(elektronické kopie) listinné podoby příslušného dokumentu a nejsou opatřeny příslušnou
doložkou o konverzi3. Vzhledem k tomu, že s ohledem na uvedené je třeba doklady
o kvalifikaci vybraného dodavatele posuzovat jako jejich prosté kopie, má Úřad za prokázané,
že zadavatel v šetřeném případě předmětné doklady o kvalifikaci vybraného dodavatele již
dříve k dispozici neměl, a proto mu prokazatelně vznikla povinnost vyzvat vybraného
dodavatele k předložení originálu nebo ověřené kopie předmětných dokumentů.
157. Na základě zjištěných skutečností má tedy Úřad za prokázané, že zadavatel postupoval
v rozporu se zákonem, když nevyzval vybraného dodavatele k předložení originálů nebo
ověřených kopií dokladů o jeho kvalifikaci, ačkoliv mu tato povinnost vznikla, neboť tyto
doklady neměl k dispozici již dříve. Současně má Úřad za prokázané, že zadavatel v rozporu se
zákonem nezjistil údaje o skutečném majiteli vybraného dodavatele.
158. Obviněný ve svém vyjádření ze dne 9. 3. 2023 mj. argumentoval tím, že v případě šetřeného
přestupku nebyla naplněna podmínka společenské škodlivosti. Dle obviněného je
nepochybné, že jeho postup nebyl netransparentní, když důvodem nevyzvání vybraného
dodavatele nebyla snaha o zastření skutečných motivů obviněného, nýbrž administrátorem
ne zcela pochopená dikce § 122 odst. 3 písm. a) zákona, která způsobila zmíněné pochybení
administrátora. Administrátor byl totiž přesvědčen, že má-li ověřené kopie dokladů k dispozici
v elektronické podobě (uvedené ustanovení zákona totiž nestanoví explicitní charakter úředně
ověřených kopií), nemusí již vybraného dodavatele vyzývat k předložení originálů nebo úředně
ověřených kopií. Administrátor neměl dle obviněného žádné pochybnosti o autenticitě
předložených dokladů, když měl zároveň z veřejně dostupného registru smluv ověřeno, že
tentýž vybraný dodavatel ve stejném čase uzavřel úplatné smlouvy na stejný či obdobný
předmět plnění s jinými veřejnými zadavateli. Obviněný dále dodává, že ani Úřad nijak
nezpochybnil autenticitu předložených dokumentů, přičemž obviněný svým postupem
žádnému jinému subjektu nezpůsobil žádnou újmu.
159. K výše uvedené argumentaci obviněného Úřad konstatuje, že účelem ustanovení § 122 odst. 3
zákona je zajistit, aby nebyly pochybnosti o kvalifikaci vybraného dodavatele před tím, než
s ním bude uzavřena smlouva. Tyto pochybnosti má dle záměru zákonodárce vyloučit právě
předložení originálů nebo ověřených kopií listin, které zadavatel k prokázání kvalifikace
požadoval. Úřad v kontextu své rozhodovací praxe4 uvádí, že nelze dovozovat, že by
automaticky postrádalo prvek společenské škodlivosti takové jednání zadavatele, který
opomene zákonem předvídaným způsobem zkoumat, zda vybraný dodavatel opravdu
disponuje tvrzenou kvalifikací. Pokud zadavatel vyžaduje v zadávací dokumentaci předložení
konkrétních dokumentů, je povinen ohledně těchto dokladů postupovat dle § 122 zákona.
3
Pozn. Úřadu: K autorizované konverzi dokumentů Úřad uvádí, že podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. a) zákona
č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů,
se konverzí rozumí úplné převedení dokumentu v listinné podobě do dokumentu obsaženého v datové zprávě nebo
datovém souboru způsobem zajišťujícím shodu obsahu těchto dokumentů a připojení doložky o provedení
konverze. Ustanovení § 22 odst. 2 citovaného zákona pak stanoví, že dokument, který provedením konverze vznikl,
má stejné právní účinky jako dokument, jehož převedením výstup vznikl.
