obviněným opírající se o extenzivním pojetí provozovatele informačního systému z pohledu
ZKB, kdy by de facto vzhledem k bezpečnostním důvodům provoz splýval s rozvojem, není při
posuzování naplnění podmínek pro uplatnění výjimky z povinnosti postupovat v zadávacím
řízení přípustný, neboť při tom je třeba naopak užít vždy výklad restriktivní. K tomu Úřad
doplňuje, že tento výklad obviněného, kdy s odkazem na ZKB uvádí, že provozovatel by měl u
informačních systémů kritické informační infrastruktury vždy zajišťovat rovněž služby rozvoje,
zůstává navíc z pohledu obviněného toliko v rovině obecného konstatování a ani z příslušných
ustanovení ZKB tento výklad neplyne.
209. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem Úřad uvádí, že ačkoliv v určitých případech
mohou služby provozu a rozvoje splývat, primárně se jedná o odlišné okruhy činností. Sjednání
podmínek pro úpravu MEP ve Smlouvě o provozu a rozvoji ISDS tak, aby byl použitelný pro
potřeby NIA, kterou obviněný následně realizoval, dle názoru Úřadu překračuje rámec výjimky
dle ust. § 29 písm. q) zákona, neboť se jedná o rozvojové služby, ke kterým Česká pošta, s.p.,
nedisponuje výhradním právem a z žádného právního předpisu nevyplývá, že by rozvoj ISDS
byl činností svěřenou provozovateli. Ani obviněným uváděné důvody pro tuto skutečnost
nesvědčí.
210. Úřad opakovaně shrnuje, že využití výjimky dle § 29 písm. q) zákona je krajní (výjimečnou)
možností postupu zadavatele pro zadání veřejné zakázky, při níž dochází k úplnému omezení,
resp. úplnému vyloučení hospodářské soutěže. Pokud tedy existuje byť jen nepatrná
pochybnost o naplnění některé z podmínek pro postup na základě obecné výjimky, u které tak
zadavatel nebude schopný unést důkazní břemeno, obezřetný zadavatel by neměl k tomuto
způsobu zadání veřejné zakázky přistoupit.
211. Jak již Úřad dovodil výše v bodech 179., 180. a 192. odůvodnění tohoto rozhodnutí, Smlouva
o provozu a rozvoji ISDS ve vztahu k vymezeným službám rozvoje svým charakterem odpovídá
rámcové dohodě a vzhledem k tomu, že z důvodů výše uvedených nebyly naplněny podmínky
pro aplikaci výjimky dle ust. § 29 písm. q) zákona, byl obviněný povinen Smlouvu o provozu a
rozvoji ISDS v tomto rozsahu uzavřít na základě zadávacího řízení dle pravidel pro podlimitní
nebo nadlimitní režim. Vychází-li Úřad z ceny plnění realizovaného na základě objednávek ze
dne 16. 4. 2020 a 12. 8. 2020 v hodnotě 6 549 000,- Kč bez DPH (jak vyplývá z faktury
č. 52905063380 ze dne 18. 11. 2020, kterou Česká pošta, s.p. obviněnému vystavila), tato
odpovídá předpokládané hodnotě nadlimitní veřejné zakázky na služby.
212. Úřad se dále zabýval tím, zda charakter předmětného plnění neodpovídá smíšené zakázce dle
§ 32 zákona, kterou se rozumí zakázka, která je z části veřejnou zakázkou, kterou je zadavatel
povinen zadat v zadávacím řízení, a z části zakázkou, na niž se tato povinnost nevztahuje.
Ovšem i v případě smíšené zakázky, nejsou-li splněny podmínky dle ust. § 32 odst. 4 zákona,
je zadavatel povinen realizovat zadávací řízení. Výjimkou z této povinnosti je situace, kdy jsou
části smíšené zakázky objektivně neoddělitelné a na jednu z částí se vztahuje výjimka dle § 29
písm. a), b), c), nebo s) zákona, nebo část veřejné zakázky není zadavatel povinen zadat
v zadávacím řízení a zbývající část je veřejnou zakázkou v oblasti obrany nebo bezpečnosti.
