Podle Čl. 3 odst. 1 Organizačního řádu základními organizačními útvary ÚVS jsou sekce, odbory a oddělení a podle Čl. 3 odst.
2 Organizačního řádu základními organizačními útvary KVS jsou odbory a oddělení.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
třída Kpt. Jaroše 1926/7, 602 00 Brno
IČO: 65349423, T: +420 542 167 111, ID DS: fs2aa2t
4 6 / 67
uohs.gov.cz
jednotlivým KVS. Tento mechanismus podle Úřadu prokazuje, že obviněný disponuje
pravomocemi, které představují ingerenci do rozpočtového procesu KVS, a tedy, že do některých
(a nikoliv nepodstatných) úkonů souvisejících se stanovením rozsahu a struktury rozpočtu
organizačních jednotek vstupuje v pozici určujícího subjektu obviněný.
72. Úřad se tak neshoduje s názorem obviněného vysloveným ve vyjádření ze dne 9. 3. 2026, že
„(z) povinnosti ředitele KVS (…) předkládat ÚVS návrhy dílčích rozpočtů, projednávat je
a zajišťovat jejich dílčích plnění, rovněž nevyplývá žádná závislost při zadávání veřejných
zakázek“. Podle Úřadu již samotná povinnost předkládat ÚVS návrhy dílčích rozpočtů
představuje mechanismus, který do jistě míry umožňuje obviněnému ovlivňovat rozsah
a strukturu finančních prostředků dostupných jednotlivým KVS, nevyjímaje finanční prostředky
určené pro zadávání veřejných zakázek (včetně VZMR). Rozpočtové prostředky, s nimiž KVS
nakládají (resp. jimiž disponují), totiž mj. určují, zda, kdy a v jakém rozsahu mohou přistoupit
k zadávání veřejných zakázek (včetně VZMR). Pokud je obviněný oprávněn vstupovat do
rozpočtového procesu nejen formálně, ale i věcně prostřednictvím projednávání a schvalování
návrhů dílčích rozpočtů [resp. koordinuje rozpočty KVS, srov. Čl. 8 odst. 8 část A písm. b)
Organizačního řádu], nelze tento zásah považovat za pouhou formalitu, nýbrž za zásah do
výsledné obsahové podoby dílčích rozpočtů jednotlivých KVS. Z uvedeného důvodu proto nelze
podle Úřadu tvrdit, že z rozpočtových procesů obviněného vyplývá nezávislost KVS při zadávání
VZMR.
73. Obviněný dále v rámci své argumentace odkazuje na „Podpisový řád“. Jak Úřad ze zaslaných
dokumentů zjistil, v relevantním období byly u obviněného v platnosti Podpisový řád SVS
č. j. SVS/2021/128603-G ze dne 8. 12. 2021 a následně Podpisový řád SVS
č. j. SVS/2022/127797-G ze dne 15. 3. 2023 (dále společně „Podpisový řád“).
74. Podle Podpisového řádu dokumenty vzniklé z činnosti KVS podepisuje ředitel KVS, s výjimkou
některých konkrétních dokumentů (konkrétně jde o dokumenty v rámci řídicí kontroly, které
podepisují ti příkazci operací, správci rozpočtu a hlavní účetní, kteří jsou dle své funkce uvedeni
v příloze Směrnice Vnitřní kontrolní systém; dále jde o smlouvy v oblasti provozně-ekonomické,
jakož i jiné obchodněprávní a občanskoprávní smlouvy, které podepisuje ústřední ředitel SVS
nebo ředitelé KVS; a dále jde o dokumenty v oblasti veřejných zakázek nepodléhajících režimu
zákona, které jsou oprávněni podepsat v souladu se Směrnicí o VZ vedoucí zadavatelského
útvaru a členové odpovědného útvaru, neurčí-li vedoucí ZÚ jinak.
75. Podle obviněného z Podpisového řádu plyne, že všechny dokumenty vzniklé v průběhu zadávání
veřejných zakázek malého rozsahu podepisují výhradně zástupci KVS. Úřad po seznámení
s obsahem Podpisového řádu tuto skutečnost nezpochybňuje, nicméně konstatuje, že Podpisový
řád upravuje režim podepisování dokumentů a neřeší samotný průběh procesů při zadávání
VZMR. Ze samotné skutečnosti, že dokumenty vznikající při zadávání VZMR podepisují osoby
spadající pod KVS, přitom bez dalšího nelze dovozovat funkční nezávislost KVS, neboť pro
učinění takového závěru je třeba zkoumat celou úpravu procesu zadávání veřejných zakázek
v rámci organizační struktury obviněného komplexně, tj. je třeba zabývat se i skutečnostmi
a pravidly uvedenými v dalších relevantních vnitřních předpisech obviněného.
76. Obviněný poukazuje též na „směrnici o zpracování a kontrole účetních dokladů“. Úřad
z poskytnuté dokumentace zjistil, že v relevantním období byla u obviněného v platnosti
Směrnice SVS č. 3/2022 o oběhu, zpracování a kontrole účetních dokladů
č. j. SVS/2022/152819-G ze dne 23. 11. 2022 (dále „Směrnice o oběhu účetních dokladů“).
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
třída Kpt. Jaroše 1926/7, 602 00 Brno
IČO: 65349423, T: +420 542 167 111, ID DS: fs2aa2t
47 / 67
uohs.gov.cz
77. Obviněný v rámci Směrnice o oběhu účetních dokladů poukazuje nejprve na Čl. 3 odst. 2, podle
něhož jsou vnitřní organizační jednotky obviněného (ÚVS, KVS) pověřeny prováděním účetních
záznamů o skutečnostech, které jsou předmětem účetnictví a souvisejí s finančním
zabezpečováním činností (úkolů), jež vyplývají z jejich působnosti stanovené právními předpisy
a Organizačním řádem. Dále obviněný zmiňuje Čl. 4 odst. 7, který stanoví, že příkazci operací
jsou ústřední ředitel SVS nebo jiní vedoucí zaměstnanci ÚVS, kteří jsou Organizačním řádem,
nebo na základě pověření ústředním ředitelem, oprávněni nařizovat a schvalovat operace
a kontrolovat jejich správnost, nicméně pokud jde o operace v působnosti KVS, jsou jako příkazci
operací označeni ředitel KVS, nebo jiní vedoucí zaměstnanci, kteří jsou Organizačním řádem,
nebo na základě pověření ředitelem KVS, oprávněni nařizovat a schvalovat operace a kontrolovat
jejich správnost. Konečně obviněný cituje Čl. 4 odst. 9 Směrnice o oběhu účetních dokladů, podle
něhož je správcem rozpočtu vedoucí zaměstnanec ekonomického odboru ÚVS a správci dílčích
rozpočtů jsou pověření zaměstnanci ekonomických oddělení KVS, kteří jsou oprávněni
prověřovat a potvrzovat dodržení v tomto článku dále uvedených činností.
78. Úřad k tomu uvádí, že skutečnost, že KVS provádějí účetní záznamy ve vztahu k činnostem
spadajícím do jejich působnosti či že vedoucí zaměstnanci KVS jsou příkazci operací
v působnosti KVS, sama o sobě neprokazuje funkční samostatnost KVS při zadávání VZMR
ve smyslu § 17 odst. 2 zákona. Obviněným uvedená ustanovení Směrnice o oběhu účetních
dokladů upravují především účetní, rozpočtové, evidenční a kontrolní postupy, nikoli
rozhodovací kompetence při zadávání VZMR. Z této směrnice, resp. ustanovení obviněným
uvedených, proto nelze bez dalšího dovozovat, že KVS naplňují znaky funkční samostatnosti
při zadávání VZMR.
79. Obviněný se v rámci své argumentace dále věnuje směrnici upravující postup při zadávání
veřejných zakázek, z jejíhož obsahu taktéž dovozuje funkční samostatnost KVS při zadávání
veřejných zakázek. Úřad z poskytnutých dokumentů zjistil, že v relevantním období byly
u obviněného v platnosti mj. Směrnice SVS č. 1/2019 Postup při zadávání veřejných zakázek
na Státní veterinární správě č. j. SVS/2021/072049-G ze dne 31. 5. 2021 (dále samostatně
„Směrnice o VZ č. 1“) a následně Směrnice SVS č. 1/2019 Postup při zadávání veřejných zakázek
na Státní veterinární správě č. j. SVS/2022/092423-G ze dne 13. 4. 2023 (dále samostatně
„Směrnice o VZ č. 2“ a společně „Směrnice o VZ“).
80. Z Čl. 1 Směrnice o VZ, který vymezuje základní pojmy a zkratky používané v textu Směrnice o VZ,
mj. vyplývá, že pojmem „odpovědný útvar“ (dále též „OÚ“) se rozumí „KVS nebo OVZ (tj. oddělení
veřejných zakázek ÚVS SVS), které odpovídají za řádný průběh veřejné zakázky“. Dále pojmem
„zadavatelský útvar“ (dále též „ZÚ“) se rozumí „odbor, sekce (vč. KVS), který je příkazcem operace
a který veřejnou zakázku realizuje za účelem plnění úkolů a do jehož působnosti v souladu
s Organizačním řádem spadá problematika týkající se předmětu veřejné zakázky a na základě
jejího požadavku má být proveden výběr nejvýhodnějšího dodavatele“.
81. Podle Směrnice o VZ lze zadat veřejnou zakázku pouze tehdy, je-li její plnění v souladu se
schváleným nebo upraveným rozpočtem obviněného, případně se schválenými programy
a projekty, a pouze za podmínky zajištění finančního krytí zakázky ke dni zahájení zadávacího
řízení (Čl. 2 odst. 6 Směrnice o VZ). Směrnice o VZ v Čl. 2 odst. 7 mj. stanoví, že OÚ při zadávání
VZMR jedná jménem obviněného. Podle Čl. 2 odst. 12 Směrnice o VZ pak zadání VZMR
v podmínkách obviněného realizuje ZÚ ve spolupráci s OÚ, přičemž ZÚ je vždy oprávněn požádat
o spolupráci oddělení veřejných zakázek ÚVS (dále též „OVZ“).
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
třída Kpt. Jaroše 1926/7, 602 00 Brno
IČO: 65349423, T: +420 542 167 111, ID DS: fs2aa2t
4 8 / 67
uohs.gov.cz
82. Čl. 6 Směrnice o VZ č. 1 ukládá všem útvarům povinnost každoročně předkládat OVZ předběžný
plán veřejných zakázek na následující kalendářní rok, přičemž OVZ předloží celkový přehled
těchto veřejných zakázek ke schválení poradě vedení. Předběžný plán je pak průběžně
aktualizován s ohledem na potřeby obviněného. Čl. 6 Směrnice o VZ č. 2 ukládá všem útvarům
povinnost každoročně předkládat OVZ předběžný plán veřejných zakázek na následující
kalendářní rok, přičemž OVZ předloží celkový přehled těchto veřejných zakázek k projednání
poradě vedení. Předběžný plán je pak průběžně aktualizován s ohledem na potřeby obviněného.
Současně je předběžný plán VZ na konci ledna daného roku aktualizován v souladu se
schváleným rozpočtem pro ZÚ a předložen k projednání na poradě vedení.