4
Viz např. rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0019/2021/VZ, č. j. ÚOHS-08847/2021/161/HBa ze dne 16. 3. 2021
37
Č.j.: ÚOHS-23412/2023/500
V opačném případě bude zasaženo do řádného ověření kvalifikace dodavatelů, což je situace
nežádoucí a škodlivě zasahující do řádného běhu zadávacích řízení. V daném případě tak nelze
nezákonný postup obviněného spočívající v neověření jím požadované kvalifikace osoby
vybraného dodavatele zákonem předepsaným způsobem ospravedlnit pochybením
administrátora veřejné zakázky způsobeným jeho nepochopením dikce daného ustanovení
zákona. Nehledě na výše uvedené obviněný dále ve svém citovaném vyjádření uvádí, že
např. z hlediska ověření dokladů předložených (ve formě elektronické kopie) vybraným
dodavatelem za účelem prokázání splnění požadavků na technickou kvalifikaci administrátor
veřejné zakázky z veřejně dostupného registru smluv zkontroloval, že vybraný dodavatel
uzavřel úplatné smlouvy na stejný či obdobný předmět plnění s jinými veřejnými zadavateli,
kdy obviněný v této souvislosti konkrétně zmiňuje „Hasičský záchranný sbor Jihomoravského
kraje - dodávka PKN (3. ledna 2018)“ a „Hasičský záchranný sbor Středočeského kraje dodávka technického kontejneru (14. prosince 2017)“. V bodě 4.3. části 4. zadávacích
podmínek však obviněný po dodavatelích požadoval za účelem prokázání splnění technické
kvalifikace předložení seznamu 4 významných dodávek realizovaných za poslední 3 roky
před zahájením zadávacího řízení, přičemž vybraný dodavatel ve své nabídce předložil doklady
k významným dodávkám od objednatelů PROMET CZECH s.r.o., Ministerstvo vnitra – GŘ HZS
a Záchranný útvar HZS ČR Hlučín. Z uvedeného tak vyplývá, že administrátorem veřejné
zakázky ověřované smlouvy z registru smluv neodpovídají referencím předloženým vybraným
dodavatelem v průběhu zadávacího řízení. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti
tak Úřad uzavírá, že v šetřeném případě nelze konstatovat nenaplnění podmínky společenské
škodlivosti spáchaného přestupku v souvislosti s postupem obviněného, který neověřil
kvalifikaci vybraného dodavatele zákonem stanoveným způsobem ve smyslu ustanovení § 122
odst. 3 písm. a) zákona.
160. Úřad konstatuje, že nedodržení výše citovaných zákonných ustanovení ze strany obviněného
mohlo ovlivnit výběr dodavatele v zadávacím řízení na veřejnou zakázku. Zadavatel svým
postupem (kdy nevyzval vybraného dodavatele k předložení originálů nebo ověřených kopií
dokladů o jeho kvalifikaci, ačkoliv je neměl k dispozici, a nezjistil údaje o skutečném majiteli
vybraného dodavatele) nepostavil před ostatními účastníky zadávacího řízení (i před sebou
samým) najisto (zajištěním zákonem předvídané podoby dokladů o kvalifikaci vybraného
dodavatele), zda má vybraný dodavatel dostatečnou kvalifikaci pro poptávané plnění dle
stanovených podmínek a pravidel v rámci zadávací dokumentace a zda k uzavření smlouvy
zadavatel přistoupí s dodavatelem, u něhož jsou známy údaje o jeho skutečném majiteli, jak
předvídá zákon. Postup obviněného v roli zadavatele se tak v šetřeném případě ve svém
důsledku stal netransparentním, tedy nejasným, jenž vzbuzuje reálné pochyby
o kompetentnosti vybraného dodavatele a potažmo i o skutečných motivech obviněného,
tedy zapříčinil i porušení zásady transparentnosti stanovené v ustanovení § 6 odst. 1 zákona.
Nelze přitom vyloučit, že v případě, kdy by obviněný dostál svým zákonným povinnostem,
mohla v průběhu zadávacího řízení vzniknout i situace, kdy by vybraný dodavatel potřebné
údaje a doklady podle § 122 odst. 3 nepředložil, pročež by byl zadavatel povinen dle § 122
odst. 7 zákona vybraného dodavatele z účasti v zadávacím řízení vyloučit. Výběr dodavatele
by pak pokračoval mezi zbylými účastníky zadávacího řízení. Z uvedeného je patrné, že
podmínka minimálně potenciálního vlivu na výběr dodavatele byla v šetřeném případě
naplněna.
38
Č.j.: ÚOHS-23412/2023/500
161. Na základě výše uvedeného považuje Úřad za prokázané, že se obviněný dopustil přestupku
podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, pročež Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II.
tohoto rozhodnutí.
K výroku III. rozhodnutí
162. Úřad obecně k uveřejňovacím povinnostem zadavatele uvádí, že uveřejňování je jedním
z nástrojů zajišťujících dodržení zásady transparentnosti zadávacího řízení. Aby mohl být
proces zadávání veřejné zakázky považován za transparentní a mohla proběhnout i následná
kontrola procesu zadávání, je nezbytné, aby veřejnost disponovala co nejvíce informacemi
o průběhu i výsledku zadávacího řízení (tzv. princip veřejné publicity výsledků realizovaných
zadávacích řízení, na němž je proces zadávání postaven), což je podmíněno mj. zákonem
definovanými uveřejňovacími povinnostmi zadavatele. Cílem uveřejňovacích povinností je
umožnění kontroly dodržování principů hospodárnosti, účelnosti a efektivnosti při nakládání
s veřejnými zdroji (s pomocí údajů uvedených na profilu zadavatele, ve Věstníku veřejných
zakázek a v případě nadlimitních veřejných zakázek, u nichž jsou uveřejňovací povinnosti
plněny i na evropské úrovni, rovněž s pomocí údajů dostupných v Úředním věstníku Evropské
unie), a to jak prostřednictvím kontroly prováděné k tomu příslušnými orgány či institucemi,
tak i prostřednictvím kontroly občanů, tj. nejširší veřejností. Zásada transparentnosti je přitom
naplněna pouze v případě, že zadavatel uveřejňuje zákonem stanovené údaje a dokumenty
včas a řádně v souladu se zákonem. Jedině tak jsou informace o veřejné zakázky úplné
a spolehlivé, což je nezbytná podmínka transparentnosti ve vztahu k účastníkům zadávacího
řízení i široké veřejnosti, kterým jsou tyto informace určeny.
