143. Samopaly Heckler & Koch, MP5 KA4, a rovněž samopaly Heckler & Koch, MP5 SD6, byly dle zadavatele a podle textu smlouvy do výzbroje PČR pořízeny od vybraného dodavatele na základě smlouvy ze dne 29. 5. 2001. Je tedy zřejmé, že ve vztahu k dodávkám samopalů Heckler & Koch, MP5 KA4, a samopalů Heckler & Koch, MP5 SD6, byla naplněna podmínka dodatečných dodávek, resp. rozšíření stávajícího rozsahu dodávky, ve smyslu § 64 písm. b) zákona, neboť zadavatel v původní smlouvě i ve smlouvě na veřejnou zakázku pořídil věcně totožné plnění. Nelze nicméně přehlížet ostatní zákonné podmínky, které musí být pro možný postup dle § 64 písm. b) zákona splněny kumulativně, a to mj. i časový aspekt, v němž byly dodatečné dodávky těchto zbraní učiněny (k tomu viz rovněž odstavce 156 a násl. odůvodnění tohoto rozhodnutí).
144. Útočné pušky Heckler & Koch,416– 11“, byly dle zadavatele a podle textu smlouvy do výzbroje PČR poprvé pořízeny na základě smlouvy ze dne 26. 6. 2015 uzavřené s vybraným dodavatelem. Úřad dále z ostatních kupních smluv předložených zadavatelem v rámci správního řízení zjistil, že zadavatel pořídil uvedené útočné pušky od vybraného dodavatele rovněž smlouvou ze dne 21. 6. 2016, a to jako dodatečné dodávky na základě postupu dle § 23 odst. 5 písm. b) ZVZ. Úřad tedy v tomto smyslu odkazuje na obecná východiska a dílčí závěry uvedené Úřadem v odstavcích 141 – 142 odůvodnění tohoto rozhodnutí, nicméně v tomto případě je zjevné, že zadavatel tento typ zbraně pořizuje od roku 2015.
145. Útočné pušky Heckler & Koch, 416 – 14,5“, byly dle zadavatele do výzbroje PČR pořízeny na základě smlouvy ze dne 26. 6. 2015, nicméně jak Úřad z obsahu této smlouvy zjistil, předmětem smlouvy byla pouze dodávka útočných pušek Heckler & Koch, 416 – 11“. Jak Úřad zjistil z dokumentace o zadávacím řízení a z obsahu jednotlivých kupních smluv doručených zadavatelem Úřadu v průběhu správního řízení, předmětné útočné pušky zadavatel pořídil poprvé až na základě smlouvy na veřejnou zakázku, která ovšem byla uzavřena jako dodatečná dodávka dle § 64 písm. b) zákona. Úřad znovu opakuje, že pro splnění podmínky dodatečných dodávek od téhož dodavatele ve smyslu citovaného ustanovení zákona je nutné, aby se v případě pořizovaného plnění jednalo buď o částečnou náhradu předchozí dodávky či o rozšíření stávajícího rozsahu dodávky. Sám zadavatel přitom Úřadu sdělil, že ve vztahu k předmětu plnění smlouvy na veřejnou zakázku se o částečnou náhradu předchozí dodávky jedná pouze v případě „velmi omezeného počtu“ samopalů MP5, a ve zbytku plnění(tzn. včetně útočných pušek Heckler & Koch, 416 – 14,5“) se jedná o rozšíření stávajícího rozsahu dodávky. Úřad ovšem upozorňuje, že v případě rozšíření stávajícího rozsahu dodávky se má jednat o věcně totožné plnění, jaké bylo zadavateli dodáno na základě původní smlouvy, pouze se zvyšuje jeho množství. Jak ovšem vyplývá z výše uvedeného, v předmětném případě pořízení útočných pušek Heckler & Koch, 416 – 14,5“, nepředcházela žádná smlouva, kterou by zadavatel pořídil věcně totožné plnění. Smlouvou ze dne 26. 6. 2015, na niž odkazuje zadavatel, pořídil zadavatel pouze útočné pušky Heckler & Koch, 416 – 11“, přičemž ani z obsahu ostatních kupních smluv doručených zadavatelem Úřadu nevyplývá, že by zadavatel předmětné útočné pušky v minulosti pořídil. Z uvedeného je tedy zřejmé, že o rozšíření stávajícího rozsahu dodávky by se z povahy věci jednat nemělo. Úřad je toho názoru, že s ohledem na restriktivní výklad aplikace výjimek z obecných pravidel zákona by v případě využití výjimky dle § 64 písm. b) zákona měla být v maximální možné míře zachována shodnost takto pořizovaného plnění a nemělo by docházet k rozšiřování variant plnění, které zadavatel tímto výjimečným postupem pořizuje.
146. Na tomto místě Úřad uvádí, že nepřehlédl argumentaci zadavatele ohledně „modularity“ zbraní řady Heckler & Koch 416 (a taktéž řady Heckler & Koch 417), kdy zadavatel uvádí, že jednotlivé pořizované zbraně jsou pouze inovovaná či jiná výrobní provedení vycházející z původního modelu Heckler & Koch 416 (resp. Heckler & Koch 417), a proto je původní smlouvou pro všechny tyto zbraně vycházející z modelové řady Heckler & Koch 416 smlouva ze dne 26. 6. 2015, kterou byly zbraně této modelové řady do výzbroje PČR poprvé zavedeny (v případě modelové řady Heckler & Koch 417 zadavatel potom za tuto původní smlouvu označuje smlouvu ze dne 20. 5. 2008). K argumentaci zadavatele, podle níž tedy výše uvedené útočné pušky Heckler & Koch, 416 – 14,5“ (a následně ve vztahu k modelové řadě Heckler & Koch 417 rovněž útočné pušky Heckler& Koch, 417 A2 - 16,5“, a pušky pro přesnou střelbu Heckler & Koch, G 28 EA2) splňují podmínku dodatečných dodávek od téhož dodavatele, resp. rozšíření stávajícího rozsahu dodávky, neboť jsou navázány na výše uvedenou původní smlouvu, Úřad uvádí následující.
147. Jak je zřejmé z jednotlivých kupních smluv doručených Úřadu zadavatelem, zadavatel i vybraný dodavatel rozlišují mezi jednotlivými „výrobními“ či „inovovanými“ provedeními zbraní řady Heckler & Koch 416 a Heckler & Koch 417, když tyto jsou v kupních smlouvách doručených zadavatelem Úřadu označeny odlišnými názvy. Je zřejmé, že samotné odlišení názvem ještě nutně nemusí značit odlišnost zbraně v materiálním slova smyslu, např. technickou odlišnost (jak uvádí zadavatel, může se jednat pouze o marketing). Úřad nicméně konstatuje, že označení zadavatelem pořizovaných zbraní se odlišuje v rámci údajů, které popisují určitou objektivní (technickou) vlastnost zbraně. Např. v případě zbraní Heckler & Koch, 416 – 11“ se jedná o zbraň s délkou hlavně 11“ a v případě zbraně Heckler & Koch, 416 – 14,5“ se jedná o zbraň s délkou hlavně 14,5“ (Úřad přitom nevylučuje, že předmětné zbraně se liší rovněž v jiných technických vlastnostech, nicméně odlišnost co do délky hlavně považuje za nezpochybnitelnou). Dle Úřadu je přitom zřejmé, že zbraně s jinou délkou hlavně budou mít určité odlišné vlastnosti, na základě nichž mohou např. lépe sloužit k plnění specifických služebních úkolů, neboť v opačném případě by ani nedávalo žádný smysl, aby výrobce zbraně s různou délkou hlavně vyráběl a nabízel, pokud by tyto měly absolutně stejné vlastnosti a byly rovnocenně použitelné k plnění všech služebních úkolů všemi složkami zadavatele bez rozdílu. Na tomto místě Úřad poznamenává, že sám zadavatel ve svém vyjádření ze dne 22. 6. 2020 uvedl ke zbraním modelové řady Heckler & Koch 416, že „(…) v Policii ČR je evidentně dominantní varianta s délkou hlavně 11“ a zbraně s hlavní délky 14,5“ jsou používány prakticky výhradně v zahraničních misích.“. I z tohoto vyjádření zadavatele je tedy zřejmé, že zadavatel činí mezi předmětnými „výrobními“ provedeními zbraní objektivní rozdíly a z hlediska jejich odlišných vlastností je využívá k plnění jiných služebních úkolů. Jak přitom Úřad zjistil z internetových stránek výrobce Heckler & Koch, obě tyto verze zbraně jsou v aktuální nabídce produktů výrobce, tzn. nejedná se o případ, kdy by výrobce přestal určitou variantu zbraně vyrábět a zadavatel by tak v rámci dodatečných dodávek byl nucen pořídit novou výrobní verzi této zbraně, která jediná je aktuálně na trhu. Zadavatel nicméně v daném případě předmětné zbraně pořídil dle svých slov jako rozšíření stávajícího plnění dodávky, přičemž se svévolně rozhodl pořídit zbraně v provedení jdoucím nad rámec toho, jaké zbraně již měl pořízeny na základě původní dodávky. V předmětném případě tedy není splněn předpoklad plnění věcně shodného s plněním z původní smlouvy, neboť jak Úřad dovodil výše, v případě zbraní Heckler & Koch, 416 – 11“ a zbraní Heckler & Koch, 416 – 14,5“ se jedná o odlišné zbraně. Dodatečné dodávky Heckler & Koch, 416 – 14,5“ tedy nelze bez dalšího vztahovat k původní smlouvě, kterou byly zadavatelem do výzbroje PČR pořízeny poprvé zbraně téže modelové řady.
148. Nicméně i pokud by se výše nastíněná úvaha Úřadu o potřebě jednotnosti dodatečně pořizovaných dodávek ve vztahu k předmětu původních dodávek ukázalas ohledem na charakter poptávaného plnění jako lichá (a to i s přihlédnutím k argumentaci zadavatele, který uvádí, že se jedná pouze o bezvýznamnou změnu, kterou by byl případně schopenna dodaných zbraních zajistit vlastními kapacitami), a byla by tak splněna podmínka totožnosti pořizovaného plnění [resp. rozšíření stávajícího rozsahu dodávky ve smyslu § 64 písm. b) zákona], upozorňuje Úřad na následující skutečnost. Pro to, aby mohla být konstatována zákonnost postupu zadavatele v rámci jednacího řízení bez uveřejnění, musí být kumulativně splněny všechny podmínky uvedené v § 64 písm. b) zákona, a to ve vztahu k veškerému plnění, které zadavatel v rámci jednacího řízení bez uveřejnění pořizuje (k tomu viz informace o existující judikatuře v odstavci 132 odůvodnění tohoto rozhodnutí).
149. Úřad rovněž nepřehlédl, že co do posouzení vzájemné odlišnosti zbraní téže modelové řady (resp. odlišnosti zbraní pořizovaných na základě smlouvy na veřejnou zakázku a zbraní pořizovaných původními smlouvami) zadavatel odkazuje na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS- S0105/2019/VZ-01052/2020/533/BŠp ze dne 10. 1. 2020, v němž Úřad v rámci odůvodnění uvedl, že v případě pušek CZ BREN 2 ráže 7,62 x 51 mm NATO se jedná o stejný typ zbraně jako v případě pušek CZ BREN 2 ráže 5,56 x 45 mm (pouze s odlišným vnitřním průměrem hlavně). Rovněž zadavatel uvádí, že Ministerstvo obrany na základě původních smluv pořizuje do své výzbroje zbraně v podstatně odlišnějším provedení, než jaké pořizuje na základě dodatečných dodávek zadavatel. Zadavatel se v tomto smyslu tedy domáhá, aby Úřad přistupoval ke všem zadavatelům stejně. Úřad k tomuto konstatuje, že ve správním řízení vedeném pod sp. zn. S0105/2019/VZ, v němž bylo vydáno citované rozhodnutí, posuzoval Úřad za podstatně odlišných skutkových okolností zcela odlišnou právní problematiku, konkrétně otázku (ne)oprávněného použití výjimky dle § 29 písm. s) zákona zadavatelem. Naplnění důvodů pro možnou aplikaci výjimky dle § 29 písm. s) zákona je přitom dle Úřadu zcela odlišné od důvodů pro možnost postupu v rámci jednacího řízení bez uveřejnění dle § 64 písm. b) zákona. Pro účely posouzení otázky v případě zadavatelem odkazované veřejné zakázky zadávané Ministerstvem obrany bylo konkrétně v případě pořízení pušek řady CZ BREN stěžejní obecné rozlišení zbraní na úrovni druhu zbraně (resp. „typu“, řečeno slovy zákona o zbraních), neboť jak Úřad v předmětném rozhodnutí dovodil a rozsáhle odůvodnil, zbraně spadající dle zákona o zbraních mezi typ zbraní „samočinné“ jsou vojenským materiálem ve smyslu § 28 odst. 1 písm. n) zákona, a tudíž v případě těchto zbraní je naplněna jedna z podmínek pro aplikaci ustanovení § 29 písm. s) zákona zadavatelem. Z uvedeného důvodu tedy nebylo ve vztahu ke zbraním CZ BREN pro účely posouzení řešené právní otázky podstatné ani potřebné rozlišení v rámci dílčích technických odlišností (např. délka hlavně, vnitřní průměr hlavně apod.), neboť postačilo rozlišení obecnější. Naproti tomu v právě šetřeném případě Úřad posuzuje naprosto odlišnou právní otázku, kdy pro naplnění podmínky rozšíření stávajícího rozsahu plnění ve smyslu § 64 písm. b) zákona (tj. podmínky věcně totožného plnění), se dle Úřadu nelze spokojit s konstatováním, že v původní smlouvě a ve smlouvě na veřejnou zakázku se jedná o stejný druh, resp. typ, zbraně, neboť je zřejmé, že mezi jednotlivými zbraněmi jsou technické odlišnosti, na základě nichž nelze automaticky učinit závěr o věcné totožnosti zbraní. Dle názoru Úřadu nelze „věcnou totožnost“ plnění chápat v obecném smyslu totožného typu, resp. druhu, zbraní, nýbrž v užším slova smyslu jako identické plnění.