83. Čl. 14 odst. 16 Směrnice o VZ stanoví, že zahájení výběrového/zadávacího řízení, resp.
zadávacího řízení je podmíněno souhlasným stanoviskem (a) investiční komise, (b) porady
vedení14, (c) ředitele sekce ekonomicko-správní15 nebo (d) ústředního ředitele, tj. subjektu
stojícího mimo KVS (dále společně „ústřední orgány“ či „ústředí“). Podle Čl. 14 odst. 17
Směrnice o VZ se souhlasné stanovisko se zahájením výběrového, resp. zadávacího řízení
společně před zahájením zadávacího řízení, resp. veřejné zakázky předkládá OÚ nebo OVZ a je
jím deklarováno, že obviněný je a i v budoucnu (tj. v době realizace veřejné zakázky) bude
schopen dostát závazkům, jež mu v důsledku zahájení zadávacího řízení vzniknou.
84. V Čl. 16 Směrnice o VZ č. 1 jsou stanoveny standardy pro administraci VZMR odstupňované podle
jejich předpokládané hodnoty. Tyto standardy SVS v závislosti na předpokládané hodnotě
zadávané VZMR vymezují některá pravidla jejich zadávání, mj. stanoví, že do určité
předpokládané hodnoty lze VZMR zadat „formou přímého zadání“, aniž by bylo potřeba předem
informovat ústředí obviněného, dále stanoví, že v určitých případech je ZÚ povinen informovat
poradu vedení prostřednictvím OZV vyplněním „Návrhu VZMR“ a teprve po uplynutí stanovené
lhůty může pokračovat v administraci VZMR předepsaným způsobem, neurčí-li OVZ v této lhůtě
jinak, dále stanoví, že v některých případech je možno pokračovat v administraci VZMR zde
stanoveným způsobem (např. přímým zadáním, oslovením určitého minimálního počtu
dodavatelů, uveřejněním otevřené výzvy na profilu zadavatele apod.) až po projednání „Návrhu
VZMR“ poradou vedení dle pokynu OVZ, apod., přičemž s výjimkou VZMR s předpokládanou
hodnotou do 20 000 Kč bez DPH je zde vždy zakotveno oprávnění OVZ „určit jinak“, tj. stanovit
jiný způsob administrace VZMR, než je pro příslušnou úroveň předpokládané hodnoty předepsán
ve Směrnici o VZ č. 1. Platí přitom, že s rostoucí předpokládanou hodnotou VZMR se zvyšují
požadavky na zapojení porady vedení a OVZ (tj. ústředí obviněného), a zpřísňují se pravidla pro
administraci VZMR. Obdobně jsou stanoveny standardy pro administraci VZMR ve Směrnici o VZ
č. 2, podle které je ZÚ u VZMR, jejichž předpokládaná hodnota je 100.001 Kč bez DPH a vyšší,
povinen informovat OVZ vyplněním „Návrhu VZMR“, případně „Záměru VZ“, přičemž
v administraci VZMR je oprávněn pokračovat zde stanoveným způsobem (tj. např. oslovením
konkrétního počtu dodavatelů či uveřejněním otevřené výzvy na profilu zadavatele) až po
schválení návrhu VZMR podle Čl. 14. odst. 16 Směrnice o VZ č. 2 a dle pokynu OVZ, přičemž
s výjimkou VZMR s předpokládanou hodnotou do 50 000 Kč bez DPH je zde vždy zakotveno
14
Podle Čl. 21 Organizačního řádu mezi kolektivní orgány obviněného patří porada vedení, která je stálým poradním
a iniciativním orgánem ústředního ředitele; jejími členy jsou vedle ústředního ředitele, ředitel sekce veterinární, ředitel sekce
ekonomicko-správní a ředitelé odborů ÚVS.
15
Podle Směrnice o VZ č. 1 u VZMR do 750 tis. Kč včetně bez DPH na dodávky a služby, resp. do 2,5 mil. včetně bez DPH na
stavební práce a podle Směrnice o VZ č. 2 u VZMR do 1 mil. Kč včetně bez DPH na dodávky a služby a do 3 mil. včetně bez DPH
na stavební práce.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
třída Kpt. Jaroše 1926/7, 602 00 Brno
IČO: 65349423, T: +420 542 167 111, ID DS: fs2aa2t
49 / 67
uohs.gov.cz
oprávnění OVZ „určit jinak“, tj. stanovit jiný způsob administrace VZMR, než je pro příslušnou
úroveň předpokládané hodnoty předepsán ve Směrnici o VZ č. 2.
85. Podle Čl. 17 odst. 2 a 3 Směrnice o VZ rozhodne ZÚ o výběru nejvhodnější nabídky a uzavře
v souladu s podmínkami nejvhodnější nabídky smlouvu na plnění veřejné zakázky.
86. Dle Úřadu ze Směrnice o VZ plyne, že KVS (které jsou dle úvodního vymezení pojmů ve Směrnici
o VZ v postavení OÚ či ZÚ) disponují oprávněním realizovat de facto celý zadávací proces VZMR.
Nicméně ze Směrnice o VZ je také patrné, že do některých (a nikoliv nepodstatných) úkonů při
zadávání VZMR vstupuje v pozici schvalovatele obviněný, resp. jeho ústřední orgány. Z čl. 6
Směrnice
o
VZ
mj.
vyplývá,
že
KVS
každoročně
předkládají
OVZ
(tj. orgánu spadajícímu nikoliv pod KVS, ale pod ÚVS, tj. pod „ústředí“ obviněného) předběžný
plán veřejných zakázek, které mají být v daném účetním období zahájeny, přičemž OVZ celkový
přehled těchto veřejných zakázek předkládá k projednání (dříve ke schválení) poradě vedení,
která je taktéž orgánem spadajícím nikoliv pod KVS, ale pod „ústředí“ obviněného. Do plánu
veřejných zakázek lze přitom podle Směrnice o VZ zahrnout toliko veřejné zakázky, které jsou
rozpočtově kryty, nebo se toto krytí důvodně předpokládá.
87. Obviněný ve vyjádření ze dne 9. 3. 2026 uvádí, že v Čl. 6 Směrnice o VZ se „projevuje spíše
koordinační role ÚVS při sestavování plánu veřejných zakázek, a to ve vztahu k rozpočtu (…)“
a nelze z něj dovozovat neexistenci funkční samostatnosti KVS při zadávání VZMR, když se
podle obviněného naopak jedná pouze o obecné řízení SVS, a zařazení VZMR u jednotlivých KVS
do předběžného plánu je zcela v dispozici KVS. Úřad k tomu uvádí, že ze Směrnice o VZ vyplývá
povinnost zahrnout veškeré plánované veřejné zakázky (včetně VZMR) zadávané KVS
do předběžného plánu veřejných zakázek, který je následně předkládán prostřednictvím OVZ ke
schválení poradě vedení (podle Čl. 6 Směrnice o VZ č. 1), resp. k projednání poradě vedení (podle
Směrnice o VZ č. 2). Z toho podle Úřadu plyne, že obviněný do určité míry disponuje pravomocí
ovlivňovat, které veřejné zakázky budou v daném roce realizovány, neboť schválení, resp.
projednání plánu veřejných zakázek náleží obviněnému, nikoli pouze KVS, tj. nejen KVS má
možnost ovlivnit, jaké veřejné zakázky budou realizovány v následujícím kalendářním roce.
Povinnost předkládat plán veřejných zakázek OVZ a jeho následné schvalování, resp. projednání
poradou vedení tedy představují mechanismus přímo ovlivňující, zda KVS bude moci přistoupit
k zadávání konkrétní veřejné zakázky. Nelze proto bez dalšího přisvědčit tvrzení obviněného, že
zařazení VZMR do předběžného plánu je „zcela v dispozici KVS“; nelze totiž pominout, že
předběžný plán veřejných zakázek je schvalován, resp. projednáván poradou vedení a současně
může být aktualizován v návaznosti na aktuální potřeby obviněného. Konečné rozhodnutí o tom,
zda bude konkrétní veřejná zakázka (včetně VZMR) do plánu zařazena, případně v něm
ponechána, tak náleží obviněnému, nikoli výlučně KVS. Plán veřejných zakázek tak
nepředstavuje pouze koordinační nástroj ÚVS, nýbrž prostředek, jímž může obviněný ovlivnit
realizaci jednotlivých veřejných zakázek, jež KVS zamýšlí realizovat.
88. Zahájení výběrového/zadávacího řízení je pak dle čl. 14 odst. 16 Směrnice o VZ podmíněno
souhlasným stanoviskem ústředních orgánů obviněného, tj. investiční komise, porady vedení,
ředitele sekce ekonomicko-správní ÚVS nebo ústředního ředitele. Ústřední orgán, který
souhlasné stanovisko vydává, pak toto stanovisko před zahájením veřejné zakázky předkládá
KVS nebo oddělení veřejných zakázek ÚVS (tj. subjektu, který má samotné zadávání veřejné
zakázky realizovat), a deklaruje jím, že obviněný je schopen dostát závazkům, jež mu v důsledku
zahájení veřejné zakázky vzniknou. Tento mechanismus, tj. získání souhlasného stanoviska
k zahájení výběrového/zadávacího řízení od některého z ústředních orgánů obviněného, svědčí
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
třída Kpt. Jaroše 1926/7, 602 00 Brno
IČO: 65349423, T: +420 542 167 111, ID DS: fs2aa2t
5 0 / 67
uohs.gov.cz
podle Úřadu o tom, že si obviněný zachovává rozhodovací kompetenci, která mu umožňuje
ovlivnit, zda k zahájení postupu vedoucího k zadání konkrétní veřejné zakázky skutečně dojde,
či nikoliv. Z předmětného ustanovení Směrnice o VZ je tak podle Úřadu zcela zřejmé, že kontrola
nad procesem zadávání veřejných zakázek (včetně VZMR) je u obviněného centralizována, neboť
bez toho, aniž by KVS získala souhlasné stanovisko některého ze zde uvedených ústředních
orgánů, nemůže výběrové, resp. zadávací řízení zahájit. Ačkoliv tedy z vnitřních předpisů
obviněného plyne, že samotný proces zadávání VZMR realizují jednotlivé KVS samostatně, to,
zda tento proces může být vůbec zahájen, podléhá v každém jednotlivém případě schválení ze
strany ústředních orgánů obviněného. Podle Úřadu tedy pravidlo stanovené v Čl. 14 odst. 16
Směrnice o VZ vylučuje funkční samostatnost KVS při zadávání VZMR, neboť to, zda k zahájení
zadávání konkrétní VZMR vůbec dojde, podléhá schválení obviněného. Současně i z čl. 16
Směrnice o VZ vyplývá, že OVZ, resp. porada vedení (tj. orgány spadající pod ústředí obviněného)
vstupují do procesu zahájení zadávacího postupu, když je jim ze strany ZÚ (tj. i KVS) předkládán
k projednání, resp. ke schválení návrh VZMR, a v administraci VZMR může být pokračováno až
poté, co k projednání či schválení dojde, přičemž OVZ je v návaznosti na to oprávněno stanovit,
že pro zahájení VZMR bude použit jiný postup, než jaký je pro jednotlivé úrovně předpokládaných
hodnot VZMR předvídán ve Směrnici o VZ.
