172. Požadavek jednoznačnosti, konkrétnosti a přesnosti zadávací dokumentace plyne rovněž z obecné zásady transparentnosti uvedené v ustanovení § 6 odst. 1 zákona. Zásada transparentnosti zadávání veřejných zakázek je totiž vedle zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace jednou ze základních zásad, která musí být zadavatelem bezvýhradně dodržována v celém průběhu zadávacího řízení. Otázkou zásady transparentnosti se již opakovaně zabývaly soudy i Úřad. Kupříkladu v rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 50/2011-72 ze dne 15.2.2012 bylo judikováno, že „[ú]kolem zásady transparentnosti je zajištění toho, aby zadávání veřejných zakázek probíhalo průhledným, právně korektním a předvídatelným způsobem za předem jasně a srozumitelně stanovených podmínek. Transparentnost procesu zadávání veřejných zakázek je nejen podmínkou existence účinné hospodářské soutěže mezi jednotlivými dodavateli v postavení uchazečů, ale také nezbytným předpokladem účelného a efektivního vynakládání veřejných prostředků. Porušením této zásady pak je jakékoli jednání zadavatele, které způsobuje nečitelnost zadávacího řízení.“.
173. Úřad doplňuje, že velmi rozsáhle se zásadou transparentnosti zabýval Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 15.9.2010, č. j. 1 Afs 45/2010-159, který potvrzuje interpretaci Krajského soudu v Brně podanou v rozsudku č. j. 62 Ca 31/2008-114 ze dne 19.1.2010 tak, že požadavek na transparentnost není splněn tehdy, pokud jsou v zadavatelově postupu shledány takové prvky, jež by zadávací řízení činily nekontrolovatelným, hůře kontrolovatelným, nečitelným a nepřehledným nebo jež by vzbuzovaly pochybnosti
o pravých důvodech jednotlivých kroků zadavatele. Navíc je tento závěr rovněž v plném souladu s výkladem této zásady ze strany Soudního dvora Evropské unie, např. stanoviskem generální advokátky Christine Stix-Hackl ze dne 12. 4. 2005 ve věci C-231/03 Coname, které shrnuje dosavadní judikaturu Soudního dvora, a k problému uvádí, že „transparentnost podle směrnic obsahuje více než pouhé aspekty spojené s publicitou konkrétních zadávacích řízení“. Princip transparentnosti představuje naopak vůdčí zásadu pro celé zadávací řízení, která v sobě zahrnuje rovněž například přezkoumatelnost rozhodnutí zadavatele a obecně objektivní postup během zadávacího řízení.
174. Obdobný názor je přitom patrný i z ustálené rozhodovací praxe Úřadu, kdy je kladen důraz na to, aby požadavky zadavatele byly v zadávací dokumentaci vymezeny především objektivně, tj. takovým způsobem, který bude vnímán a chápán všemi dotčenými subjekty, čili jak zadavatelem, tak i dodavateli, identickým způsobem. Požadavky zadavatele musí být rovněž stanoveny jednoznačně, tj. nesmí dávat žádný prostor pro pochybnosti či jejich rozdílný výklad. Je tedy na místě konstatovat, že neurčitosti v nastavení zadávacích podmínek nemohou jít k tíži dodavatelů (uchazečů), neboť stanovit zadávací podmínky přesně a jednoznačně je povinností, jež stíhá výlučně zadavatele. Z výše uvedeného tak vyplývá, že zadávací podmínky, vymezující požadavky zadavatele v zadávacím řízení, musí být, s ohledem na dodržení zásady transparentnosti, nastaveny jasně, srozumitelně, určitě a jednoznačně.
175. Úřad poznamenává, že přestože se shora citované judikatorní závěry vztahují k zákonu č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, lze tyto závěry zcela jistě aplikovat rovněž i ve vztahu k zákonu č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, neboť základní zásady ovládající zadávací řízení zůstaly v tomto zákoně zachovány. Uvedené pak platí i pro další soudní závěry citované níže v textu odůvodnění tohoto rozhodnutí.
K neposkytnutí shodných podkladů pro zpracování nabídky
176. Úřad uvádí, že první namítanou skutečností je nedostatečnost podkladů poskytnutých dodavatelům pro zpracování jejich nabídek. Navrhovatel poukazuje na skutečnost, že zadavatel disponuje detailním řešením nové nemocnice a podrobnějším zpracováním studie, než jaké poskytl dodavatelům ke zpracování nabídky. Tímto jednáním se měl dopustit porušení zásady rovného zacházení, když neposkytl všem dodavatelům shodné podklady pro zpracování nabídky a zejména zvýhodnil zpracovatele studie, který disponuje řadou vstupů, které od zadavatele obdržel právě za účelem zpracování studie. Dle názoru navrhovatele se zvýhodnění zpracovatele studie rovněž markantně projevuje v rámci nastaveného způsobu hodnocení nabídek, neboť autor studie, jemuž již byly veškeré zpracované podklady poskytnuty a disponuje významně vyšším rozsahem znalostí podkladů projektu, má i značný časový náskok pro její dopracování. Úřad v daném případě posoudil, zda namítaný postup zadavatele není v rozporu se zákonem, zejm. pak zásadou rovného zacházení vyjádřenou v § 6 odst. 2 zákona.
177. V návaznosti na předchozí bod odůvodnění tohoto rozhodnutí Úřad konstatuje, že zásada rovného zacházení, vyjádřená v § 6 odst. 2 zákona, je jednou ze základních zásad, jež musí být ze strany zadavatele bezvýhradně dodržována v celém průběhu zadávacího řízení. Zásada rovného zacházení přitom znamená takový postup zadavatele, kdy je zajištěn stejný, nezvýhodňující přístup zadavatele ke všem (potenciálním) dodavatelům poptávané veřejné zakázky. Jinak řečeno, žádný z potenciálních dodavatelů nesmí být oproti ostatním (potenciálním) dodavatelům jakkoliv zvýhodněn či preferován. K obdobnému závěru dospěl např. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č. j. 5 Afs 131/2007-131 ze dne 12.5.2008, v němž mj. uvedl, že zásada rovného zacházení „(…) v sobě obsahuje rovnost příležitostí všech uchazečů a zadavatel ji musí dodržovat v každé fázi procesu zadávání veřejné zakázky. Jejím cílem je podporovat rozvoj zdravé a účinné hospodářské soutěže mezi subjekty, které se zúčastní řízení o zadání veřejné zakázky (…).“, či v rozsudku č. j. 2 Afs 208/2016-52 ze dne 14.7.2017, v němž mj. uvedl, že „[z]ásada rovného zacházení stanoví povinnost postupovat vůči všem dodavatelům v rámci řízení stejným způsobem.“.
178. Jak je zřejmé z dokumentace o zadávacím řízení, zadavatel učinil součástí zadávací dokumentace studii (viz bod 150. odůvodnění tohoto rozhodnutí), přičemž obsahem studie jsou mj. průvodní zpráva, mapové výkresy, jednotlivá schémata a nákresy. Z čl. A.2 „Seznam vstupních podkladů“ průvodní zprávy studie pak vyplývá, že zadavatel v průvodní zprávě studie uvedl seznam vstupních podkladů, na základě nichž byla studie zpracována.
179. Úřad konstatuje, že ze shora uvedeného vyplývá, že v souladu se zásadou transparentnosti zadavatel označil taxativním výčtem podklady, z nichž vycházel zpracovatel studie při jejím zpracování. Úřad považuje za zřejmé, že zpracovatel studie, aby zhotovil dílo, v daném případě urbanisticko-architektonickou studii, která představuje jeden ze základních dokumentů zde posuzované veřejné zakázky, potřeboval pro svou činnost vycházet z určitých podkladů, které jednak obdržel od zadavatele a jednak si některé z nich sám opatřil, jak je zřejmé z čl. A.2 „Seznam vstupních podkladů“ průvodní zprávy studie. Pokud zpracovatel studie zhotovil předmětné dílo, tj. studii objednanou zadavatelem, a tedy vytvořil toto dílo na objednávku zadavatele, na základě jeho pokynů, musely z podstaty věci existovat podklady či materiály, na základě nichž zpracovatel studie postupoval a jež mu sloužily k vytvoření předmětné studie.
180. K tomuto Úřad sděluje, že zadavatel jednoznačně určil, že předmětná studie je součástí zadávací dokumentace, a z čl. 7. „Podmínky účasti v zadávacím řízení:“ zadávací dokumentace pak vyplývá, že zadavatel označil studii za technickou podmínku vymezující předmět plnění veřejné zakázky. Ze strany zadavatele tak došlo k jednoznačnému určení studie za součást zadávací dokumentace. Studie samotná, a nikoliv podklady sloužící pro její zpracování, představovala technickou podmínku vymezující předmět veřejné zakázky, kterou zadavatel všem dodavatelům bez omezení zpřístupnil, když ji uveřejnil na svém profilu zadavatele. Úřad rovněž podotýká, že ze strany zadavatele došlo k přesnému označení materiálů, které se staly podkladem pro zpracování studie a z nichž zpracovatel studie vycházel, tzn. v tomto ohledu se jednalo o transparentní postup zadavatele. Úřad opětovně zdůrazňuje, že technickou podmínkou vymezující předmět veřejné zakázky byla již zhotovená studie, jejíhož zpracovatele zadavatel transparentně označil v zadávací dokumentaci, a nikoliv jednotlivé podklady, které zhotovitel studie použil a které zadavatel dodavatelům nezpřístupnil. Dodavatelé tak měli své nabídky koncipovat na základě údajů a informací vyplývajících ze zadávacích podmínek, vč. zadavatelem předložené studie. Dodavatelům tedy nepříslušelo případně polemizovat s tím, jak byla zpracována předmětná studie na základě jednotlivých vstupních informací, které měl její zpracovatel k dispozici a zda byly do studie promítnuty správně veškeré požadavky. Zadavatel předmět veřejné zakázky vymezil mj. právě i předmětnou studií, a pokud ta neobsahuje některé skutečnosti, které v ní měly být promítnuty, avšak nejsou, jde tato skutečnost k tíži zadavatele.
181. Na základě shora řečeného Úřad konstatuje, že nemohlo dojít ze strany zadavatele k porušení zásady rovného zacházení, jestliže základním výchozím podkladem pro zpracování nabídky označil pouze a jedině studii, kterou učinil součástí zadávací dokumentace a kterou prokazatelně uveřejnil na profilu zadavatele v souladu se zákonem, tzn. tuto zpřístupnil všem dodavatelům bez rozdílu.
182. K argumentu navrhovatele, že zadavatel disponuje podrobnějším zpracováním studie, než které předložil dodavatelům k podání a vytvoření nabídky, Úřad uvádí následující. Ze zadávacích podmínek posuzované veřejné zakázky, konkrétně z čl. 10. „Informace o druhu a předmětu veřejné zakázky:“, bodu 10.6. „Popis předmětu veřejné zakázky“, odst.10.6.2.
„Specifikace předmětu plnění“, zadávací dokumentace, vyplývá, že částí předmětu veřejné zakázky poptávané zadavatelem je právě dopracování předmětné studie. Dle názoru Úřadu je tedy jeho legitimní úvahou, že zadavatel nedisponuje jinou (rozpracovanější) verzí studie, neboť nelze považovat za logické, aby zadavatel její dopracování učinil jako součást předmětu plnění, za nějž bude vybranému dodavateli hradit finanční odměnu. V kontextu právě uvedeného je nutno tuto domněnku navrhovatele považovat za neopodstatněnou. Úřad doplňuje, že sám zadavatel v rozhodnutí o námitkách sděluje, že nedisponuje, autorsky ani vlastnicky, jinou verzí studie, když detailní řešení nové nemocnice vč. dispozičního uspořádání, je předmětem šetřené veřejné zakázky, a pokud by zadavatel detailním řešením nové nemocnice již disponoval, pozbyl by požadavek na zpracování tohoto řešení zcela smysl, nehledě pak na případnou duplicitu činností spojenou s neefektivitou vynakládání finančních prostředků.
183. Ohledně námitky navrhovatele, že zpracovatel studie bude mít určitou výhodu při podání nabídky projevující se v „náskoku“, který se může projevit tím, že tento bude schopen podat nabídku s nižší nabídkovou cenou či nabídku s kratšími lhůtami plnění v oblasti dopracování studie a jednotlivých stupňů projektové dokumentace (které zadavatel učinil předmětem hodnocení, pozn. Úřadu), neboť zpracovatel studie již má vyšší povědomí o předmětu veřejné zakázky, Úřad uvádí následující. Obecně není možné automaticky předjímat, že by tato hlubší zkušenost zpracovatele studie problematiky související s plněním poptávané veřejné zakázky mohla představovat skutečně nezákonnou výhodu a pokud výhodu představuje, zda by skutečně mohlo dojít k deformaci soutěže o veřejnou zakázku. Úřad dodává, že, i pokud by vycházel z předpokladu hlubší znalosti studie v případě jejího zpracovatele, neboť k jejímu zpracování byl seznámen se vstupními podklady pro její vyhotovení, nelze jednoznačně predikovat, že tato její detailní znalost může být rozhodujícím činitelem ovlivňujícím nabídkovou cenu či délku lhůt k dopracování studie a jednotlivých stupňů projektové dokumentace. Předpokladem pro podání nabídky je totiž detailní znalost studie, a to všemi uchazeči o veřejnou zakázku shodně. Je tedy otázkou, zda znalost podkladů využitých pro zpracování studie může být považována za nezákonné zvýhodnění zpracovatele studie, či i jen za prostou výhodu pro zpracování nabídky, když jedině studie samotná, a nikoliv podklady sloužící pro její zpracování, představovala technickou podmínku vymezující předmět veřejné zakázky. Úřad sděluje, že mezi činitele ovlivňující nabídkovou cenu či jednotlivé uvedené lhůty mohou náležet v posuzovaném případě i zkušenosti dodavatele, počet pracovníků dodavatele, kteří budou pověřeni plněním předmětu veřejné zakázky, či vytíženost dodavatele jinými zakázkami. Nelze tak a priori dovozovat, že dodavatel, který zpracovával studii, získává nerovné postavení vůči ostatním dodavatelům a tedy samotný fakt, že určitý subjekt zpracovával studii, která slouží jako podklad pro zpracování nabídek, zakládá nezákonnost zadávacího řízení v podobě porušení zásady rovného zacházení. Úřad poznamenává, že není ničím výjimečným, typicky u opakujícího se plnění, určité přirozené informační zvýhodnění stávajících dodavatelů. Jedná se však o přirozený jev, jemuž nelze zabránit, protože se nelze vymanit ze situace, kdy se např. opakovaně zadává tentýž předmět plnění veřejné zakázky. Obdobou je pak situace, kdy zadavatel činí přípravné kroky pro vytvoření co nejvhodněji vytvořeného souboru zadávacích podmínek tak, aby reflektovaly situaci zadavatele, a přistoupí k realizaci předběžných tržních konzultací, kdy se rovněž jedná o určité informační zvýhodnění subjektů, které navážou se zadavatelem spolupráci před samotným zahájením zadávacího řízení, avšak zákonodárcem je takový postup za předpokladu dodržení příslušných zákonných ustanovení směřujících zejména k zachování transparentnosti postupu zadavatele akceptován. Úřad v tomto ohledu připouští, že zpracovatel studie může disponovat určitým přirozeným informačním zvýhodněním, nicméně nic nenasvědčuje tomu, ani se nic takového nepodává z argumentace samotného navrhovatele, že by toto zvýhodnění bylo za hranou toho, co je přirozeným stavem věci. Úřad nezískal žádné indicie, které by v tomto smyslu nasvědčovaly porušení zákona. V kontextu přirozené vyšší informovanosti zpracovatele studie však může být pracováno i s úvahou, že naopak tato znalost může mít na jeho zpracování nabídky i negativní dopady. Takový dodavatel může s vědomím náročnosti projektu např. ocenit svou práci výše než ostatní dodavatelé, kteří vychází ze zpracované studie. Nicméně jednalo by se pouze o polemiku, bez vlivu na výše učiněný dílčí závěr Úřadu o tom, že neshledává porušení zákona na straně zadavatele tím, že zadavatel dodavatelům v rámci zadávací dokumentace zpřístupnil „pouze“ studii a nikoliv dokumenty, které zadavatel identifikoval, a na jejichž základě byla studie zpracována. Pro zpracování nabídky, dle názoru Úřadu, jsou relevantními faktory cenová politika dodavatele, odborné zkušenosti a s tím související možnosti v rychlosti zpracování projektové dokumentace ve vyšších stupních, a to např. díky rozsáhlejším personálním kapacitám nebo díky vyšší sumě zkušeností u osob podílejících se na realizaci předmětu veřejné zakázky apod. Skutečnost, že některý z potenciálních dodavatelů zpracovával studii, jež sloužila jako podklad pro zpracování nabídek, tak Úřad samu o sobě nepovažuje za nezákonnou. Úřad v dalším pro úplnost opakuje, že po prostudování dokumentace o zadávacím řízení nezjistil případné signály, že by byl přítomen natolik výrazný exces, který by zásadně zvýhodnil zpracovatele studie a který by ovlivnil férovost soutěže o posuzovanou veřejnou zakázku, čímž by mohlo dojít ze strany zadavatele ke zvýhodnění konkrétního dodavatele, potažmo omezení hospodářské soutěže. Taková situace z pohledu Úřadu v posuzované věci nenastala. Rovnost příležitostí pro dodavatele ucházet se o posuzovanou veřejnou zakázku v zadávacím řízení za rovných a nediskriminačních podmínek byla z pohledu Úřadu zachována.