163. Úřad dále v obecné rovině uvádí, že zadavatel má podle zákona mimo jiné povinnost uveřejnit
výsledek zadávacího řízení, a to bez ohledu na to, zda je zadávací řízení ukončeno uzavřením
smlouvy na předmět plnění veřejné zakázky či jeho zrušením. Podle § 126 zákona je zadavatel
povinen odeslat oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění způsobem podle § 212
zákona do 30 dnů od uzavření smlouvy, rámcové dohody nebo zavedení dynamického
nákupního systému. Pro splnění požadavků ustanovení § 126 zákona je tedy nezbytné
kumulativní splnění tří podmínek, a to podmínky samotného odeslání oznámení o výsledku
zadávacího řízení k uveřejnění, podmínky jeho odeslání ve lhůtě do 30 dnů od uzavření
smlouvy, rámcové dohody nebo zavedení dynamického nákupního systému a podmínky,
podle které tak má zadavatel učinit způsobem podle § 212 zákona. Pokud tedy zadavatel
nesplní kumulativně všechny tři výše uvedené podmínky, nedodrží povinnost stanovenou
v § 126 zákona.
164. Co se týče způsobu uveřejnění oznámení o výsledku zadávacího řízení šetřené veřejné zakázky,
Úřad uvádí, že z obdržené dokumentace vyplývá, že se v šetřeném případě jednalo
o nadlimitní veřejnou zakázku. V souladu s § 212 odst. 3 písm. b) zákona tak měl zadavatel
povinnost odeslat předmětné oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění do Věstníku
veřejných zakázek a rovněž do Úředního věstníku Evropské unie.
165. Kupní smlouva na předmětnou veřejnou zakázku byla uzavřena s vybraným dodavatelem dne
7. 3. 2018. Vzhledem k § 126 v návaznosti na § 212 odst. 3 písm. b) zákona tak byl zadavatel
povinen odeslat oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění do Věstníku veřejných
zakázek a dále do Úředního věstníku Evropské unie v termínu do 30 dnů od uzavření dotčené
kupní smlouvy. S ohledem na uvedené byl tedy zadavatel povinen odeslat oznámení
39
Č.j.: ÚOHS-23412/2023/500
o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění do Věstníku veřejných zakázek a také do Úředního
věstníku Evropské unie nejpozději dne 6. 4. 2018.
166. Z bodu VI.5) „Oznámení o výsledku zadávacího řízení“ uveřejněného ve Věstníku veřejných
zakázek dne 14. 6. 2018 pod ev. č. formuláře F2018-019151 vyplývá, že toto oznámení bylo
odesláno k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek dne 11. 6. 2018. Z bodu VI.5) „Oznámení
o výsledku zadávacího řízení“ uveřejněného v Úředním věstníku Evropské unie dne 14. 6. 2018
pod ev. č. 2018/S 112-254682 vyplývá, že oznámení o výsledku zadávacího řízení veřejné
zakázky bylo odesláno k uveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie dne 11. 6. 2018.
167. V návaznosti na výše uvedené skutečnosti Úřad shrnuje, že zadavatel v šetřeném případě
postupoval v rozporu s ustanovením § 126 zákona v návaznosti na § 212 odst. 3 písm. b)
zákona, neboť neodeslal oznámení o výsledku zadávacího řízení veřejné zakázky k uveřejnění
do Věstníku veřejných zakázek a do Úředního věstníku Evropské unie do 30 dnů od uzavření
kupní smlouvy ze dne 7. 3. 2018, tedy nejpozději dne 6. 4. 2018, ale učinil tak až dne
11. 6. 2018. Uvedeným postupem se tak obviněný dopustil přestupku dle § 269 odst. 1
písm. a) zákona, pročež Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.
