Pod vysvětlivkou 1) položky „Subkritérium – prostý součet bodů“ je pak níže uvedeno: „Prostý součet bodů získaných za jednotlivé aspekty hodnocené v rámci subkritéria. Tato hodnota slouží jako vstupní hodnota pro další operace prováděné dle pravidel pro hodnocení definovaných v zadávacích podmínkách (viz kapitola 7).“
Pod vysvětlivkou 2) položky „Subkritérium – prostý součet * váha subkritéria / 100“ je níže uvedeno: „Prostý součet bodů získaných za jednotlivé aspekty hodnocené v rámci subkritéria vynásobený zlomkem, v jehož čitateli je váha daného subkritéria a ve jmenovateli číslo 100. Tato operace je popsána v pravidlech pro hodnocení definovaných v zadávacích podmínkách na str. 7.“
Pod vysvětlivkou 3) položky „Subkritérium – bodový zisk přepočtený podle váhy subkritéria“ se uvádí: „Bodový zisk subkritéria vynásobený koeficientem pro normování 5). Tato operace je prováděna v souladu se stanovenými váhami subkritérií v kapitole 7.2.2 na str. 6 zadávací dokumentace.“
133. V posledně zmíněném řádku „Subkritérium – bodový zisk přepočtený podle váhy subkritéria“ jsou tedy zaznamenány bodové hodnoty, které zadavatel získal po aplikaci předmětného sporného koeficientu pro normování, tzn. matematickou operací spočívající v tom, že hodnotou koeficientu pro normování (určeného pro každé jednotlivé subkritérium zvlášť) vynásobil u daného dodavatele hodnotu získanou po vynásobení prostého součtu bodů obdržených za jednotlivé aspekty hodnocené v rámci subkritéria zlomkem, v jehož čitateli je váha daného subkritéria a ve jmenovateli číslo 100, tj. u dané nabídky vynásobil koeficientem pro normování daného subkritéria hodnotu uvedenou v tabulce o řádek výše.
134. Přímo ve zprávě o hodnocení nabídek zadavatel povahu, důvody pro aplikaci a popis způsobu určení tohoto koeficientu pro normování objasňuje v textu pod vysvětlivkou 5):
„Koeficienty pro výpočet bodového zisku za subkritéria, přepočtený podle váhy subkritéria stanovené v pravidlech pro hodnocení nabídek, jsou zachyceny v následující tabulce.
Výše uvedený výpočet koeficientu pro normování bodového zisku subkritéria dle váhy subkritéria vychází z následujících skutečností uvedených v pravidlech pro hodnocení nabídek (kapitole 7 zadávací dokumentace):
Zadavatel jednoznačně definoval, jaká subkritéria budou hodnocena v rámci hodnocení technické úrovně nabízeného řešení (úvodní sloupec), a jakou budou mít tato subkritéria v rámci hodnocení váhu (sloupec D).
Dále zadavatel rovněž v rámci každého subkritéria jednoznačně definoval aspekty, které budou předmětem hodnocení a stanovil 4 bodovou stupnici pro hodnocení těchto aspektů. Vymezení a počet aspektů hodnocených v rámci subkritéria nijak nesouvisí s jejich váhou (sloupce A-C) a subkritéria mají aspekty definovány v takovém počtu, aby umožnili zadavateli hodnotit veškeré podstatné aspekty nabídek v rámci daného subkritéria.
Aby mělo subkritérium v rámci kritéria hodnocení Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení zadavatelem definovanou váhu, je nutné jej tzv. na tuto váhu normovat. Tj. musí být pro každé subkritérium stanoven takový koeficient (sloupec E), kterým když se vynásobí přepočtený bodový zisk za subkritérium, tak bude tento výsledek odpovídat váze daného subkritéria. Bez této operace by zadavatel nedostál pravidlům definovaným zadávací dokumentací, protože by váhu subkritéria stanovoval počet aspektů, nikoliv jemu stanovená váha v zadávacích podmínkách.“
135. V rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 4. 2021 pak zadavatel na opakovanou námitku v této věci dále blíže vysvětluje, že bodová hodnocení jsou normována na základě tabulky uvedené na str. 6 dílčí zadávací dokumentace, přičemž uvádí:
„Z této tabulky je zcela jednoznačné, že zadavatel stanovil jednotlivým subkritériím váhu. Zadavatel pak v textovém popise nijak nepopsal vzorec pro normování získaného bodového hodnocení dle stanovené váhy subkritéria, protože by duplicitně uváděl informaci již obsaženou ve výše uvedené tabulce. To je dáno především tím, že promítnout do bodové hodnoty váhu lze jen jediným možným způsobem, označovaným jako tzv. normování. Jedná se o matematickou operaci.
Pro úplnost zde zadavatel rekapituluje také vysvětlení postupu při normování, které již bylo obsaženo v předešlé odpovědi stěžovateli. Stěžovatel ve své námitce směšuje proces normování bodových výsledků subkritérií s krokem v hodnocení, který stanoví, že:
‘V rámci subkritéria budou u hodnocené nabídky sečteny dosažené body u jednotlivých aspektů. Bodové hodnocení nabídek v daném subkritériu se přepočítá s ohledem na váhu daného subkritéria tak, že se vynásobí zlomkem, v jehož čitateli bude váha daného subkritéria a ve jmenovateli číslo 100.‘
Uvedený krok však není transformací bodového hodnocení dle váhy subkritéria, neboť by takto získané bodové hodnocení neměla váhu, kterou zadavatel v zadávacích podmínkách jednoznačně stanovil v rámci kritéria Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení (viz tabulka uvedená výše nebo kapitola 7 Pravidla pro hodnocení nabídek v zadávací dokumentaci).
Zadavatel jednoznačně definoval, jaká subkritéria budou hodnocena v rámci hodnocení technické úrovně nabízeného řešení, a jakou budou mít tato subkritéria v rámci hodnocení váhu.
Dále zadavatel rovněž v rámci každého subkritéria jednoznačně definoval aspekty, které budou předmětem hodnocení, a stanovil 4 bodovou stupnici pro hodnocení těchto aspektů. Vymezení a počet aspektů hodnocených v rámci subkritéria nijak nesouvisí s jejich váhou a subkritéria mají aspekty definovány v takovém počtu, aby umožnili zadavateli hodnotit veškeré podstatné aspekty nabídek v rámci daného subkritéria.
Aby mělo Subkritérium v rámci kritéria hodnocení Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení zadavatelem definovanou váhu, je nutné jej tzv. na tuto váhu normovat. Bez této operace by zadavatel nedostál pravidlům definovaným zadávací dokumentací, protože by váhu subkritéria stanovoval počet aspektů, nikoliv jemu stanovená váha v zadávacích podmínkách.
(…)
Z předešlé tabulky výše [tabulka uvedená v bodě 134. odůvodnění tohoto rozhodnutí – pozn. Úřadu] je tak (viz sloupec C) patrné, že bez provedení normování by zadavatel nepostupoval v souladu s jím definovanými pravidly a subkritéria by měla váhu stanovenou počtem hodnocených aspektů. Tj. není pravdivé tvrzení, že zadavatel provedl normování bodových hodnot nad rámec jím stanovených pravidel pro hodnocení. (…)“
136. Navrhovatel se zdůvodněním zadavatele nesouhlasí. Navrhovatel zejména argumentuje, že zadávací dokumentace (včetně zadavatelem odkazované tabulky ze str. 6 dílčí zadávací dokumentace) sice obsahuje stanovenou váhu subkritérií, avšak „nikde jasně nestanoví, že by mělo docházet k nějakému normování bodové hodnoty daného subkritéria s ohledem na skutečnost, že v rámci subkritérií byl hodnocen různý počet aspektů a za každé subkritérium mohl být tedy ve svém důsledku získán různý počet bodů.“ Navrhovatel poukazuje na to, že zadavatel v zadávací dokumentaci explicitně stanovil pouze pravidlo (vzorec) spočívající v tom, že „bodové hodnocení nabídek v daném subkritériu se přepočítá s ohledem na váhu daného subkritéria tak, že se vynásobí zlomkem, v jehož čitateli bude váha daného subkritéria a ve jmenovateli číslo 100.“ Dle navrhovatele je zřejmé, že v zadávací dokumentaci stanovená pravidla pro hodnocení „nikde neobsahují pravidlo, dle kterého by měl být celkový bodový zisk v rámci daného subkritéria upraven hned dvěma pravidly, jak dovozuje zadavatel. Nejprve by měla být určena váha kritéria a následně by mělo dojít k normování bodového zisku. Tento postup a pravidla v zadávacím dokumentu jednoduše obsažena nejsou a ani žádným výkladem je nelze dovodit, pokud výkladem nebudeme sledovat předem určený a definovaný cíl, který nám vyhovuje.“ Zadavatel tedy namísto hodnocení podle zadávacích podmínek stanovených v Pravidlech pro hodnocení nabídek na str. 7 (na které se i sám odkazuje ve zprávě o hodnocení nabídek) postupoval v rozporu s jím stanoveným postupem a vytvořil zcela nový postup, který zřejmě odpovídá jeho intepretaci zadávacích podmínek, jejichž text a obsah ovšem takovou interpretaci neumožnuje. (…) Zadavatel je veden ideou, že musí normovat bodové zisky, aby byla váha subkritérií porovnatelná. To měl ovšem zadavatel jasně a předem vymezit v zadávacích podmínkách, není možné dodatečně měnit podmínky pro hodnocení. Jak navrhovatel ve svých námitkách uvedl, je to zadavatel, kdo nese plnou odpovědnost za zadávací podmínky. Byl to zadavatel, kdo určil, jaká budou subkritéria, jaké a jaký počet aspektů bude v rámci každého subkritéria hodnocen, a tedy jaký maximální bodový zisk může být za dané subkritérium udělen. Právě tato skutečnost mohla mít vliv i na stanovení váhy subkritéria. (…) Navrhovatel má za to, že pokud zadavatel chtěl použít určitý postup při hodnocení, měl ho jasně popsat tak, aby nebyly ohledně způsobu hodnocení žádné pochybnosti. Jakékoliv další doplňování procesu hodnocení a další ‚matematické operace‘ představuje netransparentní postup zadavatele, které je v rozporu se zákonem.“
137. Po zvážení všech okolností a argumentace obou stran Úřad uvádí, že nelze souhlasit s navrhovatelem v tom, že zadavatel v tomto sporném ohledu postupoval netransparentně a v rozporu se zákonem.
138. Zadavatel při hodnocení nabídek zvolil výše představený výklad stanovených pravidel pro hodnocení nabídek, který následně při hodnocení nabídek skutečně uplatnil a svůj postup vycházející z jím zvoleného výkladu pravidel pro hodnocení nabídek podrobně a srozumitelně popsal ve zprávě o hodnocení nabídek. Dle Úřadu zadavatelův postup, tj. normování bodové hodnoty subkritéria s ohledem na různý počet hodnocených aspektů v každém subkritériu určeným koeficientem na v zadávacích podmínkách jasně stanovenou určitou váhu tohoto subkritéria (tak, aby výsledná váha/poměr mezi všemi subkritérii odpovídala v zadávacích podmínkách stanovené váze), byl učiněn v souladu a v mezích stanovených pravidel pro hodnocení (kapitola 7. dílčí zadávací dokumentace), jelikož má logickou oporu a jednoznačný základ již v jasně stanovených váhách jednotlivých subkritérií hodnocení (tabulka na str. 6 dílčí zadávací dokumentace). Když zadavatel takto stanovil váhu jednotlivých subkritérií, zahrnul tím (implicitně) do zadávacích podmínek matematické vztahy a výpočetní operace, které jsou z logiky věci nezbytné k tomu, aby váha jednotlivého subkritéria skutečně i v aplikační praxi byla při hodnocení zohledněna tak, jak byla předem stanovena. Nelze tedy přisvědčit tvrzení navrhovatele, že by zadavatel provedl bodové normování nad rámec jím stanovených pravidel pro hodnocení.
139. Zadavatelem aplikovaný postup představuje dle Úřadu transparentní variantu postupu, již proto, že se jedná o jediný výklad zadávacích podmínek, který se ve svém důsledku neodklání od zcela zásadního parametru v tomto případě stanoveného způsobu hodnocení nabídek, tedy jasně určených vah jednotlivých subkritérií dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“. Již ze skutečnosti určení jednotlivých vah mezi danými subkritérii pramení rovněž vztahy, které musí mezi těmito subkritérii panovat. Úřad tak považuje za rozhodné, že provedené normování svými dopady nikterak nejde nad rámec stanovených pravidel, naopak tento krok vede k docílení předpokládaného stavu, kdy v zadávacích podmínkách stanovená váha daného subkritéria bude ve výsledku skutečně zachována. V opačném případě – bez použití tzv. koeficientu pro normování – by výsledek hodnocení de facto reálně neodpovídal stanoveným vahám jednotlivých subkritérií, tudíž již z matematické logiky je zřejmá nezbytnost takového postupu, a rovněž by bez této výpočetní operace parametr váhy daného subkritéria stanovený v zadávacích podmínkách nebyl v podstatě relevantní a v rozporu se zněním stanovených zadávacích podmínek o váze jednotlivých subkritérií by tudíž daná subkritéria měla váhu určenou počtem hodnocených aspektů, a nikoliv váhu stanovenou v zadávacích podmínkách. Pokud by zadavatel početní operace související s daným koeficientem pro normování neprovedl a přepočtení získaných bodů na stanovenou váhu v daném subkritériu by spočívalo toliko v kroku - prostý součet bodů * váha subkritéria / 100 - vedlo by to k jedinému, a to k situaci, že namísto stanovených vah (30 %, 20 %, 10 %, 10 % a 30 %) by váhy jednotlivých subkritérií byly v odlišném poměru (37,50 %, 14,29 %, 8,93 %, 7,14 % a 32,14 %), což by evidentně vedlo pouze k tomu, že v zadávacích podmínkách jednoznačně stanovené váhy daných subkritérií by nebyly v praxi naplněny a kvalita nabídek by tak v tomto dílčím hodnotícím kritériu byla hodnocena v jiném než od počátku stanoveném a předvídatelném poměru.
140. Pokud jde o argumentaci navrhovatele, že zadavatel je odpovědný za jím stanovené zadávací podmínky a pokud zadávací dokumentace připouští rozdílný výklad, nemůže interpretační nejistota stíhat žádného z uchazečů, Úřad uvádí, že i případná nejistota ve výkladu zadávacích podmínek (co se týče zadavatelem zvoleného postupu při hodnocení nabídek) v tomto případě nebyla jakkoliv způsobilá stíhat žádného z uchazečů, ani nevedla žádným způsobem k tíži (újmě) dodavatelů. V tomto ohledu ani případný odlišný výklad zadávacích podmínek (tedy pokud by žádné „normování bodového hodnocení“ neproběhlo) nebyl způsobilý k jakémukoliv ovlivnění dodavatelů v koncipování nabídek. Faktor přítomnosti “normování” nijak nemohl ovlivnit dodavatele při přípravě nabídek, neboť se nijak nedotýká požadavků zadavatele na to, jak měli dodavatelé koncipovat své nabídky (tak, aby co nejlépe uspěli), včetně toho, jaké elementy nabízeného plnění budou předmětem hodnocení, ani předmětný postup zadavatele (jím aplikovaný výklad zadávacích podmínek) neměl a ani nemohl mít v tomto případě žádný vliv na výběr nejvhodnější nabídky, resp. úspěch jakéhokoliv z dodavatelů při hodnocení nabídek, když ve svém důsledku vedl ke zcela drobným, marginálním změnám v počtu přidělených bodů, které se u jednotlivých nabídek pohybovaly v řádu desetin a setin bodů (viz následující odstavec). Z čehož důvodu dle Úřadu ani nelze na zde šetřený případ vztáhnout navrhovatelem odkazovaný rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Ca 3/2009 ze dne 10. 3. 2011, z nějž navrhovatel cituje: “Pokud zadávací dokumentace […] objektivně připouští rozdílný výklad, nemůže taková interpretační nejistota stíhat žádného z uchazečů, ale zadavatele samotného.“ Navrhovatelem odkazovaný případ se týkal posouzení zákonnosti rozhodnutí o vyloučení uchazeče o veřejnou zakázku ze zadávacího řízení, kdy důvodem pro vyloučení bylo nesplnění “sporné” zadávací podmínky týkající kvalifikačních předpokladů a navrhovatelem dovolávaná interpretační nejistota se tak týkala v zadávací dokumentaci stanovených zadavatelových požadavků na zpracování nabídek a předmětná interpretační nejistota zadávacích podmínek stíhala dodavatel tím, že vedla k vyloučení dodavatele z účasti v zadávacím řízení, avšak zde posuzovaná otázka je zcela odlišná, v tomto případě se týká transparentnosti postupu zadavatele při hodnocení nabídek, konkrétně normování bodového hodnocení, kterým nejsou požadavky kladené zadavatelem na zpracování nabídek, ani následné vyhodnocení jejich naplnění jakkoliv reálně dotčeny. Právě uvedené se vztahuje i na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 86/2008-222 ze dne 25. 3. 2009, který navrhovatel v návrhu k této věci rovněž cituje.
