{"html": "<div class=\"doc\"><p>zadavatel, odpovídá za řádný průběh takového zadávacího řízení centrální zadavatel,</p><p>přičemž se nemůže této odpovědnosti žádný způsobem zprostit formou (ani smluvního)</p><p>přenesení na pověřujícího zadavatele. Byť za realizaci dílčí veřejné zakázky realizované</p><p>pověřujícím zadavatelem nese odpovědnost sám pověřující zadavatel, je otázkou (pokud není</p><p>zavázán řádně odůvodnit využití rámcové dohody), nakolik je možné spolehlivě vyjít</p><p>z předpokladu, že pověřující zadavatel bude postupovat v souladu se zákonem, resp. že vůbec</p><p>bude motivován řádně se touto otázkou zabývat (např. menší zadavatelé typu mateřská škola,</p><p>u nichž pravděpodobně nelze předpokládat dostatečně odborný aparát zaměřený na zadávání</p><p>veřejných zakázek) a že nepřistoupí k využití rámcové dohody pouze z ekonomických</p><p>a organizačních důvodů. V této souvislosti tedy Úřad znovu připomíná význam toho, aby</p><p>centrální zadavatel v rámci zadávacího řízení realizovaného za účelem uzavření rámcové</p><p>dohody vytvořil rámcovou dohodu v podobě odpovídající všem požadavkům zákona, i když</p><p>sám za minitendr odpovědnost nenese.</p><p>202. Z uvedeného tedy vyplývá, že není zaručeno, že by prováděcí veřejná zakázka na nákup</p><p>produktů Cisco nemohla být realizována i bez řádného odůvodnění potřeby nákupu právě</p><p>těchto produktů, a to mimo veškerou odpovědnost centrálního zadavatele.</p><p>203. Nad to Úřad zdůrazňuje, že při výkladu zadavatele zvolený model fakticky vylučuje možnost</p><p>řádné obrany proti případnému neoprávněnému využití rámcové dohody pro realizaci dílčích</p><p>veřejných zakázek, tedy v případě, kdy poptávka pro produktech společnosti Cisco Systems</p><p>není řádně odůvodněna.</p><p>36</p><p>Č.j.: ÚOHS-17260/2024/500</p><p>204. Jak vyplývá ze zadávací dokumentace, písemná výzva účastníkům rámcové dohody k podání</p><p>nabídek na poskytnutí dílčích plnění jim bude ze strany centrálního zadavatele či pověřujících</p><p>zadavatelů doručována pouze prostřednictvím elektronického nástroje NEN. Uvedená výzva</p><p>tedy bude doručena adresně pouze účastníkům rámcové dohody a nedojde k jejímu</p><p>zveřejnění ve formě a na místě, kde standardně dochází k oznámení zahájení běžných</p><p>zadávacích řízení. Zákon totiž předpokládá v § 219 odst. 2 pouze povinnost uveřejnit uzavřené</p><p>smlouvy na veřejné zakázky zadávané na základě rámcové dohody. Z uvedeného je zřejmé,</p><p>že mimo účastníků rámcové dohody se nikdo další o zahájení zadávacího řízení za účelem</p><p>uzavření smlouvy na realizační veřejnou zakázku nemusí dozvědět. Již uvedená skutečnost</p><p>tedy fakticky znemožňuje případnou možnost napadnout nezákonnost použití rámcové</p><p>dohody pro konkrétní nákup Cisco produktů.</p><p>205. Proti případné nezákonnosti využití rámcové dohody pro prováděcí veřejnou zakázku</p><p>tak budou mít možnost brojit pouze účastníci rámcové dohody, kteří o jejím zahájení budou</p><p>informováni, u nichž však lze stěží (s ohledem na to, že jde o dodavatele produktů Cisco)</p><p>předpokládat, že by jim poptávka po produktech právě této značky vadila.</p><p>206. Osoby odlišné od účastníků rámcové dohody tak mají pouze možnost napadnout zveřejněnou</p><p>(tj. již uzavřenou) smlouvu na realizační veřejnou zakázku, a to formou podání buď podnětu</p><p>k Úřadu (když však v takovém případě by mohla pouze být ve správním řízení zahájeném</p><p>z moci úřední uložena pokuta za spáchání přestupku, a tedy by již nemohlo by být zabráněno</p><p>v jejím plnění), anebo formou podání návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy (kde by sice</p><p>bylo možné uložit jako nápravné opatření uložení zákazu plnění dané realizační smlouvy, ale</p><p>to pouze při specifickém postupu zadavatele – viz § 254 odst. 1 písm. d) zákona – což není</p><p>zcela přiléhavá situace