za navrhovatele jeho argumentaci, neboť správní řízení vedené na návrh je vedeno zásadou
dispoziční, tzn. předmět správního řízení určuje sám navrhovatel a přezkum Úřadu se
pohybuje výlučně v intencích tvrzení uvedených v návrhu, vyjádří se Úřad k namítaným
skutečnostem ve stejné míře obecnosti.
145. Předně je třeba zmínit, že zadavatel je oprávněn stanovit pro hodnocení nabídek kvalitativní
kritéria hodnocení, která nejsou číselně vyjádřitelná, a proto ani objektivně měřitelná (jako
tomu je zejména právě v případě tzv. subjektivních kritérií). Na tomto místě lze odkázat na
rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 31 Af 35/2018-75 ze dne 25. 2. 2020, v němž soud uvedl:
„Jestliže § 116 odst. 3 ZZVZ konkrétně požaduje vymezení kritérií kvality tak, aby bylo ověřitelné
naplnění těchto kritérií, pak nepožaduje nic jiného než to, aby byla tato kritéria stanovena
transparentně. Předpokladem ověřitelnosti naplnění kritérií je jejich vymezení tak,
že u uchazečů nebudou vzbuzovat pochybnosti o tom, co bude zadavatel hodnotit, a o co tedy
mají ve svých nabídkách usilovat. Kritéria kvality tedy musí být srozumitelná a jednoznačná
(srov. též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2009, č. j. 2 Afs 86/2008-222).
Totéž lze říci o požadavku na vymezení kritérií kvality tak, aby byly nabídky porovnatelné. Opět
jde o to, aby kritéria kvality nepřipouštěla dvojí výklad a byla natolik jasná, aby bylo nejen
zadavateli, ale i uchazečům a vnějším pozorovatelům zřejmé, proč určitá nabídka bude
vyhovovat zadávacím podmínkám lépe (tj. bude větší měrou naplňovat určité kritérium). I zde
se tedy jedná o prvek transparentnosti zadávacích podmínek. Požadavek na srozumitelnost
a jednoznačnost kritérií kvality ale neznamená nutnost stanovit kritéria tak, aby hodnocení
nabídek bylo vždy výsledkem matematického výpočtu či určitého měření. V rámci kritérií kvality
může zadavatel vznášet řadu požadavků, které nebudou zcela exaktně měřitelné. Může se
přitom jednat o zcela legitimní požadavky odpovídající předmětu veřejné zakázky (resp.
koncese) i smyslu právní úpravy. V takovém případě je vytvářen určitý prostor pro uvážení
38
Č.j.: ÚOHS-13813/2025/500
hodnotící komise, který sám o sobě nepředstavuje rozpor s právní úpravou zadávání veřejných
zakázek (srov. žalobcem citovaný rozsudek Soudního dvora ve věci TNS Dimarso NV). Jestliže
stanovený způsob hodnocení kritérií kvality připouští uvážení hodnotící komise, neznamená to
nutně, že by se jednalo o netransparentní postup. Transparentnost se odvíjí od rozsahu
takového uvážení. Jestliže je samotné kritérium kvality či způsob jeho hodnocení natolik vágní
či nejednoznačný, že umožňuje svévoli hodnotící komise, lze jistě hovořit o netransparentním
vymezení zadávacích podmínek. Je však nutno rozlišovat mezi tím, kdy zadávací podmínky
ponechávají hodnotící komisi prostor pro svévoli a kdy ji pouze ponechávají právem
aprobovaný prostor pro uvážení.“
146. Zmíněný rozsudek byl potvrzen rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 85/2020-38
ze dne 16. 9. 2020, který konstatoval, že se ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Brně,
„podle nějž není nezbytné stanovovat kritéria kvality tak, aby hodnocení nabídek bylo vždy
výsledkem matematického výpočtu či jednoznačného měření. V rámci kritérií kvality může
zadavatel vznášet řadu požadavků, které nebudou exaktně měřitelné. Může se přitom jednat
o zcela legitimní požadavky odpovídající předmětu veřejné zakázky (resp. koncese) i smyslu
právní úpravy. V takovém případě je vytvořen určitý prostor pro uvážení hodnotící komise,
který sám o sobě nepředstavuje rozpor s právní úpravou zadávání veřejných zakázek. Naopak,
možnost jistého uvážení hodnotící komise považuje Nejvyšší správní soud za prospěšnou,
pohybuje-li se tato možnost v rozsahu nezakládajícím pochybnosti o možné svévoli.“.
