{"html": "<div class=\"doc\"><p>186. Zřejmá časová souvislost mezi lhůtami plnění veřejné zakázky č. 1 a veřejné zakázky č. 2 přitom</p><p>vyplývá i bez ohledu na sjednané lhůty z charakteru prací dle veřejné zakázky č. 2. Tyto práce</p><p>nemohly být prováděny bez časové závislosti na veřejné zakázce č. 1, neboť až po zpřístupnění</p><p>vnitřních částí mostů v rámci veřejné zakázky č. 1 mohla být provedena diagnostika stavu</p><p>mostů a rovněž provedeny z ní vyplývající nezbytné sanační zásahy, když zároveň práce</p><p>na veřejné zakázce č. 1 nemohly být dokončeny před dokončením prací dle veřejné zakázky</p><p>č. 2.</p><p>187. Dále Úřad považuje za podstatné, že výzva vybranému dodavateli k podání nabídky</p><p>na veřejnou zakázku č. 2 byla vyhotovena s časovým odstupem pouze cca 3 měsíců po sjednání</p><p>dodatku č. 9 na veřejnou zakázku č. 1, jenž se týkal provedení prací dle změnového listu č. 39,</p><p>u nichž sám obviněný konstatoval stejnost plnění ve vztahu k pracem dle veřejné zakázky č. 2.</p><p>188. Úřad tak má za to, že s přihlédnutím k uvedenému již nemůže být o časové souvislosti</p><p>uvedených plnění žádných pochyb.</p><p>9</p><p>Viz http://www.rekonstrukce-negrelliho-viaduktu.cz.</p><p>34</p><p>Č. j.: ÚOHS-51296/2023/500</p><p>189. S ohledem na uvedené má Úřad za prokázané, že kritérium časové souvislosti je</p><p>u předmětných plnění jednoznačně patrné, tedy že daná plnění spolu z hlediska časového</p><p>souvisí.</p><p>Závěr k funkčnímu celku</p><p>190. Na základě všech popsaných skutečností dospěl Úřad k závěru, že u veřejné zakázky č. 2</p><p>lze dovodit její souvislost s veřejnou zakázkou č. 1, neboť obě tyto veřejné zakázky vykazují</p><p>funkční celistvost (souvislost věcnou, funkční a místní) i časovou souvislost ve smyslu § 18</p><p>odst. 2 zákona. S ohledem na uvedené je nutno pohlížet na obě řešené veřejné zakázky č. 1</p><p>a č. 2 jako na jednu veřejnou zakázku tvořící jeden funkční celek, resp. na veřejnou zakázku</p><p>č. 2 jako na další část veřejné zakázky č. 1.</p><p>191. K totožnému závěru dospěl ve svém rozhodnutí i předseda Úřadu, k čemuž zároveň</p><p>poznamenal, že obviněný sice s tímto závěrem Úřadu nesouhlasil, nicméně žádné konkrétní</p><p>rozkladové námitky k němu neuvedl. Obviněný ani dále v dalším průběhu správního řízení</p><p>závěry Úřadu o funkčním celku nenapadl.</p><p>192. Úřad poznamenává, že jak vyplývá z dokumentace týkající se obou poptávaných plnění,</p><p>obviněný stanovil předpokládanou hodnotu veřejné zakázky č. 1 ve výši 1 194 611 000 Kč</p><p>bez DPH a šlo tedy o nadlimitní veřejnou zakázku. Předpokládanou hodnotu veřejné zakázky</p><p>č. 2 stanovil obviněný ve výši 147 280 000 Kč bez DPH. Celková předpokládaná hodnota</p><p>veřejné zakázky č. 1 (včetně její části vymezené obviněným jako veřejná zakázka č. 2) tak činila</p><p>1 341 891 000 Kč bez DPH, a jde tak o nadlimitní veřejnou zakázku na stavební práce ve smyslu</p><p>§ 25 zákona, neboť celková předpokládaná hodnota přesahuje finanční limit stanovený</p><p>nařízením vlády č. 172/2016 Sb., tj. 149 224 000 Kč.</p><p>193. Obecně přitom platí, že nadlimitní veřejnou zakázku je zadavatel povinen zadat v nadlimitním</p><p>režimu podle části čtvrté, pokud není zadávána podle části páté až sedmé, nebo u ní zadavatel</p><p>neuplatnil výjimku z povinnosti zadat ji v zadávacím řízení, přičemž zároveň platí, že v případě</p><p>rozdělení veřejné zakázky na části musí být každá část veřejné zakázky zadávána postupy</p><p>odpovídajícími celkové předpokládané hodnotě veřejné zakázky.</p><p>194. Úřad tedy dovodil, že veřejná zakázka č. 1 a veřejná zakázka č. 2 tvoří funkční celek a tato</p><p>plnění byla zadávána v časové souvislosti. Obviněný tak byl povinen zadávat postupy platnými</p><p>pro nadlimitní režim nejen veřejnou zakázku č. 1, nýbrž i veřejnou zakázku č. 2, což však</p><p>neučinil, když při jejím zadávání postupoval, jak vyplývá z dokumentace týkající se veřejné</p><p>zakázky č. 2 i z vyjádření obviněného v průběhu správního řízení, mimo zadávací řízení, a to</p><p>s odůvodněním, že dle jeho názoru jde o samostatnou podlimitní veřejnou zakázku ve smyslu</p><p>§ 158 odst. 1 zákona.