89. Úřad k tvrzení obviněného uvedenému ve vyjádření ze dne 9. 3. 2026, že účelem souhlasného
stanoviska podle Čl. 14 odst. 16 Směrnice o VZ je „pouze kontrola rozpočtového krytí a případně
umožnění nadřízené složce rozhodnout o úpravě rozpočtu pro jiné prioritnější akce (…)
koordinační role ústředí se nemůže realizovat jinak než v okamžiku, kdy má být dílčí zakázka
zahájena“, uvádí, že rozhodný pro posouzení samostatnosti KVS ve smyslu § 17 odst. 2 zákona
není obviněným uvedený účel souhlasného stanoviska, ale jeho účinek, kterým je, že bez
předchozího schválení zahájení výběrového/zadávacího řízení nemůže být veřejná zakázka
zahájena a KVS bez něj nemůže činit žádné úkony související se zadáváním veřejné zakázky,
resp. VZMR. Tj. absence souhlasného stanoviska k zahájení výběrového/zadávacího řízení
vylučuje zadávání veřejné zakázky, resp. VZMR. Podle Úřadu se tedy jedná o klíčový zásah
do pravomoci KVS při zadávání veřejných zakázek VZMR, bez ohledu na to, že podle Čl. 14 odst.
17 Směrnice o VZ souhlasné stanovisko též deklaruje, že obviněný bude schopen dostát
závazkům plynoucím mu ze zadání veřejné zakázky. Ani odkaz obviněného na rozhodnutí
S164/2023, který uvedl ve vyjádření ze dne 9. 3. 2026, a podle něhož „Úřad připouští možnost
drobných zásahů, »jakými by mohla být např. obviněným zmiňovaná metodická činnost
a koordinace napříč organizačními jednotkami ŘSD nebo formální kontrola příslušných
dokumentů…«“, na tomto závěru Úřadu ničeho nemění, jelikož udělování souhlasného stanoviska
k zahájení zadávání VZMR bezpochyby nelze považovat za metodickou ani koordinační činnost
obviněného ve vztahu k KVS, a ani za formální kontrolu dokumentů.
90. Argumentuje-li obviněný tím, že v praxi porada vedení „neschválila“ pouze jedinou veřejnou
zakázku, a to navíc veřejnou zakázku spadající do působnosti ÚVS, nikoliv KVS, pak Úřad uvádí,
že pro posouzení funkční samostatnosti provozních jednotek ve smyslu § 17 odst. 2 zákona není
rozhodující, zda a v jakém rozsahu byla pravomoc obviněného v minulosti reálně uplatněna, ale
skutečnost, že si obviněný takovou pravomoc ponechal a že zahájení zadávání veřejné zakázky
je reálně podmíněno touto jeho pravomocí. Již samotné zakotvení mechanismu, v jehož rámci je
možnost zahájení zadávání veřejné zakázky (včetně VZMR) podmíněna souhlasným stanoviskem
porady vedení či jiného ústředního orgánu obviněného, v závazném vnitřním předpise
obviněného, totiž z povahy věci vylučuje, aby KVS mohly být považovány za funkčně samostatné
provozní jednotky ve smyslu § 17 odst. 2 zákona. Z obviněným zmiňované skutečnosti, že porada
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
třída Kpt. Jaroše 1926/7, 602 00 Brno
IČO: 65349423, T: +420 542 167 111, ID DS: fs2aa2t
51 / 67
uohs.gov.cz
vedení v minulosti opravdu jednu veřejnou zakázku neschválila, je navíc dle Úřadu zřejmé, že
tato pravomoc je v praxi, byť výjimečně, i reálně uplatňována.
91. K argumentaci obviněného, podle níž postavení KVS jako provozních jednotek s funkční
samostatností ve smyslu § 17 odst. 2 zákona plyne mj. z toho, že ve Směrnici o VZ jsou KVS
definovány jako „odpovědné útvary“ (OÚ) a „zadavatelské útvary“ (ZÚ), Úřad uvádí, že tato
skutečnost není pro závěr o funkční samostatnosti KVS sama o sobě určující. Jak bylo uvedeno
výše, v šetřeném případě je rozhodné, že zcela klíčový krok při zadávání VZMR, a to samotné
zahájení zadávání VZVR, je podmíněn souhlasným stanoviskem ústředí obviněného; bez tohoto
schválení nemohou KVS zadávaní VZMR zahájit a jejich postavení OÚ či ZÚ na tomto faktu nic
nemění.
92. Pokud obviněný argumentuje tím, že při zadávání VZMR nedochází u KVS k žádné ingerenci
ze strany ústředí v podobě schválení zadávacích podmínek, výzvy k podání nabídky, odůvodnění
veřejné zakázky, předběžné finanční kontroly, hodnocení nabídek, rozhodnutí a oznámení
o výběru či podpisu smlouvy na realizaci veřejné zakázky, pak Úřad znovu uvádí, že skutečnost,
že KVS v průběhu samotného procesu zadávání VZMR vystupuje a jednotlivé úkony činí
samostatně, nijak nezpochybňuje; tato skutečnost nicméně nemění nic na tom, že k tomu, aby
samotný zadávací proces mohl být vůbec zahájen, je nutný předchozí souhlas ústředních orgánů
obviněného, což samo o sobě funkční samostatnost KVS ve smyslu § 17 odst. 2 zákona vylučuje.
93. Úřad shrnuje, že pravomoci a povinnosti jednotlivých KVS jako organizačních jednotek
obviněného jsou v oblasti zadávání veřejných zakázek upraveny v několika různých vnitřních
předpisech, a ačkoliv z těchto předpisů obecně vyplývá vůle obviněného poskytnout KVS
při zadávání VZMR určitou míru samostatnosti, vzhledem k tomu, že podle Směrnice o VZ
zahájení každého výběrového, resp. zadávacího řízení podléhá schválení ústředí obviněného
a též konkrétní způsob další administrace VZMR je navázán na projednání, resp. schválení
ze strany ústředí obviněného, nelze KVS považovat za funkčně samostatné provozní jednotky
ve smyslu § 17 odst. 2 zákona.
94. Obviněný ve vyjádření ze dne 9. 3. 2026 z rozsudku 31 Af 43/2023-540, jehož část Úřad citoval
shora v odůvodnění tohoto rozhodnutí, dovozuje, že „pokud se do procesu »obecného
koncepčního řízení« veřejných zakázek zapojují i jiné subjekty v rámci SVS a nikoli pouze KVS,
stále to nic nemění na funkční samostatnosti KVS jakožto provozních jednotek. Ustanovení
směrnice o veřejných zakázkách (…) tuto návaznost na rozpočtové otázky, resp. obecné řízení
všech organizačních složek SVS mají“.
95. K tomu Úřad uvádí, že ve zmíněném rozsudku soud mj. výslovně uvedl, že „(z)a funkčně
samostatnou lze považovat jen provozní jednotku, u níž si řídící entita neponechává žádná
podstatná oprávnění podmiňující jednotlivé kroky při zadávání veřejných zakázek.“ Jak bylo
vyloženo výše, v nyní šetřeném případě je pro to, aby KVS mohla zahájit zadávání VZMR, nutné
souhlasné stanovisko některého z ústředních orgánů obviněného; podle Úřadu přitom právě toto
souhlasné stanovisko představuje přesně takové „podstatné oprávnění podmiňující jednotlivé
kroky při zadávání veřejných zakázek“, o jakém hovoří citovaný rozsudek. Je tomu tak proto, že
bez souhlasného stanoviska ústředí obviněného KVS vůbec nemůže zadávací proces zahájit.
S ohledem na to nelze udělování souhlasného stanoviska k zahájení zadávání VZMR ze strany
ústředí obviněného považovat za „dílčí koordinační činnosti“, případně za metodickou činnost,
jak se snaží tvrdit obviněný ve svém vyjádření. Úřad dodává, že citovaný rozsudek současně
stanoví, že § 17 odst. 2 zákona je výjimkou, kterou je třeba vykládat restriktivně.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
třída Kpt. Jaroše 1926/7, 602 00 Brno
IČO: 65349423, T: +420 542 167 111, ID DS: fs2aa2t
52 / 67
uohs.gov.cz
96. Úřad podotýká, že obviněný na podporu své argumentace cituje ve vyjádření pasáže
předmětného rozsudku, v nichž soud konstatuje, že obecně je nutno brát v úvahu, že provozní
jednotka bude ze strany vedení společnosti vždy určitým způsobem řízena (což plyne právě
z toho, že jde provozní jednotku, nikoliv o samostatný subjekt), a dále že z toho, že se
na schvalování rozpočtu provozní jednotky podílí i jiné entity (zejm. nadřízené složky), které
mohou rozhodnout o přerozdělení finančních prostředků na jiné prioritní akce, nelze bez dalšího
dovozovat, že provozní jednotka nemůže být nadána funkční samostatností ve smyslu § 17 odst.
2 zákona. Tyto závěry plynoucí z rozsudku Úřad opět žádným způsobem nerozporuje, nicméně
konstatuje, že se primárně vztahují k obecnému koncepčnímu řízení v rámci společnosti či
organizace, resp. k otázkám souvisejícím s rozpočtem a hospodařením s přidělenými finančními
prostředky, nikoliv k samotnému procesu zadávání veřejných zakázek. Podle Úřadu tak není
možné ze závěrů uvedených v rozsudku 31 Af 43/2023-540 dovodit, že v šetřeném případě je
ingerence obviněného do zahájení zadávání VZMR slučitelná s funkční samostatností KVS
ve smyslu § 17 odst. 2 zákona; naopak podle kritérií vymezených soudem v předmětném
rozsudku taková ingerence funkční samostatnost KVS vylučuje.
97. Ve vyjádření ze dne 9. 3. 2026 obviněný dále uvádí, že porada vedení ústředního ředitele je podle
Čl. 21 Organizačního řádu stálým poradním a iniciačním orgánem ústředního ředitele, který
„určité záležitosti pouze projednává a nevydává závazná rozhodnutí“. Úřad však zdůrazňuje, že
rozhodné je, že podle Čl. 14 odst. 17 Směrnice o VZ č. 1, resp. Čl. 14 odst. 17 Směrnice o VZ č. 2 je
zahájení zadávání VZMR podmíněno předchozím schválením některého z ústředních orgánů
obviněného, mezi něž porada vedení ústředního ředitele výslovně patří. Tato schvalovací
pravomoc, bez níž KVS nemohou zadávání VZMR zahájit, představuje podstatné oprávnění
obviněného podmiňující jednotlivé kroky KVS při zadávání veřejných zakázek. To platí bez ohledu
na to, že porada vedení ústředního ředitele je Organizačním řádem vymezena jako orgán poradní
a iniciační, neboť relevantní je, že bez jejího schválení k zahájení zadávání VZMR nedojde.
Z uvedených důvodů nelze tvrzení obviněného považovat za důvodné ani je interpretovat ve
prospěch funkční samostatnosti KVS ve smyslu § 17 odst. 2 zákona.
98. Úřad shrnuje, že z vnitřních předpisů obviněného nevyplývá taková funkční samostatnost
jednotlivých KVS, která by jim dávala právo veřejné zakázky, resp. VZMR zadávat a obecně o nich
rozhodovat samostatně, jelikož je patrné, že do některých podstatných procesů v rámci zadávání
veřejných zakázek ze strany KVS (tvorba předběžného plánu veřejných zakázek a zejména
samotné zahájení a konkrétní způsob administrace zadávacího řízení) vstupuje v pozici
schvalovatele obviněný prostřednictvím svých ústředních orgánů či vedoucích pracovníků.
