běžet promlčecí doba nová. Dle § 270 odst. 8 zákona byla-li promlčecí doba přerušena,
odpovědnost za přestupek zanikne nejpozději uplynutím 10 let od jeho spáchání. Podle § 31
odst. 1 zákona o přestupcích počíná promlčecí doba běžet dnem následujícím po dni spáchání
přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl
37
Č.j.: ÚOHS-30803/2023/500
přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem
následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.
99.
Správní řízení ve věci spáchání přestupků obviněným bylo zahájeno dnem doručení oznámení
o zahájení řízení o přestupcích obviněnému, tj. dnem 3. 5. 2023. Ke spáchání přestupku
uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí došlo dne 7. 6. 2019, kdy došlo k uzavření smlouvy
na veřejnou zakázku č. 1 s vybraným dodavatelem. Ke spáchání přestupku uvedeného ve
výroku II. tohoto rozhodnutí došlo dne 27. 7. 2020, kdy došlo k uzavření smlouvy na veřejnou
zakázku č. 2 s vybraným dodavatelem. Ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku III. tohoto
rozhodnutí došlo dne 24. 8. 2021, kdy došlo k uzavření smlouvy na veřejnou zakázku č. 3 s
vybraným dodavatelem. Z uvedeného vyplývá, že promlčecí doba ve vztahu k projednávaným
přestupkům neuplynula a odpovědnost obviněného za projednávané přestupky uplynutím
promlčecí doby nezanikla.
100. Úřad se dále zabýval konkrétními hledisky pro určení výměry výše pokuty.
101. Podle ustanovení § 41 odst. 1 zákona o přestupcích se za dva nebo více přestupků téhož
pachatele projednaných ve společném řízení uloží správní trest podle ustanovení vztahujícího
se na přestupek nejpřísněji trestný. Jsou-li horní hranice sazeb pokut stejné, uloží se správní
trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejzávažnější.
102. V souladu s ustanovením § 41 odst. 1 zákona o přestupcích se proto Úřad nejprve zabýval
otázkou, který přestupek je v šetřeném případě nejpřísněji trestným, tj. za který z nich je
možno uložit přísnější sankci (vyšší pokutu).
103. Podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona platí, že za přestupek podle odst. 1 citovaného ustanovení
zákona, nepoužije-li se postup podle odst. 3 citovaného ustanovení zákona, lze uložit pokutu
do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky
zjistit, jde-li o přestupek podle odst. 1 písm. a) až c) citovaného ustanovení zákona.
104. Cena veřejné zakázky č. 1, při jejímž zadání se obviněný dopustil přestupku uvedeného ve
výroku I. tohoto rozhodnutí, činí dle bodu 2.1 čl. II. „Kupní cena“ smlouvy na veřejnou
zakázku č. 1 celkem 7 370 189 Kč bez DPH, tj. 8 917 928 Kč vč. DPH. Horní hranice možné
pokuty (10 % ceny veřejné zakázky č. 1) tedy činí částku ve výši 891 792,8 Kč.
105. Cena veřejné zakázky č. 2, při jejímž zadání se obviněný dopustil přestupku uvedeného ve
výroku II. tohoto rozhodnutí, činí dle bodu 2.1 čl. II. „Kupní cena“ smlouvy na veřejnou
zakázku č. 2 celkem 5 747 400 Kč bez DPH, tj. 6 954 354 Kč vč. DPH. Horní hranice možné
pokuty (10 % ceny veřejné zakázky č. 2) tedy činí částku ve výši 695 435,4 Kč.
106. Cena veřejné zakázky č. 3, při jejímž zadání se obviněný dopustil přestupku uvedeného ve
výroku III. tohoto rozhodnutí, činí dle bodu 2.1 čl. II. „Kupní cena“ smlouvy na veřejnou
zakázku č. 3 celkem 4 816 570,25 Kč bez DPH, tj. 5 828 050 Kč vč. DPH. Horní hranice možné
pokuty (10 % ceny veřejné zakázky č. 3) tedy činí částku ve výši 582 805 Kč.