pro posuzované okolnosti postupu zadavatele, přičemž i tak by</p><p>v mezidobí již plnění z této smlouvy mohlo být plně dokončeno). S ohledem na výše popsané</p><p>je de facto seznatelné, že dodavatelé nemají reálnou možnost se aktivně bránit v dalších fázích</p><p>takového postupu, který je řešen ve zde posuzovaném případě. Možnost nápravy a reálného</p><p>využití části třinácté zákona je tak právě ve fázi postupu centrálního zadavatele, který zahájil</p><p>kroky k zadání rámcové smlouvy o určitých vytyčených parametrech, v tomto případě</p><p>zaměřených na nákup produktů konkrétního výrobce.</p><p>207. Z uvedeného je tak zřejmé, že argument zadavatele spočívající v tom, že využití rámcové</p><p>dohody má být přezkoumáváno až v rámci minitendrů, nemůže obstát, neboť jednotlivé</p><p>minitendry jsou již fakticky účinným způsobem (tj. způsobem umožňujícím zabránit</p><p>případnému nezákonnému uzavření smlouvy na prováděcí veřejnou zakázku)</p><p>nepřezkoumatelné a v zásadě vylučující jakoukoliv účinnou ochranu.</p><p>208. Úřad opakuje, že za dané situace pověřující zadavatelé nejsou smluvně ani fakticky motivováni</p><p>skutečně se existencí oprávněné potřeby pořídit právě produkty Cisco zabývat, a naopak</p><p>mohou být nepřímo „(na)vedeni“ k realizaci zvýhodněného způsobu nákupu produktů Cisco</p><p>z důvodu snahy o využití ekonomických a organizačních výhod (získání podstatně nižší ceny</p><p>na trhu a realizace rychlého nákupu) bez nutnosti dokládat odůvodněnost takového postupu.</p><p>U některých zadavatelů přitom lze přímo takový postup s ohledem na jejich odborné možnosti</p><p>předpokládat.</p><p>209. Úřad tak má za to, že ani argument zadavatele, že pověřující zadavatelé využijí rámcovou</p><p>dohodu pouze tehdy, pokud k tomu na jejich straně v konkrétním případě bude existovat</p><p>37</p><p>Č.j.: ÚOHS-17260/2024/500</p><p>odůvodněná potřeba, a že toto již není odpovědností centrálního zadavatele, by nebylo možné</p><p>považovat za dostatečný pro odůvodnění použití odkazů na produkty společnosti Cisco</p><p>Systems v rámci vymezení předmětu rámcové dohody.</p><p>Závěr</p><p>210. Úřad znovu opakuje, že si plně uvědomuje výhody CNS a neupírá zadavateli jeho právo</p><p>poptávat určitá plnění prostřednictvím jím zvoleného modelu, tj. v rámci centrálního zadávání</p><p>a na základě rámcové dohody. Nicméně při volbě tohoto modelu je zároveň nutné zvážit,</p><p>zda je v jeho rámci možné postupovat zcela v souladu se zákonem, resp. je třeba daný model</p><p>nastavit tak, aby reflektoval pravidla stanovená zákonem.</p><p>211. Úřad podotýká, že je třeba vzít v úvahu již to, jaké plnění a pro jakou kategorii zadavatelů</p><p>centrální zadavatel poptává. Úřad zastává stanovisko, že v rámci centrálního zadávání je</p><p>vhodné poptávat plnění spíše takového charakteru, které umožňuje jeho univerzální využití</p><p>a zdůvodnění ve vztahu k jakémukoliv z pověřujících zadavatelů, jejichž potřeby mohou být</p><p>zdůvodnitelné objektivně shodnými skutečnostmi (potřebami). Jako příklad lze uvést centrální</p><p>nákup papíru do tiskáren pověřujících zadavatelů, v jehož případě lze bez dalšího</p><p>předpokládat zdůvodnění identickým způsobem pro všechny zadavatele18. V případě IT je totiž</p><p>skutečně otázkou, zda (a jakým způsobem) může být centrální zadavatel schopen zdůvodnit</p><p>pro všechny z hlediska infrastruktury a síťového vybavení pravděpodobně velmi různorodé</p><p>typy pověřujících zadavatelů potřebu shodných typů produktů. Je tedy otázkou, zda je možné</p><p>z hlediska zákonných pravidel realizovat pro všechny pověřující zadavatele jedno zadávací</p><p>řízení, a to právě ve formě rámcové dohody.