{"html": "

nebyly u cementů kategorie CEM II/B, CEM III/A a CEM III/B zjištěny žádné významné rozdíly,

přičemž všechny testované cementy dosáhly po 90 dnech uložení v síranovém roztoku

pevnosti v ohybu v tahu vyšší než 90 % hodnoty hranolů vyrobeným z referenčního cementu

CEM I 52,5 N-SR WT 33 (po 180 dnech celkového stáří pevnosti v ohybu v tahu vyšší než 100

% hodnoty hranolů vyrobených z referenčního materiálu).

34

Č.j.: ÚOHS-46677/2025/500

Další postup Úřadu

123. Usnesením ze dne 2. 9. 2025 Úřad oznámil účastníkům správního řízení pokračování ve

společném správním řízení (dále jen „usnesení o pokračování správního řízení ze dne

2. 9. 2025“).

124. Usnesením ze dne 17. 9. 2025 Úřad určil zadavateli k provedení úkonu – sdělení stanoviska

k vyjádření navrhovatele č. 2 ze dne 29. 8. 2025, včetně stanoviska subjektu Kloknerův ústav

ze dne 29. 7. 2025, stanoviska subjektu Technická univerzita Ostrava a shrnutí zkoušky

síranové odolnosti cementu ze dne 15. 5. 2024, a to v délce 10 dnů (dále jen „usnesení

k provedení úkonu ze dne 17. 9. 2025“).

Vyjádření zadavatele ze dne 24. 9. 2025

125. Dne 24. 9. 2025 obdržel Úřad vyjádření zadavatele k podání navrhovatele č. 2 z téhož dne (dále

jen „vyjádření zadavatele ze dne 24. 9. 2025“), kde se zadavatel v prvé řadě vyjadřuje ke

stanovisku subjektu Technická univerzita Ostrava. Zadavatel uvádí, že z odborného stanoviska

VUT vyplývá opačný závěr než z dotčeného stanoviska předloženého navrhovatelem č. 2, a to

že cementy kategorie CEM III/A mají tendence ke smršťovacím trhlinám a mají vyšší kapilární

porozitu a propustnost, což vede ke snížení jejich odolnosti vůči vodě a iontům, k čemuž se

zadavatel i nadále přiklání.

126. K shrnutí zkoušky síranové odolnosti cementu ze dne 15. 5. 2024 je ve vyjádření zadavatele ze

dne 24. 9. 2025 dále uvedeno, že zadavatel nikdy neargumentoval tím, že by cement kategorie

CEM III/B nebo CEM III/C byl pevnější v ohybu v tahu než cement kategorie CEM III/A, naopak

jeho argumentace vždy směřovala do bodu, kdy je cementová výstelka dlouhodobě vystavena

vodě (ne vždy pitné), a jaký dopad na životnost, resp. odolnost této výstelky má použitý druh

cementu, což dle názoru zadavatele nebylo provedenou zkouškou otestováno, přičemž i co se

týče vizuálního testu, který byl proveden na konci zkušebního období, nelze dle zadavatele

jasně říci, zda byl zkoumán i výskyt mikrotrhlin, které jsou pouhým okem testera obtížně

odhalitelné. Nad rámec uvedeného zadavatel dodává, že vzorky cementů byly testovány vůči

referenčnímu vzorku, cementu kategorie CEM I, a výsledkem bylo, že dodané vzorky

jednotlivých druhů cementů si zachovávají určité vlastnosti vůči tomuto referenčnímu vzorku,

což však dle názoru zadavatele nic neříká o tom, jakých rozdílů dosahují jednotlivé dodané

vzorky cementů mezi sebou.

127. Ke stanovisku subjektu Kloknerův ústav ze dne 29. 7. 2025 zadavatel uvádí, že se jedná

o stručné vyjádření odborného subjektu, které není věčně podloženo a na věcné úrovni

nikterak nerozporuje závěry odborného stanoviska VUT.

128. Závěrem pak zadavatel shrnuje, že setrvává na svém dosavadním postoji, že řádně odůvodnil

přezkoumávaný požadavek, a že tento lze logicky odůvodnit a současně jej nelze považovat za

nepřiměřený či jinak nezákonný. Zadavatel rovněž poukazuje na to, že jeho původní

argumentace obsahovala rovněž fakt o pluralitě výrobců potrubí, které odpovídá

přezkoumávanému požadavku, a pokud by Úřad tuto pluralitu potvrdil, měla by se rovněž

změnit přísnost, se kterou se k šetřené problematice přistupuje.

Další postup Úřadu

129. Usnesením ze dne 16. 10. 2025 určil Úřad účastníkům společného správního řízení lhůtu, ve

které se mohli vyjádřit k podkladům pro vydání rozhodnutí. V návaznosti na uvedené usnesení

35

Č.j.: ÚOHS-46677/2025/500

obdržel Úřad dne 23. 10. 2025 vyjádření navrhovatele č. 2 k podkladům rozhodnutí z téhož

dne (dále jen „vyjádření navrhovatele č. 2 k podkladům rozhodnutí ze dne 23. 10. 2025“).

Vyjádření zadavatele ani vyjádření navrhovatele č. 1 k podkladům rozhodnutí v návaznosti na

předmětné usnesení ze dne 16. 10. 2025 Úřad ve stanovené lhůtě, ani později, neobdržel.

Vyjádření navrhovatele č. 2 k podkladům rozhodnutí ze dne 23. 10. 2025

130. Ve vyjádření navrhovatele č. 2 k podkladům rozhodnutí ze dne 23. 10. 2025 se tento vyjadřoval

ke dvěma hlavním tématům, a to k odpovědím jednotlivých provozovatelů vodovodů, které

Úřad oslovil žádostí ze dne 1. 8. 2025, a k vyjádření zadavatele ze dne 24. 9. 2025.

131. K odpovědím Úřadem oslovených provozovatelů vodovodů navrhovatel č. 2 uvádí, že se tyto

rozdělují na 3 skupiny, a to na provozovatele, kteří potrubí z tvárné litiny vůbec nepoužívají,

na provozovatele, kteří používají potrubí z tvárné litiny, avšak nevyžadují jeden konkrétní typ

cementu, a na provozovatele, kteří provozují vodní řady v regionech s mimořádně

specifickými vodami s krajními hodnotami pH (tzv. kyselky) a využívají vnitřní výstelku

z polyuretanu, jelikož pro transport takových vod nevyhoví žádná cementace s atestem pro

pitnou vodu bez rozdílu. Navrhovatel dále dodává, že z odpovědí provozovatelů je zjevné, že

žádný z nich se při výběru materiálu pro vnitřní povrchovou ochranu neřídil hypotetickými

situacemi války či dalších katastrof v budoucnosti, ale naopak z reálných a dlouhodobě

měřených parametrů vody, na základě, kterých používají různí druhy materiálů pro

spravovaná vodovodní potrubí. Dále navrhovatel č. 2 opakuje, že co se týče síranovzdornosti

cementových výstelek, jsou všechny zmiňované, tj. CEM III/A i CEM III/B, v obecné rovině

odolné vůči síranům přítomným v pitné vodě, a to v míře, která poskytuje zadavateli rezervu

pro případ jím opakovaně zmiňovaných ohrožujících situací.

132. K jednotlivým odpovědím provozovatelů vodovodů navrhovatel č. 2 uvádí, že z těchto vyplývá,

že cementovou výstelku CEM III/A bez problému používá hned několik oslovených

provozovatelů, např. Šumavské vodovody a kanalizace, Svaz vodovodů a kanalizací Žďársko či

Ostravské vodárny a kanalizace. Z odpovědí dalších provozovatelů pak dle navrhovatele č. 2

vyplývá, že pro tyto je při výběru materiálu vnitřní výstelky trub důležitý soulad s technickými

normami a příslušnými právními předpisy pro styk s pitnou vodou, a tedy nikoliv samotný druh

použitého materiálu (např. Vodovody a kanalizace Prostějov či Ostravské vodárny

a kanalizace). Další subjekty pak dle navrhovatele č. 2 uvedly, že jim materiál vnitřní výstelky

trub není znám. Z uvedených odpovědí dle navrhovatele č. 2 vyplývá, že praxe užívání vnitřních

výstelek ve vodovodech na území ČR není založená na jednotlivých druzích materiálu, ale

naopak na souladu se všemi dotčenými technickými normami a právními předpisy, což dle

navrhovatele č. 2 podporuje jeho tvrzení, že cementy kategorie CEM III/A a CEM III/B jsou oba

shodně použitelné pro potrubí, kde je vedena pitná voda. Zároveň navrhovatel č. 2 dodává, že

u odpovědí oslovených provozovatelů vyplývá, že tito nezaznamenali žádné problémy či

poruchy v rámci potrubí, spojené s použitím vysokopecního cementu CEM III/A.

133. Navrhovatel č. 2 dále upozorňuje na odpověď Svazu vodovodů a kanalizací Žďársko, jehož

oblastní působnost se částečně překrývá s působností zadavatele, který uvedl, že považuje

cementaci CEM III/A za dostatečnou vnitřní ochranu trub pro vedení pitné vody, zatímco

zadavatel toto popírá, což s ohledem na faktickou návaznost jednotlivých potrubí těchto dvou

provozovatelů nemá dle navrhovatele č. 2 logického opodstatnění. Dále navrhovatel č. 2 v této

věcí uvádí, že „v roce 2017 bylo uzavřeno memorandum3 mezi VODÁRENSKOU AKCIOVOU

36

Č.j.: ÚOHS-46677/2025/500

SPOLEČNOSTÍ, a.s. (dále jen „VAS“) a několika svazky vodovodů a kanalizací z oblasti Vysočiny

a Jihomoravského kraje, jehož cílem bylo sjednocení technologických a výrobních postupů při

činnosti jednotlivých svazků. Toto memorandum (přiložené k tomuto vyjádření) výslovně

konstatuje4, že budou-li vodovody tvořeny z trub z tvárné litiny, jejich vnitřní ochrana má být

provedena buď vysokopecní cementovou výstelkou (tj. CEM III/A, CEM III/B nebo CEM III/C),

nebo vrstvou polyuretanu. Z textu memoranda tedy vyplývá, že signatáři tohoto dokumentu

přijali závazné technické standardy pro vodovody provozované společností VAS, a že pro

potrubí z tvárné litiny se má používat vysokopecní cement bez dalšího rozlišování jeho třídy.

Smluvní stranou memoranda sice není přímo Vírský oblastní vodovod, avšak je jimi několik jeho

členů, konkrétně Svaz vodovodů a kanalizací Ivančice, Svaz vodovodů a kanalizací Šlapanicko,

Svazek vodovodů a kanalizací Tišnovsko, Svaz vodovodů a kanalizací Žďársko a Vodovody a

kanalizace Židlochovicko. Je přitom zřejmé, že územní působnost těchto svazků se z velké části

překrývá nebo bezprostředně sousedí s působností Vírského oblastního vodovodu5. Postrádá

proto jakoukoli technickou či provozní logiku, aby všichni ostatní vlastníci a provozovatelé

vodovodů v okolí Vírského oblastního vodovodu považovali za dostatečné vyložení trub z

vysokopecního cementu (bez ohledu na jeho označení CEM III/A, CEM III/B nebo CEM III/C),

zatímco pouze Vírský oblastní vodovod by měl vyžadovat výlučně cement CEM III/B (neboť

cement CEM III/C žádný z výrobců nevyužívá).“

134. Dále se navrhovatel č. 2 vyjadřuje k odpovědi vodovodů a kanalizací Kroměříž, kde uvádí

následující: „Vodovody a kanalizace Kroměříž, a.s. ve svém vyjádření uvádějí, že u potrubí z

tvárné litiny vyráběného společností Tiroler Rohre GmbH (dále jen „TRM“) by se problém se

síranovou korozí neměl vyskytovat. K tomu navrhovatel doplňuje, že společnost TRM vyrábí

potrubí s vnitřní cementovou vystýlkou na bázi cementu typu CEM II/B-S, tj. směsného

portlandského cementu. Tento typ cementu má sice nižší odolnost vůči síranové agresivitě než

vysokopecní cementy (např. CEM III/A), avšak v případě dopravovaných pitných vod

s několikanásobnou rezervou splňuje požadavky na chemickou odolnost vůči síranům. Z toho

vyplývá, že pokud se síranová koroze nevyskytuje ani u potrubí s výstelkou z cementu CEM II/BS, tím spíše nelze její výskyt očekávat u potrubí s výstelkou z vysokopecního cementu typu CEM

III/A, který vykazuje ještě vyšší odolnost vůči síranům.“

135. K odpovědi města Benešov navrhovatel uvádí, že dle jeho názoru muselo dojít

k terminologickému omylu, když tento subjekt uvedl, že využívá síranovzdorný cement, jelikož

dle informací o výrobcích, které město Benešov uvedl, a jejichž potrubí využívá, tyto výrobci

nevyrábějí potrubí s vnitřní výstelkou ze síranovzdorného cementu kategorie CEM III/B, ale

z portlandského cementu a vysokopecního cementu kategorie CEM III/A, tudíž je navrhovatel

č. 2 přesvědčen, že město Benešov zamýšlelo sdělit, že používá cement odolný vůči síranům,

nikoliv cement z kategorie síranovzdorných cementů CEM III/B.

136. Dále se navrhovatel č. 2 vyjadřuje k odpovědím provozovatelů Slovácké vodárny a kanalizace

a Vodárny a kanalizace Karlovy Vary, kde opětovně uvádí, že tyto mají pro použití vnitřní

výstelky z polyuretanu důvody spočívající v přepravované vodě, která má s ohledem na

v daných oblastech se vyskytující kyselé prameny (vody jsou pak tzv. kyselky) nižší pH, a tudíž

takováto voda vyžaduje specifický typ ochrany. Navrhovatel č. 2 jako poslední zmiňuje

odpovědi provozovatele Pražská vodohospodářská společnost, který uvedl, že pro vnitřní

vyložení trub požaduje síranovzdorný vysokopecní cement, avšak samotné důvody, které

subjekt vedly ke stanovení takového požadavku z odpovědi nevyplývají. Dále navrhovatel č. 2

37

Č.j.: ÚOHS-46677/2025/500

uvádí, že má podezření, že tomuto nepředcházely reálné potřeby provozovatele spojené

s vlastnostmi přepravované vody, nýbrž majetkové a institucionální hledisko, k čemuž dodává

následující: „Pražská vodohospodářská společnost, a.s., je vlastníkem vodovodní

infrastruktury, kterou pronajímá společnosti Pražské vodovody a kanalizace, a.s., přičemž

většinovým akcionářem této společnosti je Veolia Holding Česká republika, a.s. 7 , spadající do

mezinárodní skupiny Veolia se sídlem ve Francii. Z veřejně dostupných informací přitom

vyplývá, že v představenstvu mateřské (francouzské) společnosti Veolia působí Pierre-André de

Chalendar, který je zároveň generálním ředitelem společnosti Saint-Gobain, a dále Guillaume

Texier, jenž v minulosti rovněž působil ve vrcholných orgánech společnosti Saint-Gobain. Uvádíli Pražská vodohospodářská společnost, a.s., že u trub z tvárné litiny vyžadují vnitřní výstelku

z vysokopecního síranuvzdorného cementu od konce 90. let minulého stolení, pak to je zrovna

období, kdy většinový podíl v Pražských vodovodech a kanalizacích, a.s. získala francouzská

skupina Veolia. Navrhovatel proto považuje za důvodné se domnívat, že nastavení městských

standardů Pražské vodohospodářské společnosti, a.s., požadujících vnitřní výstelku výhradně

ze síranuvzdorného vysokopecního cementu, může být ovlivněno obchodními vazbami na

skupinu Saint-Gobain, která je v současnosti jediným výrobcem trub z tvárné litiny s vnitřní

výstelkou ze síranuvzdorného cementu.“

137. K vyjádření zadavatele ze dne 24. 9. 2025 navrhovatel č. 2 uvádí, že závěry tohoto vyjádření

jsou v přímém rozporu jak s odpověďmi oslovených provozovatelů, tak s odbornými

stanovisky předloženými navrhovatelem. Dále navrhovatel č. 2 uvádí, že tvrzení zadavatele

týkající se vyšší rané pevnosti cementu CEM III/A považuje za správné, a zároveň se jedná

o klíčovou vlastnost tohoto cementu, která zajistí, že se sníží riziko mikrotrhlin v průběhu

výroby cementu, manipulace s ní či jeho skladování, což v praxi poskytuje technickou výhodu

z hlediska odolnosti materiálu a výsledné kvality výrobku. Vyšší raná pevnost cementu

CEM III/A zajistí, že v kritickém období manipulace s cementem a namáhání trub

v jednotlivých krocích výroby, při manipulaci, při přepravě potrubí, provádění instalace,

krácení, navrtávání a zásypu potrubí na stavbě, je cement již ve stádiu, kdy nehrozí, či je

minimalizován vznik mikrotrhlin.