147. Nejvyšší správní soud citovaný závěr zopakoval např. i v rozsudku č. j. 3 As 109/2022-81 ze dne
18. 6. 2024, když uvedl: „Nejvyšší správní soud upozorňuje, že stěžovatelka napadá hodnocení
provedené u subjektivních hodnoticích kritérií kvality, u nichž ‚není typicky možné jejich popis
provést takovým způsobem, aby zadavatel dotčené kritérium do nejmenších podrobností
naprosto konkretizoval, resp. dokonce objektivizoval. Tímto postupem by totiž samotné využití
subjektivního hodnoticího kritéria pozbylo smyslu, když by pro subjektivní posouzení takto
rigidně vymezeného kritéria nezbyl prakticky vůbec žádný prostor. Naprosto detailní popis
hodnoceného kritéria, který by prakticky vylučoval možnost jakéhokoliv subjektivního uvážení
hodnoticí komise o míře jeho naplnění, by přitom mohl mít vůči zadavatelům až nepřiměřeně
diskriminační charakter. Lze totiž předpokládat, že takový detailní popis by nedůvodně
zvýhodňoval určitá řešení oproti jiným, aniž by mezi nimi z pohledu objektivní potřeby
zadavatele existovaly relevantní rozdíl,‘ (srov. Podešva, V. a kol. Zákon o zadávání veřejných
zakázek: Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2023, právní stav k 16. 7. 2023, dostupné
v systému ASPI, k § 115 odst. 1 písm. a); zvýraznění doplněno). K tomu lze odkázat i na již
citovaný rozsudek NSS ze dne 16. 9. 2020, č. j. 4 As 85/2020-38, odst. [25], podle nějž ‚není
nezbytné stanovovat kritéria kvality tak, aby hodnocení nabídek bylo vždy výsledkem
matematického výpočtu či jednoznačného měření. V rámci kritérií kvality může zadavatel
vznášet řadu požadavků, které nebudou exaktně měřitelné.‘.“
148. Lze tedy uzavřít, že zadavatelé jsou oprávněni hodnotit nabídky v rámci tzv. subjektivních
kritérií, která nemusí být exaktně měřitelná, čemuž odpovídá i postup zadavatele v šetřeném
případě, který ve vztahu k posuzovanému hodnoticímu kritériu stanovil, co bude hodnoceno
(prezentace dodavatele a jeho postupů v rámci realizace veřejné zakázky a jeho návrhů kvality
a řízení rizik, a to v rámci subkritérií „Kvalita“ a „Rizika“, přičemž pro tyto účely dodavatelům
poskytl v rámci přílohy č. 9 zadávací dokumentace formulář), jaké jsou cíle jednotlivých
subkritérií, jaké (ověřitelné) informace bude hodnotit jako nejvhodnější a stanovil bodovou
39
Č.j.: ÚOHS-13813/2025/500
škálu spolu s odůvodněním přidělení jednotlivých bodů v rámci hodnocení (v podrobnostech
viz bod 100. a násl. odůvodnění tohoto rozhodnutí).
149. Tvrzení navrhovatele ohledně neschopnosti zadavatele zajistit anonymizované hodnocení
nabídek (prostřednictvím poskytnutého formuláře – viz bod 106. odůvodnění tohoto
rozhodnutí) pak shledává Úřad ničím nepodloženou spekulací, pročež se tímto tvrzením –
i s ohledem na to, že zadavatel stanovil dodavatelům pravidla pro zajištění anonymity a uvedl
důsledky jejich nedodržení – Úřad již blíže nezabýval.
150. V kontextu hodnoticího kritéria „Kvalita – Pohovor s účastníkem“ navrhovatel opět
bez dalšího pouze uvádí, že se jedná o kritérium subjektivní, diskriminační a hodnocení bude
neporovnatelné. Navrhovatel rovněž namítá, že zadavatel nebude „schopen zajistit, že set
připravených otázek nebude dopředu vyzrazen či sdělen případnému preferovanému uchazeči
či uchazečům.“.