</p><p>212. Rovněž Úřad opakuje, že při centralizovaném zadávání nese centrální zadavatel veškerou</p><p>odpovědnost za dodržení zákona. Pakliže centrální zadavatel zvolí pro centralizované zadávání</p><p>rámcovou dohodu, je povinen zohlednit i to, že i na zadávací řízení realizované za účelem</p><p>uzavření rámcové dohody dopadá povinnost postupovat dle § 89 odst. 5 zákona, tj. při použití</p><p>odkazů na konkrétní výrobce či výrobky při vymezení předmětu rámcové dohody je nutné</p><p>odůvodnit jejich použití již v okamžiku zahájení takového zadávacího řízení. Centrální</p><p>zadavatel tedy musí důsledně zvážit, zda je dodržení tohoto pravidla v jeho možnostech,</p><p>a pokud to možné není, od využití tohoto modelu ustoupit.</p><p>213. Vzhledem k charakteru institutu rámcové dohody (nutnost vymezit předmět plnění</p><p>a vysoutěžit pevný okruh dodavatelů) i institutu centrálního zadávání (nutnost vymezit</p><p>seznam pověřujících zadavatelů) má Úřad za to, že centrální zadavatel by měl vystavět</p><p>rámcovou dohodu v rámci centralizovaného zadávání tak, aby byla nastavena na použití pouze</p><p>v jasně definovaných případech, kdy je možné a rovněž účelné ji použít, a kdy tak není vytvořen</p><p>prostor pro situace, aby mohla být použita i tehdy, kdy pro takový postup nemůže existovat</p><p>oprávněný důvod.</p><p>214. Úřad je tak přesvědčen, že již vzhledem k tomu, že zadavatel je, jak sám upozorňuje,</p><p>dle usnesení vlády o CNS odborným garantem a centrálním zadavatelem pro stát odpovědným</p><p>za nákupy SW produktů a ICT komodit, dále k účelu systému CNS (efektivní a hospodárné</p><p>vynakládání veřejných prostředků), a dále k předpokládanému rozsahu plnění poptávaného</p><p>na základě rámcové dohody (6 mld. Kč bez DPH), měl by přistupovat k odpovědnosti za</p><p>18</p><p>viz rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0037/2019/VZ-06365/2019/531/VNe ze dne 4. 3. 2019</p><p>38</p><p>Č.j.: ÚOHS-17260/2024/500</p><p>formulaci podmínek rámcové dohody nadmíru odpovědně a nepřipustit žádné možné její</p><p>teoretické neoprávněné použití, resp. zneužití.</p><p>215. Současně je třeba mít na paměti, že platí „zákaz zneužívat rámcové dohody nebo je používat</p><p>způsobem, který by bránil hospodářské soutěži, omezoval ji nebo ji narušoval“19.</p><p>216. S ohledem na vše výše uvedené tak Úřad uzavírá, že plně respektuje právo zadavatele zvolit</p><p>si způsob zadávání veřejných zakázek dle svých preferencí při snaze zajištění hospodárného</p><p>nakládání s veřejnými prostředky, avšak v situaci, kdy postupem zadavatele nelze zajistit,</p><p>že nedojde k narušení hospodářské soutěže, tj. v daném případě při použití odkazů</p><p>na konkrétní výrobce či výrobky, aniž by bylo možné garantovat naplnění požadavků</p><p>vyplývajících z § 89 odst. 5 zákona, resp. aniž by bylo možné zajistit řádnou ochranu</p><p>hospodářské soutěže, naráží zvolený model na limity zákona a nelze jej ve zvolené podobě</p><p>použít.</p><p>217. Úřad proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.</p><p>K výroku II. rozhodnutí – k uložení nápravného opatření spočívajícího ve zrušení zadávacího řízení</p><p>218. Podle § 263 odst. 3 zákona platí, že stanoví-li zadavatel zadávací podmínky v rozporu s tímto</p><p>zákonem, Úřad uloží nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení.</p><p>219. Úřad ve výroku I. tohoto rozhodnutí konstatoval, že zadavatel stanovil zadávací podmínky</p><p>v rámci šetřeného zadávacího řízení v rozporu se zákonem.</p><p>220. V případě, že jsou zadávací podmínky stanoveny v rozporu se zákonem, není v dané situaci</p><p>možné k dosažení nápravy protiprávního stavu uložit jiné nápravné opatření než nápravné</p><p>opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení.</p><p>221. Vzhledem k tomu, že došlo k naplnění podmínky dle § 263 odst. 3 zákona, je Úřad povinen</p><p>rozhodnout o uložení nápravného opatření spočívajícího ve zrušení zadávacího řízení.</p><p>222. S ohledem na výše uvedené skutečnosti rozhodl Úřad o uložení nápravného opatření tak, jak je</p><p>uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.