138. K argumentaci zadavatele týkající se odborného stanoviska magistrátu města Vídně

navrhovatel č. 2 uvádí, že „Zadavatel na jedné straně výslovně uvádí, že nerozporuje závěr,

podle něhož jsou cementy CEM II/B, CEM III/A, CEM III/B a CEM III/C z hlediska pevnosti v ohybu

po vystavení agresivnímu síranovému prostředí srovnatelné, avšak současně tvrdí, že

z hlediska dlouhodobé životnosti jsou vhodnější cementy CEM III/B a CEM III/C, a to z důvodu

údajného vyššího rizika výskytu mikrotrhlin při dlouhodobém vystavení vodě. Takový závěr je

logicky nekonzistentní, neboť pevnost v ohybu i odolnost vůči síranové agresi jsou přímo závislé

právě na struktuře a celistvosti předmětného cementu. Pokud by tedy mezi jednotlivými typy

cementů existoval relevantní rozdíl v náchylnosti ke vzniku mikrotrhlin, musel by se tento rozdíl

projevit i v naměřených hodnotách pevnosti v ohybu, což však samotný zadavatel výslovně

popírá.“ Dále navrhovatel č. 2 dodává, že zadavatel svou argumentaci posunul od obavy

z narušení vnitřní vrstvy potrubí vlivem přítomnosti síranů, kterou navrhovatel č. 2 vyvrátil

doloženými stanovisky, k tvrzení, že cementy CEM III/B či CEM III/C mají být údajně pevnější

při dlouhodobém styku s pitnou vodou, což dle navrhovatele č. 2 postrádá věcnou konzistenci.

Navrhovatel č. 2 tak shrnuje, že argumentace zadavatele se v průběhu správního řízení věcně

proměňuje podle toho, jak se navrhovatelům či Úřadu prostřednictvím odborných stanovisek

daří jeho dosavadní argumenty vyvracet.

38

Č.j.: ÚOHS-46677/2025/500

139. K provedeným zkouškám magistrátem města Vídně navrhovatel dále dodává následující: „[…]

pevnost v ohybu a tahu byla zkoušena právě proto, že zkoušky byly prováděny podle metody

Koch-Steinegger, tj. standardní laboratorní metody určené k hodnocení odolnosti cementových

výrobků vůči účinkům síranů. Po skončení zkušebního období se u této metody měří ohybová a

tlaková pevnost vzorků, z jejichž poměru se následně stanovuje tzv. koeficient

síranuvzdornosti. Hodnoty, které zadavatel ve svém vyjádření uvádí, neodpovídají údajům

obsaženým v protokolu o provedených zkouškách, jenž má navrhovatel k dispozici. Podle

tohoto protokolu dosahovaly jednotlivé typy cementů po 90 dnech vystavení agresivnímu

síranovému prostředí následujících výsledků:

• CEM II/B-S – 96,4 % původní pevnosti (úbytek 3,6 %),

• CEM III/A – 99,1 % původní pevnosti (úbytek 0,9 %),

• CEM III/B-SR – 92,8 % původní pevnosti (úbytek 7,2 %).

Z uvedených hodnot je zřejmé, že cement CEM III/A vykazuje v testovaném vzorku nejvyšší

zachování pevnosti i při dlouhodobém vystavení silně síranově agresivnímu prostředí. Nelze

proto předpokládat, že by výsledky v prostředí běžné pitné vody – tedy nesrovnatelně méně

agresivním – mohly dopadnout jinak.“

140. K argumentu zadavatele, že stanoviska Kloknerova ústavu nejsou věcně podložena

navrhovatel č. 2 uvádí, že to samé lze říct o odborném stanovisku VUT, které rovněž

neobsahuje žádné odborné studie, zkušební protokoly či jiná data, ale opírá se o domněnky

a názory zpracovatele. Navrhovatel č. 2 uzavírá, že je toho názoru, že dosavadní šetření Úřadu

přineslo jednoznačné závěry, a to, že tvrzení zadavatele jsou většinou oslovených subjektů

rozporována. Dále navrhovatel č. 2 dodává, že je to právě zadavatel, kdo nese důkazní

břemeno, že jím stanovené zadávací podmínky jsou odůvodněny jeho legitimními potřebami,

které však zadavatel dne názoru navrhovatele č. 2 v daném správním řízení neunesl, jelikož ve

svých vyjádřením opakovaně uváděl důvody s cílem ospravedlnit přezkoumávaný požadavek,

avšak nikdy nepředložil jediný věcně podložený technický argument. Z uvedeného tak dle

navrhovatele č. 2 vyplývá, že „zadavatel neprokázal žádný objektivní, technický ani provozní

důvod, který by odůvodňoval jeho požadavek na použití vnitřní výstelky výhradně ze

síranuvzdorného vysokopecního cementu dle ČSN EN 197 – 1 (CEM III/B či CEM III/C).“

IV. ZÁVĚRY ÚŘADU

141. Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech

vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech relevantních podkladů, zejména

dokumentace o zadávacím řízení na veřejnou zakázku a vyjádření předložených účastníky

správního řízení a dalšími subjekty, a na základě vlastních zjištění rozhodl tak, jak je uvedeno

ve výroku tohoto rozhodnutí. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné

skutečnosti.

K výroku I. tohoto rozhodnutí

Relevantní ustanovení právních předpisů

142. Podle § 6 odst. 1 zákona zadavatel při postupu podle tohoto zákona musí dodržovat zásady

transparentnosti a přiměřenosti.

39

Č.j.: ÚOHS-46677/2025/500

143. Podle § 6 odst. 2 zákona zadavatel ve vztahu k dodavatelům musí dodržovat zásadu rovného

zacházení a zákazu diskriminace.

144. Podle § 28 odst. 1 a) zákona se pro účely tohoto zákona zadávacími podmínkami rozumí

veškeré zadavatelem stanovené

1. podmínky průběhu zadávacího řízení,

2. podmínky účasti v zadávacím řízení,

3. pravidla pro snížení počtu účastníků zadávacího řízení nebo snížení počtu předběžných

nabídek nebo řešení,

4. pravidla pro hodnocení nabídek,

5. další podmínky pro uzavření smlouvy na veřejnou zakázku podle § 104.

145. Podle § 36 odst. 1 zákona nesmí být zadávací podmínky stanoveny tak, aby určitým

dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo

vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.

146. Podle § 36 odst. 2 zákona zadavatel uvede zadávací podmínky v zadávací dokumentaci nebo

ve výzvě uvedené v příloze č. 6 k tomuto zákonu anebo je sdělí účastníkům zadávacího řízení

při jednání.

147. Podle § 37 odst. 1 zákona může zadavatel podmínky účasti v zadávacím řízení stanovit jako

a) podmínky kvalifikace,

b) technické podmínky vymezující předmět veřejné zakázky včetně podmínek nakládání

s právy k průmyslovému nebo duševnímu vlastnictví vzniklými v souvislosti s plněním

smlouvy na veřejnou zakázku,

c) obchodní nebo jiné smluvní podmínky vztahující se k předmětu veřejné zakázky, nebo

d) zvláštní podmínky plnění veřejné zakázky, a to zejména v oblasti vlivu předmětu

veřejné zakázky na životní prostředí, sociálních důsledků vyplývajících z předmětu

veřejné zakázky, hospodářské oblasti nebo inovací.

148. Podle § 89 odst. 1 zákona jsou technické podmínky požadavky na vlastnosti předmětu veřejné

zakázky, které zadavatel stanoví prostřednictvím

a) parametrů vyjadřujících požadavky na výkon nebo funkci, popisu účelu nebo potřeb,

které mají být naplněny,

b) odkazu na normy nebo technické dokumenty, nebo

c) odkazu na štítky.

149. Dle tabulky č. 1a, části 1 přílohy č. 13 k vyhlášce č. 428/2011 Sb. kterou se provádí zákon

č.274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých

zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška

č. 428/2011 Sb.“) je mezní hodnota síranů v surově vodě, která byla prostřednictvím

standardních metod úpravy přeměněna na pitnou 250 mg/l.

40

Č.j.: ÚOHS-46677/2025/500

Skutečnosti vyplývající z dokumentace o zadávacím řízení a dalších dokumentů souvisejících

s veřejnou zakázkou

150. Podle čl. 11. zadávacích podmínek veřejné zakázky je předmětem plnění veřejné zakázky

provedení stavebních prací na vodovodním potrubí při realizaci obnovy přivaděče

„Štěpánovice Čebín HOBAS DN1400 – IV. etapa“.

151. Podle čl. 11.6. zadávacích podmínek veřejné zakázky je předmět díla specifikován projektem

a zahrnuje provedení stavby podle stavebního povolení a projektu, dopracování projektové

dokumentace pro provedení stavby se zřetelem na nabídnuté konkrétní stavební materiály,

výrobky, technologie, stroje, zařízení a systémy určené pro osazení nebo zabudování stavby,

a provedení souvisejících prací, dodávek a činností.

152. V dokumentu s názvem „Soupis stavebních prací, dodávek a služeb s výkazem výměr“ (dále

jen „Soupis prací“), který tvoří spolu s projektovou dokumentací pro provedení předmětné

stavby součást zadávací dokumentace veřejné zakázky, a na který odkazují zadávací podmínky

veřejné zakázky v bodě 6.1.1.4., zadavatel pod položkou č. 52 u objektu „001 – Vodovodní

přivaděč D – IV Etapa“ uvedl požadavek, aby potrubí z tvárné litiny mělo vnitřní povrchovou

ochranu vytvořenou prostřednictvím odstředivě nanášeného vyložení „vrstvou cementové

malty v souladu s ČSN EN 545 z vysokopecního síranovzdorného cementu dle ČSN EN 197-1 s

ES certifikátem označení shody CE nebo vyložení vrstvou polyuretanu dle ČSN EN 15 655“ (výše

označen jako „přezkoumávaný požadavek“). V rámci čl. 9 dokumentu „Výzva k podání nabídky

v užším řízení“ zadavatel stanovil podmínky a požadavky na předložení údajů a dokumentů

nutných k posouzení splnění podmínek účasti ve 2. kole užšího řízení, kdy podle bodu 9.1.1

jsou „[t]echnické podmínky vymezující předmět plnění veřejné zakázky […] stanoveny

v PROJEKTU. PROJEKT je zpracován ve stupni dokumentace pro provedení stavby (DPS), která

byla pro potřeby zadávací dokumentace upravena do podoby, v níž jsou prvky, materiály

a výrobky specifikovány obecně pomocí technických parametrů. Dodavatel při zpracování

nabídky musí a při oceňování konkrétních výrobků vycházet z konkrétních prvků, výrobků

a materiálů, které vyhovují technickým parametrům stanoveným v PROJEKTU.“

153. Z dokumentu s názvem „Vysvětlení zadávací dokumentace – soubor číslo 2“ (dále jen

„vysvětlení ZD č. 2“) vyplývá, že zadavatel byl prostřednictvím dotazu č. 4 dotazován, z jakého

důvodu požaduje toliko specifický požadavek na vnitřní povrchovou ochranu potrubí, tak jak

jej uvedl v Soupisu prací pod položkou 52. Zadavatel jako odpověď uvedl, že „definuje

variantně vnitřní povrchovou ochranu potrubí DN 1400 v části D.1.18 Výpis potrubí, tvarovek

a armatur takto: vnitřní povrchová ochrana: odstředivě nanášené vyložení vrstvou cementové

malty v souladu s ČSN EN 545 z vysokopecního síranovzdorného cementu dle ČSN EN 197-1

s ES certifikátem označením shody CE nebo vyložení vrstvou polyuretanu dle ČSN EN 15 655.“

154. Z dokumentu s názvem „Vysvětlení zadávací dokumentace – soubor číslo 3“ (dále jen

„vysvětlení ZD č. 3“) vyplývá, že zadavatel byl prostřednictvím dotazu č. 10 a 11 dotazován,

zda je předmětný vodovod určen pouze pro přepravu pitné vody, či i pro přepravu vody surové

nebo odpadní. Zadavatel jako odpověď uvedl následující: „Vodovodní přivaděč je vyhrazen

pouze k dopravě vody určené pro lidskou spotřebu dle Směrnice 98/83/ES o jakosti vody určené

pro lidskou spotřebu; Zákon č. 167/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně

veřejného zdraví; Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 371/2023 Sb., kterou se mění Vyhláška

č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou vodu a teplou vodu

41

Č.j.: ÚOHS-46677/2025/500

a četnost a rozsah kontroly vody“, a rovněž i následující: „Projektová dokumentace IV. Etapy

řeší dopravu vody určenou pro lidskou spotřebu, viz bod 1. Z toho vyplývá, že vodovodní

přivaděč není určen k dopravě surové vody nebo odpadní vody.“

155. Z dokumentace o zadávacím řízení, např. z „Protokolu o předložených žádostech o účast“, dále

plyne, že zadavatel ve lhůtě pro podání žádostí o účast obdržel v rámci zadávacího řízení

7 žádostí o účast, přičemž z výňatků z jednotlivých podaných žádostí o účast vyplývá, že všichni

účastníci, kteří do zadávacího řízení podali žádost o účast, plánují plnit veřejnou zakázku

pomocí potrubí s vnitřním vyložením prostřednictvím odstředivě nanášené malty

ze síranovzdorného vysokopecního cementu dle ČSN EN 197-1 od výrobce Saint Gobain PAM.

Z uvedeného dokumentu rovněž vyplývá, že navrhovatelé žádost o účast v rámci zadávacího

řízení nepodali.

