{"html": "<div class=\"doc\"><p>potřeby, na základě které zadavatel specifikuje určité technické podmínky poptávaného</p><p>předmětu plnění, kterými kvalitativně vymezuje vlastnosti předmětu rámcové dohody, je ve</p><p>vztahu ke stanovení zadávacích podmínek povinen dodržet mj. základní zásady stanovené</p><p>v § 6 zákona, které se promítají do § 36 odst. 1 zákona a § 89 zákona, tedy i zásady rovného</p><p>zacházení a zákazu diskriminace, tzn., že ve vztahu ke stanovení zadávacích podmínek, a to</p><p>včetně technických podmínek vymezujících předmět poptávaného plnění, je nezbytné dbát</p><p>na to, aby zadávací podmínky vůči potenciálním dodavatelům bezdůvodně nezaručovaly</p><p>konkurenční výhodu či nevytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže. V kontextu</p><p>právě obecně uvedeného se pak otázka naplnění potřeby zadavatele jeví jako nedůvodná,</p><p>jelikož nelze seznat nic rozporného se zákonem v tom, že srovnatelného účelu (či jak uvádí</p><p>navrhovatel identické potřeby) je zadavatelem dosahováno různými způsoby řešení – dvěma</p><p>předměty rámcové dohody (viz předchozí odstavec odůvodnění tohoto rozhodnutí).</p><p>152. K argumentaci navrhovatele, v níž s odkazem na § 51 odst. 4 zákona dovozuje, že „by bylo</p><p>zcela absurdní, pokud by zadavatel mohl pro naplnění své potřeby realizovat dvě zadávací</p><p>řízení zahájená a vedená paralelně“, Úřad uvádí, že uvedené ustanovení zákona upravuje</p><p>podmínky pro zahájení dalšího zadávacího řízení na veřejnou zakázku s obdobným</p><p>předmětem a představuje tak ochranu práv a legitimních očekávání dodavatelů proti tomu,</p><p>aby souběžně u jednoho zadavatele probíhalo více zadávacích řízení s obdobným předmětem</p><p>plnění (tedy ochranu před možným zneužitím nebo proti účelovému souběhu více zadávacích</p><p>řízení s obdobným předmětem). Jedním z účelů § 51 odst. 4 zákona je tedy chránit účastníky</p><p>prozatím neukončeného dřívějšího zadávacího řízení před jeho zmařením tím, že zadavatel</p><p>obdobný předmět plnění obstará v jiném zadávacím řízení. Úřad konstatuje, že zde šetřený</p><p>případ nelze bezesporu podřadit či jakkoli „svazovat“ s § 51 odst. 4 zákona, jelikož zadavatel</p><p>v souladu s § 132 odst. 1 zákona v návaznosti na § 35 zákona zadává více částí rámcové dohody</p><p>v jednom postupu podle části šesté zákona, tzn., že se nejedná o případ, kdy před ukončením</p><p>dřívějšího postupu podle části šesté zákona zadavatel zahájil postup podle části šesté zákona</p><p>s obdobným předmětem, a tím by zmařil legitimní očekávání dodavatelů původního postupu</p><p>podle části šesté zákona. Jinak řečeno skutkový stav zde šetřeného případu je zcela odlišný od</p><p>toho, který zákonodárce předvídá v § 51 odst. 4 zákona, tudíž Úřad šetřenou argumentaci</p><p>navrhovatele odmítá jako nedůvodnou.</p><p>153. V další argumentaci navrhovatel namítá, že zadavatel v Příloze č. 3 a Příloze č. 4 nestanovil</p><p>„žádný minimální ani orientační rozsah plnění poptávaného na základě závazků z rámcových</p><p>dohod. (…) Za uvedené situace je ponecháno pouze na uvážení (libovůli) zadavatele, na základě</p><p>které rámcové dohody jednotlivé dodávky poptá. Absence smluvních ujednání v návrhu</p><p>rámcových dohod (…) implikuje skrytou diskriminaci, (…) zadavatel tak vytváří prostor</p><p>pro potenciální diskriminaci jednoho z obou vybraných dodavatelů tím, že bude odebírat pouze</p><p>39</p><p>Č.j.: ÚOHS-22773/2022/510</p><p>od druhého z nich“. Úřad ze zadávací dokumentace předně seznal, že zadavatel stanovil v (i)</p><p>bodu 2. zadávací dokumentace předpokládanou hodnotu části 1 a části 2, (ii) bodu 7. zadávací</p><p>dokumentace váhy jednotlivých kritérií hodnocení, které dle vyjádření k návrhu stanovil</p><p>s ohledem na předpokládanou četnost užití daných rozmezí nákupů a provozu senzorických</p><p>řešení a (iii) Příloze č. 5 a Příloze č. 6 u jednotlivých souvisejících plnění předpokládané</p><p>odebrané množství za 4 roky (viz body 4., 74., 96. a 97. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad</p><p>má za to, že uvedené údaje (zadávací podmínky) jsou dostatečným podkladem pro to, aby si</p><p>účastníci zadávacího řízení jako odborníci na daný předmět rámcové dohody byli schopni</p><p>učinit představu o požadovaném rozsahu poptávaného plnění.</p><p>154. Úřad ke shora citované argumentaci dále sděluje, že touto navrhovatel brojí proti smluvním</p><p>(obchodním) podmínkám, a že Příloha č. 3 a Příloha č. 4 představuje specifickou část</p><p>zadávacích podmínek, která vychází z potřeb zadavatele a působí vůči všem účastníkům</p><p>zadávacího řízení stejně. Pravomoc Úřadu je vytyčena § 248 zákona, dle kterého Úřad</p><p>vykonává dozor nad dodržováním pravidel stanovených zákonem a zadávacími podmínkami</p><p>pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého</p><p>rozsahu podle § 178 zákona, a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona. S tím souvisí</p><p>i omezená přezkumná pravomoc Úřadu ve vztahu k smluvním (obchodním) podmínkám, resp.</p><p>možnost Úřadu vyjadřovat se ke smluvním (obchodním) podmínkám stanoveným</p><p>zadavatelem je značně omezená. Úřad při výkonu své pravomoci přezkoumává soulad postupu</p><p>zadavatele v zadávacím řízení se zákonem, není však jeho úkolem hodnotit vhodnost,</p><p>správnost či absenci smluvních (obchodních) podmínek nebo kontrolovat či korigovat</p><p>vyváženost těchto podmínek definovaného smluvního vztahu, na což svou argumentací ve své</p><p>podstatě cílí navrhovatel. Úřad též nemůže suplovat úlohu právního poradce při interpretaci</p><p>té které smluvní (obchodní) podmínky a při její absenci.</p><p>155. Úřad v souvislosti s rozsahem svých kompetencí týkajících se možnosti posouzení smluvních</p><p>(obchodních) podmínek odkazuje např. na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af</p><p>48/2011-69 ze dne 28. 2. 