18 926 404 Kč bez DPH. V takovém případě se jedná o koncesi malého rozsahu, a obviněný
tedy nebyl povinen zadat smlouvu o PCO, tj. provést výběr dodavatele, v zadávacím řízení
podle zákona.
169. S ohledem na výše uvedené tedy Úřad ve výroku I. tohoto rozhodnutí předmětné řízení
o přestupku podle § 257 písm. f) zákona zastavil, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení
sankce podle § 268 zákona.
K výroku II.
170. Úřad uvádí, že výrokem II. prvoinstančního rozhodnutí rozhodl o tom, že se obviněný dopustil
přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona. Současně Úřad výrokem I. prvoinstančního
rozhodnutí rozhodl o spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) obviněným a výrokem
III. uložil obviněnému za spáchání přestupků uvedených ve výrocích I. a II. prvoinstančního
rozhodnutí pokutu.
171. Rozsudkem KS byl výrok I. prvoinstančního rozhodnutí týkající se přestupku podle § 268 odst. 1
písm. a) zákona zrušen, a současně byl zrušen i související výrok III. prvoinstančního
rozhodnutí, kterým byla obviněnému za spáchané přestupky uložena pokuta. Výrok
II. prvoinstančního rozhodnutí, kde bylo konstatováno, že se obviněný dopustil přestupku
podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona, však rozsudkem KS zrušen nebyl a nabyl právní moci dne
9. 6. 2021. S ohledem na zrušení výroku o uložení pokuty je tedy nutno znovu rozhodnout
o uložení pokuty za přestupek podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona. K tomu Úřad uvádí
následující.
172. Obviněný naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona tím, že
nesplnil povinnost stanovenou v § 254 odst. 6 zákona, když Úřadu v rámci správního řízení
S0091/2019 ve věci návrhu 28. 2. 2019 na uložení zákazu plnění smlouvy o PCO nedoručil své
vyjádření k návrhu navrhovatele ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení návrhu, tedy nejpozději
do 11. 3. 2019, ale učinil tak až dne 15. 3. 2019, a v důsledku toho ani nesdělil důvody, pro něž
při uzavírání výše uvedené smlouvy nepostupoval v zadávacím řízení.
173. Odpovědnost za přestupek zaniká mj. uplynutím promlčecí doby, která podle § 270 odst. 5
zákona činí 5 let.
174. Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím
po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení
38
Č.j.: ÚOHS-08671/2025/500
jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná
dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.
175. V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda ve vztahu k přestupku
neuplynula promlčecí doba podle § 270 odst. 5 zákona. Ke spáchání přestupku uvedeného
ve výroku II. prvoinstančního rozhodnutí došlo dne 12. 3. 2019 marným uplynutím lhůty
k doručení vyjádření obviněného k návrhu. Řízení o přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e)
zákona bylo zahájeno vydáním příkazu, tj. dne 8. 2. 2021. Z uvedeného vyplývá, že promlčecí
doba ve vztahu k projednávanému přestupku neuplynula.
176. Podle § 268 odst. 3 písm. c) zákona za přestupek podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona, jde-li
o porušení pravidel stanovených pro postup pro zadávaní koncesí, se uloží pokuta
do 1 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. e).
177. Úřad se dále zabýval skutečností, zda přestupek, za který je obviněnému nyní ukládán trest,
není v souběhu s dalším přestupkem obviněného. Tento postup Úřadu vychází z konstantní
rozhodovací praxe správních soudů, kdy je možné uvést rozsudek NSS č. j. 1 As 28/2009-62
ze dne 18. 6. 2009, popřípadě rozsudek NSS č. j. 6 As 245/2015-33 ze dne 16. 9. 2016. V prvně
uvedeném rozhodnutí NSS konstatoval, že „soud dovodil, že při trestání správních deliktů týmž
správním orgánem se přiměřeně uplatní i principy ovládající souběh trestných činů. Nutnost
aplikovat tento trestněprávní institut vyplývá z obecné potřeby použít ve prospěch obviněného
analogii z trestního práva ve správním trestání všude tam, kde vzhledem k neexistenci
jednotného kodexu správního trestání v českém právním řádu nejsou výslovně upraveny
některé základní zásady a instituty, jež by měly být zohledněny v případě jakéhokoliv
veřejnoprávního deliktu. K této zásadě se již Nejvyšší správní soud vyslovil např. ve svém
rozsudku ze dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 27/2008 - 67, dle něhož »použití analogie ve správním
trestání je přípustné, a to v omezeném rozsahu, pouze tam, kdy to, co má být aplikováno,
určitou otázku vůbec neřeší, nevede-li takový výklad k újmě účastníka řízení a ani k újmě na
ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem.«“ Soud dále pokračuje, že
„(t)restněprávní doktrína uvádí, že souběh »je dán tehdy, jestliže se pachatel dopustil dvou
nebo více trestných činů dříve, než byl pro některý z nich vyhlášen soudem prvního stupně
odsuzující rozsudek za podmínky, že tento rozsudek později nabyl právní moci a že o něm
neplatí fikce neodsouzení« (viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.: Trestní zákon. Komentář. I. díl.