150. Nad rámec uvedeného k argumentaci zadavatele odkazující na zadávací praxi Ministerstva obrany (která se prolíná téměř všemi vyjádřeními zadavatele) Úřad uvádí, že předmětem vedeného správního řízení je výhradně posouzení konkrétního postupu zadavatele při uzavření smlouvy na veřejnou zakázku a nikoli posouzení zadávacích postupů odlišného zadavatele – tj. Ministerstva obrany. Úřad tedy obecně ve vztahu k zadávací praxi Ministerstva obrany konstatuje, že nelze bez dalšího srovnávat mezi skutkově odlišnými postupy různých zadavatelů při pořizování zbraní, ani na právě šetřený případ aplikovat právní závěry učiněné Úřadem v jiných správních řízeních s odlišným skutkovým stavem, neboť ve všech případech se jedná o samostatná zadávací řízení s odlišným předmětem správního řízení a skutkovým stavem, kdy Úřad musí podmínky pro splnění zákona zkoumat v každém případě zvlášť.
151. Útočné pušky Heckler & Koch, 417 A2 – 16,5“, byly dle zadavatele do výzbroje PČR pořízeny poprvé na základě smlouvy ze dne 20. 5. 2008, nicméně z obsahu této smlouvy Úřad zjistil, že jejím předmětem byly pouze dodávky samopalů Heckler & Koch, 417 – 12“, Heckler & Koch, 417 – 16“, Heckler & Koch, 417 – 20“ a granátometu k Heckler & Koch 417. Jak Úřad zjistil z dalších kupních smluv doručených zadavatelem Úřadu v průběhu správního řízení, útočné pušky Heckler & Koch v provedení 417 A2 – 16,5“, pořídil zadavatel od vybraného dodavatele smlouvou ze dne 21. 6. 2016 jako dodatečné dodávky na základě postupu dle § 23 odst. 5 písm. b) ZVZ. V předmětném případě se tedy jedná o situaci, kdy zadavatel uzavřel původní smlouvu, k níž následně po více než 3 letech pořídil dodatečné dodávky, přičemž po dalších více než 3 letech následovaly na základě smlouvy na veřejnou zakázku další dodatečné dodávky. Nelze tedy přehlédnout, že se v podstatě jedná o skutkově obdobnou situaci, kterou Úřad popsal v případě samopalů Heckler & Koch, MP5 A3. Úřad tedy odkazuje na obecná východiska a dílčí závěry uvedené Úřadem v odstavcích 141 – 142 odůvodnění tohoto rozhodnutí.
152. Obdobně jako v případě modelové řady Heckler & Koch 416, je i v případě pušek řady Heckler & Koch 417 zřejmé, že označení zbraní v rámci této řady se prokazatelně odlišuje co do číselných údajů, které popisují určitou objektivní, technickou, vlastnost zbraně, konkrétně délku hlavně. Je tedy zřejmé, že v případě pořizované zbraně se jedná o objektivně v určitém technickém ukazateli odlišnou zbraň lišící se od ostatních zbraní modelové řady Heckler & Koch 417, z čehož lze dle Úřadu logicky dovodit, že každá z těchto zbraní má v určitém smyslu odlišné vlastnosti, resp. je s ohledem na svá specifika využívána pro plnění jiných služebních úkolů v jiných útvarech zadavatele. Úřad tedy uvádí, že v předmětném případě není splněna podmínka dodatečných dodávek ve smyslu rozšíření stávajícího rozsahu plnění, neboť smlouvou, kterou označuje zadavatel jako původní (tj. smlouva ze dne 20. 5. 2008), zadavatel pořídil věcně odlišné plnění, když pořídil útočné pušky Heckler & Koch 417 v provedení s délkou hlavně 12“, 16“ a 20“ a nikoli v provedení s délkou hlavně 16,5“, které zadavatel pořídil až smlouvou na veřejnou zakázku. Jak Úřad nicméně zjistil z internetových stránek výrobce Heckler & Koch, k době vydání tohoto rozhodnutí již nejsou předmětným výrobcem útočné pušky řady Heckler & Koch 417 v provedení 16“ nabízeny, tj. nelze vyloučit, že výrobce zbraně v tomto provedení již přestal vyrábět a nahradil je útočnými puškami ve verzi s délkou hlavně 16,5“, které jsou předmětem smlouvy na veřejnou zakázku. Nicméně ani skutečnost, že výrobce Heckler & Koch již na svých internetových stránkách nemá v nabídce uvedeny útočné pušky řady Heckler & Koch 417 v provedení 16“, nemusí nutně znamenat, že tyto nelze v současnosti na zakázku vyrobit a dodat. Zadavatel přitom Úřadu neprokázal, a ani toto vůči Úřadu netvrdil, že měl zájem na pořízení pušek Heckler & Koch 417 v provedení 16“ a tento zájem vůči vybranému dodavateli artikuloval, aby byla zajištěna podmínka dodatečných dodávek ve smyslu rozšíření stávajícího rozsahu dodávky (tj. pušek Heckler & Koch 417,16“).
153. Úřad tedy konstatuje, že pokud zadavatel tvrdí, že pořídil útočné pušky Heckler & Koch 417 v provedení s délkou hlavně 16,5“ jako dodatečnou rozšiřující dodávku ve vztahu k puškám Heckler & Koch 417 v provedení s délkou hlavně 16“, měl v tomto smyslu unést důkazní břemeno. Tj. např. prokázat, že se jednalo o věcně totožné plnění či o nutný substitut plnění původního. Zadavatel ovšem kromě obecného tvrzení ohledně modularity zbraní řady Heckler & Koch 417 neuvádí ničeho na podporu zákonnosti svého postupu spočívajícího v pořízení pušek s odlišnou délkou hlavně, a tedy s odlišnými vlastnostmi, jako rozšiřující dodatečnou dodávku na základě postupu dle § 64 písm. b) zákona. Pokud by se však úvaha Úřadu o rozdílnosti dodatečných dodávek těchto zbraní oproti původnímu plnění ukázala jako lichá, odkazuje Úřad na závěry vyřčené Úřadem ve vztahu k útočným puškám Heckler & Koch, 416 – 14,5“ obsažené v odstavci 148 ve spojení s odstavcem 132 odůvodnění tohoto rozhodnutí týkající se nutnosti splnění všech podmínek stanovených v § 64 písm. b) zákona, a to ve vztahu k celému předmětu veřejné zakázky.
154. Zadavatel ve svých vyjádřeních označil jako původní smlouvu k puškám pro přesnou střelbu Heckler & Koch, G 28 EA2, smlouvu ze dne 20. 5. 2008, neboť dle zadavatele se jedná o modulární zbraň vycházející z řady Heckler & Koch 417. Úřad nicméně z obsahu této smlouvy zjistil, že zbraně Heckler & Koch výslovně označené jako G 28 EA2 nebyly jejím předmětem. Z dokumentace o zadávacím řízení a z ostatních smluv doručených Úřadu zadavatelem potom vyplývá, že pušky pro přesnou střelbu Heckler & Koch výslovně označené jako G 28 EA2 pořídil zadavatel od vybraného dodavatele až na základě smlouvyna veřejnou zakázku. Úřad k tomu uvádí následující.
155. Obdobně jako v případě zbraní řady Heckler & Koch 416, a útočných pušek řady Heckler & Koch 417 je i v případě pušek pro přesnou střelbu zřejmé, že označení zadavatelem pořizovaných zbraní se odlišuje v rámci údajů, které popisují určitou objektivní (technickou) vlastnost zbraně, a tedy se ve své podstatě jedná o objektivně odlišné zbraně. Sám zadavatel přitom k puškám pro přesnou střelbu Heckler & Koch, G 28 EA2, uvedl, že tyto mají oproti ostatním zbraním modelové řady Heckler & Koch 417 „zpřesněnou, tj. vyšší garantovanou přesnost do 1,5 MOA“. V tomto případě přitom Úřad považuje za zcela zřejmé, že zbraň, která má vyšší garantovanou přesnost střelby než zbraň jiná (byť třeba z téže modelové řady), má určité objektivně odlišné technické vlastnosti a jedná se tedy ve své podstatě o odlišnou (jakkoli modulární) zbraň. Taktéž nelze přehlédnout, že pušky pro přesnou střelbu Heckler & Koch, G 28 EA2, se od ostatních zbraní řady Heckler & Koch 417 odlišují nejen číselným označením v názvu odkazujícím na určité specifické technické vlastnosti, nýbrž i slovním, resp. typovým, označením v názvu – tj. místo „útočné pušky“ jako v případě ostatních zbraní řady Heckler & Koch 417 se jedná o „pušku pro přesnou střelbu“. Rovněž z internetových stránek výrobce Heckler & Koch Úřad zjistil, že předmětné pušky pro přesnou střelbu jsou zařazeny v jiné sekci produktů (tj. „Precision Rifles“), než ostatní zbraně modelové řady Heckler & Koch 416 a Heckler & Koch 417 (tj. „Assault Rifles“) pořizované zadavatelem smlouvou na veřejnou zakázku. Úřad na tomto místě upozorňuje, že z pouhého označení či zařazení zbraní v rámci internetových stránek výrobce nevyvozuje žádné závazné závěry ve vztahu k oprávněnosti použití jednacího řízení bez uveřejnění dle § 64 písm. b) zákona zadavatelem, pouze na tuto skutečnost podpůrně poukazuje. Nelze totiž přehlédnout, že sám výrobce (a pravděpodobně tedy i cílový zákazník) mezi těmito kategoriemi zbraní z určitého důvodu rozlišuje. Ze všech těchto indicií lze tedy dle Úřadu dovodit, že pušky pro přesnou střelbu Heckler & Koch, G 28 EA2, jsou zbraněmi odlišnými od zbytku zbraní modelové řady Heckler & Koch 417, a tedy se v jejich případě nemůže jednat o dodatečné dodávky dle § 64 písm. b) zákona, neboť předmětné zbraně nejsou rozšířením stávajícího rozsahu dodávky původní smlouvy ze dne 20. 5. 2008, když jde o věcně odlišné plnění. Úřad má přitom za to, že pro pořízení rozšiřujících dodatečných dodávek ve smyslu postupu dle § 64 písm. b) zákona je třeba mít zájem na dodržení stejné konfigurace dodávaného plnění, tj. pořídit věcně totožné plnění, a nikoli pořizovat různé typy plnění vycházející např. ze stejné modelové řady, a to především za situace, kdy týž dodavatel má stále k dispozici plnění v konfiguraci odpovídající původní smlouvě. Uvedené platí dle Úřadu i v předmětném případě, a to přestože si je Úřad vědom toho, že zadavatel smlouvou na veřejnou zakázku pořídil zbraně, které mohou být pouze drobně technicky odlišné od zbraní pořízených původními smlouvami. S ohledem na restriktivní výklad pro možnost aplikacetohotonejméně prosoutěžníhozpůsobuzadání veřejnézakázky v zadávacím řízení má ovšem Úřad za to, že v předmětném případě je na místě uplatnit přísný pohled rovněž na zboží, které zadavatel prostřednictvím takového postupu pořizuje. Dle přesvědčení Úřadu prostřednictvím aplikace jednacího řízení bez uveřejnění ve smyslu citovaného ustanovení zákona nemá docházet k rozšiřování různých modularit zbraní, které má zadavatel k dispozici na základě původních smluv. I zde pak platí výše uvedená úvaha vyřčená Úřadem ve vztahu k situaci, pokud by se výše předestřený závěr o rozdílnosti plnění ukázal jako lichý (viz odstavec 148 ve spojení s odstavcem 132 odůvodnění tohoto rozhodnutí).
156. K podmínce pořízení dodatečných dodávek ve lhůtě do 3 let od uzavření původní smlouvy s týmž dodavatelem, není-li delší doba odůvodněna zvláštními okolnostmi, uvádí Úřad ve vztahu k jednotlivým zbraním pořízeným na základě smlouvy na veřejnou zakázku následující a navazuje tak na dílčí již výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí vyřčené úvahy (viz odstavec 141 odůvodnění tohoto rozhodnutí).
157. Co se týče samopalů Heckler & Koch MP5 (tj. A3, SD6, KA4) Úřad z kupních smluv zjistil,že smlouva na veřejnou zakázku byla uzavřena až po téměř 19 letech od uzavření smlouvy, kterou zadavatel označil ve vztahu k těmto zbraním jako původní (tj. smlouvy ze dne 29. 5. 2001), a až po 3 letech a téměř 10 měsících od uzavření smlouvy ze dne 21. 6. 2016, kterou zadavatel od vybraného dodavatele poprvé pořídil samopaly Heckler & Koch výslovně označené jako MP5 A3.
158. Co se týká útočných pušek Heckler & Koch 416 (ve verzi s délkou hlavně 11“ a 14,5“), zjistil Úřad z kupních smluv, že smlouva na veřejnou zakázku byla uzavřena až po 4 letech a téměř 10 měsících od uzavření smlouvy, kterou zadavatel označil ve vztahu k těmto zbraním jako původní (tj. smlouvy ze dne 26. 6. 2015) a po 3 letech a téměř 10 měsících od uzavření smlouvy ze dne 21. 6. 2016, kterou zadavatel pořídil od vybraného dodavatele dodatečné dodávky útočných pušek Heckler & Koch, 416 –11“.