Současně si obviněný zachovává možnost ovlivnit rozsah a strukturu finančních prostředků
přidělených jednotlivým KVS, když KVS mají povinnost předkládat návrhy svých dílčích rozpočtů
ÚVS k projednání a odbor ekonomický ÚVS zpracovává rozpočet a plán příjmů a výdajů na
příslušný kalendářní rok a koordinuje rozpočty KVS , z čehož podle Úřadu vyplývá, že konečné
rozhodnutí o rozsahu a struktuře finančních prostředků jednotlivých KVS náleží obviněnému,
jelikož si ponechal možnost ovlivnit výši a strukturu rozpočtových prostředků přidělených
jednotlivým KVS. Pro úplnost Úřad uvádí, že takové „fungování“ obviněného je zjevně
dlouhodobého charakteru, neboť je takto upraveno (s drobnými obměnami) ve více časových
verzích předložených vnitřních předpisů obviněného.
99. Úřad tak uzavírá, že KVS nelze považovat za provozní jednotky s funkční samostatností
při zadávání veřejných zakázek ve smyslu § 17 odst. 2 zákona, a obviněný tudíž nebyl oprávněn
zadávat šetřené veřejné zakázky na úklidové služby v režimu odpovídajícímu předpokládané
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
třída Kpt. Jaroše 1926/7, 602 00 Brno
IČO: 65349423, T: +420 542 167 111, ID DS: fs2aa2t
5 3 / 67
uohs.gov.cz
hodnotě stanovené na úrovni jednotlivých KVS. Obviněný byl povinen stanovit předpokládanou
hodnotu šetřených veřejných zakázek na úrovni obviněného jako celku a veřejné zakázky zadávat
v tomu odpovídajícím zákonném režimu.
K otázce stanovení předpokládaných hodnot šetřených veřejných zakázek
100. Podle § 2 odst. 1 zákona se zadáním veřejné zakázky rozumí uzavření úplatné smlouvy mezi
zadavatelem a dodavatelem, z níž vyplývá povinnost dodavatele poskytnout dodávky, služby
nebo stavební práce. Základní definiční znaky veřejné zakázky lze za pomoci dosavadní
judikatury16, která se vztahovala k zákonu č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění
pozdějších předpisů, avšak závěry z ní vyplývající lze aplikovat i za účinnosti stávajícího
zákona, dovodit následovně:
a)
existence smluvního vztahu mezi zadavatelem a dodavatelem,
b)
předmětem plnění jsou dodávky, služby nebo stavební práce,
c)
zadavatel požaduje získání plnění veřejné zakázky,
d)
dodavatel poskytuje plnění veřejné zakázky,
e)
dodavatel za poskytnuté plnění požaduje úplatu,
f)
zadavatel za poskytnutí plnění realizuje úplatu.
Aby bylo možné uvažovat o zadání veřejné zakázky, je třeba, aby všechny výše uvedené znaky
veřejné zakázky byly naplněny kumulativně.
101. Úřad konstatuje, že na realizaci VZ 1, VZ 4, VZ 7, VZ 8 a VZ 9 byly uzavřeny smlouvy, jimiž se
dodavatel zavázal poskytnout obviněnému za úplatu úklidové služby, čímž byly naplněny
všechny znaky zadání veřejné zakázky. Dnem uzavření předmětných smluv tedy došlo k zadání
VZ 1, VZ 4, VZ 7, VZ 8 a VZ 9.
102. K VZ 2, VZ 3, VZ 5 a VZ 6 Úřad konstatuje, že obviněný na jejich realizaci vystavil objednávky
příslušným dodavatelům. Z dostupné dokumentace plyne, že před vystavením objednávek na VZ
2, VZ 3 a VZ 6 provedl obviněný průzkum trhu, a že požadované plnění (úklidové služby) následně
prostřednictvím objednávek objednal u těch dodavatelů, kteří v rámci průzkumu trhu nabídli
nejnižší nabídkovou cenu. Dnem vystavení jednotlivých objednávek tak došlo k akceptaci
cenových nabídek dodavatelů, a tím k uzavření smluvních vztahů, tj. k zadání VZ 2, VZ 3 a VZ 6.
Pokud jde o VZ 5 byl podle vyjádření obviněného dodavatel VZ 5 vybrán na základě přímého
oslovení; Úřad nicméně i v tomto případě považuje za okamžik zadání VZ 5 den vystavení
objednávky VZ 5 obviněným, neboť lze důvodně předpokládat, že vystavení objednávky
předcházela cenová nabídka dodavatele VZ 5, kterou obviněný vystavením objednávky
akceptoval.
103. Úřad dále v obecné rovině uvádí, že hlavním účelem zákona je transparentní vynakládání
veřejných prostředků, a to prostřednictvím vytváření podmínek pro co nejširší hospodářskou
soutěž mezi různými dodavateli při poptávání plnění, které je předmětem veřejné zakázky. Co
možná nejširší a řádné hospodářské soutěže v právě uvedeném smyslu zákon dosahuje tím,
že stanovuje pro osoby v postavení zadavatele povinnost zadávat veřejné zakázky
16
K tomu srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 15/2015-224 ze dne 21. 4. 2016.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
třída Kpt. Jaroše 1926/7, 602 00 Brno
IČO: 65349423, T: +420 542 167 111, ID DS: fs2aa2t
5 4 / 67
uohs.gov.cz
ve formalizovaném zadávacím řízení, ve kterém je kladen důraz na jeho transparentní provedení.
Zákonodárce tak v § 2 odst. 3 zákona stanovil, že zadavatel je povinen zadat veřejnou zakázku
v zadávacím řízení, není-li dále v zákoně stanoveno jinak. Má-li tak být naplněn cíl zákona ve
smyslu zajištění řádného soutěžního prostředí při zadávání veřejných zakázek, musí zadavatelé
postupovat podle § 2 odst. 3 zákona, nestanoví-li zákon výslovně jinak (v rámci zákonem
předvídaných výjimek), tedy použít pro zadání veřejné zakázky některý z v úvahu připadajících
druhů zadávacího řízení podle § 3 zákona.
104. Úřad konstatuje, že zadavatel je povinen k okamžiku zahájení zadávacího řízení, nebo
k okamžiku zadání veřejné zakázky, pokud nebyla zadána v zadávacím řízení, stanovit
předpokládanou hodnotu veřejné zakázky, která je určující pro další postup zadavatele, neboť
podle její výše (nejde-li o zjednodušený režim podle § 129 zákona) dojde k určení režimu, v němž
bude zadávání veřejné zakázky probíhat (nepoužije-li zadavatel dobrovolně přísnějšího režimu).
Zákon pak (odhlédneme-li od již zmíněného zjednodušeného režimu) rozlišuje režim podlimitní
a režim nadlimitní, popř. VZMR.
105. V šetřeném případě obviněný zadal šetřené veřejné zakázky mimo zadávací řízení. Úřad se tudíž
zabýval tím, zda postup obviněného při zadávání šetřených veřejných zakázek byl v souladu
s pravidly stanovenými zákonem. Pro posouzení této otázky je přitom rozhodné určit, jakým
způsobem měl obviněný stanovit předpokládanou hodnotu šetřených veřejných zakázek a jak
měl v návaznosti na stanovení předpokládané hodnoty při zadávání šetřených veřejných
zakázek postupovat; Úřad se nejprve zabýval tím, zda plnění, jež je předmětem šetřených
veřejných zakázek, není plněním pravidelné povahy ve smyslu § 19 zákona, a zda tedy obviněný
neměl při stanovení jejich předpokládané hodnoty postupovat podle tohoto ustanovení zákona.
106. K pojmu veřejné zakázky pravidelné povahy komentářová literatura 17 uvádí následující: „I když
pojem veřejné zakázky pravidelné povahy není v zákoně výslovně definován, z komentovaného
ustanovení a zejména z jeho smyslu lze při použití gramatického a teleologického výkladu
dovodit, že jsou tím myšleny takové trvající či pravidelně pořizované dodávky a služby, které
zadavatel nakupuje opakovaně a jsou tedy prakticky trvale či opakovaně nezbytné pro jeho
činnost a fungování. Rozsah a hodnota takového plnění je pro zadavatele v horizontu nejméně
12 kalendářních měsíců zpravidla (nikoliv však nutně) předvídatelná na základě předchozích
nákupů. Tyto opakované nákupy jsou přitom realizovány zpravidla po delší časový úsek, přičemž
není nezbytné, aby byly pořizovány zcela kontinuálně (bez jakéhokoliv přerušení). Rozhodující
je, že se jedná o plnění pořizované opakovaně, tj. např. každý rok jej zadavatel pravidelně
pořizuje a v optimálním případě jej i plánuje, jelikož bez řádného plánování nelze na straně
zadavatele dosáhnout toho, aby ve všech ohledech vyhověl zákonným požadavkům na stanovení
předpokládané hodnoty, protože zákonná úprava (zejména její judikatorní výklad) vychází
z toho, že zadavatel plánuje své záměry (nákupy). V případě pravidelných veřejných zakázek se
zpravidla bude jednat o dodávky a služby, které zadavatel potřebuje trvale k výkonu své
činnosti; nejčastěji jde o provozně technická plnění typu dodávky kancelářských potřeb,
úklidové a bezpečnostní služby, IT vybavení, softwarová a hardwarová podpora, hlasové
a datové služby, případně projekční práce, právní služby, nákupy energií apod.“
ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. § 19 [Předpokládaná hodnota veřejných zakázek
pravidelné povahy]. In: ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. Zákon o zadávání veřejných
zakázek. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 147.
17
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
třída Kpt. Jaroše 1926/7, 602 00 Brno
IČO: 65349423, T: +420 542 167 111, ID DS: fs2aa2t
5 5 / 67
uohs.gov.cz
107. Komentářová literatura18 dále uvádí: „Mezi pravidelné veřejné zakázky tak mohou být zařazeny
prakticky jakékoliv dodávky či služby, které jsou opakovaně zadavatelem pořizovány. Mohou jimi
být i jazykové kurzy či jiné vzdělávací kurzy, pokud jsou zadavatelem zajišťovány opakovaně.
Záleží tedy v zásadě na historické praxi zadavatele, zda prostřednictvím svých opakovaně
pořizovaných nákupů »založí« povinnou aplikaci § 19; nemusí se přitom nezbytně jednat pouze
o dodávky či služby související s »provozem« zadavatele. Zásadním kritériem bude právě jejich
pravidelná povaha a nikoliv »nezbytnost« pro zadavatele a uspokojení jeho potřeb a požadavků.
Smyslem zavedení sčítacího pravidla u veřejných zakázek pravidelné povahy je, aby
nedocházelo k umělému snižování předpokládaných hodnot veřejných zakázek tak, že by
zadavatel během jednoho roku pořizoval stejné plnění opakovaně jako oddělené (samostatné)
veřejné zakázky, přestože by si byl nutnosti pravidelných či trvajících dodávek či služeb vědom
a měl zároveň dostatečně určitou představu o potřebném rozsahu tohoto plnění v daném roce.“
108. Úřad na tomto místě dále poukazuje na rozhodovací praxi Úřadu, konkrétně na rozhodnutí
předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-01052/2023/163 ze dne 17. 2. 2023 vydané v řízení o rozkladu
vedeném pod sp. zn. ÚOHS-R0168/2022/VZ (dále jen „rozhodnutí R0168/2022“), ve kterém je
uvedeno, že „pro aplikaci § 19 odst. 1 zákona není vyžadováno, aby šlo o plnění zcela totožné,
ale aby šlo o plnění stejného druhu.“ (srov. bod 44. rozhodnutí R0168/2022).