</p><p>195. Úřad k tomu podotýká, že v daném případě by nebylo možné uvažovat o možnosti aplikace</p><p>§ 18 odst. 3 zákona umožňujícího zadat jednotlivou část veřejné zakázky postupem</p><p>odpovídajícím předpokládané hodnotě této části, pokud celková předpokládaná hodnota</p><p>všech takto zadávaných částí veřejné zakázky nepřesáhne 20 % souhrnné předpokládané</p><p>hodnoty a předpokládaná hodnota jednotlivé části veřejné zakázky je nižší než částka</p><p>stanovená nařízením vlády č. 172/2016 Sb. V daném případě totiž předpokládaná hodnota</p><p>veřejné zakázky č. 2 částku stanovenou pro účely možnosti vyčlenění části veřejné zakázky</p><p>ve smyslu § 5 písm. b) nařízení vlády č. 172/2016 Sb. (tj. v případě stavebních prací částku</p><p>26 897 000 Kč) překračuje, a tedy tato podmínka pro možnost aplikace výjimky dle § 18 odst. 3</p><p>zákona by nebyla splněna.</p><p>35</p><p>Č. j.: ÚOHS-51296/2023/500</p><p>K aplikaci § 222 zákona</p><p>196. Jak bylo uvedeno, obviněný přistoupil v daném případě k zadání plnění obsaženého ve veřejné</p><p>zakázce č. 2 tak, že toto plnění zadal samostatně mimo zadávací řízení s odůvodněním,</p><p>že dle jeho názoru jde o zcela samostatnou podlimitní veřejnou zakázku ve smyslu § 158</p><p>odst. 1 zákona, v jejímž případě neukládá zákon povinnost realizovat zadávací řízení. Obviněný</p><p>tedy evidentně nepostupoval při zadávání veřejné zakázky č. 2 dle § 222 zákona, tj. neaplikoval</p><p>institut změny závazku dle § 222 zákona.</p><p>197. Úřad však vychází ze závazného právního názoru předsedy Úřadu obsaženého v jeho</p><p>rozhodnutí, že správní řízení vedené ve věci možného spáchání přestupku je z hlediska</p><p>procesních principů správního řízení řízením ovládaným primárně zásadou vyšetřovací.</p><p>Jak k tomu upozornil předseda Úřadu, dle § 50 odst. 3 správního řádu platí, že správní orgán</p><p>je povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu, a v řízení,</p><p>v němž má být z moci úřední uložena povinnost, je povinen i bez návrhu zjistit všechny</p><p>rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch toho, komu má být povinnost uložena.</p><p>Úřad tedy vzal v úvahu, jak mu předseda Úřadu uložil, že povinností správního orgánu musí</p><p>být zabývat se postupem obviněného ve vztahu k zákonu v jeho komplexnosti, tj. není</p><p>rozhodné, jakým způsobem obviněný svůj postup formálně nazve či jak jej odůvodňuje</p><p>(a to i v rámci správního řízení). Úřad proto na danou věc pohlíží tak, že je povinností</p><p>obviněného tvrdit a prokázat skutkové okolnosti jeho postupu, přičemž úlohou Úřadu je</p><p>prokázaný skutkový stav podřadit pod relevantní právní normy, nikoliv omezit se pouze</p><p>na právní normu aplikovanou obviněným, i když nemá být úlohou Úřadu vyvrátit či zkoumat</p><p>možné nesplnění podmínek pro jakýkoliv myslitelný postup zadavatele či jakékoliv myslitelné</p><p>výjimky v zákoně, ale jen těch, které jsou relevantní pro daný postup zadavatele (obzvláště</p><p>pakliže na ně obviněný v rámci správního řízení poukazuje).</p><p>198. Vzhledem ke skutečnosti, že v daném případě bylo dovozeno, že veřejná zakázka č. 1 a veřejná</p><p>zakázka č. 2 fakticky tvoří jedinou veřejnou zakázku, resp. že účelem veřejné zakázky č. 2 bylo</p><p>upravit závazek ze smlouvy na veřejnou zakázku č. 1, je s přihlédnutím k závěrům předsedy</p><p>Úřadu v jeho rozhodnutí na místě zabývat se i jinými důvody, které by mohly ospravedlnit</p><p>postup obviněného mimo zadávací řízení při zadávání veřejné zakázky č. 2, tj. i možností</p><p>aplikace § 222 zákona, jak navíc požadoval v průběhu správního řízení obviněný.</p><p>199. Jak totiž vyplývá z rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 15/2018-259 ze dne 3. 6. 