141. Rovněž v kontextu této námitky se nabízí úvaha, že i pokud by snad Úřad shledal, že se jednalo o nezákonný postup, zda by vůbec mohla být naplněna podmínka pro uložení nápravného opatření dle § 263 odst. 2 zákona spočívající v existenci alespoň potenciálního vlivu na výběr dodavatele, tedy zda případné pochybení zadavatele ovlivnilo nebo alespoň mohlo ovlivnit výběr dodavatele, neboť i když uvážíme situaci, že bychom spornou matematickou operaci přepočtení zisku bodů v subkritériích podle váhy daného subkritéria (nebo-li tzv. koeficientu pro normování) vůbec neaplikovali a v každém subkritériu by se tak váha daného subkritéria zohlednila pouze výpočtem – prostý součet obdržených bodů * váha subkritéria / 100 – na výsledném pořadí nabídek by to ani potenciálně nemohlo mít žádný vliv. Pro žádnou z hodnocených nabídek (ani pro nabídku, která se celkově umístila jako druhá nejvýhodnější, ani pro nabídku navrhovatele) by to neznamenalo žádný rozhodný bodový zisk a tento postup by nebyl jakkoliv způsobilý mít vliv na výsledné umístění nabídky vybraného dodavatele na prvním místě. Stále by tím totiž nijak nebylo dotčeno pravidlo o 50 % redukci celkově obdržených bodů v daném hodnotícím kritériu za každý aspekt ohodnocený 1 bodem; vzhledem k tomu, že daná situace nastala u každé nabídky vyjma nabídky vybraného dodavatele, a to hned několikanásobně, nabídka vybraného dodavatele se v každém uvažovaném případě v rámci kritéria hodnocení „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“ umístí na prvním místě pořadí, získá tak v tomto kritériu po přepočtu dle váhy kritéria 50 bodů, kdežto všem ostatním nabídkám bude přiřazen počet bodů řádově nižší, a to v jednotkách a desetinách bodů, na čemž se nic nezmění, ať již aplikujeme tzv. koeficient pro normování či nikoliv. Například navrhovatel, jehož nabídka se umístila v tomto kritériu jako další v pořadí, by bez aplikace tzv. koeficientu pro normování obdržel za dané kritérium pouze o cca setiny vyšší bodový zisk (tj. namísto 5,66 bodů by si připsal 5,8 bodů). Rovněž dodavatel Techniserv, jehož nabídka se v celkovém hodnocení za obě hodnotící kritéria umístila jako druhá v pořadí, by si při neaplikování tzv. koeficientu pro normování v kritériu „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“ připsal rozdílné body pouze v řádu setin a desetin (konkrétně namísto 0,3 bodů by se jednalo o 0,32 bodů). Je tak evidentní, že při součtu hodnot za obě kritéria hodnocení, kdy nabídka vybraného dodavatele celkem získala 70,19 bodů, druhá v pořadí nabídka dodavatele Techniserv 50,3 bodů, nabídka navrhovatele následně 41,65 a nabídka dodavatele Altair 18,34 bodů, by v žádném případě nemohlo být těmito zcela marginálními změnami v bodování celkové umístění nabídky vybraného dodavatele jako té nejvýhodnější jakkoliv dotčeno.
142. S ohledem na právě uvedené je nutné odmítnout tvrzení navrhovatele, že „[b]odový zisk v případě použití pouze váhy subkritéria a bodový zisk při použití navíc zadavatelem vytvořeného pravidla, resp. koeficientu pro normování, se liší, což může mít zásadní vliv na pořadí nabídek, zejména pak v případě, že zadavatel aplikuje zcela nepochopitelnou opakovanou 50% redukci bodů, která je dle navrhovatele rovněž v rozporu se zákonem.“ Úřad uvádí, že bodový zisk by se skutečně v obou případech u jednotlivých nabídek lišil, ale jak bylo vyloženo výše, nikterak nelze souhlasit s tvrzením, že by zohlednění tzv. koeficientu pro normování mohlo mít rozhodný vliv na pořadí nabídek a výběr dodavatele. Naopak je zjevné, že v tomto případě je vliv postupu zadavatele na výběr dodavatele zcela vyloučen, jelikož případné změny bodování jsou výhradně bezvýznamného charakteru. Navíc je patrné, že se v tomto případě žádným způsobem ani nejedná o situaci, kdy by zadavatel jím zvoleným postupem zvýhodňoval určité účastníky zadávacího řízení oproti jiným či jinak vytvářel nerovné podmínky pro účast dodavatelů v zadávacím řízení.
143. Úřad k této dílčí námitce dodává, že neshledal v postupu zadavatele ani jakékoliv další případné prvky, jež by vzbuzovaly pochybnosti o pravých důvodech tohoto kroku zadavatele. Postup zadavatele není nečitelný nebo nepřehledný, ani dopady na kontrolovatelnost postupu nejsou přítomny, naopak postup zadavatele (aplikace matematických postupů) je jednoznačně zpětně kontrolovatelný dle konkrétního popisu způsobu hodnocení uvedeného ve zprávě o hodnocení nabídek.
K námitce týkající se zohlednění váhy typových požadavků ve 2. subkritériu
144. Rozpor se stanovenými pravidly pro hodnocení nabídek navrhovatel shledává též v tom, že zadavatel v čl. 7.2.2.2. dílčí zadávací dokumentace v rámci vymezení 2. subkritéria „Vhodnost návrhu architektury řešení z pohledu budoucího rozvoje“ stanovil:
„Vhodnost návrhu architektury bude hodnocena z pohledu vhodnosti zvolené architektury na řešení následujících typových požadavků na budoucí rozvoj:
A. Přidání nového uveřejňovacího formuláře obsahujícího 50 atributů a 30 validačních pravidel. (váha 50%)
B. Přidání nebo odebrání validačního pravidla do existujícího formuláře. (váha 25%)
C. Přidání nebo odebrání atributu do existujícího formuláře. (váha 25%),“
dle navrhovatele však zadavatel již blíže jakkoliv nestanovil, jak požadavky pod písm. A – C a jejich váha souvisí s hodnocenými aspekty v tomto subkritériu, jak jsou vzájemně provázány. Dle navrhovatele není vůbec zřejmé, jakou roli tyto typové požadavky a jejich váha hrály v bodování hodnocených aspektů. Kromě toho, že jsou zadávací podmínky v tomto směru neurčité, dle názoru navrhovatele vyplývá ze zadavatelem provedeného hodnocení, že zadavatel jím stanovené váhy jednotlivých požadavků uvedených pod písm. A – C nakonec vůbec nezohlednil. Navrhovatel tvrdí, že ani ve (3.) hodnocení zadavatel jakkoliv v odůvodnění nespecifikoval, jak váha jednotlivých požadavků byla při hodnocení zohledněna, což činí rozhodnutí zadavatele nepřezkoumatelným a netransparentním.
145. K argumentaci zadavatele z rozhodnutí o námitkách, že „[v]yjádření stěžovatele je nepravdivé. Zadavatel v rámci hodnocení jednoznačně popsal hodnocení jednotlivých aspektů, které měli být hodnoceny v rámci subkritéria „Vhodnost návrhu architektury řešení z pohledu budoucího rozvoje“ a v závěru tohoto hodnocení uvedl, že „Výše popsané platí pro všechny typové požadavky na budoucí rozvoj, a jejich dílčí hodnocení je tak v rámci aspektu shodné.
Pokud tedy stěžovatel získal v rámci všech typových požadavků, např.:
4 body je hodnocení daného aspektu v rámci subkritéria 4*50/100+4*25/100+4*25/100, což je rovno 4
1 bod je hodnocení daného aspektu v rámci subkritéria 1*50/100+1*25/100+1*25/100, což je rovno 1
Tj. již z výše popsaného, a také ze zadávací dokumentace, je zřejmé, že mají-li jednotlivé typové požadavky shodné bodové hodnocení, je bodové hodnocení daného aspektu identické s tímto hodnocením.
Zadavatel v hodnocení uvedl již výsledné bodové hodnocení aspektu. Zadavatel také jednoznačně uvedl, že je hodnocení jednotlivých typových požadavků na budoucí rozvoj shodné. Tj. zadavatel uvedl ve zprávě o hodnocení popis hodnocení, a to provedl v souladu s podmínkami stanovenými v zadávacích podmínkách,“
se navrhovatel vyjadřuje tak, že mu není postup zadavatele při výpočtu stále zřejmý. Dle navrhovatele zadavatel ve svém výpočtu operuje s hodnocením aspektů; pokud váha 3 typových požadavků dává v součtu 100 % a váhou každého typového požadavku je násoben vždy bodový zisk v daném aspektu, je dle názoru navrhovatele patrné, že tato početní operace je zcela bezúčelná, neboť ve svém důsledku se jedná o výpočet: [počet bodů v aspektu]*(50+25+25)/100. Dle navrhovatele též není zřejmé, proč ve všech typových požadavcích je každý aspekt v rámci subkritéria hodnocen shodným počtem bodů.
146. Úřad se neztotožňuje s tvrzeními navrhovatele, že postup zadavatele v tomto směru nebyl zřejmý. Dle Úřadu je naopak zřejmé, že ze stanovených pravidel pro hodnocení (zadání čl. 7.2.2.2 dílčí zadávací dokumentace) vyplývá, že zadavatelovým záměrem bylo hodnotit podané nabídky u čtyř hodnocených aspektů tohoto subkritéria „Vhodnost návrhu architektury řešení z pohledu budoucího rozvoje“ z pohledu vhodnosti v nabídkách navrhované architektury řešení co se týče budoucího rozvoje, za tímto účelem (pouze) ve vztahu k zadání tohoto dílčího subkritéria hodnocení definoval navíc tyto tři typové požadavky (A, B a C), jejichž řešení bude dle zadání zadavatele patrně typickou náplní rozvoje dodávaného modulu VVZ v budoucnu. V souladu s uvedeným se tyto typové požadavky výslovně promítají rovněž do bližšího zadání vymezení jednotlivých hodnocených aspektů tohoto subkritéria, které je upraveno v čl. 7.2.2.2 dílčí zadávací dokumentace. Dle stanovených pravidel tak konečné bodování nabídky za každý hodnocený aspekt v tomto subkritériu představuje vážený součet bodů, které nabídka obdržela za naplnění těchto tří typových požadavků (tj. počet bodů za A*50/100+ počet bodů za B*25/100+počet bodů za C*25/100). Z logiky věci pak vyplývá i to, že pokud zadavatel hodnotil nabídky v jednotlivých aspektech subkritéria za všechny tři typové požadavky A až C shodným počtem bodů, poté se v podstatě bodování nabídky za každý jednotlivý typový požadavek rovná bodování nabídky v daném hodnoceném aspektu jako celku (pokud by v některém aspektu bodoval typové požadavky rozdílnými body, již by se ale obě hodnoty zákonitě nerovnaly). Vyjádření navrhovatele, že zadavatel operuje ve svém výpočtu (v předcházejícím odstavci citovaném z rozhodnutí o námitkách) s hodnocením aspektů, tudíž není přesné, jelikož zadavatelem předkládané výpočty ve skutečnosti operují s bodováním jednotlivých typových požadavků, a to v souladu se zadávacími podmínkami, akorát vzhledem k tomu, že zadavatel uděloval za naplnění těchto typových požadavků u jednotlivých hodnocených aspektů nabídkám vždy stejný počet bodů, vážený součet za daný aspekt se tak nominálně shoduje se sčítanými hodnotami, z toho důvodu se taková početní operace v tomto případě může jevit jako bezúčelná, ale nijak se stanovenými pravidly hodnocení není v rozporu a zároveň zadavatel svůj postup dle názoru Úřadu v citovaném vyjádření dostatečně objasnil.
147. Právě uvedené dle názoru Úřadu dostatečným způsobem vyplývá již z obsahu zprávy o hodnocení nabídek, kdy zadavatel v podrobném popisu hodnocení u jednotlivých nabídek a hodnocených aspektů uvedl výsledné bodové hodnocení daného aspektu, přičemž u všech dotčených aspektů je zároveň postup zadavatele ve vztahu k vyhodnocení předmětných typových požadavků v příslušném odůvodnění jasně zdůvodněn dovětkem: „Výše popsané platí pro všechny typové požadavky na budoucí rozvoj, a jejich dílčí hodnocení je tak v rámci aspektu shodné.“ Z čehož je zjevné, že pokud je tedy v popisu hodnocení nabídky v daném aspektu v předcházejících odstavcích a řádcích rozebírán relevantní obsah nabídky, a zadavatel závěrem popisu hodnocení shledává, jako například v případě nabídky navrhovatele v aspektu (ii.) bodované 1 bodem, že „[z] kapitoly věnující se realizaci typových požadavků na rozvoj tak nejsou patrné kapacitní nároky realizace typových požadavků a tyto není možné dovodit ani z jiných částí nabídky. Z nabídky uchazeče tak není patrné, na jaké úrovni je hodnocený aspekt řešení naplněn,“ je pak evidentní, že právě uvedené důvody v daném případě platí pro všechny typové požadavky A, B a C, jelikož zadavatel neshledal, že by bylo možné ve vztahu k některému typovému požadavku konstatovat cokoliv jiného, tedy i jinak hodnotit.
148. Co se týče skutečnosti, že zde uváděné výpočty nebyly jako takové ve zprávě o hodnocení nabídek výslovně obsaženy, neznamená to dle Úřadu, že by popis hodnocení uvedený ve zprávě o hodnocení nabídek byl nesrozumitelný či jinak nepřezkoumatelný. Úřad je přesvědčen, že při zachování racionálního výkladu stanovených pravidel pro hodnocení (viz předcházející odstavce), lze postupu zadavatele při hodnocení aspektů 2. subkritéria ve vztahu k předmětným typovým požadavkům A až C (a aplikaci jejich vah) bez obtíží porozumět, a to i toliko na základě obsahu přezkoumávané zprávy o hodnocení nabídek ve stávající podobě. Není tudíž důvod shledávat, že by zadavatel v rozporu s § 119 odst. 1 zákona nedodržel stanovená pravidla pro hodnocení nabídek nebo že by v rozporu § 119 odst. 2 zákona neuvedl ve zprávě o hodnocení nabídek dostatečný popis hodnocení údajů z nabídek, jak bylo odůvodněno výše.
149. Nad rámec uvedeného je rovněž v kontextu postupu zadavatele při zohlední těchto typových požadavků v rámci hodnocení nabídek ve 2. subkritériu nutno uvést, že ani s případným pochybením zadavatele v tomto ohledu není v takovém případě patrná přítomnost alespoň potenciálního vlivu na výběr dodavatele, neboť jak vyplývá z výše uvedeného, předmětné typové požadavky a jejich zohlednění při hodnocení se týkají pouze hodnocení nabídek ve 2. subkritériu, i případné pochybení zadavatele v tomto směru se tak mohlo projevit výhradně ve vztahu k hodnocení nabídek v tomto jediném (2.) subkritériu hodnocení a provedené hodnocení nabídek v ostatních subkritériích tak nemůže být dotčeno, tzn. včetně skutečnosti, že se v případě všech ostatních dodavatelů vyjma vybraného dodavatele uplatní i na základě hodnocení nabídek v dalších subkritériích stanovené pravidlo hodnocení o 50% redukci udělených bodů v rámci celého dílčího hodnotícího kritéria za každý hodnocený aspekt bodovaný 1 bodem, což v důsledku znamená mimo jiné i to, že ani případné jakékoliv změny v hodnocení nabídek provedené izolovaně, ve vztahu pouze k postupu zadavatele v rámci 2. subkritéria hodnocení, nejsou způsobilé mít vliv na výsledné umístění nabídky vybraného dodavatele na prvním místě celkového hodnocení.
K hodnocení nabídky navrhovatele 1 bodem ve 3 aspektech
150. Navrhovatel napadá hodnocení své nabídky v rámci 3 aspektů, za jejichž naplnění mu zadavatel udělil 1 bod. Konkrétně se jedná o aspekt (ii.) „Kapacitní nároky realizace typových požadavků na budoucí rozvoj na pracovníky objednatele“ v rámci 2. subkritéria „Vhodnost návrhu architektury řešení z pohledu budoucího rozvoje“, aspekt (v.) „Minimalizace kapacitních požadavků na pracovníky objednatele, při dodržení požadované kvality“ v rámci 3. subkritéria „Navržený způsob dodání modulu“ a aspekt (ii.) „Minimalizace kapacitních požadavků na součinnost objednatele, při dodržení požadované kvality a kvantity poskytovaných služeb“ v rámci 4. subkritéria „Navržený způsob provozního zajištění a rozvoje modulu VVZ“. V této souvislosti navrhovatel poukazuje na údajně nesprávný a nezákonný postup zadavatele při hodnocení.