151. V otázce subjektivnosti a neporovnatelnosti daného kritéria Úřad odkazuje na již výše zmíněné
a dodává, že zadavatel pro účely hodnocení předmětného kritéria stanovil, že k pohovoru
se musí dostavit vedoucí realizačního týmu a jeho zástupce, přičemž pohovorem bude
ověřena podaná nabídka. Zadavatel opět vymezil cíle/požadavky (např. přesvědčivost
argumentace, erudice, prezentační schopnosti), jejichž naplnění bude ověřeno
prostřednictvím otázek z předem definovaných okruhů. Zadavatel rovněž specifikoval škálu
bodů spolu s jejich odůvodněním, které je možné získat v rámci hodnocení. Úřadu tak
při nejlepší vůli není zřejmé, v čem konkrétně by měl spočívat namítaný diskriminační
charakter stanoveného kritéria a opakuje, že není na Úřadu, aby za navrhovatele jakkoli
domýšlel jeho argumentaci.
152. Stejně jako tomu bylo v předcházejícím případě, i zde představuje tvrzení navrhovatele
o neschopnosti zadavatele zajistit nevyzrazení otázek pokládaných v rámci pohovoru toliko
ničím nepodloženou spekulaci, pročež se Úřad ani tímto blíže nezabýval.
153. Závěrem navrhovatel zmiňuje čl. 24. „Výhrady zadavatele“ odst. 24.1. zadávací dokumentace,
v němž zadavatel uvedl, že „nebude s ohledem na zjednodušený režim ve smyslu § 129 ZZVZ
zpracovávat výsledek posouzení splnění podmínek účasti vybraného dodavatele a zprávu
o hodnocení nabídek ve smyslu § 123 ZZVZ.“.
154. K tomu Úřad uvádí, že zadavatel při zadávání veřejné zakázky ve zjednodušeném režimu
postupuje dle části první (obecná ustanovení), druhé (základní ustanovení o zadávacích
řízeních), páté (zjednodušený režim), desáté (společná ustanovení), jedenácté (informační
systém o veřejných zakázkách), dvanácté (systém certifikovaných dodavatelů) a třinácté
zákona (ochrana proti nesprávnému postupu zadavatele). Zadavatel tedy skutečně není dle
zákona povinen vyhotovovat zprávu o hodnocení nabídek a výsledek posouzení splnění
podmínek účasti vybraného dodavatele ve smyslu § 123 zákona (který je systematicky zařazen
do části čtvrté zákona – nadlimitní režim), pokud si tak sám nevyhradil v zadávacích
podmínkách. Ačkoli zákon zadavateli přiznává značnou volnost v procesu zadávání,
je zadavatel i ve zjednodušeném režimu povinen dodržovat základní zásady zadávacího řízení.
Pro účely dodržení zásady transparentnosti je tak nezbytné, aby bylo zřejmé, jak zadavatel
dospěl k výběru příslušného dodavatele; zadavatel tedy není povinen vyhotovovat přímo
dokumenty dle § 123 zákona, nicméně je minimálně vhodné/žádoucí, aby nějaký dokument
40
Č.j.: ÚOHS-13813/2025/500
zachycoval úvahy/postupy zadavatele, které ho vedly k výběru dodavatele, a to tak, aby byl
postup zadavatele zpětně přezkoumatelný.
155. V posuzovaném případě zadavatel námitce de facto vyhověl, když již v rozhodnutí o námitkách
přislíbil, že „pro upevnění právní jistoty a zvýšení míry transparentnosti plánuje přistoupit
k sestavení zprávy o hodnocení nabídek, kde bude uvedeno souhrnné výsledné pořadí,
současně bude uveden detailní chronologický postup prováděného hodnocení a v neposlední
řadě budou sestaveny jednotlivé hodnotící karty, ve kterých bude popsáno, jakým způsobem
hodnotící komise došla k bonifikaci jednotlivého uchazeče, které v potřebné míře detailu
každému účastníku ve vztahu k jeho nabídce objasní důvody jeho ohodnocení a jaké byly
myšlenkové procesy hodnotící komise vedoucí ke konkrétní bonifikaci (přestože k tomuto
postupu není Zadavatel povinen!).“.
Závěr
156. S ohledem na vše shora uvedené Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto
rozhodnutí.
POUČENÍ
Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu
pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže –
sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 602 00 Brno. Včas podaný rozklad má
odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1
písm. b) zákona zasílají Úřadu výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva
podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.
otisk úředního razítka
Mgr. Markéta Dlouhá
místopředsedkyně
Obdrží
1.
hlavní město Praha, Mariánské náměstí 2/2, 110 00 Praha 1
2.
Pikes Legal s.r.o., Václavské náměstí 802/56, 110 00 Praha 1
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
41