107. Vzhledem k tomu, že z přestupků podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona, kterých se obviněný
dopustil, je nejpřísněji trestným přestupek uvedený ve výroku I. tohoto rozhodnutí, tedy
přestupek, jehož se obviněný dopustil při zadávání veřejné zakázky č. 1, Úřad v souladu
s absorpční zásadou dle § 41 odst. 1 zákona o přestupcích přistoupil k uložení sankce
(úhrnného trestu) za tento nejpřísněji trestný přestupek, jehož horní hranice možné pokuty
činí částku ve výši 891 792,8 Kč. Ke spáchání dalších přestupků uvedených ve výrocích II. a III.
38
Č.j.: ÚOHS-30803/2023/500
tohoto rozhodnutí obviněným pak Úřad v souladu s § 40 odst. 2 zákona o přestupcích přihlédl
jako k přitěžující okolnosti při úvaze o určení výše pokuty uložené obviněnému ve spojitosti se
spácháním přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí.
108. Úřad v návaznosti na výše uvedené dále akcentuje, že ustanovení § 37 a § 38 zákona o
přestupcích upravují demonstrativní výčet okolností, k nimž se při určení výměry a druhu
správního trestu, v daném případě pokuty, přihlédne. Podle § 37 písm. a) a c) zákona o
přestupcích se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k povaze a
závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem. Podle § 38 písm. a), b) a d)
zákona o přestupcích je povaha a závažnost přestupku dána zejména významem zákonem
chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, významem a rozsahem
následku přestupku a okolnostmi jeho spáchání. Úřad podotýká, že zde uvádí pouze ty
skutečnosti citovaného ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu k
posuzovanému případu.
109. Pokud jde o význam neurčitého právního pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň
společenské škodlivosti přestupku (tedy závažnosti) je dán také konkrétní intenzitou naplnění
znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku není hlavním
kritériem jeho skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení
právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je
proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly
intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).
110. Hlavním kritériem, které je v šetřeném případě rozhodné pro určení výměry pokuty, je tedy
závažnost přestupku, kdy jde o obecnou kategorii poměřující rozsah dopadu konkrétního
protiprávního jednání na specifický právem chráněný zájem s přihlédnutím k významu tohoto
chráněného zájmu (posouzení závažnosti přestupku je spojeno se způsobem jeho spáchání,
jeho následkem a okolnostmi, za nichž byl spáchán).
111. Co se týče způsobu, resp. okolností, za kterých byl přestupek uvedený ve výroku I. tohoto
rozhodnutí spáchán, Úřad uvádí, že obviněný se dopustil porušení zákona příliš širokým
vymezením předmětu veřejné zakázky č. 1, v důsledku čehož mohlo dojít k omezení okruhu
potenciálních dodavatelů, neboť někteří z potenciálních dodavatelů nemuseli být s ohledem
na požadavky obviněného související s předmětem plnění dané veřejné zakázky (požadavek
na dodání veslařských lodí značky Empacher a zároveň veslařských lodí značky Filippi) schopni
nabídnout obviněnému všechna plnění, jež byla do předmětu plnění dané veřejné zakázky
zahrnuta, přestože by jinak, pokud by obviněný v souladu se zákonem rozdělená plnění
předmětu veřejné zakázky (tj. veslařské lodě značky Empacher a veslařské lodě značky Filippi)
poptával samostatně, na konkrétní část předmětu dané veřejné zakázky nabídku podat mohli.
K porušení zákona obviněným tak došlo již při vymezení předmětu dané veřejné zakázky, tj. při
samotné tvorbě zadávacích podmínek, a tedy v samotném prvopočátku zadávacího řízení, což
mohlo ve svém důsledku vést ke značnému ovlivnění okruhu uchazečů o předmětnou
veřejnou zakázku.