2013, v němž je mj. uvedeno, že není úkolem Úřadu, „aby hodnotil</p><p>vhodnost, přiměřenost či vymahatelnost soukromoprávní podmínky stanovené zadavatelem,</p><p>nejedná-li se o zjevný exces vyvolávající nemožnost plnění předmětu zakázky a nejde-li</p><p>o pravidlo pro posuzování kvalifikace a samotného hodnocení nabídek, jež by muselo být</p><p>předmětem posouzení z pohledu ZVZ [zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění</p><p>pozdějších předpisů].“ Z citovaného rozsudku tak lze dovodit, že do pravomoci Úřadu spadá</p><p>pouze posouzení toho, zda smluvní (obchodní) podmínky nepředstavují zjevný exces, jenž by</p><p>vyvolával nemožnost plnění předmětu rámcové dohody za předpokladu, že nejde o pravidlo</p><p>pro posuzování kvalifikace či hodnocení nabídek.</p><p>156. V této souvislosti Úřad poznamenává, že nelze odhlédnout též od skutečnosti, že zadavatel</p><p>v rozhodnutí o námitkách navrhovateli dostatečně jasně a srozumitelně podal informace</p><p>o tom, z jakého důvodu v Příloze č. 3 a Příloze č. 4 nestanovil minimální či orientační rozsah</p><p>předmětu plnění, čehož se svou argumentací navrhovatel ve své podstatě domáhá (viz body</p><p>12. a 107. odůvodnění tohoto rozhodnutí).</p><p>157. V kontextu shora uvedených obecných závěrů má Úřad za to, že absence namítané smluvní</p><p>(obchodní) podmínky nepředstavuje zjevný exces, jenž by vyvolával nemožnost plnění</p><p>předmětu rámcové dohody, nemá vliv na pravidla posouzení splnění podmínek kvalifikace</p><p>účastníka zadávacího řízení a ani neovlivňuje hodnocení nabídek. S ohledem na presumpci</p><p>40</p><p>Č.j.: ÚOHS-22773/2022/510</p><p>profesionality je tedy na navrhovateli (dodavateli), aby vyhodnotil míru podnikatelského</p><p>(obchodního) rizika a svobodně se rozhodl, zda nabídku za stanovených smluvních podmínek</p><p>(tj. bez uvedení minimálního/orientačního rozsahu poptávaného plnění) podá či nikoliv.</p><p>158. K zásadě zákazu diskriminace stanovené v § 6 odst. 2 zákona Úřad předně obecně uvádí, že</p><p>spočívá zejména v tom, že žádný z dodavatelů nesmí být postupem zadavatele bezdůvodně</p><p>znevýhodněn oproti svým konkurentům, resp. zadavatel nesmí dodavatelům bezdůvodně</p><p>ztěžovat možnost účastnit se zadávacího řízení či v něm uspět. Zásada zákazu diskriminace je</p><p>typicky spojena se stanovením zadávacích podmínek, které bezdůvodně znevýhodňují</p><p>určitého dodavatele/skupinu dodavatelů. Namítá-li navrhovatel, že absence množství</p><p>senzorických řešení, které má být na základě Přílohy č. 3 a Přílohy č. 4 odebráno, může vést</p><p>k diskriminaci jednoho ze dvou vybraných dodavatelů, jelikož je ponecháno na vůli zadavatele,</p><p>na základě které rámcové dohody (resp. Přílohy č. 3 a Přílohy č. 4) jednotlivé dodávky poptá,</p><p>pak Úřad uvádí, že se jedná o spekulativní obecné tvrzení navrhovatele, které není odvislé</p><p>od konkrétních okolností, a které nemůže tudíž svědčit pro možné porušení zásady</p><p>diskriminace podle § 6 odst. 2 zákona.</p><p>159. Úřad na základě shora uvedeného neshledal v namítané totožnosti předmětu části 1 a části 2</p><p>a v nestanovení žádného minimálního ani orientačního rozsahu plnění poptávaného</p><p>na základě rámcových dohod ničeho rozporného se zákonem, jak namítá navrhovatel.</p><p>K namítaným kritériím hodnocení</p><p>160. Navrhovatel dále namítá, že zadavatelem stanovená kritéria hodnocení mohou vést</p><p>ke spekulativnímu jednání dodavatelů ve vztahu ke stanovení nabídkové ceny. Navrhovatel</p><p>v této souvislosti polemizuje, že by některý z dodavatelů mohl disponovat interními</p><p>informacemi o pravděpodobném počtu senzorů, které bude zadavatel v rámci plnění rámcové</p><p>dohody poptávat, a že v takovém případě by pak dodavatel v rámci spekulací při přípravě své</p><p>nabídky mohl nadhodnotit ceny v nejpravděpodobnějších rozmezích dodávek senzorů</p><p>a naopak absurdně snížit nabídkové ceny v těch počtech, kde je pravděpodobnost jednotlivých</p><p>dodávek velmi nízká, což by dle navrhovatele ve svém důsledku mohlo vést k tomu, že nabídka</p><p>takového dodavatele by mohla být vyhodnocena jako nejvýhodnější, avšak fakticky by se</p><p>o nejvýhodnější nabídku nejednalo. Na základě toho navrhovatel namítá rozpor zadavatelem</p><p>stanovených kritérií hodnocení s § 114 odst. 2 zákona. Dle navrhovatele stanovená kritéria</p><p>hodnocení atakují samotný účel zákona, a to hospodárné, účelné a efektivní vynakládání</p><p>prostředků.</p><p>161. Úřad ze zadávací dokumentace seznal (viz body 70., 73. a 74. odůvodnění tohoto rozhodnutí),</p><p>že zadavatel dostatečně jasně a srozumitelně účastníkům zadávacího řízení podal informace</p><p>o tom, (i) že jejich nabídky budou hodnoceny podle jejich ekonomické výhodnosti, (ii) jak mají</p><p>koncipovat svoji nabídkovou cenu, (iii) jak jsou stanovena pravidla pro hodnocení nabídek,</p><p>resp. stanovena kritéria hodnocení, jejich váhy, metoda vyhodnocení nabídek v jednotlivých</p><p>kritériích hodnocení a postup při hodnocení nabídek, přičemž toto ani sám navrhovatel nijak</p><p>nerozporuje, když ve své podstatě pouze polemizuje nad spekulativním jednáním dodavatelů</p><p>ve vztahu ke stanovení nabídkové ceny a nad možným „únikem“ informací</p><p>o pravděpodobném počtu senzorů, které bude zadavatel poptávat. Pro úplnost Úřad</p><p>podotýká, že navrhovatelem namítaná zadávací podmínka a všechny s ní související zadávací</p><p>podmínky platí shodně pro všechny dodavatele. Argumentaci navrhovatele o údajném</p><p>41</p><p>Č.j.: ÚOHS-22773/2022/510</p><p>spekulativním jednání dodavatelů považuje Úřad za ryze spekulativní, tedy irelevantní, neboť</p><p>nelze bez jakýchkoliv důkazů o domnělém „úniku“ informací od zadavatele dovozovat</p><p>jakékoliv jednání dodavatelů ve vztahu ke stanovení nabídkové ceny, resp. dovozovat</p><p>na základě ničím nepodložených domněnek či dohadů, že jako nejvýhodnější může být</p><p>vyhodnocena nabídka, která fakticky nejvýhodnější nabídkou není. K tomu Úřad akcentuje, že</p><p>úkolem Úřadu není zkoumat a hodnotit možné úmysly účastníků zadávacího řízení, ale</p><p>vykonávat dozor nad dodržováním zákona a zadávacích podmínek ze strany zadavatele.