrhovatel argumentuje, že zadavatel vyloučil recentní zkušenosti</p><p>vyplývající ze standardů v oblasti zabezpečení informačních systémů, Úřad upozorňuje, že to</p><p>automaticky neznamená, že dodavatelé disponující „staršími“ referencemi takové zkušenosti</p><p>či znalosti nemají. Úřad doplňuje, že zadavatel není povinen v rámci požadavků k prokázání</p><p>technické kvalifikace stanovit požadavky na referenční zakázky dle přání dodavatelů, nýbrž</p><p>zejm. za účelem prokázání zkušeností nezbytných pro plnění veřejné zakázky.</p><p>186. S ohledem na výše uvedené má Úřad za to, že zadavatel nastavením tohoto požadavku</p><p>na technickou kvalifikaci neomezil hospodářskou soutěž a ani neporušil § 79 odst. 2 písm. b)</p><p>zákona.</p><p>K námitkám týkajícím se kritérií pro snižování počtu účastníků</p><p>187. Zadavatel v kvalifikační dokumentaci stanovil i pravidla pro snižování počtu účastníků</p><p>zadávacího řízení pro případ, že se zadávacího řízení budou účastnit více jak tři účastníci.</p><p>K účasti v soutěžním dialogu pak zadavatel vyzve tři účastníky s prokázanou kvalifikací</p><p>a současně s nejvyššími počty bodů. Body obdrží účastníci zadávacího řízení za</p><p>a)</p><p>další doložené významné služby kategorie 1, 2, 3 a 4 nad rámec těch, kterými byla</p><p>prokazována technická kvalifikace,</p><p>b)</p><p>doložení významné služby kategorie 5 a 6,</p><p>c)</p><p>členy realizačního týmu</p><p>(blíže viz bod 137. odůvodnění tohoto rozhodnutí).</p><p>188. Navrhovatel tato pravidla napadá z důvodu nepřiměřeného zvýhodňování těch dodavatelů,</p><p>kteří již ve veřejném sektoru mají postavení zavedeného dodavatele, a to právě ve vazbě</p><p>na kvalifikační kritéria, která napadal výše (tj. zkušenosti s dodávkou informačního systému</p><p>pro veřejný sektor a zkušenosti s napojením na základní registry – blíže viz bod 21.</p><p>odůvodnění tohoto rozhodnutí).</p><p>189. Úřad nejprve uvádí, že posouzení této námitky úzce souvisí se závěry uvedenými k námitkám</p><p>souvisejícím s požadavky na zkušenosti s dodáním informačního systému pro subjekty</p><p>veřejné správy a s požadavky na zkušenosti s integračními vazbami. Úřad tedy bude při</p><p>posuzování této námitky vycházet ze svých úvah a závěrů učiněných ve vztahu k těmto</p><p>námitkám. Za rozhodné pak Úřad považuje, že ani v jednom z výše uvedených případů</p><p>námitek nedospěl k závěru, že by kritéria technické kvalifikace nastavil zadavatel v rozporu</p><p>se zásadou přiměřenosti či zákazu diskriminace a že by postupem zadavatele došlo</p><p>k narušení hospodářské soutěže, a samotná soutěž na posuzovanou veřejnou zakázku tak</p><p>byla z jeho strany deformována.</p><p>190. Zadavatel má dle § 68 odst. 4 a § 111 zákona v rámci řízení se soutěžním dialogem možnost</p><p>si v oznámení o zahájení zadávacího řízení vyhradit pravidla pro snížení počtu účastníků,</p><p>současně však musí v oznámení tato kritéria stanovit a uvést nejnižší počet účastníků, kteří</p><p>po snížení počtu účastníků v zadávacím řízení zůstanou (ze zákona min. 3, výjimkou z tohoto</p><p>počtu je situace, kdy je účastníků méně než 3 – viz § 111 odst. 4 zákona). Jako kritéria pro</p><p>53</p><p>Č.j.: ÚOHS-25110/2022/500</p><p>snížení počtu účastníků zadávacího řízení je přitom zadavatel podle § 111 odst. 3 zákona</p><p>oprávněn stanovit kritéria technické kvalifikace. Účastníky, kteří nebyli vybráni při snížení</p><p>počtu účastníků zadávacího řízení, je zadavatel povinen vyloučit z účasti v zadávacím řízení.</p><p>Nevyloučené účastníky (tedy omezený počet účastníků z těch, kteří splnili kritéria kvalifikace)</p><p>pak zadavatel vyzve k účasti v soutěžním dialogu.</p><p>191. Obecně lze konstatovat, že snížení počtu účastníků zadávacího řízení představuje jeden</p><p>z nástrojů, které mohou zefektivnit zadávací řízení. Tento postup umožní zadavateli</p><p>posuzovat a hodnotit jen nabídky těch dodavatelů, u nichž je vzhledem k míře naplnění</p><p>technické kvalifikace pravděpodobné, že budou schopni podat konkurenceschopnou</p><p>nabídku. Dle důvodové zprávy k zákonu je uplatnění této možnosti vhodné u náročnějších</p><p>řízení, kdy by jednání s velkým množstvím účastníků způsobovalo zadavateli velkou</p><p>administrativní zátěž, především tedy v případě veřejných zakázek se složitým předmětem</p><p>plnění, kdy by vedení jednání s větším množstvím účastníků bylo neefektivní.