151. Nejdříve k tvrzením navrhovatele, která se společně vztahují k hodnocení jeho nabídky ve zmíněných aspektech.
152. K tvrzení navrhovatele, že při hodnocení jeho nabídky mu byl přidělen 1 bod v aspektech, „které jsou svou podstatou shodné a nejsou nikterak zásadní a určující pro kvalitu nabídky, pouze jsou obsaženy ve více subkritériích. Zadavatel tedy navrhovatele postihl za jednu věc opakovaně – 3 x mu udělil 1 bod a navíc provedl 3 x 50 % redukci.“ Úřad uvádí, že zadavatel v tomto ohledu hodnotil nabídku navrhovatele zcela v souladu se zadáním jednotlivých hodnocených aspektů vyplývajících ze stanovené podoby zadávacích podmínek, přičemž podrobněji k hodnocení nabídky navrhovatele v předmětných 3 aspektech se Úřad vyjádří níže. Nad rámec toho ale nelze s navrhovatelem souhlasit v tom, že předmětné hodnocené aspekty, v nichž jeho nabídka obdržela 1 bod, byly svou podstatou shodné, naopak z pravidel pro hodnocení je dle Úřadu patrné, že lze souhlasit s vyjádřením zadavatele z rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 4. 2021 v tom smyslu, že navrhovatel obdržel 1 bod v aspektech, jejichž předmětem sice pokaždé bylo (obecně řečeno) hodnocení dopadu navrženého řešení a přístupu dodavatele na pracovníky zadavatele, ale jednou z pohledu realizace typových požadavků budoucího rozvoje (tj. hodnocení ve 2. subkritériu), podruhé ve vztahu k procesu dodání modulu VVZ (tj. hodnocení ve 3. subkritériu) a potřetí z pohledu nároků dlouhodobého provozního zajištění a rozvoje VVZ (tj. hodnocení ve 4. subkritériu). Dle Úřadu tudíž nelze souhlasit s navrhovatelem, že by podstata daných hodnocených aspektů byla ve všech třech případech identická, neboť hodnocený přístup dodavatele ke kapacitním nárokům na zadavatele a jeho pracovníky v nabízeném řešení se vždy v jednotlivých definovaných subkritérií týkal různých elementů (fází) plnění veřejné zakázky.
153. Navrhovatel též tvrdí, že v případě všech tří aspektů zadavatel stanovil požadavek, aby dodavatel uvedl, jaké kapacitní nároky bude dodavatel na zadavatele mít co se týče součinnosti (zadavatele či jeho pracovníků), zadavatel však dle názoru navrhovatele v zadávacích podmínkách již nestanovil, jakým způsobem má být požadavek zadavatele splněn, jakou formou má být kapacitní náročnost vyjádřena. Konkrétně navrhovatel namítá, že zadavatel nikde nestanovil, že by vedle uvedení kapacitního nároku na zadavatele a jeho pracovníky (např. maximálně v jednotkách hodin) muselo být takovéto vyjádření kapacitních nároků v nabídkách více popisováno nebo vysvětlováno. V uvedeném smyslu navrhovatel v návrhu blíže zmiňuje hodnocení své nabídky v aspektu (v.) v rámci 3. subkritéria, kdy cituje z jeho odůvodnění ve zprávě o hodnocení nabídek: „Uchazeč se při vymezení kapacitních požadavků (zejména kapitola 4.2.4) omezuje na deklaraci, že bude vyžadována ‚minimální součinnost (v řádu jednotek hodin)‘. S ohledem na absenci popisu konkrétní aplikace metodiky dodání VVZ nelze toto tvrzení o nic opřít a naopak, pokud by byl skutečně v plném rozsahu implementován celý, uchazečem deklarovaný metodický základ, tak by kapacitní nároky na objednatele rozhodně nebyly v řádu jednotek hodin.“ Navrhovatel rovněž cituje vyjádření zadavatele z rozhodnutí o námitkách: „Stěžovatel obdržel v hodnocení zmiňovaného aspektu 1 bod právě proto, že ve vazbě na daný aspekt uvedl, jak sám zmiňuje, pouze velice obecnou deklaraci o náročnosti v řádu jednotek hodin. Toto tvrzení nedoplnil žádným popisem, z něhož by bylo možné jej ověřit a zároveň je v rozporu s robustním metodickým základem, na který se odvolává v jiných částech nabídky. Tuto skutečnost zadavatel ve svém hodnocení uvedl. Stěžovatel dále uvádí, že mu nebylo zřejmé, jak má být kapacitní nárok v rámci hodnocených aspektů vyjádřen. Nebylo-li stěžovateli zřejmé co má být předmětem nabídky, mohl na to využít příslušné procesní kroky v jim stanovených lhůtách.“ V reakci na citované navrhovatel tvrdí, že když uvedl, že součinnost bude v řádu jednotek hodin, má za to, „že toto je konkrétní číselný údaj. Zadavatel uvádí, že údaj navrhovatele nebyl doplněn nějakým popisem. K tomu navrhovatel uvádí, že zadavatel nestanovil, že by údaj musel být jakkoli odůvodněn. Zadavatel má za to, že tato disproporce (absence popisu) má být v rozporu s robustním metodickým základem, na který se má navrhovatel odvolávat, a současně zadavatel není schopen údaj navrhovatele ověřit. Navrhovatel ovšem neměl od zadavatele informaci, že by měl údaj odůvodňovat nebo nějak dále popisovat. Zadavatel měl požadavek na minimální součinnost. Jak tuto minimální součinnost chtěl zadavatel měřit či poměřovat není ze zadávacích podmínek patrné, proto navrhovatel vycházel z běžné praxe a časovou náročnost součinnosti vyjádřil v hodinách.“
154. K tomu Úřad uvádí, že se se stanoviskem navrhovatele neztotožňuje. Ze zadání pravidel pro hodnocení je patrné, že dodavatelé měli k dispozici v rámci dílčího hodnotícího kritéria a jeho jednotlivých subkritérií jednoznačně vymezený seznam hodnocených aspektů nabízeného řešení, jejichž naplnění bylo předmětem hodnocení zadavatele. Zároveň ze zadávacích podmínek vyplývaly zadavatelem dopředu deklarované podmínky a předpoklady přidělování bodů (4 bodová stupnice) za jednotlivé hodnocené aspekty, včetně definovaných podmínek, jejichž naplnění odpovídá povinnosti zadavatele udělit nabídce v hodnoceném aspektu 1 bod, tj. „nabídka je v rámci příslušného aspektu vnitřně nekonzistentní, nebo jsou požadavky Objednatele interpretovány nesprávně s ohledem na účel použití modulu, nebo není patrné, jak bude hodnocený aspekt řešení naplněn.“ Úřad uvádí, že je zjevné, že právě ta skutečnost, jakým způsobem dodavatelé naplnění stanovených aspektů plnění zpracovali, mělo být (a skutečně bylo) předmětem hodnocení.
155. Je zcela legitimní, pokud zadavatel posuzoval nabídku jako celek (tedy i její vnitřní konzistentnost), pokud tudíž navrhovatel u jím poukazovaného případu hodnocení své nabídky v aspektu (v.) v rámci 3. subkritéria ve své nabídce vymezil nabízené řešení stran předmětných kapacitních nároků toliko ničím neodůvodněnou, blíže nerozvedenou deklarací (v podstatě pouhým „výstřelem ze tmy“), že bude vyžadovat „minimální součinnost (v řádu jednotek hodin)“, a zároveň důvodnost (reálnost) takového tvrzení nelze identifikovat ani na základě obsahu dalších částí nabídky, která je v tomto ohledu neúplná (jak zadavatel rozvedl v odůvodnění hodnocení nabídky navrhovatele v daném aspektu), a naopak tato deklarace o minimální součinnosti je s přístupem deklarovaným v dalších částech nabídky v rozporu, v takové situaci postup zadavatele představuje zcela srozumitelnou a logickou aplikaci stanovených pravidel hodnocení, včetně deklarovaných podmínek udělení 1 bodu za hodnocený aspekt, kdy i přes přítomnost v nabídce obsažené, ale jinak izolované deklarace (která tedy bez bližšího zdůvodnění, popsání řešení a přístupu dodavatele v tomto parametru sama o sobě není způsobilá vést k nabytí přesvědčení, zda se dodavatel skutečně při přípravě své nabídky řešením dané problematiky seriózně zaobíral), zadavatel shledal naplnění podmínek udělení 1 bodu, jelikož z nabídky navrhovatele nebylo patrné, jak bude hodnocený aspekt řešení naplněn a nabídka byla rovněž vnitřně nekonzistentní.
156. Dle Úřadu navíc bylo patrné již ze zadání pravidel hodnocení, že zadavatel zřetelně akcentuje, a pro účely hodnocení tak bude podstatný element podrobnosti nabídek co se týče nabízeného (a následně hodnoceného) řešení, ze kterého bude důvodně patrný přístup dodavatele k řešení dané problematiky. Například v zadání 1. subkritéria bylo zadavatelem uvedeno: „Cílem hodnocení dle tohoto subkritéria byla preference takové nabídky, ve které dodavatel prokáže schopnost rozpracovat požadavky zadavatele do návrhu architektury řešení, ze kterého bude průkazné naplnění požadavků a cílů zadavatele, (…)“ tedy evidentně již dle zadání bylo podstatné „rozpracování návrhu“, tedy průkazný popis řešení. I v zadání 2. a 3. subkritéria zadavatel výslovně požaduje „navrhnutí řešení“, tedy nikoliv snad „pouhou“ konstataci, že nabízené řešení bude daný aspekt splňovat ve smyslu ano, či ne. V případě 3. subkritéria zadavatel uvedl preferenci nabídky, „ve které uchazeč navrhl ucelenou metodiku implementace modulu (…)“. Též v zadání 4. subkritéria zadavatel jasně uvedl, že cílem hodnocení tohoto subkritéria je preference nabídky, „ve které uchazeč navrhl ucelenou metodiku přístupu k zajištění provozu a rozvoje modulu, (…) Jako nejlepší bude hodnocena nabídka, ve které dodavatel popsal konkrétní způsob řízení a zajištění služeb provozu a rozvoje modulu a identifikoval a konkrétně popsal způsob zavedení, realizace a vzájemné provázanosti (…).“ Všem dodavatelům tedy již ze zadávacích podmínek muselo být zřejmé, že je především v jejich zájmu, aby ve své nabídce co nejpodrobněji popsali a vysvětlili jimi navrhované řešení stanovených aspektů, jelikož uvedené bude následně předmětem hodnocení nabídek zadavatelem. Úřad připomíná, že za podobu své nabídky nese odpovědnost dodavatel.
K hodnocení nabídky navrhovatele v aspektu (ii.) v rámci 2. subkritéria
157. Jak již bylo uvedeno, navrhovatel brojí proti hodnocení své nabídky 1 bodem v aspektu s (ii.) „Kapacitní nároky realizace typových požadavků na budoucí rozvoj na pracovníky objednatele“ v rámci 2. subkritéria „Vhodnost návrhu architektury řešení z pohledu budoucího rozvoje“. Dle názoru navrhovatele zadavatel v odůvodnění hodnocení nesprávně uvedl, že z nabídky navrhovatele nelze dovodit kapacitní nároky pro realizaci typových požadavků na budoucí rozvoj na pracovníky zadavatele.
158. Úřad uvádí, že v případě nabídky navrhovatele je ve zprávě o hodnocení nabídek udělení 1 bodu za předmětný aspekt (ii.) v rámci 2. subkritéria zdůvodněno následovně:
„Uchazeč explicitně nepopisuje požadavky na součinnost v kapitole věnující se realizaci typových požadavků na rozvoj, ale popisuje je obecně v kapitole věnované procesu řízení změn. V něm předpokládá uchazeč pouze základní součinnost spočívající v exaktní formulaci zadání a převzetí výstupu, včetně ověření jeho vlastností. Tím, že v části nabídky řešící tento aspekt nejsou zmíněny kroky dle zvolené metodiky/ZD (a tudíž nejsou ze strany uchazeče kapacitně ohodnocené), není možné z pohledu objednatele odhadnout kapacitní náročnost realizace typových rozvojových požadavků.
Kapacitní náročnost není možné dovodit ani z metodiky vývoje, protože ta v nabídce není podrobně popsána, ani z metodiky zajištění provozu a rozvoje, protože popis procesů spojených s rozvojem absentuje (‚Change management‘, příp. ‚Release & Deployment management‘). Z nabídky tak lze díky uvedenému metodickému základu dovodit robustnost a další parametry přístupu uchazeče, rozdělení odpovědností mezi něj a objednatele v kontextu zvoleného metodického základu však patrné není. Z nabídky tak nelze dovodit kapacitní nároky na pracovníky objednatele dovodit ani z jiných jejích částí.
V kapitole věnující se realizaci typových požadavků na rozvoj se uchazeč omezuje pouze na obecnou deklaraci ‚že bude možno řešení rozvíjet s co nejnižšími nároky‘. U samotných typových požadavků se pak uchazeč zaměřuje spíše jen na úkoly spojené s vývojem či konfigurací řešení. Pouze u prvního typového požadavku pak uchazeč mimo popisu vývojářských zásahů zmiňuje potřebu testování, vytvoření metodických pokynů a kontextové nápovědy. Nijak však nestanovuje, kdo se na těchto činnostech má podílet a jaká je jejich odhadovaná náročnost.
Z kapitoly věnující se realizaci typových požadavků na rozvoj tak nejsou patrné kapacitní nároky realizace typových požadavků a tyto není možné dovodit ani z jiných částí nabídky.
Z nabídky uchazeče tak není patrné, na jaké úrovni je hodnocený aspekt řešení naplněn.
Výše popsané platí pro všechny typové požadavky na budoucí rozvoj, a jejich dílčí hodnocení je tak v rámci aspektu shodné.“
159. Navrhovatel k tomu v námitkách (které posléze doslovně zopakoval i v návrhu) poukazuje na části své nabídky, z kterých lze dle jeho názoru dovodit kapacitní nároky pro realizaci typových požadavků na budoucí rozvoj na pracovníky zadavatele, když uvádí:
„Nabídka stěžovatele obsahuje na začátku kapitoly 3 Přílohy č. 7 Smlouvy jak informaci o zvoleném přístupu k návrhu, kdy jedním z přístupů je ‚Realizovat typové požadavky na budoucí rozvoj s nejmenšími kapacitními nároky na MMR jako správce VVZ‘, tak i jakým způsobem toho chce dosáhnout: ‚Opakovaným používáním již vytvořených sekcí uveřejňovacích formulářů, které jsou společné pro více formulářů (tj. entitou/základní jednotkou není formulář, ale sekce formuláře)‘, ‚Správou validačních pravidel s ohledem na sekce formulářů, a to včetně správy validačních pravidel v čase (tj. je možno rekonstruovat, jaká verze validačních pravidel platila ke stanovenému dni)‘, ‚Jednotlivé šablony jsou evidovány s využitím nástrojů pokročilé správy formulářů, a to i s ohledem na aspekt času (tj. je možno rekonstruovat, jaká verze šablony formuláře platila ke stanovenému dni)‘. K tomu stěžovatel v kapitole 4.2.4 shrnul požadavky na součinnost zadavatele a explicitně uvedl, že nemá specifické požadavky na součinnost objednatele (zadavatele) vyjma konkrétních případů, které jsou v kapitole explicitně vyjmenovány a řádově kvantifikovány.
Klíčová požadovaná struktura týmu Objednatele (pozn. Objednatelem je míněn zadavatel), vyplývá z projektové organizační struktury dle metodiky PRINCE2, která je uvedená v kapitole 4.2.1 ‚Organizace a řízení projektu‘, která přímo specifikuje požadavky na zástupce Objednatele:
- vztahy účastníků a rolí jsou uvedené v tabulce 3, obrázek 3; kapitola 1.1.2 – kde je zadavatel uveden pouze v roli správce;
- dále kapitola 1.1.4.1. a kapitola 4.1.1 - fáze 6 zmiňuje rozsah a realizaci školení, která je plně v kompetenci dodavatele a na zadavatele jsou kladeny minimální požadavky na součinnost v řádu hodin;
- v kapitole 4.1 se píše: ‚Dodavatel nastavil postupy řízení tak, aby co nejefektivněji nakládal s kapacitou pracovníků Objednatele jako správce VVZ, bez dopadu na cílovou kvalitu či termín dokončení řešení‘, tj. jsou minimalizovány kapacitní požadavky na pracovníky zadavatele při dodržení požadované kvality;
- o konkrétních požadavcích na součinnost si může zadavatel udělat obrázek z kapitoly 4.1.1 Specifikace projektových Fází a Iterací, např. v kapitole 4.1.3 se předpokládá čas zadavatele na demonstraci dodávaných funkcionalit, taktéž v kapitole kapitola 4.1.4.1. lze očekávat čas zadavatele k připomínkování DRAFTu dokumentu;
- kapitola 4.2.2 zmiňuje detailněji komunikační plán i s časovou osou setkávání (Objednatel – Dodavatel), frekvence jednání apod.;
- v kapitola 4.2.3.1 řízení změn – je vyobrazen graf, který udává konkrétní činnosti zapojení zadavatele.“
160. Zadavatel na uvedené namítané skutečnosti reagoval v rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 4. 2021 následovně:
„Stěžovatelem uváděné skutečnosti byly v rámci hodnocení zohledněny a do hodnocení se promítly.