159. Ohledně útočných pušek Heckler & Koch, 417 A2 – 16,5“ a pušek pro přesnou střelbu Heckler & Koch, G 28 EA2, Úřad uvádí, že smlouva na veřejnou zakázku byla uzavřena až po téměř 12 letech od uzavření smlouvy, kterou zadavatel označil ve vztahu k těmto zbraním jako původní (tj. smlouvy ze dne 20. 5. 2008) a po 3 letech a téměř 10 měsících od uzavření smlouvy ze dne 21. 6. 2016, kterou zadavatel pořídil od vybraného dodavatele dodatečné dodávky útočných pušek Heckler & Koch, 417 A2 –16,5“.
160. Vzhledem ke skutečnosti, že tedy v případě smlouvy na veřejnou zakázku došlo ve vztahu ke všem pořizovaným zbraním k překročení zákonem stanovené lhůty 3 let od uzavření původní smlouvy, přistoupil Úřad k posouzení, zda je v šetřeném případě toto překročení základní lhůty odůvodněno zvláštními okolnostmi, neboť jen v takovém případě by bylo použití této výjimky ze základního pravidla 3 let přípustné. Úřad přitom opětovně zdůrazňuje, že důkazní břemeno leží v případě prokazování splnění podmínek pro aplikaci výjimky umožňující postup zadavatele v jednacím řízení bez uveřejnění vždy pouze na straně zadavatele, a je to tedy zadavatel, kdo musí prokázat, že byly beze zbytku naplněny všechny podmínky pro použití předmětné výjimky [v tomto případě dle § 64 písm. b) zákona]. V šetřeném případě zadavatel překročení lhůty 3 let od uzavření původní smlouvy odůvodňuje obvyklou délkou životního cyklu ručních palných zbraní (tj. min. 20 let) v kombinaci s potřebou zachovat technickou slučitelnost provozované výzbroje v rámci unifikované majetkové základny PČR a odkazuje na ustanovení § 198 odst. 3 zákona, přičemž uvádí, že v tomto ustanovení zakotvený výklad „zvláštních okolností“ by měl být aplikován i v případě postupu dle § 64 písm. b) zákona.
161. Úřad nejprve k argumentu zadavatele, že ustanovení § 64 písm. b) zákona je třeba v daném případě vykládat obdobně jako ustanovení § 198 odst. 3 zákona, tedy že je možno přesáhnout základní zákonem stanovenou délku lhůty pro uzavření smlouvy na dodatečné dodávky např. z důvodu očekávané životnosti dodávek, uvádí následující. Dle § 198 odst. 3 zákona platí, že zadavatel může jednací řízení bez uveřejnění podle § 64 písm. b) zákona použít v případě veřejné zakázky v oblasti obrany nebo bezpečnosti, pokud celková doba trvání původní smlouvy, včetně doby trvání smlouvy na dodatečné dodávky nepřesáhne dobu 5 let, není-li to odůvodněno zvláštními okolnostmi určenými s ohledem na očekávanou provozní životnost dodávek, včetně jejich instalací nebo systémů, a technické obtíže, které by mohly být změnou dodavatele způsobeny. Úřad nicméně uvádí, že se jedná o speciální ustanovení zákona, které se uplatní pouze při zadávání veřejných zakázek v oblasti obrany nebo bezpečnosti. Jak ovšem vyplývá z dokumentace o zadávacím řízení, zadavatel předmětnou veřejnou zakázku nezadával jako veřejnou zakázku v oblasti obrany nebo bezpečnosti, ale jako „standardní“ veřejnou zakázku v jednacím řízení bez uveřejnění dle § 64 písm. b) zákona, přičemž odkaz na § 198 odst. 3 zákona uvádí poprvé až ve svém vyjádření k návrhu. Zadavatel se tudíž ustanovení zákona speciálně určených pro veřejné zakázky v oblasti obrany nebo bezpečnosti dovolávat nemůže (v tomto smyslu je tedy bezpředmětná rovněž argumentace vybraného dodavatele uvedená v jeho vyjádření ze dne
7. 8. 2020, dle níž zadavatel postupoval při zadávání veřejné zakázky dle § 198 odst. 3 zákona). O skutečnosti, že se jedná o odlišnou problematiku upravující speciální právní vztahy, svědčí dle Úřadu i samotná systemizace zákona, kdy v rámci zákona je zadávání veřejných zakázek v jednacím řízení bez uveřejnění obecně upraveno v části třetí a zadávání veřejných zakázek v oblasti obrany nebo bezpečnosti je upraveno v části deváté zákona. Z postupu zadavatele přitom nevyplývá, že zahájil zadávání veřejné zakázky dle části deváté zákona. Jelikož z postupu zadavatele nevyplývá, že by podle předmětného ustanovení zákona (§ 198 odst. 3 zákona) veřejnou zakázku zadával, posuzoval Úřad splnění zákonem stanovených podmínek dle podmínek stanovených v § 64 písm. b) zákona. Nicméně s ohledem na osobu zadavatele a druh poptávaného plnění vykládal Úřad možnost aplikace výjimky z obecného pravidla pořízení dodatečných dodávek do 3 let od uzavření původní smlouvy obdobně, jako to činí ustanovení § 198 odst. 3 zákona, jelikož při postupu dle § 198 odst. 3 zákona může být právě předmětem posouzení nákup zbraní, jako tomu je ve zde projednávané věci. Pro úplnost Úřad dodává, že ustanovení § 198 odst. 3 zákona činí oproti úpravě § 64 písm. b) zákona rozdíl zejména v délce lhůty, v níž je možno dodatečné dodávky realizovat (3 roky vs. 5 let). Obě ustanovení zákona potom pracují s možností prodloužení této lhůty, je-li to patřičně odůvodněno skutkovými okolnostmi [§ 198 odst. 3 zákona pak konkrétněji přibližuje, co si lze pod těmito důvody představit v případě veřejné zakázky v oblasti obrany nebo bezpečnosti na rozdíl od § 64 písm. b) zákona, který pouze pracuje s již výše zmiňovaným pojmem „zvláštní okolnosti“]. Ve vztahu k naplnění zvláštních okolností, které by zadavateli umožňovaly překročení hranice 3 let pro dodatečné dodávky, pak Úřad uvádí následující.
162. Úřad je toho názoru, že nelze obecně identifikovat skutečnosti, které lze považovat za zvláštní okolnosti ve smyslu § 64 písm. b) zákona, neexistuje žádný takový výčet zvláštních okolností, při jejichž použití by měl zadavatel garantováno, že naplnil jednu z podmínek citovaného ustanovení zákona. Jak již však bylo uvedeno výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí, s ohledem na poptávaný předmět veřejné zakázky posuzoval Úřad tuto otázku obdobně jako je tomu v případě aplikace § 198 odst. 3 zákona a při posouzení věci přihlédl mj. k životnosti daných dodávek a k technickým obtížím na straně zadavatele. Skutečnost, zda se v tom kterém případě jedná o zvláštní okolnost ve smyslu § 64 písm. b) zákona, je třeba vždy rovněž vnímat v kontextu celé situace s ohledem na skutkové okolnosti a taktéž možnosti zadavatele. Z toho důvodu Úřad nejprve shrnuje postup zadavatele v souvislosti s plánovanou unifikací výzbroje PČR a postup při pořizování jednotlivých zbraní.
163. V šetřeném případně Úřad s ohledem na zjištěný skutkový stav považuje za nezbytné přihlédnout zejména k okolnostem záměru zadavatele unifikovat zbrojní vybavení PČR zbraněmi výrobce Heckler & Koch. Současně Úřad musí přistoupit k posouzení naplnění podmínek pro použití jednacího řízení bez uveřejnění za pomoci restriktivního výkladu. Především pak Úřad akcentuje, že restriktivní výklad pro postup ve výjimečném druhu zadávacího řízení dle § 64 písm. b) zákona je nutno aplikovat v tom smyslu, že nelze připustit, aby zadavatel de facto systematicky připravoval podmínky pro použití jednacího řízení bez uveřejnění a již od počátku (tedy již od okamžiku uzavření původní smlouvy) kalkuloval se systematickým využíváním uvedeného druhu zadávacího řízení namísto toho, aby takový záměr promítl do textu původní smlouvy, či do původního zadávacího řízení, aby tak své potřeby do budoucna transparentním způsobem zajistil.
164. Zadavatel ovšem Úřadu v rámci svých vyjádření sdělil, že postupně podle aktuálních finančních možností a s ohledem na končící životnost používaných zbraní realizuje již od první poloviny 90. let minulého století přezbrojení celé PČR dlouhými ručními palnými zbraněmi od výrobce Heckler & Koch, přičemž kupní smlouvy doložené Úřadu v průběhu správního řízení (včetně smlouvy na veřejnou zakázku) jsou vždy pouze dílčím prostředkem k naplnění další fáze unifikace výzbrojní majetkové základny PČR dlouhými ručními palnými zbraněmi uvedeného výrobce. Jedná se tedy v podstatě o systematický a kontinuální postup přezbrojení zhruba 40 000 policistů zbraněmi pořízenými mimo otevřené druhy zadávacích řízení, kdy zadavatel na základě těchto jednotlivých smluv navyšoval celoplošně počty zbraní. Je tedy zřejmé, že zadavatel měl minimálně od první poloviny 90. let minulého století, kdy byly do výzbroje PČR zavedeny první samopaly výrobce Heckler & Koch, v úmyslu unifikovat výzbroj PČR co do dlouhých ručních palných zbraní zbraněmi tohoto výrobce, neboť tyto se dle zadavatele při výkonu služby PČR osvědčily (což sám zadavatel ve svých vyjádřeních uvádí, viz např. odstavec 21 odůvodnění tohoto rozhodnutí). Už v této době tedy zadavatel musel vědět, že bude potřebovat nakoupit od výrobce Heckler & Koch tolik dlouhých ručních palných zbraní, aby mohl celou PČR těmito zbraněmi v souladu s tvrzenou snahou o unifikaci vyzbrojit a výzbrojní základnu tak unifikovat. Jestliže tedy zadavatel měl tuto potřebu již v tomto období, měl tomu přizpůsobit své jednání a postup při zajišťování předmětných zbraní. Nicméně zadavatel dne 29. 5. 2001 uzavřel na základě § 50 odst. 1 písm. b) zákona č. 199/1994 Sb. (jako výzvu jedinému dodavateli, tzn. bez jakékoli otevřené soutěže), první smlouvu s vybraným dodavatelem, kterou pořídil i samopaly Heckler & Koch MP5 a následně zadavatel v dalších letech pořizoval do výzbroje PČR smlouvami s vybraným dodavatelem libovolné množství dalších dlouhých ručních palných zbraní od téhož výrobce. Žádná z těchto kupních smluv ovšem nebyla zadávána v některém z (tehdy účinnými právními předpisy upravených) otevřených druhů zadávacích řízení – smlouva ze dne
20. 5. 2008 byla uzavřena na základě výjimky dle § 18 odst. 2 písm. i) ZVZ, smlouva ze dne
26. 6. 2015 byla uzavřena na základě výjimkydle § 18 odst. 4písm. h) ZVZ, smlouva ze dne
21. 6. 2016 byla uzavřena postupem dle § 23 odst. 5 písm. b) ZVZ, tj. jako dodatečné dodávky v jednacím řízení bez uveřejnění a konečně smlouva na veřejnou zakázku byla uzavřena postupem dle § 64 písm. b) zákona rovněž jako dodatečné dodávky v jednacím řízení bez uveřejnění. Z uvedeného je tedy evidentní, že zadavatel systematicky na základě výjimečných postupů, tzn. v podstatě bez jakékoli hospodářské soutěže, pořizoval od vybraného dodavatele v průběhu bezmála 19 let zbraně, o nichž již v první polovině 90. let minulého století dle svých vyjádření věděl, že bude v budoucnu potřebovat. Pro předejití jakýmkoliv pochybnostem Úřad zdůrazňuje, že skutečnost, že zadavatel část původního plnění pořídil na základě výjimky ze zákona (tzn. bez zadávacího řízení), není považována za důvod, proč by nebylo možno akceptovat prodloužení zákonem stanovené lhůty pro poskytnutí dodatečných dodávek. Úřad v rámci tohoto správního řízení neposuzuje zákonnost postupu zadavatele ve výjimce ze zákona při nákupu části původního plnění. Pakliže je zadavateli zákonem dána možnost určitou výjimku ze zákona využít, nelze na takový postup zadavatele a priori negativně nahlížet a dovozovat nezákonnost takového postupu, což Úřad ani nečiní. Nicméně je bezesporné, že i tento předchozí postup mimo režim zákona, který zadavatel při pořízení části původního plnění aplikoval, znamená absenci jakékoliv hospodářské soutěže, přičemž zadavatelem uplatněný navazující postup rovněž znamená absenci hospodářské soutěže; stěžejní však v daném případě je zodpovězení otázky, zda zadavatelem provedené jednací řízení bez uveřejnění, jehož výsledkem bylo uzavření smlouvy na veřejnou zakázku, naplnilo všechny zákonem stanovené podmínky.