</p><p>162. Navrhovatel na základě svého tvrzení o údajném spekulativním jednání dodavatelů</p><p>a na základě zadavatelem stanovených kritérií hodnocení namítá porušení § 114 odst. 2</p><p>zákona, což Úřad považuje za nedůvodný závěr navrhovatele, jelikož z bodu 1. zadávací</p><p>dokumentace jednoznačně vyplývá, že v každé části rámcové dohody zadavatel vybere</p><p>dodavatele, jehož nabídka byla vyhodnocena jako ekonomicky nejvýhodnější, a z bodů 6. a 7.</p><p>zadávací dokumentace jednoznačně vyplývá způsob stanovení nabídkové ceny a způsob</p><p>hodnocení nabídek (viz body 70., 73. a 74. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad k § 114</p><p>odst. 2 zákona obecně uvádí, že tento vymezuje, co může zadavatel u jemu předložených</p><p>nabídek hodnotit, když jednotlivé obsahové požadavky na samotný proces hodnocení</p><p>a vymezení, co a jak je zadavatel oprávněn konkrétně hodnotit, jsou upraveny zejména</p><p>v následujících ustanoveních zákona (srov. § 115 až 119 zákona). Zadavatel podle § 114 odst. 2</p><p>zákona má vždy povinnost hodnotit nabídky na základě jejich ekonomické výhodnosti. K tomu</p><p>Úřad dále dodává, že v rámci hodnocení nabídek je zadavatel povinen plně respektovat</p><p>pravidla, která pro tento účel uvedl v zadávací dokumentaci, tzn., v průběhu hodnocení</p><p>hodnotit nabídky podle všech kritérií hodnocení, která si v zadávací dokumentaci vymezil,</p><p>přičemž má povinnost zohlednit při hodnocení procentuální váhy, jež přiřadil jednotlivým</p><p>kritériím hodnocení, a musí dodržovat postup provedení hodnocení nabídek. Samotné</p><p>hodnocení nabídek pak musí být provedeno transparentně. Jelikož zadavatel, jak již Úřad</p><p>uvedl výše, v zadávací dokumentaci přímo stanovil pravidla pro hodnocení nabídek, která</p><p>zahrnují kritéria hodnocení, váhu těchto kritérií a metodu vyhodnocení nabídek v jednotlivých</p><p>kritériích, a postup při hodnocení nabídek, proti čemuž navrhovatel nic konkrétního nenamítá,</p><p>nelze dle Úřadu bez dalšího konstatovat porušení § 114 odst. 2 zákona, když skutkové</p><p>okolnosti zde šetřeného případu tomu nesvědčí.</p><p>163. Přestože se jedná o situace, o jejichž vzniku navrhovatel v rámci své argumentace bez</p><p>jakýchkoliv důkazů či konkrétních tvrzení pouze spekuluje, dodává Úřad nad rámec</p><p>předchozích bodů odůvodnění tohoto rozhodnutí, že zákon zadavateli dává mechanismy,</p><p>na základě kterých může v případě jakýchkoli pochybností žádat ve vztahu ke stanovení</p><p>nabídkové ceny účastníkem zadávacího řízení např. o objasnění údajů a dokladů (srov. § 46</p><p>zákona) či o písemné zdůvodnění způsobu stanovení mimořádně nízké nabídkové ceny (srov.</p><p>§ 113 zákona).</p><p>164. Namítá-li navrhovatel, že zadávací podmínkou – nastavením kritérií hodnocení – zadavatel</p><p>atakuje účel zákona, a to hospodárné, účelné a efektivní vynakládá veřejných prostředků, musí</p><p>Úřad konstatovat, že není příslušný k výkonu dozoru nad postupy zadavatelů, které údajně</p><p>odporují pravidlům plynoucím z jiných právních předpisů, typicky tzv. zásadám 3E, tj. zásadám</p><p>účelnosti, efektivnosti a hospodárnosti obsaženým např. v zákoně č. 320/2001 Sb., o finanční</p><p>kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Úřad</p><p>k tomu doplňuje, že zákon neupravuje postup zadavatele z hlediska dodržování namítaných</p><p>42</p><p>Č.j.: ÚOHS-22773/2022/510</p><p>zásad 3E. Cílem zákona je sice zajištění zásad hospodárnosti, účelnosti a efektivnosti</p><p>při nakládání s veřejnými prostředky, nicméně zákon tohoto cíle dosahuje skrze vytváření</p><p>podmínek pro to, aby byly veřejné zakázky zadávány při zajištění hospodářské soutěže</p><p>a konkurenčního prostředí mezi dodavateli, a k tomu má vlastní zásady zakotvené v § 6</p><p>zákona. Úřad tedy v prvé řadě přezkoumává způsob provedení zadávacího řízení, viz např.</p><p>rozsudek NSS č. j. 1 Afs 20/2008-152 ze dne 5. 6. 2008. Úřad v této souvislosti dále odkazuje</p><p>na rozsudek NSS č. j. 3 Afs 18/2015-32 ze dne 25. 11. 2015 a konstatuje, že zásada</p><p>hospodárnosti (potažmo žádné z pravidel 3E) nemůže mít automaticky aplikační přednost</p><p>před postupem souladným se zákonem, respektive v daném případě před vymezením</p><p>zadávacích podmínek ze strany zadavatele v souladu se zákonem. K uvedeným závěrům lze</p><p>rovněž odkázat na rozhodovací praxi Úřadu, a to např. na rozhodnutí č. j. ÚOHS29103/2020/511/LHl ze dne 17. 9. 2020.</p><p>165. Ve vztahu k polemice navrhovatele, že zadavateli nic nebránilo, aby v rámci kritérií hodnocení</p><p>pracoval např. s výší slevy s ohledem na počet kusů senzorů objednaných v rámci dílčí</p><p>objednávky nebo stanovil modelový spotřebitelský koš předpokládající několik objednávek</p><p>senzorů v určitém počtu, Úřad v obecné rovině uvádí, že veškeré požadavky na pravidla pro</p><p>hodnocení nabídek stanoví na základě svých potřeb primárně zadavatel, přičemž musí dodržet</p><p>zákonem stanovená pravidla pro hodnocení nabídek (srov. § 115 zákona) a základní zásady</p><p>stanovené § 6 zákona, aby bylo dosaženo účelu předpokládaného zákonem, a to zadání</p><p>veřejné zakázky při zajištění hospodářské soutěže. Úřad tedy akcentuje, že stanovení pravidel</p><p>pro hodnocení nabídek je zcela v kompetenci zadavatele a nikdo jiný (ani navrhovatel) není</p><p>oprávněn snažit se o jejich změnu dle svých „představ“, jak ve své podstatě v návrhu činí</p><p>navrhovatel. Úřad na tomto místě opakovaně uvádí, že zadavatel dostatečně jasně</p><p>a srozumitelně účastníkům zadávacího řízení podal informace o tom, jak mají koncipovat svoji</p><p>nabídkovou cenu, přičemž argumentace navrhovatele nesměřovala proti nejasnosti či</p><p>nejednoznačnosti zadávacích podmínek ve vztahu k pravidlům pro hodnocení nabídek, tudíž</p><p>polemika, že tato mohla být nastavena zadavatelem jinak, je nedůvodná.