6., doplněné a přepracované vydání. C. H. Beck, Praha, 2004, str. 26).“ Současně je v citovaném
rozsudku uvedeno, že pro potrestání souběhu není bezpodmínečně nutné vedení společného
řízení, ale je nezbytné použití absorpční zásady, pakliže zde existují sbíhající se správní delikty,
resp. přestupky, což je výslovně uvedeno i v § 41 zákona o přestupcích.
178. Jak již bylo uvedeno výše ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku II. prvoinstančního
rozhodnutí došlo dne 12. 3. 2019; k tomu Úřad konstatuje, že v souběhu s tímto přestupkem
je dále přestupek/přestupky:
•
o kterém bylo Úřadem rozhodnuto ve výroku I. příkazu č. j. ÚOHS-S0109/2019/VZ-07531/
2019/533/LHl ze dne 14. 3. 2019, který byl spáchán dne 1. 2. 2019, a za který byla Úřadem
uložena pokuta ve výši 15 000 Kč;
•
o kterých bylo Úřadem rozhodnuto ve výrocích I. – III. příkazu č. j. ÚOHS-S0436/2019/VZ33377/2019/542/VSv ze dne 4. 12. 2019, které byly spáchány dne 22. 12. 2017, dne
23. 1. 2018 a dne 8. 2. 2018, a za které byla Úřadem uložena pokuta ve výši 60 000 Kč;
39
Č.j.: ÚOHS-08671/2025/500
•
o kterém bylo Úřadem rozhodnuto ve výroku I. příkazu č. j. ÚOHS-S0437/2019/VZ-33378/
2019/542/JBr ze dne 4. 12. 2019, který byl spáchán dne 19. 6. 2018, a za který byla Úřadem
uložena pokuta ve výši 15 000 Kč;
•
o kterých bylo Úřadem rozhodnuto ve výrocích I. – IV. příkazu č. j. ÚOHS-S0457/2019/VZ35692/2019/542/MCi ze dne 23. 12. 2019, které byly spáchány dne 5. 9. 2017, dne
7. 9. 2017, dne 6. 10. 2017 a dne 19. 10. 2017, a za které byla Úřadem uložena pokuta
ve výši 40 000 Kč;
•
o kterých bylo Úřadem rozhodnuto ve výrocích I. – III. příkazu č. j. ÚOHS-04590/
2020/541/JCh ze dne 11. 2. 2020, které byly spáchány dne 29. 6. 2017 a dne 1. 8. 2017,
a za které byla Úřadem uložena pokuta ve výši 40 000 Kč;
•
o kterých bylo Úřadem rozhodnuto ve výrocích I. – IV. rozhodnutí č. j. ÚOHS-23412/2023/
500 ze dne 20. 6. 2023, které byly spáchány dne 7. 3. 2018, dne 7. 4. 2018 a dne 21. 4. 2018,
a ze které byla Úřadem uložena pokuta ve výši 80 000 Kč.
179. Má-li Úřad uložit obviněnému pokutu za přestupek, který je v souběhu s jiným přestupkem,
za který již byla obviněnému uložena pokuta, pak s ohledem na to, že Úřad nemá zákonné
zmocnění zrušit předcházející „výrok o trestu“, lze absorpční zásadu aplikovat pouze tím
způsobem, že Úřad v rámci uložení pokuty za přestupek, o němž rozhoduje později, zohlední
předchozí uloženou pokutu za přestupek, jenž jsou se sankcionovaným přestupkem
v souběhu. „Zohlednění“ dříve uložené pokuty provede Úřad tak, že za později projednávaný
přestupek uloží pokutu v takové výši, aby celková pokuta za všechny sbíhající se přestupky
nebyla vyšší než pokuta, kterou by Úřad uložil, pokud by o všech sbíhajících se přestupcích
rozhodoval ve společném řízení.