K výroku IV. rozhodnutí
168. Úřad nejprve v obecné rovině uvádí, že v § 217 odst. 1 zákona je stanovena povinnost
zadavatele vyhotovit písemnou zprávu o každém zadávacím řízení, přičemž dle § 217 odst. 5
zákona je zadavatel rovněž povinen vypracovanou písemnou zprávu uveřejnit na svém profilu
zadavatele, a to do 30 pracovních dnů ode dne ukončení zadávacího řízení, přičemž
ukončením zadávacího řízení se dle § 51 odst. 1 zákona rozumí uzavření smlouvy, rámcové
dohody či zavedení dynamického nákupního systému nebo, pro případ zrušení zadávacího
řízení, okamžik podrobně specifikovaný v § 51 odst. 2 zákona. Úřad zdůrazňuje, že stejně jako
v případě výše uvedené povinnosti zadavatele odeslat k uveřejnění oznámení o výsledku
zadávacího řízení, je rovněž v případě povinnosti uveřejnit písemnou zprávu zadavatele
na jeho profilu účelem této povinnosti zejména posílení transparentnosti zadávacího řízení
a jeho lepší zpětná kontrola či přehlednost jednotlivých skutečností, a proto představuje
významný nástroj pro dohled nad zadáváním veřejných zakázek. Písemná zpráva zadavatele
totiž shrnuje nejdůležitější body průběhu zadávání veřejné zakázky, přičemž musí dle § 217
odst. 2 zákona obsahovat mimo jiné takové náležitosti jako použitý druh zadávacího řízení,
označení všech účastníků zadávacího řízení, označení dodavatele (či dodavatelů), s nimiž byla
uzavřena smlouva nebo rámcová dohoda včetně odůvodnění jejich výběru, a další.
169. Úřad dále uvádí, že pro naplnění požadavků dle ustanovení § 217 odst. 5 zákona je nezbytné
kumulativní splnění tří podmínek, a to podmínky samotného uveřejnění písemné zprávy
zadavatele, dále podmínky jejího uveřejnění na místě k tomu určeném, tj. na profilu
zadavatele, a rovněž podmínky uveřejnění této písemné zprávy ve lhůtě do 30 pracovních dnů
od ukončení předmětného zadávacího řízení. Pokud tedy zadavatel nesplní kumulativně
všechny tři výše uvedené podmínky, nedodrží povinnost stanovenou v ustanovení § 217
odst. 5 zákona.
170. Jak již Úřad uvedl výše, kupní smlouva na předmětnou veřejnou zakázku byla s vybraným
dodavatelem uzavřena dne 7. 3. 2018, přičemž tímto dnem bylo podle § 51 odst. 1 zákona
také ukončeno zadávací řízení na předmětnou veřejnou zakázku. S ohledem na požadavky
obsažené v ustanovení § 217 odst. 1 a 5 zákona tak byl zadavatel povinen vyhotovit písemnou
40
Č.j.: ÚOHS-23412/2023/500
zprávu zadavatele o zadávacím řízení na veřejnou zakázku a uveřejnit ji na svém profilu
do 30 pracovních dnů od ukončení předmětného zadávacího řízení, tj. v šetřeném případě
do 30 pracovních dnů od uzavření kupní smlouvy ze dne 7. 3. 2018. Zadavatel byl tedy
s ohledem na právě uvedené povinen vyhotovit písemnou zprávu zadavatele o zadávacím
řízení na veřejnou zakázku a uveřejnit ji na profilu zadavatele nejpozději dne 20. 4. 2018.
171. Z profilu zadavatele však vyplývá, že písemná zpráva zadavatele o zadávacím řízení
na veřejnou zakázku zde ve výše specifikované lhůtě, ani později (do dne vydání tohoto
rozhodnutí), uveřejněna nebyla. Z vyjádření zadavatele ze dne 15. 8. 2019 k žádosti č. 2 přitom
vyplývá, že písemná zpráva zadavatele o zadávacím řízení na veřejnou zakázku nebyla vůbec
vyhotovena.
172. V návaznosti na výše uvedené skutečnosti Úřad shrnuje, že zadavatel v šetřené věci
postupoval v rozporu s ustanovením § 217 odst. 1 a 5 zákona, neboť nevyhotovil písemnou
zprávu zadavatele o zadávacím řízení na veřejnou zakázku, a v důsledku toho ji ani neuveřejnil
na profilu zadavatele do 30 pracovních dnů od ukončení zadávacího řízení na veřejnou
zakázku, tedy nejpozději dne 20. 4. 2018. Uvedeným jednáním se obviněný dopustil přestupku
podle § 269 odst. 1 písm. e) zákona, pročež Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV.
tohoto rozhodnutí.
K výroku V. rozhodnutí – uložení pokuty
173. Úřad výše konstatoval, že se obviněný dopustil přestupků podle § 268 odst. 1 písm. a) a § 269
odst. 1 písm. a) a e) zákona, tak, jak je uvedeno ve výrocích I. až IV. tohoto rozhodnutí.
174. Ještě, než Úřad přistoupil k uložení pokuty, zabýval se tím, zda v daném případě nedošlo
k zániku odpovědnosti za přestupky, jehož důvody jsou blíže upraveny v § 29 zákona
o přestupcích, především pak posouzením promlčecí doby, neboť odpovědnost za přestupek
zaniká jejím uplynutím.
175. Podle § 270 odst. 5 zákona činí promlčecí doba 5 let.
176. Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích počíná promlčecí doba běžet dnem následujícím
po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení
jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná
běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.