156. Dle „Certifikátu výrobku č. 202/C5/2019/J-03199-19“ výrobce Jindal Saw Italia S. p. A.,

se sídlem Via Karl Ludwig von Bruck 32, 34144 Trieste, Itálie (dále jen „výrobce Jindal Saw“) ze

dne 10.12.2019 (dále jen „certifikát Jindal Saw“) certifikační autorita, tj. Strojírenský zkušební

ústav, s. p., autorizovaná osoba 202, se sídle Hudcova 424/56b, 621 00 Brno „přezkoumala

podklady předložení výrobcem, provedla počáteční zkoušku typu výrobku na vzorku, počateční

prověrku v místě výroby a posoudila systém řízení výroby a zjistila, že uvedený výrobek splňuje

požadavky související se základními požadavky výše uvedeného nařízení vlády stanovené

normou ČSN EN 545:2015 a technickými předpisy (Zákon č. 258/2000 Sb., ve znění pozdějších

předpisů, Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 409/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a

že systém řízení výroby odpovídá příslušné technické dokumentaci a zabezpečuje, aby výrobky

uváděné na trh splňovaly požadavky stanovené shora uvedenou určenou normou a

technickými předpisy a odpovídaly technické dokumentaci podle § 4 odst. 3 výše uvedeného

nařízení vlády.“ Dále je v certifikátu Jindal Saw uvedeno následující: „Nedílnou součástí tohoto

certifikátu je závěrečný protokol č. 3011161/B/JZ ze dne 9. prosince 2019, který obsahuje

závěry zjišťování, ověřování, výsledky zkoušek a základní popis certifikovaného výrobku,

nezbytné pro jeho identifikaci. […] Autorizovaná osoba provádí nejméně jedenkrát

za 12 měsíců dohled na řádným fungováním systému řízení výroby u výrobce podle ustanovení

§ 5 odst. 4 výše uvedeného nařízení vlády, odebírá vzorky výrobků v místě výroby, provádí

jejich zkoušky a posuzuje, zda vlastnosti výrobků odpovídají určené normě a technickým

předpisům. O vyhodnocení dohledu vydá autorizovaná osoba zprávu, kterou předá výrobci.“

157. Dle „Prohlášení o shodě“ výrobků výrobce Jindal Saw, organizační složka EuroArmatúry s.r.o.,

IČO 24688487, se sídlem Nad Jezerem 581, 252 42 Praha (dále jen „EuroArmatúry s.r.o.“)

ze dne 31. 12. 2019 (dále jen „prohlášení o shodě výrobků Jindal Saw“) že „Hrdlové trouby

a příslušenství z tvárné litiny dle ČSN EN 545:2007 (EN 545:2006)“ s vnitřní povrchovou

úpravou: „vysokopecní síranuvzdorná odstředivě nanesená cementová malta, vnitřní

polyuretanový (PU) povlak dle EN 15655-1“ s použitím pro […] dopravu a zásobování vodou

určenou pro lidskou spotřebu […], vyráběné dle ČSN EN 545:2007 (EN 545:2006), používané

pro konstrukci tlakových, nebo beztlakových potrubí dopravujících pitnou vodu, instalované

pod zemí, nebo nad zemí“ jsou v souladu s normami ČSN-EN 545:2007 (EN 545:2006) a ČSN EN

ISO 178:2017, certifikátem č. 202/C5/2019/J-03199-19 ze dne 10. 12. 2019 a závěrečným

protokolem č. 30-11161/B/JZ ze dne 6. 12. 2019, EN 15655-1, EN 15189, přičemž zdravotní

nezávadnost byla posouzena podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 409/2005.

42

Č.j.: ÚOHS-46677/2025/500

158. Dle nedatovaného „Prohlášení o vlastnostech“ společnosti EuroArmatúry s.r.o. (dále jen

„prohlášení o shodě EuroArmatúry s.r.o.“) podléhá zboží skupiny „Tvarovky z tvárné litiny pro

rozvody pitné vody“ výrobce Ludwig-Frischhut GmbH & Co. KG, se sídlem Franz-Stelzenberger

Str. 9-17, Německo (dále jen „výrobce Ludwig-Frischhut GmbH & Co. KG“) následujícím

specifikacím „všechny tvarovky z tvárné litiny podléhají normě EN 545, tvarovky pro rozvody

podléhají normám a certifikacích EN 545 série A/ISO 2531/DVGW 337/ÖVGWPW4001 […].“

159. V příloze E (informativní) s názvem „Oblast použití, charakteristiky vody“ normy ČSN EN 545

je uvedena následující tabulka:

160. V čl. 6 bodu 6.1 „Složení a značení cementů pro obecné použití“ normy ČSN EN 197-1 je

uvedeno následující: „Výrobky souboru cementů pro obecné použití, jichž se týká EN 197-1,

a jejich značení je uvedeno v tabulce 1. Jsou rozděleny do pěti hlavních druhů cementů takto:

-

CEM I Portlandský cement

-

CEM II Portlandský cement směsný

-

CEM III Vysokopecní cement

-

CEM IV Pucolánový cement

-

CEM V Směsný cement

Složení každého z výrobků v souboru cementů pro obecné použití musí být v souladu

s tabulkou 1.“

161. V tabulce 1 s názvem „27 výrobků skupiny cementů pro obecné využití“ normy ČSN EN 197-1

je uvedena následující tabulka:

43

Č.j.: ÚOHS-46677/2025/500

162. Z tabulky A3a „Jakost pitné vody (všechny oblasti). Rok 2023“ Zprávy o kvalitě pitné vody v ČR

za rok 2023, vydané Státním zdravotním ústavem v Praze, které je řešitelským pracovištěm

v rámci Ústředí systému monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ve vztahu k životnímu

prostředí, vyplývá, že průměrný obsah síranů v pitné vodě byl v roce 2023 58,3 mg/l, přičemž

44

Č.j.: ÚOHS-46677/2025/500

minimální hodnota byla naměřena menší než 1 mg/l a maximální hodnota 360 mg/l, viz

přiložené relevantní části zmíněné tabulky níže.

Právní posouzení

Obecná východiska

163. Předmětem tohoto správního řízení je posouzení otázky, zda zadavatel formuloval podmínky

účasti v zadávacím řízení, resp. technické podmínky vymezující předmět plnění veřejné

zakázky, spočívající v požadavku, aby bylo pro plnění veřejné zakázky užito potrubí z tvárné

litiny s vnitřní povrchovou ochranou vytvořenou prostřednictvím „odstředivě nanášené vrstvy

cementové malty v souladu s ČSN EN 545 z vysokopecního síranovzdorného cementu dle ČSN

EN 197-1 s ES certifikátem označení shody CE nebo vnitřní povrchovou ochranu vrstvou

polyuretanu dle ČSN EN 15 655“ (výše označen jako „přezkoumávaný požadavek“), v souladu

se zákonem, resp. zda se nejedná o požadavek diskriminační, nepřiměřený a rozporný

s ustanovením § 36 odst. 1 zákona, neboť se dle navrhovatelů jedná o zadávací podmínku,

která zásadním způsobem ovlivnila hospodářskou soutěž o šetřenou veřejnou zakázku, aniž by

pro její stanovení na straně zadavatele existovaly objektivní důvody. Dle navrhovatelů totiž

existuje jiné řešení (potrubí s vnitřní povrchovou úpravou s nižším stupněm ochrany v podobě

vysokopecního cementu), které je z jejich pohledu zcela dostačujícím řešením vzhledem

k účelu, pro které zadavatel zamýšlí jeho použití, resp. rozporují důvody, které zadavatel

prezentuje jako vedoucí jej poptávat právě stanovené „síranovzdorné“ řešení.

164. Úřad předně v obecné rovině uvádí, že základní pravidlo pro stanovení zadávacích podmínek

upravuje § 36 odst. 1 zákona, dle kterého zadávací podmínky nemohou vytvářet bezdůvodné

překážky hospodářské soutěže. Je nepochybné, že po zadavateli nelze požadovat, aby

stanovené zadávací podmínky měly na všechny dodavatele stejný dopad. Přesto případné

omezení musí být vždy odůvodnitelné oprávněnými potřebami zadavatele a je to právě on,

45

Č.j.: ÚOHS-46677/2025/500

kdo musí unést důkazní břemeno, že se skutečně nejedná o bezdůvodnou překážku

v hospodářské soutěži dodavatelů o veřejnou zakázku. Obdobně se vyjádřil i předseda Úřadu

v rozhodnutí č. j. ÚOHS-R0122/2019/VZ-26282/2019/322/HSc ze dne 25. 9. 2019, v rámci

něhož mj. uvedl, že „[n]astavením zadávacích podmínek stanovuje zadavatel základní

parametry plnění, kterými hodlá uspokojit určitou svou oprávněnou potřebu. Je tedy nutné,

aby nastavené zadávací podmínky odrážely ve všech aspektech potřebu zadavatele, byly

stanoveny ve vztahu k této potřebě přiměřeně a byly danou potřebou odůvodněny.“ K tomu

lze doplnit, že je to samozřejmě zadavatel, kdo stanovuje požadavky na poptávaný předmět

plnění a obecně zadávací podmínky, jež mají reflektovat jeho objektivní potřeby; to je ostatně

i důvodem, proč veřejnou zakázku zadává. Nicméně stále platí, že zadávací podmínky nesmí

být stanoveny tak, aby způsobovaly bezdůvodnou (nepřiměřenou) překážku soutěže mezi

dodavateli (k tomu viz § 36 odst. 1 zákona). K tomu je nutné dodat, že čím vyšší má stanovená

podmínka potenciál v případě zadávané veřejné zakázky ovlivnit soutěžní prostředí, tím vyšší

nároky jsou kladeny na její odůvodnění.

165. Případným nezákonným postupem se pak zadavatel nedopouští pouze porušení ustanovení §

36 odst. 1 zákona, ale také porušení základních zásad dle § 6 zákona. Důvodnost stanovených

zadávacích podmínek, tj. zde v posuzovaném případě přezkoumávaného požadavku (k tomu

viz dále), je dále nutno posuzovat prizmatem zásady přiměřenosti a zákazu diskriminace.

166. K samotné zásadě přiměřenosti stanovené v § 6 odst. 1 zákona Úřad uvádí, že zákon

ponechává zadavatelům značnou míru volnosti ohledně volby konkrétního postupu

v zadávacím řízení. V zadávacím řízení se přitom z povahy věci potkávají dva protichůdné

principy, a to omezení dodavatelů (způsobené zejména nastavením zadávacích podmínek

zadavatelem mj. ve vztahu k podmínkám účasti), mezi nimiž může proběhnout soutěž

o nejvýhodnější nabídku, pouze na ty, kteří splňují podmínky zadavatele, a na druhé straně

obecný zájem na co nejširším zachování hospodářské soutěže. Jedná se tak o zásadu, kterou

by se měl zadavatel řídit ve všech fázích zadávacího řízení a která by měla nacházet největší

uplatnění právě při stanovení podmínek účasti v zadávacím řízení. Zásada přiměřenosti se pak

projevuje i v nutnosti odůvodnění případného požadavku zadavatele, kdy platí, že čím

podrobněji a rovněž specifičtěji jsou určité podmínky zadávacího řízení nastaveny, tím

podrobněji a specifičtěji musí být (v případě pochybností) ze strany zadavatele obhájeny.

167. Úřad v rámci obecných východisek dále uvádí, že se zásadou přiměřenosti je úzce spjata

zásada zákazu diskriminace, neboť stanoví-li zadavatel nepřiměřeně technické podmínky

předmětu veřejné zakázky, může tímto postupem omezit okruh dodavatelů potenciálně

schopných plnit takový předmět veřejné zakázky. Porušení zásady zákazu diskriminace tak

nelze vztahovat jen na diskriminaci zjevnou (přímou), kdy zadavatel otevřeně postupuje jinak

vůči jednotlivým dodavatelům, ale též na diskriminaci skrytou (nepřímou), ve vztahu k níž platí,

že ačkoli jsou zadávací podmínky nastaveny zdánlivě pro všechny dodavatele stejně, je ve

výsledku dosaženo toho, že okruh potenciálních dodavatelů je určitým nelegitimním

požadavkem omezen, a v důsledku tak dochází k poškozování hospodářské soutěže a

konkurenčního prostředí mezi dodavateli. Závěr o diskriminačním charakteru podmínek však

není možné aplikovat mechanicky, neboť nelze požadovat po zadavatelích, aby stanovili

takové podmínky, které by měly na všechny potencionální uchazeče stejné dopady a které by

mohli splnit všichni dodavatelé předmětu veřejné zakázky. Takovýto požadavek by ostatně

nebyl ani reálně možný a byl by v rozporu se smyslem a účelem zákona, kterým je zajistit právě

46

Č.j.: ÚOHS-46677/2025/500

to, aby nabídku podali pouze uchazeči, kteří jsou schopni předmět plnění řádně a

v požadované specifikaci zrealizovat. V tomto ohledu nelze o takové selekci dodavatelů

hovořit jako o skryté diskriminaci.

168. V zadávacím řízení lze přitom ve své podstatě považovat každou zadávací podmínku za do

určité míry limitující a svým charakterem omezující. Zadávací podmínky tedy mohou ve svém

důsledku za konkrétních okolností vytvářet mezi dodavateli jistou nerovnováhu, tedy mohou

do určité míry „prolamovat“ základní zásady zadávacího řízení, avšak pouze za předpokladu,

že pro to existují objektivní důvody, na základě nichž, se pak ve výsledku o porušení zásad ve

smyslu § 6 zákona nejedná. Jinými slovy řečeno, stanovené zadávací podmínky sice mohou

pro určité dodavatele skýtat výhodu či naopak omezení, avšak nesmí tomu tak být

bezdůvodně, tj. tato výhoda či omezení musí být odůvodněné, resp. musí vycházet

z konkrétních logických úvah a potřeb zadavatele a musí pro ně existovat objektivní příčiny.

Pokud tomu tak je, nelze hovořit o porušení zákona při stanovení zadávacích podmínek

zadavatelem.