112. Co se týče závažnosti přestupku, Úřad konstatuje, že obviněný svým jednáním narušil soutěžní
prostředí a nedodržel zásadu zákazu diskriminace, což patří mezi zásadní porušení zákona,
neboť je tak vyloučen jeden ze základních principů zadávání veřejných zakázek, kterým je
otevřená hospodářská soutěž o veřejnou zakázku. Jedná se tedy o přestupek závažného
39
Č.j.: ÚOHS-30803/2023/500
charakteru, neboť následkem postupu obviněného taktéž mohlo být negativně ovlivněno
konkurenční prostředí v daném tržním odvětví. Úřad současně akcentuje, že ačkoliv se jedná
o zásadní porušení zákona, nejedná se o typově nejzávažnější porušení, neboť toho bývá
zpravidla dosahováno v případě úplné eliminace hospodářské soutěže mezi dodavateli.
113. K následkům spáchání přestupku obviněným Úřad dále uvádí, že v daném případě měl
spáchaný přestupek za následek, že vybraný dodavatel nebyl při zadávání veřejné zakázky
vystaven takové konkurenci, jako kdyby obviněný v souladu se zákonem rozdělená plnění
předmětu veřejné zakázky poptával samostatně a umožnil tak více dodavatelům podání
nabídek. Obviněný tak nenaplnil elementární účel zákona, kterým je zajištění účinné
konkurence a efektivní hospodářské soutěže. Nelze přitom vyloučit, že nabídka jiného
dodavatele či jiných dodavatelů (v případě poptávání rozděleného plnění) mohla být pro
obviněného celkově ekonomicky výhodnější než nabídka vybraného dodavatele, čímž by došlo
k úspoře finančních prostředků z veřejných zdrojů.
114. V neprospěch obviněného Úřad zohlednil, že se obviněný dopustil dalších přestupků podle
§ 268 odst. 1 písm. b) zákona uvedených ve výrocích II. a III. tohoto rozhodnutí, přičemž
okolnosti, závažnost a následky spáchání těchto přestupků lze označit za zcela obdobné výše
popsaným okolnostem, závažnosti a následkům spáchání přestupku uvedeného ve výroku I.
tohoto rozhodnutí.
115. Při stanovení konkrétní výše sankce má Úřad povinnost rovněž zohlednit dobu, která uplynula
mezi spácháním přestupku specifikovaného ve výroku I. tohoto rozhodnutí a samotným
potrestáním obviněného za spáchání tohoto přestupku. V této souvislosti Úřad poukazuje na
rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 123/2013 ze dne 9. 4. 2015, ve kterém Krajský
soudu uvedl, že „hledisko doby, jež uplynula mezi spácháním správního deliktu o jeho
potrestáním, je možným (a někdy nutným) korektivem při úvahách ohledně výše pokuty; k
němuž má být přihlédnuto na závěr těchto úvah; aplikace tohoto korektivu má zamezit; aby
výše pokuty; jinak řádně stanovena podle zákonem předepsaných kritérií a kritérií nutně
aplikovatelných i bez jejich výslovného vyjádření v zákoně (kritérium přiměřenosti s ohledem
na míru, ve které výše pokuty může působit pro delikventa likvidačně), celkově nejevila znaky
nepřiměřenosti s ohledem na prodlevu, která nastala mezi porušením právní povinnosti a
trestem, který za to byl uložen. V rámci správního trestání je totiž třeba dostatečně silně
vnímat, že časový horizont toho, kdy se účastníkovi řízení (delikventovi) dostává konečného
rozhodnutí ve věci, je neoddělitelnou součástí měřítek celkové spravedlnosti řízení, a že čím je
tento časový horizont delší, tím více se rozostřují kontury spravedlnosti jak v očích účastníka