</p><p>192. V návaznosti na výše uvedené je zřejmé, že zadavatel byl (s odkazem na § 68 odst. 4 zákona)</p><p>oprávněn v posuzovaném případě stanovit pravidla pro snižování počtu účastníků</p><p>zadávacího řízení. V souladu se zákonem pak jako kritéria pro snižování počtu účastníků</p><p>zadávacího řízení zvolil kritéria technické kvalifikace (viz § 111 odst. 3 zákona) a stanovil</p><p>počet účastníků, se kterými bude jednat v další fázi zadávacího řízení (viz bod 137.</p><p>odůvodnění tohoto rozhodnutí). Kritéria pro snižování počtu účastníků – kritéria technické</p><p>kvalifikace – nastavil zadavatel tak, že souvisí s kvalifikačními technickými kritérii dle bodu</p><p>2.5.1. kvalifikační dokumentace. Nejvíce bodů pro účely snižování počtu účastníků</p><p>zadávacího řízení dostanou dle kvalifikační dokumentace dodavatelé za předložení dalších</p><p>významných služeb kategorie 1, 2, 3 a 4 nad rámec těch, které předložili pro účely</p><p>kvalifikace, a za splnění požadavků zadavatele na jednotlivé členy realizačního týmu</p><p>dodavatele. Pokud navrhovatel zpochybňuje takové nastavení kritérií snižování počtu</p><p>účastníků zadávacího řízení, jelikož jimi zadavatel zvýhodňuje dodavatele, kteří s dodávkou</p><p>informačního systému subjektům veřejné správy mají více zkušeností, Úřad na volbě těchto</p><p>kritérií naopak nespatřuje žádné nezákonnosti, jelikož se jedná o kritéria technické</p><p>kvalifikace, která souvisí s předmětem veřejné zakázky. Zadavatel prostřednictvím těchto</p><p>kritérií dal jasně najevo, že upřednostní účastníky s bohatšími zkušenostmi s dodávkou</p><p>významných služeb pro subjekty veřejné správy. Vzhledem k tomu, že předmětem veřejné</p><p>zakázky je informační systém veřejné správy, je dle Úřadu zcela oprávněné, že zadavatel</p><p>upřednostní v další fázi zadávacího řízení pouze ty účastníky, kteří se oproti ostatním dle</p><p>uvedených referencí nebo členů realizačního týmu jeví jako zkušenější, jelikož je u nich vyšší</p><p>šance na dodání předmětu veřejné zakázky v souladu s požadovanými parametry</p><p>a v požadovaném termínu (příp. na rychlejší a bezproblémovější průběh plnění veřejné</p><p>zakázky). Tito dodavatelé vzhledem ke svým zkušenostem si již jsou vědomi toho, jaké</p><p>legislativní či jiné požadavky budou muset při vývoji, implementaci, provozu a rozvoji</p><p>informačního systému veřejné správy naplnit.</p><p>193. Účelem kvalifikačních kritérií a kritérií pro snižování počtu účastníků zadávacího řízení není</p><p>zajistit, aby se zadávacího řízení mohl zúčastnit každý dodavatel, ale zajistit, aby se</p><p>zadávacího řízení mohli účastnit jen ti dodavatelé, kteří již mají relevantní zkušenosti, a bylo</p><p>tak v pokud možno maximální možné míře eliminováno riziko, že předmět veřejné zakázky</p><p>nebude dodán řádně a včas. Po zadavateli nelze spravedlivě požadovat, aby nastavil kritéria</p><p>54</p><p>Č.j.: ÚOHS-25110/2022/500</p><p>kvalifikace a kritéria snižování počtu účastníků tak, aby byla umožněna hospodářská soutěž</p><p>pro všechny dodavatele informačních systémů bez ohledu na jejich zkušenosti. Pokud</p><p>předmětem veřejné zakázky je plnění s určitými specifiky (v daném případě informační</p><p>systém veřejné správy), je zcela jistě adekvátní, aby zadavatel v rámci omezení počtu</p><p>účastníků zadávacího řízení zvýhodnil ty dodavatele, kteří mají zkušenosti s plněním právě</p><p>s těmito specifiky. Optikou navrhovatele by bylo možné každá kritéria snižování počtu</p><p>účastníků považovat za diskriminační, jelikož jejich prostřednictvím vždy dochází ke snížení</p><p>počtu účastníků zadávacího řízení, kteří splní kvalifikační kritéria, avšak vybráni pro další fázi</p><p>zadávacího řízení jsou pouze ti nejzkušenější.</p><p>194. Jestliže zákon považuje v rámci snižování počtu účastníků řízení za dostatečné, že se další</p><p>fáze zadávacího řízení budou účastnit nejméně 3 dodavatelé, není postup zadavatele</p><p>v rozporu se zákonem, jelikož stanovil, že bude jednat právě se 3 dodavateli, kteří splní</p><p>kvalifikaci a obdrží nejvyšší počet bodů. Z hlediska dikce zákona je pak tedy takový počet</p><p>účastníků další fáze zadávacího řízení dostatečný.