169. Pro úplnost Úřad dodává, že technické podmínky, jakožto požadavky na vlastnosti předmětu

plnění veřejné zakázky, představují významnou část zadávacích podmínek, kdy jejich

prostřednictvím jsou vymezeny parametry, jež zadavatel považuje za důležité

a prostřednictvím nichž definuje výslednou podobu poptávaného plnění. Způsob jejich

stanovení obecně definuje předně § 89 zákona, kdy se může jednat mj. o parametry vyjadřující

požadavky na výkon nebo funkci, či o popis účelu nebo potřeb, které mají být naplněny. Je to

pak zadavatel, kdo stanovuje zadávací podmínky vč. podmínek technických dle svého uvážení,

neboť je to právě on, kdo nejlépe zná své potřeby, jimž tyto podmínky uzpůsobuje. V obecnosti

jej proto nelze (ani v zájmu otevření soutěže každému dodavateli) za každou cenu nutit

akceptovat i podmínky, které jsou pro něj nevyhovující či by mu nezaručovaly plnění naplňující

jeho potřeby, pokud je schopen svou volbu uspokojivě odůvodnit a pokud jím stanovené

požadavky nejsou excesem, tedy pokud jsou dodržena výše uvedená východiska. Zadavatel ale

musí při stanovení požadavků na předmět plnění veřejné zakázky, v daném případě

technických podmínek, náležitě zohlednit, zda nejsou na dodavatele v souvislosti s možnou

účasti v zadávacím řízení kladeny nadbytečné požadavky, které pak následně ve svém

důsledku omezují širokou soutěž dodavatelů. V tomto kontextu lze poukázat i na rozsudek

Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 101/2021-52 ze dne 15. 12. 2022, dle něhož zákon

připouští stanovení podmínek, které vyřadí téměř všechny dodavatele, pokud je takový postup

odůvodněn legitimními potřebami, které zadavatel prostřednictvím zakázky naplňuje, a pokud

jsou dané požadavky přiměřené. Zákon tedy zadavateli (v případě dodržení výše uvedených

zásad a pravidel) nezakazuje, aby v rámci jím poptávaného plnění určil kupř. konkrétní

technické podmínky, jež vyhodnotil pro naplnění účelu, pro nějž příslušné plnění poptává, jako

požadavky podstatné. Existuje-li proto například na trhu plnění, jenž s ohledem na svá

specifika přináší pro zadavatele podstatné výhody oproti jinému plnění a tyto výhody

zadavatel shledává jako podstatné z hlediska naplnění své potřeby, lze v takovém případě

požadovat i konkrétní způsob řešení. Zákon tak zadavateli nezakazuje požadovat konkrétní

specifické či např. i inovativní řešení, pokud pro daný postup existují objektivní důvody na

straně zadavatele a pokud je zadavatel schopen tyto své důvody v případě potřeby adekvátně

obhájit. Obecně také platí, že poptávat plnění, jež je schopen nabídnout pouze jediný

dodavatel, nemusí nutně znamenat nezákonný postup zadavatele, pokud si zadavatel své

požadavky v rámci vznesených pochybností o takovém stanovení zadávacích podmínek

47

Č.j.: ÚOHS-46677/2025/500

důkladně odůvodní. V této souvislosti lze obecně poukázat i na závěry rozhodovací praxe12 na

něž poukázal např. ve svém rozhodnutí i předseda Úřadu a podle nichž platí, že specifičnost

podmínek vedoucích k zásadnímu omezení hospodářské soutěže klade vyšší nároky na jejich

odůvodnění a v souvislosti s tím i na významnost důvodů pro jejich stanovení zadavatelem.

K otázce zákonnosti přezkoumávaného požadavku

170. Úřad připomíná, že v šetřeném případě zadavatel v zadávací dokumentaci veřejné zakázky

uvedl technické podmínky vymezující předmět plnění veřejné zakázky v rámci Projektu, resp.

v rámci Soupisu prací, ve kterém jsou prvky, materiály a výrobky předmětu plnění

specifikovány obecně pomocí technických parametrů, kdy jeho součástí je mj. i požadavek na

předmět plnění v podobě specifikace potrubí z tvárné litiny s vnitřní povrchovou ochranou

vytvořenou prostřednictvím „odstředivě nanášené vrstvy cementové malty v souladu s ČSN EN

545 z vysokopecního síranovzdorného cementu dle ČSN EN 197-1 s ES certifikátem označení

shody CE nebo vnitřní povrchovou ochranu vrstvou polyuretanu dle ČSN EN 15 655“, a to

konkrétně pod položkou č. 52 Soupisu prací (výše označen jako „přezkoumávaný požadavek“),

přičemž zadavatel požaduje, aby dodavatelé při zpracování nabídky a při oceňování

jednotlivých výrobků vycházeli z konkrétních výrobků, které vyhovují zde uvedeným

technickým parametrům. Zadavatel současně již v žádosti o účast, a to v rámci Požadavků

zadavatele na prokázání technické kvalifikace podle § 79 odst. 2 písm. k) a písm. l) zákona,

požadoval předložení popisu výrobků, fotografií a prohlášení o shodě pro výrobky určené

k dodání (minimálně pro trubky uvedené pod položkou č. 52 Soupisu prací, kterých se

přezkoumávaný požadavek týká).

171. Navrhovatelé brojí proti přezkoumávanému požadavku, který byl zadavatelem stanovený

v zadávacích podmínkách veřejné zakázky, který považují za nezákonný vzhledem k tomu, že

pro plnění předmětu veřejné zakázky lze dle jejich názoru namísto potrubí specifikovaného

zadavatelem (tj. s ochranou z vysokopecního síranovzdorného cementu nebo z polyuretanu)

použít potrubí s vnitřní povrchovou ochranou z vysokopecního cementu, který není

klasifikován jako síranovzdorný, resp. že zadavatelem požadovaná vnitřní ochrana potrubí

v rámci přezkoumávaného požadavku neodpovídá podmínkám a účelu, kterému má daný

vodovod sloužit. Navrhovatelé jsou toho názoru, že pro takto „přísně“ nastavený požadavek

zadavatel neuvedl dostatečné odůvodnění, pročež je daný požadavek nutno považovat za

rozporný se základními zásadami zadávaní veřejných zakázek (zejm. zásadou přiměřenosti a

zákazu diskriminace) a s § 36 odst. 1 zákona, tj. za bezdůvodně vytvářející konkurenční výhodu

nebo omezující hospodářskou soutěž, když potrubí s takto specifickou vnitřní povrchovou

ochranou je dle jejich názoru vyráběno pouze jediným výrobcem na trhu.

172. Zadavatel v této souvislosti namítá, že nižší úroveň vnitřní povrchové úpravy potrubí, než je

stanovena v rámci přezkoumávaného požadavku, není dostačující (rovnocenná nyní

požadované ochraně) a neodpovídá jeho potřebám, kdy daný požadavek odůvodňuje

prizmatem nejvyšší odolnosti požadovaných vnitřních povrchových úprav potrubí, tudíž

nejdelší životností a nejnižší náchylností k poruchám, kdy zmiňuje mj. předchozí negativní

zkušenosti s neodolným materiálem a snahu předejít případným negativním následkům

do budoucna, resp. snížit i finanční nákladnost provozu předmětného přivaděče. Zadavatel je

rovněž toho názoru, že se jedná o „jednoduchou“ zadávací podmínku, která má dle jeho

12

Viz kupř. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 31 Af 44/2020-88 ze dne 3. 11. 2021.

48

Č.j.: ÚOHS-46677/2025/500

názoru pouze marginální dopad na hospodářskou soutěž (kdy dle jeho vědomí existuje vícero

výrobců daného potrubí), tudíž s ohledem na míru omezení považuje jeho odůvodnění za zcela

dostačující.

173. V souvislosti s uvedeným přezkoumávaným požadavkem Úřad v návaznosti skutečnosti

uváděné navrhovateli v rámci tohoto správního řízení pečlivě zvažoval, zda je takto vymezená

technická podmínka ve vztahu k předmětu plnění veřejné zakázky souladná se zákonem, kdy

předmětem posouzení Úřadu v šetřeném případě je, zda zadavatel vymezil předmětnou

zadávací podmínku, tj. požadavek na specifickou vnitřní povrchovou úpravu trub, v takové

podobě, aby tato určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo nezaručovala

konkurenční výhodu nebo nevytvářela bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.

K argumentu míry omezení hospodářské soutěže

174. Úřad se nejdříve zabýval otázkou, zda formulace přezkoumávaného požadavku v rámci

zadávacích podmínek mohla vést k omezení hospodářské soutěže. Nadto, jelikož intenzita

omezení hospodářské soutěže určuje nároky na odůvodnění přezkoumávaného požadavku

zadavatele, jak již Úřad uvedl v obecných východiscích tohoto rozhodnutí, zabýval se Úřad

otázkou plurality výrobců potrubí z tvárné litiny s DN 1400 se zadavatelem požadovaným

typem vnitřní ochrany, která je mezi účastníky tohoto správního řízení spornou, jakož

i dopadem případné situace, pokud by na trhu existoval pouze jediný výrobce, který potrubí

se zadavatelem požadovaným typem vnitřní ochrany vyrábí, a to výrobce Saint Gobain PAM,

nebo pokud by bylo takových výrobců víc.

175. Zadavatel poptává v rámci veřejné zakázky plnění zahrnující potrubí se specifickou vnitřní

povrchovou úpravou. Navrhovatelé prezentují názor, že existuje pouze jediný výrobce daného

potrubí, a to společnost Saint Gobain PAM. Podle zadavatele je názor navrhovatelů chybný,

jelikož vedle zmiňovaného výrobce Saint Gobain PAM existují i další výrobci, kteří vyrábí

potrubí z tvárné litiny s DN 1400 se zadavatelem požadovaným typem vnitřní ochrany (za

použití síranovzdorného cementu), jako je „společnost Jindal Saw Ltd., která má zastoupení

mj. v České republice prostřednictvím entity EuroArmatúry s.r.o., organizační složka, se sídlem

Nad Jezerem 581, 252 50 Vestec“. Na podporu svých tvrzení zadavatel k vyjádření k návrhům

připojil dokumenty, dle jeho názoru prokazující fakt, že výše zmíněný subjekt vyrábí potrubí,

které splní uvedenou technickou podmínku, resp. přezkoumávaný požadavek, konkrétně

certifikát Jindal Saw, prohlášení o shodě výrobků Jindal Saw a prohlášení o shodě

EuroArmatúry s.r.o.

176. Navrhovatel č. 1 k certifikátu Jindal Saw dodává, že zde chybí zmiňovaný závěrečný protokol,

který by měl být nedílnou součástí zadavatelem předloženého certifikátu, a bez něhož nelze

splnění přezkoumávaného požadavku výrobky společnosti Jindal Saw potvrdit. I k dalším

zadavatelem doloženým dokumentům, konkrétně prohlášení o shodě výrobků Jindal Saw a

prohlášení o shodě EuroArmatúry s.r.o., navrhovatel č. 1 uvedl, že z těchto nelze vyvodit

závěry o splnění přezkoumávaného požadavku výrobky uvedených výrobců, kdy navíc

informace obsažené v dotčených dokumentem jsou si navzájem rozpornými.

177. Navrhovatel č. 2 k zadavatelem předloženými dokumentům uvedl, že dle informací

obsažených v katalogu společnosti Jindal Saw tento výrobce používá následující druhy

cementu: „portlandský cement CEM I (OPC – Ordinary Portland Cement), vysokopecní cement

CEM III/A (BFSC - Blast Furnace Slag Cement), portlandský síranovzdorný cement CEM I – SR

49

Č.j.: ÚOHS-46677/2025/500

(SRC - Sulphate Resistant Cement) a hlinitanový cement CEM IV (HAC – High Alumina Cement)“,

z čehož tak dle navrhovatele č. 2 vyplývá, že síranovzdorný typ cementu, který by splnil

zadavatelem stanovený přezkoumávaný požadavek, společnost Jindal Saw nevyrábí ani

nepoužívá. Stejně jako navrhovatel č. 1 i navrhovatel č. 2 k certifikátu Jindal Saw uvádí,

že k tomuto nebyla zadavatelem poskytnuta aktuální platná zpráva o provedeném dohledu

ani závěrečný protokol ze dne 9. 12. 2019, což jej tak v dané formě činí neplatným a splnění

přezkoumávaného požadavku tak výrobky společnosti Jindal Saw dle uvedeného certifikátu

nesplňují. Dále navrhovatel č. 2 naráží na skutečnost, že v zadavatelem předložených

dokumentech týkajících se shody výrobků společnosti Jindal Saw s přezkoumávaným

požadavkem jsou uvedeny rozdílné normy ČSN, což působí rozporuplně, dále že „není

poskytnuto posouzení o zdravotní nezávadnosti, není tedy zřejmé, zda vůbec mohou být

použity pro kontakt s pitnou vodou, zároveň není doloženo, zda byly tyto výrobky vůbec

testovány a v případě že ano, zda byl odběr a příprava vzorků provedena v souladu

s vyhláškou“, k cementaci Jindal Saw „nejsou poskytnuty technické listy, není zařazena do

kategorie cementů dle EN 197-1, dále není poskytnuto prohlášení nezávislé laboratoře, že pro

výrobu cementomaltového mixu užívá pitnou vodu v souladu s 98/83/ES“. K výrobkům

společnosti Frischhut GmbH & Co. KG není dle navrhovatele č. 2 doložen „platný certifikát

prokazující splnění požadavků ČSN EN 545“, kdy podle informací navrhovatele č. 2 není

společnost EuroArmatúry s.r.o. držitelem tohoto certifikátu. V poslední řadě navrhovatel č. 2

k uvedené problematice uvádí následující: „prohlášení o použití síranovzdorného cementu

není provedeno nezávislou a akreditovanou zkušebnou, ale zástupcem společnosti

EuroArmatúry s.r.o., která, jak vyplývá z výše uvedeného, nepostupuje zcela transparentně a

řádně dle platných zákonů a vyhlášek; navíc v zaslaném prohlášení není odkazováno na

příslušnou normu ČSN EN 197-1 a zároveň není zjevné, jaký typ cementu dle ČSN EN 197-1 by

měl být v potrubí Jindal Saw Ltd. užíván.“

178. Úřad v dané věci uvádí a současně shrnuje, že obě strany sporu, který je veden v rámci tohoto

správního řízení, předložily svou argumentaci, týkající se otázky, zda se na dotčeném trhu

nachází pouze jediný výrobce, který vyrábí potrubí s vnitřní výstelkou ze síranovzdorného

cementu, jak jej specifikuje přezkoumávaný požadavek, či je takovýchto vícero. Zadavatel

předložil dokumenty, kterými chtěl podložit své tvrzení o existenci dalších výrobců, mimo

společnost Saint Gobain PAM, tyto však byly ze strany navrhovatelů zpochybněny

a rozporovány jakožto neúplné, přičemž ani Úřad nebyl schopen jejich prostřednictvím bez

pochyb učinit závěr o tom, zda další zadavatelem tvrzený výrobce (Jindal Saw) předmětné

požadované potrubí vyrábí či nikoliv. K tvrzení navrhovatelů, že výrobky společnosti Jindal Saw

by nesplnily požadavek uvedený v zadávací dokumentaci na vnější povrchovou ochranu trub

vrstvou zinko-aluminiového povlaku s příměsí mědi, který by daný výrobce neměl poskytovat,

Úřad uvádí, že daný požadavek je dle zadávací dokumentace stanoven pouze jako jedno

z možných provedení, jehož konečná podoba je vázaná na výsledky korozního průzkumu,

tj. ani v této souvislosti nelze vyloučit, že by výrobky společnosti Jindal Saw mohly splňovat

zadávací podmínky veřejné zakázky. Rovněž i tvrzení navrhovatelů o existenci dohody mezi

zadavatelem a společností Saint Gobain PAM o výhradním užívání jeho potrubí zadavatel

rozporuje, přičemž Úřadu z ničeho nevyplynulo, že by se mělo zakládat na pravdě. Skutečnost,

že ve všech předchozích etapách výstavby daného přivaděče byly použity právě výrobky této

společnosti neprokazuje ujednání mezi zadavatelem a výrobcem o výlučném používání daných

50

Č.j.: ÚOHS-46677/2025/500

trub, přičemž ani z odkazu na navrhovatelem uvedené webové stránky společnosti Saint

Gobain PAM není žádná dohoda o výhradním zastoupení patrná.