184. K argumentu navrhovatele, že zpracovateli studie byly veškeré dílčí podklady poskytnuty, Úřad opakuje, že zadavatel označil za podklad pro zpracování nabídky pouze studii. Studii zadavatel zpřístupnil všem potenciálním dodavatelům, přičemž tato obsahuje veškeré relevantní informace potřebné k vypracování nabídky. Tuto skutečnost (nemožnost zpracování nabídky na základě předložené studie spolu se zbytkem zadávacích podmínek) nerozporuje ani sám navrhovatel. Ze strany zadavatele tak nemohlo dojít k porušení zásady rovného zacházení, neboť jejím obsahem je povinnost zadavatele postupovat vůči všem dodavatelům v rámci zadávacího řízení stejným způsobem a tento postulát byl ve zde projednávané věci zachován. Úřad konstatuje, že ze shora uvedeného vyplývá, že k porušení zásady rovného zacházení, tak, jak bylo namítáno navrhovatelem, nedošlo.
185. Na základě všech výše popsaných skutečností tak Úřad vyslovuje dílčí závěr, a sice ten, že zadavatel nepostupoval v rozporu se zákonem, když neposkytl dodavatelům materiály, jež byly podklady pro zpracování studie, a jako jediný závazný podklad pro zpracování nabídek poskytl dodavatelům studii, čímž však nedošlo ke zvýhodnění jejího zpracovatele. Předmětná studie výlučně v uvedeném kontextu vymezovala předmět plnění, a přístup dodavatelů k ní byl zachován v souladu se zásadou rovného zacházení. V tomto ohledu zde tedy nejsou dány důvody pro uložení nápravného opatření zadavateli.
Ke kritériím technické kvalifikace
186. Navrhovatel v dalším brojí proti zadavatelem stanoveným kritériím technické kvalifikace podle § 79 odst. 2 písm. b) a d) zákona, když požadavek zadavatele na referenční zakázku, v rámci níž měl dodavatel prokázat, že zpracoval projektovou dokumentaci minimálně ve stupni DPS a rovněž na ní prováděl autorský dozor, požadavek zadavatele na referenční zakázku ve stupních DUR, DSP, DPS, kterou má prokázat zkušenost se zpracováním dokumentace pro EIA, požadavek na člena týmu, kdy osoba na pozici lékařský manažer projektu má prokázat zkušenosti ze zahraničí, a požadavek týkající se zkušeností se zpracováním projektové dokumentace metodou modelu BIM, shledává nezákonnými, neboť tyto byly formulovány v rozporu se zásadou zákazu diskriminace (viz body 10. až 14. odůvodnění tohoto rozhodnutí).
187. Úřad se tedy zabýval tím, zda jsou zadavatelem stanovená kritéria technické kvalifikace formulována v souladu se základními zásadami zadávání veřejných zakázek uvedenými v § 6 zákona, zejména se zásadou zákazu diskriminace. K tomu Úřad sděluje následující.
188. Úřad nejprve v obecné rovině uvádí, že v rámci zadávacího řízení dochází k omezení okruhu dodavatelů pro účely výběru vhodného dodavatele, s nímž bude následně uzavřena smlouva na plnění veřejné zakázky. Předmětné omezení je uskutečňováno prostřednictvím nastavení technických podmínek vymezujících předmět veřejné zakázky, kvalifikačních kritérií, jimiž může být např. požadovaný minimální obrat či předložení seznamu významných služeb apod. Tyto požadavky musí být přitom stanoveny především takovým způsobem, aby nedocházelo k nedovolenému omezování hospodářské soutěže, čemuž mají zabránit primárně zásady zakotvené v § 6 zákona, tedy zásady transparentnosti, přiměřenosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.
189. K tomu Úřad konstatuje, že problematiku povinnosti dodržování zásady zákazu diskriminace řeší např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 20/2008 ze dne 5.6.2008, ze kterého vyplývá, že smysl ustanovení § 6 zákona „(…) v prvé řadě směřuje k cíli samotného zákona, kterým je zajištění hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání s veřejnými prostředky. Zákon tohoto cíle dosahuje především vytvářením podmínek pro to, aby smlouvy, jejichž plnění je hrazeno z veřejných prostředků, byly zadavateli uzavírány při zajištění hospodářské soutěžeakonkurenčníhoprostředímezidodavateli(…)“. Dále Nejvyšší správní soud zdůraznil, že „(…) smysl a cíl zákazu diskriminace nutně vede interpreta § 6 zákona k závěru, že tento zákaz zahrnuje jednak zákaz diskriminace zjevné (přímé), tedy odlišného zacházení s jednotlivcem ve srovnání s celkem, jednak též zákaz diskriminace skryté (nepřímé), pokud tato vede v podstatě k obdobným právem zakázaným důsledkům (v oblasti práva veřejných zakázek tedy poškozování hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli).“. Nejvyšší správní soud dále konstatoval, že „[k]líčovým problémem takto pojaté skryté diskriminace je tedy „zjevná nepřiměřenost“ kvalifikačních předpokladů ve vztahu ke konkrétní veřejné zakázce. Tato zjevná nepřiměřenost není vymezitelná žádnou obecnou floskulí, nýbrž je nutno ji vykládat vždy se zřetelem na individuální kauzu. (…) V každém případě musí správní soudy při aplikaci kritéria „zjevné nepřiměřenosti“ poskytnout prostor pro legitimní ekonomickou úvahu zadavatele, a tedy shledání skryté diskriminace je přípustné tam, kde kvalifikační předpoklady jsou vskutku excesivní a jasně vybočují z oprávněných potřeb dané zakázky (…).“.
190. V souvislosti s užitím pojmu „zjevná nepřiměřenost“ Úřad podotýká, že zásada přiměřenosti (proporcionality) byla do zákona nově přejata z dikce evropských zadávacích směrnic, přičemž zakotvení této zásady vychází ze skutečnosti, že zákon ponechává zadavatelům značnou míru diskrece stran volby konkrétního postupu v zadávacím řízení. Postup v souladu se zásadou přiměřenosti primárně (nikoli však výlučně) spočívá v tom, že na jedné straně zadavateli poskytuje dostatečné záruky výběru dodavatele, který skutečně bude schopen veřejnou zakázku v požadované kvalitě a v požadovaných termínech realizovat, na druhou stranu se bude jednat o postup, který nad rámec garance výše uvedeného cíle nebude dále nedůvodně omezovat hospodářskou soutěž. Jedná se o zásadu, kterou by se zadavatel měl řídit ve všech fázích zadávacího řízení, např. při stanovení požadavků na kvalifikaci dodavatele, i při vymezení předmětu plnění a požadavků na něj kladených.
191. Úřad dále připomíná, co je účelem prokazování kvalifikace v zadávacím řízení. Jedná se o nástroj, který má zadavateli pomoci identifikovat dodavatele, který následně bude schopen veřejnou zakázku řádně a včas realizovat. Stanovení požadavků na kvalifikaci dodavatele tak představuje pro zadavatele nástroj pro zajištění větší míry jistoty úspěšné realizace předmětu veřejné zakázky. Jedná se tedy o určité „síto“ pro výběr dodavatele, jež určuje, kteří dodavatelé se mohou ucházet o získání veřejné zakázky a kteří nikoliv. Za kvalifikaci je tedy třeba považovat způsobilost (schopnost) dodavatele realizovat zadavatelem zadávanou veřejnou zakázku. Skutečnost, že dodavatel prokáže splnění požadované kvalifikace, poskytuje zadavateli určitou jistotu, že bude moci uzavřít smlouvu na plnění veřejné zakázky s dodavatelem, který je po všech stránkách způsobilý veřejnou zakázku splnit. Účelem kvalifikace tak je zabezpečit, aby dodavatel se zájmem realizovat veřejnou zakázku byl po profesní, technické a ekonomické stránce způsobilý předmět veřejné zakázky v požadovaném rozsahu a požadovaným způsobem splnit. Důsledkem kvalifikace pak je vyloučení nezpůsobilých dodavatelů, tj. zadavatel tak určitým způsobem omezuje soutěž o veřejnou zakázku.
192. Obecně lze konstatovat, že dodavatel, jehož nabídka má být zadavatelem vybrána jako nejvhodnější podle stanoveného kritéria hodnocení, musí současně splňovat všechny požadavky na něj kladené, a to včetně požadavků na kvalifikaci. Z ustanovení § 73 a násl. zákona vyplývá, že zadavatel je povinen v zadávacích podmínkách pro veřejnou zakázku zadávanou v nadlimitním režimu stanovit požadavek na prokázání základní způsobilosti podle § 74 a násl. zákona a požadavek na prokázání profesní způsobilosti podle
§ 77 odst. 1 zákona. Zadavatel pak může stanovit požadavky na prokázání profesní způsobilosti dle § 77 odst. 2 zákona, na prokázání ekonomické kvalifikace dle § 78 zákona a na prokázání technické kvalifikace dle § 79 zákona.
193. V případě, že zadavatel shledá nutnost ověřit technickou způsobilost dodavatelů, stanoví v zadávacích podmínkách odpovídající kritéria technické kvalifikace a požadavky na jejich prokázání. Samotný účel stanovení kritérií technické kvalifikace pak směřuje k zajištění faktické realizace veřejné zakázky toliko takovými dodavateli, kteří k tomu prokazatelně mají dostatečnou technickou způsobilost, čímž je minimalizováno riziko zadavatele, že dojde ke zmaření primárního účelu zadávacího řízení, kterým je řádná a efektivní realizace veřejné zakázky. Zadavatelem vymezené požadavky na splnění kritérií technické kvalifikace tedy mají zajistit, aby smlouva na plnění předmětu veřejné zakázky byla uzavřena toliko s takovým dodavatelem, který je fakticky schopen po stránce technické a materiální či po stránce lidských zdrojů, příp. odborných schopností a zkušeností, v odpovídající kvalitě předmětnou zakázku úspěšně splnit. Zde je namístě podotknout, že je důležité si uvědomit, že stanovení kritérií technické kvalifikace musí být ze strany zadavatele zdůvodnitelné, přičemž předmětná kritéria nesmí být v rozporu se základními zásadami zadávání veřejných zakázek, zejména se zásadou zákazu diskriminace, k níž se Úřad vyjádřil výše, přičemž ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu je mj. také uvedeno, že „[z]a skrytou formu nepřípustné diskriminace v zadávacích řízeních je třeba považovat i takový postup, pokud zadavatel znemožní některým dodavatelům ucházet se o veřejnou zakázku nastavením takových technických kvalifikačních předpokladů, které jsou zjevně nepřiměřené ve vztahu k velikosti, složitosti a technické náročnosti konkrétní veřejné zakázky, v důsledku čehož je zřejmé, že zakázku mohou 3 splnit toliko někteří z dodavatelů (potenciálních uchazečů), jež by jinak byli bývali k plnění předmětu veřejné zakázky objektivně způsobilými.“. Na příliš přísně stanovené požadavky na kvalifikaci tak bude nahlíženo jako na diskriminující. Z toho důvodu by si měl zadavatel před tím, než vysloví své požadavky na kvalifikaci dodavatelů, ujasnit, kudy vede hranice mezi oprávněným (zákonným) a neoprávněným (nezákonným) omezením okruhu dodavatelů způsobilých účastnit se soutěže o veřejnou zakázku. Zadavatel by si měl být vědom, že nastavení kvalifikačních kritérií je vždy třeba poměřovat zásadou přiměřenosti, neboť zadavatel nesmí své požadavky vymezit způsobem, který by vedl k bezdůvodnému vyloučení dodavatelů, kteří by jinak byli schopni předmět veřejné zakázky splnit.
194. Na tomto místě tak lze shrnout, že zadavatel má ze zákona dány konkrétní možnosti, jak ověřit, potažmo docílit toho, aby obdržel plnění, jež bude plně uspokojovat jeho potřeby, přičemž těmito možnostmi jsou myšleny především kritéria kvalifikace. Při stanovení těchto „možností“ si však musí zadavatel počínat tak, aby jeho požadavky na dodavatele nebyly rozporné se základními zásadami zadávání veřejných zakázek podle § 6 zákona, zásady zákazu diskriminace a přiměřenosti nevyjímaje. Zadavatel tedy musí své požadavky vyjádřené do zadávacích podmínek „vybalancovat“ tak, aby mu tyto na jedné straně poskytovaly záruku, že obdrží kvalitní plnění, na straně druhé, aby však bezdůvodně nediskriminovaly konkrétní dodavatele a nejednalo se o zadávací podmínky zjevně nepřiměřené.
195. Prizmatem shora popsaných závěrů Úřad přistoupil k přezkumu navrhovatelem namítaných požadavků kritéria technické kvalifikace.
K požadavkům zadavatele na referenční zakázku související s výkonem autorského dozoru
196. Jako první z kvalifikačních požadavků navrhovatel rozporuje požadavek na prokázání kritéria technické kvalifikace spočívající ve zpracování projektové dokumentace a současném provádění autorského dozoru na téže stavbě, přičemž podotýká, že činnost autorského dozoru na jiných stavbách s menšími investičními náklady je totožná (viz bod 10. odůvodnění tohoto rozhodnutí).
197. Z dokumentace o zadávacím řízení Úřad zjistil, že zadavatel požadoval za účelem prokázání zkušeností souvisejících s prováděním autorského dozoru předložení referenční zakázky, když v čl. 6. „Kritéria technické kvalifikace podle § 79 zákona a způsoby jejich prokázání“, bodu 6.1, odst. 6.1.2., pododst. 4) »Referenční zakázky zapisované do tabulky: „4) Přehled realizovaných zakázek“«, kvalifikační dokumentace určil, že takovou referenční zakázkou je „min. 1 služba, která byla zpracováním projektové dokumentace na pozemní stavbu občanské vybavenosti o investičních nákladech min. 500 mil. Kč bez DPH (rozumí se investiční náklady projektované stavby, nikoliv cena projektových prací), v rámci níž dodavatel zpracoval projektovou dokumentaci ve stupni min. DPS a současně na ní prováděl AD (…); zadavatel uzná i stále probíhající výkon AD.“ (viz bod 159. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Z citovaného ustanovení kvalifikační dokumentace mj. vyplývá, že zadavatel požadoval předložení referenční zakázky, která spočívala ve zpracování projektové dokumentace ve stupni min. DPS pro stavbu občanské vybavenosti, při jejíž realizaci na ní dodavatel prováděl autorský dozor.