109. Úřad konstatuje, že předmětem šetřených veřejných zakázek jsou úklidové služby prováděné
v objektech a na pracovištích obviněného. Z údajů poskytnutých obviněným (viz přehled plateb
uvedený výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí) přitom plyne, že minimálně v období
od 20. 12. 2021 do 21. 12. 2023 obviněný pořizoval úklidové služby na základě smluv
či objednávek uzavřených s různými dodavateli pravidelně, resp. opakovaně. Úřad současně
konstatuje, že je zřejmé, že zajištění úklidu v objektech a na pracovištích obviněného je
dlouhodobě spojeno s činností obviněného, když je nezbytné pro zajištění hygienického
a provozního standardu kanceláří a dalších nebytových prostor, v nichž obviněný vykonává svou
činnost; současně lze konstatovat, že obviněný si musí být vědom kontinuální, resp. trvalé
potřeby zajištění těchto služeb.
110. Úřad s ohledem na shora uvedené konstatuje, že předmětem šetřených veřejných zakázek jsou
pravidelně pořizované služby; předpokládaná hodnota šetřených veřejných zakázek se proto určí
podle § 19 odst. 1 písm. a) zákona, tedy jako skutečná cena uhrazená obviněným za služby
stejného druhu během předcházejících 12 měsíců nebo předchozího účetního období, které je
delší než 12 měsíců, upravená o změny v množství nebo cenách, které lze očekávat během
následujících 12 měsíců. V případě, že je smlouva (příp. objednávka) na některou ze šetřených
veřejných zakázek uzavřena na dobu delší než 12 měsíců, předpokládaná hodnota se v souladu
s § 19 odst. 2 zákona upraví podle § 21 zákona. Úřad v této souvislosti poukazuje na rozhodnutí
předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-20468/2023/162 ze dne 6. 6. 2023 vydané v řízení o rozkladu
vedeném pod sp. zn. ÚOHS-R0048/2023/VZ (dále jen „rozhodnutí R0048/2023“), v němž
předseda Úřadu vyslovil následující právní závěry: „(…) § 19 odst. 2 zákon upravuje speciální
postup pro smlouvy na veřejnou zakázku, které mají být uzavřeny na dobu delší než 12 měsíců
s tím, že k tomu odkazuje na § 20 nebo § 21 zákona (v rozhodovaném případě je uvažováno
pouze o § 21 zákona, neboť se jedná o veřejnou zakázku na služby). Ustanovení § 21 zákona pak
upravuje způsob výpočtu předpokládané hodnoty za situace, kdy má být smlouva uzavřena
ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. § 19 [Předpokládaná hodnota veřejných zakázek
pravidelné povahy]. In: ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. Zákon o zadávání veřejných
zakázek. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 148.
18
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
třída Kpt. Jaroše 1926/7, 602 00 Brno
IČO: 65349423, T: +420 542 167 111, ID DS: fs2aa2t
5 6 / 67
uohs.gov.cz
na dobu delší než 12 měsíců, nicméně samotné návětí § 21 odst. 1 zákona takový postup
výslovně umožňuje pouze u takových smluv, u kterých není stanovena celková smluvní cena. Je
tomu tak právě proto, že ačkoliv je smlouva a plnění z ní rozloženo do neurčeného časového
období, množství možného odebraného plnění je limitováno. Nelze tedy počítat s fikcí plnění,
když je jeho množství či hodnota určena. Jazykovým výkladem § 21 odst. 1 zákona tak lze dospět
k závěru, že pokud ve smlouvě je stanovena celková smluvní cena, pak se postup pro výpočet
podle tohoto ustanovení neuplatní. Nelze si rovněž nepovšimnout znění § 19 odst. 2 zákona,
který vymezuje, že podle postupu dle § 21 zákona se předpokládaná hodnota již stanovená dle
§ 19 odst. 1 zákona tímto způsobem upraví, a nikoliv stanoví. Za výše nastíněné situace (tj.
pokud je stanovena celková smluvní cena), kdy není možné přistoupit k úpravě předpokládané
hodnoty dle § 21 odst. 1 zákona, je nutné předpokládanou hodnotu vypočítat pouze postupem,
který je vymezen v § 19 odst. 1 zákona.“
111. Úřad se následně zabýval tím, jaké služby lze považovat ve vztahu ke službám, jež jsou
předmětem šetřených veřejných zakázek, za služby stejného druhu. Úřad konstatuje, že úklidové
služby, jež jsou předmětem šetřených veřejných zakázek, představují soubor činností,
prostřednictvím nichž je zajišťována hygiena a čistota vnitřních prostor na jednotlivých
pracovištích obviněného. Tyto činnosti slouží k zajištění řádného provozu objektů a pracovišť
obviněného, ochrany zdraví zaměstnanců a třetích osob, a zahrnují jednak pravidelný běžný
úklid (např. úklid kancelářských, hygienických a společných prostor) a dále periodické úklidové
činnosti běžného typu (např. mytí oken, čištění podlahových krytin, mytí a čištění topných těles
či leštění nábytku). Jedná se tedy o funkčně související činnosti, jejichž účelem je zajištění
čistoty a hygienického standardu pracovišť a jiných nebytových prostor obviněného. Úřad proto
s ohledem na věcný charakter, účel a shodný okruh dodavatelů považuje jednotlivé úklidové
činnosti za plnění stejného druhu, přičemž rozdílná místa plnění, organizační příslušnost
pracovišť či dílčí „obsahové odlišnosti“ jednotlivých služeb nemají na tento závěr vliv.
112. K postupu při stanovení předpokládané hodnoty šetřených veřejných zakázek Úřad dále uvádí
následující.
113. Doba plnění VZ 1 a VZ 7 byla sjednána na dobu delší než 12 měsíců a současně byla ve smlouvě
VZ 1 a smlouvě VZ 7 stanovena paušální cena plnění, tj. u obou smluv je možno určit celkovou
smluvní cenu; s odkazem na závěry plynoucí z výše citovaného rozhodnutí R0048/2023 tak
Úřad uvádí, že předpokládaná hodnota VZ 1 a VZ 7 se stanoví postupem podle § 19 odst. 1 zákona.
114. U VZ 2, VZ 3, VZ 5 a VZ 6 pak shodně platí, že doba jejich plnění byla sjednána na dobu
nepřekračující 12 měsíců, resp. v případě VZ 6 se jednalo jednorázové plnění (mytí oken),
předpokládaná hodnota těchto veřejných zakázek se tedy taktéž stanoví podle § 19 odst. 1
zákona.
115. S ohledem na výše uvedené Úřad konstatuje, že předpokládaná hodnota VZ 1, VZ 2, VZ 3, VZ 5,
VZ 6 a VZ 7 se stanoví jako skutečná cena uhrazená obviněným za služby stejného druhu
(tj. za úklidové služby) během předcházejících 12 měsíců, upravená o změny v množství nebo
cenách, které lze očekávat během následujících 12 měsíců. Úřad tedy při výpočtu předpokládané
hodnoty VZ 1, VZ 2, VZ 3, VZ 5, VZ 6 a VZ 7 postupoval tak, že sečetl všechny platby, které
obviněný uhradil za služby stejného druhu během 12 měsíců předcházejících zadání konkrétní
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
třída Kpt. Jaroše 1926/7, 602 00 Brno
IČO: 65349423, T: +420 542 167 111, ID DS: fs2aa2t
57 / 67
uohs.gov.cz
veřejné zakázky19; současně Úřad uvádí, že z dostupných podkladů a informací nezjistil, že by
obviněný v době zadání šetřených veřejných zakázek mohl důvodně očekávat změny v množství
nebo cenách úklidových služeb pro příštích 12 měsíců. Na základě popsaného výpočtu Úřad
zjistil, že předpokládaná hodnota zde uvedených šetřených veřejných zakázek je následující:
▪ v případě VZ 1: 5 756 493,46 Kč bez DPH,
▪ v případě VZ 2: 5 631 222,01 Kč bez DPH,
▪ v případě VZ 3: 5 701 316,86 Kč bez DPH,
▪ v případě VZ 5: 5 683 993,93 Kč bez DPH,
▪ v případě VZ 6: 5 685 161,58 Kč bez DPH a
▪ v případě VZ 7: 5 571 199,61 Kč bez DPH.
116. Dále Úřad konstatuje, že doba plnění VZ 4, VZ 8 a VZ 920 byla sjednána na dobu delší než
12 měsíců, přičemž v dotčených smlouvách není stanovena celková smluvní cena;
předpokládaná hodnota VZ 4, VZ 8 a VZ 9 se proto stanoví jako skutečná cena uhrazená
obviněným za služby stejného druhu (tj. za úklidové služby) během předcházejících 12 měsíců,
upravená o změny v množství nebo cenách, které lze očekávat během následujících 12 měsíců,
a následně upravená podle § 21 odst. 1 zákona. Úřad tedy při výpočtu předpokládané hodnoty
VZ 2, VZ 8 a VZ 9 postupoval tak, že sečetl všechny platby, které obviněný uhradil za služby
stejného druhu během 12 měsíců předcházejících zadání konkrétní veřejné zakázky; současně
Úřad uvádí, že z dostupných podkladů a informací nezjistil, že by obviněný v době zadání
šetřených veřejných zakázek mohl důvodně očekávat změny v množství nebo cenách úklidových
služeb pro příštích 12 měsíců; následně Úřad zjištěnou částku upravil podle § 21 odst. 1 zákona.
Na základě popsaného výpočtu Úřad zjistil, že předpokládaná hodnota zde uvedených šetřených
veřejných zakázek je následující:
▪ v případě VZ 4: 22 884 620,16 Kč bez DPH (tj. 5 721 155, 04 Kč bez DPH/rok * 4 roky ),
▪ v případě VZ 8: 10 810 214,14 Kč bez DPH (tj. 5 405 107,07 Kč bez DPH/rok * 2 roky),
▪ v případě VZ 9: 21 517 675,04 Kč bez DPH (tj. 5 379 418,76 Kč bez DPH/rok * 4 roky).
117. Úřad dále uvádí, že šetřené veřejné zakázky jsou veřejnými zakázkami na služby ve smyslu
§ 14 odst. 2 zákona; zákonodárce přitom v § 27 písm. a) zákona stanovil, že VZMR je veřejná
zakázka na služby, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo nižší než 2 000 000 Kč21. V § 31
zákona je pak uvedena výjimka, podle které zadavatel není povinen v zadávacím řízení zadat
VZMR.
118. Z výše uvedených předpokládaných hodnot šetřených veřejných zakázek nicméně vyplývá, že ve
všech případech byl přesáhnut nejen limit pro VZMR podle § 27 písm. a) zákona, ale také limit
19
tj. byla-li např. VZ 1 zadána dne 20. 12. 2022, pro stanovení předpokládané hodnoty VZ 1 Úřad sečetl všechny platby uhrazené
za úklidové služby v období od 20. 12. 2021 do 19. 12. 2022
20
Smlouva VZ 4 a smlouva VZ 9 byly sjednány na dobu neurčitou, smlouva VZ 2 byla sjednána na 2 roky.