179. Přestože Úřad v šetřeném případě nepotvrdil ani nevyvrátil tvrzení zadavatele o pluralitě

výrobců potrubí požadovaného zadavatelem, nelze odhlédnout od skutečnosti, že v rámci

prvního kola užšího řízení podalo žádost o účast celkem 7 dodavatelů, z nichž všichni v rámci

přezkoumávaného požadavku nabízeli produkt právě od výrobce Saint Gobain PAM, což by

mohlo svědčit o tom, že skutečně neexistuje pluralita na straně výrobců daného potrubí,

existuje však zřejmá pluralita na straně dodavatelů, kteří jsou schopni od daného jednoho

výrobce předmětné plnění pro veřejnou zakázku pořídit. Úřad se však ztotožňuje s názorem

navrhovatelů, že se ale nejedná o pluralitu skutečnou, jelikož jejich omezení spočívá v nutnosti

poptávat dané plnění pouze u jednoho konkrétního výrobce. Zadavateli lze přitom dát za

pravdu, že navrhovatelé netvrdí, že by byl daný trh nějakým způsobem parcelován, či že by

bylo některým dodavatelům reálně znemožněno nakoupit dané potrubí u společnosti Saint

Gobain PAM. Je tedy zřejmé, že na trhu působí i dodavatelé (minimálně jde o navrhovatele),

kteří z obchodních důvodů nemají zájem prodávat produkty společnosti Saint Gobain PAM,

neboť mohou mít jinde sjednané výhodnější cenové či dodací podmínky nebo jen obchodují

s produkty konkurenčních značek. V tomto smyslu pak nemůže být podstatné to, zda (jak tvrdí

zadavatel) jsou navrhovatelé schopni podat nabídku, resp. v možnosti nakoupit dané potrubí

od společnosti Saint Gobain PAM nejsou omezeni, ani to, zda je v daném případě až

7 dodavatelů, kteří jsou schopni nabídnout plnění od společnosti Saint Gobain PAM. Podstatné

dle názoru Úřadu je to, že na dodavatele působící na relevantním trhu může negativně

dopadat zacílení na danou technologii vnitřní povrchové úpravy potrubí. K omezení soutěže

skutečně může docházet v tom ohledu, že dodavatelé nemusí mít zcela otevřenou možnost

výběru, od koho daný produkt nakoupí, přičemž každý dodavatel může mít nastavenou jinou

obchodní strategií či sjednanou jinou ekonomickou politiku s daným výrobcem. Je zřejmé, že

každý dodavatel může mít přístup k různým výrobkům za různých podmínek. Přestože tak

mohou být schopni potrubí např. od společnosti Saint Gobain PAM nakoupit, může být

ovlivněn např. způsob jejich cenotvorby, nebo jiná skutečnost, která by se pak zřejmě promítla

i do jejich nabídky. Nelze pak přehlížet, že v šetřené veřejné zakázce cena potrubí představuje

výrazný faktor (nejde o marginální položku v kontextu všech nákladů). V daném případě tedy

lze shledat jednoznačný dopad a omezení soutěže na úrovni poddodavatelů, resp. na trh

distributorů výrobků nezbytných pro realizaci veřejné zakázky.

180. Dle Úřadu se tedy v předmětném případě jedná o situaci, kdy šetřená technická podmínka má

potenciál omezovat, resp. i omezuje hospodářskou soutěž, neboť zadavatel zvolil řešení, které

je zřejmě na trhu dostupné pro určité spektrum dodavatelů, nicméně tito jsou omezeni

v možnosti nákupu pouze od omezeného okruhu výrobců, resp. nemají možnost volby jimi

preferovaného výrobce, jehož výrobky by byly rovněž způsobilé naplnit potřeby zadavatele.

181. Pokud tedy existuje odlišné řešení, resp. plnění, které by (jak tvrdí navrhovatelé) bylo rovněž

schopno vyhovět potřebám zadavatele, a aby přitom bylo možné takové výše popsané

omezení hospodářské soutěže ospravedlnit, aby v takto nastavených zadávacích podmínkách

nebylo možno spatřovat bezdůvodnou konkurenční výhodu pro určité dodavatele, popř.

bezdůvodnou překážku hospodářské soutěže v rozporu s § 36 odst. 1 zákona, ani porušení

zásady zákazu diskriminace ve smyslu § 6 odst. 2 zákona, musí být zadavatelem uvedený

požadavek na specifickou vnitřní povrchovou úpravu potrubí adekvátně odůvodněn

51

Č.j.: ÚOHS-46677/2025/500

(zadavatel musí uvést z jakého důvodu je pro jeho objektivní potřeby přijatelné pouze to

konkrétní z daných možností řešení).

182. Nadto nelze souhlasit se zadavatelem, že se jedná o omezení pouze marginálního charakteru,

a tudíž jím prezentované odůvodnění je zcela dostačující. Platí sice, že nároky na odůvodnění

korelují s mírou omezení hospodářské soutěže, tj. čím je zásah do hospodářské soutěže

významnější, tím podrobněji a průkazněji musí zadavatel svůj požadavek odůvodnit

a naopak.13 Jak již Úřad uvedl výše, v šetřeném případě se nejedná o omezení v podobě

nemožnosti samotných dodavatelů pořídit od výrobce specifikované potrubí, ale v podobě

omezení v důsledku volby daného výrobku/technologie vnitřní povrchové úpravy, tj. na úrovni

samotných výrobců potrubí, ke kterým mohou mít jednotliví dodavatelé různý přístup, resp.

nastavenou odlišnou obchodní politiku. Přezkoumávaný požadavek přitom nelze

bagatelizovat ani vzhledem k tomu, že se týká dodávky samotného potrubí, které tvoří

významnou část předmětu plnění veřejné zakázky, tj. ani v této souvislosti nelze snižovat

nároky na jeho odůvodnění.

183. Úřad uzavírá, že v daném případě zadavatel musí být schopen v návaznosti na zpochybnění

přezkoumávaného požadavku navrhovateli zavčasu předložit odpovídající, resp. dostatečně

podrobnou a příp. i důkazy podpořenou argumentaci ohledně rozdílů možných, v úvahu

připadajících, způsobů řešení a z jakého důvodu je pro jeho objektivní potřeby přijatelné pouze

jedno z daných řešení.

184. Vzhledem k výše uvedenému, tj. za účelem posouzení, zda se stanovením uvedené zadávací

podmínky, přezkoumávaného požadavku na potrubí s vnitřní povrchovou ochranou

z vysokopecního síranovzdorného cementu nebo vnitřní povrchovou ochranu vrstvou

polyuretanu, zadavatel nedopustil porušení zákona, se Úřad zabýval otázkou, zda tato

zadávací podmínka nebyla stanovena bezdůvodně, jinými slovy řečeno, zda stanovením této

zadávací podmínky zadavatel bezdůvodně neomezil hospodářskou soutěž zvýhodněním, resp.

znevýhodněním některých potencionálních dodavatelů.

185. Úřad tedy posuzoval, zda zadavatel prokázal, že přezkoumávaný požadavek je z pohledu

zajištění jeho potřeb tak, jak je on sám definoval, odůvodněný, tj. zda prokázal, že by adekvátní

funkci (uspokojení jeho potřeb) nebylo možné zajistit potrubím, které je opatřeno jiným

druhem vnitřní povrchové ochrany, a to nikoliv z vysokopecního síranovzdorného cementu

nebo polyuretanu (s označením kategorie CEM III/B nebo CEM III/C), ale např. jen

z vysokopecního cementu (CEM III/A). Pro úplnost Úřad uvádí, že předmětem posouzení není,

zda by konkrétní řešení navrhovatelů vyhovělo zadávacím podmínkám, ale posouzení otázky,

zda zadavatel prokázal, že k uspokojení jeho potřeb vede pouze jím uvedené řešení (a nikoliv

další v úvahu připadající technické řešení ochrany v podobě užití vysokopecního cementu

kategorie CEM III/A).

186. V dalším Úřad tedy podrobně rozebere jednotlivé důvody, kterými zadavatel svůj požadavek,

aby potrubí disponovalo vnitřní povrchovou ochranou z vysokopecního síranovzdorného

cementu nebo polyuretanu, odůvodňuje, a to ve spojení se závěry obsaženými v odborných

vyjádřeních, stanoviscích a dalšími podklady, které Úřad v průběhu správního řízení obdržel.

13

Srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2022, č. j. 6 As 295/2020-143, bod 40

52

Č.j.: ÚOHS-46677/2025/500

K odůvodnění přezkoumávaného požadavku zadavatelem

187. Zadavatel přezkoumávaný požadavek mj. odůvodňuje prostřednictvím jeho obav z možnosti

opakujících se havárií na předmětném přivaděči, které se děly v minulosti a měly za následek

mj. i odstávky pitné vody. Zadavatel, co se týče životnosti a odolnosti předmětného potrubí,

uvedl, že prostřednictvím přezkoumávaného požadavku sleduje zajištění největší míry

odolnosti potrubí, tak aby do budoucna předešel možným haváriím způsobených

nejrůznějšími přírodními katastrofami, válečnými konflikty či jinými ohrožujícími situacemi,

jako je např. zhoršení složení vody proudící předmětným přivaděčem. Zadavatel v té

souvislosti proklamuje, že délka životnosti litinového potrubí je 100 až 150 let, přičemž při

takto dlouhém časovém úseku nelze počítat pouze se standardními poškozeními, ale je nutné

brát v potaz i již zmiňované výjimečné situace. Zároveň zadavatel argumentuje i potenciálním

snížením provozních nákladů, v případě, kdy přivaděč s nejvyšší možnou vnitřní ochranou

bude méně náchylný k poruchám a závadám.

188. Jako jednu z možných příčin vzniku poškození předmětného potrubí, kterému chce zadavatel

stanovením přezkoumávaného požadavku předcházet, považuje možné agresivní prostředí

vody proudící přivaděčem. např. v důsledku možného výskytu havárií na přivaděči, kdy lze

předpokládat, že tudy bude proudit voda, jejíž složení bude obsahovat vyšší množství síranů

a jiných chemických látek, které by v reakci s materiálem vnitřního vyložení trub mohly

negativně ovlivnit odolnost a tím pádem i životnost přivaděče.

189. Navrhovatelé argumentují tím, že dle normy ČSN EN 197-1 všech 27 uvedených cementů,

včetně vysokopecního cementu kategorie CEM III/A, splňuje podmínky pro použití při styku

s pitnou vodou (kdy dle vyhlášky č. 428/2001 Sb. je hygienický limit síranů v pitné vodě 250

mg/l). Dále navrhovatelé uvádí, že použití vnitřní výstelky trub z vysokopecního

síranovzdorného cementu by dávalo smysl, pokud by hodnoty obsahu síranů ve vodě ve

vodovodním přivaděči přesahovaly či se alespoň blížily hodnotě 3000 mg/l, neboť do této

hodnoty mají všechny vysokopecní cementy stejnou odolnost proti síranům. Formální zařazení

pod jednotlivé kategorie vysokopecních cementů (CEM III/A, CEM III/B či CEM III/C) nemá na

odolnost či životnost předmětného přivaděče vliv, jelikož všechny zmíněné druhy

vysokopecních cementů jsou shodně odolné a použitelné pro vedení pitné vody. Tento

požadavek by dle navrhovatele č. 2 měl smysl v případě, kdy by předmětným přivaděčem

proudila voda s vysokým obsahem síranů, což pitná voda s mezní hodnotou 250 mg síranů/l

není. V té souvislosti navrhovatelé poukazují na vysvětlení zadávací dokumentace č. 3, kde

zadavatel jasně a srozumitelně vymezil, že předmětný přivaděč slouží pouze k přepravě pitné,

nikoliv surové či odpadní vody.

190. Zadavatel dále ve vyjádření k návrhům uvádí, že předmětnou normou není nikterak vázán, kdy

dle jeho názoru nemají jednotlivé kategorie cementů totožnou odolnost vůči síranům,

nicméně může si stanovit i přísnější požadavky, pokud je schopný tyto odůvodnit. Zadavatel

pak (v rámci vyjádření k podkladům ze dne 11. 7. 2025 a vyjádření ze dne 25. 7. 2025) rozvíjí

svou argumentaci týkající se rizika změny složení přepravované vody a jejích dopadů na vnitřní

výstelku přivaděče, když uvádí, že nejen válka a další přírodní katastrofy mohou způsobit

změnu ve složení přepravované vody, ale rovněž i pochybení lidského faktoru či sabotáž na

úpravně vody, potažmo i změna, přesun úpravy vody z těsné blízkosti vodního zdroje do

vzdálenější oblasti, kdy obě tyto varianty by dle zadavatele způsobily, že složení přepravované

vody by se změnilo, resp. by se z pitné vody mohla stát voda s vysokým obsahem síranů, pro

53

Č.j.: ÚOHS-46677/2025/500

jejíž vedení je potřeba zadavatelem požadované vnitřní ochrany prostřednictvím vnitřního

vyložení síranovzdorným cementem.

191. Pokud jde o argumentaci zadavatele, že požadováním odolnějšího materiálu si zajistí delší

životnost potrubí, navrhovatelé v dané věci konstatovali, že argumentace zadavatele

spočívající ve vyzdvihování odolnosti požadovaného materiálu vnitřní ochrany potrubí je

pouze nepodložené, neověřitelné a neobjektivní tvrzení, kdy zadavatel nepředložil např.

srovnání konkrétních výrobků a jejich životnosti či rozborem vody. Podle navrhovatelů je

snaha zadavatele předejít negativním následkům katastrof pouze hypotetickou tezí (kdy

v minulosti sice došlo k haváriím na sklolaminátovém potrubí, ale to mělo nižší deklarovanou

životnost a zadavatel ani neuváděl co bylo jejich příčinou a zda došlo ke změně kvality

přepravované vody).

192. Dále navrhovatel č. 1 uvádí, že i kdyby byla argumentace zadavatele ohledně potenciálních

katastrof a jejich dopadů na odolnost a životnost přivaděče brána v potaz jako relevantní,

dávalo by smysl, aby zadavatel požadoval rovněž, a hlavně, co nejvyšší vnější ochranu

předmětného potrubí, u které však zadavatel dle zadávací dokumentace speciální ochranu

nepožaduje.

193. Úřad výše uvedené zdůvodnění zadavatele shrnuje v tom ohledu, že zadavatel v šetřeném

případě v zásadě rozlišuje dvě situace. Jednak je to běžný provoz přivaděče, kdy bude tímto

potrubím proudit voda pitná (jak bylo zadavatelem potvrzeno v rámci vysvětlení ZD č. 3)

a situace krizové, v jejichž důsledku je podle zadavatele v příštích 100 až 150 letech možné

zhoršení kvality přepravované vody, přičemž zadavatel uvádí několik krizových scénářů, které

jsou dle jeho názoru v budoucnu reálné, kdy zvýšenými nároky na vnitřní povrchovou ochranu

potrubí cílí na eliminaci případného chemického/korozivního zatížení vnitřní povrchové

úpravy potrubí.