</p><p>195. Úřad tak má za to, že kritéria pro snižování počtu účastníků zadávacího řízení nemají</p><p>diskriminační charakter, ale pouze umožňují, aby se do další fáze zadávacího řízení</p><p>kvalifikovali jen ti nejlepší z nejlepších (tj. ti, kteří disponují lepšími lidskými či technickými</p><p>zdroji nebo odbornými schopnostmi a zkušenostmi nezbytnými pro plnění veřejné zakázky),</p><p>a bylo tak v maximální možné míře zajištěno včasné a řádné plnění veřejné zakázky.</p><p>K námitkám týkajícím se kritérií hodnocení</p><p>196. Co se týče námitek navrhovatele vztahujících se k (ne)stanovení kritérií hodnocení ze strany</p><p>zadavatele, resp. přesvědčení navrhovatele, že zadavatel byl již na začátku zadávacího řízení</p><p>povinen v zadávací dokumentaci veřejné zakázky stanovit, jak bude přistupovat k hodnocení</p><p>nabídek, aby potenciální dodavatelé mohli zvážit svoji účast v zadávacím řízení (viz bod 22.</p><p>odůvodnění tohoto rozhodnutí), Úřad předně uvádí následující.</p><p>197. Řízení se soutěžním dialogem, v němž je šetřená veřejná zakázka zadávána, je specifickým</p><p>druhem zadávacího řízení, které má umožnit zadavatelům efektivně pořídit taková plnění,</p><p>u nichž nejsou na počátku (při zahájení zadávacího řízení) schopni přesně specifikovat jejich</p><p>předmět či jiné záležitosti s plněním související tak, aby byly naplněny veškeré podmínky pro</p><p>použití jiných druhů zadávacího řízení. Řízení se soutěžním dialogem tak do určité míry</p><p>prolamuje obecnou zásadu platnou u ostatních druhů zadávacího řízení, podle které je</p><p>zadavatel povinen ještě před zahájením zadávacího řízení podrobně specifikovat své</p><p>požadavky, a vymezit tak předmět plnění veřejné zakázky.</p><p>198. Úřad dále v obecnosti konstatuje, že řízení se soutěžním dialogem probíhá standardně</p><p>ve třech fázích. První fází je zahájení zadávacího řízení – de facto výzva k podání žádostí</p><p>o účast neomezenému okruhu dodavatelů, podávání žádostí o účast a posouzení kvalifikace.</p><p>V druhé fázi zadavatel po případném snížení počtu účastníků zadávacího řízení podle § 111</p><p>zákona (pokud toto bylo zadavatelem vyhrazeno) vyzývá kvalifikované účastníky,</p><p>tj. účastníky, kteří prokázali splnění kvalifikace, k účasti v soutěžním dialogu, tedy</p><p>k jednáním, jejichž účelem je nalezení vhodného způsobu řešení veřejné zakázky.</p><p>Po ukončení vlastního soutěžního dialogu (druhé fáze) pak zadavatel vyzývá doposud</p><p>nevyloučené účastníky k podání nabídek a dále činí navazující úkony směřující k ukončení</p><p>zadávacího řízení (třetí fáze).</p><p>55</p><p>Č.j.: ÚOHS-25110/2022/500</p><p>199. Na základě výše uvedeného lze tedy shrnout, že zadavatel před zahájením řízení</p><p>se soutěžním dialogem disponuje pouze obecnou představou o plnění, které poptává,</p><p>a nemá tak zcela jasno v detailnějších podmínkách realizace předmětu plnění veřejné</p><p>zakázky (v úvahu přichází různé způsoby plnění předmětu veřejné zakázky), přičemž</p><p>specifikace plnění se zpřesňuje a upravuje podle toho, jak se hledání řešení vyvíjí. S ohledem</p><p>na právě uvedené je Úřad toho názoru, že nemůže být povinností zadavatele stanovit</p><p>pravidla pro hodnocení nabídek dle § 115 zákona, jež se pojí k předmětu plnění veřejné</p><p>zakázky, již na samém počátku řízení se soutěžním dialogem, resp. v jeho první fázi, jak tvrdí</p><p>navrhovatel. Dle Úřadu je totiž zřejmé, že teprve v okamžiku, kdy zadavatel získává jasnější</p><p>představu o předmětu plnění veřejné zakázky, získává současně i jasnější představu o tom,</p><p>jak by měla být nastavena kritéria hodnocení, aby měla reálný a konkrétní vztah k předmětu</p><p>plnění veřejné zakázky.