198. Úřad se nejprve zaměřil na posouzení přiměřenosti požadavku zadavatele týkající se hodnoty požadované referenční zakázky ve vztahu k předpokládané hodnotě plánované stavební akce, pro kterou mají být vysoutěženy projekční práce v rámci této veřejné zakázky. K tomu Úřad uvádí, že investiční náklady na plánovanou stavbu nové krajské nemocnice ve Zlíně převyšují částku 6 mld. Kč bez DPH (viz bod 2. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Zadavatel určil, že minimální úroveň pro splnění kritéria technické kvalifikace nepředstavuje hodnota referenční služby, ale investiční náklady stavby, pro niž byla zpracována projektová dokumentace a vykonáván autorský dozor. Ta má v tomto případě činit min. 500 000 000,- Kč bez DPH (viz předchozí bod odůvodnění tohoto rozhodnutí). Z uvedeného vyplývá, že při poměření hodnoty investičních nákladů stavby, jejíž projektová dokumentace a související činnosti jsou poptávány v rámci veřejné zakázky, a stavby referenční zakázky, které představují porovnatelné položky, se měla hodnota referenční služby pohybovat řádově více než desetkrát níže, než je hodnota plánovaných investic do stavby krajské nemocnice ve Zlíně. Při prostém porovnání hodnot plánované stavební akce (navazující na zadávanou veřejnou zakázku) a referenční zakázky je zjevné, že takto nastavená minimální úroveň kritéria technické kvalifikace není s ohledem na předpokládanou hodnotu plánované stavební akce nijak excesivní. Úřad při posuzování tohoto požadavku dále zohlednil to, a současně se tak shoduje s názorem vysloveným zadavatelem, že velká stavba obsahuje větší rozsah dodávek a souvisejících služeb než stavba menší (viz bod 24. odůvodnění tohoto rozhodnutí); tzn. při projektování a s tím související činnosti rozsáhlejšího stavebního díla rostou i nároky na kladenou práci ve smyslu zohledňování všech aspektů plánované rozsáhlé stavby. Tím Úřad nikterak nepopírá, že může dojít k tomu, že i finančně méně náročné dílo může být ve svém výsledku technologicky a stavebně složité, dokonce i složitější; nicméně v daném případě nelze přehlížet rozdíl ve finančních hodnotách plánované stavební akce a požadavku na referenční stavbu. Úřad tak má za to, že zadavatelem stanovená hodnota referenční zakázky je přiměřená investičním nákladům na plánovanou stavbu nové krajské nemocnice ve Zlíně, a proto nezjistil, že by se zadavatel v tomto ohledu dopustil porušení zákona, a že by tímto mělo dojít k bezdůvodnému omezení na relevantním trhu. Současně není možné odhlédnout ani od skutečnosti, že zadavatel váže požadavek na stavbu občanské vybavenosti (což není navrhovatelem rozporováno) a jedná se tak o typ staveb, jejichž finanční hodnota bývá vyšší, než-li např. stavba rodinného domu apod. Úřad opětovně poznamenává, že účelem technické kvalifikace je zajištění toho, aby zadavatel k plnění veřejné zakázky vybral takového dodavatele, jenž bude reálně schopen po stránce odborných schopností a zkušeností předmět veřejné zakázky v praxi úspěšně splnit. Úřad tedy nepopírá, že i tato "minimální“ hodnota referenční zakázky může pro určité dodavatele představovat překážku z hlediska jejich účasti v zadávacím řízení, ale to je ostatně smyslem samotné kvalifikace, jak o ní bylo Úřadem pojednáno shora. Kritéria technické kvalifikace není možné už ze samotné podstaty nastavit tak, aby tato vyhovovala všem dodavatelům, kteří působí na relevantním trhu, jelikož by tím byl de facto popřen její smysl. V zásadě lze totiž vždy nalézt určitého dodavatele, popř. vícero dodavatelů, kteří neprojdou sítem kvalifikace, a z uvedeného důvodu nebudou se zadavatelem nastavenou úrovní kvalifikace spokojeni. To však ještě bez dalšího neznamená, že takto nastavená kvalifikace je rozporná se zákonem. Podstatou námitky navrhovatele je nicméně to, že zadavatel požadoval prokázat jednou referenční zakázkou, že realizoval projektovou dokumentaci min. ve stupni DPS u stavby občanské vybavenosti o investičních nákladech 500 mil. Kč nebo vyšších a současně při výstavbě projektované stavby na této prováděl autorský dozor. Úřad v tomto ohledu uzavírá, že co se týče finančního požadavku v rámci tohoto kritéria technické kvalifikace, neshledal požadavek zadavatele za rozporný se zákonem.
199. Další skutečností, kterou navrhovatel ve vztahu k tomuto kritériu technické kvalifikace rozporuje, je požadavek zadavatele na prokázání zkušeností s výkonem autorského dozoru na stavbě, v rámci níž dodavatel zpracoval projektovou dokumentaci ve stupni min. DPS, tj. na totožné stavbě. Úřad tedy zaměřil své posouzení na zjištění, zda mohl mít předmětný požadavek zadavatele vliv na okruh dodavatelů, tzn. zda mohl diskriminačně působit na dodavatele.
200. Za účelem posouzení předmětné námitky navrhovatele týkající se požadavku zadavatele, aby dodavatel prokázal u referenční zakázky provedení projekčních prací konkrétního rozsahu a současně provádění autorského dozoru na shora uvedené referenční stavbě, Úřad požádal v průběhu správního řízení ČKAIT, VUT a ČVUT, coby nezávislé subjekty, mj. o vyjádření, jak lze definovat autorský dozor, zda může být autorský dozor vykonáván i osobou odlišnou od původního zpracovatele projektové dokumentace, a jaké jsou výhody, či naopak nevýhody, takovéhoto řešení. Dále Úřad oslovil subjekty působící na relevantním trhu, konkrétně stavební a projekční společnosti, a tyto požádal o vyjádření, jak nazírají na požadavek zadavatele na předložení referenční zakázky, spočívající mj. v tom,aby autorský dozor na referenční stavbě byl vykonáván přímo zpracovatelem projektové dokumentace ve stupni min. DPS, čili totožnou osobou, jež zpracovala projektovou dokumentaci, a jaké jsou výhody, či naopak nevýhody, takovéhoto řešení (viz body 48. a 49. odůvodnění tohoto rozhodnutí).
201. Z Úřadem provedeného šetření vyplývá, že autorský dozor je pojmem, jenž není právními předpisy definován. Obecně lze říci, že autorský dozor je činnost zpracovatele projektové dokumentace pro vydání stavebního povolení, ohlášení stavby, popř. dokumentace pro provádění stavby, prováděná obvykle na základě smluvního ujednání mezi projektantem a stavebníkem po dobu realizace stavby. Konkrétní obsah činnosti autorského dozoru je pak vymezen smluvně. Z vyjádření subjektů působících na relevantním trhu lze dovodit, že autorský dozor může být (spíše však v teoretické rovině) vykonáván osobou odlišnou od zpracovatele (autora) projektové dokumentace. Na relevantním trhu je investory primárně poptáván autorský dozor u autorů projektové dokumentace, a tedy je obecně předpokládáno, že autorský dozor bude vykonáván přímo zpracovatelem projektové dokumentace. To mj. vyplývá i přímo z jazykového výkladu předmětného pojmu „autorský dozor“, z něhož je zřejmé, že by mělo jít o dozor samotného autora projektové dokumentace. Úřad konstatuje, že výkon autorského dozoru přímo zpracovatelem projektové dokumentace však není absolutní podmínkou, neboť samotný výkon autorského dozoru je založen na smluvním základě, přičemž obecně mohou nastat situace, kdy zpracovatel projektové dokumentace výkon autorského dozoru nechce nebo nemůže vykonávat. Nicméně, jak vyplývá z provedených šetření, výkon autorského dozoru přímo zpracovatelem projektové dokumentace je na relevantním trhu převažujícím (zcela standardním) řešením a oslovené subjekty jej považují za vhodnější, než jeho výkon osobou odlišnou od zpracovatele projektové dokumentace. To ani nakonec nepopírá ani sám navrhovatel (viz jeho vyjádření ze dne 2.7.2020). Mimo to Úřad dodává, že samotná projektová dokumentace je autorským dílem zpracovatele projektové dokumentace, a tedy s ohledem na dodržení práv duševního vlastnictví lze považovat obecně za vhodnější, pokud je autorský dozor prováděn přímo autorem projektové dokumentace; v opačném případě (výkon autorského dozoru osobou odlišnou od autora projektové dokumentace) může být výkon této funkce značně limitován, právě s ohledem na práva související se zpracováním projektové dokumentace jejím autorem. Lze tedy dovodit, že za převažující a zcela běžnou praxi na trhu je možno považovat výkon autorského dozoru přímo zpracovatelem projektové dokumentace, což však nevylučuje jeho výkon osobou odlišnou. Současně je z provedeného šetření zřejmé, že nikdo z Úřadem oslovených dodavatelů, jež jsou dodavateli projekčních a nikoliv stavebních prací, nepovažuje předmětný požadavek zadavatele za diskriminační a byli by schopni jej splnit (viz body 79. a násl. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad podotýká, že v rámci provedeného šetření na relevantním trhu oslovil rovněž 3 dodavatele stavebních prací, a sice HOCHTIEF CZ a. s., SWIETELSKY stavební s.r.o., a IMOS Brno, a.s., kteří však Úřadu v odpovědi na dotaz, zda považují předmětný požadavek zadavatele za diskriminační, neposkytli relevantní sdělení, neboť, jak sami uvedli, jejich hlavním předmětem činnosti je provádění stavebních prací, a nikoliv projekční práce. Z pohledu Úřadu tedy lze na základě provedených šetření konstatovat, že požadavek zadavatele na výkon autorského dozoru přímo zpracovatelem projektové dokumentace není na relevantním trhu požadavkem neobvyklým, naopak je možno jej považovat za přinášející konkrétní benefity jejímu objednateli, a s ohledem na tuto skutečnost se jedná o běžnou praxi při projektování a dozorování staveb. Úřad nadto (k argumentaci navrhovatele ohledně časové náročnosti projektových prací a následnou realizaci samotné stavební akce a s tím souvisejícího výkonu autorského dozoru) doplňuje, že si je vědom toho, že samotná příprava projekčních prací je časově náročná a stejně tak nějakou dobu trvá, než dojde k realizaci samotné projektované stavby, včetně výkonu autorského dozoru. V tomto ohledu je však třeba ve smyslu rozporované zadávací podmínky reflektovat, že zadavatel v zadávacích podmínkách určil, že referenční zakázkou k prokázání předmětného kritéria technické kvalifikace se rozumí dokončené služby za posledních 7 let před zahájením zadávacího řízení. Na základě § 79 odst. 2 písm. b) zákona by byl zadavatel oprávněn požadovat referenční služby uskutečněné za poslední 3 roky před zahájením zadávacího řízení. Zadavatel tak stanovil požadavky na dané reference o poznání mírněji, než jak stanovuje primární pravidlo v zákonu, neboť připustil možnost doložit reference za delší časový úsek. Prodloužením doby pro možnost prokázání předmětné reference rozšířil zadavatel možnost dodavatelů takové reference získat, resp. rozšířil případnou množinu referenčních služeb, jež by byly z časového hlediska k prokázání technické kvalifikace ve zde projednávané věci relevantní. Stejně tak je třeba reflektovat to, že zadavatel nepožadoval, aby referenční stavba byla dokončena a s tím i ukončen autorský dozor, naopak zadavatel v zadávací dokumentaci zcela pregnantně uvedl, že za způsobilý k prokázání daného kritéria technické kvalifikace uzná i probíhající autorský dozor.
202. Pokud tedy zadavatel od počátku zadávacího řízení uvádí, že zadává veřejnou zakázku jako celek, tj. zjednodušeně řečeno, od projekčních prací, přes výkon autorského dozoru až po kolaudaci, čili jako jeden pomyslný „propojený balík“, je dle přesvědčení Úřadu objektivně odůvodnitelné, že požaduje mít z pohledu kvalifikace prostřednictvím referenčních zakázek za prokázané, že vybraný dodavatel je schopen stanovený předmět veřejné zakázky zahrnující činnost autorského dozoru na jím vyprojektovaném díle splnit. Tedy pokud zadavatel požaduje předložení referenční zakázky spočívající v min. 1 službě, která byla zpracováním projektové dokumentace na pozemní stavbu občanské vybavenosti o investičních nákladech min. 500 mil. Kč bez DPH (rozumí se investiční náklady projektované stavby, nikoliv cena projektových prací), v rámci níž dodavatel zpracoval projektovou dokumentaci ve stupni min. DPS a současně na ní prováděl autorský dozor, lze považovat takovýto jeho požadavek za oprávněný a podložený relevantní úvahou. Argument navrhovatele, že zpracovatel projektové dokumentace nemůže vynutit u objednatele stavby zajištění výkonu autorského dozoru svou osobou, Úřad nepopírá, avšak, jak již uvedl výše, z provedeného šetření jasně vyplývá, že za převažující praxi na relevantním trhu lze považovat výkon autorského dozoru přímo zpracovatelem projektové dokumentace. Naopak je nestandardní požadovat výkon autorského dozoru třetím subjektem, tzn. osobou odlišnou od zpracovatele projektové dokumentace, i když i to je obecně možné. Zadavatel přitom od počátku zadávacího řízení deklaruje, že součástí předmětu veřejné zakázky je i výkon autorského dozoru, tudíž je dle Úřadu logické, že požaduje doložit, že zkušenost s prováděním autorského dozoru na stavbě, kterou sám projektoval, má i hledaný dodavatel. K argumentaci navrhovatele, jejíž těžiště spočívá v tvrzení, že mohou nastat situace, kdy nedojde k realizaci projektu, popř. v případě, že projekt je realizován, nemá jak donutit objednatele projekčních prací k tomu, aby mu současně zadal autorský dozor a došlo tak i k realizaci projektové stavby, Úřad nepopírá, že i takové situace mohou v praxi nastat. Argumentace navrhovatele by se mohla obecně uplatnit de facto na jakékoliv podmínky zadavatelů, které jsou na dodavatele kladeny, že tito obecně nejsou schopni ovlivnit rozsah a kvalitativní vlastnosti poptávaného referenčního plnění apod. Zadavatel však v daném případě poptává dodavatele, který má komplexní zkušenost jak s projektováním stavby, tak i s výkonem samotného autorského dozoru na ní. Vzhledem k tomu, že Úřad tento požadavek s ohledem na předmět plnění a délku období, za které bylo možné předmětnou referenci získat, nepovažuje za nijak excesivní, nemění tato navrhovatelem uplatněná argumentace ničeho na závěrech Úřadu.
203. Z argumentace uplatněné zadavatelem je zjevné, že má za takto stanoveným požadavkem konkrétní legitimní úvahu, kterou vyložil jak navrhovateli v rámci rozhodnutí o námitkách, tak v průběhu vedeného správního řízení. Zadavatel tedy toliko jednoduše netvrdí, že daný požadavek „prostě chce“, ale předkládá za účelem jeho zdůvodnění celou řadu logických argumentů, tudíž Úřad nemá za to, že by předmětný požadavek nasvědčoval porušení zákona zadavatelem; naopak i na základě provedeného šetření Úřadem, jehož výsledky byly popsány výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí, lze uzavřít, že se jedná o odůvodněný požadavek zadavatele, nezpůsobující bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.
204. Úřad na tomto místě připomíná, že účelem stanovení kritérií technické kvalifikace je získání dodavatele, u něhož lze důvodně předpokládat, že disponuje patřičnými znalostmi a zkušenostmi získanými plněním veřejných zakázek v minulosti. Zadavatel je přitom povinen zadávací podmínky v podobě technické kvalifikace „vybalancovat“ tak, aby mu tyto na jedné straně poskytovaly záruku, že obdrží kvalitní plnění, na straně druhé, aby však bezdůvodně nediskriminovaly konkrétní dodavatele a nejednalo se o zadávací podmínky zjevně nepřiměřené. Ve zde projednávané věci stanovil zadavatel požadavek na doložení referenční zakázky, jež prokazuje provádění autorského dozoru na stavbě, v rámci níž dodavatel zpracoval projektovou dokumentaci ve stupni min. DPS, jelikož zadává veřejnou zakázku jako celek (soubor projektových činností, včetně autorského dozoru, a manažerských činností), a tedy hledá subjekt, který tento komplexní soubor služeb zajistí. Úřad daný požadavek zadavatele podrobil pečlivému přezkumu, přičemž s ohledem na situaci na relevantním trhu a vzhledem k výši předpokládaných investičních nákladů projektu, jehož realizace je podmíněna zadáním veřejné zakázky, dospěl k závěru, že se jedná o požadavek souladný se zákonem a ani při kumulaci výše popsaných podmínek stanovených zadavatelem neshledal porušení zákona. Nejde proto o zjevně nepřiměřenou zadávací podmínku, která by vedla k bezdůvodné diskriminaci některých dodavatelů. Úřad si je vědom toho, že posuzovaný požadavek nesplní každý dodavatel působící na relevantním trhu, přičemž těmto „neúspěšným“ dodavatelům může tento požadavek připadat „neférový“ či přímo diskriminační, ovšem, jak vyplývá z rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R0122/2019/VZ- 26282/2019/322/HSc ze dne 25.9.2019, „(…) po zadavateli nelze spravedlivě požadovat, aby stanovené zadávací podmínky měly na všechny dodavatele stejný dopad.“.