194. Úřad do jisté míry rozumí, že zadavatel zastává premisu, že nejodolnější možný materiál

potrubí rovná se nejdelší životnost potrubí, a tudíž pozdější nutnost obnovy a nižší riziko oprav,

tj. ve své podstatě vyšší spolehlivost, kdy v obecné rovině by bylo možno o takové provázanosti

uvažovat, nicméně za specifických okolností šetřeného případu a po zvážení zjištěných

skutečností se Úřad s názorem zadavatele nemůže ztotožnit. Dle názoru Úřadu je daná

premisa ničím nepodložená a nachází se pouze v hypotetické rovině, tj. nezakládá se na

žádných exaktních podkladech či nevychází z žádných reálných zkušeností, které by rovnici

mezi požadovaným materiálem vnitřní ochrany trub a odolností/životností přivaděče

potvrzovali. Historická zkušenost zadavatele s haváriemi na dosavadním přivaděči není

v daném případě relevantní, jelikož se jedná o zcela odlišný materiál samotného potrubí

(sklolaminátové potrubí vs. litinové) a i jeho vnitřní povrchové ochrany. Zadavatelem uváděné

negativní devastující následky takových minulých havárií přitom nelze považovat za relevantní,

kdy zadavatel ani nebyl schopen uvést důvody takových havárií, tj. příčinnou souvislost mezi

použitým materiálem a vznikem havárie nebo odůvodnit obavu, proč by se měli havárie

opakovat v případě použití zcela odlišného (zřejmě nesrovnatelného) materiálu potrubí, než

se kterým má uvedené negativní zkušenosti. Vzhledem k absenci exaktních dat, či uvedení

bližšího srovnání materiálů ze strany zadavatele ani Úřad nemá možnost uvedený argument

zadavatele nijak ověřit, pročež jej nelze jako dostatečné odůvodnění přezkoumávaného

požadavku přijmout.

54

Č.j.: ÚOHS-46677/2025/500

195. Dále se Úřad vyjadřuje k argumentaci zadavatele ve vztahu k „nestandardním provozním

stavům“ přivaděče, tj. k odůvodnění přezkoumávaného požadavku v tom smyslu, že

požadovaná vnitřní povrchová ochrana potrubí je podle zadavatele nezbytná z důvodu rizika

situací, v důsledku kterých by mohlo dojít ke zhoršení kvality přepravované vody. V dané

souvislosti Úřad uvádí, že zadavatel předkládá argumentaci založenou na domněnkách

o potenciálních hrozbách, které by mohly, ale zároveň nemusely způsobit zhoršení kvality

přepravované vody, tj. reálný vliv těchto hypotetických situací na přepravovanou vody není

možné s dostatečnou jistotou předvídat. Nelze s jistotou potvrdit, zda zadavatelem

předpokládané krizové scénáře nastanou či nikoliv, a i v případě, že by k nim došlo, ať již by se

jednalo o válečný konflikt, či přírodní katastrofu, nelze s jistotou predikovat, jak a jestli vůbec

by tyto situace ovlivnily složení přepravované vody natolik, že by se z pitné stala surová či

odpadní voda, či že by se hodnoty obsažené v pitné vodě dostaly na takovou úroveň, že by se

naplnily úvahy zadavatele o nedostatečné odolnosti potrubí s vnitřní povrchovou ochranou

s cementem CEM III/A, resp. nižší odolností než je ochrana v rámci přezkoumávaného

požadavku. Rovněž pochybení lidského faktoru či sabotáž na úpravně vody v měřítku, které by

mohlo ovlivnit složení přepravované vody natolik, aby nebyl zachován hygienický limit, lze

považovat opět jen jako obavu zadavatele, která se ale nezakládá na reálné zkušenosti ani

sama o sobě či její důsledky nejsou objektivně odůvodněny. I v případě, že by k takovému

pochybení na úpravně vody došlo, nelze si aktuálně představit, že by takto vzniklá krizová

situace trvala po delší časový úsek, jelikož by v rámci krizových opatření muselo dojít

k uzavření přivaděče, vyčerpání takto kontaminované pitné vody a kontrole přivaděče před

jeho zásobením vodou novou. Stejně tak přesun úpravny vody ze stávající těsné blízkosti

vodního zdroje blíže ke koncovým uživatelům se aktuálně jeví jako situace čistě hypotetická,

jelikož neexistují žádné veřejně dostupné informace o tom, že by zadavatel takový krok

plánoval v budoucnu, a ani zadavatel sám toto tvrzení nepodložil žádnými plány spojenými

s přesunem úpravny vody či jinými podklady prokazujícími existenci takového záměru. I přes

danou argumentaci zadavatele předestřenou za účelem zdůvodnění přezkoumávaného

požadavku Úřad neshledává, že by se jednalo o omezení hospodářské soutěže souladné se

zákonem, jelikož se zadavatel sice snažil možným výskytem rizikových stavů přezkoumávaný

požadavek odůvodnit, a to s přihlédnutím ke svým potřebám, nicméně ty se Úřadu s ohledem

na míru a detailnost zadavatelem poskytnutého zdůvodnění, nejeví jako dostatečně reálné.

196. Úřad v této souvislosti akcentuje, že i v případě, že by přijal výše uvedenou argumentaci

zadavatele možným výskytem krizových stavů, zadavatel nepodává dostatečně exaktní

a ověřitelné odůvodnění ani ve vztahu k tomu, jaká je podle něj přidaná hodnota poptávané

ochrany potrubí v případě běžných provozních podmínek ani v případě krizových stavů. Úřad

přitom nerozporuje tvrzení zadavatele, že se v rámci přezkoumávaného požadavku může

jednat o nejodolnější materiál vnitřní povrchové ochrany potrubí, resp. nerozporuje, že

odolnost vysokopecního cementu a vysokopecního síranovzdorného cementu (tj. CEM III/A

vs. CEM III/B nebo CEM III/C) není totožná, kdy již z povahy věci je zřejmé, že se jedná o různé

materiály s různými složkami mající různé vlastnosti, tj. nelze vyloučit, že vzhledem

k odlišnému složení daných cementů má i samotné potrubí odlišné vlastnosti. Otázkou však

je, zda se jedná o takové rozdíly, které by měly v šetřeném případě relevanci vzhledem

k samotnému předmětu plnění, resp. způsobu užití přivaděče, a zda objektivně odůvodňují

užití zadavatelem poptávaných materiálů pro vnitřní povrchovou ochranu, a to v případě

běžného provozu přivaděče nebo v případě zadavatelem uváděných krizových stavů.

55

Č.j.: ÚOHS-46677/2025/500

197. V souvislosti s otázkou, jaké jsou rozdíly mezi jednotlivými v úvahu připadajícími materiály,

provedl Úřad průzkum mezi odbornými ústavy a institucemi, kdy v dané věci se mj. na žádost

Úřadu ze dne 6. 5. 2025 vyjádřil ve svém odborném stanovisku i Kloknerův ústav. Kromě toho,

že je v daném stanovisku potvrzeno, že hodnoty odolnosti vůči síranům 3000 mg/l se týkají

pouze síranovzdorných cementů (včetně těch vysokopecních), Kloknerův ústav rovněž uvedl,

že určité rozdíly mezi odolností trub s vnitřním vyložením cementem kategorie CEM III/A

a CEM III/B, či CEM III/C nelze vyloučit a tudíž mohou nastat, avšak tyto rozdíly jsou dle názoru

Kloknerova ústavu nevýznamné, těžce měřitelné, a začaly by se projevovat až po velmi dlouhé

době (vyšší desítky let), přičemž mnohem větší vliv na odolnost vnitřního vyložení trub bude

mít dle dotčeného subjektu provedení tohoto vyložení, případně proces využívání těchto trub

(i např. havárie a odstávky) než zvolený druh cementu. Kloknerův ústav vyzdvihnul i hladinu

pH v přepravované vodě, ke které uvedl, že pokud by klesla pod hodnotu 5,5, došlo by

k vyluhování cementového pojiva a docházelo by k degradaci vyložení, kdy míra této

degradace by závisela na přesné hodnotě pH a délce trvání případné havárie a s tím spojeného

působení agresivního prostředí na vnitřní vyložení trub. Závěrem však Kloknerův ústav uvedl,

že z hlediska antikorozní ochrany a trvanlivosti v prostředí pitné vody je ochrana cementem

CEM III/A rovnocenná s vnitřní ochranou cementem CEM III/B a CEM III/C.

198. Z odborného stanoviska VUT, v návaznosti na které rovněž rozvinul svou dosavadní

argumentaci týkající se rozdílů mezi cementy kategorie CEM III/A a CEM III/B i zadavatel, Úřad

zjistil, že síranovzdorné cementy mají oproti vysokopecním nesíranovzdorným nižší pórovitost

a nižší propustnost pro vodu, což znamená, že jsou lepší vůči pronikání vody a iontů, mají vyšší

pozdní pevnost (po 90 dnech), vyšší chemickou stabilitu kvůli vyššímu obsahu strusky

a pomalejší hydrataci, resp. je u nich nižší riziko mikrotrhlin. Naopak nesíranovzdorné

cementy, kam patří i CEM III/A jsou méně vhodné v krizových podmínkách, mají vyšší obsah

Ca(OH)2, který se vylouhovává při působení kyselé vody, vyšší pórovitost a propustnost a jsou

náchylnější k poškození při teplotních výkyvech nebo chemickém šoku. Závěry odborného

stanoviska VUT uvádí, že „[n]a základě srovnání mechanických a fyzikálně-chemických

parametrů nelze považovat CEM III/A za rovnocenný s CEM III/B a CEM III/C z hlediska

odolnosti, bezpečnosti a životnosti v kontextu přivaděče pitné vody strategického významu.“

199. Přestože navrhovatel č. 1 vyjádřil názor, že zadavateli nic nebránilo v tom, aby odborné

stanovisko VUT předložil již v dřívějších fázích správního řízení14, Úřad odborné stanovisko

14

Navrhovatelé shodně uvádějí, že předložení odborného stanoviska VUT zadavatelem v rámci vyjádření se k podkladům

znamenalo porušení zásady koncentrace správního řízení zakotvené v § 251 odst. 5 zákona, přičemž zadavatel předložil

nové skutečnosti, které měl předložit již v zákonem stanovené lhůtě pro navrhování důkazů, a které zároveň nevedly ke

zpochybnění podkladů pro vydání rozhodnutí shromážděných Úřadem. Úřad je dle § 3 správního řádu povinen

postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a je na něm, jaké zákonné prostředky

k tomu zvolí.. Lze rovněž odkázat na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2020, č. j. 31 Af 44/2018-261: „Stejně

tak se soud ztotožňuje s argumentací žalovaného, že koncentrace řízení dle § 251 odst. 5 ZZVZ nemůže zbavovat

žalovaného jednak povinnosti zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (viz § 3 správního řádu), jednak s tím

souvisejícího oprávnění opatřovat podklady pro vydání rozhodnutí, kterému odpovídá také povinnost součinnosti

účastníků řízení (viz § 50 odst. 2 správního řádu). Smyslem stanovené lhůty je koncentrovat námitky a návrhy na

provedení dokazování ze strany účastníků řízení do rané fáze správního řízení. Koncentrace řízení tedy představuje

omezení procesních práv účastníků řízení nikoliv omezení pravomocí žalovaného.“ A „Opatřuje-li žalovaný v návrhovém

řízení podklady rozhodnutí i po koncentrační lhůtě, může být jistě důsledkem takového postupu to, že takto získané

podklady budou podporovat tvrzení některého z účastníků řízení. Takový důsledek ovšem nelze bez dalšího považovat za

porušení rovnosti účastníků řízení. Koncentrace řízení totiž nezbavuje účastníky řízení oprávnění vyjádřit se k takto

56

Č.j.: ÚOHS-46677/2025/500

VUT, stejně tak jako následně obdržená stanoviska od navrhovatelů, zahrnul mezi podklady

rozhodnutí a skutečnosti v nich uvedené vzal v potaz. Úřad k tomu konstatuje, že po obdržení

vyjádření, podkladů a důkazů, navržených účastníky správního řízení ve lhůtě podle § 251

odst. 5 zákona, oslovil za účelem naplnění zásady materiální pravdy, tj. za účelem zjistit

skutkový stav věci bez dalších pochybností, různé odborné instituce s otázkami, týkajícími se

šetřené věci. Předložení odborného stanoviska VUT až v rámci vyjádření zadavatele k

podkladům rozhodnutí, kterým měly být konfrontovány dosavadní zjištění Úřadu ale rovněž i

blíže osvětlen skutkový stav věci, považuje za učiněné v souladu s naplněním zásady materiální

pravdy, tj. směřující ke zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

200. Navrhovatelé rovněž namítají, že odborné stanovisko VUT je pouze jakýmsi obecným

pojednáním k šetřené problematice bez návaznosti na specifika předmětu veřejné zakázky,

a že bez uvedení odkazů, resp. zdrojů, z nichž jsou ve stanovisku uváděná data čerpána, či bez

reálných dat, provedených testů či zkoušek, jsou skutečnosti v něm neověřitelné. Dále

navrhovatel č. 2 uvádí, že odborné stanovisko VUT nikterak nereflektuje dostupná empirická

data o složení a kvalitě pitné vody na území ČR, ze kterých vyplývá, že obsah síranů v pitné

vodě se drží pod hygienickým limitem 250 mg/l, s výskytem vyšších koncentrací jen zcela

výjimečně.

201. K bližšímu osvětlení rozdílů mezi jednotlivými druhy cementové výstelky mělo pak

přispět předložení dalších vyjádření od třech odborných subjektů, orientujících se v šetřené

problematice, které na výzvu Úřadu předložil navrhovatel. Ze stanoviska subjektu Technická

univerzita Ostrava vyplývá, že cementy kategorie CEM III/A a CEM III/B lze považovat za

spolehlivou a ekvivalentní volbu pro styk s pitnou vodou, jelikož v dlouhodobém horizontu se

oba cementy chovají shodně, a jejich rozdíly se projeví převážně při procesu výroby, nikoliv

s odolností výstelky. Ze stanoviska subjektu Kloknerův ústav ze dne 29. 7. 2025 vyplývá,

že použitím cementu CEM III/A nedojde ke snížení kvality a životnosti vnitřního vyložení trub,

a že cementy kategorie CEM III/A a CEM III/B lze z hlediska trvanlivosti a síranovzdornosti

v podmínkách pitné vody považovat za rovnocenné. Výsledkem Shrnutí zkoušky síranové

odolnosti cementu ze dne 15. 5. 2024 je, že po uložení v roztoku síranu sodného nebyly

u cementů kategorie CEM II/B, CEM III/A a CEM III/B zjištěny žádné významné rozdíly, přičemž

všechny testované cementy dosáhly pevnosti v ohybu v tahu vyšší než 90 % hodnoty hranolů

vyrobeným z referenčního cementu CEM I 52,5 N-SR WT 33. Ke Shrnutí zkoušky síranové

odolnosti cementu zadavatel ve vyjádření ze dne 24. 9. 2025 uvedl, že nikdy neargumentoval

tím, že by cement kategorie CEM III/B nebo CEM III/C byl pevnější v ohybu v tahu než cement

kategorie CEM III/A, naopak jeho argumentace vždy směřovala do bodu, kdy je cementová

výstelka dlouhodobě vystavena vodě (ne vždy pitné), a jaký dopad na životnost, resp. odolnost

této výstelky má použitý druh cementu, což dle názoru zadavatele nebylo provedenou

zkouškou otestováno, přičemž i co se týče vizuálního testu, který byl proveden na konci

zkušebního období, nelze dle zadavatele jasně říci, zda byl zkoumán i výskyt mikrotrhlin, které

jsou pouhým okem testera obtížně odhalitelné. Nad rámec uvedeného zadavatel dodává, že

získanému podkladu (viz § 36 odst. 3 správního řádu), v čemž je imanentně zahrnuto také oprávnění navrhovat důkazy

vyvracející relevanci, věrohodnost, pravdivost či platnost tohoto podkladu (zejména jde-li o podklad, s nímž nebyl

účastník řízení do té doby seznámen). Koncentrace řízení je tedy sice de facto prolamována činností žalovaného směřující

ke zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, ovšem nikoliv jednostranně, tj. nejen ve vztahu k účastníku

řízení, v jehož prospěch hovoří žalovaným nově získané podklady, nýbrž také ve vztahu ke všem zbývajícím účastníkům

řízení“ (body 50 a 51 odůvodnění rozsudku).