165. Úřad uvádí, že ze zde přezkoumávaného postupu je zjevné, že zadavatel prostřednictvím jednacího řízení bez uveřejnění hodlá pokračovat v již započatých krocích souvisejících s unifikací výzbroje PČR. Takovýto postup ovšem dle Úřadu není akceptovatelný, neboť výjimku dle § 64 písm. b) zákona je třeba vykládat restriktivně a nelze na jejím základě přezbrojit celou PČR způsobem, kterým to činí zadavatel. K postupu, který zaujal zadavatel, dle názoru Úřadu smysl a účel předmětné výjimky nesměřuje. Ustanovení § 64 písm. b) zákona nelze vykládat ani v tom smyslu, že si zadavatel, vědom záměru budoucí unifikace výzbroje PČR, pořídí v minulosti „na zkoušku“ zbraně určité značky a jakmile zjistí, že tyto zbraně mu vyhovují, přistoupí k masivnímu pořizování následných dodávek naplňujících jeho původní záměr sjednotit výzbroj PČR. Dle názoru Úřadu má případná aplikace předmětné výjimky v podobě dodatečných dodávek cílit spíše na zajištění, resp. udržení, existující unifikace výzbroje konkrétních jednotek či útvarů. Uvedené je nutno vnímat např. v tom smyslu, že dojde-li k personálnímu rozšíření jednotek či útvarů, zajistí zadavatel prostřednictvím postupu dle § 64 písm. b) zákona vyzbrojení nových členů PČR totožnými zbraněmi, tzn. bude postupovat tak, aby zůstal zachován stávající stav – unifikace výzbroje v rámci jednotky, či útvaru. Pro případ dodatečných dodávek v podobě částečné náhrady by se pak jednalo o situaci,kdynapř.dojde ke zničení (znehodnocení, dosloužení) některých zbraní, ačkoliv stále je předpoklad dlouhodobé životnosti jinak unifikované základny vybavení daných jednotek či útvarů a zadavatel prostřednictvím jednacího řízení bez uveřejnění dle citovaného ustanovení zákona zajistí částečnou náhradu této předchozí dodávky tak, aby byl zajištěn původní stav vyzbrojení. Avšak existenci takových skutečností zadavatel Úřadu vůbec nedoložil (neprokázal). Úřad nikterak nerozporuje zadavatelovu snahu o unifikaci výzbroje PČR a chápe jeho motiv týkající se unifikace výzbroje, nicméně je třeba zdůraznit, že nástrojem k tomuto cíli s ohledem na skutkové okolnosti případu nemůže být postup v jednacím řízení bez uveřejnění dle § 64 písm. b) zákona. Zadavatel např. ani k nejmasivněji poptávanému typu samopalu Heckler & Koch, MP5 A3 (v počtu 392 ks) nikterak nedoložil, že by se jednalo o dovyzbrojení jinak unifikované výzbrojní majetkové základny. Úřad si pak je v kontextu tohoto poptávaného zboží vědom toho, že část plnění má být částečnou náhradou, nicméně jedná se o zcela marginální část z celkového pořízeného množství zbraní.
166. Za nezákonný postup v předmětném typu jednacího řízení bez uveřejnění pak Úřad považuje situaci, jak již bylo nastíněno výše, kdy se již blíží konec životnosti výzbroje (nebo její části) a zadavatel poptává dodatečné dodávky k původní dodávce, u níž je již předpoklad brzkého vyřazení, nebo pokud tímto způsobem přezbrojuje jednotlivé útvary či jednotky, aniž by zde doposud unifikace proběhla. Tímto způsobem by pak docházelo k zacyklení smluvního vztahu s jedním dodavatelem bez existence jakékoliv soutěže o danou komoditu. Úřad v tomto ohledu vychází z toho, že z dokumentů doložených zadavatelem je zjevné, že zadavatel disponuje i zbraněmi jiných výrobců a má tak za to, že proces unifikace ze strany zadavatele završen doposud nebyl, o čemž dle názoru Úřadu svědčí i fakt, že sám zadavatel uvádí, že jeho snahou již od počátku 90. let je unifikace výzbrojní majetkové základny PČR.
167. Co se týče možnosti časového horizontu pro realizaci dodatečných dodávek od jednoho dodavatele ve smyslu § 64 písm. b) zákona, z dikce předmětného ustanovení zákona je zjevné, že vyloučení hospodářské soutěže u dané komodity (což z povahy věci tento typ jednacího řízení bez uveřejnění způsobuje) je pouze dočasné a musí být časově omezeno, přičemž předmětné ustanovení zákona pracuje s obecným pravidlem časového horizontu 3 let. Nicméně s ohledem na možná specifika některých druhů plnění zákon umožňuje i překročení lhůty 3 let. Tu Úřad dodává, že se v obecné rovině ztotožňuje s názorem zadavatele, že by v případě dodávek zbraní mohla být umožněna výjimka z obecného pravidla dodání dodatečných dodávek do 3 let od uzavření původní smlouvy (tzn. je možno v případě splnění dalších zákonem stanovených podmínek postupovat dle citovaného ustanovení zákona i po uplynutí 3 let od uzavření původní smlouvy), avšak aplikace výjimky z tohoto pravidla nemůže být bezbřehá. Jak vyplývá z odůvodnění tohoto rozhodnutí, v žádném případě nemůže docházet k tomu, aby možnost pořízení dodatečných dodávek prostřednictvím jednacího řízení bez uveřejnění vedla k tomu, že by zadavatel mohl tímto způsobem pořizovat plnění, pokud se blíží konec životnosti původně pořízeného zboží. Stejně tak je třeba dle Úřadu nahlížet rovněž na situaci, kdy by doba životnosti plnění byla „uměle“ prodlužována prostřednictvím pořizování dodatečných dodávek, kdy by relevantním bylo časové hledisko (stáří daného předmětu plnění) vždy dle aktuálně posledních dodávek, které by však již samy byly dodatečnými dodávkami ve vztahu k původnímu plnění. Za takového stavu věci, jak již bylo uvedeno výše, by docházelo k neustálému řetězení nezbytných dodatečných dodávek a byla by i do budoucna zcela vyloučena hospodářská soutěž o danou komoditu. Tudíž i pokud je cílem zadavatele zajištění unifikace výzbroje celé PČR, nelze institut jednacího řízení k tomuto záměru využít neomezeně a prosazovat jej tímto způsobem, kdy jednací řízení bez uveřejnění zjevně neslouží k udržení unifikace výzbroje PČR, nýbrž je nástrojem k jejímu dosažení.
168. Jak Úřad rovněž zjistil z vyjádření zadavatele ze dne 10. 7. 2020, zbraně pořizované smlouvami ze dne 29. 5. 2001, 29. 5. 2002 a 20. 5. 2008, 10. 7. 2012, 26. 5. 2014, 26. 6. 2015 a 21. 6. 2016 byly následně na základě pravidel systemizace a rovněž s ohledem na aktuální priority jednotlivých služebních útvarů přerozděleny do útvarů s celostátní působností a do krajských ředitelství (resp. správ), v jejichž rámci docházelo plně v kompetenci jednotlivých ředitelů k přerozdělení zbraní mezi různé oblastní útvary. Následující tabulky demonstrují (na základě údajů poskytnutých zadavatelem) přerozdělení zbraní pořizovaných zadavatelem na základě smluv ze dne 29. 5. 2001, 29. 5. 2002 a 20. 5. 2008 (tabulka č. 1), smluv ze dne 10. 7. 2012, 26. 5. 2014, 26. 6. 2015 a 21. 6. 2016 (tabulka č. 2) a smlouvy na veřejnou zakázku (tabulka č. 3). Pro doplnění Úřad poznamenává, že předmětné tabulky reflektují vývoj v rámci organizační struktury PČR, kdy v roce 2008 došlo v tomto smyslu k reformě a z původního členění na 8 správ vzniklo 14 krajských ředitelství.
Tab. č. 1:
MP5 A5
MP5 SD6
MP5 KA4
SAKO TRG
HK 417
Granátomet 40mm
HSPP
43
8
40
6
20
1
ShlmP
20
4
2
6
2
SStčk
18
4
2
4
2
SJčk
25
4
0
4
2
SZčk
18
4
2
4
2
SSčk
18
4
0
4
2
SVčk
16
0
0
4
2
SJmk
24
4
0
4
2
SSmk
18
4
0
4
2
CELKEM
200
36
46
40
36
1
Tab. č. 2:
HK MP7 A1
Schmidt & Bender 3-20x50
Hensoldt (Zeiss) 4-16x56
HK 416
HK MP5 A
HK MP7 A1
HK 416
HK 417
SAKO TRG 22
SAKO TRG 42
Zaměřovač DBAL
smlouva z 10. 7. 2012
smlouva z 26. 5. 2014
smlouva z 26. 6. 2015
smlouva z 21. 6. 2016
ÚTVARY S CELOSTÁTNÍ PŮSOBNOSTÍ
25
2
24
8
46
80
2
5
36
KŘP HL. MĚSTA PRAHY
0
2
2
10
24
8
2
KŘP STŘEDOČESKÉHO KRAJE
0
2
2
4
12
8
2
KŘP JIHOČESKÉHO KRAJE
0
2
10
16
8
4
2
KŘP PLZEŇSKÉHO KRAJE
0
2
2
10
12
8
2
KŘP KARLOVARSKÉHO KRAJE
0
0
8
6
KŘP ÚSTECKÉHO KRAJE
0
2
2
10
12
8
2
KŘP LIBERECKÉHO KRAJE
0
0
8
6
KŘP KRÁLOVÉHRADECKÉHO KRAJE
0
2
10
12
8
2
KŘP PARDUBICKÉHO KRAJE
0
0
8
6
KŘP KRAJE VYSOČINA
0
2
10
8
6
2
1
KŘP JIHOMORAVSKÉHO KRAJE
120
2
8
32
8
2
KŘP OLOMOUCKÉHO KRAJE
0
0
8
10
KŘP ZLÍNSKÉHO KRAJE
0
0
8
6
KŘP MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE
0
2
2
10
12
8
CELKEM
145
4
8
42
130
220
150
20
5
5
36
Tab. č. 3
HK MP5 A (9×19)
HK MP5 KA (9×19)
HK MP5 SD (9×19)
HK 416 11" (5,56×45)
HK 416 14,5" (5,56×45)
HK 417 16,5" (7,62×51)
HK G28 (7,62×51)
Optický zaměřovač Zeiss
4-16×56
ÚTVARY S CELOSTÁTNÍ PŮSOBNOSTÍ
40
2
2
16
10
2
5
KŘP HL. MĚSTA PRAHY
42
2
1
14
2
2
KŘP STŘEDOČESKÉHO KRAJE
30
2
1
14
2
2
KŘP JIHOČESKÉHO KRAJE
20
2
1
22
4
4
KŘP PLZEŇSKÉHO KRAJE
20
2
1
14
2
2
KŘP KARLOVARSKÉHO KRAJE
15
KŘP ÚSTECKÉHO KRAJE
40
2
1
14
2
2
KŘP LIBERECKÉHO KRAJE
15
KŘP KRÁLOVÉHRADECKÉHO KRAJE
20
2
1
14
2
2
KŘP PARDUBICKÉHO KRAJE
15
KŘP KRAJE VYSOČINA
15
2
14
2
2
KŘP JIHOMORAVSKÉHO KRAJE
45
2
1
14
2
2
KŘP OLOMOUCKÉHO KRAJE
15
KŘP ZLÍNSKÉHO KRAJE
15
KŘP MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE
45
2
1
14
2
2
CELKEM
392
20
10
150
10
20
2
25
169. Z uvedených tabulek dle Úřadu vyplývá, že se v daném případě nejedná o situaci, kdy by zadavatel původní smlouvou nakoupil určité množství zbraní, aby zabezpečil potřeby jednoho konkrétního útvaru, a tento útvar byl následně např. s ohledem na aktuální předem nepředvídatelné potřeby kapacitně rozšířen, v důsledku čehož vyvstala náhlá a předem neznámá potřeba dovybavit dodatečnou dodávkou týmiž zbraněmi osoby na nově zřízených služebních místech v rámci téhož útvaru, pro nějž byly předmětné zbraně pořízeny původní smlouvou. Naopak z uvedených tabulek vyplývá, že pořizované zbraně byly přidělovány celoplošně a napříč jednotlivými útvary v závislosti na aktuálních potřebách jednotlivých útvarů. Stejně tak z vyjádření zadavatele vyplynulo, že jeho záměrem existujícím již od první poloviny 90. let minulého století bylo přezbrojení celé PČR, tudíž i jednací řízení bez uveřejnění využívá za tímto účelem.
170. Za zvláštní okolnost ve smyslu ustanovení § 64 písm. b) zákona přitom dle Úřadu nelze považovat ani argumentaci zadavatele ohledně nedostatku finančních prostředků pro přezbrojení celé PČR na základě jedné či více původních smluv. V případě, kdy zadavatel dopředu jistě ví, že bude určité plnění potřebovat i v budoucnu (přičemž v předmětném případě zadavatel toto věděl, neboť již od první poloviny 90. let zahájil proces přezbrojení PČR zbraněmi výrobce Heckler & Koch), avšak nemá jistotu ohledně konkrétního množství takto v budoucnu odebraného plnění (ať už z důvodů finančních, kapacitních či jiných), nebrání zadavateli ničeho, aby, ideálně v některém z otevřenějších druhů zadávacích řízení, uzavřel s vybraným dodavatelem např. rámcovou smlouvu (dohodu) a na jejím základě následně pořizoval konkrétní množství zbraní s ohledem na své aktuální potřeby a finanční situaci. Úřad si je nicméně vědom skutečnosti, že institut rámcové smlouvy (dohody) nebyl výslovně upraven ve všech právních předpisech upravujících v minulosti proces zadávání veřejných zakázek. Tato skutečnost ovšem dle Úřadu neznamená, že postupu materiálně shodného s institutem rámcové smlouvy (dohody) zadavatel nemohl využít, neboť v rámci soukromého práva je rámcová smlouva materiálně využívána již od dob tzv. první republiky 2, ačkoli formálně byla do právního řádu České republiky zakotvena až prostřednictvím zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Úřad tedy konstatuje, že samotná skutečnost, že zadavatel neměl v době uzavírání jednotlivých smluv k dispozici takové množství finančních prostředků, aby jimi pokryl nákup potřebného množství zbraní, tedy dle Úřadu nemůže být „zvláštní okolností“, na základě níž by bylo odůvodněno překročení základního pravidla spočívajícího v požadavku na uzavření dodatečných dodávek ve lhůtě do 3 let od uzavření původní smlouvy, neboť jak je popsáno výše, zadavatel prokazatelně již od první poloviny 90. let věděl, že dlouhými ručními palnými zbraněmi výrobce Heckler & Koch hodlá vybavit plošně celou PČR. Stejně tak zadavatel mohl využít institutu opce, aby si případně zajistil možnost získání dalšího plnění v rámci uzavíraných smluvních vztahů.