205. K argumentu navrhovatele týkajícímu se toho, že zadavatel ve vysvětlení zadávací dokumentace ze dne 24.2.2020 v odpovědi na dotaz č. 112 sdělil, že k prokázání předmětné reference postačuje pouhé zahájení stavebních prací, a nikoliv samotné zahájení výkonu autorského dozoru, a že se tudíž jedná o změnu zadávací dokumentace dle § 99 odst. 2 zákona (viz bod 10. odůvodnění tohoto rozhodnutí), konstatuje Úřad následující. Zadavatel stanovil v kvalifikační dokumentaci požadavek na referenční zakázku ve znění
„min. 1 služba, která byla zpracováním projektové dokumentace na pozemní stavbu občanské vybavenosti o investičních nákladech min. 500 mil. Kč bez DPH (rozumí se investiční náklady projektované stavby, nikoliv cena projektových prací), v rámci níž dodavatel zpracoval projektovou dokumentaci ve stupni min. DPS a současně na ní prováděl AD použitá zkratka je vysvětlena v článku 1 smlouvy); zadavatel uzná i stále probíhající výkon AD.“4 (viz bod 159. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Od počátku zadávacího řízení tak bylo zřejmé, že dodavatelé mohou prokázat předmětnou referenci i doposud neukončeným výkonem autorského dozoru na požadované stavbě. Vzhledem k tomu, že zadavatel přitom nikterak nestanovil minimální čas výkonu probíhajícího autorského dozoru, stejně tak ani vykonaný objem činností, mohli dodavatelé prokazovat samotný „běh“ autorského dozoru v jakémkoliv rozsahu. Na základě shora řečeného proto Úřad uvádí, že informaci obsaženou vevysvětlení zadávací dokumentace ze dne 24.2.2020 v odpovědi na dotaz č.112, podle níž „AD na stavbě lze považovat za prováděný, pokud již bylo fyzicky zahájeno provádění stavebních prací“, je třeba vnímat v kontextu shora citovaného ustanovení kvalifikační dokumentace, tj. že zadavatel stanovil, že uzná i stále probíhající výkon autorského dozoru. Zadavatel tudíž požadoval, aby dodavatel měl alespoň nějakou zkušenost s výkonem autorského dozoru na relevantní stavbě. Pakliže zadavatel ve shora specifikovaném vysvětlení zadávací dokumentace uvedl, že uzná autorský dozor za prováděný, pokud již bylo fyzicky zahájeno provádění stavebních prací, v podstatě tím pouze deklaroval, že dodavatele nikterak nelimituje, co do rozsahu vykonaného autorského dozoru, jak již Úřad uvedl výše. Postrádá tedy smysl výklad předmětného vysvětlení zadávací dokumentace prezentovaný navrhovatelem, který se snaží, dle názoru Úřadu, účelově dovodit, že při zahájení stavebních prací ještě nemusí být zahájen výkon autorského dozoru, tudíž že jde o dva rozdílné okamžiky. I kdyby tomu tak skutečně bylo, jak tvrdí navrhovatel, ničeho to ve výsledku nemění na tom, že zadavatel v tomto případě svým postupem zadávací podmínky nezměnil, jelikož prokázání výkonu autorského dozoru po dodavatelích od počátku požaduje, když tento požadavek ze zadávacích podmínek nevypustil, a to ani na základě předmětného vysvětlení zadávací dokumentace. Zadavatel naopak tímto vysvětlením zadávací dokumentace z pohledu Úřadu stvrdil, že přijme prokázání jakéhokoliv rozsahu výkonu autorského dozoru, a to i když by byl na samém počátku svého průběhu a byl vázán na zahájení stavebních prací. S ohledem na tuto skutečnost Úřad považuje předmětnou informaci zadavatele za vysvětlení zadávací dokumentace učiněné podle § 98 odst. 1 zákona, jež svým obsahem nijak nemění zadávací, resp. kvalifikační dokumentaci, neboť zadavatel shora citovaným dokumentem pouze stvrdil to, co bylo již v zadávacích podmínkách, a to, že uzná probíhající autorský dozor, přičemž touto odpovědí se dodavatelům dostalo pouze ujištění, že se může jednat o autorský dozor v jakékoliv jeho fázi, tedy i na počátku plnění. V daném případě nešlo o změnu nebo doplnění zadávací dokumentace (doplnění, se kterým by byla spjata povinnost prodloužit lhůtu pro podání nabídek) ve smyslu § 99 zákona. O změnu zadávací dokumentace se nejedná též s ohledem na fakt, že od počátku zadávacího řízení bylo v kvalifikační dokumentaci deklarováno, že postačí, aby práce dodavatele v rámci referenční zakázky byly zahájeny, tzn. nejednalo se v tomto ohledu o žádnou novou informaci, stejně tak se nejednalo o doplnění informace nové, jelikož vysvětlení plně koresponduje s tím, co již zadávací podmínky obsahovaly. Zadavatel již v kvalifikační dokumentaci vymezil předmětný požadavek natolik obecně, aby bylo zřejmé, že nepožaduje provedení konkrétních taxativním výčtem vyjmenovaných úkonů v rámci výkonu činnosti autorského dozoru. Z pohledu Úřadu zadavatel tímto požadavkem cílil mj. na projev vůle dodavatele nést odpovědnost za zpracovanou projektovou dokumentaci coby autor projektu a ochotu spolupracovat s objednatelem na realizaci projektu, tzn. poskytnout mu součinnost ve formě autorského dozoru.
206. Úřad proto na základě shora popsaných skutečností vyslovuje dílčí závěr, a sice ten, že zadavatel nestanovil požadavky na prokázání referenční zakázky týkající se autorského dozoru v rozporu se zákonem, a rovněž prostřednictvím vysvětlení zadávací dokumentace ze dne 24.2.2020 nedošlo ke změně či doplnění této stanovené zadávací podmínky. V tomto ohledu tak zde nejsou dány důvody pro uložení nápravného opatřenízadavateli.
K požadavkům zadavatele na referenční zakázky související se zpracováním EIA
207. Navrhovatel dále považuje za diskriminační požadavek zadavatele týkající se prokázání zkušeností se zpracováním EIA, kdy dle jeho názoru zadavatel nadbytečně požaduje předložení referenční zakázky, jež zahrnuje zpracování projektové dokumentace minimálně ve všech stupních DUR, DSP a DPS. Dle navrhovatele je k prokázání zkušenosti se zpracováním EIA dostatečné, pokud byl dodavatel zpracovatelem DUR s vydaným územním rozhodnutím, pro které je splnění EIA relevantní. Podmínku, aby byl dodavatel zpracovatelem všech stupňů projektové dokumentace současně se zajištěním územního rozhodnutí a stavebního povolení, považuje za nadbytečnou a diskriminační (viz bod 11. odůvodnění tohoto rozhodnutí).
208. Zadavatel v čl. 6. „Kritéria technické kvalifikace podle § 79 zákona a způsoby jejich prokázání“, bodu 6.1.2., pododst. 1) »Referenční zakázky zapisované do tabulky: „1) Přehled realizovaných zakázek“«, kvalifikační dokumentace určil, že referenční zakázkou k prokázání citovaného kritéria technické kvalifikace jsou min. 2 dokončené služby, které byly zpracováním projektové dokumentace na pozemní stavbu občanské vybavenosti, s investičními náklady jedné dokončené služby min. 1.000 mil. Kč bez DPH a druhé dokončené služby min. 500 mil. Kč bez DPH; každá ze služeb zahrnovala zpracování projektové dokumentace minimálně ve všech těchto stupních: DUR, DSP, DPS; každá ze služeb podle bodu a) zahrnovala zajištění ÚR, SP a na alespoň jednu službu podle bodu a) byla zpracována EIA (viz bod 159. odůvodnění tohoto rozhodnutí).
209. Úřad se nejprve vyjádří k názoru navrhovatele, který považuje za diskriminační, pokud je zpracování EIA vázáno na vypracování částí projektových služeb, tj. DSP a DPS, s nimiž, dle jeho názoru, EIA nemá žádnou souvislost, neboť vypracování EIA se váže zejména k fázi zpracování DUR.
210. Úřad předesílá, že zadavatel od počátku zadávacího řízení deklaruje, že jeho cílem je zadat veřejnou zakázku jako celek, tudíž hledá subjekt, který zajistí komplexní soubor jím požadovaných služeb. Úřad podotýká, že z dokumentace o zadávacím řízení je zřejmé, že vrámci procesu zpracování projektové dokumentace je počítáno s procesem EIA(viz bod 161. odůvodnění tohoto rozhodnutí), tzn. vypracování navazujících stupňů projektové dokumentace s ohledem na zapracování výsledku EIA je součástí předmětu veřejné zakázky. Jestliže zadavatel s takto zadávaným předmětem plnění provázal požadavky na prokázání kvalifikace, nepovažuje Úřad stanovení těchto požadavků za bezdůvodné. Dle názoru Úřadu je plně legitimní požadovat prokázání technické kvalifikace v takovém rozsahu, aby tato odpovídala předmětu, rozsahu a složitosti zadávané veřejné zakázky. Pokud v právě posuzovaném případě zadavatel vznesl požadavek, aby u referenční zakázky bylo zpracování EIA navázáno na konkrétní zakázku, u níž byla zpracována DUR (neboť EIA se zpracovává ke stupni DUR) a rovněž došlo ke zpracování DSP a DPS, jelikož je nutné požadavky vzešlé z EIA do těchto jmenovaných stupňů projektové dokumentace zapracovat, považuje Úřad předmětný požadavek zadavatele za odůvodněný, přičemž žádný exces, který by mohl vyvolat úvahy o diskriminačním působení předmětné podmínky, Úřad v postupu zadavatele neshledal. Zadavatel nepožaduje osvědčit zkušenost pouze s dílčí činností, a to zpracování EIA k projektové dokumentaci ve stupni DUR, nýbrž chce mít ověřenu skutečnost, že dodavatel, kterého „shání“ pro plnění šetřené veřejné zakázky, je schopen i veškeré navazující projekční práce provázat s předchozími výstupy. Zadavatel si tedy předmětným požadavkem zjevně hodlá ověřit „multifunkčnost“ dodavatele, který byl již v minulosti schopen zrealizovat ucelený „balík“ služeb v tomto ohledu. Předmětný požadavek zadavatele tak Úřad nepovažuje za rozporný se zákonem, když současně nelze přehlédnout, že zadavatel neomezil možnost prokázání šetřeného kritéria technické kvalifikace prostřednictvím poddodavatele.
211. Úřad sděluje, že se ztotožňuje s tvrzením zadavatele uvedeným v rozhodnutí o námitkách, kde zadavatel uvádí, že „EIA tak, jak je požadována v rámci předmětu plnění zadávané veřejné zakázky, má souvislost s ostatními projektovými službami, které jsou též součástí zadávané veřejné zakázky, a nelze proto souhlasit s názorem stěžovatele, že je diskriminační, pokud je zpracování EIA vázáno na části projektových služeb, se kterými nemá žádnou souvislost. Zpracování EIA se nepochybně váže zejména k fázi zpracování DUR. Je však pošetilé tvrdit, že již nemá jakoukoliv návaznost na další, věcně a procesně navazující stupně projektové dokumentace. EIA rozhodně vychází z konkrétního projektu, respektive je zpracovávána, předkládána a schvalována v rámci konkrétního projektu, a nelze tedy tvrdit, že EIA s projektovými pracemi nesouvisí.
Zadavatel zadává zcela konkrétní veřejnou zakázku, která bude vyžadovat zpracování procesu EIA. Zadavatel v rámci předmětu plnění zadávané veřejné zakázky požaduje provedení veškerých projektových a inženýrských činností, které jsou nutné k tomu, aby zadavatel získal veškeré nutné podklady k zahájení realizace stavby.“.
212. Pokud jde o argument navrhovatele týkající se nezahrnutí parkovacích domů P3 a P4 do předmětu zadání a tedy do záměru EIA (viz bod 12. odůvodnění tohoto rozhodnutí), pak Úřad sděluje, že z čl. 10. „Informace o druhu a předmětu veřejné zakázky:“, bodu 10.6.
„Popis předmětu veřejné zakázky“, zadávací dokumentace jasně vyplývá, že „STUDIE zahrnuje i 2 parkovací domy P3 a P4, které nejsou předmětem zadávané veřejné zakázky. Prostor, v němž jsou P3 a P4 umístěny a dále plocha O slouží jako územní rezerva.“. Jestliže se tedy zadavatel rozhodl, že uvedené parkovací domy nezačlení do předmětu plnění veřejné zakázky, nelze po něm spravedlivě požadovat, aby je zahrnul do předmětu zadání EIA. Je to zadavatel, kdo vymezuje předmět veřejné zakázky, a pokud se zadavatel rozhodl, že součástí předmětné veřejné zakázky nejsou parkovací domy P3 a P4, je to věcí zadavatele, která jakkoliv negativně nepůsobí na soutěž o tuto veřejnou zakázku. Naopak dodavatelé jsou jasně předem srozuměni s tím, co je a co není předmětem veřejné zakázky. Úřad tak má za to, že skutečnost, jestli uvedené rozhodnutí zadavatele (nezačlenění těchto prostor do předmětu veřejné zakázky) bude mít potenciálně dopad na ztížení situaces pří padnou dostavbou těchto částí, nemá vliv na zadání této veřejné zakázky, v rámci které jsou dodavatelé jasně srozuměni s tím, co je jejím předmětem a jaké plnění mají ocenit.
213. K argumentu navrhovatele týkajícího se požadované hodnoty referenčních zakázek Úřad odkazuje na své závěry učiněné v předchozích bodech odůvodnění tohoto rozhodnutí týkající se referenčních zakázek souvisejících s výkonem autorského dozoru (viz bod 198. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Závěry Úřadu shledávající zákonnost referenční zakázky, u níž byla zadavatelem požadována minimální hodnota investičních nákladů stavby realizované na základě referenční zakázky, zahrnující zpracování projektové dokumentace min. ve stupni DPS a výkon autorského dozoru, ve výši 500 mil. Kč bez DPH, jsou aplikovatelné i na předmětnou podmínku, tzn. na požadavek zadavatele na referenční zakázky, a to 2 dokončené služby, které byly zpracováním projektové dokumentace na pozemní stavbu občanské vybavenosti, s investičními náklady jedné dokončené služby min. 1.000 mil. Kč bez DPH a druhé dokončené služby min. 500 mil. Kč bez DPH. Své závěry považuje Úřad za přiléhavé i na tyto referenční zakázky, přestože je prahová hodnota pro splnění předmětného požadavku vyšší dvojnásobně, což však znamená, že tato představuje cca více než jednu pětinu v poměru k předpokládané hodnotě navazujícího plnění v podobě veřejné zakázky na realizaci stavby. Je tedy zjevné, že se nejedná o nijak excesivně stanovenou minimální úroveň kvalifikační podmínky, a tedy se i v tomto případě jedná o přiměřený požadavek zadavatele.
214. Úřad proto na základě shora popsaných skutečností vyslovuje závěr, a sice že zadavatel nestanovil své požadavky na prokázání referenční zakázky související se zpracováním EIA v rozporu se zákonem. V tomto ohledu tak zde nejsou dány důvody pro uložení nápravného opatření zadavateli.
K požadavkům zadavatele na osobu lékařského manažera projektu
215. Navrhovatel v dalším považuje za diskriminační požadavek zadavatele na prokázání kritéria technické kvalifikace dle § 79 odst. 2 písm. d) zákona, a to požadavek na člena realizačního týmu dodavatele, konkrétně osoby lékařského manažera projektu, spočívající v doložení zkušenosti ze zahraničí. Dle navrhovatele je takovýto požadavek zadavatele neopodstatněný, jelikož není zřejmé, jaké zkušenosti by osoba lékařského manažera projektu měla v zahraničí získat, když není ani zadavatelem stanoveno, na jaké konkrétní pozici měla působit či jakou činnost měla v zahraničí vykonávat (viz bod 13. odůvodnění tohoto rozhodnutí).
216. Zadavatel v čl. 6. „Kritéria technické kvalifikace podle § 79 zákona a způsoby jejich prokázání“, bodu 6.2, odst. 6.2.2., kvalifikační dokumentace stanovil minimální úroveň pro splnění tohoto kritéria technické kvalifikace tak, že u osoby lékařského manažera projektu mj. požadoval „zkušenosti ze zahraničí (např. stáže v zahraniční nemocnici v délce trvání min. 3 měsíce)“ (viz bod 160. odůvodnění tohoto rozhodnutí).