Vzhledem k tomu, že ani jedna z těchto výjimek není naplněna, nelze jinak než konstatovat, že
obviněný byl povinen postupovat v souvislosti s uzavřením předmětné Smlouvy o provozu
a rozvoji ISDS ve vztahu k šetřeným službám rozvoje v zadávacím řízení.
38
Č.j.: ÚOHS-44180/2022/500
K vlivu na výběr dodavatele
213. K naplnění všech znaků skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona je
třeba, aby porušení pravidel stanovených zákonem ovlivnilo nebo mohlo ovlivnit výběr
dodavatele. Z hlediska zákonného rámce ust. § 268 odst. 1 písm. a) zákona tedy postačí pouhá
možnost (potencialita) ovlivnění výběru dodavatele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu č. j. 9 Afs 78/2012 ze dne 25. 7. 2013).
214. Ke způsobu, jakým má Úřad ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky dovozovat, se Nejvyšší
správní soud vyjádřil v rozsudku č. j. 9 As 63/2016 ze dne 18. 8. 2016, kde uvedl, že „stěžovatel
[Úřad] není u ohrožovací formy správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných
zakázkách (nezákonným postupem zadavatele mohl být ovlivněn výběr nejvhodnější nabídky)
povinen prokazovat, že zde existoval konkrétní dodavatel, který by se, nebýt pochybení
zadavatele, zadávacího řízení zúčastnil a mohl podat výhodnější nabídku. Postačí, aby
stěžovatel v rozhodnutí učinil kvalifikovanou úvahu, z níž bude logickým a srozumitelným
způsobem vyplývat, proč v důsledku pochybení zadavatele mohlo dojít k ovlivnění výběru
nejvhodnější nabídky, tj. k ohrožení soutěže o veřejnou zakázku.“. Ačkoliv se shora popsané
závěry Nejvyššího správního soudu vztahovaly k předchozí právní úpravě (k zákonu
č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách), jsou tyto plně aplikovatelné i za stávající právní
úpravy, neboť znaky skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) nedoznaly co
do svého obsahového významu z hlediska sledované okolnosti žádných koncepčních změn.
215. S ohledem na závěry Nejvyššího správního soudu Úřad tuto kvalifikovanou úvahu předestírá
takto. Shora popsaný postup obviněného mohl ovlivnit výběr dodavatele, neboť sjednáním
podmínek pro realizaci úpravy mobilního elektronického prostředku tak, aby byl použitelný
pro potřeby NIA, ve Smlouvě o provozu a rozvoji ISDS uzavřené mimo zadávací řízení, ačkoliv
pro tuto část plnění nebyly splněny podmínky pro uplatnění výjimky dle § 29 písm. q) zákona,
obviněný zcela vyloučil hospodářskou soutěž o předmětné plnění. Nelze totiž vyloučit, že
pokud by obviněný postupoval v souladu se zákonem a uzavřel rámcovou dohodu na
základě některého z v úvahu přicházejících druhů zadávacích řízení, tedy pokud by proběhla
řádná soutěž o toto plnění, mohl by obviněný obdržet nabídky i jiných dodavatelů, kteří mohli
nabídnout nižší cenu než Česká pošta, s.p. K tomu Úřad doplňuje, že předmětné plnění
spočívalo v úpravě mobilního prostředku fungujícího jako mobilní aplikace, je tedy vysoce
pravděpodobné, že na trhu IT technologií existují dodavatelé, kteří by byli schopni předmět
plnění realizovat. Právě uvedené, tj. samotnou existenci jiných potenciálních dodavatelů,
nerozporuje ostatně ani sám obviněný, když ve svém vyjádření ze dne 13. 4. 2022 ve vztahu
k vlivu jeho postupu na výběr dodavatele, resp. postavení České pošty, s.p., jakožto jediného
možného dodavatele, uvádí, že opačný postup (tj. realizace předmětného plnění jiným