Odkazované informace na začátku kapitoly 3 Přílohy č. 7 Smlouvy obsahují ve vazbě k předmětnému aspektu pouze konstatování, že dodavatel zvolil při návrhu architektury takové přístupy, aby bylo možno ‚Realizovat typové požadavky na budoucí rozvoj s nejmenšími kapacitními nároky na MMR jako správce VVZ.‘ a, že dosažení tohoto cíle bude zajištěno primárně následujícími přístupy:
Opakovaným používáním již vytvořených sekcí uveřejňovacích formulářů, které jsou společné pro více formulářů (tj. entitou/základní jednotkou není formulář, ale sekce formuláře);
Správa validačních pravidel s ohledem na sekce formulářů, a to včetně správy validačních pravidel v čase (tj. je možno rekonstruovat, jaká verze validačních pravidel platila ke stanovenému dni);
Jednotlivé šablony jsou evidovány s využitím nástrojů pokročilé správy formulářů, a to i s ohledem na aspekt času (tj. je možno rekonstruovat, jaká verze šablony formuláře platila ke stanovenému dni);
Výše uvedené přístupy, však mají dopad především na realizační náročnost požadavků na straně dodavatele a tento aspekt byl hodnocen samostatně v rámci daného subkritéria. Pro úplnost je vhodné uvést, že v tomto aspektu, pro který jsou uváděné přístupy relevantní získal stěžovatel plný počet 4 bodů.
Zmiňované přístupy však ne zcela souvisí s kapacitními nároky na Objednatele v souvislosti s realizací rozvojových požadavků.
Vývojová fáze je pouze dílčí částí rozvoje, který je dále tvořen předcházející analytickou fází a uzavřen řízeným nasazením výstupu do produkčního provozu. Stěžovatel ve své námitce odkazuje na dílčí informace uvedené k metodice dodání řešení, kdy popsal aplikaci metodiky PRINCE2 pro projektové řízení dodání řešení, a které měly být dle jeho názoru zohledněny při hodnocení kapacitních nároků realizace typových požadavků na budoucí rozvoj.
Tuto konstrukci je však nutno odmítnout, neboť metodika PRINCE2 je jak obecně, tak v nabídce stěžovatele metodikou projektovou a vztaženou k řízení projektu dodání řešení. Následný rozvoj řešení je kontinuální službou, spadající do provozu, technické podpory a rozvoje řešení navazující na prvotní projekt dodání. Ze stěžovatelova tvrzení plyne, že pro každý rozvojový požadavek by byla ustavovaná kompletní projektová struktura a aplikovány mechanismy jím zvolené metodiky projektového řízení, což by bylo zcela v rozporu s tvrzením v nabídce, že bude možné ‚Realizovat typové požadavky na budoucí rozvoj s nejmenšími kapacitními nároky na MMR jako správce VVZ.‘
Nutno však podotknout, že konstrukci pracující s metodikou PRINCE2 v kontextu rozvoje používá stěžovatel až ve své námitce. V nabídce je s metodikou PRINCE2 pracováno korektně jako s metodikou projektového řízení dodání řešení a pro následný provoz, technickou podporu a rozvoj je zcela v souladu s jejím zacílením a obecným používáním zvolené metodiky ITIL.
Bez ohledu na skutečné využití, či nevyužití metodiky PRINCE2 pro rozvoj, je tato pouze metodikou projektovou a neupravuje „výrobní“ procesy, které jsou nedílnou součástí rozvoje, např. již zmiňované procesy ‚Change management‘, příp. ‚Release & Deployment management‘, které upravuje metodika ITIL, kterou uchazeč sice zmínil, ale způsob její aplikace rozepsal pouze částečně a procesy spojené s rozvojem v jeho nabídce absentují. Proto bylo na tuto skutečnost v hodnocení příslušného aspektu poukázáno a nešlo jej hodnotit jinak než, že z informací uvedených v nabídce skutečně nelze dovodit, na jaké úrovni je hodnocený aspekt řešení naplněn, neboť v nabídce stěžovatele je popsán či odvoditelný přístup pouze k části hodnoceného aspektu.
Dále stěžovatel v kapitole 4.2.4 nabídky uvedl, že nemá specifické požadavky na součinnost zadavatele vyjma konkrétních případů, které jsou v kapitole explicitně vyjmenovány a řádově kvantifikovány, avšak tato skutečnost nevypovídá o kapacitních nárocích realizace typových požadavků na budoucí rozvoj na pracovníky objednatele, protože výčet zde uvedených případů je neúplný a neodpovídá ani stěžovatelem zvolenému metodickému základu. Není tak patrné, jak bude hodnocený aspekt řešení naplněn. Kapitola 4.2.4 se navíc váže ke kapacitním požadavkům na součinnost během dodání, nikoliv k realizace typových požadavků na budoucí rozvoj. Obdobně tak, se k dodání, a ne k realizaci typových požadavků na budoucí rozvoj váží stěžovatelem zmiňované podkapitoly spadající do kapitoly 4. Mimo to, že se stěžovatelem uváděné kapitoly váží k zcela jiné oblasti, jsou i pro tuto z pohledu odhadu kapacitní náročnosti neúplné tak, jak je popsáno u vyjádření k aspektu ‚Minimalizace kapacitních požadavků na pracovníky Objednatele, při dodržení požadované kvality‘ v rámci subkritéria ‚Navržený způsob dodání modulu‘ (viz níže), ke kterému se tyto kapitoly vážou.
Stěžovatel pak dále zmiňuje kapitolu 1.1.4.1. která s aspektem nijak nesouvisí, neboť pouze popisuje architekturu provozních prostředí a z této informace skutečně nelze nijak dovodit kapacitní nároky realizace typových požadavků na budoucí rozvoj na pracovníky objednatele.
S hodnoceným aspektem rovněž nesouvisí stěžovatelem zmiňovaná tabulka 3, obrázek 3 kapitola 1.1.2, která obsahuje vymezení role Správce ve znění: ‚Uživatel v této roli je v systému registrovaný a na začátku své práce systém úspěšně ověřil jeho identitu (uživatel je přihlášený ke svému účtu); tato role obsahuje přístupy uvedené pro roli Metodická podpora, a navíc může odesílat požadavky na export uveřejněných formulářů do databáze MMR.‘ Tato část popisuje systémová oprávnění správce, nikoliv jeho vztah k realizaci typových požadavků na budoucí rozvoj a není tak nijak patrné, jak má tato část nabídky popisovat kapacitní nároky na pracovníky objednatele při realizaci typových požadavků na budoucí rozvoj.“
161. K citovaným replikám obou stran Úřad předně shrnuje, že navrhovatel v návrhu již evidentně nebyl schopen jakkoliv rozporovat správnost argumentace zadavatele z rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 4. 2021, neboť v návrhu nad rámec toho, co již tvrdil v námitkách, nic dalšího neuvádí, tedy vůbec nereflektuje citované rozsáhlé zdůvodnění zadavatele co se týče správnosti jeho postupu při hodnocení nabídky navrhovatele v daném aspektu, přičemž jak je z citovaného patrné, zadavatel se zde jasně a zřetelně vyjádřil k obsahu všech jednotlivých bodů a částí nabídky navrhovatele, které navrhovatel označil jako ty, z nichž předmětné kapacitní nároky mají vyplývat. Navrhovatel tak v návrhu reálně nepřináší žádnou argumentaci vyvracející správnost závěrů předkládaných zadavatelem, resp. přezkoumatelnost a transparentnost jím předkládaného zdůvodnění hodnocení nabídky navrhovatele 1 bodem v daném aspektu.
162. Úřad uvádí, že na základě zdůvodnění provedeného hodnocení nabídky navrhovatele v daném aspektu uvedeného ve zprávě o hodnocení nabídek a rovněž vypořádání předmětných námitek zadavatelem v rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 4. 2021 není dle názoru Úřadu důvodné pochybovat o transparentnosti a zákonnosti postupu zadavatele při hodnocení nabídky navrhovatele v tomto aspektu 1 bodem, neboť podrobný popis udělení 1 bodu nabídce navrhovatele v daném aspektu obsažený ve zprávě o hodnocení nabídek představuje srozumitelnou, konzistentní a logickou aplikaci pravidel a způsobu hodnocení, jež zadavatel vymezil v zadávací dokumentaci, když zadavatel hodnotil nabídku navrhovatele 1 bodem s ohledem na nemožnost z nabídky dovodit, jak bude hodnocený aspekt řešení naplněn (tedy že z nabídky nejsou patrné kapacitní nároky na zadavatele při realizaci typových požadavků na rozvoj), čímž byly naplněny v pravidlech hodnocení definované podmínky hodnocení nabídky 1 bodem (viz body 112. a 113. odůvodnění tohoto rozhodnutí), přičemž Úřad na základě zdůvodnění zadavatelem uvedeného v rozhodnutí o námitkách neshledává opodstatněný důvod pochybovat o tom, že navrhovatelem uváděné skutečnosti o obsahu jeho nabídky byly v rámci hodnocení zadavatelem skutečně zohledněny a do provedeného hodnocení se promítly, když reálně tento závěr argumentačně nerozporuje v návrhu ani navrhovatel, který v návrhu jakkoliv nevyvrací věcnou správnost argumentace zadavatele z rozhodnutí o námitkách, a zároveň příslušné zdůvodnění zadavatelova postupu představuje dostatečně podrobné, srozumitelné, racionální odůvodnění, ze kterého je jasně zjevné, jak dle zadavatele nabídka navrhovatele naplnila v daném aspektu podmínky pro udělení 1 bodu (z nabídky není patrné, jak bude hodnocený aspekt řešení naplněn), tedy i proč byla nabídka navrhovatele v daném aspektu hodnocena 1 bodem, a to i při zohlednění navrhovatelem označených částí nabídky, zejména když zadavatel k odkazované kapitole 3 Přílohy č. 7 Smlouvy (nabídky navrhovatele) uvedl, že zde popisované přístupy mají dopad především na realizační náročnost požadavků na straně dodavatele a tento aspekt byl hodnocen samostatně v jiném, relevantním aspektu daného subkritéria, k odkazovaným skutečnostem o aplikaci metodiky PRINCE2 uvedl, že tato metodika je jak obecně, tak i v nabídce navrhovatele metodikou projektovou vztahující se k řízení projektu dodání řešení, následný rozvoj je však kontinuální službou, spadající do provozu, technické podpory a rozvoje řešení navazující na prvotní projekt dodání a z tvrzení navrhovatele plyne, že pro každý rozvojový požadavek by byla ustavovaná kompletní projektová struktura a aplikovány mechanismy jím zvolené metodiky projektového řízení, což by bylo zcela v rozporu s tvrzením v nabídce o „nejmenších“ kapacitních nárocích na zadavatele, dále k odkazovanému obsahu kapitoly 4.2.4 a zde uvedenému tvrzení navrhovatele, že nemá specifické požadavky na součinnost zadavatele vyjma konkrétních případů, které jsou v kapitole explicitně vyjmenovány a řádově kvantifikovány, zadavatel uvedl, že tato skutečnost nevypovídá o kapacitních nárocích realizace typových požadavků na budoucí rozvoj na pracovníky zadavatele, protože výčet zde uvedených případů je neúplný a neodpovídá ani navrhovatelem zvolenému metodickému základu a navíc se daná kapitola vztahuje ke kapacitním požadavkům na součinnost během dodání, nikoliv k realizace typových požadavků na budoucí rozvoj, tedy ke zcela jiné oblasti, a obdobně tak se k dodání, a nikoliv k realizaci typových požadavků na budoucí rozvoj váží navrhovatelem zmiňované podkapitoly kapitoly 4, které jsou nadto i pro tuto jinou oblast neúplné, dále k odkazované kapitole 1.1.4.1 uvedl, že s daným aspektem nijak nesouvisí, neboť pouze popisuje architekturu provozních prostředí a z této informace skutečně nelze nijak dovodit kapacitní nároky realizace typových požadavků na budoucí rozvoj na pracovníky objednatele, dále k odkazovanému uvedení zadavatele pouze v roli správce v tabulce 3, obrázku 3, kapitoly 1.1.2 uvedl, že ze zde obsaženého vymezení role správce vyplývá, že tato část popisuje systémová oprávnění správce, nikoliv jeho vztah k realizaci typových požadavků na budoucí rozvoj a není tak nijak patrné, jak má tato část nabídky popisovat kapacitní nároky na pracovníky objednatele při realizaci typových požadavků na budoucí rozvoj. Z uvedeného je dle Úřadu zřejmé, že zadavatel přesně uvedl a konkrétně odůvodnil, proč konstatoval, že z nabídky není patrné, jak bude hodnocený aspekt naplněn.
163. Úřad znovu připomíná, že jak vyplývá z již dříve uvedeného, úlohou Úřadu je provedení přezkumu postupu zadavatele v té rovině, zda zadavatel skutečně hodnotil nabídky a v nich obsažené skutečnosti transparentním a přezkoumatelným způsobem v souladu se zákonem tak, jak předem stanovil v zadávací dokumentaci, přičemž je nutné zohlednit, že podstatou nekvantifikovatelného (subjektivního) hodnotícího kritéria je, že v hodnocení je možné vyjádřit názor hodnotící komise, založený na odborných znalostech a zkušenostech. Úřad tedy nemůže opětovně provádět hodnocení jednotlivých nabídek tak, jak je provedla hodnotící komise, neboť takový postup není v jeho pravomoci. Úřad není oprávněn zasahovat do nezbytného prostoru volní úvahy zadavatele (hodnotící komise) při hodnocení nabídek, postup zadavatele však posuzuje z toho ohledu, aby byla vyloučena libovůle na straně zadavatele a aby bylo možné toto hodnocení přezkoumat. Vždy by bylo možné za účelem transparentnosti požadovat po zadavatelích větší a podrobnější míru detailu zdůvodnění provedeného bodového ohodnocení, a to zvláště v případech nekvantifikovatelných hodnotících kritérií, kdy je prvek subjektivnosti přítomný již z podstaty věci, v tomto případě však má Úřad za to, že vzhledem k důkladnému zadavatelovu popisu hodnocení, resp. jeho zdůvodnění nemá důvod se domnívat, že by provedené hodnocení bylo zatíženo prvky libovůle na straně zadavatele, které by provedené hodnocení činily nepřezkoumatelným, a tedy nezákonným.
164. Navrhovatel též tvrdí, že s ohledem na zadavatelovo odůvodnění hodnocení jeho nabídky v tomto aspektu se domnívá, že zadavatel chtěl patrně specifikovat konkrétně „člověkodny“, avšak to nikde v zadávacích podmínkách neuvedl, dle navrhovatele tedy nesplnil požadavek zadavatele formou, kterou zadavatel předpokládal (ale v zadávacích podmínkách neuvedl), za což udělil navrhovateli 1 bod. Zároveň navrhovatel sděluje, že ke konkrétnímu výpočtu „člověkodní“ by se bez detailního zadání/projektového plánu (tj. před fází 0) ani nemohl předem zavázat a navrhovateli ani nebyly známy konkrétní kapacitní možnosti zadavatele.
165. K tomu Úřad uvádí, že s tvrzením navrhovatele nelze souhlasit. Z postupu zadavatele, tedy ze zdůvodnění hodnocení nabídky navrhovatele 1 bodem ani z jiných vyjádření zadavatele nevyplývá, že by zadavatel hodnotil něco jiného, než stanovil v zadávacích podmínkách, tedy ani to, že by absence konkrétního vyčíslení požadované součinnosti pracovníků zadavatele v nabídce navrhovatele na úrovni „člověkodnů“ nebo jiných konkrétních jednotek bylo důvodem, proč nabídce navrhovatele v daném aspektu udělil 1 bod. Z obsahu zdůvodnění udělení 1 bodu ve zprávě o hodnocení nabídek, ani z dalších stanovisek zadavatele argument (požadavek) týkající se konkretizace „člověkodnů“ nebo formou jiného vyčíslení nijak nevyplývá. Naopak je z provedeného hodnocení a z jeho výše citovaného zdůvodnění patrné, že nabídka navrhovatele v daném aspektu neobdržela 1 bod za neuvedení konkrétního výpočtu „člověkodnů“, nýbrž z toho důvodu, že byly naplněny v pravidlech pro hodnocení definované podmínky bodování 1 bodem, neboť z nabídky navrhovatele nebylo dostatečně patrné, jak bude hodnocený aspekt řešení naplněn, a to bez ohledu na to, zda byl specifikován v nabídce formou konkrétního vyčíslení či nikoliv. Odůvodnění hodnocení zadavatele je jasné, srozumitelné a konkrétní, je z něj patrno, na základě čeho zadavatel k tomuto bodování dospěl.
166. Nesprávnost hodnocení nabídky navrhovatele 1 bodem v aspektu (ii.) 2. subkritéria je v návrhu dovozována též ze srovnání se zdůvodněním udělení 1 bodu v témže aspektu v případě nabídky dodavatele Altair. Navrhovatel tvrdí, že zadavatel nabídce dodavatele Altair udělil 1 bod s odůvodněním, že „[u]chazeč nijak explicitně nestanovuje kapacitní ano odborné požadavky na pracovníky Objednatele. Základem zvolené agilní metodika SCRUM je však široké zapojení obou stran. Vzhledem k obecnosti popisu metodiky dodání modulu však není patrné, jakým způsobem bude hodnocený aspekt řešení naplněn,“ a vedle toho cituje z odůvodnění hodnocení své nabídky, že „navrhovatel předpokládá pouze základní součinnost spočívající v exaktní formulaci zadání a převzetí výstupu včetně ověření jeho vlastností,“ z čehož je dle navrhovatele patrné, že mezi nabídkou navrhovatele a nabídkou dodavatele Altair je rozdíl v tom, že nabídka navrhovatele je lepší v tom, že je konkrétnější než nabídka dodavatele Altair, a proto měla být nabídka navrhovatele ohodnocena vyšším počtem bodů než nabídka dodavatele Altair.