217. V čl.3. „REALIZAČNÍ TÝM ZHOTOVITELE“, bodu. 3.2 „MANAŽERSKÝ TÝM“, odst. 3.2.3
„Lékařský manažer Projektu“, obchodních podmínek definoval zadavatel rozsah činnosti osoby lékařský manažer projektu (dále také „lékařský manažer“) takto: „[l]ékařský manažer Projektu je osoba, která je odpovědná za koordinaci medicinských požadavků v rámci Projektu. Definuje, konzultuje a identifikuje nové medicínské principy v organizaci poskytování zdravotní péče. Je partnerem pro zástupce uživatele.“.
218. Úřad konstatuje, že zadavatel stanovil předmětný požadavek u osoby lékařského manažera týkající se prokazování jeho zkušeností ze zahraničí velmi volně, když nikterak nespecifikoval, jaké činnosti osoba lékařského manažera měla v zahraničí vykonávat či např. v jakém typu zdravotnického zařízení měla své zkušenosti nabýt. Zadavatel tuto volnost zadávací podmínky zdůvodňuje tím, že mu jde o jakékoliv zkušenosti lékařského manažera získané v zahraničí, neboť jsou pro něj přínosné i negativní zkušenosti, když zkušenost se systémem zdravotní péče v České republice již má (viz bod 29. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Z právě řečeného lze dovodit, že pro zadavatele je přínosem i jakýkoliv negativní poznatek získaný a ověřený v zahraničí.
219. Úřad při posouzení zákonnosti předmětné zadávací podmínky vycházel zejména z úvahy, zda za situace, když by zadavatel předmětný požadavek stanovil přísněji, tzn. pokud by např. určil minimální velikost či typ zdravotnického zařízení, zastávanou pozici, či by omezil získání zkušeností na některý stát, by Úřad v obecné rovině neshledal takové zpřesnění problematickým. Úřad konstatuje, že považuje stanovení požadavku na kvalifikaci osoby, jejíž náplní práce je mj. koordinace medicínských požadavků či definice nových medicínských principů, která se bude podílet na plnění veřejné zakázky, za důvodně opodstatněné. Pozice lékařského manažera má vnést do projekčních prací i pohled „někoho zevnitř“, kdo se reálně v medicínském prostředí pohybuje a pomůže osobám zpracovávajícím projektovou dokumentaci v nalezení co nejvhodnějšího řešení. Pokud by tedy Úřad neshledával „přísnější“ požadavek na pozici lékařského manažera diskriminačním (tu Úřad nečiní závěr ke konkrétní podobě eventuálních přísnějších požadavků), nemůže pak považovat za diskriminační, a tedy rozporný se zákonem, ani shora popsaný „mírnější“ požadavek, který pouze stanovuje získanou dobu praxe v zahraničí. Úřad nepřehlédl argumentaci navrhovatele, že, zjednodušeně řečeno, takto neurčitě nastavený požadavek zahraniční zkušenosti lékařského manažera má pro zadavatele nízkou vypovídací hodnotu. Úřad v tomto kontextu podotýká, že považuje za nezvyklé, že navrhovatel fakticky požaduje zpřísnění kvalifikačních požadavků pro osobu lékařského manažera, když „mírnější“ požadavky zadavatele považuje za diskriminační. Úřad tak v požadavku na získání zahraničních zkušeností u osoby lékařského manažera neshledává nezákonnost v postupu zadavatele. Zajisté jak pozitivní, tak i negativní zkušenosti ze zahraničí mohou být přínosné pro zpracování představ o výsledné podobě plánované nemocnice a daná osoba může získat nové poznatky z fungování nemocnic, které třeba nemusí mít doposud uplatnění v nemocnicích tuzemských, nebo naopak zkušenosti utvrzující v tom, že přijatá řešení v tuzemsku jsou vhodná a není důvod zavádět nové systémy či opatření. Úřad v kontextu výše předestřených úvah konstatuje, že zadavatel je tím, kdo stanovuje zadávací podmínky, a pokud shledal, že mu postačuje k prokázání kritéria technické kvalifikace u osoby lékařského manažera požadavek jakékoliv zahraniční zkušenosti bez nutnosti bližší specifikace, nelze považovat takovýto požadavek za rozporný se zákonem, pakliže je přítomna jeho provázanost s předmětem plnění veřejné zakázky, která je v daném případě bezpochyby dána, a lze považovat zadavatelem požadovanou zkušenost za přidanou hodnotu této osoby pracovního týmu, když tato osoba bude odpovědná za koordinaci medicínských požadavků v rámci projektu, tzn. bude se podílet na plnění předmětu veřejné zakázky.
220. Úřad pro úplnost akcentuje, že navrhovatel námitkami brojil proti tomu, že aniž by zadavatel
v zadávacích podmínkách specifikoval konkrétní pozici či činnosti, které by měly být předmětem zahraniční stáže, postrádá jeho požadavek na osobu lékařského manažera projektu jakýkoliv smysl. Úřadem bylo přitom v předchozích bodech odůvodnění tohoto rozhodnutí dovozeno a postaveno najisto, že požadavek zadavatele na osobu lékařského manažera projektu v té podobě, v jaké ji zadavatel vymezil v kvalifikační dokumentaci, nelze považovat za rozporný se zákonem. Navrhovatel tedy de facto brojil proti tomu, že předmětný požadavek zadavatele je příliš mírný. Předmět správního řízení s ohledem na podané námitky a na ně navazující návrh je tedy vymezen pouze vůči požadavku týkajícího se zahraniční zkušenosti u osoby lékařského manažera projektu; žádné další podmínky spojené s touto osobou pracovního týmu či vůbec samotný požadavek na dispozici takovou osobou v rámci pracovního týmu není předmětem vedeného správního řízení. Navrhovatel však jde ve své argumentaci v průběhu správního řízení v tomto nad rámec jím uplatněných námitek, kdy jeho argumentace směřuje k tomu, že daný požadavek (na dispozici osobou lékařského manažera projektu) je nezákonný sám o sobě, což mají dokládat obdržené odpovědi od navrhovatelem oslovených dodavatelů. Navrhovatel již tedy nezpochybňuje pouze oprávněnost požadavku zadavatele na zahraniční stáž u osoby lékařského manažera projektu, nýbrž zpochybňuje tento požadavek jako celek, což je zřejmé z toho, že navrhovatel svými žádostmi na oslovené dodavatele „nemířil“ pouze na zahraniční stáž, ale v jeho žádostech uvedl kompletní znění předmětného požadavku zadavatele a k němu požadoval odpověď (viz bod 132. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad má za to, že pokud navrhovatel hodlal zpochybňovat požadavek zadavatele na osobu lékařského manažera projektu nejen z pohledu zahraniční stáže, ale jako celek, měl tak učinit již v jeho námitkách, což se však prokazatelně nestalo. Úřad tedy sděluje, že navrhovatelem předložené odpovědi získané od jím oslovených dodavatelů nepřehlédl, nicméně je považuje z hlediska vymezeného předmětu řízení za zkreslující, jelikož jimi bylo ze strany oslovených dodavatelů reagováno nikoliv pouze na opodstatněnost zahraniční stáže u osoby lékařského manažera projektu, ale na opodstatněnost daného požadavku jako takového, čehož se však námitky navrhovatele netýkaly. Z pohledu Úřadu se navrhovatel danou argumentací do jisté míry popírá – zatímco v námitkách netvrdí, že osoba lékařského manažera projektu je nezákonná, kdy fakticky jeho argumentace spíše směřuje ještě ke zpřísnění požadavku zadavatele na zahraniční stáž, v následné argumentaci již tuto osobu navrhovatel považuje komplexně za nezákonně nastavený požadavek. Úřad při posouzení případu tedy neopomněl vzít v potaz skutečnosti uvedené navrhovatelem v rámci jeho vyjádření ze dne 10.7.2020, nicméně, jak již bylo uvedeno výše, je třeba hledět na ně jako na značně zkreslující. K předložené argumentaci doložené navrhovatelem Úřad i přes výše uvedené sděluje následující. Nelze nijak popřít, což Úřad ani nečiní, že dodavatelé zabývající se projekční činností běžně nemají mezi svými kmenovými zaměstnanci osobu lékaře disponujícího zadavatelem vyžadovanými zkušenostmi. V tomto ohledu se Úřad plně ztotožňuje s argumentací doloženou navrhovatelem a byl si této skutečnosti vědom i před obdrženými podklady od navrhovatele. V kontextu prokazování technické kvalifikace ve smyslu § 79 odst. 2 písm. c) zákona je však zapotřebí podotknout, že pro účely veřejné zakázky nebylo potřeba, aby dodavatel disponoval zaměstnancem s těmito kvalitami. Citované ustanovení zákona připouští, že se může u zadavatelem požadovaných osob jednat i o osoby v jiném vztahu k dodavateli, tzn. osobu lékařského manažera projektu si tudíž bylo možné zajistit i externě, popř. prostřednictvím poddodavatele. Předmětná argumentace navrhovatele založená na odpovědích jím oslovenýchdodavatelů tak nic nemění na závěrech Úřadu učiněných shora, a sice že v požadavku zadavatele na dispozici lékařského manažera projektu se zahraniční stáží je přítomna jeho provázanost s předmětem plnění veřejné zakázky, přičemž lze považovat zadavatelem požadovanou zkušenost za přidanou hodnotu této osoby pracovního týmu, když tato osoba bude odpovědná za koordinaci medicínských požadavků v rámci projektu, tj. bude se podílet na plnění předmětu veřejné zakázky.
221. Úřad proto na základě shora popsaných skutečností vyslovuje dílčí závěr, a sice ten, že zadavatel nestanovil požadavky na člena realizačního týmu dodavatele, konkrétně osobu lékařského manažera projektu, v rozporu se zákonem. V tomto ohledu tak zde nejsou dány důvody pro uložení nápravného opatření zadavateli.
K požadavkům zadavatele na referenční zakázky zpracované metodou BIM
222. Navrhovatel dále nepovažuje za transparentní požadavek zadavatele na prokázání kritéria technické kvalifikace ve smyslu § 79 odst. 2 písm. b) zákona, dle něhož měli dodavatelé doložit zkušenosti se zpracováním projektové dokumentace metodou modelu BIM, přičemž u tohoto požadavku zadavatel určil, že dodavatelé mohou předkládat referenční zakázky s nedokončeným stupněm DPS za předpokladu, že stupeň DPS se již zpracovává a míra rozpracovanosti je alespoň 50 %. Dle navrhovatele není zřejmé, co zadavatelem požadovaná hodnota ohledně padesátiprocentní rozpracovanosti znamená (viz bod 14. odůvodnění tohoto rozhodnutí).
223. Jak Úřad zjistil z dokumentace o zadávacím řízení, zadavatel předmětný požadavek stanovil v čl. 6. „Kritéria technické kvalifikace podle § 79 zákona a způsoby jejich prokázání“, odst. 6.1., bodu 6.1.2., pododst. 3) »Referenční zakázky zapisované do tabulky: „3) Přehled realizovaných zakázek“«, kvalifikační dokumentace, kde specifikoval, že referenční zakázkou k prokázání citovaného kritéria technické kvalifikace jsou min. 2 dokončené služby, které byly zpracováním projektové dokumentace na pozemní stavbu metodou modelu BIM, přičemž každá ze služeb bude zahrnovat zpracování projektové dokumentace minimálně ve stupních DSP a DPS. Zadavatel nicméně uzná referenční zakázku, u níž stupeň DPS v uvedené lhůtě posledních 7 let nebyl ještě dokončen, za předpokladu, že stupeň DPS je již zpracováván a míra rozpracovanosti je alespoň 50 % (viz bod 159. odůvodnění tohoto rozhodnutí).
224. Ve vysvětlení zadávací dokumentace ze dne 14.2.2020 v odpovědi na dotaz č. 109 zadavatel sdělil, že „[k] prokázání 50 % rozpracovanosti mohou dodavatelé doložit buď potvrzení objednatele, že stupeň DPS je nejméně z 50 % rozpracován nebo lze vycházet i ze sjednané doby plnění pro zpracování stupně DPS podle smlouvy s objednatelem, kdy dodavatel doloží, že na zpracování DPS již pracuje více než polovinu doby, kterou ke zpracování DPS na základě smlouvy s objednatelem má.“ (viz bod 162. odůvodnění tohoto rozhodnutí).
225. Úřad konstatuje, že kvalifikační požadavek na doložení míry rozpracovanosti dvěma rozdílnými způsoby, a to buď na základě reálného stavu rozpracovanosti, nebo na základě uplynutí sjednané doby plnění, může poskytnout rozdílné výsledky (co do objemu splnění referenčního plnění). Pokud však jde o posouzení požadavku z pohledu dodržení zásady transparentnosti (k této zásadě v podrobnostech viz body 172. a násl. odůvodnění tohoto rozhodnutí), a tedy jednoznačnosti toho, jaký požadavek zadavatel na dodavatele klade, pak Úřad uvádí následující.
226. Jak vyplývá ze shora řečeného, zadavatel v kvalifikační dokumentaci zcela pregnantně stanovil, že uzná referenční zakázku, u níž stupeň DPS v uvedené lhůtě posledních 7 let ještě nebyl dokončen, a to za předpokladu, že stupeň DPS je již zpracováván a míra rozpracovanosti je alespoň 50 %. Ve výše specifikovaném vysvětlení zadávací dokumentace pak zadavatel následně zcela srozumitelným způsobem popsal, co považuje za onu „50% rozpracovanost“, tzn. jakými dvěma variantami lze přezkoumávanému požadavku zadavatele dostát. Dle Úřadu tak nelze mít pochybnosti o určitosti předmětné zadávací podmínky, jelikož lze jasně pochopit, co se rozpracovaností projektové dokumentace ve výši 50 % rozumí. Ačkoliv míra splnění referenčního plnění, tzn. faktický stav plnění referenčních zakázek, pokud se hovoří o jejich 50% rozpracovanosti, se může rozcházet, neboť míru rozpracovanosti je možno vázat buď k potvrzení objednatele o míře splnění prací, nebo naopak k již uplynulé době plnění, je dle přesvědčení Úřadu zřejmé, že zadavatel stanovil srozumitelně a jasně, co lze za 50% rozpracovanost považovat, čili jakými způsoby mohou dodavatelé předmětný požadavek splnit. Dodavatelé tedy jednoznačně vědí, jak mají koncipovat jejich nabídku, resp. jak mají doložit splnění kvalifikace, a čím ji mohou prokázat. Buď je jejich referenční zakázka minimálně z 50 % splněna, co do jejího objemu, nebo uplynula více než polovina sjednané doby, za kterou mají mít referenční zakázku splněnou. O jednoznačnosti stanovení předmětné podmínky tudíž není pochyb. Z pohledu Úřadu tak nelze předmětný požadavek zadavatele považovat za netransparentní, a tedy rozporný se zákonem,jaksesnažítvrditnavrhovatel.Úřad v daném požadavku nespatřuje žádnou „nečitelnost“ v postupu zadavatele, jež by vedla k netransparentnosti zadávacího řízení, kdy má naopak za prokázané, že tento požadavek, potažmo jeho splnění, byl ze strany zadavatele v zadávacích podmínkách stanoven zcela určitým a srozumitelným způsobem.
227. Úřad tedy na základě shora popsaných skutečností vyslovuje dílčí závěr, a sice ten, že zadavatel nestanovil požadavky na prokázání referenčních zakázek zpracovaných metodou BIM v rozporu se zákonem. V tomto ohledu tak zde nejsou dány důvody pro uložení nápravného opatření zadavateli.
K délce lhůty pro podání nabídek
228. Navrhovatel dále brojí proti délce lhůty pro podání nabídek, kterou zadavatel stanovil na 33 kalendářních dnů, když dle jeho názoru zadavatel nevzal v potaz rozsah a složitost předmětu veřejné zakázky, které mají dopad do zpracování nabídek a způsobují jeho zvýšenou časovou náročnost. Navrhovatel takto stanovenou lhůtu považuje za nepřiměřeně krátkou (viz bod 15. odůvodnění tohoto rozhodnutí). K tomu Úřad sděluje následující.