dodavatelem) by znamenal navýšení nákladů a riziko spojené se zajištěním bezpečnosti
migrovaných dat. Ve vyjádření ze dne 11. 10. 2022 k tomu obviněný dodává, že tento způsob
realizace byl efektivní (ať již z pohledu časového či finančního) a z legislativních, provoznětechnických důvodů, zajištění kompatibility, bezpečné migrace dat a zajištění stability ISDS
jako prvku kritické infrastruktury nebylo možné tento záměr realizovat jinak. Odhlédne-li Úřad
od toho, že obviněným uváděné skutečnosti se pohybují toliko v rovině tvrzení, tj. aniž by tyto
obviněný doložil relevantními podklady, nelze zmíněnou hospodárnost zvoleného postupu
upřednostnit na úkor zákonných pravidel (jak bylo ostatně opakovaně dovozeno správními
soudy, například Nejvyšším správním soudem v rozsudku č. j. 3 As 18/2015 – 32 ze dne
39
Č.j.: ÚOHS-44180/2022/500
25. 11. 2015). Pouze pro úplnost Úřad dodává, že z veřejně dostupných zdrojů7 je zřejmé, že
Česká pošta, s.p., od 1. 1. 2018 po dobu pěti let zajišťuje služby provozu a rozvoje ISDS
prostřednictvím dodavatele O2 IT Services s.r.o., jež byl vybrán na základě výsledku jednacího
řízení s uveřejněním. Tento vybraný dodavatel je povinen poskytovat služby v souladu
s právními předpisy, a to mj. i s požadavky ZKB. Nelze tedy přisvědčit tomu, že Česká pošta,
s.p., je jediným subjektem, který může mít přístup k ISDS.
216. Úřad k posouzení vlivu na výběr dodavatele uzavírá, že došlo k naplnění tohoto znaku skutkové
podstaty šetřeného přestupku, neboť v souladu s výše uvedenou rozhodovací praxí Nejvyššího
správního soudu postačuje pouhá potencialita vlivu na výběr dodavatele, přičemž Úřad výše
vysvětlil, jakým způsobem mohlo k ovlivnění výběru dojít.
Shrnutí
217. Ustanovení § 268 zákona obsahuje taxativní výčet jednání, kterými se zadavatel dopouští
přestupku. Dle § 268 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že nedodrží
pravidla stanovená tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky nebo pro zvláštní postupy podle
části šesté, přičemž tím ovlivní nebo může ovlivnit výběr dodavatele nebo výběr návrhu
v soutěži o návrh, a zadá veřejnou zakázku, uzavře rámcovou dohodu nebo se soutěž o návrh
považuje po výběru návrhu za ukončenou.
218. Vzhledem ke všem skutečnostem uvedeným výše Úřad dospěl k závěru, že obviněný
se v šetřeném případě dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že
dne 19. 2. 2018 uzavřel postupem mimo zadávací řízení s odkazem na výjimku dle § 29
písm. q) zákona s Českou poštou, s.p., Smlouvu o provozu a rozvoji ISDS, ve které si coby služby
rozvoje vyhradil úpravy, resp. zprovoznění funkcionalit mobilního elektronického prostředku
původně sloužícího výhradně k přihlašování do ISDS tak, aby byl použitelný pro potřeby
Národního bodu pro identifikaci a autentizaci, ačkoliv k předmětnému plnění nebyly splněny
podmínky pro využití výjimky dle ust. § 29 písm. q) zákona, tedy zadavatel předmětnou
smlouvu, která má ve vztahu k uvedeným službám rozvoje charakter rámcové dohody dle
§ 131 odst. 1 zákona, v rozporu s ust. § 131 odst. 2 zákona neuzavřel na základě zadávacího
řízení, které by byl oprávněn použít na veřejnou zakázku obdobného předmětu
a předpokládané hodnoty, přičemž tímto nezákonným postupem mohl ovlivnit výběr
dodavatele, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.