171. Úřad dále uvádí, že pokud zadavatel v době prvního zavedení dlouhých ručních palných zbraní výrobce Heckler & Koch do PČR věděl, jakou mají předmětné zbraně životnost, musel si být rovněž vědom toho, že před uplynutím příštích zhruba 20 let bude potřeba pořídit zbraně nové. Pakliže tedy zadavatel neuzavřel s vybraným dodavatelem rámcovou smlouvu, na základě níž by následně pořizoval zbraně v závislosti na svých potřebách a možnostech, mohl potřebu pořízení nových zbraní uspokojit tak, že by s dostatečným předstihem před koncem očekávané životnosti používaných zbraní zahájil zadávací řízení v některém z jeho otevřenějších druhů, kdy mohl např. v rámci technických podmínek dle svých potřeb vyspecifikovat své požadavky na plnění. Dle Úřadu přitom nelze vyloučit, že na trhu existuje minimálně jeden další dodavatel, který disponuje zbraněmi, jež by zadavatelem naformulované požadavky naplnily, anebo který by byl schopen takové zbraně na základě zadavatelem stanovených požadavků v poskytnutém časovém horizontu vyvinout a vyrobit. Z tohoto důvodu je dle Úřadu podstatné, aby zadavatel takové zadávací řízení zahájil vždy s dostatečným časovým předstihem před očekávaným koncem životnosti zbraní [a nikoli pořizoval zbraně až před samotným koncem jejich životnosti za využití výjimečného postupu dle § 64 písm. b) zákona]. Úřadu je taktéž z úřední činnosti známo, že zbraně jsou předmětem zakázkové činnosti a vývoj zbraní „na míru“ do podoby akceptovatelné konkrétním zadavatelem není v tomto odvětví ničím neobvyklým (s tímto postupem má zkušenosti např. i sám navrhovatel). Skutečnost, že zbraně lze do zadavatelem konkrétní požadované podoby „dovyvinout“, potvrzuje i sám zadavatel, když např. ve svém vyjádření ze dne 24. 5. 2020 odkazuje na „společný a okolnostmi vynucený letitý dovývoj zbraní
do akceptovatelné podoby (viz Policie ČR a Armáda ČR)“.
172. Z uzavřené smlouvy na veřejnou zakázku pak vyplývá, že největší podíl zbraní, který je pořizován, představují samopaly Heckler & Koch, MP5 A3. U tohoto typu výrobku nelze přehlédnout, že smlouva na původní dodávku byla uzavřena před cca 19 lety. S ohledem na tvrzení zadavatele ohledně délky živostnosti zbraní (cca 20 let, někdy však i 30 let a u zvláštních jednotek min. 10 let) je tak zjevné, že k pořízení tohoto typu samopalu přistoupil zadavatel v době, kdy již by měl počítat s obměnou stávajícího vybavení. Dle názoru Úřadu v tomto ohledu nemůže být za rozhodující moment týkající se stáří zbraní brána skutečnost, že zadavatel uzavřel smlouvu na dodatečné dodávky těchto zbraní již i v roce 2016 (tedy po cca 15 letech od zavedení předmětných zbraní původní smlouvou do výzbroje PČR). Při akceptaci takového výkladu by právě docházelo k výše zmiňovanému „omlazování“ dodávek a řetězení trvání smluvního vztahu s jedním dodavatelem, v důsledku čehož by na neúměrně dlouhou dobu nebyl daný segment trhu vystaven žádné hospodářské soutěži. Tu Úřad podotýká, že neopomněl změnu v dodávaných zbraních, kdy v rámci původní smlouvy zadavatel pořídil samopaly Heckler & Koch, MP5 A5, nicméně sám zadavatel určil tuto smlouvu jako původní k dodatečné dodávce samopalů Heckler & Koch, MP5 A3. Pokud by Úřad akceptoval, že se stále jedná o to stejné plnění, je dle přesvědčení Úřadu nutno zohlednit časový horizont, ve kterém je dodatečné plnění pořizováno, tzn. ke konci životnosti původní dodávky. V opačném případě, pokud by se jednalo o plnění odlišné, by bylo třeba reflektovat skutečnost, že není dodržena podmínka totožného plnění. Dle názoru Úřadu nelze za původní smlouvu považovat smlouvu ze dne 21. 6. 2016 spočívající v dodatečných dodávkách, kterou však byly poprvé do výzbroje PČR zavedeny samopalys označením Heckler & Koch, MP5A3.
173. Výše uvedený závěr ve vztahu k akceptovatelnosti prodloužení zákonného časového horizontu od uzavření původní smlouvy platí dle Úřadu i pro samopaly Heckler & Koch, MP5 KA4 a samopaly Heckler & Koch, MP5 SD6, které byly rovněž pořízeny na základě smlouvy ze dne 29. 5. 2001, přičemž v případě těchto typů zbraní zadavatel ani neuvádí, že by v průběhu času došlo k jejich dalšímu pořízení v podobě navazujících dodávek. Úřad tak má za to, že minimálně ve vztahu k těmto typům zbraní nelze s ohledem na dobu jejich původního pořízení (a předpokládanou dobu jejich živostnosti) akceptovat tak výrazné posunutí doby pro možnost pořízení dodatečných dodávek od zákonem stanovených 3 let, a to ani při zohlednění případných technických obtíží na straně zadavatele (k tomu pak v podrobnostech viz dále odůvodnění tohoto rozhodnutí). S ohledem na skutečnost, že již ve vztahu k těmto výše uvedeným typům zbraní Úřad neshledává přípustné takové překročení časového horizontu pro pořízení dodatečných dodávek, považuje za nadbytečné s ohledem na procesní ekonomii vyjadřovat se ke každé ze zadavatelem požadovaných zbraní. Nicméně v obecné rovině Úřad připouští, že bylo-li by prokázáno splnění dalších podmínek, které je potřeba k naplnění postupu v jednacím řízení bez uveřejnění, z hlediska časového (mj. s ohledem na životnost dodávaných zbraní) jako akceptovatelná doba dodatečných dodávek by se mohla jevit aplikace takového postupu ve vztahu k „nejmladší“ smlouvě označené zadavatelem jako původní, tj. smlouvě ze dne 26. 6. 2015 (popř. i ke smlouvám dříve uzavřeným). Úřad však ve vztahu k dodávkám pořízeným na základě této původní smlouvy neshledal totožnost s předmětem plnění dle právě šetřené smlouvy na veřejnou zakázku (viz výše odůvodnění tohoto rozhodnutí). Zadavatel musí mít na paměti, že je to on, kdo musí unést důkazní břemeno v tom smyslu, že jsou dány důvody pro to, aby mohlo dojít prodloužení doby pro dodatečné dodávky oproti zákonem stanovené době, což dle přesvědčení Úřadu ve zde projednávané věci nenastalo.
174. Úřad při posuzování postupu zadavatele v jednacím řízení bez uveřejnění zohledňoval i zadavatelem tvrzené technické důvody (zachování technické slučitelnosti výzbroje), přičemž vycházel zejména ze skutečnosti, že zadavatel v současné době disponuje zbraněmi více výrobců (viz odstavec 104 odůvodnění tohoto rozhodnutí) a útvary a jednotky PČR tak stále nejsou co do výzbrojní základny zcela unifikované (naopak zadání předmětné veřejné zakázky má této unifikaci dopomoci). Ve vztahu k modelům zbraní Heckler & Koch, MP5 A3, Heckler & Koch, MP5 KA4 a Heckler & Koch, MP5 SD6 Úřad shledal jako problematickou již tu skutečnost, že dodatečné dodávky jsou pořizovány s blížícím se koncem životnosti původního plnění. Při vyhodnocování skutkových okolností vycházel Úřadrovněž z následujících úvah.
175. K výkladu pojmu „slučitelnost“ neboli „kompatibilita“ Úřad uvádí, že se jedná o schopnost vzájemné návaznosti, snášenlivosti či propojitelnosti, de facto tedy o schopnost vzájemně spolupracovat a být ve shodě. Úřad má ovšem za to, že v případě zadavatelem pořizovaných zbraní se jedná o izolované jednotky využívané vždy jednotlivými osobami, které mohou do určité míry stát izolovaně; funkčnost a vlastnosti jedné zbraně neovlivňují funkčnost a vlastnosti další zbraně. Nejedná se tedy o situaci, kdy by např. zadavatel pořizoval ucelený zbraňový vzájemně propojený komplet, v němž by bylo možné zbraně ovládat, či mezi jednotlivými komponenty zbraňového kompletu komunikovat apod. Nelze tudíž konstatovat, že by byla naplněna podmínka neslučitelnosti pořizovaných zbraní se zbraněmi nebo zbraňovými systémy provozovanými zadavatelem.
176. Co se týče možné (ne)slučitelnosti zbraní se zbraňovým příslušenstvím či náhradními díly, čím zadavatel taktéž argumentuje, Úřad uvádí, že, jak je zřejmé z dokumentu Systemizace služebních zbraní (viz odstavec 104 odůvodnění tohoto rozhodnutí), zadavatel disponuje v rámci PČR co do samopalů a útočných pušek zbraněmi různých výrobců [Steyr, V-AR, FN (tj. Fabrique Nationale de Herstal) příp. i SAKO], z čehož lze tedy dovodit, že zadavatel disponuje rovněž i příslušenstvím ke zbraním těchto výrobců. Dle Úřadu tedy nelze konstatovat, že jakékoli jiné zbraně, než zbraně výrobce Heckler & Koch by byly neslučitelné s příslušenstvím, které má zadavatel v rámci dlouhých ručních palných zbraní k dispozici. Jak Úřad rovněž zjistil z vyjádření zadavatele, některé zbraňové příslušenství lze používat se zbraněmi několika různých výrobců, tj. nelze konstatovat, že by bylo zbraňové příslušenství obecně slučitelné pouze se zbraněmi jednoho konkrétního výrobce – viz např. optické zaměřovače Zeiss, 4-16x56 FF, které zadavatel mj. pořídil smlouvou na veřejnou zakázku, a k nimž zadavatel Úřadu (ve vyjádření ze dne 12. 6. 2020) sdělil, že tyto jsou používánys puškami OPU SAKO TRG a (ve vyjádření ze dne 10. 7. 2020), že jsou určeny pro pušky řady Heckler & Koch 417. Pakliže by zadavatel soutěžil novou dodávku zbraní, je zjevné, že je to zadavatel, kdo je oprávněn stanovit příslušné technické požadavky na poptávaný předmět plnění tak, aby co nejvíce vyhovoval jeho potřebám. Stejně tak může být relevantní i informace o vybavení, kterým již zadavatel disponuje. Pokud by došlo k situaci, že by zadavatel získal zbraně, které by nebyly kompatibilnís příslušenstvím, které má nyní k dispozici, je legitimní úvahou Úřadu, že zadavatel bude stále disponovat i vybavením, pro něž dané příslušenství má již nakoupeno a má je k dispozici, přičemž postupně by došlo k nahrazení celkového vybavení zadavatele, vč. příslušenství. Úřad nepřehlédl ani skutečnost, že sám zadavatel uvádí, že např. munici pořizuje pravidelně v otevřenějších druzích zadávacích řízeních, přičemž i munice musí být v určitém smyslu kompatibilní s pořizovanými zbraněmi. Ani v tomto smyslu tedy nelze konstatovat, že by byla naplněna podmínka neslučitelnosti pořizovaných zbraní s příslušenstvím či municí, kterou má zadavatel k dispozici. Nehledě na skutečnost, že plnění, které má již zadavatel pořízeno, je nakoupeno ve vztahu k aktuální výzbroji PČR, tudíž příslušenství, které má zadavatel k dispozici, by mělo být plně využito v souvislosti s tímto vybavením.
177. Co se týče podmínky nepřiměřených technických obtíží při provozu a údržbě, argumentuje zadavatel primárně tím, že zavedení zbraně odlišného výrobce do výzbroje PČR by znamenalo nutnost proškolování a výcviku policistů na několika uživatelsky odlišných typech zbraní (a s tím související nárůst nákladů především ohledně munice), povinnost zajistit součástkové a další technické vybavení pro zbraně odlišných výrobců a nutnost vyřešit dopravu policistů na střelnice, kapacity střelnic i odpovídající množství střeleckých instruktorů. Z ekonomického pohledu je tedy dle zadavatele výhodnější pořizovat i ty nejdražší zbraně, avšak v rámci unifikované výzbrojní majetkové základny. Úřad k tomu uvádí následující.