167. K uvedenému tvrzení Úřad uvádí, že z obsahu zprávy o hodnocení nabídek vyplývá, že navrhovatel v návrhu „cituje“ v případě údajného zdůvodnění hodnocení nabídky dodavatele Altair text, který ale ve skutečnosti v příslušné pasáži odůvodnění ve zprávě o hodnocení nabídek není vůbec uveden. Navrhovatel patrně cituje odůvodnění bodování zcela jiného hodnoceného aspektu. Ve skutečnosti zadavatel hodnocení nabídky Altair v aspektu (ii.) 2. subkritéria odůvodnil následovně: „Uchazeč se ve své nabídce popisu realizace uvedených typových požadavků na budoucí rozvoj nijak nevěnuje. Z nabídky uchazeče tak není patrné, jakým způsobem bude hodnocený aspekt řešení naplněn. Výše popsané platí pro všechny typové požadavky na budoucí rozvoj, a jejich dílčí hodnocení je tak v rámci aspektu shodné.“ Navrhovatel tedy zcela zmatečně „cituje“ něco, co u hodnocení nabídky Altair zadavatel neuvedl, a z čehož následně vyvozuje své závěry o porovnání hodnocení nabídek, což dle Úřadu představuje zcela zmatečný postup a závěry z něj vyplývající nelze nikterak považovat za opodstatněné. Nadto lze uvést, že z výše vyloženého nastavení pravidel hodnocení nabídek v zadávací dokumentaci, včetně definované 4 bodové stupnice a podmínek bodování nabídek v daných dílčích hodnotících subkritérií (viz body 112. 113. odůvodnění tohoto rozhodnutí), obecně vyplývá, že v případě naplnění podmínek pro udělení 1 bodu je zjevné, že v takovém případě je již irelevantní například to, zda je předmětná nabídka v naplnění daného aspektu konkrétnější nebo jinak „méně horší“ než jiná nabídka, ani ze stanovených zadávacích pravidel nevyplývá, že by v případě naplnění podmínek hodnocení 1 bodem zadavatel měl porovnávat příslušnou nabídku s podobou nabídek ostatních dodavatelů.
168. Obdobná situace nastala i v případě, kdy navrhovatel k hodnocení téhož aspektu „cituje“ údajné hodnocení nabídky vybraného dodavatele: „Uchazeč popsal zapojení objednatele do procesu realizace typových požadavků na rozvoj. Uchazeč nepožaduje žádnou další součinnost nad rámec formulace požadavků a ověření parametrů řešení. Nabídka je tak v tomto aspektu srovnatelná s další v tomto aspektu nejlépe hodnocenou nabídkou.“ Navrhovatel z toho vyvozuje, že „[v]zhledem k tomu, že zadavatel ostatním nabídkám v tomto aspektu přidělil právě 1 bod, budí jeho hodnocení aspektu nabídky společnosti SNE [vybraného dodavatele – pozn. Úřadu], tj. že ‚nabídka je tak v tomto aspektu srovnatelná s další v tomto aspektu nejlépe hodnocenou nabídkou‘, oprávněnou pochybnost o kvalitě a objektivnosti provedeného hodnocení.“ Navrhovatel zde opět mylně „cituje“ údajné odůvodnění hodnocení, které však ve zprávě o hodnocení nabídek u daného aspektu dané nabídky vůbec nebylo uvedeno, a z toho dle Úřadu zcela zmatečně vyvozuje své závěry. Ve skutečnosti se totiž ve zprávě o hodnocení nabídek v hodnocení tohoto aspektu u nabídky vybraného dodavatele uvádí: „Uchazeč popsal zapojení objednatele do procesu realizace typových požadavků v rámci celého životního cyklu rozvoje a stanovil kapacitní nároky realizace na pracovníky objednatele. Uchazeč tak jako jediný stanovil kapacitní nároky realizace rozvojových požadavků v kontextu celé implementace typového požadavku na rozvoj. Nabídka uchazeče je tak v tomto aspektu hodnocena jako nejlepší. Výše popsané platí pro všechny typové požadavky na budoucí rozvoj, a jejich dílčí hodnocení je tak v rámci aspektu shodné.“
169. Navrhovatel též ve vztahu k hodnocení aspektu (ii.) 2. subkritéria sděluje, že má za to, že ze zadavatelova hodnocení jeho nabídky v daném aspektu plyne, „byť to zadavatel explicitně neuvedl,“ že nedostatky jeho nabídky nemají dopad na cílovou kvalitu nebo použitelnost z pohledu uživatelů a zadavatel tedy měl jeho nabídce udělit 3 body. K tomu Úřad uvádí, že výše vyložil, proč je nutné považovat odůvodnění hodnocení nabídky navrhovatele v daném aspektu za srozumitelné a konkrétní, přičemž je z něj patrno, na základě čeho zadavatel k tomuto bodování dospěl, a to na základě logické aplikace stanovených pravidel způsobu hodnocení vymezených v zadávacích podmínkách, včetně podmínek pro udělení 1 bodu. Rovněž Úřad odkazuje na výše uvedené v tom smyslu, že Úřad obecně nemůže opětovně provádět hodnocení jednotlivých nabídek tak, jak je provedla hodnotící komise, neboť takový postup není v jeho pravomoci. Úřad není oprávněn zasahovat do nezbytného prostoru volní úvahy zadavatele (hodnotící komise) při hodnocení nabídek. Pokud se tedy navrhovatel domáhá, aby Úřad sám provedl hodnocení jeho nabídky a v daném aspektu shledal, že nabídce příslušelo udělení 3 bodů, Úřad uvádí, že k tomu není oprávněn, přičemž konstatuje, že ve zprávě o hodnocení nabídek uvedený popis (odůvodnění) hodnocení nabídky navrhovatele v daném aspektu definovaným podmínkám udělení 1 bodu jasně odpovídá.
K hodnocení nabídky navrhovatele v aspektu (v.) v rámci 3. subkritéria
170. Dále je v návrhu napadáno hodnocení nabídky navrhovatele 1 bodem v aspektu (v.) „Minimalizace kapacitních požadavků na pracovníky Objednatele, při dodržení požadované kvality“ v rámci 3. subkritéria „Navržený způsob dodání modulu“. Navrhovatel opět nesouhlasí s udělením 1 bodu za daný aspekt, když dle jeho názoru veškeré údajně neuvedené či absentující informace v nabídce navrhovatele byly obsaženy.
171. Úřad uvádí, že v případě nabídky navrhovatele je ve zprávě o hodnocení nabídek udělení 1 bodu za předmětný aspekt (v.) 3. subkritéria zdůvodněno následovně:
„Uchazeč se při vymezení kapacitních požadavků (zejména kapitola 4.2.4) omezuje na deklaraci, že bude vyžadována ‚minimální součinnost (v řádu jednotek hodin)‘.
S ohledem na absenci popisu konkrétní aplikace metodiky dodání VVZ nelze toto tvrzení o nic opřít a naopak, pokud by byl skutečně v plném rozsahu implementován celý, uchazečem deklarovaný metodický základ, tak by kapacitní nároky na objednatele rozhodně nebyly v řádu jednotek hodin.
Kapitoly 4. věnující se procesu dodání je zaměřena pouze na popis základního přístupu uchazeče k vývoji a řízení projektu. Nabídka neobsahuje vymezení role objednatele v celém procesu. Úkoly spojené s dodavatelem nejsou úplná s ohledem na předmět plnění, ani uchazečem volenou metodiku. Není rovněž patrné jaká opatření či aspekty postupu uchazeč volí, aby byly kapacitní požadavky na pracovníky Objednatele minimalizovány.
Absence popisu způsobu implementace zvoleného metodického základu objednateli znemožňuje identifikovat, jaké činnosti bude zajišťovat a jaké části metodiky nebudou v projektu aplikovány jako nadbytečné v kontextu projektu. Např.:
Uchazečem zvolená metodika RUP je založená na postupné a detailní analýze zadání, jejíž účelem je zpracování robustní a detailní analytické dokumentace jako vstup pro vývojové práce a zpracování testovacích scénářů. Vzhledem k tomu, že tato analytická dokumentace není předmětem výstupů, jejichž předložení uchazeč předpokládá ve vazbě na jednotlivé fáze, tak není zřejmé, zda se tato dokumentace nebude vůbec vytvářet (což by bylo v rozporu s deklarovanou metodikou a nabídka na toto nijak neupozorňuje, takže to nelze předpokládat), nebo zda bude její vytvoření úkolem objednatele (což by byl kapacitně nesmírně náročný úkol, který by nebyl rozhodně realizovaný v řádu jednotek hodin, jak uvádí uchazeč). Pokud by tuto dokumentaci vytvářel uchazeč a byla pouze opomenuta v seznamu výstupů jednotlivých fází (kapitola 4.1.1), pak není patrné, zda k ní bude uchazeč vyžadovat nějakou součinnost objednatele a jaké mechanismy či přístupy hodlá aplikovat, aby optimalizoval kapacitní nároky na objednatele.
Další činností, která tvoří základ metodiky RUP zvolené uchazečem je sběr požadavků. Z nabídky není patrné, zda bude tato činnost vypuštěna jako nadbytečná, protože objednatel již požadavky formuloval v rámci zadávací dokumentace, nebo zda v souladu s metodikou RUP proběhne, protože uchazeč potřebuje objednatelem dodané požadavky doplnit. Pokud by tato činnost proběhla, není pak opět patrné, jaká součinnost by byla očekávaná od objednatele a jaké mechanismy či přístupy hodlá uchazeč aplikovat, aby optimalizoval kapacitní nároky na objednatele.
S ohledem na obecnost popisu tak není patrné, jak bude hodnocený aspekt řešení naplněn a nabídka je rovněž vnitřně nekonzistentní.“
172. Navrhovatel k tomu v námitkách a posléze i v doslovné shodě v návrhu (vyjma kosmetických úprav přejmenování stěžovatele na navrhovatele) poukazuje na části své nabídky, které dle jeho názoru obsahují údajně absentující údaje o kapacitních nárocích na pracovníky zadavatele a jejich minimalizaci v hodnoceném aspektu:
„Navrhovatel znovu ve svých námitkách uvedl svůj nesouhlas s udělením nejnižšího možného hodnocení ve výši 1 bodu za hodnocení daného aspektu, když veškeré údajně neuvedené či absentující informace v nabídce jsou prokazatelně obsaženy, a to konkrétně:
popis konkrétní aplikace metodiky dodání je uveden v dostatečném detailu v kapitole 4.1. Přílohy č. 7 Smlouvy; konkrétně:
o v kapitole 4.1.1 Specifikace projektových Fází a Iterací popisuje v členění na fáze a iterace konkrétní plánované činností, předpokládané vstupy a výstupy a odkaz, kdy bude potřeba součinnost zadavatele (předvedení funkcionalit, předání výstupů, …);
o v kapitole 4.1.3 Principy a postup ověřování výstupů projektu popisuje v členění na fáze konkrétní plánované činností pro ověření řešení opět s uvedením, kdy bude potřeba součinnost zadavatele (předvedení či ověření funkcionalit);
o potřeba součinnosti Objednatele vycházející z dosavadních více než 9letých zkušeností rozvoje a provozu VVZ je slovně vyjádřena v rámci jednotlivých fází a shrnuta v kapitole 4.2.4 včetně uvedení rozsahu. Konkrétní náročnost pracnosti v rozsahu člověkodnů či člověkohodin nelze předem definovat, protože se bude odvíjet od kvality specialistů zadavatele.
S ohledem na výše uvedené měl navrhovatel za to, že v rámci své nabídky uvedl nezbytné informace. Navrhovateli není vůbec jasné, v čem by ‚nekonzistentnost nabídky‘ měla spočívat. Jedná se o neodůvodněné a účelové tvrzení zadavatele, které není ničím odůvodněno, což činí hodnocení zadavatele nepřezkoumatelné. Zadavatel je povinen udělení nejnižšího možného hodnocení 1 bodu řádně, objektivně a transparentně odůvodnit, a to tak, aby bylo takové hodnocení a odůvodnění přezkoumatelné. Pouhé tvrzení o ‚vnitřní nekonzistentnosti‘ nelze považovat za uspokojivé, objektivní a řádně přezkoumatelné.
Hodnocení daného aspektu je postaveno na otázce kapacitních požadavků na pracovníky zadavatele a jejich minimalizaci.
Navrhovatel ve své nabídce uvedl, že časová náročnost bude v řádu jednotek hodin, což znamená, že to může max. 9 hodin, neboť potom bychom hovořili již o desítkách hodin, resp. o vyšším řádu. Pokud zadavatel dovozuje, že pokud by skutečně v plném rozsahu implementován celý, uchazečem deklarovaný metodický základ, tak by kapacitní nároky na objednatele rozhodně nebyly v řádu jednotek hodin, je to jen spekulace zadavatele, pro kterou nemá žádnou oporu. Pokud navrhovatel uvedl, že je schopen v rámci daného subkritéria vše zvládnout s nároky vůči zadavateli v rozsahu jednotek hodin, je na zadavateli, zda toto je schopný zvládnout. Je nutné si uvědomit, že navrhovatel je současným provozovatelem stávajícího systému, má tedy největší zkušenost s jeho fungováním a jeho náročností, a je tedy schopen odhadnout časovou náročnost, kterou bude vyžadovat. Pokud zadavatel toto sporuje a odůvodňuje to pouze svým konstatováním ‚uchazečem deklarovaný metodický základ, tak by kapacitní nároky na objednatele rozhodně nebyly v řádu jednotek hodin‘, je nutné takové hodnocení odmítnout jako obecné a nepřezkoumatelné.“
173. Zadavatel na uvedené namítané skutečnosti reagoval v rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 4. 2021 následovně:
„Stěžovatel ve své námitce rozporuje hodnocení aspektu Minimalizace kapacitních požadavků na pracovníky Objednatele, při dodržení požadované kvality v rámci subkritéria Navržený způsob dodání modulu, kdy zadavatel přidělil 1 bod s ohledem na nemožnost z nabídky dovodit, jak bude hodnocený aspekt řešení naplněn a vnitřních nekonzistencí v nabídce.
Stěžovatel toto v námitce rozporuje poukázáním na 3 části nabídky, ze kterých je naplnění aspektu patrné. Konkrétně zmiňuje:
Kapitolu 4.1.1 Specifikace projektových Fází a Iterací, která dle tvrzení stěžovatele popisuje v členění na fáze a iterace konkrétní plánované činností, předpokládané vstupy a výstupy a odkaz, kdy bude potřeba součinnost zadavatele (předvedení funkcionalit, předání výstupů, …);
o Tvrzení stěžovatele není pro hodnocený aspekt zcela relevantní, neboť uvedená kapitola obsahuje pouze tabulku obsahující následující atributy: Název fáze/iterace, Vymezení obsahu fáze/iterace, Doba realizace, Vstupy, Výstupy a Použitá prostředí. Zadavatel zde vystupuje částečně v rámci popisu ‚Vymezení obsahu fáze/iterace‘ a výčet jeho zapojení není úplný a nevypovídá o minimalizaci kapacitních požadavků na pracovníky Objednatele, při dodržení požadované kvality. Např. zadavatel nijak nevystupuje ve fázi 3 Integrace s okolními prvky a fázi 4 Integrace s průřezovými provozními službami. V případě ostatních fází je zapojení zadavatele popsáno heslovitě např. ‚Podporu Objednatele při realizaci pilotního provozu objednatele‘, nebo ‚Podpora Objednatele při realizaci akceptačního testu Objednatelem‘, či ‚Akceptace importu dat Objednatelem‘ atp., tedy způsobem, z něhož nelze dovodit způsob provedení těchto činností, a tedy ani jejich náročnost.
Kapitolu 4.1.3 Principy a postup ověřování výstupů projektu, která dle tvrzení stěžovatele popisuje v členění na fáze konkrétní plánované činností pro ověření řešení opět s uvedením, kdy bude potřeba součinnost zadavatele (předvedení či ověření funkcionalit);
o Stěžovatelem zmiňovaná kapitola 4.1.3 je zaměřená na popis ověřování výstupů projektu. V kapitole je však ve vazbě na jednotlivé fáze pouze uvedeno, kdo, jaký typ testu provede. Není tedy patrný způsob provedení testu, poskytnutá součinnost objednateli a nelze tak nijak dovodit pracnost a nároky kladené na zadavatele a usuzovat, že dochází k minimalizaci kapacitních požadavků na pracovníky zadavatele. Navíc je obsah této kapitoly nekonzistentní s kapitolou 4.1.1 zmiňovanou v předešlém bodě, neboť v kapitole 4.1.3 je vyžadovaná součinnost zadavatele i ve fázích, které kapitola 4.1.1 obsahující specifikací projektových fází a iterací neobsahovala (např. fáze 3 a 4) a naopak (např. fáze 6).