2021</p><p>(jenž aprobuje praxi zadavatelů, kteří změní původní závazek novou smlouvou, nikoliv</p><p>dodatkem k původní smlouvě), je-li účelem navazující smlouvy upravit (změnit) závazek</p><p>z původní smlouvy, přichází v úvahu aplikace § 222 zákona, kde jsou stanoveny podmínky, za</p><p>kterých může být závazek ze smlouvy na veřejnou zakázku dodatečně měněn, aniž by šlo o</p><p>podstatnou změnu smlouvy, a aniž by tato změna musela být výsledkem samostatného</p><p>zadávacího řízení dle § 222 odst. 1 zákona. Změní-li tedy zadavatel původní závazek dodatkem</p><p>ke smlouvě nebo uzavře další samostatnou smlouvu v zadávacím řízení či mimo něj, je</p><p>v případech, kdy jde o plnění v rámci jedné veřejné zakázky, nutné posoudit i možnost</p><p>aplikovat na postup zadavatele § 222 zákona, a to i v situacích, kdy zadavatel podle tohoto</p><p>ustanovení nepostupoval. Povaha změny závazku se totiž z materiálního hlediska nemění, ať</p><p>už nastává v důsledku uzavření dodatku k původní smlouvě či uzavření nové smlouvy.</p><p>Z uvedeného rozsudku totiž vyplývá, že výsledek je v obou případech stejný – jde o související</p><p>plnění, zadavatel navazující plnění nesoutěží a zadá je témuž dodavateli.</p><p>36</p><p>Č. j.: ÚOHS-51296/2023/500</p><p>200. Úřad proto přistoupil s ohledem na závazný právní názor předsedy Úřadu k posouzení dané</p><p>věci podle skutečného stavu zjištěného v souladu se zásadou materiální pravdy, tj. bez ohledu</p><p>na to, jakým způsobem skutečně obviněný při zadávání veřejné zakázky č. 2 postupoval. Úřad</p><p>tedy dále posuzoval, zda je možné postup obviněného při zadávání veřejné zakázky č. 2</p><p>podřadit pod některé ustanovení týkající se změn závazku dle § 222 zákona.</p><p>201. V daném případě lze (vzhledem k výše popsaným souvislostem mezi veřejnou zakázkou č. 1</p><p>a veřejnou zakázkou č. 2 a s přihlédnutím k výše shrnutým závěrům v rozsudku Krajského</p><p>soudu v Brně č. j. 62 Af 15/2018-259 ze dne 3. 6. 2021) na postup obviněného pohlížet tak,</p><p>že fakticky změnil závazek ze smlouvy na veřejnou zakázku č. 1 prostřednictvím</p><p>(byť samostatné) smlouvy na veřejnou zakázku č. 2 týkající se souvisejícího plnění, a proto je</p><p>třeba posoudit, zda uvedená změna může být vnímána jako nepodstatná změna dle některého</p><p>z důvodů upravených v § 222 zákona, vzhledem ke konkrétním okolnost tohoto případě v prvé</p><p>řadě ve smyslu § 222 odst. 6 zákona, event. § 222 odst. 5 zákona (k naplnění jejichž podmínek</p><p>obviněný předložil Úřadu svou argumentaci), tj. zda v daném případě mohly být splněny</p><p>podmínky pro aplikaci § 222 zákona, aby tak mohlo být konstatováno, že obviněný nepochybil,</p><p>když veřejnou zakázku č. 2 zadal témuž dodavateli bez provedení nového zadávacího řízení.</p><p>202. V této souvislosti je nejprve nutné, jak rovněž uložil Úřadu předseda Úřadu ve svém</p><p>rozhodnutí, (vzhledem ke skutečnosti, že zákonem č. 166/2023 Sb. došlo v otázce změn</p><p>závazků dle § 222 zákona, resp. zvláštní úpravy pro sektorové veřejné zakázky dle § 173</p><p>zákona, s účinností ode dne 16. 7. 2023 k novelizaci zákona) posoudit, zda není pozdější právní</p><p>úprava pro obviněného příznivější, a to s přihlédnutím k § 2 odst. 1 zákona o přestupcích, dle</p><p>něhož se odpovědnost za přestupek posuzuje podle zákona účinného v době spáchání</p><p>přestupku, avšak je-li to pro pachatele přestupku příznivější, je nutné posoudit odpovědnost</p><p>za přestupek podle zákona pozdějšího.</p><p>203. Úřad shrnuje, že za podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku dle § 222</p><p>odst. 6 zákona ve znění účinném do dne 15. 7. 2023 nebyla považována taková změna,</p><p>v jejímž případě byly kumulativně naplněny 3 podmínky (i. potřeba změny vznikla v důsledku</p><p>okolností, které zadavatel jednající s náležitou péčí nemohl předvídat; ii. změna nemění</p><p>celkovou povahu veřejné zakázky; iii. hodnota změny nepřekročí 50 % původní hodnoty</p><p>závazku). Oproti tomu za podstatou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku dle § 222</p><p>odst. 6 zákona ve znění účinném ode dne 16. 7. 2023 se nepovažuje taková změna</p><p>(kumulativně), (i.) jejíž potřeba vznikla v důsledku okolností, které zadavatel jednací</p><p>s náležitou péčí nemohl předvídat, a (ii.) která nemění celkovou povahu veřejné zakázky. Je</p><p>tedy zřejmé, že již není vyžadováno splnění podmínky nepřekročení 50 % původní hodnoty</p><p>závazku. Aktuálně účinné znění § 222 odst. 6 zákona tak nepochybně představuje mírnější,</p><p>tj. pro obviněného příznivější právní úpravu.</p><p>204. Obdobně za podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku dle § 222 odst. 5</p><p>zákona ve znění účinném do dne 15. 