178. Úřad primárně upozorňuje, že v případě předmětné podmínky se dle § 64 písm. b) zákona musí jednat o obtíže při provozu a údržbě, avšak výhradně technického charakteru, neboť tyto mají vyplývat z odlišných technických vlastností pořizovaného plnění. Argumentace zadavatele k naplnění této podmínky je ovšem vedena ve smyslu obtíží vyplývajících z logistiky a nárůstu finančních nákladů souvisejících s potencionálním pořízením zbraní od jiného výrobce, tj. zadavatel vůbec neargumentuje obtížemi technického charakteru. Úřad přitom opětovně upozorňuje, že je to pouze zadavatel, kdo v případě, že se dovolává postupu dle § 64 písm. b) zákona, musí unést důkazní břemeno a vůči Úřadu prokázat, že jsou beze zbytku naplněny všechny podmínky pro aplikaci citovaného ustanovení. Úřad taktéž připomíná, že technické obtíže vzniklé zadavateli v důsledku odlišných technických vlastností pořizovaného plnění musejí být ve smyslu § 64 písm. b) zákona objektivně nepřiměřené. Dle Úřadu přitom nelze vyloučit, že může existovat minimálně jeden další dodavatel, který by byl zadavateli schopen nabídnout plnění, které by nebylo technicky odlišné, resp. bylo by srovnatelné, a třeba i za výhodnější cenu. Co se týče zcela totožných zbraní, tj. zbraní výrobce Heckler & Koch, Úřad upozorňuje, že jakkoli je v současnosti prokazatelně jediným dodavatelem zbraní výrobce Heckler & Koch pro vojenský a služební trh v rámci České republiky vybraný dodavatel [což jednoznačně vyplývá z příloh doručených Úřadu vybraným dodavatelem dne 3. 6. 2020 a rovněž z dokumentace o zadávacím řízení (viz odstavec 103 odůvodnění tohoto rozhodnutí)], nelze vyloučit, že do budoucna tento výrobce svou prodejní politiku změní a svá přeprodejní práva svěří jinému dodavateli či dokonce vícero dodavatelům nebo to bude přímo tento výrobce, kdo by plnění prodával; v takovém případě by existoval tedy minimálně jeden další dodavatel, který by byl zadavateli schopen nabídnout plnění dokonce zcela shodné s původním plněním. Zadavatel tedy v předmětném případě nemůže s odkazem na technickou neslučitelnost či obtíže při provozu a údržbě zbraní jednoduše zcela rezignovat na realizaci otevřenějších druhů zadávacích řízení.
179. K tomu Úřad uvádí, že možné navýšení finančních nákladů, zvýšené nároky na logistiku či personální vybavenost v případě pořízení zbraní od jiného výrobce, ba ani povinnost zadavatele řídit se dle schválené Systemizace služebních zbraní a dodržovat zákon o majetku ČR, nemohou být v šetřeném případě důvodem pro vyloučení hospodářské soutěže a zadání šetřené veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění. Uvedené platí tím spíše, když Úřadu je z dokumentace o zadávacím řízení známo, že zadavatel v rámci výzbroje PČR disponuje rovněž samopaly a útočnými puškami odlišných výrobců, z čehož je tedy zřejmé, že k vynakládání finančních výdajů zadavatelem v tomto smyslu (tj. výcvik na několika odlišných značkách zbraní) již v současnosti dochází a stejně tak musí mít zadavatel již nyní logisticky i personálně zajištěn výcvik a pravidelná školení na těchto zbraních odlišných značek. Dle názoru Úřadu je legitimní jeho úvaha, že i členové příslušných jednotek či útvarů, kterým by byly svěřeny v rámci tohoto zadávacího řízení poptávané zbraně, budou muset projít příslušným zaškolením, jelikož nyní mohou využívat zbraně odlišné. Úřad v tomto ohledu vychází ze skutečnosti, že doposud zadavatel nemá unifikované zbraně v rámci jednotlivých jednotek či útvarů; zadavatel takovou skutečnost, tj. že měl již unifikované jednotlivé útvary či jednotky, v rámci vedeného správního řízení nijak nedoložil, naopak je zjevné, že v průběhu času sice jsou jednotlivým složkám PČR přidělovány další zbraně od daného výrobce, nicméně ze skutkových okolností šetřeného případu neplyne, že by nově zajišťované plnění mělo být tím, které v rámci jednotlivých útvarů (jednotek) zajistí udržení stavu unifikace. V tomto smyslu Úřad neshledal nepřiměřené obtíže ani co do údržby zbraní, jak ji Úřadu zadavatel popsal ve svém vyjádření, neboť do PČR jsou nejen v rámci kategorie samopalů a útočných pušek zavedeny zbraně jiných výrobců, a tedy běžná údržba těchto zbraní jiných výrobců prováděná koncovými uživateli již nyní musí probíhat. Co se týče nepravidelné údržby na dalších úrovních, Úřad uvádí, že zadavatel musí mít již k těmto zbraním odlišných značek vyškolen vlastní (anebo alespoň zasmluvněn externí) personál, který dokáže provádět údržbu zbraní jiných výrobců a příp. i zaškolit koncové uživatele k této údržbě. Pakliže zadavatel v souvislosti s možným navýšením finančních nákladů ve vztahu k pořízení zbraní jiného výrobce argumentuje možným porušením zákona o majetku ČR, Úřad k tomu uvádí, že zadavateli nic nebránilo již dříve si právně upravit a zajistit pořizování zbraní do budoucna např. prostřednictvím rámcové smlouvy (dohody), v jejímž rámci by následně docházelo za transparentně předem stanovených podmínek k vynakládání veřejných prostředků ze strany zadavatele za účelem pořizování aktuálně potřebných zbraní konkrétního výrobce. Úřad si je v tomto ohledu plně vědom skutečnosti, že zadavatelé nejsou při poptávání plnění výlučně vázáni pouze zákonem (o zadávání veřejných zakázek), nýbrž i dalšími právními předpisy. Avšak zadavatelem uplatněná argumentace není obhajitelným důvodem pro flagrantní porušení zákona a zadání veřejné zakázky de facto „z ruky“ konkrétnímu dodavateli,jelikož (jak Úřadodůvodnilv tomto rozhodnutí) pro to nebyly splněny zákonem stanovené podmínky.
180. Taktéž ani žádná interní pravidla zadavatele stanovená Systemizací služebních zbraní či jiným dokumentem nemohou zadavatele sama o sobě opravňovat k pořízení zbraní konkrétního výrobce, pakliže k tomu nejsou splněny podmínky dle zákona. Úřad totiž znovu opakuje, že v šetřeném případě se nejedná o situaci, kdy by zadavatel potřeboval dovybavit konkrétní útvar týmiž zbraněmi (např. z důvodu vzniku nových služebních míst), které dříve do takového útvaru zavedl, ale zadavatel prostřednictvím dodatečných dodávek systémově přezbrojuje celou PČR dlouhými ručními zbraněmi výrobce Heckler & Koch,resp. zadavatel takovou skutečnost v průběhu správního řízení neprokázal. Sám zadavatel si je přitom vědom možného řešení takové situace, když uvádí, že zbraně od jiného výrobce by bylo možno distribuovat pouze do konkrétních útvarů a nikoli celoplošně tak, jak k tomu docházelo v rámci předložených kupních smluv, čímž by byly minimalizovány dodatečné finanční náklady a související logistické problémy. Pouhé tvrzení zadavatele, že tento způsob redistribuce zbraní by mohl být pro zadavatele logisticky či finančně náročnější, přitom dle Úřadu nemůže obstát jako relevantní důvod pro vyloučení hospodářské soutěže při pořizování zbraní, a to především proto, že se nejedná o obtíže objektivně nepřiměřené intenzity a už vůbec se nejedná o obtíže technického charakteru.
181. Na základě všeho výše uvedeného má tedy Úřad za to, že zadavatel neunesl důkazní břemeno ve vztahu k podmínce dodatečných dodávek s odlišnými technickými vlastnostmi, jež by měly za následek neslučitelnost s původním plněním či nepřiměřené technické obtíže při provozu a údržbě a rovněž k podmínce pořízení dodatečných dodávek ve lhůtě do 3 let od uzavření původní smlouvy, není-li delší doba odůvodněna zvláštními okolnostmi, neboť neuvedl ničeho (a ani z dokumentace o zadávacím řízení toto nevyplývá), na základě čeho by Úřad mohl konstatovat, že zadavatel splnil předmětné podmínky pro postup dle ustanovení § 64 písm. b) zákona. Úřad tedy konstatuje, že ve vztahu k dodávkám zbraní pořízených na základě smlouvy na veřejnou zakázku nebyly zadavatelem naplněny podmínky ustanovení § 64 písm. b) zákona. Úřad pro úplnost shrnuje, že samopaly Heckler & Koch, MP5 A3, Heckler & Koch, MP5 KA4 a Heckler & Koch, MP5 SD6 pořídil zadavatel až na samém konci jejich životnosti, po 19 letech od uzavření smlouvy ze dne 29. 5. 2001, kterou sám označil ve vztahu k těmto zbraním jako původní, a to přestože dle ustanovení § 64 písm. b) zákona, jehož se zadavatel dovolává, platí obecné pravidlo, že dodatečné dodávky podle tohoto ustanovení zákona mohou být pořizovány nejdéle 3 roky od uzavření původní smlouvy. Pro úplnost Úřad doplňuje, že pokud by samopaly Heckler & Koch, MP5 A3 nebylo možno považovat za shodné plnění s původní smlouvou (viz označení poptávaného zboží ve smlouvě ze dne 29. 5. 2001, kterou zadavatel označil jako původní smlouvu k tomuto typu zbraní), bylo by nutno zohlednit tu skutečnost, že se jedná o dodávku jiného zboží než v rámci původního plnění. Sice by se neuplatnila výše uvedená úvaha Úřadu o časovém aspektu (životnosti zbraní), ale naopak by platilo, že se jedná o dodávku jiného plnění. V případě útočných pušek Heckler & Koch, 416 – 14,5“, Heckler & Koch, 417 A2 – 16,5“ a pušek pro přesnou střelbu Heckler & Koch, G 28 EA2 pak zadavatel v rámci dodatečných dodávek pořídil zbraně, které nejsou identické s plněním ze smluv, které zadavatel označil ve vztahu k těmto zbraním za původní, tzn. není splněna ani podmínka dodatečných dodávek dle citovaného ustanovení zákona. S ohledem na skutečnost, že již ve vztahu k těmto uvedeným zbraním nebyly zadavatelem splněny zákonné podmínky pro jejich pořízení v jednacím řízení bez uveřejnění dle § 64 písm. b) zákona, je nutno konstatovat, že nebyly splněny podmínky pro postup v tomto druhu zadávacího řízení ani ve vztahu k veřejné zakázce jako celku, a tudíž je nutno pohlížet na celé zadávací řízení jako na neoprávněně použité.
182. Co se týče 25 souprav optických zaměřovačů Zeiss, 4-16x56 FF Úřad uvádí, že věnovat se posouzení naplnění podmínek ustanovení § 64 písm. b) zákona zadavatelem ve vztahu k pořízení tohoto plnění, považoval Úřad s ohledem na zásadu procesní ekonomie za bezpředmětné, neboť výsledek by ničeho nezměnil na skutečnosti, že jak Úřad dovodil výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí, ve vztahu ke zbraním pořizovaným na základě smlouvy na veřejnou zakázku nebyly zadavatelem naplněny podmínky ustanovení § 64
písm. b) zákona, přičemž ani sám navrhovatel pořizování této části plnění nikterak nerozporoval. Z obdobného důvodu se Úřad v odůvodnění tohoto rozhodnutí rovněž nezabýval námitkou navrhovatele uvedenou v návrhu ohledně nezákonného vyhotovení písemné zprávy zadavatele, neboť výsledek posouzení této otázky by taktéž ničeho nezměnil na závěru Úřadu ohledně nezákonně použitého druhu zadávacího řízení. Úřad přitom upozorňuje, že pokud nejsou podmínky pro použití ustanovení § 64 písm. b) zákona splněny byť jen ve vztahu k jedné části plnění veřejné zakázky, je třeba označit postup zadavatele v celém zadávacím řízení za rozporný se zákonem. Nad rámec právě uvedeného Úřad nicméně považoval za vhodné vyjádřit se i k některým dalším argumentům zadavatele uvedeným v jeho vyjádřeních.
K námitce nezákonného důvodu pro podání návrhu
183. Zadavatel ve vyjádření k návrhu mj. uvedl, že v předmětném případě nebyly naplněny podmínky pro podání návrhu ve smyslu § 254 odst. 1 písm. a) zákona, neboť otázka, zda zadavatel měl povinnost uveřejnit oznámení o zahájení zadávacího řízení, se posuzuje samostatně a nezávisle na posouzení toho, zda zadavatel použil jednací řízení bez uveřejnění oprávněně. Úřad k tomu uvádí následující.
184. V uvedeném případě navrhovatel tvrdí, že
zadavatel uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku
v nezákonně použitém jednacím řízení bez uveřejnění,
tj. neuveřejnil oznámení o zahájení zadávacího řízení, ačkoli jej byl povinen uveřejnit.
Dle Úřadu tedy navrhovatel v návrhu uvádí přesně ty důvody, které zákon stanoví jako podmínku pro podání návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy dle § 254 odst. 1 písm. a) zákona.
185. Pro posouzení, zda byl návrh podán ze zákonného důvodu, resp. zda jsou splněny podmínky pro podání návrhu dle § 254 odst. 1 písm. a) zákona, je přitom dle Úřadu podstatné pouze ověření skutečnosti, že v zadávacím řízení, v němž nebylo uveřejněno oznámení o zahájení zadávacího řízení (předběžné oznámení či výzva k podání nabídek) byla uzavřena smlouva na veřejnou zakázku, přičemž navrhovatel musí zároveň tvrdit, že toto oznámení mělo být uveřejněno. S těmito skutečnostmi nikterak nesouvisí následné právní posouzení otázky, zda byl druh použitého zadávacího řízení zadavatelem zvolen v souladu se zákonem, což ostatně uvádí i sám zadavatel. Nicméně jak je zřejmé z odůvodnění tohoto rozhodnutí, Úřad dospěl v šetřeném případě k závěru, že zadavatel nedodržel podmínky pro zadání veřejné zakázky dle § 64 písm. b) zákona. Tzn. zadavatel nebyl oprávněn zadat předmětnou veřejnou zakázku v jednacím řízení bez uveřejnění způsobem, jakým to učinil, a tedy měl v této souvislosti rovněž povinnost uveřejnit odpovídající oznámení. Je tedy zřejmé, že v předmětném případě byl důvod pro podání návrhu dle § 254 odst. 1 písm. a) zákona bezpochyby dán, neboť navrhovatel podaným návrhem zpochybňoval postup zadavatele při zadání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění a s tím související skutečnost v podobě absence oznámenío zahájení zadávacího řízení.