177. V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda již neuplynula lhůta
dle § 270 odst. 5 zákona. V šetřeném případě došlo ke spáchání přestupků uvedených
ve výrocích I. až IV. rozhodnutí dne 7. 3. 2018 (výrok I. a II. rozhodnutí), dne 7. 4. 2018 (výrok
III. rozhodnutí) a dne 21. 4. 2018 (výrok IV. rozhodnutí). Správní řízení ve věci spáchání
přestupků bylo zahájeno doručením příkazu obviněnému dne 16. 2. 2023. Z uvedených údajů
tedy vyplývá, že promlčecí doba ve vztahu k projednávaným přestupkům neuplynula
a odpovědnost obviněného za předmětné přestupky tedy nezanikla.
178. Podle § 41 odst. 1 zákona o přestupcích se za dva nebo více přestupků téhož pachatele
projednaných ve společném řízení uloží správní trest podle ustanovení vztahujícího se
na přestupek nejpřísněji trestný. Jsou-li horní hranice sazeb pokut stejné, uloží se správní trest
podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejzávažnější.
41
Č.j.: ÚOHS-23412/2023/500
179. V souladu se zásadou absorpce při správním trestání tedy Úřad v přestupkovém řízení uloží
pokutu podle nejpřísněji trestného přestupku. Zbylé přestupky zohlední v souladu s § 40
písm. b) zákona o přestupcích jako přitěžující okolnost při výměře výše pokuty. Proto se Úřad
nejprve zabýval otázkou, který přestupek je v šetřeném případě nejpřísněji trestný, a to v prvé
řadě s odkazem na možnost uložení přísnější sankce (vyšší pokuty).
180. V daném případě se obviněný dopustil dvou přestupků dle § 268 odst. 1 písm. a) zákona
(viz výrok I. a výrok II. tohoto rozhodnutí), přestupku dle § 269 odst. 1 písm. a) zákona (viz
výrok III. tohoto rozhodnutí) a přestupku dle § 269 odst. 1 písm. e) zákona (viz výrok IV. tohoto
rozhodnutí). Podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona se za přestupek dle § 268 odst. 1 písm. a)
uloží pokuta do výše 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu
veřejné zakázky zjistit. Cena veřejné zakázky, při jejímž zadávání se obviněný v roli zadavatele
dopustil přestupku uvedeného ve výroku I. a ve výroku II. tohoto rozhodnutí činí dle kupní
smlouvy částku 4 313 650 Kč vč. DPH (viz bod 7. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Horní hranice
možné pokuty (10 % z ceny veřejné zakázky) tak činí částku 431 365 Kč. Podle § 269 odst. 3
písm. b) zákona se pak za přestupek uloží pokuta do 200 000 Kč, jde-li o přestupek podle § 269
odst. 1 zákona. Úřad tudíž konstatuje, že přestupky uvedené ve výrocích I. až II. tohoto
rozhodnutí jsou přísněji trestné než přestupky uvedené ve výrocích III. a IV. tohoto rozhodnutí.
181. Z výše uvedeného je však také zřejmé, že přestupky uvedené ve výroku I. až II. tohoto
rozhodnutí mají totožnou horní hranici pokuty, tedy za tyto přestupky lze obviněnému uložit
správní trest pokuty ve stejné výši. Úřad uložil pokutu za přestupek uvedený ve výroku I.
tohoto rozhodnutí, který posoudil jako nejzávažnější, a to z důvodu nejvyšší míry škodlivosti
jednání obviněného. Porušení § 99 odst. 2 zákona v případě spáchání přestupku uvedeného
ve výroku I. tohoto rozhodnutí může mít negativní dopad na široký okruh potenciálních
dodavatelů, a tak je z hlediska potenciálního dopadu na hospodářskou soutěž závažnější, než
v případě porušení zákonných povinností dle § 122 odst. 3 písm. a) a odst. 4 zákona v případě
spáchání přestupku uvedeného ve výroku II. tohoto rozhodnutí, kdy dané pochybení
má primárně potenciální negativní dopad „pouze“ na účastníky zadávacího řízení, nikoliv celý
okruh potenciálních dodavatelů. Ke spáchání přestupků uvedených ve výrocích II., III. a IV.
rozhodnutí tedy Úřad přihlédl jako k přitěžující okolnosti.
182. Úřad v návaznosti na výše uvedené dále akcentuje, že ustanovení § 37 a § 38 zákona
o přestupcích upravují demonstrativní výčet okolností, k nimž se při určení výměry a druhu
správního trestu, v daném případě pokuty, přihlédne. Podle § 37 písm. a) a c) zákona
o přestupcích se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k povaze
a závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem. Podle § 38 zákona
o přestupcích je povaha a závažnost přestupku dána zejména významem zákonem
chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem a rozsahem
následku přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti
citovaného ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému
případu).
183. Pokud jde o význam neurčitého právního pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň
společenské škodlivosti přestupku (tedy závažnosti) je dán konkrétní intenzitou naplnění
znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku tedy není hlavním
kritériem jeho skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení
právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je
42
Č.j.: ÚOHS-23412/2023/500
proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly
intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).