</p><p>166. Úřad tedy s ohledem na výše uvedené uzavírá, že v nyní šetřeném případě neshledal, že by</p><p>zadavatel postupoval v rozporu s § 114 odst. 2 zákona.</p><p>K namítanému požadavku na možnost připojení senzorického řešení do min. dvou</p><p>komunikačních sítí</p><p>167. Úřad předně v obecné rovině uvádí, že veškeré požadavky zadavatele na předmět plnění</p><p>(technické podmínky) musí vždy vycházet z jeho objektivně zdůvodnitelných potřeb, aby bylo</p><p>dosaženo účelu předvídaného zákonem, tj. uskutečnění soutěže o konkrétní veřejnou zakázku</p><p>(rámcovou dohodu) za dodržení základních zásad veřejného zadávání, jež jsou stanoveny § 6</p><p>zákona. Obdobně se vyjádřil předseda Úřadu v rozhodnutí č. j. ÚOHS-R0122/2019/VZ26282/2019/322/HSc ze dne 25. 9. 2019, v němž uvedl, že „(n)astavením zadávacích</p><p>podmínek stanovuje zadavatel základní parametry plnění, kterými hodlá uspokojit určitou svou</p><p>oprávněnou potřebu. Je tedy nutné, aby nastavené zadávací podmínky odrážely ve všech</p><p>aspektech potřebu zadavatele, byly stanoveny ve vztahu k této potřebě přiměřeně a byly</p><p>danou potřebou odůvodněny.“ K tomu lze doplnit, že je to samozřejmě zadavatel, kdo</p><p>stanovuje požadavky na poptávaný předmět plnění a obecně zadávací podmínky, jež mají</p><p>reflektovat jeho potřeby; to je ostatně i důvodem, proč veřejnou zakázku zadává. Nicméně</p><p>43</p><p>Č.j.: ÚOHS-22773/2022/510</p><p>stále platí, že zadávací podmínky nesmí být stanoveny tak, aby způsobovaly bezdůvodnou</p><p>(nepřiměřenou) překážku soutěže mezi dodavateli (srov. § 36 odst. 1 zákona).</p><p>168. K problematice stanovení zadávacích podmínek předseda Úřadu ve shora citovaném</p><p>rozhodnutí dále uvádí, že zadávací podmínky musí být stanoveny tak, aby zaručovaly</p><p>spravedlivou soutěž dodavatelů schopných realizovat veřejnou zakázku a zároveň tak, aby</p><p>plnění podle zadávacích podmínek naplnilo potřeby a legitimní očekávání zadavatele.</p><p>Zadavatel tedy může ve smyslu § 36 odst. 1 zákona nastavením zadávacích podmínek omezit</p><p>hospodářskou soutěž, toto omezení ale musí být odůvodněné jeho oprávněnými potřebami.</p><p>Pokud tomu tak bude, nelze z pohledu Úřadu hovořit o porušení zákona při stanovení</p><p>zadávacích podmínek zadavatelem. Dle názoru Úřadu přitom důkazní břemeno ohledně</p><p>objektivní povahy důvodů pro vznik nerovnováhy mezi dodavateli leží plně na zadavateli</p><p>(k tomu srov. shodný závěr vyplývající z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2021</p><p>sp. zn. 29 Af 53/2019).</p><p>169. Důvodnost určité zadavatelem stanovené zadávací podmínky, je dále nutno posuzovat</p><p>prizmatem zásady přiměřenosti, tzn. že nikoliv pouze samotná zadávací podmínka musí být</p><p>stanovena přiměřeně k určité potřebě zadavatele, nýbrž i důvod, proč zadavatel ke stanovení</p><p>dané zadávací podmínky přistoupil, musí být ve vztahu k této podmínce přiměřený. Podle</p><p>shora citovaného rozhodnutí předsedy Úřadu pak „(v) praxi (…) nelze po zadavateli požadovat,</p><p>aby jednoduchou a nijak excesivní podmínku stanovenou pro požadované plnění odůvodňoval</p><p>sofistikovanými úvahami, výpočty či dokonce znaleckými posouzeními, pokud pro její použití</p><p>svědčí jednoduché avšak logické vysvětlení. Při stanovení zadávacích podmínek tak nelze</p><p>akceptovat libovůli na straně zadavatele, nelze však ani nutit zadavatele, aby každou</p><p>stanovenou podmínku zadávací dokumentace vyčerpávajícím způsobem obhajoval.“</p><p>170. Za účelem posouzení, zda se stanovením namítané zadávací podmínky nedopustil zadavatel</p><p>porušení zákona, se Úřad zabýval otázkou, zda navrhovatelem namítaná technická podmínka</p><p>stanovená v bodu 1.2 Specifikace plnění Přílohy č. 3 nebyla stanovena bezdůvodně, jinými</p><p>slovy řečeno, zda stanovením této podmínky zadavatel bezdůvodně neomezil hospodářskou</p><p>soutěž zvýhodněním konkrétního dodavatele, resp. znevýhodněním některých</p><p>potencionálních dodavatelů.</p><p>171. Dle odůvodnění rozhodnutí o námitkách a vyjádření k návrhu zadavatel požaduje možnost</p><p>připojení senzorického řešení do min. dvou komunikačních sítí z důvodu snížení rizika</p><p>nedostatečného pokrytí komunikační sítí, popř. existence jiného faktoru ovlivňujícího</p><p>fungování komunikační sítě v místě instalace senzorického řešení. Zadavatel se tímto</p><p>požadavkem chce, pokud možno vyhnout situaci, nebo alespoň minimalizovat počet těch</p><p>situací, kdy senzorické řešení umožňující připojení pouze do jedné komunikační sítě bude</p><p>na určitých místech nepoužitelné (podrobně viz body 26. a 108. odůvodnění tohoto</p><p>rozhodnutí). Zadavatel pak dále své odůvodnění stanovení namítané zadávací podmínky</p><p>rozvedl ve vyjádření zadavatele ze dne 17. 5. 2022 (podrobně viz body 31. až 33. odůvodnění</p><p>tohoto rozhodnutí), jehož součástí byly Analýza lokální spolehlivosti a Analýza počtu zpráv,</p><p>v nichž jsou vyhodnoceny informace, které zadavatel získal převážně během roku 2021</p><p>z doposud instalovaných a provozovaných senzorických řešení. Z uvedených analýz mj.</p><p>vyplynulo, že pro docílení co nejvyšší spolehlivosti zasílání dat je vhodné použít takový senzor,</p><p>který disponuje funkcí volby komunikační sítě (podrobně viz body 110. a 111. odůvodnění</p><p>tohoto rozhodnutí).</p><p>44</p><p>Č.j.: ÚOHS-22773/2022/510</p><p>172. Úřad ze zadávací dokumentace dále seznal, že zadavatel v bodu 2.3 Specifikace plnění Přílohy</p><p>č. 3 stanovil požadavek na procentuální rozsah pokrytí komunikačních sítí na území HMP</p><p>ve volném prostoru a na procentuální rozsah deep-indoor pokrytí na území HPM (viz bod 83.