</p><p>200. Výše uvedený závěr lze přitom dle Úřadu dovodit rovněž z přílohy č. 6 zákona, dle které má</p><p>kritéria hodnocení nabídek včetně jejich vah nebo jiného matematického vztahu mezi nimi,</p><p>popřípadě pořadí kritérií hodnocení podle jejich významu, není-li zadavatel objektivně</p><p>schopen váhy nebo jiný matematický vztah mezi kritérií stanovit, obsahovat až výzva k účasti</p><p>v soutěžním dialogu, resp. pravidla pro hodnocení nabídek podle § 115 zákona až výzva</p><p>k podání nabídek v soutěžním dialogu (viz body 131. a 132. odůvodnění tohoto rozhodnutí),</p><p>tj. výzvy činěné zadavatelem až ve druhé a třetí fázi řízení se soutěžním dialogem. Úřad je</p><p>proto toho názoru, že pokud by bylo úmyslem zákonodárce, aby kritéria hodnocení nabídek</p><p>včetně jejich vah apod., resp. pravidla pro hodnocení nabídek dle § 115 zákona, byla</p><p>zadavatelem vymezena již ve výzvě k podání žádostí o účast v soutěžním dialogu (tj. v první</p><p>fázi řízení se soutěžním dialogem), stanovil by zákonodárce tuto povinnost zadavatele</p><p>výslovně přímo v zákoně, jak učinil v případě výzvy k účasti v soutěžním dialogu a výzvy</p><p>k podání nabídek v soutěžním dialogu.</p><p>201. Pro úplnost pak Úřad na tomto místě uvádí, že pokud jde o námitku navrhovatele týkající se</p><p>interpretace přílohy č. 6 zákona, tj. že nelze usuzovat, že by záměrem zákona bylo stanovit</p><p>povinnost specifikovat pravidla hodnocení a kritéria hodnocení pouze ve vztahu k jejich</p><p>prvnímu výskytu v daném druhu zadávacího řízení, Úřad se s touto argumentací s poukazem</p><p>na skutečnosti uvedené v předchozím bodu odůvodnění tohoto rozhodnutí neztotožňuje</p><p>a neshledává ji jako opodstatněnou. Z navrhovatelem uváděného, tj. že dotčenou přílohu</p><p>nelze vykládat tak, že kritéria hodnocení může stanovit až právě výzva k účasti v soutěžním</p><p>dialogu, když požadavek na uvedení pravidel pro hodnocení je v příloze č. 6 zákona stanoven</p><p>i ve vztahu k výzvě k podání nabídek v soutěžním dialogu, lze dle Úřadu učinit totiž toliko</p><p>závěr, že náležitosti výzvy k účasti v soutěžním dialogu a výzvy k podání nabídek v soutěžním</p><p>dialogu se v určitém rozsahu překrývají, nikoliv závěr, že je povinností zadavatele uvést</p><p>informace o kritériích hodnocení v dokumentech předcházejících výzvě k účasti v soutěžním</p><p>dialogu (druhé fázi) a výzvě k podání nabídek (třetí fázi), neboť zákon zadavateli tuto</p><p>povinnost (tj. uvést předmětné informace již ve výzvě k podání žádostí o účast jakožto první</p><p>fázi) neukládá, a nelze tedy její neuvedení považovat za porušení zákona.</p><p>202. Ve vztahu k šetřenému případu Úřad dále konstatuje, že zadavatel v zadávací dokumentaci</p><p>veřejné zakázky stanovil, že v současné době je jeho záměrem hodnotit nabídky dle kritérií</p><p>hodnocení „nabídková cena – objektivně vymezené kritérium hodnocení“, „doba plnění</p><p>veřejné zakázky – objektivně vymezené kritérium hodnocení“ a „kvalita návrhu technického</p><p>56</p><p>Č.j.: ÚOHS-25110/2022/500</p><p>řešení – objektivně či subjektivně vymezené kritérium hodnocení či kombinace uvedeného“,</p><p>přičemž současně uvedl, že „nevylučuje, že v rámci výzvy k účasti v soutěžním dialogu budou</p><p>vymezeny další aspekty plnění veřejné zakázky, které bude zadavatel hodnotit (a tyto aspekty</p><p>tak budou mít za následek vymezení dalších dílčích kritérií hodnocení, resp. upřesnění</p><p>stávajících základně vymezených dílčích kritérií hodnocení, případně vypuštění některého</p><p>z uvažovaných kritérií hodnocení). Může dojít např. i k nahrazení dílčích kritérií hodnocení</p><p>doba plnění veřejné zakázky a kvalita návrhu technického řešení těmito později</p><p>specifikovanými dílčími kritérii hodnocení.“ (viz bod 134. odůvodnění tohoto rozhodnutí).</p><p>Nadto zadavatel v zadávací dokumentaci veřejné zakázky rovněž mj. stanovil, že „[ú]daje</p><p>obsažené v této zadávací dokumentaci vyjadřují požadavky zadavatele, které jsou mu známy</p><p>v době zahájení řízení se soutěžním dialogem. Informace zadavatele uvedené v této zadávací</p><p>dokumentaci vyjadřují pouze obecný záměr a základní představy zadavatele o plnění veřejné</p><p>zakázky. Zadavatel není v současné době objektivně schopen definovat všechny podrobné</p><p>a konkrétní technické, právní, finanční a jiné podmínky pro plnění veřejné zakázky.“ (viz bod</p><p>133. odůvodnění tohoto rozhodnutí).