21
Úřad opakovaně uvádí, že dne 3. 4. 2025 nabyl účinnosti zákon č. 69/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 215/2004 Sb.,
o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje, ve znění pozdějších
předpisů, kterým se limit pro VZMR zvyšuje na 3 mil. Kč v případě veřejných zakázek na dodávky nebo služby. Tato skutečnost
však nemá ve zde šetřeném případě příznivější dopad pro obviněného, jak bude vysvětleno dále.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
třída Kpt. Jaroše 1926/7, 602 00 Brno
IČO: 65349423, T: +420 542 167 111, ID DS: fs2aa2t
5 8 / 67
uohs.gov.cz
pro podlimitní veřejné zakázky stanovený v § 3 odst. 1 písm. a) nařízení vlády (tedy částka
3 653 000 Kč bez DPH); tj. ve všech šetřených případech se jedná o nadlimitní veřejné zakázky
na služby, z čehož lze dovodit, že ve vztahu ke každé z šetřených veřejných zakázek byl obviněný
povinen postupovat podle § 2 odst. 3 zákona, tj. veřejnou zakázku zadat v odpovídajícím druhu
zadávacího řízení podle § 3 zákona nebo postupovat jiným zde zákonem aprobovaným postupem
pro nadlimitní režim (např. nejprve uzavřít v zadávacím řízení podle zákona rámcovou dohodu
a následně zadávat veřejné zakázky v jejím rámci). To však obviněný neučinil, když všechny
šetřené veřejné zakázky zadal mimo režim zákona jako VZMR.
119. Úřad proto shledává, že obviněný naplnil první ze znaků skutkové podstaty přestupku podle
§ 268 odst. 1 písm. a) zákona, tedy nedodržel pravidlo pro zadávání veřejných zakázek stanovené
v § 2 odst. 3 zákona, když šetřené veřejné zakázky, jejichž předmětem je poskytování úklidových
služeb, zadal v důsledku nesprávně stanovené předpokládané hodnoty mimo zadávací řízení.
120. Úřad dále konstatuje, že postup obviněného mohl ovlivnit výběr dodavatelů jednotlivých
šetřených veřejných zakázek, neboť nelze vyloučit, že pokud by obviněný dodržel pravidlo
stanovené zákonem, tj. zadával šetřené veřejné zakázky v odpovídajícím druhu zadávacího řízení
pro nadlimitní režim, mohl obdržet nabídky i od jiných dodavatelů, kteří mohli obviněnému
nabídnout výhodnější podmínky plnění. Se zahájením těchto druhů zadávacích řízení je pak
spojena mj. i uveřejňovací povinnost, která má podobu odeslání oznámení o zahájení zadávacího
řízení do Věstníku veřejných zakázek, resp. do Ústředního věstníku Evropské unie (srov. § 212
zákona). Tyto informační systémy jsou monitorovány širokým okruhem dodavatelů nejen z České
republiky, ale i jiných členských zemí EU, a potenciál, že by se v takovém případě soutěže
o veřejné zakázky účastnil širší okruh dodavatelů než v případě postupu zvoleného obviněným
a že by z tohoto širšího okruhu dodavatelů mohl vzejít jiný dodavatel než vybraný dodavatel, je
tedy nesporný. Úřad proto konstatuje, že dovodil rovněž naplnění druhého znaku skutkové
podstaty přestupku obviněného podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, tedy že uvedený postup
obviněného mohl ovlivnit výběr dodavatele.
121. Úřad rovněž konstatuje, že byl u šetřených veřejných zakázek naplněn i třetí znak skutkové
podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, když uzavřením smluv VZ 1, VZ 4, VZ 7,
VZ 8 a VZ 9, případně vystavením objednávek VZ 2, VZ 3, VZ 5 a VZ 6 došlo k zadání veřejných
zakázek.
K pokračování v přestupku
122. Podle § 7 zákona o přestupcích platí, že pokračováním v přestupku se rozumí takové jednání,
jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují skutkovou podstatu stejného
přestupku, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou souvislostí
časovou a souvislostí v předmětu útoku. Aby Úřad mohl posoudit postup obviněného jako
pokračování v přestupku, musí být všechny podmínky uvedené v § 7 zákona o přestupcích
splněny kumulativně, neboť každá z těchto podmínek tvoří nedílnou součást závěru
o pokračování protiprávního jednání více útoky.
123. První podmínkou je, aby jednotlivé dílčí útoky naplňovaly skutkovou podstatu stejného
přestupku. V posuzované věci jde, jak bylo řečeno výše, o postup obviněného spočívající
v úplatném pořízení úklidových služeb mimo režim zákona. Úřad výše v odůvodnění tohoto
rozhodnutí dovodil, že šetřené veřejné zakázky jsou nadlimitními veřejnými zakázkami na služby.
Zadání šetřených veřejných zakázek mimo postup zákona pak tedy představuje jednotlivý dílčí
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
třída Kpt. Jaroše 1926/7, 602 00 Brno
IČO: 65349423, T: +420 542 167 111, ID DS: fs2aa2t
59 / 67
uohs.gov.cz
útok naplňující skutkovou podstatu přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, jelikož
obviněný porušil § 2 odst. 3 zákona, když zadal šetřené veřejné zakázky bez provedení
odpovídajícího zadávacího řízení nebo jiného možného postupu předvídaného v § 2 odst. 3
zákona, přičemž tím mohl ovlivnit výběr dodavatele. Zadání šetřených veřejných zakázek lze tedy
považovat za jednotlivé dílčí útoky, které naplnily skutkovou podstatu přestupku podle § 268
odst. 1 písm. a) zákona.
124. Druhou podmínkou je, aby jednotlivé dílčí útoky byly vedeny jednotným záměrem. K pojmu
jednotný záměr Úřad odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“)
č. j. 1 As 49/2012-33 ze dne 15. 8. 2012, v němž se uvádí, že „dle trestněprávní doktríny je
rozhodujícím znakem pokračování v trestném činu, jenž jej odlišuje od opakování trestného činu,
že jednotlivé útoky, z nichž každý naplňuje znaky téhož trestného činu, jsou po subjektivní
stránce spojeny jedním a týmž záměrem v tom smyslu, že pachatel již od počátku zamýšlí aspoň
v nejhrubších rysech i další útoky a že po objektivní stránce se tyto jednotlivé útoky jeví jako
postupné realizování tohoto jediného záměru“. Úřad konstatuje, že zadání šetřených veřejných
zakázek bylo zastřešeno jednotným záměrem obviněného spočívajícím v zajištění pravidelného
úklidu na jeho pracovištích; a to bez provedení zadávacího řízení nebo jiného možného postupu
předvídaného § 2 odst. 3 zákona.
125. V posuzované věci je splněna i třetí podmínka, a to, že jednotlivé dílčí útoky jsou spojeny
stejným nebo podobným způsobem provedení. Obviněný všechny dílčí útoky realizoval shodně,
když zadal šetřené veřejné zakázky bez provedení zadávacího řízení.
126. V posuzované věci je naplněn i znak blízké časové souvislosti mezi jednotlivými dílčími útoky.
K požadavku blízké časové souvislosti Úřad předně obecně odkazuje na rozsudek
č. j. 4 Ads 123/2013-23 ze dne 7. 2. 2024, ve kterém NSS uvedl: „Obecně přitom (z časového
hlediska) platí, že čím delší je celková doba pokračující trestné činnosti, čím větší je počet
dílčích útoků během ní spáchaných a čím vyšší je škoda způsobená obviněným na majetku
poškozených, tím delší může být i doba mezi jednotlivými útoky, aniž by to bránilo závěru, že jde
o pokračování v trestném činu. (Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2003,
sp. zn. 6 Tdo 1314/2003). (…) stávající soudní praxe obecně vychází z toho, že zákonem
požadovaná blízká časová souvislost bude zpravidla přerušena tam, kde pachatel na několik
měsíců ustane v páchání trestné činnosti. Ani tento výklad však nelze aplikovat dogmaticky
bez zřetele k okolnostem projednávaného případu. V každé konkrétní věci je totiž nutno zkoumat
zejména to, v čem posuzovaná trestná činnost spočívala a další skutkové aspekty jejího
spáchání. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 3 Tdo 1134/2010).“ Úřad
shrnuje, že smlouva VZ 1 byla uzavřena dne 20. 12. 2022, objednávka VZ 2 byla vystavena dne
6. 1. 2023, objednávka VZ 3 byla vystavena dne 3. 2. 2023, smlouva VZ 4 byla uzavřena dne
8. 2. 2023, objednávka VZ 5 byla vystavena dne 9. 2. 2023, objednávka VZ 6 byla vystavena dne
24. 2. 2023, smlouva VZ 7 byla uzavřena dne 10. 7. 2023, smlouva VZ 8 byla uzavřena dne 20. 11.
2023 a smlouva VZ 9 byla uzavřena dne 22. 12. 2023. Z uvedených dat je patrno, že šetřené
veřejné zakázky byly zadány v průběhu cca jednoho roku a že mezi daty uzavření jednotlivých
veřejných zakázek jsou odstupy v řádu dnů, maximálně měsíců, přičemž nejdelší časová
prodleva činila cca 5 měsíců (odstup mezi zadáním VZ 6 a VZ 7). S ohledem na to nelze v šetřené
věci dovodit nenaplnění, resp. neexistenci blízké časové souvislosti mezi jednotlivými dílčími
útoky. Úřad konstatuje, že časové rozestupy mezi šetřenými smlouvami či objednávkami
odpovídají postupnému řešení potřeb obviněného v souvislosti se zajištěním úklidových služeb
na jednotlivých pracovištích obviněného; nejedná se proto o časové přerušení, které by svědčilo
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
třída Kpt. Jaroše 1926/7, 602 00 Brno
IČO: 65349423, T: +420 542 167 111, ID DS: fs2aa2t
6 0 / 67
uohs.gov.cz
o ukončení nebo přerušení protiprávního jednání obviněného. Jednotlivé šetřené smlouvy
a objednávky tak představují časově navazující kroky směřující k dosažení téhož výsledku, tj.
zajištění úklidových služeb na pracovištích obviněného.
127. Pátou podmínkou je skutečnost, že jednotlivé dílčí útoky musí být spojeny souvislostí
v předmětu útoku. Úřad k tomu uvádí, že v šetřeném případě všech devět dílčích útoků
spáchaných obviněným směřovalo proti stejnému zákonem chráněnému zájmu, kterým je
zajištění řádné soutěže o veřejnou zakázku, resp. řádný výběr dodavatele.
128. S ohledem na výše uvedené Úřad uzavírá, že postup obviněného v posuzované věci kumulativně
naplnil všechny znaky pokračování v přestupku ve smyslu § 7 přestupkového zákona.
129. V návaznosti na výše uvedené Úřad dospěl k závěru, že se obviněný dopustil pokračování
v přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel pravidlo pro zadání veřejné
zakázky stanovené v § 2 odst. 3 zákona, když v období od 20. 12. 2022 do 22. 12. 2023 zadal
šetřené veřejné zakázky bez provedení zadávacího řízení nebo jiného možného postupu
předvídaného v § 2 odst. 3 zákona, přičemž tím mohl ovlivnit výběr dodavatele.