229. Úřad ke lhůtě pro podání nabídek předně v obecné rovině uvádí, že se jedná o časový úsek, který zadavatel musí stanovit tak, aby poskytl potenciálním dodavatelům dostatečný prostor pro seznámení se se zadávacími podmínkami a pro přípravu nabídky. Účelem lhůty pro podání nabídek je vytvoření časového rámce, v němž má dojít k předání informací dodavatelům o zahájení zadávacího řízení, o předmětu veřejné zakázky, v dalším se mají dodavatelé obeznámit s veškerými povinnostmi a požadavky zadávacího řízení tak, aby se mohli objektivně rozhodnout, zda se zadávacího řízení zúčastní, a v konečné fázi má dojít k sestavení a předložení nabídky splňující veškeré požadavky zadavatele.
230. Zákonodárce uložil zadavateli v § 57 zákona povinnost stanovit lhůtu pro podání nabídek v otevřeném řízení, v němž je šetřená veřejná zakázka zadávána, na nejméně 30 dnů od zahájení zadávacího řízení, přičemž v citovaném ustanovení zákona současně nastavil konkrétní podmínky pro prodloužení či zkrácení této lhůty. Pro úplnost Úřad dodává, že zadávací řízení je zahájeno okamžikem odeslání příslušného formuláře k uveřejnění do Věstníku veřejných zakázek (příp. i do Úředního věstníku Evropské unie) (viz § 56 odst. 1 zákona), tzn. od tohoto dne se počítá délka lhůty pro podání nabídek.
231. Jak již bylo naznačeno výše, hlavním smyslem lhůty pro podání nabídek je poskytnout všem potenciálním dodavatelům dostatek času na obeznámení se se zadávacími podmínkami, na obstarání dokladů pro prokázání splnění jednotlivých zadávacích podmínek a na zpracování jejich nabídek. Úřad se se zřetelem ke shora nastíněným východiskům v šetřené věci zabýval tím, zda zadavatel postupoval při stanovení délky lhůty pro podání nabídek v souladu s ustanovením § 36 odst. 1 zákona, resp. zda dodržel zásadu přiměřenosti zakotvenou v § 6 odst.1 zákona, a nevytvořil tak bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.
232. Dříve, než se Úřad bude věnovat zodpovězení otázky, zda délka lhůty pro podání nabídek stanovená zadavatelem byla dostatečná, resp. přiměřená skutkovým okolnostem věci, považuje za nezbytné postavit najisto, jaká délka předmětné lhůty v posuzované věci byla délkou minimální, čili zákonem minimálně připuštěnou. Samotná minimální délka lhůty pro podání nabídek je pouze určitým vodítkem při stanovení lhůty pro podání nabídek; v konečném důsledku musí zadavatel vždy zohlednit i zásadu přiměřenosti, a to v tom smyslu, že musí reflektovat specifika jím zadávané veřejné zakázky a dodavatelům poskytnout dostatečný časový rámec pro zpracování jejich nabídek. Obecně tedy neplatí rovnítko v tom smyslu, že je-li dodržena minimální lhůta pro podání nabídek dle shora citovaného zákona, jedná se automaticky o zákonně stanovenou lhůtu pro podání nabídek, a to právě s ohledem na zásadu přiměřenosti. Úřad opakuje, že z ustanovení § 57 odst. 1 zákona plyne, že lhůta pro podání nabídek v otevřeném řízení činí nejméně 30 dnů. Jak je zřejmé z § 57 odst. 2 písm. a) zákona, lhůta pro podání nabídek může být v otevřeném řízení u veřejných zakázek na dodávky nebo u veřejných zakázek na služby zkrácena tak, aby činila nejméně 15 dnů, a to za předpokladu, že zadavatel uveřejnil předběžné oznámení, které bylo odesláno k uveřejnění nejméně 35 dnů a nejvýše 12 měsíců přede dnem, kdy bylo odesláno oznámení o zahájení zadávacího řízení. Úřadem bylo zjištěno, že ve zde projednávané věci zadavatel předběžné oznámení ve Věstníku veřejných zakázek uveřejnil, přičemž se tak stalo dne 13.2.2019. Vzhledem k tomu, že zadavatel odeslal oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek dne 23.12.2019, je patrné, že předběžné oznámení bylo uveřejněno přibližně 10 měsíců přede dnem, kdy bylo odesláno oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění. Vzhledem k právě řečenému a současně vzhledem k tomu, že šetřená veřejná zakázka je z hlediska jejího předmětu veřejnou zakázkou na služby (viz bod 2. odůvodnění tohoto rozhodnutí), Úřad na základě jednoduchého výpočtu konstatuje, že za minimální délku lhůty pro podání nabídek bylo nutné v přezkoumávaném případě považovat 15 dnů (30 - 15 = 15).
233. Jestliže bylo Úřadem výše zjištěno, jaká délka lhůty pro podání nabídek byla podle zákona délkou minimální, je třeba dále zjistit, kolik dnů tato lhůta ve skutečnosti činila. Úřad opětovně uvádí, že podle § 56 odst. 1 zákona zahajuje zadavatel otevřené řízení odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění způsobem podle § 212 zákona. Zadavatel odeslal oznámení o zahájení zadávacího řízení do Věstníku veřejných zakázek k uveřejnění dne 19.12.2019, přičemž předmětné oznámení bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 23.12.2019 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 24.12.2019. Lhůtu pro podání nabídek zadavatel stanovil do 21.1.2020, když následně tuto lhůtu prodloužil do 6.3.2020 (viz bod 4. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad spočítal, že „prvotní“ zadavatelem stanovená lhůta, tj. lhůta do 21.1.2020, která je z hlediska dodržení zákona relevantní, činila celkem 33 dnů. Je tak možno konstatovat, že zadavatelem reálně stanovená lhůta pro podání nabídek více než dvojnásobně přesahovala minimální zákonem stanovenou délku; tím, že zadavatel stanovil předmětnou lhůtu na 33 dnů, tak rozhodně „nepodkročil“ minimální lhůtu, jež činila 15 dnů.
234. Ačkoliv zadavatel stanovil délku lhůty pro podání nabídek na 33 dnů, čili více než v dvojnásobné délcenadrámec zákonného minima, nelze bez dalšího dospět ke „zkratkovitému“ závěru, že v tomto ohledu došlo z jeho strany k dodržení zákona. Úřad se proto v dalším bude zabývat tím, zda daná délka lhůty řádně reflektuje skutkové okolnosti šetřené veřejné zakázky, a zda ji lze tudíž opravdu označit za lhůtu dostatečnou, tzn. lhůtu souladnou se zásadou přiměřenosti.
235. Úřad při posouzení přiměřenosti lhůty pro podání nabídek bral v potaz, že v průběhu stanovené lhůty jsou potenciální dodavatelé povinni vytvořit a zkompletovat celou nabídku, kdy tento proces zahrnuje mj. i opatření si dokumentů týkajících se prokázání splnění kvalifikace, případně vést jednaní s partnery, s jejichž pomocí bude možno nabídku podat apod. Úřad má za to, že se po administrativní stránce jedná nepopiratelně o nikoliv jednoduchý proces, a to vzhledem k tomu, že do nabídky musí být začleněna celá řada dokumentů, pro jejichž zpracování je v některých případech nutná značná časová příprava dodavatele, a to ať už se jedná o zpracování cenotvorby nabídky (např. ocenění výkazu výměr), nebo o získání určitých dokumentů týkajících se příslušných kritérií hodnocení. Nabídka tak ve výsledku obsahuje značné penzum dokumentů, jejichž vytvoření (vyplnění), popř. obstarání, je pro účely její tvorby a kompletace nezbytné zajistit, což vyžaduje určitý čas. To stejné pak platí pro případné navázání spolupráce, které má dopad do finalizace a způsobu zpracování nabídky. V této souvislosti lze současně odkázat na § 36 odst. 5 zákona, podle kterého musí být délka lhůt zadavatelem stanovena tak, aby byla zajištěna přiměřená doba pro vyžadované úkony dodavatelů.
236. Úřad na tomto místě opakuje, že zadavatel před samotným zahájením zadávacího řízení uveřejnil ve Věstníku veřejných zakázek dne 13.2.2019 předběžné oznámení, čímž byli potenciální dodavatelé informováni o záměru zadavatele zahájit zadávací řízení na šetřenou veřejnou zakázku. V bodu II.1.4) předběžného oznámení přitom zadavatel uvedl, že předmětem veřejnézakázkybude„dodávka inženýrsko-projektových prací na investiční akci „Nová krajská Baťova nemocnice – Zlín-Malenovice“. Dílo spočívá zejména v zabezpečení vstupních podkladů, zpracování dokumentace pro zjišťovací řízení EIA, zpracování dokumentace pro umístění stavby (územní povolení/DUR), dokumentace pro stavební povolení (DSP), zpracování dokumentace pro provádění stavby, identifikace místností, (tzv. Knihy místností); soupis prací s výkazem výměr, zpracování dokumentace pro výběr dodavatele interiérového vybavení, spolupráci při výběru GD, výkon autorského dozoru. Součástí všech stupňů projektové dokumentace bude související inženýrská činnost nutná k zajištění potřebných rozhodnutí k realizaci akce.“. Tedy už v předběžném oznámení zadavatel sdělil, že veřejnou zakázku bude zadávat jako celek, tj. zjednodušeně řečeno, od projekčních prací, přes výkon autorského dozoru až po kolaudaci, čili jako jeden pomyslný "balík“ služeb. Dodavatelé tedy byli prostřednictvím jmenovaného institutu uvědomeni o tom, že zadavatel v určitém časovém horizontu hodlá zadat veřejnou zakázku, resp. počítá se zadáním veřejné zakázky, a jaké činnosti má tato obnášet. Dodavatelé se tak mohli po uveřejnění předběžného oznámení z pohledu Úřadu připravit na vypsání veřejné zakázky, resp. mohli eventuálně činit jisté kroky, jež by jim následně, tj. po zahájení zadávacího řízení, umožnily ve lhůtě pro podání nabídek snáze zkompletovat jejich nabídku, tzn. například si mohli předjednat spolupráci s dalšími dodavateli, či si zajišťovat určité „provozní věci“, kterých by si měl být dodavatel působící v daném oboru vědom, že by mohly být pro účast v zadávacím řízení potřebné. Úřad nezpochybňuje, že předběžné oznámení neobsahuje totožné penzum informací jako oznámení o zahájení zadávacího řízení, resp. zadávací dokumentace, a dodavatelé tedy nedisponují takovou měrou konkrétních informací ve smyslu, jaké konkrétní požadavky bude zadavatel v souvislosti s plánovanou veřejnou zakázkou spojovat. Avšak současně lze podotknout, že pokud by zákonodárce nepovažoval možnost předat dodavatelům byť i jen určitou část informací o budoucím zadávacím řízení s předstihem za přínosnou, nespojoval by s ní tak výraznou možnost zkrácení lhůty pro podání nabídek u veřejných zakázek na dodávky nebo služby. Úmyslem zákonodárce tedy bylo připustit možnost předběžného informování dodavatelů o přípravě veřejné zakázky prostřednictvím předběžného oznámení, a to mj. z toho důvodu, aby na základě těchto předběžných informací a z nich vyplývající možné přípravy dodavatelů mohla být následně zadavatelem zkrácena lhůta pro podání nabídek. Současně v tomto kontextu Úřad poznamenává, že je na bdělosti každého z dodavatelů, zda se zajímá o plánované akce, tzn. zda má povědomí o plánech zadavatelů v daném segmentu trhu, a průběžně se "připravuje“ na zadávací řízení, čímž může případně získat určitý náskok oproti dodavatelům, kteří takto nečiní. U posuzované veřejné zakázky, která, jak již bylo opakovaně zmíněno, je relativně významnou a veřejně diskutovanou zakázkou, bylo možno informace o plánovaném zadávacím řízení čerpat i z médií (např. článek „Zlínský kraj chce investovat do nové nemocnice i stávajících“ publikovaný dne 27.2.2019na webových stránkách https://zezdravotnictvi.cz/zpravy/zlinsky-kraj-chce-investovat-do-nove-nemocnice-i-stavajicich/); ještě před samotným zahájením zadávacího řízení, k němuž došlo dne 19.12.2019, tak byly rámcově známy informace o předmětu veřejné zakázky, tj. veřejnost, stejně tak i potenciální dodavatelé, nebyli o plánu zadavatele informováni až dne 19.12.2019, nýbrž již v měsíci únoru roku 2019, což Úřad při svých úvahách nepřehlédl.
237. Úřad za účelem získání skutkových zjištění provedl v průběhu správního řízení šetření na relevantním trhu, kdy oslovil konkrétní dodavatele projekčních prací s žádostmi o zodpovězení dotazu, zda považují lhůtu pro podání nabídek v délce 33 dnů za přiměřenou k vytvoření a podání nabídky, a to zejména s ohledem na požadavky zadavatele na prokázání kritérií technické kvalifikace a dále s ohledem na termín uveřejnění shora uvedených oznámení ve Věstníku veřejných zakázek, přičemž přílohou těchto žádostí Úřad učinil zadávací dokumentaci, kvalifikační dokumentaci a průvodní zprávu studie (viz body 51. a násl. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad záměrně učinil, za účelem získání co nejobjektivnějších sdělení, součástí předmětných žádostí upozornění na datum uveřejnění zahájení zadávacího řízení, na což ve svém návrhu nepoukazoval ani sám navrhovatel, stejně tak Úřad záměrně upozornil oslovené dodavatele na rozsáhlé požadavky zadavatele na prokázání kvalifikace, neboť si byl vědom toho, že nabídky bylo možno podat v zásadě pouze při součinnosti více subjektů, a to ať už ve formě zajištění poddodavatelského plnění, nebo formou podání společné nabídky více dodavateli (o čemž ostatně svědčí i podané nabídky). Informaci, že se nabídka zpracovává s ohledem na předmět veřejné zakázky, nebylo zapotřebí dle názoru Úřadu nikterak zdůrazňovat, neboť se jedná mezi dodavateli účastnícími se soutěží o veřejné zakázky o obecně známou informaci (skutečnost, že nabídková cena se tvoří s ohledem na poptávané plnění, pak zajisté platí i mimo oblast veřejného zadávání). Úřad pak při výběru oslovovaných dodavatelů pak vycházel zejména ze zaměření jejich činnosti (aby se jednalo především o subjekty, které projektují rozsáhlejší stavby) a současně oslovil i dodavatele, u nichž z veřejně dostupných informací zjistil, že mají zkušenosti s účastí v zadávacích řízeních dle zákona. Pokud jde o tvrzení navrhovatele, že Úřad osloveným dodavatelům nezaslal nezbytné části zadávací dokumentace, v důsledku čehož mohlo dojít ke zkreslení jejich odpovědí (viz bod 125. odůvodnění tohoto rozhodnutí), pak Úřad předesílá, že všichni jím oslovení dodavatelé měli k dispozici informaci, ve vztahu k jaké veřejné zakázce Úřad provádí šetření, a proto lze předpokládat, že pokud chtěli podat objektivní odpovědi na Úřadem položené dotazy, zajisté si mohli sami ověřit a doplnit případné chybějící informace (nad rámec informací obsažených v dokumentech, jež jim zaslal Úřad), které jsou k posuzované veřejné zakázce dostupné na internetu na profilu zadavatele. Danou argumentaci navrhovatele, kterou tento v podstatě zpochybňuje postup Úřadu v rámci správního řízení ve vztahu k průzkumu relevantního trhu, neboť Úřad jím osloveným dodavatelům nezaslal kompletní dokumentaci o zadávacím řízení, pokládá Úřad za nešťastnou. Navrhovatelem předestřené úvahy by mohly vést ve výsledku de facto k tomu, že by Úřad nikdy nebyl na základě provedených šetření směřujících ke zjištění skutkového stavu věci schopen rozhodnout. Neustále by totiž mohly být předkládány další argumenty, proč nemají být výsledky takového šetření brány v potaz, a mohlo docházet k opakovanému znehodnocování poskytnuté součinnosti oslovených dodavatelů. Úřad nikterak nepopírá, že osloveným dodavatelům v rámci jeho žádostí nezaslal kompletní dokumentaci o zadávacím řízení, o čemž ostatně zcela transparentně svědčí i obsah vedeného správního spisu. Úřad tak však učinil zcela vědomě, jelikož se u prováděného šetření zaměřil na dle jeho názoru klíčové části dokumentace vztahující se k přezkoumávané veřejné zakázce. V případě položení velkého množství dalších otázek, které Úřad nepovažoval pro posouzení věci za nezbytné, a zahlcení oslovených subjektů celou řadou dalších dokumentů, by v podstatě mohlo dojít k tomu, že by oslovené subjekty nebyly ochotny Úřadu sdělit svůj názor. V tomto ohledu Úřad postupuje tak, aby získal relevantní informace, a to bez toho aniž by nadbytečně oslovované subjekty zatěžoval. Úřad si je plně vědom toho, že tyto subjekty bez nároku na jakoukoliv odměnu věnují svůj čas a prostředky na zpracování svých sdělení. Z pohledu Úřadu by se při uplatňování postupu prezentovaného navrhovatelem jednalo mj. o rozpor se zásadou hospodárnosti řízení podle § 6 odst. 2 správního řádu, z níž vyplývá, že nikomu, a tedy ani dodavatelům, kteří nejsou účastníky správního řízení, nemají ve spojení s vedeným správním řízením vznikat zbytečné náklady. Stejně tak by pak mohl navrhovatel zpochybňovat to, jestli se oslovení dodavatelé řádně seznámili se zaslanými podklady a zda je tedy jejich odpověď relevantní pro posouzení věci. V tomto ohledu je třeba vnímat rozdíl mezi šetřením na trhu a situací, kdy je podkladem např. znalecký posudek. Pokud by však existovaly indicie, že některý z oslovených dodavatelů nepodává (nepodal) pravdivou informaci, jedná o skutečnost, která by musela být Úřadem ve vedeném správním řízení reflektována; nicméně taková okolnost v daném případě, dle názoru Úřadu, nenastala. Taktéž argument navrhovatele o nedostatečnosti provedeného šetření, které nezahrnovalo zahraniční dodavatele (viz bod 127. odůvodnění tohoto rozhodnutí), Úřad nepovažuje za relevantní, neboť z pohledu počtu oslovených dodavatelů považuje svůj průzkum za dostatečný. Úřadu pak ani není zřejmé, jaká újma by navrhovateli v tomto ohledu (kdy zmiňuje nutnost překladu zadávací dokumentace pro zahraniční dodavatele) mohla vzniknout, když on sám je českým dodavatelem, a tedy překlad zadávací dokumentace nepotřebuje. Úřadu pak ani není známo, že by zahraniční nebo tuzemský dodavatel, s výjimkou navrhovatele, rozporoval, že by předmětná lhůta byla v tomto směru nedostatečná. Úřad pak ani z dokumentace o zadávacím řízení nezjistil, že by byl v rámci žádosti o vysvětlení zadávací dokumentace v tomto ohledu vznesen na zadavatele jakýkoliv požadavek či byl zadavatel konfrontován s tím, že by některý z dodavatelů považoval jím stanovenou lhůtu pro podání nabídek za nepřiměřenou. Jediná skutečnost, která v tomto ohledu byla rozporována, byl původní požadavek na doložení zápisu v registru ČKAIT v případě usazených nebo hostujících osob u zahraničních dodavatelů. Tento požadavek však zadavatel zmírnil a k podání nabídky postačovalo čestné prohlášení. K tomu Úřad podotýká, že neshledává nezákonnost v takto nastavené podmínce (viz argumentace navrhovatele zachycena v bodu 15. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Dodavatelé si musejí být vědomi toho, jaké požadavky musejí být splněny k tomu, aby k předmětnému zápisu v registru ČKAIT došlo, přičemž úměrně tomu jsou schopni prostřednictvím kritického zhodnocení stavu věci zaujmout stanovisko, zda budou schopni daný požadavek splnit či nikoliv. Na základě těchto skutečností, pak lze ve vztahu k dané osobě zajisté do nabídky vložit čestné prohlášení o tom, zda splňuje daný požadavek. Rovněž nelze přehlédnout, že daný doklad (o zápisu v registru ČKAIT) bude stejně dodavatel povinen následně doložit. Uvedený postup by tak neměl jakkoliv negativně ovlivnit předmětné zadávací řízení.