Kapitolu 4.2.4 Požadavky Dodavatele na součinnost Objednatele, která dle tvrzení stěžovatele obsahuje popis potřebné součinnosti Objednatele vycházející z dosavadních více než 9letých zkušeností rozvoje a provozu VVZ.
o Zadavatel si zde dovolí obsah celé kapitoly odcitovat, neboť ta obsahuje pouze následující text: ‚Dodavatel nemá specifické požadavky na součinnost Objednatele vyjma:
Konzultací k implementaci bezpečnostních politik MMR
Fáze 0 – pro realizaci úkolů / aktivit souvisejících s nastartováním projektu – viz kapitola 4.1.1
Fáze 3 – minimální součinnost (v řádu jednotek hodin) pro nastavení integrace s externími systémy přes NIPEZ
Fáze 4 – minimální součinnost (v řádu jednotek hodin) pro koordinace integrace s průřezovými službami
Výše zmíněné nejenže neodpovídá reálné pracnosti projektu, a především je v rozporu s kapitolami, které ve své námitce stěžovatel zmiňoval, neboť v kapitole 4.2.4 zmiňuje součinnost pouze v případě fází 0, 3 a 4 tj. nepokrývá fáze, ve kterých je, byť stručně, ale přeci zmíněna součinnost zadavatele. Uvedená pracnost pak nepokrývá ani kapacitu, kterou bude zadavatel potřebovat na naplnění požadavků na součinnost plynoucích z kapitoly 4.2.2 Komunikační plán.
Tvrzení stěžovatele, že ‚Pokud stěžovatel uvedl, že je schopen v rámci daného subkritéria vše zvládnout s nároky vůči zadavateli v rozsahu jednotek hodin, je na zadavateli, zda toto je schopný zvládnout.‘ je tak v kontextu výše popsaného nekorektní, neboť zadavatel nemá s ohledem na nekonzistence v nabídce a neúplně popsanou metodiku přístupu stěžovatele možnost ověřit, o co se toto tvrzení opírá.
Zadavatel si tak plně stojí za svým hodnocením předmětného aspektu, kdy je nabídku stěžovatele nucen s ohledem na informace v ní uvedené hodnotit jako neumožňující dovodit, jak bude hodnocený aspekt řešení naplněn (viz odůvodnění uvedené v rámci hodnocení nabídky) a v částech, které jsou rozpracovány vykazující vnitřní nekonzistence. Tj. přidělit takovéto nabídce v předmětném aspektu 1 bod.“
174. Úřad též ve vztahu k právě citovanému musí konstatovat, že navrhovatel stran obsahu své nabídky, z něhož dle jeho názoru splnění daného aspektu vyplývalo, v návrhu nad rámec toho, co již tvrdil v námitkách, nic dalšího neuvádí, tedy vůbec nereflektuje citované rozsáhlé zdůvodnění zadavatele co se týče správnosti jeho postupu při hodnocení nabídky navrhovatele v daném aspektu, přičemž jak je z citovaného patrné, zadavatel se zde jasně a zřetelně vyjádřil k obsahu všech jednotlivých bodů a částí nabídky navrhovatele, které navrhovatel označil jako ty, z nichž předmětné kapacitní nároky mají vyplývat. Navrhovatel tak v návrhu reálně nepřináší žádnou argumentaci vyvracející správnost závěrů předkládaných zadavatelem, resp. přezkoumatelnost a transparentnost jím předkládaného zdůvodnění hodnocení nabídky navrhovatele 1 bodem v daném aspektu.
175. Úřad uvádí, že na základě zdůvodnění provedeného hodnocení nabídky navrhovatele v daném aspektu uvedeného ve zprávě o hodnocení nabídek a rovněž vypořádání předmětných námitek zadavatelem v rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 4. 2021 není dle názoru Úřadu důvodné pochybovat o transparentnosti a zákonnosti postupu zadavatele při hodnocení nabídky navrhovatele v tomto aspektu 1 bodem, neboť podrobný popis udělení 1 bodu nabídce navrhovatele v daném aspektu obsažený ve zprávě o hodnocení nabídek představuje srozumitelnou, konzistentní a logickou aplikaci pravidel a způsobu hodnocení, jež zadavatel vymezil v zadávací dokumentaci, když zadavatel hodnotil nabídku navrhovatele 1 bodem s ohledem na nemožnost z nabídky dovodit, jak bude hodnocený aspekt řešení naplněn a nabídka je rovněž vnitřně nekonzistentní, což zde blíže odůvodnil, čímž byly naplněny v pravidlech hodnocení definované podmínky hodnocení nabídky 1 bodem (viz body 112. a 113. odůvodnění tohoto rozhodnutí), přičemž Úřad na základě zdůvodnění zadavatele uvedeného v rozhodnutí o námitkách neshledává opodstatněný důvod pochybovat o tom, že navrhovatelem uváděné skutečnosti o obsahu jeho nabídky byly v rámci hodnocení zadavatelem skutečně zohledněny a do provedeného hodnocení se promítly, když reálně tento závěr argumentačně nerozporuje v návrhu ani navrhovatel, který v návrhu v tomto ohledu nikterak nevyvrací věcnou správnost argumentace zadavatele z rozhodnutí o námitkách, a zároveň příslušné zdůvodnění zadavatelova postupu představuje dostatečně podrobné, srozumitelné a racionální odůvodnění, ze kterého je jasně zjevné, jak dle zadavatele nabídka navrhovatele naplnila v daném aspektu podmínky pro udělení 1 bodu (z nabídky není patrné, jak bude hodnocený aspekt řešení naplněn a nabídka je vnitřně nekonzistentní), tedy i proč byla nabídka navrhovatele v daném aspektu hodnocena 1 bodem, a to i při zohlednění navrhovatelem označených částí nabídky, zejména když zadavatel k odkazované kapitole 4.1.1 Specifikace projektových Fází a Iterací uvedl, že z údajů zde uvedených (tabulky) výčet jeho zapojení není úplný a o minimalizaci kapacitních požadavků na pracovníky zadavatele nevypovídá (ve fázi 3 a fázi 4 dle tabulky zadavatel nevystupuje a v ostatních fázích je zapojení zadavatele popsáno heslovitě způsobem, z něhož nelze dovodit způsob provedení těchto činností, a tedy ani jejich náročnost na pracovníky zadavatele), dále k obsahu zmiňované kapitoly 4.1.3 uvedl, že z jejího obsahu není u popisu ověřování výstupů projektu nijak patrný způsob provedení uvedeného testu, poskytnutá součinnost zadavateli, a nelze tak nijak dovodit pracnost a nároky kladené na zadavatele a usuzovat, že dochází k minimalizaci kapacitních požadavků na pracovníky zadavatele, navíc obsah této kapitoly je nekonzistentní s obsahem dříve zmíněné kapitoly, kdy je zde vyžadována součinnost zadavatele i ve fázích, které v kapitole 4.1.1 uvedeny nebyly a naopak, a k obsahu kapitoly 4.2.4 zadavatel uvedl, že zde uvedené zjevně neodpovídá pracnosti projektu a zde zmiňovaná součinnost ani nepokrývá fáze, u nichž je zmíněna součinnost zadavatele v předešlých kapitolách, přičemž v kontextu výše popsaného je tvrzení o „minimální součinnosti“ nekorektní, neboť zadavatel nemá s ohledem na nekonzistence v nabídce a neúplně popsanou metodiku přístupu navrhovatele možnost ověřit, o co se toto tvrzení opírá. Z uvedeného je dle Úřadu zřejmé, že zadavatel přesně uvedl a konkrétně odůvodnil, proč z obsahu nabídky vzhledem k neúplnostem a vnitřní rozpornosti důvodně nevyplývá přístup navrhovatele k naplnění daného aspektu.
176. Úřad rovněž v tomto kontextu připomíná, že úlohou Úřadu je provedení přezkumu postupu zadavatele v té rovině, zda zadavatel skutečně hodnotil nabídky a v nich obsažené skutečnosti transparentním a přezkoumatelným způsobem v souladu se zákonem tak, jak předem stanovil v zadávací dokumentaci, přičemž je nutné zohlednit, že podstatou nekvantifikovatelného (subjektivního) hodnotícího kritéria je, že v hodnocení je možné vyjádřit názor hodnotící komise, založený na odborných znalostech a zkušenostech. Úřad tedy nemůže opětovně provádět hodnocení jednotlivých nabídek tak, jak je provedla hodnotící komise, neboť takový postup není v jeho pravomoci. Úřad není oprávněn zasahovat do nezbytného prostoru volní úvahy zadavatele (hodnotící komise) při hodnocení nabídek, postup zadavatele však posuzuje z toho ohledu, aby byla vyloučena libovůle na straně zadavatele a aby bylo možné toto hodnocení přezkoumat. Vždy by bylo možné za účelem transparentnosti požadovat po zadavatelích větší a podrobnější míru detailu zdůvodnění provedeného bodového ohodnocení, a to zvláště v případech nekvantifikovatelných hodnotících kritérií, kdy je prvek subjektivnosti přítomný již z podstaty věci, v tomto případě však má Úřad za to, že vzhledem k důkladnému zadavatelovu popisu hodnocení, resp. jeho zdůvodnění nemá důvod se domnívat, že by provedené hodnocení bylo zatíženo prvky libovůle na straně zadavatele, které by provedené hodnocení činily nepřezkoumatelným, a tedy nezákonným.
177. K argumentaci navrhovatele, že zadavatel nepožadoval, že by měla být kvantifikována časová náročnost, resp. uveden přesný počet „člověkohodin“ či jiná „měrná jednotka“, Úřad odkazuje na závěry učiněné ve vztahu k hodnocení předešlého aspektu (viz bod 164. odůvodnění tohoto rozhodnutí), které obdobně platí i pro hodnocení nabídky navrhovatele ve zde řešeném aspektu, neboť ani v tomto případě není dle Úřadu tvrzení navrhovatele opodstatněné, jelikož je z provedeného hodnocení a z jeho výše citovaného zdůvodnění patrné, že nabídka navrhovatele v daném aspektu neobdržela 1 bod za neuvedení konkrétního počtu hodin či dnů požadované součinnosti (ostatně konkrétnost v nabídce uvedeného údaje o minimální součinnosti v jednotkách hodin zadavatel nikde v odůvodnění hodnocení nezpochybňuje), nýbrž z toho důvodu, že byly naplněny v pravidlech pro hodnocení definované podmínky bodování 1 bodem, neboť nabídka navrhovatele byla v otázce naplnění daného aspektu nekonzistentní a zároveň z nabídky nebyl patrný se zbývajícími částmi nabídky nerozporný a úplný přístup, jak bude hodnocený aspekt naplněn, a to bez ohledu na to, zda byl specifikován v nabídce formou konkrétního vyčíslení či nikoliv. Odůvodnění hodnocení zadavatele je jasné, srozumitelné a konkrétní, je z něj patrno, na základě čeho zadavatel k tomuto bodování dospěl.
178. Úřad dále poznamenává, že navrhovatel si protiřečí, když na jednu stranu argumentuje, že nebyl z neurčitého požadavku zadávacích podmínek schopen vyvodit, že zadavatel požaduje konkrétní číselné vyjádření kapacitních nároků na součinnost zadavatele uvedením konkrétního počtu hodin, dnů či jiných jednotek (a jako jediný to byl schopen vyvodit ze zadávacích podmínek zřejmě vybraný dodavatel), a na druhou stranu ale současně navrhovatel dále argumentuje tím, že zadavatel nikde v zadávacích podmínkách nestanovil, že by zadavatelem požadovaný údaj o konkrétní časové náročnosti musel být něčím odůvodněn a doložen a dle názoru navrhovatele tak má být dle zadávacích podmínek předmětem hodnocení v daném aspektu pouze vyjádření konkrétní časové náročnosti na kapacity zadavatele, přičemž on ve své nabídce konkrétní časový údaj v rozsahu jednotek hodin specifikoval a jakýkoliv další požadavek zadavatele jde pak nad rámec zadávacích podmínek.
179. K argumentaci navrhovatele, že zadavatel nikde v zadávacích podmínkách nestanovil, že by zadavatelem požadovaný údaj o konkrétní časové náročnosti musel být něčím odůvodněn nebo doložen, Úřad odkazuje na jím výše učiněný výklad (viz bod 153. až 156. odůvodnění tohoto rozhodnutí), že zcela oprávněně byl předmětem hodnocení zadavatele v tomto případě obsah nabídky jako celek (nikoliv pouze izolovaná proklamace o minimální součinnosti v řádu jednotek hodin), z kterého by měl vyplývat ucelený a vnitřně nerozporný přístup dodavatele k řešení daného aspektu (slovy zadávací dokumentace „navrhnutí ucelené metodiky“), tedy dodavatelé si již při přípravě nabídek mohli a měli být vědomi, že je především v jejich zájmu prokázání naplnění daného aspektu v nabídce podrobně zdůvodnit a jimi navrhované řešení detailně popsat, přičemž v opačném případě, jak tomu bylo v případě nabídky navrhovatele a jak zadavatel podrobně odůvodnil ve zprávě o hodnocení nabídek a v rozhodnutí o námitkách, se vystavují riziku naplnění podmínek udělení 1 bodu.
180. Jak vyplývá z výše citovaného zdůvodnění zadavatele, není pravdou, že by jím učiněný závěr o „vnitřní nekonzistentnosti“ byl pouhým ničím neodůvodněným tvrzením, což by činilo provedené hodnocení nepřezkoumatelným, jak tvrdí navrhovatel, neboť naopak zadavatel v obou dokumentech předkládá podrobný rozbor důvodů a hodnocených údajů, které ho k tomuto závěru a výslednému bodování vedly. Nelze souhlasit s patrným přístupem navrhovatele, že pokud navrhovatel v nabídce vyjádří, že je schopen v rámci daného subkritéria vše zvládnout s nároky vůči zadavateli v rozsahu jednotek hodin, již by zadavatel v podstatě neměl o věrohodnosti takového tvrzení pochybovat, jelikož naopak právě podrobnost a propracovat přístupu dodavatele (navrhovatele) k řešení daného aspektu co se týče implementace modulu VVZ byla oprávněně v tomto případě předmětem hodnocení, přičemž z pouhé proklamace (která nemá oporu ve zbývajícím obsahu nabídky) dostatečné řešení daného aspektu shledat nelze, s čímž lze se zadavatelem souhlasit.
181. Rovněž v případě hodnocení tohoto aspektu navrhovatel tvrdí, že dle jeho názoru měl navrhovatel obdržet body 3, jelikož z hodnocení zadavatele údajně vyplývá, „byť to zadavatel explicitně neuvedl,“ že nedostatky nabídky nemají dopad na jeho cílovou kvalitu nebo použitelnost z pohledu uživatelů. K tomu Úřad obdobně uvádí, že výše vyložil, proč je nutné považovat odůvodnění hodnocení nabídky navrhovatele v daném aspektu za srozumitelné a konkrétní, přičemž je z něj patrno, na základě čeho zadavatel k tomuto bodování dospěl, a to na základě logické aplikace stanovených pravidel způsobu hodnocení vymezených v zadávacích podmínkách, včetně podmínek pro udělení 1 bodu. Rovněž Úřad odkazuje na výše uvedené v tom smyslu, že Úřad obecně nemůže opětovně provádět hodnocení jednotlivých nabídek tak, jak je provedla hodnotící komise, neboť takový postup není v jeho pravomoci. Úřad není oprávněn zasahovat do nezbytného prostoru volní úvahy zadavatele (hodnotící komise) při hodnocení nabídek. Pokud se tedy navrhovatel domáhá, aby Úřad sám provedl hodnocení jeho nabídky a v daném aspektu shledal, že nabídce příslušelo udělení 3 bodů, Úřad uvádí, že k tomu není oprávněn, přičemž konstatuje, že ve zprávě o hodnocení nabídek uvedený popis (odůvodnění) hodnocení nabídky navrhovatele v daném aspektu definovaným podmínkám udělení 1 bodu jasně odpovídá.
K hodnocení nabídky navrhovatele v aspektu (ii.) v rámci 4. subkritéria
182. Konečně je v návrhu napadáno jako vadné i hodnocení nabídky navrhovatele 1 bodem v aspektu (ii.) „„Minimalizace kapacitních požadavků na součinnost Objednatele, při dodržení požadované kvality a kvantity poskytovaných služeb““ v rámci 4. subkritéria „Navržený způsob provozního zajištění a rozvoje modulu VVZ“.
183. Úřad uvádí, že v případě nabídky navrhovatele je ve zprávě o hodnocení nabídek udělení 1 bodu za předmětný aspekt (ii.) 4. subkritéria zdůvodněno následovně:
„Uchazeč ve své nabídce nijak nestanovil součinnostní nároky služeb provozu směrem k pracovníkům objednatele a neuvedl tak ani jejich odhadovanou kapacitní náročnost.
Role objednatele vystupuje v nabídce pouze v úvodním schématu a v popisu procesu řízení událostí. V obou případech je objednateli přiřknuto oprávnění hlásit provozní události. V popisu procesu řízení incidentu je na něj pak převedena i povinnosti provádět kategorizaci a klasifikaci události.