57

Č.j.: ÚOHS-46677/2025/500

vzorky cementů byly testovány vůči referenčnímu vzorku, cementu kategorie CEM I,

a výsledkem bylo, že dodané vzorky jednotlivých druhů cementů si zachovávají určité

vlastnosti vůči tomuto referenčnímu vzorku, což však dle názoru zadavatele nic neříká o tom,

jakých rozdílů dosahují jednotlivé dodané vzorky cementů mezi sebou.

202. Úřad v dané věci shrnuje, že i zde účastníci zadávacího řízení, možná více než u předchozích

argumentů, předložili svá tvrzení týkající se rozdílů mezi cementy kategorie CEM III/A a CEM

III/B, která podložili i stanovisky odborných subjektů. VUT v rámci svého odborného stanoviska

v dané věci uvedla, že jsou očividné rozdíly mezi uvedenými druhy cementů, spočívající

v pórovitosti, počáteční pevnosti, propustnosti a chemické stabilitě, kdy předložila výčet

vlastností obou cementů a jejich srovnání. K odbornému stanovisku VUT Úřad uvádí, že lze dát

za pravdu navrhovateli, tj. ačkoliv zde byly předloženy informace týkající se šetřené

problematiky, tj. rozdílů mezi uvedenými kategoriemi cementů, absentují v něm např.

provedené testy či zkoušky, či vůbec popis jakým způsobem byly uvedené skutečnosti zjištěny

nebo z čeho daný subjekt vychází. Co se týče stanoviska subjektu Technická univerzita Ostrava

a stanoviska subjektu Kloknerův ústav ze dne 29. 7. 2025, k těmto Úřad uvádí, že informace

v nich uvedené jsou obdobného charakteru, stejně jako u odborného stanoviska VUT,

nepodložené exaktními daty či jinými podklady. Z obou stanovisek nicméně vyplývá, že dané

cementace (tj. vysokopecní cement vs. vysokopecní síranovzdorný cement) nejsou zcela

rovnocenné, mají své jedinečné vlastnosti a existují mezi nimi určité rozdíly, které se však

mohou v různých podmínkách/prostředích/ či způsobech užití projevovat různým způsobem.

203. Naproti tomu, pokud jde o Shrnutí zkoušky síranové odolnosti cementu ze dne 15. 5. 2024,

zde Úřad uvádí, že se jedná o skutečně provedenou zkoušku, na jejímž základě byly testovány

cementy nejrůznějších kategorií, včetně CEM III/A a CEM III/B, a jejímž výsledkem bylo, že

u těchto cementů nebyly zjištěny žádné významné rozdíly, přičemž všechny testované

cementy dosáhly pevnosti v ohybu v tahu vyšší než 90 % hodnoty hranolů vyrobeným

z referenčního cementu kategorie CEM I. Takovýto výsledek provedené zkoušky Úřad

považuje za relevantní podklad k šetřené problematice, nicméně lze dát zadavateli za pravdu,

že z výsledku této zkoušky není nikterak jasné, jakých rozdílů mezi sebou dosahují cementy

kategorie CEM III/A a CEM III/B, nýbrž pouze jakých rozdílů zkoušené druhy cementu dosáhly

vůči referenčnímu vzorku.

204. Úřad tak v dané věci konstatuje, že v návaznosti na argumentaci účastníků správního řízení,

a ani ve spojitosti s předloženými odbornými stanovisky včetně provedené zkoušky, nelze

s dostatečnou mírou jistotou určit, zda a jaké jsou konkrétní relevantní rozdíly mezi cementy

síranovzdornými a nesíranovzdornými kategorie CEM III/A a CEM III/B, resp. jaká je konkrétní

přidaná hodnota vyšší kategorie vnitřní povrchové ochrany v souvislosti se zadavatelem

deklarovaným užitím předmětu plnění. S jistotou však lze říct, že určité odlišnosti mezi

uvedenými kategoriemi vnitřní povrchové ochrany potrubí existují, nicméně Úřadu z ničeho

nevyplývá, že by pro zadavatelem poptávaný předmět plnění, a to ve smyslu obvyklého účelu

užití vodovodního přivaděče, nebylo dostačující i využití nižšího stupně ochrany.

205. Ve vztahu k „běžnému provoznímu stavu“, jak jej označuje i zadavatel, tj. situaci, kdy bude

přivaděčem proudit voda pitná s nízkým obsahem síranů předkládá zadavatel argumentaci

týkající se síranové expanze, a to právě při dlouhodobém působení iontů a dalších látek ve

vodě na materiál vnitřní ochrany potrubí, která však dle vyjádření Kloknerova ústavu v pitné

vodě vznikat nemůže a jedinou možností, kdy by mohla, by byla situace, kdy by se obsah síranů

58

Č.j.: ÚOHS-46677/2025/500

dostal při dlouhodobém působení nad hladinu 200 mg/l. Zadavatel zároveň uvádí, že

vysokopecní cement kategorie CEM III/A není a priori náchylný k síranové expanzi, avšak není

to dle zadavatele ta nejodolnější varianta, za kterou tento považuje právě vysokopecní

síranovzdorný cement kategorie CEM III/B či polyuretan (viz přezkoumávaný požadavek),

prostřednictvím kterých může v co nejvyšší míře eliminovat možné negativní dopady

transportované vody na potrubí.

206. Navrhovatel č. 1 k argumentu zadavatele ohledem síranové expanze a jejích dopadů na

jednotlivé druhy cementů, uvádí, že se ze strany zadavatele jedná o pouhé ničím relevantním

nepodložené spekulace, jelikož síranová expanze dle názoru navrhovatele č. 1 v pitné vodě,

z důvodu nízkého množství obsažených síranů, vznikat nemůže, a zadavatel jasně v zadávací

dokumentaci i ve vysvětlení zadávací dokumentace č. 3 stanovil, že přivaděčem bude

dopravována jen pitná voda, nikoliv voda surová či odpadní, kde by s ohledem na vyšší obsah

síranů síranová expanze přicházela v úvahu. Dle názoru navrhovatele č. 2 síranová expanze

vyžaduje určité množství síranových iontů, které by poté mohly reagovat s určitými

cementovými složkami, což pitná voda toto potřebné množství síranových iontů dle

navrhovatele č. 2 nemá, a tudíž v ní síranová expanze vznikat nemůže. Dále navrhovatel č. 2

zmínil rovněž hodnotu pH, které je dle vyhlášky č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické

požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody, ve znění pozdějších

předpisů, v rozmezí hodnoty 6,5-9,5, přičemž síranová expanze může vznikat v silně

alkalickém prostředí s hodnotou pH nad 12. Dále je dle navrhovatele č. 2 relevantní rovněž

skutečnost, že „během prvních měsíců provozu vodovodu dojde k důkladnému vyzrání

cementomaltové směsi, důsledkem čehož se snižuje její pórovitost a zvyšuje pevnost, což

zabraňuje pronikání síranových iontů, snižuje se absorpční schopnost, a omezuje možnost

chemických reakcí vedoucích k tvorbě ettringitu a síranové expanzi.“

207. Z průzkumu provedeného na základě žádosti ze dne 6. 5. 2025 Úřad obdržel mimo jiné

odborné stanovisko Státního zdravotního ústavu, kde se MUDr. František Kožíšek, CSc.

vyjadřoval k možnosti vzniku síranové expanze v pitné vodě, kdy tento zopakoval, že zákonný

limit pro obsah síranů v pitné vodě je 250 mg/l a dodal, že obsah síranů v pitné vodě na území

ČR není obvykle příliš vysoký a případy překročení zákonných limitů jsou vzácné. Závěrem

svého vyjádření odborný subjekt uvedl následující: „Nedokážeme si představit, o jakou havárii

by se muselo jednat, aby obsah síranů vzrostl nad 500 mg/l nebo dokonce nad 1000 mg/l.

Takovou situaci považujeme v našich podmínkách za velmi nepravděpodobnou. Krátkodobě by

se mohla zvýšit hodnota síranů při poruše dávkování koagulantu (síranu hlinitého) při úpravě

pitné vody, ale ani tak by nešlo o koncentrace převyšující hodnotu 500 mg/l.“

208. Úřad v dané věci shrnuje, že přestože zadavatel uvádí možnost, aby síranová expanze vznikala

i v pitné vodě, Úřadu se to nejeví vzhledem ke zjištěním vyplývajícím z daných odborných

stanovisek jako reálné. Přestože Státní zdravotní ústav nebyl schopen potvrdit či vyvrátit

skutečnost, zda síranová expanze může vznikat v prostředí pitné vody, nicméně uvedl,

že si nedokáže představit situaci, která by způsobila navýšení hodnoty síranů nad zákonný

limit. Podle názoru odborníka jsou navíc situace, kdy dojde k překročení limitů síranů nad

250 mg/l vzácné. Navíc jak vyplývá ze Zprávy o kvalitě pitné vody v ČR za rok 2023, vydané

Státním zdravotním ústavem v Praze, průměrný obsah síranů v pitné vodě byl v roce 2023

celkem 58,3 mg/l, přičemž byla naměřena maximální hodnota 360 mg/l, což podle vyjádření

Kloknerova ústavu by byl problém, pokud by se jednalo o dlouhodobé působení takového

59

Č.j.: ÚOHS-46677/2025/500

zvýšeného obsahu síranů. Vzhledem k tomu, že zadavatel však nebyl schopen předložit exaktní

data potvrzující možnost výskytu síranové expanze v pitné vodě, resp. její reálný vliv či

důsledky ve vztahu k samotnému vodovodnímu přivaděči, nelze konstatovat, že by pro

naplnění zadavatelovi legitimní potřeby a pro účely plnění veřejné zakázky za běžných

provozních podmínek nebyla dostatečná i ochrana cementem nižší kategorie CEM III/A. Nadto,

jak již Úřad uvedl výše, v zadavatelem tvrzených krizových podmínkách, kterých se obává

(přičemž v té souvislosti se dle názoru Úřadu ani nejedná o objektivně odůvodněnou reálnou

možnost, že by nastali, ani jaký by byl vliv na přepravovanou vodu, natožto vnitřní výstelku

samotného potrubí) zadavatel nebyl schopen předložit relevantní odůvodnění, z něhož by

vyplýval jednoznačný závěr o nezpochybnitelnosti výhodnosti právě požadované vyšší vnitřní

ochrany trub.

209. Pro úplnost Úřad uvádí, že ani z provedeného průzkumu mezi provozovateli vodovodních řadů

nelze učinit jednoznačný závěr o výhodnosti možných řešení vnitřní povrchové ochrany

potrubí, jelikož odpovědí oslovených subjektů nejsou homogenní, ale naopak se rozchází

v tom, jaký materiál pro vnitřní výstelku trub používají, a jaké důvody je k tomu vedly.

Z uvedeného průzkumu lze zjistit, že provozovatelé, kteří pro vnitřní ochranu trub pro vedení

pitné vody používají cement kategorie CEM III/A, s ním doposud neměli žádné problémy

spojené se sníženou kvalitou vedené vody v potrubí či poškozením vnitřní výstelky tohoto

potrubí, tj. ani v rámci provedeného průzkumu trhu nelze najít oporu pro zadavatelem

předestřené argumenty.

210. Úřad v souvislosti s výše uvedeným nerozporuje možnost, že by přezkoumávaný požadavek

mohl skýtat pro zadavatele nějaké výhody, o kterých je zadavatel (s ohledem na jeho

argumentaci předestřenou v rámci tohoto správního řízení) zjevně přesvědčen, že dostatečně

odůvodňují jeho volbu a stanovení dané zadávací podmínky a v tom smyslu nepředstavují

omezení hospodářské soutěže. Úřad však toho názoru není, nicméně zadavateli nelze v dané

situaci odepřít přijatelným způsobem formulovaný přezkoumávaný požadavek promítnout do

hodnotících kritérií veřejné zakázky, a to v případě, že se rozhodne hodnotit jak na kvalitu, tak

na cenu, kdy toto rozhodnutí je čistě na zadavateli. Pokud tedy zadavatel vnímá přidanou

hodnotu přezkoumávaného požadavku, lze přiměřeně stanovit kritéria hodnocení veřejné

zakázky v tom smyslu, aby zadavatel obdržel nabídky a následně i vybral dodavatele

nabízejícího podle něj „kvalitnější plnění“, které by mohlo odpovídat přezkoumávanému

požadavku. Po zohlednění zadavatelem předestřeného zdůvodnění však Úřad nepovažuje

zadavatelem vnímanou přidanou hodnotu předmětné vnitřní povrchové ochrany za

dostatečnou k tomu, aby na úrovni stanovení technických podmínek veřejné zakázky mohlo

odůvodnit dané omezení hospodářské soutěže. Úřad akcentuje, že i v případě stanovení

přezkoumávaného požadavku co by jednoho z hodnotících kritérií, musí být zadavatel

obezřetný ve formulaci takového hodnotícího kritéria, jelikož i v takovém případě by byl

zadavatel povinen přezkoumávaný požadavek, resp. potřeby, které ho k jeho požadování

vedly, řádně a na základě relevantních skutečností a důkazů odůvodnit, tak aby nedošlo

k bezdůvodnému omezování hospodářské soutěže.15

15

V této souvislosti lze odkázat na rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0051/2025/VZ, kde byla přezkoumávána

právě kritéria hodnocení veřejné zakázky, zda tato neomezují hospodářskou soutěž mezi dodavateli. V daném

rozhodnutí poté předseda Úřadu uvedl mj. následující: „Na základě výše uvedeného mi tedy nezbývá než dát

navrhovateli za pravdu, když v důsledku nastavení kritérií kvality a jeho váhy došlo k situaci, kdy se sice mohlo do

60

Č.j.: ÚOHS-46677/2025/500

Shrnutí závěrů Úřadu

211. Úřad přezkoumal, zda stanovením zadávací podmínky spočívající v přezkoumávaném

požadavku nedošlo k bezdůvodnému omezení hospodářské soutěže, tedy zda zadavatel tento

svůj požadavek dostatečně odůvodnil potřebami, které nemohou být uspokojeny plněním

s potrubím v kategorii s nižší vnitřní povrchovou ochranou.