K výroku II. tohoto rozhodnutí – uložení pokuty
219. Úřad posoudil postup obviněného a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení
pokuty podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona, neboť obviněný svým postupem naplnil skutkovou
podstatu přestupku dle § 268 odst. 1 písm. a) zákona.
220. Podle § 270 odst. 5 zákona činí promlčecí doba 5 let.
221. Podle § 31 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), promlčecí doba počíná běžet dnem
následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo
k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí
doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.
7
https://www.vestnikverejnychzakazek.cz/Form06/Display/17296
40
Č.j.: ÚOHS-44180/2022/500
222. V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda je naplněna podmínka
uvedená v § 270 odst. 5 zákona. Ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto
rozhodnutí došlo dne 19. 2. 2018, kdy obviněný uzavřel Smlouvu o provozu a rozvoji ISDS.
Z uvedeného tedy vyplývá, že ve vztahu k projednávanému přestupku dosud neuplynula
promlčecí doba dle § 270 odst. 5 zákona a odpovědnost obviněného za přestupek nezanikla.
223. Podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona se za přestupek podle § 268 odst. 1 zákona, nepoužije-li
se postup podle § 268 odst. 3 zákona, uloží pokuta do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do
20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o přestupek podle § 268
odst. 1 písm. a) až c) zákona. Při zvažování výše pokuty Úřad vycházel z premisy, že povaha
Smlouvy o provozu a rozvoji ISDS je (minimálně v části) rámcová a na jejím základě stále
probíhá plnění (až do 31. 12. 2022). Celkovou cenu veřejné zakázky tak nelze určit a horní
hranice možné pokuty ve vztahu k přestupku ve výroku I. tohoto rozhodnutí dle § 268 odst. 2
písm. a) zákona činí 20 000 000,- Kč.
224. Podle § 37 písm. a) a c) zákona o přestupcích se při určení druhu správního trestu a jeho
výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím
okolnostem.
225. Podle § 38 zákona o přestupcích je povaha a závažnost přestupku dána zejména významem
zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem
a rozsahem následku přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty
skutečnosti citovaného ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu
k posuzovanému případu).
226. Pokud jde o význam pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň společenské
škodlivosti přestupku (tedy závažnosti) je dán konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové
podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku tedy není hlavním kritériem jeho
skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem
chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto
nutno hodnotit nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).
227. V rámci posouzení povahy a závažnosti přestupku se proto Úřad zabýval intenzitou narušení
objektu zákonné ochrany. V šetřeném případě je tímto objektem ochrany právem chráněný
zájem spočívající v zachování efektivní hospodářské soutěže o veřejné zakázky. Právě tento
právem chráněný zájem lze považovat za esenciální předpoklad hospodárného vynakládání
veřejných prostředků v rámci zadávání veřejných zakázek, jelikož jak vyplývá z konstantní
judikatury správních soudů či rozhodovací praxe Úřadu, prostřednictvím férové hospodářské
soutěže je dosahováno cíle a smyslu úpravy práva veřejných zakázek, tedy efektivní
vynakládání veřejných prostředků. Jinými slovy, jestliže je cílem zákona zajištění
hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání s veřejnými prostředky a jestliže zákon
tohoto cíle dosahuje především vytvářením podmínek pro to, aby smlouvy, jejichž plnění je
hrazeno z veřejných prostředků, byly zadavateli uzavírány při zajištění hospodářské soutěže
a konkurenčního prostředí mezi dodavateli (k tomu blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu sp. zn. 1 Afs 20/2008 ze dne 5. 6. 2008), je třeba jednání obviněného, který si ve
Smlouvě o provozu a rozvoji ISDS sjednal podmínky pro realizaci úpravy MEP tak, aby byl
41
Č.j.: ÚOHS-44180/2022/500
použitelný pro potřeby NIA, ačkoliv pro tento postup nebyly splněny podmínky pro uplatnění
výjimky dle § 29 písm. q) zákona, označit za typově jedno z vůbec nejzávažnějších.