Nabídka uchazeče však neobsahuje veškeré procesy, jejichž zajištění je pro naplnění provozních služeb nutné. Ač lze z metodiky ITIL v3 dovodit podobu těchto procesů, není nijak patrné, jakým způsobem bude jejich provádění rozděleno mezi objednatele a dodavatele. Např.:
Objednatel požaduje v rámci služby č. 10 zajištění technické podpory modulu. Pro řádné zajištění této služby v souladu s uchazečem zvolenou metodikou ITIL bude nutné realizovat mj. proces ‚Configuration Management”‘ (‚Řízení konfigurace‘). Zajištění tohoto procesu plyne s uchazečem zvolené metodiky, i když jej jeho nabídka explicitně nezmiňuje. Z obecné metodiky ITIL si lze dovodit podobu tohoto procesu, nikoliv však rozdělení úkolů mezi objednatele a uchazeče. Je navíc patrné, že objednatel bude tohoto procesu účasten, protože jeho náplní je konfigurační Změna dodaného modulu, tj. po zahájení provozu majetku objednatele.
Uchazeč ve své nabídce bez dalšího upřesnění způsobu zajištění zmiňuje proces ‚Release management‘, který je opět nutnou součástí zajištění poptávaných služeb. I v tomto případě platí obdobné, jako v předešlém bode. Z obecné metodiky si lze dovodit podobu procesu, nikoliv rozdělení odpovědností a kapacitní nároky na objednatele.
Kapacitní požadavky na součinnost Objednatele, při dodržení požadované kvality a kvantity poskytovaných služeb, tak s ohledem na výše popsané nelze z nabídky nijak dovodit a uchazeč sám se tomuto aspektu nijak explicitně nevěnuje.
Z nabídky uchazeče tak není patrné, jak bude hodnocený aspekt řešení naplněn.“
184. Navrhovatel v námitkách, které posléze shodně uvádí i v návrhu, odůvodnění hodnocení odmítá jako nesprávné a označuje části nabídky, ze kterých dle jeho názoru lze dovodit součinnostní nároky služeb provozu směrem k pracovníkům zadavatele:
„Nabídka navrhovatele se v kapitole 5.2.1 odkazuje na kapitolu 4.2.3.1 s popisem procesu rozvoje modulu VVZ, jež obsahuje činnosti na straně zadavatele. Navrhovatel zároveň v kapitole 4.2.4 sumarizoval všechny požadavky na součinnost zadavatele a tam, kde byl schopný, uvedl odhad kapacitní náročnosti. V této kapitole navrhovatel explicitně uvedl, že nemá specifické požadavky na součinnost objednatele (zadavatele) vyjma konkrétních případů, které jsou v kapitole explicitně vyjmenovány a řádově kvantifikovány (jednotky hodin).
Jinými slovy výhrada zadavatele není pravdivá a nabídka naopak jednoznačně popisuje, že navrhovatel požaduje nízkou součinnost zadavatele. Dále navrhovatel zde odkazuje na obdobné vypořádání skutečností v předešlých subkritériích.“
185. Zadavatel na uvedené namítané skutečnosti reagoval v rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 4. 2021 následovně:
„Stěžovatelem uváděné skutečnosti jsou v hodnocení nabídky zohledněny a zadavatel si jich je plně vědom. Důvody, pro které obdržela nabídka stěžovatele 1 bod v předmětném aspektu byly uvedeny již v hodnocení.
Zadavatel pracoval již v hodnocení se skutečností, že nabídka stěžovatele se v kapitole 5.2.1 odkazuje na kapitolu 4.2.3.1 s popisem procesu rozvoje modulu VVZ. Námitka stěžovatele neobsahuje žádné skutečnosti, které by závěry hodnocení zpochybňovaly. K části námitky týkající se procesů spojených s rozvojem se zadavatel vyjádřil již výše, a i v případě, že by byla nabídka v části týkající se přístupu k rozvoji úplná, tak by nadále absentoval popis přístupu k dalším, pro provoz nezbytně nutným procesům. Nadále tak platí, že nabídka neobsahuje veškeré procesy, jejichž zajištění je pro naplnění provozních služeb nutné. Ač lze z metodiky ITILv3 dovodit podobu těchto procesů, není nijak patrné, jakým způsobem bude jejich provádění rozděleno mezi objednatele a dodavatele. Např.:
Objednatel požaduje v rámci služby č. 10 zajištění technické podpory modulu. Pro řádné zajištění této služby v souladu s uchazečem zvolenou metodikou ITIL bude nutné realizovat mj. proces ‚Configuration Management‘ (‚Řízení konfigurace‘). Zajištění tohoto procesu plyne s uchazečem zvolené metodiky, i když jej jeho nabídka explicitně nezmiňuje. Z obecné metodiky ITIL si lze dovodit podobu tohoto procesu, nikoliv však rozdělení úkolů mezi objednatele a uchazeče. Je navíc patrné, že objednatel bude tohoto procesu účasten, protože jeho náplní je konfigurační Změna dodaného modulu, tj. po zahájení provozu majetku objednatele.
Stěžovatel ve své nabídce bez dalšího upřesnění způsobu zajištění zmiňuje proces ‚Release management‘, který je opět nutnou součástí zajištění poptávaných služeb. I v tomto případě platí obdobné, jako v předešlém bodě. Z obecné metodiky si lze dovodit podobu procesu, nikoliv rozdělení odpovědností a kapacitní nároky na objednatele.
Stěžovatel uvádí, že v kapitole 4.2.4 sumarizoval všechny požadavky na součinnost zadavatele a tam, kde byl schopný, uvedl odhad kapacitní náročnosti. Tyto údaje nebylo možné vzít do úvahy při hodnocení aspektu, protože obsah uvedený v kapitole 4.2.4 se váže k dodání, nikoliv k zajištění provozu a rozvoje modulu. Kapacitní požadavky na pracovníky Objednatele v průběhu dodání modulu jsou hodnoceny v rámci zcela jiného aspektu (‚Minimalizace kapacitních požadavků na pracovníky Objednatele, při dodržení požadované kvality‘ v rámci subkritéria ‚Navržený způsob dodání modulu‘).
Požadavky uvedené v kapitole 4.2.4 jsou navíc neúplné i z pohledu kapacitních nároků v průběhu dodání modulu. Zadavatel toto shrnul v rámci hodnocení příslušného aspektu i v předešlém bodě vyjádření se k námitce stěžovatele.
Kapacitní požadavky na součinnost Objednatele, při dodržení požadované kvality a kvantity poskytovaných služeb, tak s ohledem na výše popsané nelze z nabídky nijak dovodit a stěžovatel sám se tomuto aspektu nijak explicitně nevěnuje.
Z nabídky stěžovatele tak není patrné, jak bude hodnocený aspekt řešení naplněn.“
186. Opětovně jako v předešlých případech Úřadu nezbývá než konstatovat, že do návrhu byl v tomto směru toliko přenesen obsah námitek, aniž by navrhovatel v návrhu jakkoliv reflektoval citované zdůvodnění správnosti udělení 1 bodu, které zadavatel předložil v rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 4. 2021, přičemž jak je z citovaného patrné, zadavatel se zde jasně a zřetelně vyjádřil k obsahu všech jednotlivých bodů a částí nabídky navrhovatele, které navrhovatel označil jako ty, z nichž předmětné požadavky na součinnost zadavatele mají vyplývat. Navrhovatel tak v návrhu reálně nepřináší žádnou argumentaci vyvracející správnost závěrů předkládaných zadavatelem, resp. přezkoumatelnost a transparentnost jím předkládaného zdůvodnění hodnocení nabídky navrhovatele 1 bodem v daném aspektu.
187. Úřad uvádí, že na základě zdůvodnění provedeného hodnocení nabídky navrhovatele v daném aspektu uvedeného ve zprávě o hodnocení nabídek a rovněž vypořádání předmětných námitek zadavatelem v rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 4. 2021 není dle názoru Úřadu důvodné pochybovat o transparentnosti a zákonnosti postupu zadavatele při hodnocení nabídky navrhovatele v tomto aspektu 1 bodem, neboť podrobný popis udělení 1 bodu nabídce navrhovatele v daném aspektu obsažený ve zprávě o hodnocení nabídek představuje srozumitelnou, konzistentní a logickou aplikaci pravidel a způsobu hodnocení, jež zadavatel vymezil v zadávací dokumentaci, když zadavatel hodnotil nabídku navrhovatele 1 bodem s ohledem na nemožnost z nabídky dovodit, jak bude hodnocený aspekt řešení naplněn, což zde blíže odůvodnil, čímž byly naplněny v pravidlech hodnocení definované podmínky hodnocení nabídky 1 bodem, přičemž Úřad na základě zdůvodnění zadavatele uvedeného v rozhodnutí o námitkách neshledává opodstatněný důvod pochybovat o tom, že navrhovatelem uváděné skutečnosti o obsahu jeho nabídky byly v rámci hodnocení zadavatelem skutečně zohledněny a do provedeného hodnocení se promítly, když reálně tento závěr argumentačně nerozporuje v návrhu ani navrhovatel, který v návrhu v tomto ohledu nikterak nevyvrací věcnou správnost argumentace zadavatele z rozhodnutí o námitkách, a zároveň příslušné zdůvodnění zadavatelova postupu představuje dostatečně podrobné, srozumitelné a racionální odůvodnění, ze kterého je jasně zjevné, jak dle zadavatele nabídka navrhovatele naplnila v daném aspektu podmínky pro udělení 1 bodu (z nabídky není patrné, jak bude hodnocený aspekt řešení naplněn), tedy i proč byla nabídka navrhovatele v daném aspektu hodnocena 1 bodem, a to i při zohlednění navrhovatelem označených částí nabídky, tedy zejména když zadavatel k odkazu na kapitolu 5.2.1 a 4.2.3.1 uvedl, že zde uvedený popis procesů rozvoje je neúplný a absentuje i popis přístupu k dalším pro provoz nezbytně nutným procesům, přičemž z metodiky ITIL v3 lze dovodit podobu procesů, ale nikoliv rozdělení odpovědnosti za jejich provádění mezi zadavatele a dodavatele, tedy ani kapacitní nároky na zadavatele, a dále k odkazu na kapitolu 4.2.4 zadavatel uvedl, že údaje zde uvedený nebylo možné vzít do úvahy při hodnocení toho aspektu, jelikož obsah uvedený v kapitole 4.2.4 se vztahuje k dodání, nikoliv k zajištění provozu a rozvoje modulu VVZ, přičemž kapacitní požadavky na pracovníky zadavatele v průběhu dodání modulu VVZ byly hodnoceny v rámci zcela jiného příslušného aspektu (tj. výše napadaném aspektu v rámci 3. subkritéria), a navíc i tyto požadavky jsou neplné i z pohledu očekávatelných kapacitních nároků v průběhu dodání modulu. Z uvedeného je dle Úřadu zřejmé, že zadavatel uvedl konkrétní důvody, proč z obsahu nabídky důvodně nevyplývá přístup navrhovatele k naplnění daného aspektu, když kapacitní požadavky na součinnost zadavatele při provozním zajištění a rozvoji modulu VVZ nelze z nabídky nijak dovodit a navrhovatel se v nabídce naplnění tohoto aspektu ani explicitně nevěnuje.
188. Ve vztahu k danému aspektu navrhovatel dále argumentuje srovnáním s hodnocením nabídky dodavatele Altair, jež v daném aspektu obdržela plný počet bodů a z jehož odůvodnění je patrná pouze obecná formulace o snadné customizaci služeb a u konkrétních služeb je uvedena pouze obecná formulace o minimálních požadavcích na součinnost ze strany zadavatele, což vede navrhovatele k závěru, že v hodnocení chybí konkrétní vyčíslení součinnostních nároků služeb provozu směrem k pracovníkům zadavatele. „Naproti tomu konkrétní vyjádření, že navrhovatel nemá specifické požadavky na součinnost zadavatele, vyjma konkrétních případů, které jsou v kapitole 4.2.4 explicitně̌ vyjmenovány a řádové̌ kvantifikovány, ohodnotil pouze 1 bodem.“ Ze srovnání dle názoru navrhovatele vyplývá, že jeho nabídka byla konkrétnější než nabídka dodavatele Altair. K čemuž Úřad uvádí, že uvedené skutečnosti naopak v prvé řadě potvrzují předcházející zjištění Úřadu v tom smyslu, že zadavatel ve vztahu k těmto „součinnostním aspektům“ skutečně nehodnotil a nad rámec zadávacích podmínek nepožadoval od dodavatelů nějaké „konkrétní vyčíslení“ požadované součinnosti zadavatele, když kladně byla hodnocena též nabídka, v níž tato dle navrhovatele údajně zadavatelem požadovaná forma „konkrétního vyčíslení“ absentuje. Dále, a to především, navrhovatel vyvozuje konkrétnost své nabídky, a tedy údajně lepší naplnění daného aspektu odkazem na kapitolu 4.2.4 nabídky, kde je mj. uvedeno, že „nemá specifické požadavky na součinnost Objednatele“ a deklarace o „minimální součinnosti (v řádu jednotek hodin)“ ve fázi 3 a 4, přičemž je ale nutno uvést, že z vlastního obsahu nabídky navrhovatele (dokument „návrh smlouvy“) je zřejmé, že daná kapitola a v ní obsažené informace se vztahují k dodání modulu VVZ, tedy ke zcela jinému parametru předmětu plnění veřejné zakázky než bylo hodnoceno v rámci 4. subkritéria, přičemž metodika poskytování služeb provozu a rozvoje řešení je v případě nabídky navrhovatele zcela zřejmě až obsahem následující kapitoly 5. Nutno opakovat, že na řečenou vadu své argumentace byl navrhovatel upozorněn již v rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 4. 2021, avšak v návrhu tuto skutečnost nijak nevyvrací, ani ji jinak nereflektuje.
189. Navrhovatel rovněž na základě odůvodnění hodnocení ve zprávě o hodnocení nabídek tvrdí, že jeho nabídka je v daném aspektu konkrétnější než nabídka dodavatele Techniserv, jež obdržela rovněž 1 bod, k čemuž Úřad opakuje, že z výše vyloženého nastavení pravidel hodnocení nabídek v zadávací dokumentaci, včetně definované 4 bodové stupnice a podmínek bodování nabídek v daných dílčích hodnotících subkritérií (viz např. body 112. a 113. odůvodnění tohoto rozhodnutí), obecně vyplývá, že v případě naplnění podmínek pro udělení 1 bodu je zjevné, že v takovém případě je již irelevantní například to, zda je předmětná nabídka v naplnění daného aspektu konkrétnější nebo jinak „méně horší“ než jiná nabídka, ani ze stanovených zadávacích pravidel nevyplývá, že by v případě naplnění podmínek hodnocení 1 bodem zadavatel měl porovnávat příslušnou nabídku s podobou nabídek ostatních dodavatelů.
190. Navrhovatel rovněž opětovně poukazuje na to, že ve věcně příslušné části nabídky operuje s metodickým rámcem ITIL, přičemž tato metodika řeší i vztahy mezi zadavatelem a dodavatelem a popisuje nezbytné nutné kroky při vzájemné součinnosti. Úřad uvádí, že navrhovatelem uváděné skutečnosti v podstatě nejsou obsahově v rozporu s náhledem zadavatele prezentovaným v rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 4. 2021 na odkaz na metodiku ITIL v nabídce navrhovatele, neboť též zadavatel se vyjádřil v tom smyslu, že tato metodika popisuje vztahy mezi dodavatelem a zadavatelem (objednatelem) tak, že popisuje nezbytné procesy a z této metodiky si lze dovodit obecnou podobu těchto procesů, avšak na druhou stranu, zároveň již nelze pouze z této metodiky vyvodit rozdělení úkolů, odpovědnosti mezi dodavatele a zadavatele, a tedy ani kapacitní nároky na zadavatele, což však již navrhovatel v návrhu nijak nevyvrací.
191. K tvrzení navrhovatele, že v souvislosti s problematikou kybernetické bezpečnosti bez jasně sdělených požadavků zadavatele na dodržování organizačních a technických opatření nelze stanovit detailně požadavky na součinnost, a zadavatel si tedy dle navrhovatele protiřečí, když na jedné straně chce minimalizovat poskytování součinnosti a na straně druhé neuvádí ani předpoklady, požadovanou kvalitu a formu požadované součinnosti, Úřad uvádí, že uvedená tvrzení opět směřují proti zadávacím podmínkám a ve vztahu k posouzení toho, zda zadavatel při hodnocení nabídek postupoval transparentně a zákonně v souladu se stanovenými pravidly hodnocení, jsou nedůvodná. Pokud chtěl navrhovatel úspěšně učinit předmětem správního řízení otázku dostatečné jasnosti a určitosti zadávací dokumentace, a tedy zákonnosti zadávacích podmínek, mohl navrhovatel vznést námitky proti zadávacím podmínkám veřejné zakázky a případně včas podat návrh napadající nezákonnost zadávacích podmínek veřejné zakázky. Nelze tedy přisvědčit „opožděnému“ jednání navrhovatele, jenž spočívá v argumentaci ohledně nejasnosti a neurčitosti zadávacích podmínek, Úřad tudíž považoval za nadbytečné se blíže zaobírat v tomto smyslu v návrhu obsaženou argumentací, neboť se jedná o otázky, které jsou irelevantní z hlediska předmětu tohoto správního řízení zahájeného návrhem navrhovatele proti postupu zadavatele při hodnocení nabídek a výběru dodavatele (v části správního řízení, která nebyla zastavena výrokem I. tohoto rozhodnutí). Uvedené platí i o dalších tvrzeních a námitkách navrhovatele, které se návrhem prolínají a opakují, a jimiž navrhovatel napadá zákonnost zadávacích podmínek (včetně například údajné nezákonnosti pravidla o 50% redukci obdržených bodů v rámci dílčího hodnotícího kritéria za každý aspekt ohodnocený 1 bodem), přičemž Úřad ve vztahu k této části návrhu správní řízení o návrhu zastavil ve výroku I. tohoto rozhodnutí podle § 257 písm. h) zákona, jelikož daným částem návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky.