7. 2023 nebyly považovány dodatečné stavební práce,</p><p>služby či dodávky od dodavatele původní veřejné zakázky, které nebyly zahrnuty v původním</p><p>závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku, pokud byly nezbytné a změna v osobě dodavatele</p><p>(kumulativně) (i.) nebyla možná z ekonomických anebo technických důvodů spočívajících</p><p>zejména v požadavcích na slučitelnost nebo interoperabilitu se stávajícím zařízením, službami</p><p>nebo instalacemi pořízenými zadavatelem v původním zadávacím řízení; (ii.) způsobila</p><p>by zadavateli značné obtíže nebo výrazné zvýšení nákladů; (iii.) hodnota dodatečných</p><p>stavebních prací, služeb nebo dodávek nepřekročí 50 % původní hodnoty závazku.</p><p>Oproti tomu za podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku se dle § 222</p><p>37</p><p>Č. j.: ÚOHS-51296/2023/500</p><p>odst. 5 zákona ve znění účinném ode dne 16. 7. 2023 nepovažují takové dodatečné stavební</p><p>práce, služby či dodávky od dodavatele původní veřejné zakázky, které nebyly zahrnuty</p><p>v původním závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku, pokud byly nezbytné a změna v osobě</p><p>dodavatele (kumulativně) (i.) není možná z ekonomických anebo technických důvodů</p><p>spočívajících zejména v požadavcích na slučitelnost nebo interoperabilitu se stávajícím</p><p>zařízením, službami nebo instalacemi pořízenými zadavatelem v původním zadávacím řízení;</p><p>(ii.) způsobila by zadavateli značné obtíže nebo výrazné zvýšení nákladů. Je tedy zřejmé, že již</p><p>není vyžadováno splnění podmínky nepřekročení 50 % původní hodnoty závazku. Aktuálně</p><p>účinné znění § 222 odst. 5 zákona tak nepochybně představuje mírnější, tj. pro obviněného</p><p>příznivější právní úpravu.</p><p>205. Dále dle § 173 zákona ve znění účinném do dne 15. 7. 2023 se pro změnu závazku ze smlouvy</p><p>na sektorovou veřejnou zakázku10 nepoužila ustanovení § 222 odst. 5 písm. c) zákona a § 222</p><p>odst. 6 písm. c) zákona (tj. podmínka, že u každého z nich hodnota těchto změn nepřekročí</p><p>50 % původní hodnoty závazku). Dle § 173 zákona ve znění účinném ode dne 16. 7. 2023</p><p>se pro změnu závazku ze smlouvy na sektorovou veřejnou zakázku nepoužije ustanovení § 222</p><p>odst. 9 věta druhá zákona (tj. podmínka, že cenový nárůst související se změnami podle § 222</p><p>odst. 5 zákona nebo § 222 odst. 6 zákona nepřekročí 30 % původní hodnoty závazku). Je tedy</p><p>zřejmé, že v případě sektorových veřejných zakázek již není vyžadováno splnění podmínky</p><p>nepřekročení hodnoty změny 50 % původní hodnoty závazku, a navíc byl odstraněn i limit</p><p>maximálně 30 % kumulativního navýšení původní hodnoty závazku. Aktuálně účinné znění</p><p>§ 173 zákona tak nepochybně představuje mírnější, tj. pro obviněného příznivější právní</p><p>úpravu.</p><p>206. Vzhledem ke skutečnosti, že aktuálně účinné znění zákona představuje nepochybně v otázce</p><p>změn závazků ze smlouvy u sektorových veřejných zakázek, ve srovnání s právní úpravou</p><p>účinnou v době zadání veřejné zakázky č. 2, právní úpravu pro obviněného příznivější</p><p>(v případě sektorových veřejných zakázek již není omezena finanční výše změny závazku –</p><p>jednotlivě dle druhu změn ani celkově ve vztahu k původní hodnotě závazku), přistoupil Úřad</p><p>s ohledem na § 2 odst. 1 zákona o přestupcích k posouzení postupu obviněného podle zákona</p><p>v aktuálně účinném znění.</p><p>207. Úřad se tak nejprve zabýval posouzením otázky, zda byly v daném případě splněny podmínky</p><p>dle § 222 odst. 6 zákona, tj. zda veřejnou zakázku č. 2 lze považovat za nepodstatnou změnu</p><p>závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku č. 1, tedy zda potřeba této změny vznikla v důsledku</p><p>okolností, které zadavatel jednací s řádnou péčí nemohl předvídat, a zda tato změna nemění</p><p>celkovou povahu veřejné zakázky. Jen za splnění těchto podmínek by totiž bylo možné</p><p>dodatečnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku č. 1 uskutečněnou</p><p>prostřednictvím veřejné zakázky č. 2 považovat za nepodstatnou a bylo by tak možné</p><p>akceptovat zadání veřejné zakázky č. 2 bez vypsání nového zadávacího řízení.