186. Úřad tedy konstatuje, že v předmětném případě byl dán zákonný důvod pro podání návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy dle § 254 odst. 1 písm. a) zákona navrhovatelem.
K námitce nezákonného věcného obsahu návrhu
187. Zadavatel dále ve vyjádření k návrhu uvádí, že obsahem návrhu je rovněž tvrzení navrhovatele o nezákonnosti prakticky všech zadávacích řízení realizovaných zadavatelem na nákup dlouhých zbraní v uplynulém období (viz odstavce 11 a 12 odůvodnění tohoto rozhodnutí), což ovšem dle zadavatele nikterak nesouvisí s návrhem na uložení zákazu plnění smlouvy na veřejnou zakázku. Podle zadavatele tímto postupem navrhovatel zneužil institutu podání návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy.
188. Úřad k tomu uvádí, že je čistě na uvážení navrhovatele, jaké argumenty učiní obsahem návrhu. Navrhovatel v tomto směru není zákonem nikterak omezen. Stejně tak může rovněž zadavatel formulovat své argumenty ve vyjádření k návrhu a ostatních podáních Úřadu zcela dle svého uvážení. Jedná se o procesní právo, které je zaručeno všem účastníkům správního řízení bez rozdílu, a tedy navrhovatel ani zadavatel nemohou být na tomto právu zkráceni. Vlastní posouzení relevance jednotlivých argumentů náleží již do procesu právního posouzení věci, které je úkolem výlučně Úřadu jakožto správního orgánu, a nikoli účastníků řízení. Jak přitom vyplývá z odůvodnění tohoto rozhodnutí, Úřad se argumentací navrhovatele ohledně zadávacích řízení na nákup zbraní realizovaných zadavatelem v minulosti nezabýval, neboť má za to, že v šetřeném případě byl zjištěn skutkový stav bez jakýchkoli pochybností. Pro úplnost Úřad uvádí, že předmětem tohoto správního řízení není přezkoumání postupu zadavatele při uzavírání dílčích (předchozích) smluv na nákup zbraní uvedených navrhovatelem v návrhu, a proto se Úřad těmito zadávacími postupy zadavatele nezabýval. Argumentaci navrhovatele odkazující na předmětné smlouvy vyhodnotil Úřad v kontextu celého návrhu jako snahu o zdokladování (dle navrhovatele nezákonné) praxe zadavatele při uzavírání smluv na nákup zbraní. Úřad znovu opakuje, že předmětem tohoto správního řízení je výhradně posouzení zákonnosti postupu zadavatele při uzavření smlouvy na veřejnou zakázku.
189. Vzhledem ke všemu výše uvedenému tedy Úřad odmítl i námitku zadavatele ohledně nezákonného věcného obsahu návrhu jako nedůvodnou.
190. Ohledně námitky vybraného dodavatele uvedené v jeho vyjádření ze dne 7. 8. 2020, podle níž návrh neobsahuje, v čem je spatřováno porušení zákona, v jehož důsledku navrhovateli vznikla či hrozí újma na jeho právech, a tudíž by mělo být správní řízení zastaveno, Úřad uvádí následující. Z obsahu návrhu je zřejmé, že navrhovatel brojí proti způsobu zadání veřejné zakázky zadavatelem. Navrhovatel je přesvědčen, že v předmětném případě nebyly splněny podmínky pro zadání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění postupem dle § 64 písm. b) zákona, tj. zadavatel měl dle navrhovatele povinnost veřejnou zakázku zadávat v některém z otevřenějších druhů zadávacíchřízenía uveřejnitsouvisející oznámení o zahájení takového zadávacího řízení (či předběžné oznámení). Uvedené tvrzené porušení zákona je zřejmé rovněž z právního titulu samotného návrhu, když navrhovatel podal návrh dle § 254 odst. 1 písm. a) zákona (tj. tvrdí, že zadavatel uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku bez předchozího uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení, ačkoli jej dle zákona byl povinen uveřejnit) a taktéž z opatření požadovaných navrhovatelem, když se návrhem navrhovatel domáhá, aby Úřad v souladu s § 264 odst. 1 zákona uložil zákaz plnění smlouvy na veřejnou zakázku právě z důvodu, že byla tato smlouva uzavřena nezákonně postupem dle § 254 odst. 1 písm. a) zákona. Dle Úřadu je tedy z uvedeného zcela jednoznačně seznatelné, včem navrhovatel spatřuje porušení zákona zadavatelem. Co se týče tvrzené újmy navrhovatele, Úřad uvádí, že navrhovatel v návrhu přímo uvedl, že popsaným nezákonným postupem zadavatele vznikla navrhovateli i ostatním dodavatelům na relevantním trhu újma spočívající v nemožnosti ucházet se o získání veřejné zakázky a ekonomicky tak profitovat v případě, kdy by s některým z nich byla uzavřena smlouva na veřejnou zakázku. Vzhledem k uvedenému tedy Úřad předmětnou námitku vybraného dodavatele odmítl jako nedůvodnou.
191. Co se týče návrhu zadavatele na provedení ústního jednání, Úřad s odkazem na § 49 odst. 1 správního řádu uvádí, že toto ústní jednání správní orgán provede v případě, kdy je to nezbytné ke splnění účelu řízení a uplatnění práv účastníků. V šetřeném případě zákon nestanovuje povinnost nařídit ústní jednání a ani Úřad neshledal v rámci správního řízení potřebu nařídit ústní jednání, jelikož skutkový stav bylo možno dostatečně podrobně zjistit z listinných podkladů. Zadavatel se v rámci správního řízení vyjádřil, stejně tak Úřadu sdělil svůj náhled na problematiku přezbrojování PČR (nákupu zbraní). Zadavateli případně nic nebránilo v tom, aby v tomto ohledu předložil Úřadu obsáhlejší argumentaci, považoval-li by to za nutné. Nadto Úřad uvádí, že zadavatele v průběhu správního řízení sám opakovaně prostřednictvím jednotlivých usnesení vyzýval k doložení konkrétních podkladů a skutkových tvrzení, zadavatel tedy dostal prostor pro formulaci své argumentace i tímto způsobem. Vzhledem ke skutečnosti, že má Úřad za to, že byl dostatečně zjištěn skutkový stav věci, nepovažoval již ani v tomto ohledu za nezbytné provádět další šetření v otázce týkající se přezbrojování PČR (nákupu zbraní). V tomto ohledu je třeba rovněž zadavatele upozornit, že Úřad vnímá jako nutné rozlišovat mezi tím, co je pro zadavatele z hlediska nákupu zbraní komfortnější (jednodušší) přístup a tím, jaké jsou požadavky zákona kladené na zadavatele při zajišťování jeho potřeb. Nelze totiž odhlédnout od skutečnosti, že zadavatelé jsou specifickými subjekty, které své potřeby zajišťují nikoliv prostřednictvím vlastních („soukromých“) finančních zdrojů, ale naopak na zajištění svých potřeb vynakládají veřejné prostředky, a proto jsou do určité míry omezeni ve své smluvní volnosti a vždy musí respektovat zákonná pravidla. Úřad v tomto ohledu spatřuje zřejmou snahu zadavatele dosáhnout svého cíle v podobě postupné unifikace výzbroje PČR, nicméně je přesvědčen (jak ostatně vyplývá z odůvodnění tohoto rozhodnutí), že postup, který k tomu zadavatel zvolil, je v rozporu se zákonnými pravidly, a zadavatel tedy zde šetřenou veřejnou zakázku nebyl oprávněn zadat v jednacím řízení bez uveřejnění dle § 64 písm. b) zákona.
K námitce, že zadavatel nebyl povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení
192. Úřad nepřehlédl ani argument vybraného dodavatele uvedený v jeho vyjádření k podkladům, dle něhož byl zadavatel oprávněn zadat předmětnou veřejnou zakázku mimo režim zákona na základě výjimky dle § 29 písm. s) zákona, a tedy není důvod vést správní řízení ve věci zákazu plnění smlouvy. K tomu Úřad uvádí, že zadavatel má v mezích zákona právo na volbu postupu, na základě kterého bude zadávat veřejnou zakázku. Toto rozhodnutí ovšem zadavatel přijímá před samotným zahájením zadávacího postupu, a pokud zadavatel vyhodnotí, že se jeho postup bude řídit zákonem, musí v následném zadávacím postupu respektovat zákonem stanovená pravidla, od nichž se nemůže odchýlit, ani zadávací postup v jeho samotném průběhu vyměnit za jiný. V předmětném případě je přitom z dokumentace o zadávacím řízení, i z vyjádření zadavatele, zcela jednoznačné, že zadavatel zvolil za účelem zadání veřejné zakázky postup dle § 64 písm. b) zákona, tzn. jednací řízení bez uveřejnění, přičemž uvedené vyplývá rovněž ze smlouvy na veřejnou zakázku. Zadavatel tedy měl povinnost veřejnou zakázku zadat v souladu s pravidly stanovenými mj. v citovaném ustanovení zákona. Naopak z ničeho nevyplývá, že by zadavatel uzavíral smlouvu na předmětnou veřejnou zakázku na základě výjimky ze zákona ve smyslu § 29 písm. s) zákona, tzn. mimo zadávací řízení, tudíž se zadavatel aplikace tohoto ustanovení zákona zpětně dovolávat nemůže (kdy toto ani zadavatel nečiní, za zadavatele tak dovozuje vybraný dodavatel). Úřad rovněž upozorňuje, že předmětem vedeného správního řízení je výlučně posouzení otázky, zda zadavatel naplnil podmínky pro zadání veřejné zakázky na základě postupu dle § 64 písm. b) zákona (příp. posouzení uložení následné sankce), a nikoli otázky, zda by zadavatel eventuálně mohl naplnit podmínky pro postup dle § 29 písm. s) zákona, přičemž v souvislosti s předmětnou výjimkou Úřad upozorňuje na všechny její zákonem stanovené podmínky, které výrazně limitují okruh možných zadavatelů, kteří by tuto výjimku mohli potenciálně uplatnit. V tomto smyslu lze odkázat např. i na komentářovou literaturu, ze které vyplývá, že „Výjimku podle písmene s) lze aplikovat pouze Armádou ČR, jakožto subjektem zajišťujícím nezbytnou ochranu podstatných bezpečnostních zájmů České republiky, nikoli například Policií ČR.“ 3.
K uložení zákazu plnění smlouvy
193. V šetřeném případě se navrhovatel domáhá uložení zákazu plnění smlouvy podle § 264 odst. 1 zákona.
194. Podle § 264 odst. 1 zákona Úřad uloží zadavateli v řízení zahájeném na návrh podle § 254 zákona zákaz plnění smlouvy, byla-li smlouva na veřejnou zakázku nebo rámcová dohoda uzavřena postupem uvedeným v § 254 odst. 1 zákona. Platí, že smlouva, ohledně níž Úřad uložil zákaz plnění, aniž by postupoval podle § 264 odst. 3 zákona, je neplatná od samého počátku.
195. Podle § 264 odst. 3, věty první, zákona pokud zadavatel prokáže, že důvody hodné zvláštního zřetele spojené s veřejným zájmem vyžadují pokračování plnění smlouvy, Úřad v rozhodnutí stanoví lhůtu ne delší než 12 měsíců, jejímž uplynutím je zakázáno plnění smlouvy; tato lhůta začíná běžet právní mocí rozhodnutí.
196. Podle ustanovení § 264 odst. 4 zákona Úřad neuloží zákaz plnění smlouvy podle § 264 odst. 1 zákona, pokud zadavatel kromě skutečností uvedených v § 264 odst. 3 zákona prokáže zároveň i to, že k ochraně daného veřejného zájmu nepostačuje postup podle § 264 odst. 3 zákona věty první zákona.
197. Úřad v obecné rovině uvádí, že zákaz plnění smlouvy na veřejnou zakázku může být uložen pouze ve správním řízení zahájeném na návrh ve smyslu § 254 zákona a za předpokladu,že smlouva či rámcová dohoda byla uzavřena postupem dle § 254 odst. 1 zákona, tedy za zákonem taxativně stanovených okolností; v ostatních případech není možné zákaz plnění smlouvy uložit. Předpokladem pro uložení zákazu plnění je dále skutečnost, že zadavatel neprokáže důvody hodné zvláštního zřetele spojené s veřejným zájmem vyžadující (dočasné) pokračování plnění smlouvy, resp. že neprokáže, že okolnosti případu jsou natolik intenzivní, že by zákaz plnění smlouvy neměl být uložen vůbec. Úřad má tedy možnost v případě prokázání výše uvedených důvodů hodných zvláštního zřetele na základě zákonných ustanovení stanovit odklad (§ 264 odst. 3 zákona) nebo od uložení zákazu plnění zcela upustit (§ 264 odst. 4 zákona). Důkazní břemeno ohledně existence důvodů hodných zvláštního zřetele pak podle § 264 odst. 3 a 4 zákona nese osoba, která se jich dovolává, tj. zadavatel [k tomu srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 29 Af 96/2013-234 ze dne 28. 3. 2017, v němž bylo mj. judikováno, že „[z]a situace konkurenčních veřejných zájmů pak nezbývalo než setrvat na podmínce jednoznačně plynoucí z § 118 odst. 5 písm. b) zákona o veřejných zakázkách, totiž že zadavatel musí naplnění důvodů hodných zvláštního zřetele prokázat.“].
198. Úřad výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí shledal, že smlouva na veřejnou zakázku byla uzavřena postupem uvedeným v § 254 odst. 1 zákona, přičemž shledané porušení zákona vede k přijetí nápravného opatření dle § 264 odst. 1 zákona spočívajícího v uložení zákazu plnění smlouvy.