</p><p>203. Jak přitom bylo dovozeno výše, dle přesvědčení Úřadu není povinností zadavatele vymezit</p><p>pravidla týkající se procesu hodnocení nabídek na samém počátku řízení se soutěžním</p><p>dialogem, nýbrž až ve výzvě k účasti v soutěžním dialogu (v rámci druhé fáze řízení</p><p>se soutěžním dialogem), ve které zadavatel stanoví kritéria hodnocení nabídek včetně jejich</p><p>vah nebo jiného matematického vztahu mezi nimi, popřípadě pořadí kritérií hodnocení podle</p><p>jejich významu, není-li zadavatel objektivně schopen váhy nebo jiný matematický vztah mezi</p><p>kritérii stanovit (viz bod 132. odůvodnění tohoto rozhodnutí), a následně též ve výzvě</p><p>k podání nabídek v soutěžním dialogu (v rámci třetí fáze řízení se soutěžním dialogem),</p><p>ve které zadavatele stanoví pravidla pro hodnocení nabídek podle § 115 zákona (viz bod 131.</p><p>odůvodnění tohoto rozhodnutí). Postup zadavatele v posuzovaném případě, kdy zadavatel</p><p>na samém počátku řízení se soutěžním dialogem v zadávací dokumentaci veřejné zakázky</p><p>uvedl „předpokládaná“ kritéria hodnocení a současně výslovně uvedl, že tato kritéria</p><p>hodnocení mohou být v rámci výzvy k účasti v soutěžním dialogu de facto „zcela“ změněna,</p><p>je tak dle Úřadu nutno považovat za souladný se zákonem, neboť zadavatel nestanovil nic,</p><p>čím by se sám zavázal k nutnosti užití uvedených kritérií hodnocení, tj. v šetřeném případě</p><p>na samém počátku řízení se soutěžním dialogem de facto žádná reálná pravidla pro</p><p>hodnocení nabídek nestanovil. S tvrzením navrhovatele, že zadavatel postupoval v rozporu</p><p>se zákonem, neboť nedostál požadavkům § 115 zákona, když jím zvolená kritéria hodnocení</p><p>nemají přiřazenou žádnou váhu a zadavatel je ani nevymezil definitivním způsobem, se tak</p><p>Úřad neztotožňuje.</p><p>204. Co se pak týče námitky navrhovatele ve vztahu ke kritériu hodnocení „doba plnění veřejné</p><p>zakázky“, které dle navrhovatele postrádá „jakoukoli relevantní rozlišovací schopnost“, Úřad</p><p>uvádí, že tuto je nutno označit za bezpředmětnou, resp. „předčasnou“, neboť pravidla pro</p><p>hodnocení nabídek prozatím nebyla závazně, resp. definitivně stanovena, tj. nelze s určitostí</p><p>vědět, zda předmětné kritérium hodnocení bude zadavatelem nakonec vůbec použito,</p><p>neboť, jak Úřad uvedl již výše, zadavatel výslovně stanovil, že může dojít např. k nahrazení</p><p>tohoto hodnotícího kritéria později ve výzvě k účasti v soutěžním dialogu specifikovaným</p><p>kritériem hodnocení.</p><p>57</p><p>Č.j.: ÚOHS-25110/2022/500</p><p>K námitkám týkajícím se požadavku zadavatele na dokládání srovnatelnosti právních předpisů</p><p>205. Co se týče námitek navrhovatele ve vztahu k zadávací podmínce uvedené v úvodu</p><p>kvalifikační dokumentace, tj. ve vztahu k požadavku zadavatele na dokládání srovnatelnosti</p><p>právních předpisů v případě předkládání zahraničních významných služeb (mimo námitku</p><p>řešenou ve výroku I. tohoto rozhodnutí), uvádí k těmto Úřad následující. Pro úplnost Úřad</p><p>na tomto místě uvádí, že co se týče navrhovatelem namítaného samotného vymezení</p><p>kvalifikačních kritérií prostřednictvím odkazu na právní předpisy, odkazuje Úřad</p><p>v podrobnostech na body 171. až 175. odůvodnění tohoto rozhodnutí.</p><p>206. Pokud jde o námitky navrhovatele týkající se (ne)zákonnosti požadavku zadavatele</p><p>na dokládání srovnatelnosti právních předpisů, konkr. že odkazuje-li zadavatel v kontextu</p><p>požadavku na doložení srovnatelnosti právních předpisů na § 81 zákona, jedná se</p><p>o „nepřípustné rozšíření podmínek kvalifikace, neboť dané ustanovení předpokládá</p><p>v zahraničí získanou kvalifikaci prostřednictvím dokladů vydaných podle právního řádu dané</p><p>země, nikoliv vytvářených ad hoc samotným dodavatelem“ (viz bod 16. odůvodnění tohoto</p><p>rozhodnutí), Úřad uvádí, že s takovým výkladem předmětného požadavku zadavatele se</p><p>neztotožňuje. Zadavatelem požadovaný doklad, jehož prostřednictvím má být prokázána</p><p>srovnatelnost dotčených právních předpisů, je dle názoru Úřadu třeba vnímat spíše jako</p><p>určité doplnění, resp. upřesnění seznamu významných dodávek nebo významných služeb dle</p><p>§ 79 odst. 2 písm. b) zákona, jež zadavateli poskytuje další rozšiřující věcnou informaci o tom,</p><p>co bylo předmětem plnění zahraniční významné služby dodavatele, a nikoliv jako zcela</p><p>„izolovaný“ doklad k prokázání kritérií technické kvalifikace. Dle Úřadu se tak de facto jedná</p><p>o požadavek zadavatele na to, jak má dodavatel přistupovat k vymezení předmětu jeho</p><p>zahraničního referenčního plnění, resp. jak jej charakterizovat, aby zadavatel obdržel</p><p>relevantní informace ohledně příslušného referenčního plnění.