</p><p>208. Úřad připomíná, že jak již bylo výše konstatováno, konkrétním účelem veřejné zakázky č. 2</p><p>byly další práce, které musely být provedeny právě proto, aby mohlo být dosaženo záměru</p><p>obviněného zamýšleného realizací veřejné zakázky č. 1 (uvedení mostních objektů</p><p>do stavebně-technicky odpovídajícího stavu), práce prováděné v rámci veřejné zakázky č. 2</p><p>byly nepostradatelně nutné k naplnění účelu veřejné zakázky č. 1 (bez jejich realizace by účelu</p><p>10</p><p>V daném případě není sporu o tom, že veřejná zakázka č. 2 je vzhledem k jejímu předmětu zadávána při výkonu</p><p>relevantní činnosti ve smyslu § 153 odst. 1 písm. f) zákona vykonávané obviněným, a že tedy jde o sektorovou veřejnou</p><p>zakázku dle § 151 odst. 1 zákona.</p><p>38</p><p>Č. j.: ÚOHS-51296/2023/500</p><p>veřejné zakázky č. 1 nemohlo být dosaženo) a plnění realizované v rámci jednotlivých</p><p>veřejných zakázek by nemohlo být poskytováno bez vzájemné provázanosti (provedení</p><p>rekonstrukce viaduktu dle veřejné zakázky č. 1 bez provedení aktualizovaných sanačních prací</p><p>dle veřejné zakázky č. 2 by nebylo možné, přičemž ani samostatné provedení sanačních prací</p><p>dle veřejné zakázky č. 2 by bez veřejné zakázky č. 1 nebylo technicky realizovatelné).</p><p>209. Rovněž bylo výše podrobně dovozeno, a předseda Úřadu se s tímto závěrem ztotožnil,</p><p>že obviněný již při přípravě veřejné zakázky č. 1 výslovně předpokládal vznik potřeby prací</p><p>realizovaných následně v rámci veřejné zakázky č. 2, když počítal s tím, že v průběhu realizace</p><p>veřejné zakázky č. 1 budou prováděny dodatečné průzkumy v návaznosti na odkrytí dříve</p><p>nepřístupných prostor viaduktu, a rovněž s tím, že minimálně na některých z dříve</p><p>(během přípravy veřejné zakázky č. 1) neprozkoumatelných míst viaduktu budou zřejmě</p><p>zjištěny další poruchy konstrukce viaduktu, v důsledku čehož bude nutné dále aktualizovat</p><p>původně plánované sanační postupy u těchto prostor.</p><p>210. Úřad tak opakuje, že má za to, že prvek předvídatelnosti samotné potřeby vzniku prací</p><p>následně realizovaných v rámci veřejné zakázky č. 2 byl v daném případě v určité míře</p><p>naplněn.</p><p>211. Úřad nicméně v souladu se závazným právním názorem předsedy Úřadu vyjádřeným v jeho</p><p>rozhodnutí vzal v úvahu rovněž to, že je třeba rozlišovat předvídatelnost rozhodnou</p><p>pro učinění závěru o funkčním celku a předvídatelnost rozhodnou pro posouzení oprávněnosti</p><p>(resp. nepodstatnosti) změny závazku dle § 222 odst. 6 zákona. Jak totiž vyplývá z rozhodnutí</p><p>předsedy Úřadu, pro dovození předvídatelnosti změny závazku ve smyslu § 222 odst. 6 zákona</p><p>je nezbytné nejen dovodit, že bylo možné předvídat, že se potřeba nějakých prací s jistotou</p><p>v budoucnu objeví (což je dostačující pro dovození závěru o funkčním celku), nýbrž je nutné</p><p>posoudit i to, zda byl ze strany zadavatele s přihlédnutím k technickým a ekonomickým</p><p>aspektům při vynaložení náležité péče proveditelný také dostatečně podrobný odhad rozsahu</p><p>a druhu navazujících prací, a zda tedy mohla existovat faktická schopnost zadavatele takovou</p><p>změnu reálně zapracovat do zadávacích podmínek původní veřejné zakázky .</p><p>212. Předvídatelnost změny závazku pro účely § 222 odst. 6 zákona je tedy nutné posuzovat</p><p>z pohledu vynaložení náležité péče, tj. při vynaložení běžné péče a opatrnosti,</p><p>ale i odpovídajících odborných znalostí a schopností. Za nepředvídatelné okolnosti se z tohoto</p><p>pohledu považují takové okolnosti, které nemohl zadavatel předpokládat ani přes přiměřenou</p><p>pečlivou přípravu zadávacího řízení na původní veřejnou zakázku při zohlednění jemu</p><p>dostupných prostředků, povahy a vlastností konkrétního projektu, osvědčených postupů</p><p>v dotčené oblasti a potřeby zajistit vhodný poměr mezi zdroji vynakládanými na přípravu</p><p>zadání veřejné zakázky a její odhadovanou hodnotou. Je tedy třeba přihlížet ke konkrétním</p><p>okolnostem, tj. je nutné zohlednit, kdo veřejnou zakázku zadává, co je předmětem veřejné</p><p>zakázky, jaké jsou běžné postupy při přípravě podkladů pro zadávací podmínky i otázku</p><p>nákladnosti přípravy zadávací dokumentace.