228. Z hlediska následků přestupku Úřadu nezbývá než konstatovat, že postupem obviněného
došlo k nedůvodnému vyloučení hospodářské soutěže. Obviněný tedy neumožnil účast jiných
v úvahu přicházejících dodavatelů, resp. podávání nabídek, které v konkurenčním prostředí
mohly vyvolat tlak na snížení ceny veřejné zakázky.
229. Co se týká okolností, za kterých byl přestupek spáchán, obviněný argumentuje tím, že pouze
uváděl MEP používaný v rámci ISDS do souladu se změnami právní úpravy (zejm. ZEI), ke
kterým došlo nezávisle na jeho vůli. K tomu Úřad podotýká, že obviněný (Ministerstvo vnitra)
je ústředním orgánem státní správy pro vnitřní věci, do jehož působnosti spadají mj. služby
eGovernmentu v České republice. Krom toho, že je Ministerstvo vnitra správcem ISDS, plní
také roli orgánu dohledu v oblasti služeb vytvářejících důvěru a má rovněž kontrolní pravomoci
nad kvalifikovanými správci, kvalifikovanými poskytovateli a pověřenými osobami dle ZEI.
Ministerstvo vnitra mj. zpracovává návrhy právních předpisů týkajících se elektronické
identifikace8 . Obviněnému je tak velmi dobře známa jak oblast datových schránek, tak oblast
služeb vytvářejících důvěru a elektronická identifikace. Pro vyloučení jakýchkoliv pochybností
Úřad v této souvislosti uvádí doslovnou citaci z webových stránek obviněného, kde je mj.
uvedeno: „Ministerstvo vnitra plní jednak úkoly orgánu dohledu v oblasti služeb vytvářejících
důvěru a dále má rovněž kontrolní pravomoci nad kvalifikovanými správci, kvalifikovanými
poskytovateli a pověřenými osobami dle zákona č. 250/2017 Sb. Zpracovává také návrhy
právních předpisů týkajících se elektronického podpisu, elektronické identifikace a v jeho
působnosti je zajištění mezinárodní spolupráce v těchto oblastech a plnění úkolů plynoucích
z členství ČR v mezinárodních organizacích.
(…)
Dne 18. srpna 2017 byl zveřejněn ve Sbírce zákonů zákon č. 250/2017 Sb. o elektronické
identifikaci a související změnový zákon č. 251/2016 Sb., kterým se mění některé zákony
v souvislosti s přijetím zákona o elektronické identifikaci. (…)
Službu elektronické identifikace mohou poskytovat jednak státní orgány a jednak ty subjekty,
kterým Ministerstvo vnitra udělí akreditaci pro správu kvalifikovaného systému elektronické
identifikace. Těmto subjektům (kvalifikovaným správcům systémů elektronické identifikace)
zákon stanovuje základní povinnosti, které jsou podmínkou pro věcně správný výkon jejich
činnosti (tj. správy kvalifikovaného systému elektronické identifikace).“ ZEI je platný od
18. 8. 2017. Smlouva o provozu a rozvoji o ISDS byla uzavřena dne 19. 2. 2018. Obviněný tak
dle názoru Úřadu nepochybně byl již v době uzavírání Smlouvy o provozu a rozvoji ISDS
obeznámen s novou právní úpravou, na jejímž zpracování se podílel (ZEI, byť účinným až od
1. 7. 2018), včetně povinností z ní vyplývajících (propojení s NIA). Přesto si ve Smlouvě
o provozu a rozvoji ISDS připravil rámcové podmínky pro to, aby mohl předmětnou úpravu
MEP realizovat na základě této smlouvy.
230. Pokud jde o posouzení případných polehčujících či přitěžujících okolností, Úřad uvádí, že žádné
neshledal.