238. Úřad shrnuje, že předmětnými žádostmi byli osloveni dodavatelé, kteří byli ve všech případech dodavateli zabývajícími se projekčními pracemi. Počet oslovených dodavatelů, resp. počet obdržených odpovědí, pak Úřad pokládá za dostatečný pro posouzení věci. Úřad je toho názoru, že pro své šetření vybral dostatečně reprezentativní vzorek dodavatelů a položil jim pouze otázky relevantní z hlediska rozhodnutí věci. Z logiky věci je zřejmé, že nebyli osloveni všichni tuzemští dodavatelé působící na relevantním trhu projekčních prací. Nicméně tento fakt dle názoru Úřadu nevede k nezákonnosti závěru, který Úřad vyvozuje z obdržených odpovědí. Dle § 3 odst. 1 správního řádu postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Úřad má za to, že této tzv. zásadě materiální pravdy jím provedeným šetřením dostál.
239. Úřad v dalším uvádí, že zadavatel doplnil průzkum trhu provedený Úřadem a provedl vlastní šetření na relevantním trhu, když žádostmi obsahujícími totožně formulované dotazy, jaké položil Úřad při vlastním šetření, rovněž oslovil příslušné dodavatele a odpovědi těchto dodavatelů zaslal Úřadu coby přílohu svého vyjádření ze dne 4.6.2020 (viz bod 100. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad poté ještě jednou oslovil dodavatele, kteří mu neposkytli na jeho žádost žádné sdělení, a současně zaslal žádosti o sdělení i těm dodavatelům, které zadavatel identifikoval v jím provedeném šetření s poznámkou, že od nich vyjádření neobdržel (viz bod 53. odůvodnění tohoto rozhodnutí).
240. K šetření na relevantním trhu provedenému zadavatelem, které tento doručil Úřadu v rámci svého vyjádření ze dne 4.6.2020, sděluje Úřad následující. Úřad při posuzování věci a přijímání závěrů zohledňoval i ustanovení § 251 odst. 5 zákona, podle něhož v řízení zahájeném na návrh mohou účastníci řízení navrhovat důkazy, uvádět skutečnosti a činit jiné návrhy nejpozději ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení oznámení o zahájení řízení, nevztahuje-li se na ně omezení podle odstavce 4; k později uvedeným skutečnostem, návrhům důkazů a jiným návrhům Úřad nepřihlíží s výjimkou skutečností, návrhů důkazů a jiných návrhů, jimiž má být zpochybněna věrohodnost podkladů pro vydání rozhodnutí. O podmínkách pro uplatňování návrhů důkazů, nových skutečností a jiných návrhů podle věty první musí být účastníci řízení s výjimkou navrhovatele poučeni v oznámení o zahájení řízení. Úřad současně nepřehlédl, že vyjádření zadavatele ze dne 4.6.2020 obsahující odpovědi na zadavatelem provedené šetření obdržel až po uplynutí lhůty uvedené v § 251 odst. 5 zákona, který pracuje se zásadou koncentrace řízení. Úřad však má za to, že se na zadavatelem doložené skutečnosti spolu s vyjádřením ze dne 4.6.2020 dané ustanovení neuplatní v tom smyslu, že by Úřad neměl k později uplatněným návrhům důkazů a jiným návrhům přihlížet, neboť se dle názoru Úřadu jedná o reakci zadavatele, který provedeným šetřením fakticky pouze reagoval na nové informace, které získal ze spisu vedeného správního řízení na základě učiněného nahlédnutí. Zadavatel totiž teprve ze správního spisu zjistil, že Úřad provádí šetření na relevantním trhu směřující k přiměřenosti délky lhůty pro podání nabídek, čili tyto informace lze označit za novum, z čehož vyplývá, že zadavatel k těmto podkladům Úřadu nemohl uplatnit svou argumentaci dříve, jelikož je bylo možné zjistit pouze ze spisu, resp. zadavatel tímto de facto reaguje na věrohodnost podkladů pro vydání rozhodnutí. Obdobným způsobem pak Úřad nazírá i na výsledky (odpovědi) šetření provedeného navrhovatelem týkající se „lékařského manažera projektu“ a „marketingového manažera projektu“, jež navrhovatel učinil přílohou jeho vyjádření ze dne 10.7.2020 (viz bod 132. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Ve vztahu k šetření provedenému zadavatelem Úřad opakuje, že zadavatel koncipoval svou žádost obdobným způsobem jako Úřad a osloveným dodavatelům položil dotazy totožného znění. Úřad proto k těmto důkazům navrženým zadavatelem přihlédl a s jejich obsahem, tzn. s obsahem odpovědí zadavatelem oslovených dodavatelů, pracoval při posouzení věci. K argumentu navrhovatele, že odpovědi získané zadavatelem není možno považovat za objektivní, jelikož zadavatel představuje významného zadavatele veřejných zakázek, s nímž chce mít každý z dodavatelů dobrý obchodní vztah (viz bod 128. odůvodnění tohoto rozhodnutí), Úřad odkazuje na § 7 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Úřad tudíž nemůže mít a priori za to, přičemž nejsou přítomny ani žádné indicie, které by k takovým úvahám vedly, že zadavatelem oslovení dodavatelé v jejich vyjádřeních uvádějí zkreslené či nepravdivé informace; nehledě na to, že ne všichni zadavatelem oslovení dodavatelé pokládají lhůtu pro podání nabídek za přiměřenou (k tomu v podrobnostech viz níže). Obdobným způsobem pak Úřad nazírá i na odpovědi, které obdržel od jím oslovených dodavatelů, neboť nepojal podezření, že by měl některou z daných odpovědí vnímat jako účelovou apod. Skutečnost, že zadavatel v rámci jeho žádostí oslovil případně i ty dodavatele, s nimiž měl v minulosti uzavřen smluvní vztah na zajištění konkrétního plnění, nevede sama o sobě z pohledu Úřadu ke znevěrohodnění získaných odpovědí, pročež neexistuje důvod, proč by dané odpovědi nemohly být Úřadem brány v potaz. Přijetí takové argumentace navrhovatele by opět muselo vést k absurdním závěrům, a to v tom smyslu, že by Úřad nikdy nesměl brát v potaz zjištění získaná účastníky vedených řízení.
241. Úřad nicméně konstatuje, že při svém rozhodování nepřihlédl k zadavatelem předloženému stanovisku společnosti Kruták & Partners, advokátní kancelář s.r.o., ze dne 28.5.2020, které zadavatel učinil přílohou svého vyjádření ze dne 4.6.2020. Úřad tak učinil z toho důvodu, že předmětné stanovisko se mj. věnuje přiměřenosti délky lhůty pro podání nabídek v šetřeném zadávacím řízení, která však již byla navrhovatelem namítána v návrhu a bylo možno na ni od samého počátku (podání námitek navrhovatelem) v rovině právní argumentace reagovat. V tomto je tedy třeba spatřovat podstatný rozdíl oproti informaci, že Úřad provádí ve vztahu k přiměřenosti délky lhůty pro podání nabídek šetření na relevantním trhu, kterou se zadavatel dozvěděl až v průběhu správního řízení na základě nahlédnutí do spisu. Oproti tomu informací, že navrhovatel brojí mj. obecně proti délce lhůty pro podání nabídek, disponoval zadavatel již z návrhu. Pakliže tedy chtěl zadavatel předmětné stanovisko uplatnit coby důkaz, měl tak učinit ve lhůtě dle § 251 odst. 5 zákona, tj. nejpozději dne 14.4.2020, neboť přípis oznamující zahájení správního řízení ve věci přezkoumání předmětné veřejné zakázky Úřadem (viz bod 44. odůvodnění tohoto rozhodnutí) byl zadavateli doručen dne 30.3.2020, a současně byl zadavatel v tomto přípise o podmínkách pro uplatňování návrhů důkazů, tzn. mj. o koncentraci řízení, poučen. Tento postoj pak Úřad zastává i k té části předmětného stanoviska, která se týká zadávací lhůty stanovené zadavatelem (k zadávací lhůtě viz body 288. a násl. odůvodnění tohoto rozhodnutí).
242. Úřad uvádí, že výsledky provedených šetření na relevantním trhu pro přehlednost vložil do následujících tabulek, jež obsahují odpovědi oslovených dodavatelů. Úřad u každého z uvedených dodavatelů pro přehlednost uvedl, zda jej požádal o vyjádření Úřad, nebo zda jej oslovil zadavatel.
243. Do první tabulky Úřad zahrnul dodavatele, kteří se vyjádřili v tom smyslu, že považují lhůtu pro podání nabídek v délce 33 dnů za přiměřenou k vytvoření a podání nabídky, tzn. vyjádřili kladné stanovisko k této zadávací podmínce (dále jen „tabulka č. 1“):
Dodavatel:
Dodavatele o vyjádření požádal:
OBERMEYER HELIKA a.s.
Úřad
Adam Rujbr Architects s.r.o.
Úřad
KANIA a.s.
Úřad i zadavatel
K4 a.s.
Zadavatel
K-ING, projekce a dozor staveb, s.r.o.
Zadavatel
IM-Projekt, inženýrské a mostní konstrukce, s.r.o.
Zadavatel
Arch.Design, s.r.o.
Zadavatel
AED project, a.s.
Zadavatel
P-T, spol. s r.o.
Zadavatel
SUDOP GROUP a.s.
Zadavatel
VALBEK-EU, a.s.
Zadavatel
Saraco D&M oy
Zadavatel
244. Do druhé tabulky vložil Úřad ty dodavatele, kteří se vyjádřili v tom smyslu, že považují lhůtu pro podání nabídek v délce 33 dnů za krátkou pro sestavení a podání nabídky (dále jen
„tabulka č. 2“):
Dodavatel:
Dodavatele o vyjádření požádal:
JAKUB CIGLER ARCHITEKTI a.s.
Úřad
VPÚ DECO PRAHA a.s.
Úřad
Architekti Hrůša & spol., Ateliér Brno, s.r.o.
Úřad
SIAL architekti a inženýři spol. s r.o. Liberec
Úřad
CHVÁLEK ATELIÉR s.r.o.
Zadavatel
245. V poslední tabulce pak Úřad uvádí ty dodavatele, jež nesdělili jasné stanovisko, zda lze předmětnou lhůtu považovat za přiměřenou či nikoliv (dále jen „tabulka č. 3“):
Dodavatel:
Dodavatele o vyjádření požádal:
ATELIER RAW s.r.o.
Úřad
CENTROPROJEKT GROUP a.s.
Zadavatel
TECHNICO OPAVA s.r.o.
Úřad i zadavatel
KB projekt, s.r.o.
Úřad i zadavatel
246. Na tomto místě považuje Úřad za vhodné přiblížit své úvahy, které jej vedly k zařazení konkrétních dodavatelů do předmětných tabulek č. 1 až č. 3. K vyjádření dodavatele JAKUB CIGLER ARCHITEKTI a.s. (viz bod 90. odůvodnění tohoto rozhodnutí) Úřad sděluje, že si je vědom skutečnosti, že lze s argumentem (dovození nepřiměřenosti dané lhůty s ohledem na nemožnost získat v krátké lhůtě potvrzení o bezdlužnosti od finančního úřadu) jmenovaného dodavatele polemizovat, nicméně i přesto bylo jeho přesvědčení o nepřiměřenosti lhůty zřejmé, a proto jej Úřad zařadil do tabulky č. 2. Úřad v této souvislosti podotýká, že vzhledem k tomu, že z dokumentace o zadávacím řízení vyplývá, že zadavatel nepožadoval předložit v nabídce originál tzv. potvrzení o bezdlužnosti, a současně s ohledem na ustanovení § 57 odst. 2 zákona, podle něhož je zadavatel oprávněn stanovit lhůtu pro podání nabídky i kratší než 30 dní, lze považovat argument tohoto dodavatele za lichý, neboť je běžné, že pokud se dodavatel účastní soutěží o veřejné zakázky, mívá tento typ dokladu již ve své dispozici a nečeká na vypsání zadávacího řízení, aby si jej teprve v tuto chvíli začal obstarávat. Dodavatelé by tedy měli být na předložení potvrzení o bezdlužnosti připraveni, i když by jeho získání mohlo trvat, dle vyjádření osloveného dodavatele, až 30 dnů. Úřad pro úplnost doplňuje, že s ohledem na skutkový stav věci nepovažoval za nezbytné tvrzení jmenovaného dodavatele ohledně lhůty finančního úřadu k vystavení tohoto dokladu ověřovat. Úřad by tedy případnou nepřiměřenost lhůty pro podání nabídek s tímto odůvodněním nepovažoval za zcela relevantní. Avšak z procesní opatrnosti zařadil Úřad odpověď shora jmenovaného dodavatele do tabulky č. 2 (obsahující seznam dodavatelů, kteří považují zadavatelem stanovenou lhůtu pro podání nabídek za nepřiměřenou). Dodavatele CHVÁLEK ATELIÉR s.r.o., Úřad zařadil do tabulky č. 2 rovněž z důvodu procesní opatrnosti, ačkoliv v jeho vyjádření lze nalézt i argumentaci, že považuje lhůtu pro podání nabídek za přiměřenou, nicméně Úřad akcentuje tu část jeho sdělení, podle které spatřuje důvod pro prodloužení této lhůty spočívající v datu zahájení zadávacího řízení, neboť do jejího průběhu zasáhly vánoční svátky (viz bod 101. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Dodavatele CENTROPROJEKT GROUP a.s. zařadil Úřad do tabulky č. 3 (obsahující seznam dodavatelů, jejichž odpověď nelze považovat za relevantní pro přijetí závěru o přiměřenosti či nepřiměřenosti zadavatelem stanovené lhůty pro podání nabídek), a to i přesto, že jmenovaný dodavatelsděluje,želhůtapropodánínabídekodpovídázákonu.V dalším však tento podotýká, že se z důvodu detailního neobeznámení se s veřejnou zakázkou necítí na jednoznačné vyjádření, zda je lhůta pro podání nabídek přiměřená (viz bod 102. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad tak závěr jmenovaného dodavatele o lhůtě odpovídající zákonu vyhodnotil tak, že ji dodavatel považuje za takovou, která splňuje zákonem stanovené minimum (k této problematice viz výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí), avšak již nebyl schopen posoudit, zda odpovídá zákonu s ohledem na nutnost dodržení zásadypřiměřenosti.