</p><p>213. Současně je pak nutné zohlednit i to, zda při vynaložení takové náležité péče mohl zadavatel</p><p>reálně v mantinelech svých možností a odborných znalostí disponovat potřebnými,</p><p>dostatečně podrobnými informacemi o charakteru a rozsahu potřebných změn původního</p><p>závazku, nezbytnými pro konkrétní zohlednění potřeby takových změn do zadávacích</p><p>podmínek původní veřejné zakázky.</p><p>214. S ohledem na uvedené Úřad přistoupil k posouzení otázky, zda obviněný mohl být schopen již</p><p>při přípravě veřejné zakázky č. 1 při vynaložení náležité péče potřebu stavebních prací</p><p>39</p><p>Č. j.: ÚOHS-51296/2023/500</p><p>realizovaných následně v rámci veřejné zakázky č. 2 nejen obecně předvídat, ale rovněž</p><p>konkrétně identifikovat a také kvantifikovat, a tedy i konkrétně promítnout do zadávacích</p><p>podmínek veřejné zakázky č. 1.</p><p>215. Z dokumentace pořízené v souvislosti s veřejnou zakázkou č. 1 a rovněž z vyjádření</p><p>obviněného vyplývají následující skutečnosti.</p><p>216. Obviněný provedl při přípravě této veřejné zakázky stavebně-technický a (s ohledem na to,</p><p>že Negrelliho viadukt je nemovitou kulturním památkou požívající ochrany dle zákona o státní</p><p>památkové péči, v důsledku čehož je nutné při stanovení technologických postupů oprav</p><p>zohlednit i tuto skutečnost) rovněž restaurátorský průzkum. Na základě takto realizovaných</p><p>průzkumů byla identifikována nutnost provedení konkrétních sanačních a rekonstrukčních</p><p>zásahů do jednotlivých prvků viaduktu, přičemž stavební práce nezbytné pro jejich provedení</p><p>obviněný zahrnul do předmětu veřejné zakázky č. 1.</p><p>217. Ačkoliv byly při přípravě veřejné zakázky č. 1 provedeny popsané průzkumy, jejich závěrem</p><p>bylo rovněž to, že není technicky možné v této fázi realizovat průzkumy také v aktuálně</p><p>nepřístupných částech konstrukce viaduktu, a že tedy v případě nepřístupných částí viaduktu</p><p>je možné při současném poznání provést pouze odborný odhad jejich stavu, a tedy i pouze</p><p>odborný odhad způsobu a rozsahu na nich nutných sanačních prací. Na základě této</p><p>skutečnosti tedy obviněný do předmětu veřejné zakázky č. 1 zahrnul u neprozkoumaných částí</p><p>viaduktu pouze stavební práce vycházející z odborného odhadu jejich stavu. Bylo tedy</p><p>předpokládáno a v zadávacích podmínkách veřejné zakázky č. 1 uvedeno, že bude dále nutné</p><p>provést během realizace veřejné zakázky č. 1 další průzkumy (jejichž provedení bude možné</p><p>až po odstranění povrchových vrstev kamene, odhalení rubu kleneb a zpřístupnění v době</p><p>zpracování projektu nepřístupných prostor), a že teprve až dle výsledků těchto průzkumů bude</p><p>možné upřesnit dosud pouze předpokládaný odhad rozsahu a konkrétního obsahu nezbytných</p><p>sanačních prací těchto částí viaduktu.</p><p>218. Z uvedeného je zřejmé, že obviněný se při přípravě zadávacích podmínek veřejné zakázky č. 1</p><p>zabýval s ohledem na charakter stavby Negrelliho viaduktu a jeho historické stáří, i s ohledem</p><p>na to, že viadukt je nemovitou kulturní památkou, otázkou zjištění aktuálního stavebnětechnického stavu viaduktu i otázkou zjištění možností sanace jeho jednotlivých částí způsoby</p><p>odpovídajícími předpisům státní památkové péče, za jejichž účelem si nechal vypracovat</p><p>podrobné odborné průzkumy.</p><p>219. Úřad nezpochybňuje tvrzení obviněného, že provedl při přípravě této veřejné zakázky takové</p><p>průzkumy, které lze považovat za standardně prováděné v rámci přípravy veřejných zakázek</p><p>na stavební práce u daného typu rekonstruovaných objektů, resp. Úřad nedisponuje</p><p>informacemi, že by obecně obviněný případně měl či mohl realizovat i jiné průzkumy,</p><p>na jejichž základě by reálně mohl zjistit i více bližších informací o stavu „vnitřních“ částí</p><p>viaduktu.</p><p>220. Obviněný pak promítnul do zadávacích podmínek veřejné zakázky č. 1 výsledky těchto</p><p>odborných průzkumů v rozsahu odpovídajícím těmito průzkumy zjištěným skutečnostem.