</p><p>odůvodnění tohoto rozhodnutí), přičemž tuto zadávací podmínku nelze nepochybně oddělit</p><p>od navrhovatelem namítaného bodu 1.2 Specifikace plnění Přílohy č. 3. Obdobně dle Úřadu</p><p>při posouzení namítané technické podmínky nelze odhlédnout od skutečnosti, že zadavatel</p><p>rámcovou dohodu rozdělil na části, přičemž v části 1 požaduje senzorické řešení umožňující</p><p>připojení min. do dvou komunikačních sítí (bod 1.2 Specifikace plnění Přílohy č. 3) a v části 2</p><p>požaduje senzorické řešení umožňující připojení min. do jedné komunikační sítě (bod 1.2</p><p>Specifikace plnění Přílohy č. 4, viz bod 88. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Z tohoto pohledu,</p><p>tj. rozdělení rámcové dohody na části, se namítaná technická podmínka nejeví jako</p><p>bezdůvodně omezující hospodářskou soutěž, naopak rozdělením rámcové dohody na části</p><p>došlo k rozšíření okruhu účastníků zadávacího řízení, kteří mohou podat nabídku bez omezení</p><p>do obou částí rámcové dohody, tj. do jedné části rámcové dohody nebo do obou částí rámcové</p><p>dohody (viz bod 3. odůvodnění tohoto rozhodnutí). V této souvislosti Úřad akcentuje, že nelze</p><p>zadávací podmínky posuzovat izolovaně, jak činí v šetřené námitce navrhovatel, ale v kontextu</p><p>všech požadavků a informací uvedených zadavatelem v zadávací dokumentaci. Ve zde</p><p>šetřeném případě tedy nelze odhlédnout od faktu, že zadavatel rozdělil rámcovou dohodu</p><p>na části a vedle požadavku na min. počet komunikačních sítí, do kterých má senzorické řešení</p><p>umožnit připojení, stanovil i požadavky na rozsah pokrytí komunikačních sítí na území HMP.</p><p>173. Ze znění dotčených zadávacích podmínek a z jednotlivých vyjádření zadavatele se tedy podává,</p><p>že zadavatelův požadavek na možnost připojení senzorického řešení do min. dvou</p><p>komunikačních sítí je opřen o logickou úvahu, resp., že zadavatel technickou podmínku</p><p>odůvodnil logickými argumenty, a to minimalizací případů, kdy instalované senzorické řešení</p><p>nebude funkční a minimalizací vícenákladů spojených s demontáží původního a instalací</p><p>nového senzorického řešení. Úřad došel k závěru, že zadavatel své úvahy, které jej vedly</p><p>k zařazení možnosti připojení senzorického řešení do min. dvou komunikačních sítí dostatečně</p><p>objasnil a podložil objektivními skutečnosti získanými z Analýzy lokální spolehlivosti a Analýzy</p><p>počtu zpráv. Zadavatel tedy dle Úřadu danou technickou podmínku odůvodnil logickými</p><p>argumenty a případné omezení hospodářské soutěže nelze mít za bezdůvodné.</p><p>174. Navrhovatel k bodu 1.2 Specifikace plnění Přílohy č. 3 dále namítá, že požadavek na připojení</p><p>senzorických řešení do dvou komunikačních sítí není způsobilý vyloučit eventualitu, kdy</p><p>v místě jeho instalace nebude dostatečné pokrytí ani jednou z dodavatelem zvolených</p><p>komunikačních sítí. K této argumentaci Úřad uvádí, že ze znění relevantních zadávacích</p><p>podmínek (bod 1.2 Specifikace plnění Přílohy č. 3 a bod 2.3 Specifikace plnění Přílohy č. 3)</p><p>a z jednotlivých vyjádření zadavatele nelze jakkoli dovodit, že by namítanou technickou</p><p>podmínkou zadavatel chtěl dosáhnout 100 % pokrytí zvolenými komunikačními sítěmi v místě</p><p>instalace senzorického řešení, kam svojí námitkou ve své podstatě míří navrhovatel. Z logiky</p><p>věci totiž touto zadávací podmínkou 100 % pokrytí komunikačními sítěmi v místě instalace</p><p>senzorických řešení dosáhnout ani nelze, mj. proto, že v době zadávání rámcové dohody</p><p>nejsou známa konkrétní místa instalace senzorických řešení a též proto, že nelze vyloučit, že</p><p>v průběhu času se jakkoli změní pokrytí komunikačními sítěmi v místech instalace</p><p>senzorických řešení. Z druhé strany argumentačního rámce však dle Úřadu nelze pochybovat</p><p>o tom, že instalací senzorického řešení umožňujícího připojení do min. dvou komunikačních</p><p>sítí, vč. stanovení požadavků na připojení do komunikační sítě, pravděpodobnost</p><p>45</p><p>Č.j.: ÚOHS-22773/2022/510</p><p>dostatečného pokrytí v místě instalace senzorického řešení, a tedy i pravděpodobnost</p><p>správného fungování senzorického řešení, bezesporu vzroste oproti instalaci senzorického</p><p>řešení umožňujícího připojení pouze do jedné komunikační sítě, a to právě díky možnosti volby</p><p>mezi vícero komunikačními sítěmi. Jinými slovy v případě, že senzorické řešení v místě</p><p>instalace nedisponuje pokrytím dodavatelem zvolené komunikační sítě, nestává se senzorické</p><p>řešení „ihned“ nefunkční, jelikož je možné vzdáleně změnit dodavatelem zvolenou</p><p>komunikační síť na jinou (druhou) komunikační síť, která v daném místě může mít dostatečné</p><p>pokrytí, a může tak prostřednictvím ní být dosaženo správného fungování senzorického řešení.</p><p>Namítanou technickou podmínkou tak zadavatel preferuje řešení, kterým ex ante snižuje</p><p>riziko nefunkčnosti instalovaného senzorického řešení, resp. snižuje riziko, že v případě</p><p>komunikační sítě s deklarovaným pokrytím v místě instalace její reálné pokrytí nebude</p><p>k provozu senzorického řešení dostačující a senzorické řešení tak nebude plnit svůj účel. Dle</p><p>Úřadu totiž nelze pochybovat o tom, že s počtem možností připojení senzorického řešení</p><p>do komunikační sítě roste také pravděpodobnost správného fungování senzorického řešení</p><p>v místě instalace, jelikož nelze vyloučit, že pokud první komunikační síť pokrytím v místě</p><p>instalace nedisponuje, bude pokrytím v místě instalace disponovat druhá komunikační síť, což</p><p>má bezesporu reálný dopad do služby provozu senzorického řešení.