8
Dostupné na webových stránkách Ministerstva vnitra https://www.mvcr.cz/clanek/eidas-sluzby-vytvarejici-duveruaelektronicka-identifikace.aspx - pozn. Úřadu.
42
Č.j.: ÚOHS-44180/2022/500
231. Kromě výše uvedeného Úřad při stanovení konkrétní výše sankce zohlednil ve prospěch
obviněného i dobu, která uplynula mezi spácháním přestupku specifikovaného ve výroku I.
tohoto rozhodnutí a samotným potrestáním obviněného za spáchání přestupku. V této
souvislosti Úřad poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2015, č. j. 62 Af
123/2013-85, ve kterém Krajský soud uvedl: „[j]e nepochybné, že s prodlužujícím se
okamžikem potrestání se relativizuje základní vztah mezi spáchaným deliktem a ukládanou
sankcí a že doba mezi porušením právní povinnosti a rozhodnutím o sankci má i bezprostřední
vliv na účel trestu, jehož má být uložením konkrétní sankce dosaženo.“
232. Úřad v souvislosti s hodnocením „závažnosti přestupku“ v šetřeném případě shrnuje, že
posoudil způsob spáchání přestupku, jeho následky a intenzitu těchto následků, a dále
okolnosti, za nichž byl přestupek spáchán, a konstatuje, že v šetřeném případě se jednalo
o přestupek dosahující vyššího stupně závažnosti.
233. Úřad se dále zabýval skutečností, zda přestupek, za který je obviněnému nyní ukládán trest,
není v souběhu s dalšími přestupky (správními delikty) obviněného. Tento postup Úřadu
vychází z konstantní rozhodovací praxe správních soudů, kdy je možné uvést rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2009 č. j. 1 As 28/2009 – 62, popřípadě rozsudek
téhož soudu ze dne 16. 8. 2016 č. j. 6 As 245/2015 – 33. V prvně uvedeném rozsudku Nejvyšší
správní soud dovodil, že: „při trestání správních deliktů týmž správním orgánem se přiměřeně
uplatní i principy ovládající souběh trestných činů. Nutnost aplikovat tento trestněprávní
institut vyplývá z obecné potřeby použít ve prospěch obviněného analogii z trestního práva ve
správním trestání všude tam, kde vzhledem k neexistenci jednotného kodexu správního
trestání v českém právním řádu nejsou výslovně upraveny některé základní zásady a instituty,
jež by měly být zohledněny v případě jakéhokoliv veřejnoprávního deliktu. K této zásadě se již
Nejvyšší správní soud vyslovil např. ve svém rozsudku ze dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 27/2008 67, dle něhož ˌpoužití analogie ve správním trestání je přípustné, a to v omezeném rozsahu,
pouze tam, kdy to, co má být aplikováno, určitou otázku vůbec neřeší, nevede-li takový výklad
k újmě účastníka řízení a ani k újmě na ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je
veřejný zájem.ʻ“. Soud dále pokračuje tak, že „[t]restněprávní doktrína uvádí, že souběh ˌje dán
tehdy, jestliže se pachatel dopustil dvou nebo více trestných činů dříve, než byl pro některý
z nich vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující rozsudek za podmínky, že tento rozsudek
později nabyl právní moci a že o něm neplatí fikce neodsouzeníʻ (viz Šámal, P., Púry, F., Rizman,
S.: Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. C. H. Beck, Praha, 2004,
str. 26).“. Současně je v citovaném rozsudku uvedeno, že pro potrestání souběhu není
bezpodmínečně nutné vedení společného řízení, ale je nezbytné použití absorpční zásady,
pakliže zde existují sbíhající se správní delikty (nyní přestupky).
234. Jak již Úřad uvedl výše v bodě 222. odůvodnění tohoto rozhodnutí, ke spáchání
projednávaného přestupku došlo dne 19. 2. 2018. Z úřední činnosti Úřad zjistil následující
skutečnosti.