130. Pro úplnost Úřad podotýká, že nepřehlédl skutečnost, že dne 3. 4. 2025 nabyla účinnosti novela
zákona, tj. zákon č. 69/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 215/2004 Sb., o úpravě některých
vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje, ve znění
pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „novela zákona“). V této souvislosti
Úřad připomíná, že je povinen zohlednit jakoukoli pozdější právní úpravu zákona či jeho
prováděcích právních předpisů a posoudit, zda je tato úprava pro obviněného příznivější;
uvedené vyplývá z § 2 odst. 1 zákona o přestupcích, podle něhož se odpovědnost za přestupek
posuzuje podle zákona účinného v době spáchání přestupku, podle pozdějšího zákona se
posuzuje jen tehdy, je-li to pro pachatele přestupku příznivější (uvedené pravidlo ostatně
vyplývá i z čl. 40 odst. Listiny základních práv a svobod). S ohledem na uvedené Úřad tedy
přistoupil k posouzení, zda není pro obviněného pozdější právní úprava obsažená v zákoně
po přijetí jeho novely příznivější než právní úprava obsažená v zákoně před přijetím jeho novely,
resp. zda je co do viny pro obviněného příznivější zákon ve znění novely.
131. Úřad v návaznosti na výše uvedené shrnuje, že ačkoli znění zákona účinné od 3. 4. 2025 zavádí
zvýšení limitů pro VZMR na služby z původní částky 2 mil. Kč bez DPH na 3 mil. Kč bez DPH,
uvedená změna nemá vliv na protiprávnost jednání obviněného, tj. zadání šetřených veřejných
zakázek mimo režim zadávacího řízení, ani na skutkovou podstatu přestupku § 268 odst. 1 písm.
a) zákona. Jelikož předpokládané hodnoty šetřených veřejných zakázek přesahují
předpokládanou hodnotu pro VZMR (i ve znění novely zákona), nepovažuje Úřad pozdější právní
úpravu pro obviněného za příznivější. K obdobnému závěru ostatně došel i předseda Úřadu ve
skutkově obdobném případu vedeném pod sp. zn. ÚOHS-R0094/2025/VZ.
132. S ohledem na skutečnosti shora uvedené v odůvodnění tohoto rozhodnutí Úřad rozhodl tak, jak
je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.
K výroku II. tohoto rozhodnutí
K uložení pokuty
133. Úřad posoudil postup obviněného a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení
pokuty podle § 268 odst. 5 zákona, neboť obviněný svým postupem podle výroku I. tohoto
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
třída Kpt. Jaroše 1926/7, 602 00 Brno
IČO: 65349423, T: +420 542 167 111, ID DS: fs2aa2t
61 / 67
uohs.gov.cz
rozhodnutí naplnil skutkovou podstatu pokračování v přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a)
zákona.
134. Odpovědnost za přestupek zaniká uplynutím promlčecí doby, která u přestupků podle § 268
zákona činí 5 let ve smyslu § 270 odst. 3 písm. a) zákona.
135. Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích počíná promlčecí doba běžet dnem následujícím po dni
spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání,
kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet
dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.
136. Podle § 31 odst. 2 písm. a) zákona o přestupcích počíná promlčecí doba u pokračujícího
přestupku běžet dnem následujícím po dni, kdy došlo k poslednímu dílčímu útoku.
137. V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda již neuplynula lhůta podle
§ 270 odst. 3 písm. a) zákona. Ke spáchání pokračování v přestupku uvedeného ve výroku I.
tohoto rozhodnutí došlo dne 22. 12. 2023, tj. dnem uzavření smlouvy VZ 9. Řízení o přestupku
bylo zahájeno doručením oznámení o zahájení správního řízení, tj. dne 27. 2. 2026. Z uvedeného
vyplývá, že promlčecí doba podle § 270 odst. 3 písm. a) zákona ve vztahu k projednávanému
pokračování v přestupku uvedenému ve výroku I. tohoto rozhodnutí dosud neuplynula
a odpovědnost obviněného za pokračování v přestupku uplynutím promlčecí doby nezanikla.
138. Podle § 268 odst. 5 zákona je-li naplněna skutková podstata přestupku podle odstavce 1
písm. a), c) nebo e) v souvislosti se zadáváním více veřejných zakázek tak, že jednání zadavatele
je pokračováním v přestupku, lze za takové pokračování v přestupku uložit pokutu do 10 %
součtu cen všech veřejných zakázek, v souvislosti s jejichž zadáváním došlo k porušení zákona,
nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li součet cen zjistit.
139. Úřad uvádí, že za pokračování v přestupku popsané ve výroku I. tohoto rozhodnutí lze
obviněnému uložit správní trest pokuty ve výši do 20 000 000 Kč, jelikož nelze zjistit součet
cen všech šetřených veřejných zakázek (mj. proto, že smlouva VZ 4 a smlouva VZ 9 byly sjednány
na dobu neurčitou a jsou stále plněny).
140. Podle § 37 písm. a), c), g) a i) zákona o přestupcích se při určení druhu správního trestu a jeho
výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku, k přitěžujícím a polehčujícím
okolnostem a u právnické nebo podnikající fyzické osoby k povaze její činnosti,
a u pokračujícího, trvajícího a hromadného přestupku k tomu, zda k části jednání, jímž byl
přestupek spáchán, došlo za účinnosti zákona, který za přestupek stanovil správní trest mírnější
než zákon, který byl účinný při dokončení tohoto jednání.
141. Podle § 38 zákona o přestupcích je povaha a závažnost přestupku dána zejména významem
zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem
a rozsahem následku přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty
skutečnosti citovaného ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu
k posuzovanému případu).
142. Pokud jde o význam pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň společenské škodlivosti
přestupku (tedy závažnosti) je dán také konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty
přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku tedy není hlavním kritériem jeho skutková
podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných
hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
třída Kpt. Jaroše 1926/7, 602 00 Brno
IČO: 65349423, T: +420 542 167 111, ID DS: fs2aa2t
6 2 / 67
uohs.gov.cz
nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek
NSS sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).
143. V rámci posouzení povahy a závažnosti (pokračování v) přestupku Úřad konstatuje, že
v šetřeném případě nedošlo k zákonem předvídanému postupu spočívajícímu v zadání šetřených
veřejných zakázek v zadávacím řízení dle zákona nebo jiným zákonem předvídaným postupem,
čímž došlo k porušení právem chráněného zájmu spočívajícího v zachování efektivní
hospodářské soutěže při zadávání veřejných zakázek. Právě tento právem chráněný zájem lze
považovat za esenciální předpoklad hospodárného vynakládání veřejných prostředků, jelikož jak
vyplývá z konstantní judikatury správních soudů či rozhodovací praxe Úřadu, prostřednictvím
férové hospodářské soutěže je dosahováno cíle a smyslu úpravy práva veřejných zakázek, tedy
efektivního vynakládání veřejných prostředků. Jinými slovy, jestliže je cílem zákona zajištění
hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání s veřejnými prostředky a jestliže zákon tohoto
cíle dosahuje především vytvářením podmínek pro to, aby smlouvy, jejichž plnění je hrazeno
z veřejných prostředků, byly zadavateli uzavírány při zajištění hospodářské soutěže
a konkurenčního prostředí mezi dodavateli (k tomu blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu sp. zn. 1 Afs 20/2008 ze dne 5. 6. 2008), je třeba jednání obviněného, který nepostupoval
při poptávání předmětu plnění v zadávacím řízení dle zákona nebo jiným zákonem předvídaným
postupem, označit (v šetřeném případě rovněž při zohlednění počtu jednotlivých dílčích útoků,
které tvoří pokračování v přestupku) za typově jedno z vůbec nejzávažnějších.
144. Úřad dále při zvažování výše pokuty přihlédl k následkům spáchání pokračování v přestupku.
Obviněný v daném případě nezákonným postupem omezil okruh potenciálních dodavatelů
veřejných zakázek, resp. negativně zasáhl do konkurenčního prostředí v daném odvětví. Přitom
nelze vyloučit, že nabídka jiného dodavatele mohla být pro obviněného ekonomicky výhodnější,
a tudíž že došlo k nehospodárnému výdeji veřejných prostředků.
145. Úřad jako polehčující okolnost zohlednil, že obviněný vybral dodavatele VZ 1 na základě výzvy k
podání nabídky adresované určitému okruhu dodavatelů a dodavatele VZ 7 rovněž na základě
výzvy k podání nabídky, která byla uveřejněna na profilu zadavatele. Dodavatele VZ 2, VZ 3, VZ
6 a VZ 9 pak obviněný vybral v rámci průzkumu trhu na základě nejnižší nabídkové ceny. Přestože
tedy obviněný nezadal šetřené veřejné zakázky zákonem předvídaným postupem, lze
konstatovat, že u většiny z nich prostřednictvím popsaných postupů zajistil alespoň určitou
úroveň hospodářské soutěže.
146. Při stanovení konkrétní výše sankce má Úřad povinnost rovněž zohlednit dobu, která uplynula
mezi spácháním přestupku a samotným potrestáním zadavatele za jeho spáchání. V této
souvislosti je nutné poukázat na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 123/2013-85 ze dne
9. 4. 2015, ve kterém Krajský soud uvedl, že: „(…) hledisko doby, jež uplynula mezi spácháním
správního deliktu a jeho potrestáním, je možným (a někdy nutným) korektivem při úvahách
ohledně výše pokuty, k němuž má být přihlédnuto na závěr těchto úvah; aplikace tohoto
korektivu má zamezit, aby výše pokuty, jinak řádně stanovena podle zákonem předepsaných
kritérií a kritérií nutně aplikovatelných i bez jejich výslovného vyjádření v zákoně (kritérium
přiměřenosti s ohledem na míru, ve které výše pokuty může působit pro delikventa likvidačně),
celkově nejevila znaky nepřiměřenosti s ohledem na prodlevu, která nastala mezi porušením
právní povinnosti a trestem, který za to byl uložen. V rámci správního trestání je totiž třeba
dostatečně silně vnímat, že časový horizont toho, kdy se účastníkovi řízení (delikventovi)
dostává konečného rozhodnutí ve věci, je neoddělitelnou součástí měřítek celkové spravedlnosti
řízení, a že čím je tento časový horizont delší, tím více se rozostřují kontury spravedlnosti jak v
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
třída Kpt. Jaroše 1926/7, 602 00 Brno
IČO: 65349423, T: +420 542 167 111, ID DS: fs2aa2t
6 3 / 67
uohs.gov.cz
očích účastníka řízení, tak i v obecném vnímání veřejností a veřejného mínění, což celkově
oslabuje důvěryhodnost státní moci. Je nepochybné, že s prodlužujícím se okamžikem
potrestání se relativizuje základní vztah mezi spáchaným deliktem a ukládanou sankcí a že
doba mezi porušením právní povinnosti a rozhodnutím o sankci má i bezprostřední vliv na účel
trestu, jehož má být uložením konkrétní sankce dosaženo.“ Při určení výše pokuty Úřad proto ve
prospěch obviněného zohlednil fakt, že ke spáchání pokračování v přestupku uvedeného ve
výroku I. tohoto rozhodnutí došlo dne 22. 12. 2023 (den uzavření smlouvy VZ 9), tj. před více
než dvěma lety. Vlivem časové prodlevy mezi spácháním pokračování v přestupku a jeho
potrestáním (vydáním rozhodnutí o sankci) totiž dochází k výraznému oslabení smyslu a účelu
trestu.