</p><p>221. Současně obviněný v zadávacích podmínkách veřejné zakázky č. 1 rovněž upozornil, že při její</p><p>realizaci bude dále nutné některé druhy dosud pouze předpokládaných sanačních prací</p><p>upřesnit či změnit co do jejich druhu, rozsahu a způsobu jejich provedení, a to až v návaznosti</p><p>na další informace získané prostřednictvím dalších plánovaných stavebně-technických</p><p>a restaurátorských průzkumů proveditelných až po zpřístupnění dosud neprozkoumatelných</p><p>40</p><p>Č. j.: ÚOHS-51296/2023/500</p><p>míst viaduktu, tj. až v průběhu realizace veřejné zakázky č. 1. Na tyto změny si pak obviněný</p><p>vytvořil odpovídající finanční rezervu, jak bylo uvedeno výše.</p><p>222. S ohledem na uvedené nelze dle názoru Úřadu dojít k závěru, že by obviněný při přípravě</p><p>veřejné zakázky č. 1 nevynaložil náležitou (jeho možnostem a povinnostem v dané chvíli</p><p>odpovídající) péči pro zjištění stavu viaduktu, pro určení způsobu jeho rekonstrukce a rovněž</p><p>pro promítnutí výsledků těchto zjištění do zadávacích podmínek veřejné zakázky č. 1.</p><p>223. Z dokumentace vztahující se k veřejné zakázce č. 2 pak vyplývá, že jejím předmětem</p><p>(mimo aplikace antigraffiti nátěru dle změnového listu č. 29) bylo provedení prací, v jejichž</p><p>případě potřeba zadání vyvstala v návaznosti na provedení (předvídaných) dodatečných</p><p>restaurátorských a stavebně-technických průzkumů realizovaných v průběhu prací dle veřejné</p><p>zakázky č. 1, na základě kterých byly získány další (nové) informace o stavu jednotlivých</p><p>„vnitřních“ částí viaduktu, které byly dosud nepřístupné (vnitřní části kleneb a zdiva, části</p><p>mostních oblouků dosud zakryté přístavbami a vestavbami, které byly do konstrukce</p><p>historicky umístěny a nyní musely být zbourány), případně překryté povrchovými krustami,</p><p>nečistotami, omítkami a nepůvodními nátěry. Z dokumentace o veřejné zakázce č. 2 tak</p><p>lze dovodit, že teprve na základě zpřístupnění uvedených objektů mohly být provedeny</p><p>doplňkové průzkumy a informace o konkrétním zastiženém stavu jednotlivých objektů získané</p><p>jejich prostřednictvím mohly být použity pro aktualizaci průzkumů provedených při přípravě</p><p>veřejné zakázky č. 1, tj. mohlo dojít k doplnění, zpřesnění a konkretizování navrženého</p><p>technologického postupu pro rekonstrukci jednotlivých částí konstrukce viaduktu včetně</p><p>aktualizace plošného rozsahu provádění jednotlivých sanačních kroků předvídaného</p><p>původními průzkumy.</p><p>224. Obviněný tedy nepochybně předvídal, že v průběhu realizace veřejné zakázky č. 1 bude nutné</p><p>blíže prozkoumat části viaduktu pro zjištění jejich „vnitřního“ stavu, u nichž to při přípravě</p><p>veřejné zakázky č. 1 nebylo z technických důvodů možné, a že na základě těchto průzkumů</p><p>zřejmě budou zjištěny další poruchy viaduktu, a tedy bude nutné takto nově zjištěným</p><p>skutečnostem přizpůsobit rozsah a obsah dosud pouze předpokládaných sanačních</p><p>a rekonstrukčních prací u některých částí viaduktu.</p><p>225. Úřad však přisvědčil argumentaci obviněného, že obviněný zároveň nemohl mít v době</p><p>přípravy veřejné zakázky č. 1, tj. pouze na základě průzkumů proveditelných v době přípravy</p><p>této zakázky, dostatečně podrobné informace o tom, v jakém konkrétním stavu bude zastižen</p><p>stav „vnitřních“ částí viaduktu, tj. o tom, o jakou poruchu dosud nepřístupných prostor</p><p>viaduktu se bude typově jednat, na jakém bude místě, v jakém rozsahu, jaký technologický</p><p>postup opravy bude vyžadovat a návazně jaký druh konkrétních stavebních prací a v jakém</p><p>objemu bude pro odstranění takto přesněji zjištěné poruchy nezbytný. Detailní druh a přesný</p><p>rozsah sanačních prací, jež byly následně realizovány prostřednictvím veřejné zakázky č. 2,</p><p>tak bylo objektivně možné konkretizovat až na základě dodatečných průzkumů provedených</p><p>po odstranění povrchových vrstev kamene, odhalení rubu kleneb nebo zpřístupnění prostor,</p><p>které byly v době zpracování projektové dokumentace nepřístupné, aby tak bylo možné</p><p>stavební práce, jež byly následně zadány v rámci veřejné zakázky č. 2, konkrétně identifikovat</p><p>a rovněž kvantifikovat.