</p><p>175. Navrhovatel v této souvislosti též argumentuje, že má být odpovědností vybraného</p><p>dodavatele zvolit v místě instalace komunikační síť s vyhovujícím pokrytím, přičemž v takovém</p><p>případě postrádá požadavek na připojení senzorických řešení do dvou komunikačních sítí</p><p>opodstatnění. Úřad k tomu s odkazem na vše v předchozích odstavcích odůvodnění tohoto</p><p>rozhodnutí uvedené dodává, že podle bodu 6.12 Přílohy č. 3 je odpovědností vybraného</p><p>dodavatele, aby v místě instalace senzorického řešení zvolil vyhovující komunikační síť,</p><p>přičemž podmínka na připojení do min. dvou komunikačních sítí se v tomto ohledu nejeví nijak</p><p>neopodstatněná, resp. ani z tohoto pohledu namítaná zadávací podmínka „neztrácí“ své</p><p>opodstatnění, jak ve své argumentaci tvrdí navrhovatel.</p><p>176. Navrhovatel dále namítá, že je „nabídka senzorických řešení, umožňujících napojení do dvou</p><p>komunikačních sítí, současně značně omezena“, což dle navrhovatele ve spojení s tím, že</p><p>ke stanovení této technické podmínky není dán žádný objektivní důvod, představuje</p><p>nedůvodné překážky a omezení hospodářské soutěže. Úřad k tomu předně sděluje, že</p><p>v předchozích odstavcích odůvodnění tohoto rozhodnutí dovodil, že namítaná zadávací</p><p>podmínka je opodstatněná, resp. zadavatelem odůvodněná, jelikož Úřad shledal důvody</p><p>zadavatele objektivními a jasnými, když podmínka připojení do min. dvou komunikačních sítí</p><p>je zadavatelem odůvodněna objektivními skutečnostmi, a to potřebou minimalizovat riziko</p><p>nefunkčnosti instalovaného senzorického řešení a minimalizace vícenákladů spojených</p><p>s případnou deinstalací a další instalací senzorického řešení. Za účelem posouzení dané</p><p>argumentace navrhovatele Úřad vyzval zadavatele k doložení tvrzení, že možnost připojení</p><p>senzorického řešení do min. dvou komunikačních sítí trh prokazatelně nabízí. Z vyjádření</p><p>zadavatele ze dne 17. 5. 2022 a z Průzkumu trhu vyplynulo, že zadavatel otázku nabídky</p><p>senzorických řešení umožňujících připojení do min. dvou komunikačních sítí šetřil, přičemž</p><p>z předloženého Průzkumu trhu provedeného zadavatelem lze seznat, že na trhu jsou dostupné</p><p>senzory splňující namítanou technickou podmínku, a to senzor „Sensoneo j.s.a. single sonsor</p><p>3.0“, „BrighterBins The BrightSense module ultrazvuk“, „BrighterBins The BrightSense module</p><p>laser“, „Waste Hero Smart Bin Sensor“ a „EcubeLabs CleanFLEX“ (v podrobnostech viz body</p><p>33. a 112. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Z obdržené dokumentace o zadávacím řízení Úřad</p><p>46</p><p>Č.j.: ÚOHS-22773/2022/510</p><p>dále seznal, že zadavatel v části 1 obdržel 2 nabídky a v části 2 obdržel 3 nabídky, z čehož lze</p><p>dovodit, že 2 dodavatelé byli schopni dodat senzory umožňující připojení min. do dvou</p><p>komunikačních sítí a 3 dodavatelé byli schopni dodat senzory umožňující připojení min.</p><p>do jedné komunikační sítě (viz bod 104. odůvodnění tohoto rozhodnutí), tzn. že není</p><p>významného rozdílu mezi počtem podaných nabídek v části 1 (požadováno senzorické řešení</p><p>umožňující připojení min. do dvou komunikačních sítí) a v části 2 (požadováno senzorické</p><p>řešení umožňující připojení min. do jedné komunikační sítě).</p><p>177. Úřad k v předchozím odstavci citované argumentaci podotýká, že navrhovatel nenamítá, že by</p><p>požadavek na připojení senzorického řešení do min. dvou komunikačních sítí excesivně zúžil</p><p>nabídku senzorických řešení, jimiž by bylo možné plnit předmět části 1, resp., že by na trhu</p><p>tento požadavek splňoval např. pouze jeden typ senzoru, tzn., že namítaný údajný negativní</p><p>dopad na hospodářskou soutěž navrhovatel staví toliko na svém tvrzení, že požadavek</p><p>na připojení senzorického řešení do dvou komunikačních sítí postrádá opodstatnění a nabídka</p><p>těchto senzorických řešení je „značně omezena“, což nedokládá ani relevantními</p><p>skutečnostmi. Na základě tohoto tvrzení však dle Úřadu nelze „automaticky“ dovozovat</p><p>omezení hospodářské soutěže (zvýhodnění/znevýhodnění určitých dodavatelů/výrobků)</p><p>a namítat porušení zákona, když zadavatel v šetřeném případě bezpochyby uvedl konkrétní</p><p>objektivní a logické důvody pro stanovení namítané zadávací podmínky a na základě</p><p>skutečností vyplývajících z předchozího bodu odůvodnění tohoto rozhodnutí nelze souhlasit</p><p>ani s tvrzením navrhovatele o „značně omezené“ nabídce senzorických řešení na trhu.</p><p>178. V této souvislosti Úřad připomíná, že je oprávněním zadavatele stanovit, jakými senzorickými</p><p>řešeními požaduje plnit předmět rámcové dohody, přičemž dodavatelé ve své podstatě musí</p><p>takový požadavek akceptovat v případech, kdy to zadavatel odůvodní svými objektivními</p><p>potřebami, které reflektují jeho potřeby. Úřad s odkazem na v úvodu uvedená obecná</p><p>východiska akcentuje, že stanovení namítané technické podmínky na počet připojení</p><p>senzorického řešení do komunikačních sítí závisí výlučně na uvážení zadavatele, který je jako</p><p>jediný schopen nejlépe definovat svoje potřeby a nikdo jiný není oprávněn toto posuzovat či</p><p>se snažit o změnu, jelikož pouze zadavatel je schopen definovat zadávací podmínky tak, aby</p><p>odpovídaly jeho potřebám a reflektovaly tedy jeho potřeby na plnění předmětu rámcové</p><p>dohody.</p><p>179. K vyjádření navrhovatele ze dne 2. 6. 2022 (viz body 37. až 39. odůvodnění tohoto rozhodnutí),</p><p>v němž zejména polemizuje nad tím, že zadavatel údajně neúčelně nakládá s finančními</p><p>prostředky, když dle něj náklady na výměnu senzorického řešení tam, kde komunikační síť</p><p>nebude mít pokrytí, řeší navýšením celkových nákladů na rámcovou dohodu, když požaduje</p><p>instalovat senzorická řešení umožňující přepínání mezi dvěma komunikačními sítěmi, což je</p><p>dle navrhovatele technologicky podstatně náročnější zařízení, v kontextu všech shora</p><p>uvedených závěrů (viz body 167. až 178. odůvodnění tohoto rozhodnutí) Úřad konstatuje, že</p><p>daná argumentace navrhovatele je nedůvodná, jelikož stanovení konkrétní technické</p><p>podmínky je plně v gesci zadavatele, který je však při jejím stanovení nucen respektovat</p><p>jednotlivá zákonná ustanovení, vč. základních zásad vyjádřených v § 6 zákona, které jsou</p><p>ve vztahu k zadávacím podmínkám promítnuty také do § 36 odst. 1 zákona. Tvrzení (polemika)</p><p>navrhovatele uvedená ve vyjádření ze dne 2. 