184. V šetřeném případě jednáním obviněného nedošlo k zákonem předvídanému postupu podle
§ 99 odst. 2 věta druhá zákona, když s realizovanou změnou zadávací dokumentace, která
mohla rozšířit okruh možných účastníků zadávacího řízení, současně neprodloužil lhůtu pro
podání nabídek tak, aby od odeslání předmětné změny činila nejméně celou svou původní
délku. Zde uvedeným, kdy byla obviněnému dána ze zákona povinnost prodloužit s ohledem
na nastalou situaci lhůtu pro podání nabídek opět alespoň na její původní délku, kterou však
nesplnil, když danou lhůtu stanovil kratší, obviněný obešel zákonem předvídaný postup
a v důsledku tak i zákonem předvídané zajištění náležité hospodářské soutěže pro potenciální
dodavatele poptávaného plnění v intencích základních principů vyplývajících z § 6 zákona, čímž
mohl narušit i možnost řádného výběru ekonomicky nejvýhodnější nabídky dle zákona.
Postupem obviněného tak došlo k porušení právem chráněného zájmu spočívajícího v řádné
a nerušené hospodářské soutěži a v transparentním nakládání s veřejnými prostředky v rámci
zadávání a realizace veřejných zakázek (ať už putativně, či reálně). Úřad podotýká,
a v šetřeném případě zohledňuje, že zájem veřejnosti na nerušené hospodářské soutěži
a na transparentním vynakládání veřejných prostředků, a úměrně s ním i závažnost
porušování takového zájmu, stoupá zejména ve vztahu k hodnotě dané veřejné zakázky.
185. Co se týče následků spáchání přestupku dle výroku I. tohoto rozhodnutí, Úřad uvádí, že
v případě spáchání šetřeného přestupku dle § 268 odst. 1 písm. a) zákona byla jednáním
obviněného ovlivněna konkurenceschopnost nabídek dodavatelů, kteří neměli dostatečně
dlouhou dobu k tomu, aby mohli změny zadávací dokumentace do své nabídky promítnout,
což mohlo vést k potenciálnímu vyloučení řádné hospodářské soutěže mezi možnými zájemci
o veřejnou zakázku, kteří by byli schopni předmět plnění realizovat. V šetřeném případě tak
nebyl naplněn základní cíl zákona, jímž je zajištění transparentního a rovného prostředí pro
soutěž za účelem následného výběru dodavatele z co nejširšího okruhu potenciálních
dodavatelů. V obecné rovině tak nelze vyloučit, že pokud by zadavatel přiměřeně prodloužil
lhůtu pro podání nabídek, mohl by svou nabídku podat také další potenciální dodavatel
a hospodářská soutěž by mohla být větší, přičemž současně nelze vyloučit, že případné plnění
na základě nabídky jiného dodavatele mohlo být pro obviněného z pohledu množství
vynaložených finančních prostředků výhodnější.
186. Jako polehčující okolnost Úřad v tomto případě vyhodnotil skutečnost, že ačkoliv zadavatel
v souvislosti se změnou zadávacích podmínek neprodloužil lhůtu pro podání nabídek
dostatečně tak, aby od odeslání změny zadávací dokumentace činila nejméně celou svou
původní délku (tj. alespoň 48 kalendářních dnů), přesto na prodloužení předmětné lhůty zcela
nerezignoval, když předmětnou lhůtu nově stanovil tak, že činila od odeslání změny zadávací
dokumentace 11 kalendářních dnů.
187. Obviněný ve svém vyjádření ze dne 9. 3. 2023 dále poukázal na možnou polehčující okolnost
ve smyslu § 39 písm. d) zákona o přestupcích spočívající v tom, že pachatel oznámil přestupek
správnímu orgánu a při jeho objasnění účinně napomáhal, a to s ohledem na skutečnost, že
kontrola postupu obviněného, na základě které bylo zahájeno předmětné řízení o přestupcích,
byla zahájena v návaznosti na předání zjištění od Ministerstva vnitra, generálního ředitelství
Hasičského záchranného sboru České republiky, jež tvoří s obviněným s ohledem na § 1 odst. 1
a § 5 zákona o hasičském záchranném sboru jeden funkční celek. Úřad v této souvislosti uvádí,
43
Č.j.: ÚOHS-23412/2023/500
že v šetřeném případě nedošlo k oznámení předmětných přestupků ze strany pachatele, tedy
obviněného, nýbrž ze strany Ministerstva vnitra, generálního ředitelství Hasičského
záchranného sboru České republiky, jakožto nadřízeného orgánu obviněného v návaznosti
na proběhlou veřejnosprávní kontrolu postupu obviněného. Ačkoliv tedy oba tyto subjekty
tvoří složky hasičského záchranného sboru ve smyslu obviněným citovaných ustanovení
zákona o hasičském záchranném sboru, jedná se o dvě samostatné právnické osoby, přičemž
pachatelem je v případě šetřených přestupků pouze obviněný. Z uvedeného důvodu tak Úřad
nezohlednil výše uvedené skutečnosti tvrzené obviněným jakožto polehčující okolnost
ve smyslu § 39 písm. d) zákona o přestupcích.