247. K vyjádření dodavatele KB projekt, s.r.o. (viz bod 115. odůvodnění tohoto rozhodnutí) Úřad sděluje, že předmětné vyjádření obdržel až po ukončení shromažďování podkladů pro vydání rozhodnutí, nicméně z důvodu korektnosti a pro přehlednost jej Úřad zahrnul do celkového počtu získaných vyjádření. Úřad zařadil jmenovaného dodavatele do tabulky č. 3, neboť tento se k přiměřenosti lhůty nevyjádřil. Úřad podotýká, že ačkoliv obdržel předmětné vyjádření po ukončení shromažďování podkladů, i s ohledem na charakter vyjádření tohoto dodavatele jím nebyly závěry Úřadu nijak ovlivněny. Jinými slovy řečeno vyjádření jmenovaného dodavatele nemohlo na výsledku rozhodnutí Úřadu nic změnit.
248. Ostatní oslovení dodavatelé, tj. dodavatelé, o nichž Úřad blíže nehovořil v bodech 246. a 247. odůvodnění tohoto rozhodnutí, poskytli z pohledu Úřadu jednoznačné odpovědi, tzn. jejich odpovědi jsou bez dalšího začlenitelné do některé z tabulek č. 1 až č. 3, aniž by bylo třeba polemizovat nad tím, jaká informace je v jejich odpovědích převažující. Stejně tak lze uvést, že odpovědi těch dodavatelů, které oslovil jak Úřad, tak zadavatel, se nerozcházejí.
249. Z provedených šetření na relevantním trhu, jejichž výčet je obsahem tabulek uvedených v předchozích bodech odůvodnění tohoto rozhodnutí, vyplývá, že Úřad má k dispozici celkem 21 vyjádření dodavatelů působících na relevantním trhu, z nichž 12 se výslovně vyjádřilo, že považují lhůtu pro podání nabídek v délce 33 dnů za přiměřenou k vytvoření a podání nabídky na šetřenou veřejnou zakázku, 5 dodavatelů pak sdělilo, že předmětnou lhůtu považují za nepřiměřenou k vytvoření a podání nabídky, a 4 dodavatelé nevyjádřili jasné stanovisko (zejména s ohledem na jejich časové a personální kapacity pro zpracování relevantní odpovědi). Je tak patrné, že na relevantním trhu existuje minimálně 12 dodavatelů, kteří považují lhůtu pro podání nabídek v délce 33 dnů za přiměřenou k vytvoření a podání nabídky. Úřad shrnuje, že tedy disponuje celkem 17 vyjádřeními dodavatelů působících na relevantním trhu, kteří vyjádřili stanovisko mající reálnou vypovídací hodnotu, a to ať už kladné, tzn. že považují lhůtu pro podání nabídek v délce 33 dnů za přiměřenou k vytvoření a podání nabídky, či záporné, že tuto lhůtu pokládají za nepřiměřenou. Matematicky vyjádřeno 70 % dodavatelů z celkových 17, jež vyjádřili své stanovisko (kladné či záporné), tedy více než 2/3 dodavatelů, považuje lhůtu pro podání nabídek v délce 33 dnů za přiměřenou k vytvoření a podání nabídky na šetřenou veřejnou zakázku. Úřad tudíž považuje za prokázané, že většina dodavatelů, kteří poskytli své vyjádření k délce lhůty, shledává lhůtu přiměřenou. Úřad v této souvislosti podotýká, že si je vědom toho, že jím provedené šetření (bez reflektování odpovědí dalších oslovených dodavatelů zadavatelem) na relevantním trhu vychází tak, že 43 % oslovených dodavatelů, čili méně než polovina, pokládá délku předmětné lhůty za přiměřenou, to však platí při započtení odpovědi dodavatele JAKUB CIGLER ARCHITEKTI a.s., jehož odpověď Úřad z procesní opatrnosti zařadil do tabulky č. 2 (k této odpovědi viz úvahy Úřadu výše), bez započtení této odpovědi pak samotné šetření Úřadu vyznívá 50:50. Úřad je nicméně toho názoru, že v rámci posouzení věci není možno devalvovat a opomíjet odpovědi dalších dodavatelů oslovených zadavatelem, jelikož k tomu Úřad neshledal žádný opodstatněný důvod v tom smyslu, že Úřadu nejsou známy žádné relevantní indicie, že by se odpovědi těchto dodavatelů nezakládaly na pravdě. V konečném výsledku, čili při zohlednění odpovědí zadavatelem oslovených dodavatelů, se pak tedy 70 % dodavatelů vyjádřilo tak, že lhůtu pro podání nabídek považují za přiměřenou.
250. Úřad předesílá, že obecně zadavatelem stanovená lhůta pro podání nabídek nebude, obdobně jako i jiné zadávací podmínky, vyhovovat naprosto všem potenciálním dodavatelům. Vždy se najdou dodavatelé, v jejichž očích bude lhůta pro podání nabídek nepřiměřeně krátká. To ještě nicméně neznamená, že se jedná o lhůtu rozpornou se zákonem. Úřad pečlivě posoudil zadavatelem stanovenou délku lhůty pro podání nabídek, a to s ohledem na skutkové okolnosti věci, přičemž i s odkazem na odpovědi dodavatelů působících na relevantním trhu, kteří v převážné většině konstatovali, že se jedná o lhůtu dostatečnou z hlediska přípravy nabídky, dospěl k závěru, že se jedná o lhůtu přiměřenou, a tedy o lhůtu souladnou se zákonem.
251. Úřad podotýká, že v rámci provedeného šetření zdůraznil při dotazování oslovených dodavatelů (tato informace je obsažena i v žádostech vyhotovených zadavatelem), že zadavatel odeslal oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění do Věstníku veřejných zakázek dne 19.12.2019, a že toto oznámení bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 23.12.2019. Ačkoliv samotný termín zahájení zadávacího řízení navrhovatel v návrhu nerozporoval, Úřad si byl vědom toho, že k zahájení zadávacího řízení došlo před začátkem vánočních svátků, kdy by mohla být teoreticky ztížena schopnost dodavatelů připravit nabídku, tzn. např. koordinovat vzájemně své kroky směřující k případnému společnému podání nabídky, proto Úřad, obdobně i zadavatel, s informací o shora uvedeném termínu zahájení zadávacího řízení konfrontoval oslovené dodavatele při provedeném šetření. I přes toto upozornění, Úřad opakuje, odpovědi více než 2/3 dodavatelů vyznívají tak, že považují lhůtu pro podání nabídek v délce 33 dnů za přiměřenou k vytvoření a podání nabídky, čili v termínu zahájení zadávacího řízení neshledávají překážku znemožňující jim a priori přípravu jejich nabídek. Nelze ani přehlédnout, že ačkoliv zahájení zadávacího řízení před začátkem vánočních svátků mohlo vést k reálnému zkrácení lhůty pro podání nabídek, neboť stanovená lhůta zahrnovala více dní pracovního klidu, zadavatel v průběhu zadávacího řízení poskytl dne 14.1.2020 vysvětlení zadávací dokumentace, které bylo současně i doplněním/změnou zadávací dokumentace podle ustanovení § 99 zákona, přičemž prodloužil lhůtu pro podání nabídek o celou původní lhůtu, tj. o 33 dnů, která již nikterak nezasahovala do období vánočních svátků a neobsahovala tedy více dnů pracovního klidu než je běžné, byť si je Úřad vědom toho, že pro posouzení věci je relevantní toliko „původní“ délka lhůty pro podání nabídek od 19.12.2019 do 21.1.2020.
252. Úřad při posouzení věci nepřehlédl vyjádření dodavatele Architekti Hrůša & spol., Ateliér Brno, s.r.o., z něhož vyplývá, že zadavatelem stanovená lhůta pro podání nabídek je za hranicí standardní přiměřenosti, a který konkrétně specifikuje důvody, které jej k formulaci daného závěru vedly (viz body 109. a násl. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad sděluje, že toto jedno, byť detailní a podrobně odůvodněné, vyjádření dodavatele obsahující závěr o nepřiměřenosti lhůty pro podání nabídek není způsobilé ničeho změnit nazávěru Úřadu,a to mj. s ohledem na skutečnost, že každý z dodavatelů má svůj vlastní
způsob, jak provádí ocenění a vyhotovení nabídky, každý z dodavatelů má jiné časové nároky, neboť pracuje individuálním způsobem; každý z dodavatelů tedy k přípravě jeho nabídky přistupuje jinak, čili postupy dodavatelů v tomto nelze jednoduše paušalizovat. Povinností zadavatele pak není přizpůsobit délku lhůty pro podání nabídky ideálním časovým možnostem každého z dodavatelů na trhu, ale pouze stanovit délku dané lhůty tak, aby tato nevytvořila bezdůvodnou překážku hospodářské soutěže pro většinu dodavatelů. Nelze si přitom nepovšimnout, že shora jmenovaný dodavatel připouští, že pokud by potenciální dodavatelé započali s přípravou jejich nabídek na základě signálů z médií s určitým časovým předstihem, nebyla lhůta pro podání nabídek z hlediska sestavení nabídky nereálná. Jak bylo přitom Úřadem popsáno již v bodě 236. odůvodnění tohoto rozhodnutí, zadavatel uveřejnil předběžné oznámení v únoru roku 2019, přičemž ve stejném měsíci se v příslušných sdělovacích prostředcích objevily i zprávy pojednávající o úmyslu zadavatele zadat veřejnou zakázku. Nebylo tedy vyloučeno, aby potenciální dodavatelé začali eventuálně činit již od předmětné doby konkrétní kroky mající za cíl získání veřejné zakázky. Úřad svým šetřením, doplněným šetřením zadavatele, ověřil, že stanovená lhůta pro podání nabídek neomezila nepřiměřeným způsobem soutěž mezi dodavateli na relevantním trhu, když více než dvě třetiny oslovených dodavatelů považují stanovenou lhůtu za přiměřenou. Úřad v daném případě posoudil namítanou skutečnost tak, že zadavatel při stanovení lhůty pro podání nabídek dostatečně reflektoval předmět veřejné zakázky a základní zásady zadávání veřejných zakázek, zakotvené v § 6 zákona, zejm. zásadup řiměřenosti.
253. Na základě všech výše popsaných skutečností tak Úřad vyslovuje závěr, že zadavatel nepostupoval při stanovení lhůty pro podání nabídek v rozporu se zákonem. V tomto ohledu zde tedy nejsou dány důvody pro uložení nápravného opatření zadavateli.
K přenášení odpovědnosti za správnost a úplnost zadávacích podmínek na dodavatele
254. Navrhovatel dále namítá, že zadavatel v rámci podmínek pro zpracování a předložení nabídkové ceny stanovil požadavek, aby dodavatelé při zpracování rozpočtu ověřili nastavení vzorců, a pokud nebyly vzorce nastaveny, byli tito povinni si je doplnit. Současně byli dodavatelé povinni ověřit správnost výpočtů cen položek, součtových a rekapitulačních údajů v rozpočtu. Navrhovatel se domnívá, že výše popsaná zadávací podmínka je v rozporu s ustanovením § 36 odst. 3 zákona, dle kterého nesmí zadavatel přenášet odpovědnost za správnost a úplnost zadávacích podmínek na dodavatele (viz bod 16. odůvodnění tohoto rozhodnutí). K tomu Úřad sděluje následující.
255. Z ustanovení § 36 odst. 3 zákona vyplývá, že zadávací podmínky zadavatel stanoví a poskytne dodavatelům v podrobnostech nezbytných pro jejich účast v zadávacím řízení. Zákon v tomto případě zakazuje zadavateli přenášet odpovědnost za správnost a úplnost zadávacích podmínek na dodavatele, neboť je to zadavatel, kdo má nést odpovědnost za formulaci a nastavení zadávacích podmínek, které musí umožnit dodavatelům podat nabídky, jež budou vzájemně porovnatelné.
256. Jak je zřejmé z dokumentace o zadávacím řízení, zadavatel v čl. 13. „Podmínky na předložení údajů a dokumentů nutných k posouzení splnění podmínek účasti v zadávacím řízení:“, bodu
13.4. „Podmínky pro zpracování a předložení nabídkové ceny“, odst. 13.4.1., zadávací dokumentace požadoval, „aby účastník zadávacího řízení doložil v nabídce výpočet jednotlivých položek nabídkové ceny, a to oceněním soupisu prací, který je součástí zadávací dokumentace a je označen jako ROZPOČET. Účastníkem zadávacího řízení oceněný ROZPOČET bude součástí nabídky také v editovatelné podobě.“. Pro zpracování rozpočtu zadavatel stanovil v totožném ustanovení zadávací dokumentace mj. následující podmínku, a to, že „[ú]častník zadávacího řízení je povinen při zpracování ROZPOČTU ověřit nastavení vzorců, pokud nejsou vzorce nastaveny, je povinen je doplnit. Účastník zadávacího řízení je povinen ověřit správnost výpočtů cen položek, součtových a rekapitulačních údajů ROZPOČTU.“ (viz bod 153. odůvodnění tohoto rozhodnutí).
257. Ve vysvětlení zadávací dokumentace ze dne 24.2.2020 na dotaz č. 111 zadavatel odpověděl, že „v ROZPOČTU vzorce nastavil a jejich nastavení překontroloval, je tedy přesvědčen, že nastavení vzorců je správné. Účastník má nastavení vzorců ověřit ve vlastním zájmu, neboť podle ROZPOČTU dodavatel stanovuje svou nabídkovou cenu, která bude pevná a pokud se stane vybraným dodavatelem, bude ji muset dodržet. Současně je třeba si uvědomit, že ROZPOČET v tomto případě není totéž jako soupis prací s výkazem výměr u stavebních prací, podle něhož se následně v celém rozsahu položkově fakturuje. Zde jsou zadávány služby a dokument, který je označen pro jednoduchost jako ROZPOČET, zde slouží ve své struktuře i k „doložení“ stanovení nabídkové ceny“.
258. Na základě přezkoumání dokumentace o zadávacím řízení Úřad zjistil, že zadavatel učinil součástí zadávací dokumentace editovatelný rozpočet v otevřeném formátu xls s neuzamčenými buňkami, do nichž dodavatelé vkládali své nabídkové hodnoty, kdy poté na základě těchto nabídkových hodnot proběhl prostřednictvím neuzamčených vzorců výpočet nabídkových cen. Úřad současně ověřil, že kompletní zadávací dokumentaci, obsahující mj. rozpočet ve shodném formátu s neuzamčenými buňkami, zadavatel uveřejnil na svém profilu zadavatele. Úřad proto při posouzení šetřené zadávací podmínky vycházel z premisy, že zadavatel poskytl dodavatelům rozpočet s neuzamčenými buňkami, jejichž obsah, resp. zadavatelem nastavené výpočtové vzorce, bylo technicky možné při vyplňování rozpočtu omylem přepsat či smazat.