6. 2022 směřuje primárně proti efektivitě</p><p>vynakládání veřejných prostředků zadavatelem, k čemuž se Úřad podrobně vyjádřil v bodu</p><p>164. odůvodnění tohoto rozhodnutí, na který tímto odkazuje.</p><p>47</p><p>Č.j.: ÚOHS-22773/2022/510</p><p>180. Úřad s ohledem na shora uvedené uzavírá, že zadavatel dostatečně odůvodnil jím nastavenou</p><p>technickou podmínku týkající se požadavku na připojení senzorického řešení do min. dvou</p><p>komunikačních sítí a že jeho důvody jsou objektivní a logické, přičemž z dokumentace</p><p>předložené zadavatelem vyplynulo, že na trhu se nepochybně nachází min. 4 zařízení/senzory,</p><p>jež vyhovují danému požadavku zadavatele. Za takové situace nelze dospět k závěru, že</p><p>zadavatel bezdůvodně omezil hospodářskou soutěž.</p><p>K namítanému nezohlednění § 6 odst. 4 zákona v zadávací dokumentaci</p><p>181. Navrhovatel v této námitce namítá, že zadávací dokumentace nereflektuje zásadu zakotvenou</p><p>v § 6 odst. 4 zákona, a že zadavatel „na environmentálně či sociálně odpovědné zadávání bez</p><p>zřejmého důvodu zcela rezignoval“. Navrhovatel má za to, že vedle požadavku na využití</p><p>recyklovaných materiálů u senzorických řešení, na který odkazuje zadavatel v odůvodnění</p><p>rozhodnutí o námitkách, mohl zadavatel zohlednit i jiná environmentální kritéria, např.</p><p>náklady životního cyklu, životnost, možnosti oprav či energetickou náročnost provozu</p><p>senzorických řešení.</p><p>182. Úřad k šetřenému obecně uvádí, že podle § 6 odst. 4 zákona má zadavatel povinnost sociálně</p><p>a environmentálně odpovědného veřejného zadávání a inovací ve veřejných zakázkách</p><p>za předpokladu, že to je vzhledem k povaze a smyslu veřejné zakázky možné. Zadavatelé jsou</p><p>povinni dodržovat zásady sociálně odpovědného zadávání, environmentálně odpovědného</p><p>zadávání a inovací, jejichž definici obsahuje § 28 odst. 1 zákona pod písm. p) až r). Zadavatel</p><p>by tak měl v rámci přípravy veřejné zakázky vždy ad hoc posoudit jednotlivé způsoby aplikace</p><p>zásady stanovené § 6 odst. 4 zákona a zvolit takový způsob jejich uplatnění (pokud vůbec</p><p>přicházejí do úvahy), jež bude z hlediska předmětu veřejné zakázky nejvhodnější. Zadavatel je</p><p>povinen aplikovat dotčenou zásadu toliko v rámci těch veřejných zakázek, ve kterých je to</p><p>vzhledem k jejich povaze a smyslu možné a odůvodněné, tedy faktické uplatnění zásad není</p><p>nezbytné v rámci veškerých zadávaných veřejných zakázek absolutně. Zadavatel musí vždy</p><p>zvážit povahu a smysl připravované veřejné zakázky a na základě toho následně vyhodnotit</p><p>konkrétní možnosti aplikace této zásady, a to i ve vazbě na další zásady zadávání veřejných</p><p>zakázek, vymezené § 6 zákona. Úřad dále poznamenává, že z žádného ustanovení zákona</p><p>nevyplývá explicitní požadavek na obsah či formu odůvodnění postupu zadavatele v rámci</p><p>aplikace § 6 odst. 4 zákona, tzn., že zadavatel není povinen vyhotovovat konkrétně označený</p><p>dokument v písemné podobě, jež by tvořil součást zadávací dokumentace ve smyslu § 216</p><p>odst. 1 zákona v návaznosti na § 216 odst. 3 zákona. Na druhou stranu však zadavatel musí být</p><p>přípraven předložit řádné odůvodnění svého postupu vztahujícího se k dodržení zásad podle</p><p>§ 6 odst. 4 zákona. 4</p><p>183. Úřad předně konstatuje, že zadavatel je dle svých jednotlivých vyjádření přesvědčen, že</p><p>způsobem, jakým stanovil zadávací podmínky, zásady dle § 6 odst. 4 zákona naplnil. Úřad</p><p>seznal, že k aplikaci § 6 odst. 4 zákona se zadavatel nejprve vyjádřil ve Vysvětlení č. 2. Následně</p><p>zadavatel v rozhodnutí o námitkách k údajnému nezohlednění § 6 odst. 4 zákona uvedl, že při</p><p>tvorbě zadávací dokumentace respektoval namítané zásady, o čemž dle něj svědčí to, že (i)</p><p>rozdělil rámcovou dohodu na části, „které spolu s mírně nastavenými kvalifikačními</p><p>předpoklady umožní účast malých a středních podniků v zadávacím řízení“; (ii) na základě</p><p>4</p><p>Pozn. Úřadu: DVOŘÁK, D., MACHUREK, T., NOVOTNÝ, P., ŠEBESTA, M. a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. 2.</p><p>vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 45 – 58</p><p>48</p><p>Č.j.: ÚOHS-22773/2022/510</p><p>rámcové dohody samotné bude implementováno inovativní řešení odpadového hospodářství,</p><p>jehož cílem je mj. zlepšení životního prostředí a (iii) zadávací dokumentace obsahuje</p><p>požadavek na využití recyklovatelných materiálů u senzorických řešení nebo jejich ekologickou</p><p>likvidaci. Obdobnou argumentaci pak zadavatel uvedl i ve vyjádření k návrhu, v němž</p><p>k navrhovatelem zmíněným skutečnostem týkajícím se nákladů životního cyklu, životnosti,</p><p>možnosti oprav či energetické náročnosti provozu senzorických řešení doplnil, že tyto</p><p>skutečnosti jsou obsaženy v Příloze č. 3 a Příloze č. 4, a že „(m)imo jiné lze zmínit bateriové</p><p>napájení senzorického řešení nebo využití komunikačních sítí s nízkou energetickou náročností“</p><p>(podrobně viz body 27., 99. a 109. odůvodnění tohoto rozhodnutí).</p><p>184. Úřad z obdržené dokumentace o zadávacím řízení dále seznal, že zadavatel o aplikaci § 6</p><p>odst. 4 zákona vyhotovil Kontrolní list, ze kterého vyplývá, že samotný předmět rámcové</p><p>dohody je implementací inovativního řešení odpadového hospodářství, jehož cílem je mj.