147. Úřad při stanovení výše pokuty neshledal žádné další polehčující okolnosti ani žádné přitěžující
okolnosti.
148. Úřad při stanovení výše pokuty dále přihlédl k povaze činnosti obviněného a v souladu s § 37
písm. i) zákona o přestupcích rovněž ověřil, že k žádné části jednání, jímž bylo pokračování
v přestupku spácháno, nedošlo za účinnosti zákona, který za přestupek stanovil správní trest
mírnější než zákon, který byl účinný při dokončení tohoto jednání.
149. Úřad se dále zabýval tím, zda pokračování v přestupku, za nějž je obviněnému nyní ukládán trest,
není v souběhu s dalšími přestupky obviněného. Při tomto posouzení Úřad vycházel z právní
úpravy obsažené v zákoně o přestupcích, jakož i z judikatury NSS. Rozšířený senát NSS v
rozsudku č. j. 5 As 98/2022-51 ze dne 9. 10. 2025 (dále jen „rozsudek NSS ze dne 9. 10. 2025“)
zdůraznil, že aktuálně účinné znění zákona o přestupcích představuje ucelený a předvídatelný
systém pravidel pro posuzování souběhu přestupků a jejich trestání, přičemž hmotněprávní
důsledky souběhu přestupků jsou úzce a neoddělitelně provázány s procesní úpravou
společného řízení a rozhodným mezníkem pro časové vymezení vícečinného souběhu přestupků
je okamžik zahájení řízení o některém z nich. Přestupek spáchaný až po zahájení řízení o jiném
přestupku již s tímto přestupkem netvoří souběh ve smyslu zákona o přestupcích, neboť
o takových přestupcích nelze podle § 88 odst. 3 zákona o přestupcích vést společné řízení. NSS
současně uvedl, že za této právní úpravy již není namístě vymezovat souběh přestupků analogií
z trestního práva, neboť zákonodárce otázku časového ohraničení souběhu řeší přímo a výslovně.
Rozšířený senát NSS se dále zabýval významem § 37 písm. b) zákona o přestupcích, podle něhož
se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k tomu, že o některém
z více přestupků, které byly spáchány jedním skutkem nebo více skutky, nebylo rozhodnuto ve
společném řízení. NSS dovodil, že toto ustanovení dopadá pouze na případy, kdy společné řízení
podle § 88 zákona o přestupcích mohlo a mělo být vedeno, avšak z určitého důvodu vedeno
nebylo. Naopak v situacích, kdy zákon o přestupcích vedení společného řízení výslovně vylučuje
(tedy právě u přestupků spáchaných po zahájení řízení o jiném přestupku podle § 88 odst. 3
zákona o přestupcích), nelze § 37 písm. b) zákona o přestupcích chápat jako prostředek
k dodatečnému zohlednění jiných přestupků obviněného při ukládání správního trestu.
V takových případech by uplatnění zásady absorpce bylo v rozporu se zjevně projeveným
úmyslem zákonodárce, který přestupky spáchané po zahájení řízení o jiném přestupku záměrně
vyňal z režimu společného projednání a úhrnného trestání.
150. Na základě výše uvedených východisek Úřad posoudil, zda v projednávané věci existuje důvod
přihlédnout k jiným souběžným přestupkům obviněného ve smyslu § 37 písm. b) zákona
o přestupcích, o nichž nebylo rozhodnuto spolu s právě projednávaným přestupkem
ve společném řízení, ačkoliv to podle zákona o přestupcích přicházelo v úvahu. Úřad uvádí, že
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
třída Kpt. Jaroše 1926/7, 602 00 Brno
IČO: 65349423, T: +420 542 167 111, ID DS: fs2aa2t
6 4 / 67
uohs.gov.cz
šetřené pokračování v přestupku, není v souběhu s dalším přestupkem či přestupky obviněného,
proto se § 37 písm. b) zákona o přestupcích v projednávané věci neuplatní.
151. Úřad se rovněž zabýval tím, zda pokračování v přestupku, za nějž je obviněnému nyní ukládán
trest, není spácháním dalšího přestupku obviněným opakovaně. Při tomto posouzení Úřad
vycházel z právní úpravy obsažené v přestupkovém zákoně, jakož i z rozsudku NSS ze dne
9. 10. 2025, podle něhož je „okamžikem rozhodným pro posouzení, zda došlo k vícečinnému
souběhu přestupků, již zahájení přestupkového řízení o jednom z přestupků. Byť o pravé recidivě
lze i v přestupkovém právu hovořit pouze v případech, kdy pachatel spáchal další přestupek
poté, co byl pravomocně shledán odpovědným za přestupek jiný, za jakousi nepravou recidivu
lze patrně s ohledem na dikci § 88 odst. 3 ve spojení s § 40 písm. c) zákona o odpovědnosti za
přestupky považovat nejen situaci, kdy pachatel spáchal další přestupek poté, co byl shledán
odpovědným za jiný přestupek nepravomocně, ale již pokud jej spáchal poté, co bylo zahájeno
řízení o jiném jeho přestupku. (…) S tím souvisí i jiná úprava ukládání trestů za přestupky, které
podle zákona o odpovědnosti za přestupky v souběhu nejsou. Takové přestupky tudíž ani
nevyžadují uložení »souhrnného« trestu podle zásad, jež jsou naopak jako úhrnný správní trest
stanoveny v § 41 zákona o odpovědnosti za přestupky výlučně pro případy, kdy o více
přestupcích, spáchaných ať již v jednočinném nebo vícečinném souběhu je, nebo alespoň mělo
být [§ 37 písm. b) a § 43 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky] vedeno společné řízení.
Tyto zásady obdobně jako u výše zmiňovaného § 43 odst. 1 trestního zákoníku nespočívají
výlučně v použití absorpční metody. Ta může být doplněna a modifikována při určení horní
hranice sazby pokuty metodou asperační, a pokud jde o druhy správních trestů, metodou
kumulační.“
152. Na základě výše uvedených východisek Úřad posoudil, zda je v projednávané věci důvod
přihlédnout k jiným přestupkům obviněného ve smyslu § 88 odst. 3 ve spojení s § 40 písm. c)
přestupkového zákona, tj. zda pokračování v přestupku, za nějž je obviněnému nyní ukládán
trest, bylo spácháno po zahájení řízení o jiném přestupku opakovaně. Úřad konstatuje, že
z úřední činnosti zjistil, že pokračování v přestupku uvedenému ve výroku I. tohoto rozhodnutí
nepředcházelo žádné zahájení řízení o přestupku obviněného. Úřad tak konstatuje, že obviněný
neporušil zákon opakovaně a v nyní posuzovaném případě se nedopustil recidivy.
153. Úřad při stanovení výše pokuty dále přihlédl i k ekonomické situaci obviněného, neboť vychází
z maximy, že není přípustné uložit takovou pokutu, která má likvidační charakter v tom smyslu,
že by „zmařila“ samu ekonomickou podstatu obviněného. Ze schváleného rozpočtu obviněného
na rok 202622 Úřad zjistil, že obviněný v roce 2026 hospodaří s plánovanými daňovými příjmy
ve výši 2 000 tis. Kč a nedaňovými příjmy ve výši 132 500 tis. Kč. Úřad konstatuje, že
stanovenou výši pokuty nelze vzhledem k finančním prostředkům, kterými obviněný disponuje,
považovat za nepřiměřeně zasahující ekonomickou situaci obviněného (a v tomto smyslu
nespravedlivou).
154. V souvislosti s právě uvedeným je třeba mít dále na paměti, že pokuta uložená obviněnému za
nedodržení pravidel stanovených zákonem má splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti,
a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci
preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem
v souladu. Úřad uvádí, že peněžitá sankce ze své podstaty vždy představuje nepříznivý zásah
22
Úřad dodává, že rozpočet obviněného na rok 2026 je veřejně dostupný na https://monitor.statnipokladna.gov.cz/ucetnijednotka/00018562/prehled?rad=t&obdobi=2603.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
třída Kpt. Jaroše 1926/7, 602 00 Brno
IČO: 65349423, T: +420 542 167 111, ID DS: fs2aa2t
6 5 / 67
uohs.gov.cz
do majetkové sféry pachatele přestupku, který je spojen s úbytkem finančních prostředků, které
mohly být případně investovány jinam. Korektivem tu tedy nemůže být tento nepříznivý zásah
samotný, ale až situace, kdy by tento zásah nabyl likvidačního charakteru. Závěrem tedy Úřad
k výši pokuty konstatuje, že uložená pokuta naplňuje dostatečně obě shora zmíněné funkce, aniž
by se zároveň jednalo o pokutu likvidační.
155. S ohledem na výše uvedené Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.
156. Pokuta uložená ve výroku II. tohoto rozhodnutí je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci
tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu v Praze zřízený u České národní banky číslo 375467724011/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.
K výroku III. tohoto rozhodnutí – náklady řízení
157. Podle § 93 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích se ve výrokové části rozhodnutí o přestupku,
kterými je obviněný uznán vinným, kromě náležitostí podle správního řádu uvede výrok
o náhradě nákladů řízení.
158. Správní orgán podle § 95 odst. 1 zákona o přestupcích uloží obviněnému, který byl uznán vinným,
povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Pokud bylo rozhodnutí o přestupku zrušeno
jiným orgánem veřejné moci a tato skutečnost má za následek nesplnění podmínek pro uložení
náhrady nákladů řízení, správní orgán nahrazené náklady vrátí.
159. Vzhledem k tomu, že zákon o přestupcích v současné době náklady řízení blíže neupravuje, musel
Úřad vycházet z obecného právního předpisu, kterým je správní řád.
160. Podle § 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán povinnost nahradit náklady řízení paušální
částkou účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Podle citovaného
ustanovení správního řádu výši paušální částky nákladů řízení stanoví prováděcí právní předpis.
Tímto předpisem je vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které
správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „vyhláška“), která v § 6 odst. 1 stanoví, že paušální částka nákladů správního
řízení, které účastník vyvolal porušením své právní povinnosti, činí 2 500 Kč.
161. Jelikož v daném případě Úřad zahájil řízení o přestupcích, příp. pokračování v přestupku z moci
úřední, neboť dospěl k závěru, že se obviněný dopustil přestupků, příp. pokračování v přestupku
je zřejmé, že řízení bylo vyvoláno porušením právní povinnosti obviněného a Úřad je tedy
povinen obviněnému uložit náhradu nákladů řízení ve výši stanovené vyhláškou. Z tohoto
důvodu Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.
162. Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 1924825621/0710, variabilní symbol 2026000146.
POUČENÍ
Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro
ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce
veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 602 00 Brno. Včas podaný rozklad má
odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
třída Kpt. Jaroše 1926/7, 602 00 Brno
IČO: 65349423, T: +420 542 167 111, ID DS: fs2aa2t
6 6 / 67
uohs.gov.cz
písm. b) zákona zasílají Úřadu výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva
podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.
otisk úředního razítka
Mgr. Markéta Dlouhá
místopředsedkyně
Adresát/i
Státní veterinární správa, Slezská 100/7, Vinohrady, 120 00 Praha 2
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
třída Kpt. Jaroše 1926/7, 602 00 Brno
IČO: 65349423, T: +420 542 167 111, ID DS: fs2aa2t
67 / 67
uohs.gov.cz