řízení, tak i v obecném vnímání veřejnosti a veřejného mínění, což celkově oslabuje
důvěryhodnost státní moci. Je nepochybné, že s prodlužujícím se okamžikem potrestání se
relativizuje základní vztah mezi spáchaným deliktem a ukládanou sankcí a že doba mezi
porušením právní povinnosti a rozhodnutím o sankci má i bezprostřední vliv na účel trestu,
jehož má být uložením konkrétní sankce dosaženo.“
116. V šetřeném případě došlo ke spáchání přestupku dle výroku I. tohoto rozhodnutí dne
7. 6. 2019, kdy došlo k uzavření smlouvy na veřejnou zakázku č. 1 s vybraným dodavatelem, z
čehož vyplývá, že od spáchání přestupku již uplynuly více než čtyři roky. S ohledem na výše
uvedené Úřad v daném případě po zohlednění okolností, za kterých byl přestupek spáchán,
dostatečně zohlednil v intencích výše uvedeného rozsudku i časové hledisko doby od spáchání
přestupku a uložil pokutu v uvedené výši. Ačkoliv v šetřeném případě došlo ke spáchání
40
Č.j.: ÚOHS-30803/2023/500
přestupku před více jak čtyřmi lety, nelze na uložení pokuty zcela rezignovat nebo uložit
pokutu v symbolické výši, neboť stále je nutné v daném případě zohlednit skutečnost, že
odpovědnost za přestupek obviněného nezanikla. V dané souvislosti je také potřeba zohlednit
skutečnost, že obviněný se dopustil rovněž přestupku uvedeného ve výroku II. tohoto
rozhodnutí, který byl spáchán dne 27. 7. 2020, tedy před zhruba třemi lety, a přestupku
uvedeného ve výroku III. tohoto rozhodnutí, který byl spáchán dne 24. 8. 2021, tedy před
necelými dvěma lety.
117. Úřad neshledal v šetřeném případě žádné další polehčující či přitěžující okolnosti, které by
ovlivnily stanovení výše uložené pokuty.
118. Úřad se dále zabýval skutečností, zda přestupky uvedené ve výrocích I. až III. tohoto
rozhodnutí, za něž je obviněnému nyní ukládán trest, nejsou v souběhu s dalším přestupkem
(správním deliktem) obviněného, za nějž byl již obviněný v minulosti trestán. Vycházeje z
konstantní rozhodovací praxe správních soudů (např. z rozsudku Nejvyššího správního soudu
č. j. 1 As 28/2009-62 ze dne 18. 6. 2009) tak Úřad provedl šetření, zda je namístě zohlednit i
jiné sbíhající se přestupky (správní delikty), za které již byla obviněnému uložena pokuta podle
zákona (či zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů). Úřad
k tomuto konstatuje, že neshledal, že by se obviněný dopustil jiného přestupku, který by byl s
právě projednávanými přestupky v souběhu.
119. Úřad dále při určení výše pokuty přistoupil k posouzení ekonomické situace obviněného,
neboť v určitém případě se uložená pokuta může jevit jako krajně „nespravedlivá“.
Nepřípustné jsou pak takové pokuty, jež mají likvidační charakter.
120. Z výkazu zisku a ztrát obviněného za rok 2022 vyplývá, že obviněný dosáhl za rok 2022 výnosů
v celkové výši 180 408 000 Kč. Současně z rozvahy sestavené ke dni 31. 12. 2022 vyplývá, že
obviněný k danému dni disponoval aktivy v celkové výši 122 621 000 Kč.10 Na základě výše
uvedeného Úřad konstatuje, že stanovenou výši pokuty nelze v tomto případě považovat za
likvidační, ani za nepřiměřeně zasahující ekonomickou podstatu obviněného (a v tomto smyslu
nespravedlivou).