</p><p>zlepšení životního prostředí, a že rozdělením rámcové dohody na části je umožněno účastnit</p><p>se zadávacího řízení také malým a středním podnikům (viz bod 98. odůvodnění tohoto</p><p>rozhodnutí). Dále Úřad ze zadávací dokumentace seznal, že se zásada sociálně</p><p>a environmentálně odpovědného zadávání promítá v Příloze č. 3 a Příloze č. 4, v nichž</p><p>zadavatel stanovuje např. požadavky na dostupnost náhradních dílů senzorických řešení,</p><p>živostnost baterie, provedení těla/krytu senzorického řešení, monitoring životního cyklu</p><p>zařízení a na ekologickou likvidaci (podrobně viz body 76., 79., 80., 0., 85., 87., 89., 90., 94.</p><p>a 95. odůvodnění tohoto rozhodnutí).</p><p>185. Dle Úřadu tak z obdržené dokumentace o zadávacím řízení a jednotlivých vyjádření zadavatele</p><p>vyplývá, že zadavatel nerezignoval na aplikaci § 6 odst. 4 zákona, jak ve své námitce tvrdí</p><p>navrhovatel, přičemž jako stěžejní Úřad považuje fakt, že již samotný předmět rámcové</p><p>dohody je inovativním řešením ve smyslu § 6 odst. 4 zákona v rámci odpadového hospodářství</p><p>s nepochybným ekologickým dopadem (měření náplně v odpadových nádobách má</p><p>bezesporu dopad na efektivnější svoz odpadu), a dále fakt, že zadavatel prostřednictvím</p><p>zadávacích podmínek zavázal dodavatele, aby pro účely realizace poptávaného předmětu</p><p>plnění zajistili dodržování zásad sociálně a environmentálně odpovědného zadávání ve smyslu</p><p>§ 6 odst. 4 zákona, jež se s ohledem na znění zadávacích podmínek mají promítat i do celého</p><p>dodavatelského řetězce. Jinak řečeno zadavatel bezpochyby reflektuje aspekty</p><p>sociálně a environmentálně odpovědného zadávání a inovace vztahující se k samotnému</p><p>předmětu rámcové dohody, pročež nemůže být sporu o tom, že zadavatel nerezignoval</p><p>na aplikaci § 6 odst. 4 zákona, jak ve své námitce tvrdí navrhovatel. Úřad dále doplňuje, že</p><p>argumentace navrhovatele je v této části návrhu spíše obecnějšího charakteru a Úřad ji spíše</p><p>vnímá jako subjektivní tvrzení navrhovatele, které však nepodpořil žádnými relevantními</p><p>skutečnostmi, resp. neuvedl, na základě jakých dat polemizuje nad možností zadavatele</p><p>zohlednit v rámci šetřeného zadávacího řízení kritéria, jako jsou náklady životního cyklu,</p><p>životnost, energetická náročnost provozu a možnost oprav senzorických řešení, pročež</p><p>vypořádává argumentaci navrhovatele ve stejné míře obecnosti.</p><p>186. Nad rámec shora uvedeného Úřad dodává, že v návrhu uvedená konkrétní kritéria (náklady</p><p>životního cyklu, životnost, energetickou náročnost provozu a možnosti oprav senzorických</p><p>řešení), jež dle navrhovatele mohl zadavatel ve vztahu k dodržení zásad stanovených v § 6</p><p>odst. 4 zákona zvolit, jsou možnými přístupy, jimiž se bezpochyby lze inspirovat, avšak nejsou</p><p>z hlediska zákona vymahatelné jakožto povinnost zadavatele. Úřad k tomuto dodává, že</p><p>49</p><p>Č.j.: ÚOHS-22773/2022/510</p><p>i ze samotné definice pojmů sociálně a environmentálně odpovědného zadávání a inovace</p><p>[srov. § 28 odst. 1 písm. p) až r) zákona] vyplývá značná rozmanitost možných přístupů</p><p>ve vztahu k dodržování těchto zásad. Výše uvedené lze zjednodušeně shrnout tak, že</p><p>bezesporu jsou možné i přístupy, kdy se předmětné zásady promítnou do zadávacích</p><p>podmínek jinak, avšak nelze postup zadavatele, který šetřené základní zásady v zadávacích</p><p>podmínkách reflektuje, byť ne ve zcela shodné formě, jakou uvádí navrhovatel, označit</p><p>za nezákonný.</p><p>187. Úřad z výše uvedeného nabyl přesvědčení, že způsob promítnutí zásad podle § 6 odst. 4</p><p>zákona do zadávacího řízení, jaký zadavatel zvolil, nelze shledat jako nedostatečný či rozporný</p><p>se zákonem. Zadavatel vymezil své požadavky ve vztahu k zajištění těchto zásad, přičemž</p><p>fakticky uplatnil tyto zásady již ve fázi stanovení zadávacích podmínek, kdy povinnost jejich</p><p>dodržení se přeneseně promítá i do samotného výběru dodavatele poptávaného plnění, stejně</p><p>jako do hodnocení nabídek, neboť všichni potenciální dodavatelé museli nutně předmětné</p><p>požadavky zadavatele promítnout i při tvorbě své nabídky, tedy i při stanovení výše své</p><p>nabídkové ceny, jež je v šetřeném případě hlavním kritériem hodnocení.</p><p>188. Úřad tedy s ohledem na vše výše uvedené uzavírá, že v nyní šetřeném případě, kdy zjevně byly</p><p>v rámci zadávacího řízení zohledněny zásady stanovené § 6 odst. 4 zákona, resp. bylo</p><p>konkrétními zadávacími podmínkami mířeno na dodržování těchto zásad ze strany</p><p>dodavatelů, neshledal, že by zadavatel smyslu dotčeného zákonného ustanovení nedostál.</p><p>Závěr</p><p>189. Ve světle všech shora uvedených skutečností (viz body 146. až 188. odůvodnění tohoto</p><p>rozhodnutí) Úřad uzavírá, že neshledal v postupu zadavatele v intencích v návrhu namítaných</p><p>skutečností důvody pro uložení nápravného opatření, proto podle § 265 písm. a) zákona</p><p>rozhodl o zamítnutí návrhu tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.</p><p>POUČENÍ</p><p>Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu</p><p>pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže –</p><p>Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Rozklad proti</p><p>výroku I. tohoto rozhodnutí nemá podle § 76 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění</p><p>pozdějších předpisů, odkladný účinek. Včas podaný rozklad proti výroku II. tohoto rozhodnutí má</p><p>odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1</p><p>písm. b) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, zasílají</p><p>Úřadu výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným</p><p>elektronickým podpisem.</p><p>otisk úředního razítka</p><p>v z. Mgr. Michal Kobza</p><p>Mgr. Markéta Dlouhá</p><p>místopředsedkyně</p><p>50</p><p>Č.j.: ÚOHS-22773/2022/510</p><p>Obdrží</p><p>1.</p><p>Operátor ICT, a.s., Dělnická 213/12, 170 00 Praha – Holešovice</p><p>2.</p><p>JUDr. Petr Šťovíček, Ph.D., Malostranské náměstí 5/28, 118 00 Praha – Malá Strana</p><p>Vypraveno dne</p><p>viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy</p><p>51</p></div>", "next": 0}