•
Dne 17. 9. 2018 Úřad vydal ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0289/2018/VZ
rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0289/2018/VZ-27062/2018/531/ESt z téhož dne, kterým ve
výroku I. konstatoval spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. d) zákona. Za spáchání
předmětného přestupku, ke kterému došlo dne 7. 12. 2017, byla obviněnému výrokem
II. cit. rozhodnutí uložena pokuta ve výši 30 000,- Kč.
43
Č.j.: ÚOHS-44180/2022/500
•
Dne 16. 8. 2018 vydal Úřad ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0327/2018/VZ
příkaz č. j. ÚOHS-S0327/2018/VZ-24039/2018/523/VHm z téhož dne, kterým ve výrocích
I. – III. konstatoval spáchání přestupků podle § 268 odst. 1 písm. d) zákona. Za spáchání
uvedených přestupků, ke kterým došlo dne 21. 2. 2018, byla obviněnému ve výroku IV.
cit. příkazu uložena pokuta ve výši 65 000,- Kč.
•
Dne 30. 11. 2018 vydal Úřad ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHSS0432/2018/VZ rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0432/2018/VZ-35602/2018/531/MKi z téhož
dne, kterým ve výroku I. konstatoval spáchání přestupku podle ust. § 268 odst. 1 písm.
d) zákona. Za spáchání přestupku dle § 268 odst. 1 písm. d) zákona, ke kterému došlo
dne 2. 6. 2018, uložil Úřad obviněnému ve výroku II. pokutu ve výši 50 000,- Kč.
•
Dne 12. 7. 2021 Úřad vydal ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0183/2021/VZ
rozhodnutí č. j. ÚOHS-23082/2021/500/AIv z téhož dne, kterým mj. ve výroku II.
konstatoval spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, ke kterému došlo
dne 3. 7. 2018. Výrokem IV. předmětného rozhodnutí byla obviněnému uložena pokuta
ve výši 800 000,- Kč.
S ohledem na uvedené, tedy vzhledem k tomu, že výše uvedené přestupky jsou v souběhu
s právě projednávaným přestupkem, Úřad přikročil k uplatnění institutu souhrnného trestu
způsobem, který se Úřadu jeví v oblasti správního práva jako jediný možný, kdy nevzniká riziko,
že by se Úřad jako správní orgán dopustil nedodržení zásady legality zakotvené v článku 2
odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
235. Pokud by měl Úřad uložit obviněnému pokutu i za přestupky uvedené v bodě výše a nemá-li
zároveň v tomto správním řízení zákonné zmocnění zrušit předcházející „výroky o trestu“ (tj.
výroky ukládající konkrétní pokuty za spáchání přestupků uvedených v bodě 234. odůvodnění
tohoto rozhodnutí), lze absorpční zásadu ve formě uplatnění pravidel pro ukládání
souhrnného trestu aplikovat pouze tím způsobem, že Úřad v rámci uložení sankce za
projednávaný přestupek zohlední předchozí uložené pokuty za přestupky, jež jsou
s projednávaným přestupkem v souběhu, tj. pokuty uložené rozhodnutími uvedenými v bodě
výše za spáchání tam uvedených přestupků. K tomu Úřad doplňuje, že tyto pokuty v součtu
nepřevyšují maximální možnou hranici, kterou by bylo možno uložit za nejzávažnější z těchto
přestupků.
236. Při určení výše pokuty Úřad rovněž přihlédl i k ekonomické situaci obviněného, neboť vychází
z maximy, že není přípustné uložit takovou pokutu, která má likvidační charakter v tom smyslu,
že by „zmařila“ samu ekonomickou podstatu obviněného. V případě organizační složky státu
lze uvažovat o tom, že účinek obdobný onomu „zmaření“ ekonomické podstaty daného
subjektu by tu měla pokuta, která by např. byla způsobilá paralyzovat činnost takové
organizační složky. Vzhledem k tomu, že schválené rozpočtové příjmy9 obviněného za rok 2021
činily 11 025 233,60 tis. Kč a na rok 2022 je připravovaný rozpočet s příjmy 15 715 882,95 tis.