121. Závěrem Úřad uvádí, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného
zákonem má splnit mimo jiné dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní
– postih za porušení povinností stanovených zákonem, a především funkci preventivní, která
směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Máli pokuta tyto funkce splnit, je zřejmé, že musí být natolik intenzivní, aby byla zadavatelem
pociťována jako újma, neboť uložením velmi nízké pokuty by nedošlo k naplnění jejího účelu,
tj. sankce za protiprávní jednání. Výše sankčního postihu proto byla Úřadem stanovena i tak,
aby nedošlo k bagatelizaci následků přestupku. Stanovená výše pokuty pak dle Úřadu
dostatečně naplňuje obě funkce právní odpovědnosti.
122. Na základě výše uvedených skutečností a po zhodnocení všech okolností a důkazů, a to jak
jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti, Úřad obviněnému uložil za spáchání přestupku
uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí při zohlednění spáchání přestupků uvedených ve
10
Výkaz zisku a ztrát obviněného za rok 2022 i rozvaha sestavená ke dni 31. 12. 2022 jsou obsaženy ve zprávě nezávislého
auditora o ověření účetní závěrky, která je součástí výroční zprávy obviněného za rok 2022. Tato výroční zpráva je
dostupná na stránkách obviněného na internetové adrese https://www.veslo.cz/2115.
41
Č.j.: ÚOHS-30803/2023/500
výrocích II. a III. tohoto rozhodnutí pokutu tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozhodnutí,
která odpovídá závažnosti spáchaného přestupku a všem dále zohledněným skutečnostem, a
která naplňuje dostatečně vzhledem k okolnostem případu obě funkce právní odpovědnosti,
a to při respektování absorpční zásady ve formě použití institutu úhrnného trestu.
123. Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního
úřadu pro Jihomoravský kraj – pracoviště Brno zřízený u pobočky České národní banky v Brně
číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.
K výroku V. rozhodnutí – k uložení úhrady nákladů řízení
124. Podle ustanovení § 93 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích se ve výrokové části rozhodnutí o
přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, kromě náležitostí podle správního řádu uvede
výrok o náhradě nákladů řízení.
125. Správní orgán podle ustanovení § 95 odst. 1 zákona o přestupcích uloží obviněnému, který byl
uznán vinným, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Pokud bylo rozhodnutí o
přestupku zrušeno jiným orgánem veřejné moci a tato skutečnost má za následek nesplnění
podmínek pro uložení náhrady nákladů řízení, správní orgán nahrazené náklady vrátí.
126. Vzhledem k tomu, že zákon o přestupcích v současné době náklady řízení blíže neupravuje,
musel správní orgán vycházet z obecného právního předpisu, kterým je správní řád.
127. Podle § 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán povinnost nahradit náklady řízení
paušální částkou účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Podle
citovaného ustanovení správního řádu výši paušální částky nákladů řízení stanoví prováděcí
právní předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a
ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení
(dále jen „vyhláška“), která v ustanovení § 6 odst. 1 stanoví, že paušální částka nákladů
správního řízení, které účastník vyvolal porušením své právní povinnosti, činí 1 000 Kč.
128. Jelikož v daném případě Úřad zahájil řízení o přestupcích z moci úřední, neboť dospěl k závěru,
že se obviněný dopustil přestupků, je zřejmé, že řízení bylo vyvoláno porušením právní
povinnosti obviněného a Úřad je tedy povinen obviněnému uložit náhradu nákladů řízení ve
výši stanovené vyhláškou. Z tohoto důvodu Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku V.
tohoto rozhodnutí.
129. Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo
19-24825621/0710, variabilní symbol 2023000235.
POUČENÍ
Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro
ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce
veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný
účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona
42
Č.j.: ÚOHS-30803/2023/500
činí výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným
elektronickým podpisem.
otisk úředního razítka
v z. Ing. Petr Vévoda
Mgr. Markéta Dlouhá
místopředsedkyně
Obdrží
JUDr. Marek Bilej, advokát, Sokol, Novák, Trojan, Doleček a partneři, advokátní kancelář s.r.o.,
Na strži 2102/61a, 140 00 Praha
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
43