</p><p>226. Dle Úřadu tak nelze s ohledem na uvedené dojít k závěru, že by obviněný při přípravě veřejné</p><p>zakázky č. 1 nevynaložil s přihlédnutím k jejím technickým aspektům náležitou péči</p><p>pro provedení také dostatečně podrobného odhadu rozsahu a druhu navazujících prací,</p><p>41</p><p>Č. j.: ÚOHS-51296/2023/500</p><p>tj. ve formě odpovídající jeho možnostem tyto navazující práce zapracovat do zadávacích</p><p>podmínek veřejné zakázky č. 1.</p><p>227. Úřad tak shrnuje, že obviněný při přípravě veřejné zakázky č. 1 provedl stavebně-technické</p><p>a restaurátorské průzkumy viaduktu v podobě a v rozsahu, jež byly v dané době vzhledem</p><p>k charakteru stavby viaduktu aktuálně možné, přičemž přesnější odhad stavu „vnitřních“ částí</p><p>viaduktu a tím i potřeby druhu a rozsahu sanačních zásahů do těchto částí viaduktu nebyl</p><p>fakticky v dané situaci z technického hlediska proveditelný, když předmětem návazně</p><p>zadávané veřejné zakázky č. 2 byly právě stavební práce sanačního charakteru,</p><p>které představovaly pouze zpřesnění původně plánovaných stavebních prací v návaznosti</p><p>na informace získané dodatečnými průzkumy. Nebylo by tedy možné v daném případě</p><p>po obviněném rozumně požadovat, aby byl schopen i s přihlédnutím k charakteru a technické</p><p>složitosti a rozsahu rekonstrukce Negrelliho viaduktu již při přípravě veřejné zakázky č. 1</p><p>předjímat přesný rozsah všech návazně nutných dodatečných stavebních prací a veškeré tyto</p><p>práce konkrétně zahrnout do zadávacích podmínek veřejné zakázky č. 1.</p><p>228. Úřad má rovněž za to, že v dané situaci ani nemohlo zadáním veřejné zakázky č. 2 dojít</p><p>ke změně celkové povahy veřejné zakázky č. 1, neboť reflektovala-li veřejná zakázka č. 1</p><p>potřebu obviněného provést rekonstrukci Negrelliho viaduktu zahrnující i rekonstrukci</p><p>mostních objektů za účelem dosažení celkové modernizaci trati po něm vedené, pak je zřejmé,</p><p>že i plnění obsažené ve veřejné zakázce č. 2 (tj. sanační a rekonstrukční práce mostních objektů</p><p>viaduktu) bylo rovněž v souladu s povahou veřejné zakázky č. 1 a nešlo nad rámec původní</p><p>potřeby zadavatele promítnuté do veřejné zakázky č. 1.</p><p>229. S ohledem na uvedené tak Úřad uzavírá, že potřeba provedení prací realizovaných v rámci</p><p>veřejné zakázky č. 2 vznikla v důsledku okolností, které obviněný při vynaložení náležité péče</p><p>nemohl předvídat, a že realizace prací dle veřejné zakázky č. 2 nezměnila celkovou povahu</p><p>veřejné zakázky č. 1.</p><p>230. Dle názoru Úřadu tak byly splněny podmínky stanovené v § 222 odst. 6 zákona pro to,</p><p>aby změna závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku č. 1 realizovaná prostřednictvím zadání</p><p>veřejné zakázky č. 2 mohla být považována za nepodstatnou změnu závazku, a v důsledku toho</p><p>nelze dojít k závěru, že obviněný pochybil, když veřejnou zakázku č. 2 zadal bez provedení</p><p>nového zadávacího řízení.</p><p>231. S ohledem na skutečnost, že Úřad dovodil, že postup obviněného byl v souladu se zákonem,</p><p>tj. s § 222 odst. 6 zákona, nezabýval se již možným podřazení postupu obviněného</p><p>při zadáváním veřejné zakázky č. 2 pod ustanovení § 222 odst. 5 zákona.</p><p>232. S ohledem na výše uvedené tedy Úřad ve výroku tohoto usnesení předmětné řízení</p><p>o přestupku podle § 257 písm. f) zákona zastavil, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení</p><p>sankce podle § 268 zákona.</p><p>POUČENÍ</p><p>Proti tomuto usnesení lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu</p><p>pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže –</p><p>Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, 604 55 Brno. Podaný rozklad nemá podle § 76</p><p>odst. 5 správního řádu odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu</p><p>42</p><p>Č. j.: ÚOHS-51296/2023/500</p><p>se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona zasílají Úřadu výhradně prostřednictvím datové schránky</p><p>nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.</p><p>otisk úředního razítka</p><p>v z. Ing. Petr Vévoda</p><p>Mgr. Markéta Dlouhá</p><p>místopředsedkyně</p><p>Obdrží:</p><p>Správa železnic, státní organizace, Dlážděná 1003/7, 110 00 Praha</p><p>Vypraveno dne:</p><p>viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy</p><p>43</p></div>", "next": 0}