Kč, nelze vyměřenou výši pokuty považovat za likvidační ani za nepřiměřeně zasahující činnost
obviněného ve výše uvedeném smyslu (a v tomto smyslu za nespravedlivou).
237. V souvislosti s právě uvedeným je třeba mít dále na paměti, že pokuta uložená obviněnému
za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit dvě základní funkce právní
9
Dostupné na: https://monitor.statnipokladna.cz/kapitola/314/priprava-rozpoctu?rad=t&obdobi=2212 – pozn. Úřadu
44
Č.j.: ÚOHS-44180/2022/500
odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem,
a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je
se zákonem v souladu. Úřad uvádí, že peněžitá sankce ze své podstaty vždy představuje
nepříznivý zásah do majetkové sféry pachatele přestupku, který je spojen s úbytkem
finančních prostředků, které mohly být případně investovány jinam. Korektivem tu tedy
nemůže být tento nepříznivý zásah samotný, ale až situace, kdy by tento zásah nabyl
likvidačního charakteru. Kromě toho se v konečném důsledku nemusí uložená pokuta projevit
(výlučně jen) ve sféře obviněného, neboť je na něm, aby případně využil jiné právní nástroje,
pomocí kterých je možno uplatnit nárok na náhradu škody proti konkrétním osobám, které
zavinily protiprávní stav, jenž vyústil v uložení pokuty. Závěrem tedy Úřad k výši pokuty
konstatuje, že uložená pokuta naplňuje dostatečně obě shora zmíněné funkce, aniž by se
zároveň jednalo o pokutu likvidační.
238. S ohledem na výše uvedené Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.
239. Pokuta uložená ve výroku II. tohoto rozhodnutí je splatná do dvou měsíců od nabytí právní
moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj zřízený u pobočky České
národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.
K výroku III. tohoto rozhodnutí – náklady řízení
240. Podle ustanovení § 93 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích se ve výrokové části rozhodnutí
o přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, kromě náležitostí podle správního řádu uvede
výrok o náhradě nákladů řízení.
241. Správní orgán podle § 95 odst. 1 zákona o přestupcích uloží obviněnému, který byl uznán
vinným, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Pokud bylo rozhodnutí
o přestupku zrušeno jiným orgánem veřejné moci a tato skutečnost má za následek nesplnění
podmínek pro uložení náhrady nákladů řízení, správní orgán nahrazené náklady vrátí.
242. Vzhledem k tomu, že zákon o přestupcích v současné době náklady řízení blíže neupravuje,
musel správní orgán vycházet z obecného právního předpisu, kterým je správní řád.
243. Podle § 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán povinnost nahradit náklady řízení
paušální částkou účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Podle
citovaného ustanovení správního řádu výši paušální částky nákladů řízení stanoví prováděcí
právní předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů
a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů
řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), která v § 6 odst. 1 stanoví, že
paušální částka nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušením své právní
povinnosti, činí 1 000 Kč.
244. Jelikož Úřad v šetřeném případě zahájil správní řízení z moci úřední, neboť dospěl k závěru, že
se obviněný dopustil přestupku, je zřejmé, že řízení bylo vyvoláno porušením právní povinnosti
obviněného, a Úřad je tedy povinen obviněnému uložit náhradu nákladů řízení ve výši
stanovené vyhláškou. Z tohoto důvodu Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto
rozhodnutí.
245. Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo
19-24825621/0710, variabilní symbol 2022000127.
45
Č.j.: ÚOHS-44180/2022/500
POUČENÍ
Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro
ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže –
Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad má
odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1
písm. b) zákona činí výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná
uznávaným elektronickým podpisem.
otisk úředního razítka
Mgr. Markéta Dlouhá
místopředsedkyně
Obdrží
Česká republika – Ministerstvo vnitra, Nad štolou 936/3, 170 00 Praha – Holešovice
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
46