188. Co se týká dalších okolností, za kterých byl přestupek uvedený ve výroku I. tohoto rozhodnutí
spáchán, Úřad shledal ve smyslu § 40 písm. b) zákona o přestupcích jako přitěžující okolnost
spáchání přestupků uvedených ve výrocích II., III. a IV. tohoto rozhodnutí.
189. Úřad neshledal v šetřeném případě žádné další přitěžující nebo polehčující okolnosti, které by
ovlivnily stanovení výše uložené pokuty.
190. Při stanovení konkrétní výše sankce má Úřad povinnost rovněž zohlednit dobu, která uplynula
mezi spácháním přestupku specifikovaného ve výroku I. tohoto rozhodnutí a samotným
potrestáním obviněného za spáchání tohoto přestupku. V této souvislosti Úřad poukazuje
na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 123/2013-85 ze dne 9. 4. 2015, ve kterém
Krajský soud uvedl, že: „[…] hledisko doby, jež uplynula mezi spácháním správního deliktu
a jeho potrestáním, je možným (a někdy nutným) korektivem při úvahách ohledně výše pokuty,
k němuž má být přihlédnuto na závěr těchto úvah; aplikace tohoto korektivu má zamezit, aby
výše pokuty, jinak řádně stanovena podle zákonem předepsaných kritérií a kritérií nutně
aplikovatelných i bez jejich výslovného vyjádření v zákoně (kritérium přiměřenosti s ohledem
na míru, ve které výše pokuty může působit pro delikventa likvidačně), celkově nejevila znaky
nepřiměřenosti s ohledem na prodlevu, která nastala mezi porušením právní povinnosti
a trestem, který za to byl uložen. V rámci správního trestání je totiž třeba dostatečně silně
vnímat, že časový horizont toho, kdy se účastníkovi řízení (delikventovi) dostává konečného
rozhodnutí ve věci, je neoddělitelnou součástí měřítek celkové spravedlnosti řízení, a že čím je
tento časový horizont delší, tím více se rozostřují kontury spravedlnosti jak v očích účastníka
řízení, tak i v obecném vnímání veřejností a veřejného mínění, což celkově oslabuje
důvěryhodnost státní moci. Je nepochybné, že s prodlužujícím se okamžikem potrestání se
relativizuje základní vztah mezi spáchaným deliktem a ukládanou sankcí a že doba mezi
porušením právní povinnosti a rozhodnutím o sankci má i bezprostřední vliv na účel trestu,
jehož má být uložením konkrétní sankce dosaženo.“
191. V šetřeném případě došlo ke spáchání přestupku dle výroku I. tohoto rozhodnutí dne
7. 3. 2018. V souvislosti s výše uvedeným Úřad v daném případě zohlednil jako okolnost
svědčící ve prospěch snížení ukládané pokuty časový rozestup mezi spácháním přestupku
a okamžikem jeho potrestání, tj. časové rozmezí delší než pět let.
192. Úřad se dále zabýval skutečností, zda přestupek, za který je obviněnému nyní ukládán trest,
není v souběhu s dalšími přestupky obviněného. Tento postup Úřadu vychází z konstantní
rozhodovací praxe správních soudů, kdy je možné uvést rozsudek Nejvyššího správního soudu
č. j. 1 As 28/2009 – 62 ze dne 18. 6. 2009, popřípadě rozsudek Nejvyššího správního soudu
č. j. 6 As 245/2015 – 33 ze dne 16. 8. 2016. V prvně uvedeném rozsudku soud dovodil,
44
Č.j.: ÚOHS-23412/2023/500
že „při trestání správních deliktů týmž správním orgánem se přiměřeně uplatní i principy
ovládající souběh trestných činů. Nutnost aplikovat tento trestněprávní institut vyplývá
z obecné potřeby použít ve prospěch obviněného analogii z trestního práva ve správním
trestání všude tam, kde vzhledem k neexistenci jednotného kodexu správního trestání v českém
právním řádu nejsou výslovně upraveny některé základní zásady a instituty, jež by měly být
zohledněny v případě jakéhokoliv veřejnoprávního deliktu. K této zásadě se již Nejvyšší správní
soud vyslovil např. ve svém rozsudku ze dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 27/2008 – 67, dle něhož
ˌpoužití analogie ve správním trestání je přípustné, a to v omezeném rozsahu, pouze tam,
kdy to, co má být aplikováno, určitou otázku vůbec neřeší, nevede-li takový výklad k újmě
účastníka řízení a ani k újmě na ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný
zájem.'“ Soud dále pokračuje tak, že „[t]restněprávní doktrína uvádí, že souběh ˌje dán tehdy,
jestliže se pachatel dopustil dvou nebo více trestných činů dříve, než byl pro některý z nich
vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující rozsudek za podmínky, že tento rozsudek později
nabyl právní moci a že o něm neplatí fikce neodsouzení' (viz Šámal, P., Púry, F.,
Rizman, S.: Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. C. H. Beck,
Praha, 2004, str. 26).“. Současně je v citovaném rozsudku uvedeno, že pro potrestání souběhu
není bezpodmínečně nutné vedení společného řízení, ale je nezbytné použití absorpční
zásady, pakliže zde existují sbíhající se správní delikty (nyní přestupky).