212. Úřad dospěl k závěru, že jednotlivé argumenty zadavatele jsou velmi obecné, nepodložené

relevantními skutečnostmi a podklady, přičemž ani jediné odborné stanovisko, které zadavatel

v rámci správního řízení předložil s cílem odůvodnit přezkoumávaný požadavek, není založeno

na exaktních skutečnostech. Z uvedeného tak vyplývá, že zadavatel stanovil přezkoumávaný

požadavek, aniž by byl sám schopen doložit dostatečné důkazy či jiné relevantní skutečnosti,

které by prokazovaly jeho vlastní argumenty ve prospěch tohoto požadavku, což zároveň

znamená, že ani sám zadavatel nemá a nemůže mít postaveno na jisto, že mu splnění

přezkoumávaného požadavku zajistí požadovanou největší odolnost a životnost předmětného

přivaděče v dlouhodobém časovém horizontu, resp. že by mu takovou životnost nezajistilo i

plnění s nižším stupněm síranové ochrany. Přezkoumávaný požadavek lze tak dle názoru

Úřadu považovat pouze za jakousi přidanou hodnotou v rámci plnění veřejné zakázky, kdy

zadavatel však nikterak neprokázal, že tato hodnota je pro plnění veřejné zakázky nezbytná.

Uvedenému nasvědčuje i formulace obdobného požadavku v rámci předchozích etap výstavby

předmětného vodovodního přivaděče, kde byl požadavek na síranovzdornou vnitřní

povrchovou ochranu trub koncipován pouze jako preference zadavatele, tj. zadavatel

umožňoval dodat i potrubí s nižší úrovní vnitřní ochrany.

213. Úřad rovněž shrnuje, že ze všech předložených vyjádření obsahujících jak argumentaci

účastníků zadávacího řízení, tak argumentaci odborných subjektů, lze dovodit existenci

určitých rozdílů ve vlastnostech cementů kategorie CEM III/A a CEM III/B (ne však úplně jejich

rovnocennost). Úřad přitom v daném případě ani neměl ambici rozhodnout či zjistit které

řešení je lepší, či pro zadavatele výhodnější. Z provedeného dokazování lze totiž shledat

výhody i nevýhody v rámci obou možných řešení vnitřní cementace. Určující pro stanovení

zákonných požadavků na poptávané řešení jsou však legitimní potřeby zadavatele, a to

v závislosti zejména na jemu převažujících preferencích a jím shledávaných výhodách toho

kterého technického řešení s ohledem na oprávněné potřeby zadavatele. V daném případě je

však podstatné, aby byl zadavatel schopen své požadavky řádně a v podrobnostech

korespondujících s mírou složitosti požadované technické podmínky logicky odůvodnit

zadávacího řízení veřejné zakázky formálně přihlásit více dodavatelů operačních chirurgických systémů, avšak v rámci

hodnocení by tito dodavatelé získali, krom již zmíněného dodavatele výrobku od Intuitive Surgical, minimální bodový

zisk, přičemž tuto ztrátu by nebylo možné kompenzovat ani nabídkou samotného robotického systému za absurdně

nízkou a netržní cenu. V daném případě mám tedy za to, že se u zadavatelem nastavených parametrů kritérií kvality

nejednalo o hodnoticí kritéria, nýbrž o skrytou technickou kvalifikaci, neboť bez splnění těchto parametrů by nebylo

prokazatelně ani fakticky možné v zadávacím řízení uspět. Nastavené parametry hodnocení jsou svou povahou tedy

totožné se závaznými podmínkami účasti v zadávacím řízení. Pro dodavatele (mimo dodavatele výrobku od Intuitive

Surgical) by totiž vedly ke stejnému následku, přičemž takové nastavení hodnoticích kritérií není žádoucí, neboť popírá

účel hodnocení, které se stává toliko formálním.“ Následně pak předseda Úřadu v rámci daného rozhodnutí přistoupil

k posouzení přezkoumávaných hodnotících kritérií, tak jako by se jednalo o kritéria technické kvalifikace, resp., zda by

takto nastavená kritéria technické kvalifikace splnila zákonem stanovené podmínky pro jejich požadování zadavatelem,

kde uvedl následující: „Nutno podotknout, že na posouzení z pohledu přezkumu zákonnosti podmínek technické

kvalifikace je nutné nahlížet „přísnější optikou“ než u dílčích hodnoticích kritérií.“

61

Č.j.: ÚOHS-46677/2025/500

s odkazem na oprávněné potřeby. V daném případě však zadavatel neunesl důkazní břemeno

ohledně prokázání toho, že výhody, které přináší vnitřní povrchová ochrana prostřednictvím

vysokopecního síranovzdorného cementu případně polyuretanu, jsou takového charakteru,

že je přiměřené vyloučit potrubí s vnitřní povrchovou ochranou prostřednictvím

vysokopecního cementu kategorie CEM III/A.

214. Byť tedy zadavatel nerezignoval na povinnost předložení odůvodnění stanovení předmětné

zadávací podmínky v reakci na zpochybnění přezkoumávaného požadavku, Úřad argumentaci

zadavatele vyhodnotil jakožto nedostatečnou, když vyhodnotil, že zadavatel ve svém

odůvodnění přezkoumávaného požadavku uvedl spíše obecnou argumentaci bez relevantního

srovnání variant řešení, tj. bez konkrétnějších údajů, ze kterých při formulaci

přezkoumávaného požadavku vycházel, resp. že zadavatel mnohdy předkládal spíše

nepodložená či kusá tvrzení, kdy tato ani nepodpořil relevantními podklady, tedy jím uváděné

důvody pro volbu síranovzdorného materiálu vnitřní ochrany potrubí nejsou dostatečné

v kontextu dané situace v řešeném zadávacím řízení. Jinými slovy tak je třeba konstatovat, že

zadavatel k odůvodnění podmínky na síranovzdorného materiálu vnitřní ochrany potrubí

předložil argumentaci týkající se z jeho pohledu zejména vnímaných výhod takového řešení

ačkoli přitom v obecnosti prostřednictvím Odborného stanoviska VUT poukázal na jednotlivé

aspekty obou možných variant (sáranovzdorného i nesíranovzdorného materiálu), jež svědčí

i o jejich odlišných vlastnostech a charakteristikách, uvedené není dostatečné pro daný případ,

neboť, odůvodnění volby právě síranovzdorného materiálu zadavatel adekvátně nepřizpůsobil

vzniklému omezení hospodářské soutěže a protiargumentaci navrhovatelů. V této souvislosti

Úřad upozorňuje taktéž na závěry vyplývající z rozsudku Soudního dvora Evropské unie

C‑424/23 ze dne 16. 1. 2025, z nichž vyplývá, že zadavatel nemůže vyžadovat použití určitého

materiálu bez připuštění rovnocenného řešení v situaci, kdy použití konkrétního materiálu

nevyhnutelně nevyplývá z předmětu veřejné zakázky, přičemž zadavatel je povinen

poskytnout dodavatelům možnost prokázat rovnocennost takových materiálů. Je zřejmé, že

v tomto kontextu musí být zadavatel připraven v situaci, kdy omezí možnost realizace

předmětu veřejné zakázky na použití konkrétního materiálu, obhájit svůj postup způsobem,

který neponechává prostor pro úvahy nad možností využití jiného materiálového řešení.

Pokud předmětná zadávací podmínka má zjevně značný potenciál ovlivnit hospodářskou

soutěž, měl zadavatel s ohledem na její význam, a i vzhledem k argumentaci předložené

navrhovateli, klást větší důraz na adekvátní objektivně podložené odůvodnění potřeby vnitřní

povrchové ochrany prostřednictvím síranovzdorného vysokopecního cementu nebo

polyuretanu.

215. Úřad tak uzavírá, že zadavatel řádně prostřednictvím relevantních skutečností, vztahujících se

k předmětu plnění veřejné zakázky, dostatečně nezdůvodnil přezkoumávaný požadavek

v návaznosti na své objektivní potřeby, přičemž tímto v rozporu s ustanovením § 36 odst. 1

zákona konkrétním nastavením technických podmínek omezil hospodářskou soutěž, jelikož

dodavatelé mohli pro plnění veřejné zakázky nakoupit pouze výrobky od omezeného okruhu

výrobců, tj. jsou bezdůvodně omezeni ve volbě jak mohou veřejnou zakázku plnit. Vzhledem

k nastavení zadávacích podmínek ve vztahu k přezkoumávanému požadavku se tak někteří

dodavatelé nebyli schopni účastnit zadávacího řízení.

216. Úřad shledal výše zmíněné porušení zákona ze strany zadavatele současně za porušení

základních zásad, kterými je zadavatel při všech postupech podle zákona vázán. Úřadu nebyly

62

Č.j.: ÚOHS-46677/2025/500

ze strany zadavatele předloženy relevantní důvody pro stanovení přezkoumávaného

požadavku, tudíž zadavatel neprokázal, že jím nastavené kritérium je opodstatněné

a přiměřené. Úřad tedy musí konstatovat, že předmětné kritérium bylo stanoveno

nepřiměřeně přísně, tedy v rozporu se zásadou přiměřenosti stanovenou v § 6 odst. 1 zákona.

Jak již Úřad výše konstatoval, zadavatel stanovením přezkoumávaného požadavku nedůvodně

omezil hospodářskou soutěž, když jeho prostřednictvím některé potenciální dodavatele bez

legitimního důvodu vyloučil ze soutěže o poptávaný předmět plnění. Došlo tedy i k porušení

zásady zákazu diskriminace stanovené v § 6 odst. 2 zákona.

217. Úřad proto vzhledem ke všemu výše uvedenému rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku

I. tohoto rozhodnutí.

K dalším namítaným skutečnostem

218. K dalším skutečnostem namítaným navrhovateli v návrhu Úřad uvádí, že vzhledem k tomu, že

dospěl k závěru o nezákonnosti zadávacích podmínek veřejné zakázky, pročež ve výroku II.

tohoto rozhodnutí uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení na

dotčenou veřejnou zakázku (k tomu blíže viz níže), posouzení dalších navrhovateli namítaných

skutečností by bylo v současné chvíli neúčelné, neboť šetření dalších skutečností či provádění

dalších důkazů uvedených v návrzích by nemohlo mít na výsledek rozhodnutí v předmětném

případě vliv. Úřad k tomu připomíná, že zkoumání dalších důvodů pro uložení nápravného

opatření je nadbytečné, existuje-li pro něj alespoň jeden oprávněný důvod, což je i v souladu

se zásadou procesní ekonomie.

K výroku II. tohoto rozhodnutí – uložení nápravného opatření

219. Podle § 263 odst. 1 zákona Úřad není vázán návrhem, pokud jde o ukládané nápravné

opatření. Podle § 263 odst. 3 zákona stanoví-li zadavatel zadávací podmínky v rozporu s tímto

zákonem, Úřad uloží nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení. V případě,

že jsou zadávací podmínky stanoveny v rozporu se zákonem, není v dané situaci možné

k dosažení nápravy protiprávního stavu uložit jiné nápravné opatření než nápravné opatření

spočívající ve zrušení zadávacího řízení.

220. Vycházeje z výše uvedených závěrů Úřad konstatuje, že zadavatel stanovil zadávací podmínky

šetřeného zadávacího řízení v rozporu se zákonem, a to způsobem, který je popsán ve výroku I.

tohoto rozhodnutí.

221. Vzhledem k tomu, že Úřad ve výroku I. tohoto rozhodnutí konstatoval, že zadavatel stanovil

zadávací podmínky v zadávacím řízení na zadání veřejné zakázky v rozporu se zákonem, tedy

došlo k naplnění podmínky dle § 263 odst. 3 věty první zákona, je Úřad povinen rozhodnout

o uložení nápravného opatření spočívajícího ve zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku.

222. S ohledem na výše uvedené skutečnosti rozhodl Úřad o uložení nápravného opatření tak, jak

je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

K výroku III. tohoto rozhodnutí – uložení zákazu uzavřít smlouvu

223. Podle § 263 odst. 8 zákona platí, že ukládá-li Úřad nápravné opatření s výjimkou zákazu plnění

smlouvy, zakáže zároveň zadavateli až do pravomocného skončení řízení uzavřít v zadávacím

řízení smlouvu; rozklad proti tomuto výroku nemá odkladný účinek.

63

Č.j.: ÚOHS-46677/2025/500

224. Výše citované ustanovení formuluje jako obligatorní součást rozhodnutí Úřadu o uložení

nápravného opatření (s výjimkou zákazu plnění smlouvy) rovněž výrok o tom, že zadavatel až

do pravomocného skončení správního řízení nesmí uzavřít smlouvu v zadávacím řízení,

přičemž tento výrok je účinný dnem vydání rozhodnutí, a tedy je účinný i u nepravomocného

rozhodnutí. Tento zákaz uzavřít smlouvu se ukládá z důvodu, aby se zadavatel nemohl vyhnout

splnění uloženého nápravného opatření uzavřením smlouvy [s důsledky zastavení správního

řízení dle § 257 písm. j) zákona] ještě před nabytím právní moci rozhodnutí.

225. Vzhledem k tomu, že Úřad tímto rozhodnutím ve výroku II. uložil nápravné opatření spočívající

ve zrušení zadávacího řízení, zakázal zároveň ve výroku III. tohoto rozhodnutí zadavateli až do

pravomocného skončení tohoto správního řízení uzavřít v zadávacím řízení smlouvu na

veřejnou zakázku.

K výroku IV. tohoto rozhodnutí – povinnost uhradit náklady řízení

226. Podle § 266 odst. 1 zákona je součástí rozhodnutí Úřadu, kterým se ukládá nápravné opatření

nebo zákaz plnění smlouvy, též rozhodnutí o povinnosti zadavatele uhradit náklady správního

řízení. Náklady řízení se platí paušální částkou, kterou stanoví Ministerstvo pro místní rozvoj

vyhláškou. Příslušná vyhláška č. 170/2016 Sb., o stanovení paušální částky nákladů řízení

o přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání veřejných zakázek, stanoví v ustanovení § 1, že

paušální částka nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, kterou je povinen zadavatel

uhradit v případě, že Úřad rozhodl o uložení nápravného opatření nebo zákazu plnění smlouvy,

činí 30 000 Kč.

227. Vzhledem k tomu, že Úřad tímto rozhodnutím ve výroku II. uložil nápravné opatření spočívající

ve zrušení zadávacího řízení, rozhodl Úřad o uložení povinnosti uhradit náklady řízení, jak je

uvedeno ve výroku IV. tohoto rozhodnutí.

228. Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo

19-24825621/0710, variabilní symbol 2025000233.

POUČENÍ

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro

ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže –

Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, 602 00 Brno. Včas podaný rozklad proti výrokům

I., II. a IV. tohoto rozhodnutí má odkladný účinek. Rozklad proti výroku III. tohoto rozhodnutí nemá

podle § 263 odst. 8 zákona odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení

o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona činí výhradně prostřednictvím datové schránky

nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.

otisk úředního razítka

Mgr. Markéta Dlouhá

místopředsedkyně

64

Č.j.: ÚOHS-46677/2025/500

Obdrží

1. ikis, s.r.o., Kaštanová 496/123a, 620 00 Brno

2. YUCON CZ, s.r.o., IČO 29184771, se sídlem Tuřanka 1222/115, 627 00 Brno

3. advokátní kancelář Fiala, Tejkal a partneři, Helfertova 2040/13, 613 00 Brno

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

65

", "next": 0}