199. Existenci důvodů hodných zvláštního zřetele spojených s veřejným zájmem a vyžadujících pokračování plnění smlouvy podle § 264 odst. 3 nebo 4 zákona v šetřeném případě zadavatel dokládá tvrzením, že pořizované zbraně výrobce Heckler & Koch jsou nedílnou součástí výzbroje speciálních jednotek a exponovaných útvarů a jejich doplnění je nezbytné k zajištění akceschopnosti exponovaných složek PČR, přičemž jejich potřeba je naprosto akutní. K tomu zadavatel doplnil, že předmětné zbraně měly být pořízeny již v dřívějších obdobích, avšak k prodlení došlo především v důsledku trvalého nedostatku finančních prostředků. Jako důkazní prostředek zadavatel navrhl předložené odůvodnění použití jednacího řízení bez uveřejnění dle § 64 písm. b) zákona a Systemizaci služebních zbraní. K uvedeným důvodům hodných zvláštního zřetele tvrzeným zadavatelem ve správním řízení Úřad uvádí následující.
200. Podle § 2 zákona o PČR policie slouží veřejnosti. Jejím úkolem je chránit bezpečnost osob a majetku a veřejný pořádek, předcházet trestné činnosti, plnit úkoly podle trestního řádu a další úkoly na úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti svěřené jí zákony, přímo použitelnými předpisy Evropské unie nebo mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu (dále jen „mezinárodní smlouva“). V činnosti zadavatele, resp. PČR, je tedy třeba vnímat veřejný zájem ve smyslu zajištění bezpečnosti, předcházení trestné činnosti a plnění úkolů podle trestního řádu na území České republiky. Současně je však třeba mít na zřeteli skutečnost, že veřejný zájem je naplňován rovněž prostřednictvím pravidel stanovených pro zadávání veřejných zakázek, neboť jejich účelem je mimo jiné zajištění hospodářské soutěže mezi dodavateli s cílem dosáhnout efektivního a hospodárného vynakládání prostředků z veřejných rozpočtů. V každém konkrétním případě je tak třeba posoudit, zda s veřejným zájmem sledovaným zadavatelem jsou spojeny natolik závažné důvody (důvody „hodné zvláštního zřetele“), že vyžadují pokračování plnění smlouvy přesto, že jinak (bez existence těchto důvodů) by byly splněny podmínky pro uložení zákazu jejího plnění (porušení ustanovení zákona) bez stanovení odkladné lhůty.
201. Úřad k tomu uvádí, že nezpochybňuje nezbytnost zajištění akceschopnosti exponovaných či jakýchkoli jiných složek PČR, nicméně z vyjádření zadavatele nevyplývá, že by v případě uložení zákazu plnění smlouvy na veřejnou zakázku došlo k ohrožení akceschopnosti PČR v takové intenzitě, která by zapříčinila nemožnost plnění základního účelu PČR, tj. zejména zajištění bezpečnosti na území České republiky. Zadavatel pouze uvádí, že, by došlo k ohrožení akceschopnosti exponovaných složek PČR v boji proti terorismu a útokům aktivních střelců, přičemž toto tvrzení dále nikterak nerozvádí a ani se již k němu v souvislosti s argumentací ohledně případného uložení zákazu plnění smlouvy nevrací. Úřad přitom opětovně upozorňuje, že důkazní břemeno leží v tomto případě výhradně na straně zadavatele, tj. Úřad nemůže za zadavatele dovozovat možnou existenci důvodů hodných zvláštního zřetele či veřejného zájmu.
202. Ze smluvní dodací lhůty plnění předmětu veřejné zakázky (tj. povinnost dodat plnění do 20 měsíců od podpisu smlouvy na veřejnou zakázku, nejpozději však do dne 30. 10. 2021, viz odstavec 106 odůvodnění tohoto rozhodnutí) přitom vyplývá, že kompletní předmět plnění smlouvy na veřejnou zakázku může být zadavateli dodán klidně až na konci října roku 2021 (tedy za více než jeden rok od vydání tohoto rozhodnutí). Z uvedeného lze tedy vyvodit, že PČR disponuje dostatečnými materiálními zdroji, aby mohla své zákonem o PČR svěřené úkoly plnit minimálně do dne 30. 10. 2021 (tj. do termínu dodání plnění ze smlouvy na veřejnou zakázku). S ohledem na tuto skutečnost tedy ke dni vydání tohoto rozhodnutí, tj. po vyslovení zákazu plnění smlouvy na veřejnou zakázku, nelze dle Úřadu shledat ohrožení akceschopnosti PČR. Úřad je přitom toho názoru, jak již bylo uvedeno výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí, že zadavatel si může potřebné plnění zajistit jiným, zákonným, způsobem, než prostřednictvím výjimečného postupu dle § 64 písm. b) zákona.
203. Úřad má taktéž za to, že ze stejného důvodu lze v předmětném případě stěží v pořízení zbraní smlouvou na veřejnou zakázku spatřovat „akutnost“ tvrzenou zadavatelem. Časové rozmezí do uvedeného data dodání plnění Úřad považuje za dostatečné pro to, aby zadavatel pořídil potřebné plnění v adekvátním druhu zadávacího řízení v souladu se zákonem (a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že dle dokumentace o zadávacím řízení byl postup zadavatele směřující k zahájení zadávacího řízení zahájen prokazatelně nejpozději již v listopadu 2019). Pod pojmem akutní potřeba je dle Úřadu možno si představit spíše situaci, kdy existuje reálná možnost, že zadavatel nebude schopen vykonávat své povinnosti (mj. spočívající v ochraně veřejného zájmu) např. v řádu dnů či týdnů, max. jednotek měsíců, a nikoli situaci, kdy zadavatel pokrývá potřebu, která mu vznikne za bezmála 2 roky od zahájení postupu zadavatele směřujícího k zahájení zadávacího řízení. V obecné rovině přitom dle Úřadu nelze vyloučit situaci, kdy zadavateli vznikne akutní potřeba dodávek, služeb či stavebních prací, a je nucen použít pro zajištění těchto svých potřeb např. jednací řízení bez uveřejnění, avšak i v takovém případě je zadavatel povinen naplnit všechny podmínky pro postup v takovém druhu zadávacího řízení a rovněž musí platit, že onu akutní potřebu nesmí způsobit sám zadavatel, např. svou nečinností či zanedbáním péče řádného hospodáře. Nicméně je třeba zopakovat, že v právě šetřeném případě Úřad vzhledem ke značné časové prodlevě ve smluvním konečném termínu plnění žádnou „akutnost“ neshledal. Úřad taktéž opětovně upozorňuje, že v předmětném případě zadavatel o budoucí potřebě pořízení nových zbraní a o končící životnosti stávajících zbraní věděl se značným časovým předstihem a mohl tedy na tuto skutečnost, o které věděl, že v budoucnu jistě nastane (a vzhledem k životnosti zbraní zhruba tušil, kdy nastane), zareagovat v souladu se zákonem.
204. Skutečnost, že zadavatel nenalezl v minulosti dostatek finančních prostředků pro pořízení potřebného vybavení PČR, neopravňuje zadavatele k použití jednacího řízení bez uveřejnění dle § 64 písm. b) zákona, aniž by splňoval podmínky pro jeho použití. Pokud si byl zadavatel již v dřívějším období vědom nezbytnosti jeho pořízení, mohl učinit kroky k uzavření rámcové smlouvy,která by umožnila pořizovat plnění například v závislosti na dostupných finančních prostředcích. Je třeba zopakovat, že zadavatel použil druh řízení, který vykazuje nejnižší míru transparentnosti, vnější kontroly a hospodářské soutěže, neboť v jednacím řízení bez uveřejnění jsou sice veřejné zakázky zadávány v zákonném režimu, avšak vzhledem k povaze tohoto řízení je hospodářská soutěž fakticky zcela vyloučena. Současně je tento druh zadávacího řízení postupem podle zákona nejméně formalizovaným a kontrolovatelným. Jednací řízení bez uveřejnění by tedy mělo být skutečně krajním řešením tam, kde není jinak možné zajistit plnění požadované zadavatelem, a v žádném případě by nemělo docházet k jehonadužívání.
205. Na základě výše uvedeného Úřad neshledal možnost vzniku případných budoucích závažných negativních důsledků spojených s ohrožením plnění povinností PČR plynoucích z § 2 zákona o PČR, a tudíž neshledal důvody hodné zvláštního zřetele, které by převážily veřejný zájem na pokračování smlouvy vyplývající ze zákona o PČR nad veřejným zájmem vyplývajícím ze zákona o zadávání veřejných zakázek. Z tohoto důvodu Úřad neshledal ani důvod pro poskytnutí „odkladné“ lhůty, na základě které by Úřad odložil zákaz plnění smlouvy na veřejnou zakázku k pozdějšímu datu. Pouze pro úplnost Úřad v souvislosti s výše uvedeným časovým aspektem plynoucím ze smluvního data dodání doplňuje, že je současně zřejmé, že by postrádalo smyslu, aby Úřad dle § 264 odst. 3, věty první, zákona stanovil zadavateli lhůtu ne delší než 12 měsíců, jejímž uplynutím by bylo zakázáno plnění smlouvy, jelikož ani případný odklad zákazu plnění smlouvy o 12 měsíců by zadavateli nezaručil ani částečné pokrytí potřeb předmětných zbraní, když předem musí počítat i s nejzazším termínem dodání ke dni 30. 10. 2021.
206. Vzhledem ke skutečnosti, že v šetřeném případě (v řízení zahájeném na návrh) došlo k naplnění podmínek dle § 264 odst. 1 zákona, neboť zadavatel zadal předmětnou veřejnou zakázku v jednacím řízení bez uveřejnění podle § 64 písm. b) zákona, aniž by k tomu byly splněny podmínky pro použití tohoto druhu zadávacího řízení podle citovaného ustanovení zákona a smlouva na veřejnou zakázku tak byla uzavřena postupem uvedeným v § 254 odst. 1 zákona, tj. bez předchozího oznámení o zahájení zadávacího řízení, příp. předběžného oznámení, ačkoliv byl zadavatel povinen toto oznámení nebo předběžné oznámení uveřejnit a současně zadavatel neuveřejnil ani dobrovolné oznámení o záměru uzavřít smlouvu podle § 212 odst. 2 zákona, a současně nebyly shledány důvody hodné zvláštního zřetele spojené s veřejným zájmem vyžadující pokračování plnění smlouvy na veřejnou zakázku, rozhodl Úřad o uložení zákazu plnění smlouvy tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.
K uložení úhrady nákladů řízení
207. Podle § 266 odst. 1 zákona je součástí rozhodnutí Úřadu, kterým se ukládá nápravné opatření nebo zákaz plnění smlouvy, též rozhodnutí o povinnosti zadavatele uhradit náklady správního řízení (dále jen „náklady řízení“). Náklady řízení se platí paušální částkou, kterou stanoví prováděcí předpis. Prováděcí právní předpis – vyhláška č. 170/2016 Sb., o stanovení paušální částky nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání veřejných zakázek, stanoví v § 1 in fine, že paušální částka nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, kterou je povinen zadavatel uhradit v případě, že Úřad rozhodl o uložení nápravného opatření nebo zákazu plnění smlouvy, činí 30 000 Kč.
208. Vzhledem k tomu, že Úřad tímto rozhodnutím ve výroku I. uložil zákaz plnění smlouvy, rozhodl Úřad o uložení povinnosti uhradit náklady řízení, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.
209. Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 19-24825621/0710, variabilní symbol 2020000195.
POUČENÍ
Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona činí výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.
otisk úředního razítka
JUDr. Eva Kubišová
místopředsedkyně
Obdrží
1. JUDr. Petra Buzková, advokátka, VKS Legal advokátní kancelář, s. r. o., V celnici 1040/5, 110 00 Praha 1
2. Česká republika – Ministerstvo vnitra, doručováno do datové schránky Policejního prezidia
České republiky, Strojnická 27, 170 89 Praha 7
3. C.I.D Praha s.r.o., Kutnauerovo nám. 680/1, 160 00 Praha 6
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
1 Viz DVOŘÁK, David, MACHUREK, Tomáš, NOVOTNÝ, Petr, ŠEBESTA, Milan, KOSMÁKOVÁ, Darja, KRUMBHOLC, Filip, MAREŠ, David, BOROŠOVÁ, Hana, GALÁŘ, Jan, GULDOVÁ, Denisa, JEŘÁBEK, Jakub, LÁTAL, Martin, LELITOVSKÁ, Lenka,MACHÁLKOVÁ, Michaela, MÜLLER, Veronika, PODOLOVÁ, Libuše. § 254 [Zvláštní ustanovení o návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy]. In: DVOŘÁK, David, MACHUREK, Tomáš, NOVOTNÝ, Petr, ŠEBESTA, Milan, KOSMÁKOVÁ, Darja, KRUMBHOLC, Filip, MAREŠ, David, BOROŠOVÁ, Hana, GALÁŘ, Jan, GULDOVÁ, Denisa, JEŘÁBEK, Jakub, LÁTAL, Martin,
LELITOVSKÁ, Lenka, MACHÁLKOVÁ, Michaela, MÜLLER, Veronika, PODOLOVÁ, Libuše. Zákon o zadávání veřejných zakázek. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 1201. ISBN 978-80-7400-651-7.
2 Např. rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 19. 12. 1930, sp. zn. RI 807/30.
3 Viz HERMAN, Pavel, FIDLER, Vlastimil, a kol. Komentář k zákonu o zadávání veřejných zakázek. Plzeň: Aleš Čeněk, 2016, s. 74. ISBN 978-80-7380-595-1.