193. Úřad se tedy zabýval otázkou, zda přestupek, za který je obviněnému ukládána sankce, není
v souběhu s dalšími přestupky obviněného, resp. zda se obviněný nedopustil právě
projednávaného přestupku dříve, než bylo vydáno rozhodnutí, jímž mu byla uložena pokuta
za spáchání jiného přestupku. Úřad konstatuje, že neshledal, že by se obviněný dopustil jiného
přestupku, který by byl s právě projednávaným přestupkem v souběhu.
194. Úřad při stanovení výše pokuty dále přihlédl i k ekonomické situaci obviněného, neboť
v určitém případě se pokuta, byť uložená v minimální výši, může jevit svojí nepřiměřeností
vzhledem k dalším okolnostem jako krajně „nespravedlivá“. Z výsledku hospodaření
obviněného5 je zřejmé, že obviněný v roce 2023 hospodaří s plánovanými příjmy ve výši
224 061 000 Kč. Úřad tak konstatuje, že stanovená výše pokuty nemůže být vzhledem k výši
finančních prostředků, kterými obviněný hospodaří, považována za likvidační ani
za nepřiměřeně zasahující jeho ekonomickou podstatu (a v tomto smyslu nespravedlivou).
195. Při posuzování výše uložené pokuty vycházel Úřad z premisy, že pokuta uložená obviněnému
za nedodržení postupu stanoveného zákonem má mj. splnit dvě základní funkce právní
odpovědnosti, jež nelze oddělit, a to funkci represivní – postih za porušení povinností
stanovených zákonem, a především funkci preventivní, která směřuje k předcházení
porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Uložená pokuta musí být
natolik intenzivní, aby byla obviněným pociťována jako újma, neboť uložením velmi nízké
pokuty by nedošlo k naplnění jejího účelu, tj. sankce za protiprávní jednání. Uložení pokuty
v šetřeném případě dle Úřadu dostatečně naplňuje obě funkce právní odpovědnosti.
196. Na základě výše uvedeného a po zhodnocení všech okolností a důkazů, a to jak jednotlivě, tak
v jejich vzájemné souvislosti, uložil Úřad obviněnému za spáchání přestupků uvedených
ve výrocích I. až IV. tohoto rozhodnutí pokutu uvedenou ve výroku V. tohoto rozhodnutí.
5
dostupného z https://monitor.statnipokladna.cz/ucetni-jednotka/70886288/prehled?rad=t&obdobi=2304
45
Č.j.: ÚOHS-23412/2023/500
197. Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního
úřadu pro Jihomoravský kraj zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo
3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.
K výroku VI. tohoto rozhodnutí – k uložení úhrady nákladů řízení
198. Podle § 93 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích se ve výrokové části rozhodnutí o přestupku,
kterým je obviněný uznán vinným, kromě náležitostí podle správního řádu uvede výrok
o náhradě nákladů řízení.
199. Správní orgán podle § 95 odst. 1 zákona o přestupcích uloží obviněnému, který byl uznán
vinným, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Pokud bylo rozhodnutí
o přestupku zrušeno jiným orgánem veřejné moci a tato skutečnost má za následek nesplnění
podmínek pro uložení náhrady nákladů řízení, správní orgán nahrazené náklady vrátí.
200. Vzhledem k tomu, že zákon o přestupcích v současné době náklady řízení blíže neupravuje,
musel správní orgán vycházet z obecného právního předpisu, kterým je správní řád.
201. Podle § 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán povinnost nahradit náklady řízení
paušální částkou účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Podle
citovaného ustanovení správního řádu výši paušální částky nákladů řízení stanoví prováděcí
právní předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů
a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů
řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), která v § 6 odst. 1 stanoví, že
paušální částka nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušením své právní
povinnosti, činí 1 000 Kč.
202. Jelikož v daném případě Úřad zahájil řízení o přestupcích z moci úřední, neboť dospěl k závěru,
že se obviněný dopustil přestupků, je zřejmé, že řízení bylo vyvoláno porušením právní
povinnosti obviněného, a Úřad je tedy povinen obviněnému uložit náhradu nákladů řízení
ve výši stanovené vyhláškou. Z tohoto důvodu Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku VI.
tohoto rozhodnutí.
203. Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet
Úřadu zřízený u pobočky České národní banky v Brně, číslo účtu 19-24825621/0710, variabilní
symbol 2023000111.
POUČENÍ
Proti tomuto rozhodnutí lze ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské
soutěže ─ Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad má
odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1
46
Č.j.: ÚOHS-23412/2023/500
písm. b) zákona zasílají Úřadu výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva
podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.
otisk úředního razítka
Mgr. Markéta Dlouhá
místopředsedkyně
Obdrží
Česká republika – Hasičský záchranný sbor hlavního města Prahy, Sokolská 1595/62, 120 00 Praha
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
47