</p><p>207. K navrhovatelem namítané netransparentnosti předmětného požadavku zadavatele (viz bod</p><p>13. odůvodnění tohoto rozhodnutí) Úřad konstatuje, že dle jeho přesvědčení lze z kontextu</p><p>znění zadávací dokumentace veřejné zakázky ve světle zejm. jejího vysvětlení č. 5 dovodit, co</p><p>má být obsahem dokladu, jehož prostřednictvím má být prokázána srovnatelnost dotčených</p><p>právních předpisů. V úvodu kvalifikační dokumentace zadavatel stanovil, že dodavatel musí</p><p>doložit, že právní předpis upravuje v rámci příslušného státu Evropské unie obdobnou, resp.</p><p>srovnatelnou právní úpravu s českou právní úpravou, na kterou zadavatel v příslušných</p><p>částech kvalifikační dokumentace odkazuje, a to např. stručným právním stanoviskem</p><p>či odborným stanoviskem nebo vyjádřením správního orgánu apod. (viz bod 135.</p><p>odůvodnění tohoto rozhodnutí). Ve vysvětlení zadávací dokumentace č. 5 zadavatel uvedené</p><p>rozvinul v tom smyslu, že v předmětném dokladu musí být „přezkoumatelným způsobem</p><p>alespoň stručně uvedeno, proč jsou dotčené právní předpisy ekvivalentní. V daném</p><p>stanovisku tedy musí být alespoň stručně popsány charakteristiky předmětných právních</p><p>předpisů, respektive předmětu jejich úpravy, přičemž pokud se tyto charakteristiky budou</p><p>alespoň v základních rysech protínat, bude se jednat o předpisy ekvivalentní“ (viz bod 138.</p><p>odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad tak nesouhlasí s tvrzením navrhovatele, že</p><p>„ze zadávací dokumentace a jejích vysvětlení neplyne žádné vodítko k tomu, jak bude</p><p>Zadavatel případnou obdobnost uvedených dotčených právní předpisů posuzovat,“ když</p><p>z vysvětlení zadávací dokumentace č. 5 vyplývá, že zadavateli jde o vymezení předmětu</p><p>úpravy dotčených právních předpisů, a to v jeho v základních rysech. S ohledem</p><p>58</p><p>Č.j.: ÚOHS-25110/2022/500</p><p>na skutečnost, že zadavatel pak v rámci jím odkazovaných právních předpisů České republiky</p><p>vždy odkazuje výhradně na konkrétní institut (konkrétní informační systém) těmito právními</p><p>předpisy regulovaný (viz např. bod 136. odůvodnění tohoto rozhodnutí), lze dle Úřadu</p><p>z uvedeného dovodit, že zadavateli jde o vymezení předmětu úpravy dotčených právních</p><p>předpisů právě toliko z hlediska tohoto konkrétního institutu (informačního systému), resp.</p><p>že právní úpravou, jejíž obdobnost má dodavatel u zahraniční významné služby prokázat, je</p><p>myšlena právní úprava týkající se čistě tohoto odkazovaného institutu. Jestliže pak zadavatel</p><p>v rozhodnutí o námitkách uvádí, že doklad, jehož prostřednictvím má být prokázána</p><p>srovnatelnost dotčených právních předpisů, má obsahovat popis definičních znaků</p><p>informačního systému a popis toho, k čemu daný systém obecně slouží, jde dle přesvědčení</p><p>Úřadu de facto pouze o „jinou formulaci“ již výše uvedených obsahových náležitostí</p><p>předmětného dokladu, nikoliv o „odlišný způsob posouzení obdobnosti právních předpisů,“</p><p>jak namítá navrhovatel. Úřad pak podotýká, že v zadávacím řízení je odborníkem dodavatel,</p><p>coby profesionál nebo specialista v oblasti, ve které působí, který zcela jistě s příslušnou</p><p>mírou racionality dokáže dotčené zadávací podmínce za pomoci výkladu, odborných</p><p>a praktických znalostí a zkušeností a taktéž snahy o pochopení porozumět (nikoliv se obracet</p><p>k výkladům zjevně nepravděpodobným až absurdním, jak činí navrhovatel). Se zřetelem</p><p>na všechny výše předestřené skutečnosti tak Úřad uzavírá, že nelze dát navrhovateli</p><p>za pravdu v tom, že by požadavky na obsah dokladu, jehož prostřednictvím má být</p><p>prokázána srovnatelnost dotčených právních předpisů, byly stanoveny neurčitě, resp.