</p><p>K výroku III. rozhodnutí – k uložení zákazu uzavřít smlouvu v zadávacím řízení</p><p>223. Podle § 263 odst. 8 zákona platí, že ukládá-li Úřad nápravné opatření s výjimkou zákazu plnění</p><p>smlouvy, zakáže zároveň zadavateli až do pravomocného skončení řízení uzavřít v zadávacím</p><p>řízení smlouvu; rozklad proti tomuto výroku nemá odkladný účinek.</p><p>224. Výše citované ustanovení zákona formuluje jako obligatorní součást rozhodnutí Úřadu</p><p>o uložení nápravného opatření (s výjimkou zákazu plnění smlouvy) rovněž výrok o tom,</p><p>že zadavatel až do pravomocného skončení správního řízení nesmí uzavřít smlouvu</p><p>v zadávacím řízení, přičemž tento výrok je účinný dnem vydání rozhodnutí, tedy je účinný</p><p>i u nepravomocného rozhodnutí. Tento zákaz uzavřít smlouvu se ukládá z důvodu,</p><p>aby se zadavatel nemohl vyhnout splnění uloženého nápravného opatření uzavřením smlouvy</p><p>[s důsledky zastavení správního řízení dle § 257 písm. j) zákona] ještě před nabytím právní</p><p>moci rozhodnutí.</p><p>19</p><p>viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-23/20 ze dne 17. 6. 2021, Simonsen &amp; Weel A/S v. Region</p><p>Nordjylland og Region Syddanmark</p><p>39</p><p>Č.j.: ÚOHS-17260/2024/500</p><p>225. Vzhledem k tomu, že Úřad ve výroku II. tohoto rozhodnutí uložil nápravné opatření spočívající</p><p>ve zrušení zadávacího řízení, uložil zároveň ve výroku III. tohoto rozhodnutí zadavateli zákaz</p><p>uzavřít rámcovou dohodu, a to až do pravomocného skončení tohoto společného správního</p><p>řízení.</p><p>K výroku IV. rozhodnutí – k uložení úhrady nákladů řízení</p><p>226. Podle § 266 odst. 1 zákona je součástí rozhodnutí Úřadu, kterým se ukládá nápravné opatření</p><p>nebo zákaz plnění smlouvy, též rozhodnutí o povinnosti zadavatele uhradit náklady správního</p><p>řízení. Náklady řízení se platí paušální částkou, kterou stanoví Ministerstvo pro místní rozvoj</p><p>vyhláškou. Příslušná vyhláška č. 170/2016 Sb., o stanovení paušální částky nákladů řízení</p><p>o přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání veřejných zakázek, stanoví v § 1, že paušální</p><p>částka nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, kterou je povinen zadavatel uhradit</p><p>v případě, že Úřad rozhodl o uložení nápravného opatření nebo zákazu plnění smlouvy, činí</p><p>30 000 Kč.</p><p>227. Vzhledem k tomu, že Úřad ve výroku II. tohoto rozhodnutí uložil nápravné opatření spočívající</p><p>ve zrušení zadávacího řízení, rozhodl Úřad o uložení povinnosti uhradit náklady řízení, jak je</p><p>uvedeno ve výroku IV. tohoto rozhodnutí.</p><p>228. Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet</p><p>Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo</p><p>19-24825621/0710, variabilní symbol 2024000130.</p><p>POUČENÍ</p><p>Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu</p><p>pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ‒</p><p>Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, 602 00 Brno. Včas podaný rozklad proti výrokům</p><p>I., II. a IV. tohoto rozhodnutí má odkladný účinek. Rozklad proti výroku III. tohoto rozhodnutí nemá</p><p>podle § 263 odst. 8 zákona odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení</p><p>o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona zasílají Úřadu výhradně prostřednictvím datové</p><p>schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.</p><p>otisk úředního razítka</p><p>Mgr. Markéta Dlouhá</p><p>místopředsedkyně</p><p>Obdrží:</p><p>1. Česká republika – Ministerstvo vnitra, Nad štolou 936/3, 170 00 Praha 7</p><p>2. HEWLETT-PACKARD s.r.o., Za Brumlovkou 1559/5, 140 00 Praha 4</p><p>3. Exclusive Networks Czechia s.r.o., Argentinská 1610/4, 170 00 Praha 7</p><p>Vypraveno dne:</p><p>viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj</p><p>40</p></div>", "next": 0}