180. Při určení druhu správního trestu a jeho výměry je správní orgán povinen přihlédnout
k okolnostem demonstrativně uvedeným v § 37 písm. a) až i) zákona o přestupcích.
Při stanovení výše pokuty Úřad zohlednil pouze ta z kritérií vyjmenovaných v § 37 zákona
o přestupcích, která mají význam ve vztahu k projednávanému přestupku. V tomto případě
Úřad přihlédl zejména k povaze a závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím
okolnostem. Pokud jde o druh správního trestu za spáchání předmětného přestupku, zákon
v tomto ohledu předkládá Úřadu jediný druh správního trestu, který je možno uložit
za přestupek podle § 268 zákona, a to je pokuta.
181. Podle § 38 zákona o přestupcích povaha a závažnost přestupku je dána zejména významem
zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem
a rozsahem následku přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty
skutečnosti citovaného ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu
k posuzovanému případu).
182. Pokud jde o význam neurčitého právního pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň
společenské škodlivosti přestupku (tedy závažnost) je dán také konkrétní intenzitou naplnění
znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku není hlavním
kritériem jeho skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení
právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je
proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly
intenzitu (srov. rozsudek NSS sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).
40
Č.j.: ÚOHS-08671/2025/500
183. V rámci posouzení povahy a závažnosti přestupku Úřad konstatuje, že jednáním obviněného
nedošlo k zákonem předvídanému postupu podle § 254 odst. 6 zákona, když obviněný
nedodržel zákonnou lhůtu pro zaslání vyjádření k návrhu Úřadu stanovenou citovaným
ustanovením zákona (zákonem chráněný zájem). V důsledku tohoto jednání obviněného byl
Úřadu až do doby doručení vyjádření k návrhu podstatně ztížen přezkum postupu zadavatele,
neboť v rámci vyjádření k návrhu obviněný Úřadu mj. sděloval důvody, pro něž při uzavírání
smlouvy o PCO nepostupoval v zadávacím řízení – tj. sděloval informace, které byly
pro přezkum zákonnosti jeho postupu při uzavírání smlouvy o PCO stěžejní. Úřad nicméně
(v souladu se závazným právním názorem KS) konstatuje, že společenská škodlivost, resp.
závažnost přestupku není vysoká, neboť prodlení obviněného s doručením vyjádření k návrhu
trvalo pouhých sedm dní a současně sám obviněný dobrovolně protiprávní stav napravil.
184. Kromě výše uvedeného má Úřad při stanovení konkrétní výše sankce povinnost zohlednit
i dobu, která uplynula mezi spácháním přestupku a samotným potrestáním obviněného
za jeho spáchání. V této souvislosti Úřad poukazuje na rozsudek KS v Brně č. j. 62 Af 123/201385 ze dne 9. 4. 2015, v němž se uvádí: „Je nepochybné, že s prodlužujícím se okamžikem
potrestání se relativizuje základní vztah mezi spáchaným deliktem a ukládanou sankcí a že
doba mezi porušením právní povinnosti a rozhodnutím o sankci má i bezprostřední vliv na účel
trestu, jehož má být uložením konkrétní sankce dosaženo.“
185. V šetřeném případě došlo ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku II. prvoinstančního
rozhodnutí dne 12. 3. 2019. Ve věci uložení sankce za přestupek podle § 268 odst. 1 písm. e)
zákona se tedy rozhoduje cca 6 let od spáchání tohoto přestupku. Úřad proto při zvažování
výše pokuty zohlednil v intencích výše uvedeného rozsudku i časové hledisko doby, jež
od spáchání přestupku uplynula.
186. Po pečlivém posouzení šetřeného případu ve všech vzájemných souvislostech neshledal Úřad
další polehčující či přitěžující okolnosti, které by měly vliv na uloženou výši pokuty.