192. Vzhledem k uvedenému Úřad shledává za nepřiléhavé k šetřené věci odkazy na judikaturu správních soudů a rozhodnutí Úřadu týkající se odpovědnosti zadavatele za jasně a transparentně stanovené zadávací podmínky (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 8/2011 ze dne 30. 3. 2011), neboť se míjí s předmětem zde šetřeného řízení (v části, která nebyla zastavena výrokem I. tohoto rozhodnutí).
193. Nadto k tvrzení navrhovatele, že tím, že zadavatel v zadávací dokumentaci kupříkladu nestanovil, nakolik podrobně mají být požadované výstupy ze strany uchazečů zpracovány, tj. neuvedl jejich minimální a maximální požadovaný rozsah a úroveň detailu v návaznosti na určený způsob hodnocení, čímž trpí jednotlivá subkritéria nezákonností, neboť zadavatel nemusel a nemohl obdržet porovnatelné nabídky, Úřad uvádí, že právě to, jakým způsobem dodavatelé naplnění stanovených aspektů v rámci jednotlivých subkritérií zpracovali, bylo předmětem hodnocení, proto by dle Úřadu bylo absurdní po zadavateli požadovat, aby v zadání uvedl, co všechno má naplnění aspektu obsahovat. Pokud by zadavatel v zadávacích podmínkách sám stanovil obsah naplnění každého jednotlivého aspektu, neměl by poté fakticky co hodnotit. Naopak na dodavatelích bylo, jak tyto potřeby, představy či požadavky zadavatele zohlednili ve svých nabídkách. Všichni dodavatelé museli naplnit požadavky stanovené v zadávací dokumentaci, přičemž zadavatel v pravidlech pro hodnocení zadal konečné znění jednotlivých hodnocených aspektů a dílčích subkritérií. Zadavatel tak ponechal dodavatelům volnost ve způsobu naplnění daných aspektů, ale rozsah aspektů, které zadavatel bude následně hodnotit, byl pevně dán a byl všem dodavatelům předem znám, a zadavatel také následně v souladu se stanovenými zadávacími podmínkami při hodnocení nabídek postupoval.
194. Právě uvedené se plně vztahuje i na příklad údajné vágnosti a neurčitosti vymezených aspektů, který navrhovatel v návrhu rovněž zmiňuje, a to, že ze zadání aspektu (i.) „Nejlépe zohlední požadavky, které jsou z pohledu řešení typové úlohy relevantní“ v rámci 5. subkritéria „Analytické rozpracování typové úlohy“ není vůbec zřejmé, co zadavatel považuje za „relevantní požadavky“ nebo podle čeho je vymezuje (aniž by v návrhu zadavatelem skutečně provedené hodnocení daného aspektu ve vztahu k jakékoliv nabídce napadal). Navrhovatel argumentuje, že „[d]odavatelé tedy mohli jen hádat, jaké požadavky považuje zadavatel za relevantní. Jestliže tedy zadavatel ve zde posuzovaném případě blíže nepopsal a neurčil, co bude považováno za relevantní, na co se mají dodavatelé zaměřit, je z podstaty věci vyloučeno učinění závěru, že uchazeč, jenž v rámci tohoto subkritéria obdržel nejvyšší bodové ohodnocení, nabídl zadavateli skutečně nejvhodnější plnění (…).“ Nad rámec toho Úřad uvádí, že ze zadání daného subkritéria (viz bod 12. odůvodnění tohoto rozhodnutí) vyplývá, že cílem a předmětem hodnocení bylo, aby dodavatelé prokázali potřebnou odbornost pro řádné plnění veřejné zakázky, kterým je především dodání a provoz modulu VVZ, a aby prokázali schopnost navrhnout řešení, která jsou spojena s tímto předmětem veřejné zakázky, za čímž účelem měli dodavatelé zpracovat typovou úlohu „spočívající v popisu všech funkcionalit a vlastností řešení umožňujících zajištění kontroly věcné správnosti, integrity a konzistence dat odesílaných zadavateli k uveřejnění prostřednictvím uveřejňovacích formulářů.“ Dle Úřadu je tudíž zřejmé, že právě to, jakým způsobem dodavatelé naplnění aspektu zpracovali, tedy jakou prokázali odbornost ve vztahu ke schopnosti popsat a navrhnout řešení zahrnující nejlépe všechny funkcionality a vlastnosti řešení, tj. zcela očividně funkcionality a vlastnosti relevantní při dodání a provozním zajištění modulu VVZ (například, jak zmiňuje zadavatel, z řešení typové úlohy dodavatelem měla vyplývat odbornost ve vztahu ke skutečnosti, že VVZ představuje kritickou infrastrukturu státu), bylo právě oním předmětem hodnocení, proto by bylo nelogické po zadavateli požadovat, aby v zadání explicitně uvedl, co všechno má naplnění daného aspektu obsahovat, když právě to, aby dodavatelé identifikovaly to, jaké všechny funkcionality a vlastnosti by bylo v řešení vhodné navrhnout (tzn. jsou relevantní), bylo úkolem dodavatelů vyplývajícím ze zadání a předmětem hodnocení.
195. Navrhovatel dále v návrhu dokonce zadavateli ve vztahu k nastavení způsobu hodnocení obecně „radí“, že zadavatel stejně tak mohl vytvořit tabulku s konkrétními požadavky a pokud by nabídka tyto požadavky splnila, měl by zadavatel záruku, že je nabídka pro něj odpovídající, a potom by rozhodovala nabídková cena, k čemuž Úřad uvádí, že je naopak zcela legitimní, pokud zadavatel nechá navrhnout řešení dodavatele a následně hodnotí kvalitu tohoto řešení (z něj patrný přístup dodavatele).
K dalším tvrzením
196. Navrhovatel v návrhu napadá způsob hodnocení rovněž v tom ohledu, že zpochybňuje výklad zadavatele, kolik řešení (nabídek) může být dle pravidel pro hodnocení v příslušném aspektu hodnoceno jako nejlepší, tedy bodováno plným počtem 4 bodů. Navrhovatel obecně namítá, že zadavatel v rozporu se zadávacími podmínkami označil v odůvodnění bodového ohodnocení některých aspektů nabídky více dodavatelů současně za nejlepší v daném aspektu, ačkoliv dle názoru navrhovatele ze zadávacích podmínek vyplývá, že jednotlivé nabídky mají být hodnoceny prostřednictvím porovnání s nejlepší nabídkou, která může dle navrhovatele již z gramatického významu slova „nejlepší“ být pouze jedna. Navrhovatel má za to, že nejlepší může být vždy jen jedno řešení, případně je nutno uvést, že více nabídek má stejné či zcela srovnatelné řešení.
197. Zadavatel v reakci na tuto námitku odkazuje na v zadávací dokumentaci definovanou 4bodovou stupnici, přičemž zadavatel „trvá na tom, že podmínky hodnocení uvedené v zadávací dokumentaci při hodnocení dodržel, tj.:
1. Zadavatel při bodovém hodnocení vždy jednoznačně u každého aspektu uvedl, proč zvolil dané bodové hodnocení a toto odůvodnění vždy vycházelo z jednoznačně definovaných pravidel v zadávací dokumentaci.
2. Aby mohl být aspekt hodnocen nižším bodovým hodnocením (1-3), tak musela být naplněna některá z jasně deklarovaných podmínek.
3. Pokud bylo vícero, či dokonce všechny nabídky hodnoceny v rámci aspektu srovnatelně, jednalo se o postup v souladu se zadávací dokumentací, protože její znění neodporuje tomu, aby byly všechny nabídky shodně hodnoceny jako nejlepší v rámci daného aspektu.
Pokud tedy zadavatel v rámci uvedeného aspektu přidělil všem hodnoceným nabídkám plný počet bodů tj. 4, protože žádná z nabídek nenaplňovala kritéria pro udělení nižšího počtu bodů (definice pravidel pro udělení bodového hodnocení 3-1 viz výše). Zadavatel nikde v pravidlech hodnocení nestanovil, že nejlepší nabídka získá 4 body a další nabídka v pořadí 3 body atd.“
198. I přes dílčí nepřehlednost ohledně názoru navrhovatele (zda navrhovatel připouští, že lze v určitých případech více nabídkám udělit plný počet bodů, nebo zda připouští, že zadavatel musí vždy jedné nabídce udělit plný počet bodů a až následně lze zbývajícím nabídkám udělit i stejný počet bodů, tedy 3 a méně), Úřad v souladu s již výše uvedeným ohledně výkladu stanovených pravidel pro hodnocení, včetně definovaných podmínek pro bodování nabídek konkrétním počtem bodů a jejich aplikace (viz např. body 112. a 113. odůvodnění tohoto rozhodnutí) uvádí, že nelze shledat, že by zadavatel při hodnocení nabídek postupoval v rozporu se stanovenými pravidly pro hodnocení nabídek, neboť když zadavatel postupoval tak, jak potvrzuje ve svém vyjádření, a čemuž, a to především, pak odpovídá i podrobný popis hodnocení nabídek a jeho odůvodnění u jednotlivých aspektů zachycený ve zprávě o hodnocení nabídek, že pokud neshledal při hodnocení některé nabídky za daný aspekt naplnění podmínek pro udělení nižšího bodového hodnocení (1, 2 nebo 3 bodů), udělil nabídce plný počet bodů (4 body) a ve slovním hodnocení ji (současně s uvedením popisu hodnocení rozhodných hodnocených údajů z obsahu nabídky) označil „jako nejlepší“, přičemž ve výsledku tedy „jako nelepší“ označil a hodnotil v rámci daného aspektu neomezený počet nabídek, postupoval zadavatel transparentním způsobem v souladu s definovanými podmínkami pro udělení příslušného počtu bodů a zadáním pravidel hodnocení daného hodnotícího kritéria. Ze zadání pravidel hodnocení naopak nikterak nevyplývá, že by snad vícero či všechny nabídky nemohly být shodně hodnoceny plným počtem bodů v daném aspektu. Úřad ani neshledává nic nelogického na tom, když „nejlepších“ řešení je shledáno více, přičemž o rozumnosti zadavatelem zastávaného výkladu zadávacích podmínek svědčí již to, že v opačném případě by se bezúčelně hodnocení nabídek dle stanovených pravidel stalo prakticky nemožným u aspektů, které v úplnosti dostatečným způsobem splnilo více dodavatelů a zadavatel by tak nebyl schopen shledat důvody pro udělení nižšího počtu bodů.
199. Konkrétně se navrhovatel zaobírá hodnocením nabídek v rámci aspektu (i) „Identifikace množiny požadavků a cílů, které jsou pro popisovanou část řešení relevantní a správně je zohlední při návrhu řešení“ v 1. subkritrériu „Vhodnost návrhu architektury řešení“, kdy navrhovatel z odůvodnění bodování nabídek v tomto aspektu cituje ze zprávy o hodnocení nabídek vždy (jen) poslední větu (u dodavatele Altair: „Řešení je tudíž nejlepší v rámci příslušného aspektu.“; u vybraného dodavatele: „Nabídka je tak v tomto aspektu hodnocena jako nejlepší.“; u navrhovatele: „Řešení lze považovat za nejlepší v rámci příslušného aspektu.“; a u dodavatele Techniserv: „I přes drobné nedostatky v řešení je lze považovat za nejlepší v rámci příslušného aspektu.“) a následně tvrdí, že takto obecné odůvodnění neumožňuje přezkoumat rozhodnutí zadavatele a ověřit, zda byl počet bodů přidělen správně. Navrhovatel zároveň zmiňuje obecné východisko, že hodnotící komise se musí věnovat náležitému odůvodnění hodnocení nabídek zejména v rámci matematicky nevyjádřitelných kritérií, a navrhovatel sděluje, že „[p]okud zpráva o posouzení a hodnocení nabídek obsahuje pouze číselné údaje, aniž by bylo zřejmé, jakým způsobem došlo k hodnocení těchto údajů je provedené hodnocení netransparentní a nepřezkoumatelné. Odůvodnění hodnocení by mělo být uvedeno i u nabídky, která byla ‚v daném aspektu hodnocena jako nejlepší‘, nelze se spokojit s pouhým konstatováním, jak učinil opakovaně zadavatel, že ‚řešení lze v daném aspektu považovat za nejlepší‘.“
200. Úřad uvádí, že v obecné rovině lze s navrhovatelem bezesporu souhlasit, že pro zákonnost a přezkoumatelnost hodnocení nabídek je nezbytné, zvláště pak u nekvantifikovatelných hodnotících kritérií, aby součástí popisu hodnocení nabídek ve zprávě o hodnocení nabídek bylo náležité odůvodnění provedeného hodnocení (jak Úřad sám již opakovaně shledal výše). Avšak když navrhovatel ve vztahu k postupu zadavatele tvrdí, že provedené hodnocení je netransparentní a nepřezkoumatelné, pokud zpráva o hodnocení nabídek obsahuje „pouze číselné údaje, aniž by bylo zřejmé, jakým způsobem došlo k hodnocení těchto údajů“, a pokud navrhovatel naznačuje, že v tomto případě tedy nebylo u nabídek, které byly hodnoceny plným počtem bodů, uvedeno odůvodnění hodnocení, nýbrž že zadavatel doprovodil hodnocení „pouhým konstatováním“, že „řešení leze v daném aspektu považovat za nejlepší“, nelze dle zjištění Úřadu takto popisované situaci přisvědčit, jelikož to zjevně neodpovídá skutečnosti. Nelze souhlasit s navrhovatelem, že v tomto případě by se jednalo o případ, kdy z popisu hodnocení ve zprávě o hodnocení nabídek nejsou patrné bližší úvahy stran hodnocených údajů a rozhodné důvody, ze kterých by vyplývalo odůvodnění provedeného bodování jednotlivých nabídek. Naopak uvedené je obsahem podrobného popisu hodnocení nabídek v rámci jednotlivých aspektů na str. 5 až 28 zprávy o hodnocení nabídek. Když navrhovatel svou námitku ilustruje na odůvodnění hodnocení v rámci aspektu (i.) 1. subrkitéria, je nutné na pravou míru uvést, že v těchto případech závěrečné konstataci o tom, že „řešení je nejlepší v daném aspektu“ (tj. podmínka udělení 4 bodů), předchází v odůvodnění hodnocení všech nabídek bližší zdůvodnění, uvedení konkrétních důvodů a hodnocených údajů, kterak z obsahu nabídky vyplývá naplnění daného aspektu (kupříkladu nabídka dodavatele Altair: „Uchazeč ve své nabídce postupuje v rámci kapitoly 2 postupně jednotlivými vrstvami architektury od identifikace základních funkčních oblastí přes identifikaci klíčových funkcí až po aplikační a technickou architekturu řešení. Funkcionality F-x-x a V-x-x nejsou samostatně zpracovány, nicméně součástí nabídky v příloze č. 1 podepsané Smlouvy je uvedena kopie Technické specifikace, kde jsou zkopírované detailní požadavky 1:1 oproti zadávací dokumentaci. Řešení je tudíž nejlepší v rámci příslušného aspektu.“). Úřad tak neshledal za důvodnou námitku navrhovatele, neboť dle názoru Úřadu podrobný popis hodnocení nabídek uvedený ve zprávě o hodnocení nabídek lze považovat za dostatečný, nejedná se jen o „obecné odůvodnění“ či snad o pouhou „konstataci“ přiděleného počtu bodů bez náležitého odůvodnění provedeného hodnocení, které by činilo hodnocení nabídek nepřezkoumatelným, a tedy netransparentním.
201. K souhrnné argumentaci navrhovatele, že k tomu, aby bylo možné hodnocení nabídek označit za transparentní, pak musí být založeno na obsahu zadávacích podmínek a zákonu, tj. musí vycházet z hodnotících kritérií, jež zadavatel vymezil (v souladu se zákonem) v zadávací dokumentaci, a nemůže se stát, že zadavatel dodatečně upravuje hodnotící kritéria nebo je aplikuje jiným a netransparentním způsobem, než vymezil v zadávacích podmínkách, Úřad shrnuje, že na základě výše uvedeného popisu hodnocení nabídek neshledal, že by postup zadavatele byl s uvedeným v rozporu.
K vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí ze dne 28. 6. 2021