</p><p>netransparentně, neboť skrze racionální výklad těchto požadavků zadavatele nelze dle Úřadu</p><p>dospět k závěru, že by dodavatelé byli ponecháni v nejistotě ohledně skutečností, které</p><p>zadavatel vlastně požaduje doložit, a v tomto smyslu tak byli omezeni v účasti v předmětném</p><p>zadávacím řízení.</p><p>208. Pokud jde o navrhovatelem namítanou nepřiměřenost předmětného požadavku zadavatele</p><p>na dokládání srovnatelnosti právních předpisů v případě předkládání zahraničních</p><p>významných služeb, Úřad považuje za nutné v této souvislosti uvést, že s ohledem</p><p>na zadavatelem stanovené požadavky na předmětný doklad, kdy tímto dokladem může být</p><p>např. jak stručné právní stanovisko právníka dodavatele (k tomu viz rovněž dále), tak</p><p>odborné stanovisko nebo vyjádření správního orgánu, a kdy zadavateli z hlediska obsahu</p><p>tohoto dokladu postačovalo pouze stručné, resp. v základních rysech nastíněné srovnání</p><p>předmětu úpravy dotčených právních předpisů (k tomu viz blíže předchozí bod odůvodnění</p><p>tohoto rozhodnutí), se nejedná o nijak náročný požadavek, jenž by dodavatele neúměrně</p><p>zatěžoval. Co se týče námitky navrhovatele, že předmětný požadavek zadavatele se jeví jako</p><p>nadbytečný, když „řada pravidel, např. dle zákona o kybernetické bezpečnosti, je na úrovni</p><p>EU harmonizována, a tedy lze důvodně předpokládat, že informační systém spadající</p><p>do působnosti jakéhokoli zákona upravujícího požadavky v oblasti kybernetické bezpečnosti</p><p>v členském státě EU bude podléhat alespoň obdobné míře regulace“ (viz bod 15. odůvodnění</p><p>tohoto rozhodnutí), Úřad konstatuje, že jak sám navrhovatel uvádí, přičemž s tímto se Úřad</p><p>plně ztotožňuje, je na úrovni Evropské unie harmonizována řada právních pravidel, resp.</p><p>řada právních předpisů. Vzhledem k tomu, že se však jedná i slovy navrhovatele o „řadu“</p><p>těchto pravidel, a nikoliv tedy o všechna tato pravidla bez výjimky, když obecně harmonizace</p><p>práva představuje činnost směřující k dosažení větší či menší míry podobnosti v právní</p><p>úpravě mezi jednotlivými státy, nikoliv na rozdíl od unifikace k vytvoření stejného právního</p><p>řádu, nelze dle názoru Úřadu v tomto kontextu vnímat předmětný požadavek zadavatele</p><p>59</p><p>Č.j.: ÚOHS-25110/2022/500</p><p>jako „nadbytečný“, resp. neopodstatněný. Případná větší míra harmonizace daných předpisů</p><p>pak pouze může dodavateli „ulehčit“ přípravu příslušného srovnání.</p><p>209. V kontextu uvedeného tak Úřad ani nepovažuje za přiléhavou námitku navrhovatele, že jde</p><p>o požadavek diskriminační, neboť zadavatel na dodavatele disponující zahraniční referencí</p><p>klade přísnější požadavky než na dodavatele se zkušenostmi získanými v České republice (viz</p><p>bod 14. odůvodnění tohoto rozhodnutí), když lze předpokládat, že „zátěž“ dodavatelů</p><p>spojená s naplněním dané zadávací podmínky i s ohledem na obsah a rozsah požadovaného</p><p>dokladu je v tomto ohledu minimální, tudíž nelze očekávat neúměrné zatížení dodavatelů</p><p>disponujících zahraniční referencí při přípravě daného srovnání ve vztahu k celkové přípravě</p><p>jejich nabídky. Nadto Úřad rovněž uvádí, že s přihlédnutím k rozsahu veřejné zakázky (viz</p><p>bod 4. odůvodnění tohoto rozhodnutí) a možnosti dodavatelů získat takto významnou</p><p>budoucí referenci se zajisté nejedná ani o požadavek, jenž by dodavatele od účasti</p><p>v zadávacím řízení „absolutně“ odrazoval. Právě uvedenému závěru pak dle Úřadu svědčí</p><p>rovněž mj. skutečnost, že „právní stanovisko může samozřejmě zpracovat i podnikový</p><p>právník dodavatele, tzn. jeho zaměstnanec disponující odborným vzděláním“ (jak uvedl</p><p>zadavatel ve vysvětlení zadávací dokumentace č. 5, viz bod 138. odůvodnění tohoto</p><p>rozhodnutí), tj. „odpadá“ nutnost zpracování zadavatelem požadovaného dokladu ze strany</p><p>externího subjektu, jež by danou věc teoreticky mohla komplikovat či prodražovat.</p><p>210. S ohledem na vše výše uvedené tedy lze uzavřít, že Úřad předmětný požadavek zadavatele</p><p>na dokládání srovnatelnosti právních předpisů v případě předkládání zahraničních</p><p>významných služeb, uvedený v úvodu kvalifikační dokumentace, neshledal ve výše</p><p>uvedených ohledech jakožto nezákonný, resp. excesivní ve vztahu k jeho zamýšlenému účelu</p><p>a při zohlednění samotného předmětu veřejné zakázky.