187. Při určení výše pokuty Úřad přihlédl k majetkovým poměrům obviněného, neboť v určitém
případě se pokuta, byť uložená v minimální výši, může jevit jako krajně „nespravedlivá“.
Nepřípustné jsou pak takové pokuty, jež mají likvidační charakter. Úřad z veřejně dostupných
informací zjistil, že obviněný ročně spravuje finanční prostředky v řádu stovek milionů Kč,
a proto nelze vyměřenou výši pokuty v tomto případě považovat za likvidační ani
za nepřiměřeně zasahující ekonomickou podstatu obviněného (a v tomto smyslu
nespravedlivou).
188. Pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit mimo
jiné dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení
povinností stanovených zákonem, a především funkci preventivní, která směřuje
k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Po zvážení
všech okolností případu Úřad při určení výměry uložené pokuty preferoval preventivní
charakter uložení sankce a stanovenou pokutu vzhledem k souvislostem případu posoudil jako
dostačující. I přesto, že tedy byla pokuta stanovena při samé dolní hranici její možné výše, dle
názoru Úřadu naplňuje dostatečně vzhledem k okolnostem případu obě funkce právní
odpovědnosti.
189. S ohledem na výše uvedené Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.
41
Č.j.: ÚOHS-08671/2025/500
190. Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního
úřadu pro Jihomoravský kraj – pracoviště Brno zřízený u pobočky České národní banky v Brně
číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.
K výroku III.
191. Podle § 93 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích se ve výrokové části rozhodnutí o přestupku,
kterým je obviněný uznán vinným, kromě náležitostí podle správního řádu uvede výrok
o náhradě nákladů řízení.
192. Správní orgán podle § 95 odst. 1 zákona o přestupcích uloží obviněnému, který byl uznán
vinným, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Pokud bylo rozhodnutí
o přestupku zrušeno jiným orgánem veřejné moci a tato skutečnost má za následek nesplnění
podmínek pro uložení náhrady nákladů řízení, správní orgán nahrazené náklady vrátí.
193. Vzhledem k tomu, že zákon o přestupcích v současné době náklady řízení blíže neupravuje,
musel Úřad vycházet z obecného právního předpisu, kterým je správní řád.
194. Podle § 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán povinnost nahradit náklady řízení
paušální částkou účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Podle
citovaného ustanovení správního řádu výši paušální částky nákladů řízení stanoví prováděcí
právní předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů
a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů
řízení, v rozhodném znění (dále jen „vyhláška“), která v § 6 odst. 1 stanoví, že paušální částka
nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušením své právní povinnosti, činí
1 000 Kč7.
195. Úřad v této části opětovně konstatuje, že rozsudkem KS byl zrušen výrok I. prvoinstančního
rozhodnutí týkající se přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, přičemž současně
KS v tomto rozsudku zrušil i související výrok IV. týkající se stanovení nákladů řízení. Výrok
II. prvoinstančního rozhodnutí týkající se přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona však
rozsudkem KS zrušen nebyl a dne 9. 6. 2021 nabyl právní moci.
196. Jelikož v daném případě Úřad zahájil řízení o přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona
z moci úřední, neboť dospěl k závěru, že se obviněný dopustil přestupku (viz výrok
II. prvoinstančního rozhodnutí), je zřejmé, že řízení bylo vyvoláno porušením právní povinnosti
obviněného a Úřad je tedy povinen obviněnému uložit náhradu nákladů řízení ve výši
stanovené vyhláškou. Z toho důvodu Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto
rozhodnutí.
197. Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky
v Brně číslo 19-24825621/0710, variabilní symbol 2021000049.
7
Podle Čl. II vyhlášky č. 145/2024 Sb., kterou se mění vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého
výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění vyhlášky
č. 112/2017 Sb., se náklady řízení zahájených a pravomocně neskončených přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky
stanoví podle dosavadních právních předpisů. Citovaná vyhláška nabyla účinnosti dne 1. 7. 2024.
42
Č.j.: ÚOHS-08671/2025/500
POUČENÍ
Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu
pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže –
Sekce veřejných zakázek. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků
učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání
veřejných zakázek, v rozhodném znění činí výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako
datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.
otisk úředního razítka
Mgr. Markéta Dlouhá
místopředsedkyně
Obdrží
HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář, Na Florenci 2116/15, Nové Město, 110 00 Praha 1
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
43