</p><p>K zásadě koncentrace řízení</p><p>211. Úřad uvádí, že podle § 251 odst. 5 zákona, jenž pracuje se zásadou koncentrace řízení,</p><p>mohou v řízení zahájeném na návrh účastníci řízení navrhovat důkazy, uvádět skutečnosti</p><p>a činit jiné návrhy nejpozději ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení oznámení o zahájení řízení,</p><p>nevztahuje-li se na ně omezení podle § 251 odst. 4 zákona; k později uvedeným</p><p>skutečnostem, návrhům důkazů a jiným návrhům Úřad nepřihlíží s výjimkou skutečností,</p><p>návrhů důkazů a jiných návrhů, jimiž má být zpochybněna věrohodnost podkladů pro vydání</p><p>rozhodnutí. O podmínkách pro uplatňování návrhů důkazů, nových skutečností a jiných</p><p>návrhů podle § 251 odst. 5 věty první zákona musí být účastníci řízení s výjimkou</p><p>navrhovatele poučeni v oznámení o zahájení řízení.</p><p>212. Podle § 261 odst. 3 zákona Úřad stanoví účastníkům řízení před vydáním rozhodnutí ve věci</p><p>lhůtu k vyjádření se k podkladům rozhodnutí. Tato lhůta nesmí být kratší než 7 dnů.</p><p>K pozdějším vyjádřením Úřad nepřihlíží. Ustanovení § 251 odst. 5 části věty první</p><p>za středníkem zákona se použije obdobně.</p><p>213. Úřad usnesením stanovil účastníkům řízení lhůtu, ve které se mohli vyjádřit k podkladům</p><p>rozhodnutí (viz bod 74. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Lhůtu Úřad stanovil v délce 7 dnů</p><p>od doručení usnesení (přičemž oběma účastníkům řízení bylo usnesení doručeno dne</p><p>26. 5. 2022). Na žádost navrhovatele byla následně lhůta prodloužena, a to do dne 8. 6. 2022</p><p>(viz body 75. a 76. odůvodnění tohoto rozhodnutí). K vyjádření zadavatele k podkladům</p><p>rozhodnutí doručenému dne 9. 6. 2022 (viz body 85. až 89. odůvodnění tohoto rozhodnutí)</p><p>60</p><p>Č.j.: ÚOHS-25110/2022/500</p><p>tedy Úřad uvádí, že toto bylo učiněno až po uplynutí lhůty pro vyjádření k podkladům</p><p>rozhodnutí.</p><p>214. Vzhledem k tomu, že zadavatel v rámci vyjádření zadavatele k podkladům rozhodnutí</p><p>výslovně uvedl, že obecně z veškerých podkladů pro vydání rozhodnutí shromážděných</p><p>Úřadem jednoznačně vyplývá zákonnost postupu zadavatele v šetřeném zadávacím řízení</p><p>(viz bod 88. odůvodnění tohoto rozhodnutí), je zřejmé, že podané vyjádření zadavatele</p><p>k podkladům rozhodnutí nesměřuje ke zpochybnění věrohodnosti nashromážděných</p><p>podkladů pro vydání rozhodnutí ve smyslu § 251 odst. 5 zákona. Z tohoto důvodu tak Úřad</p><p>v souladu se zásadou koncentrace řízení ke skutečnostem uvedeným v předmětném</p><p>vyjádření zadavatele k podkladům rozhodnutí nepřihlíží.</p><p>Shrnutí</p><p>215. Podle § 265 písm. a) zákona platí, že Úřad návrh zamítne, pokud nebyly zjištěny důvody pro</p><p>uložení nápravného opatření.</p><p>216. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti Úřad neshledal, že by se zadavatel</p><p>v intencích skutečností namítaných v návrhu (vyjma části návrhu směřující proti stanovení</p><p>požadavku zadavatele na dokládání srovnatelnosti právních předpisů v případě předkládání</p><p>zahraničních významných služeb v rozporu s § 6 odst. 3 zákona, o níž bylo rozhodnuto</p><p>samostatným výrokem I. tohoto rozhodnutí), dopustil porušení zákona, a proto rozhodl</p><p>o zamítnutí návrhu tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.</p><p>POUČENÍ</p><p>Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu</p><p>pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ‒</p><p>Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad</p><p>má odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle</p><p>§ 261 odst. 1 písm. b) zákona zasílají Úřadu výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako</p><p>datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.</p><p>otisk úředního razítka</p><p>Mgr. Markéta Dlouhá</p><p>místopředsedkyně</p><p>Obdrží</p><p>1.</p><p>Česká republika – Ministerstvo pro místní rozvoj, Staroměstské náměstí 932/6, 110 00 Praha</p><p>2.</p><p>Unicorn Systems a.s., V Kapslovně 2/2767, 130 00 Praha</p><p>Vypraveno dne</p><p>viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy</p><p>61</p></div>", "next": 0}