rozhodnutí, kterým byla obviněnému za spáchané přestupky uložena pokuta. Výrok II.
prvostupňového rozhodnutí, kde bylo konstatováno, že se obviněný dopustil přestupku podle
§ 268 odst. 1 písm. e) zákona, však rozsudkem KS zrušen nebyl a dne 29. 10. 2021 nabyl právní
moci. S ohledem na zrušení výroku o uložení pokuty je tedy nutno znovu rozhodnout o uložení
sankce za tento přestupek. K tomu Úřad uvádí následující.
180. Obviněný naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona tím, že
nesplnil povinnost stanovenou v § 254 odst. 6 zákona, když Úřadu v rámci správního řízení
vedeného pod sp. zn. S0352/2019/VZ ve věci návrhu ze dne 17. 9. 2019 na uložení zákazu
plnění smlouvy o PCO nedoručil své vyjádření k návrhu navrhovatele ve lhůtě 10 dnů ode dne
doručení návrhu, tedy nejpozději do 27. 9. 2019, ale učinil tak až dne 4. 10. 2019, a v důsledku
toho ani nesdělil důvody, pro něž při uzavírání výše uvedené smlouvy nepostupoval
v zadávacím řízení.
181. Odpovědnost za přestupek zaniká mj. uplynutím promlčecí doby, která podle § 270 odst. 5
zákona činí 5 let.
182. Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po
dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení
jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná
dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.
183. V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda ve vztahu k přestupku
neuplynula promlčecí doba dle § 270 odst. 5 zákona. Ke spáchání přestupku uvedeného ve
výroku II. prvostupňového rozhodnutí došlo dne 28. 9. 2019 marným uplynutím lhůty
k doručení vyjádření k návrhu. Řízení o přestupku bylo zahájeno doručením příkazu.
Z uvedeného vyplývá, že promlčecí doba ve vztahu k projednávanému přestupku neuplynula.
184. Podle § 268 odst. 3 písm. c) zákona za přestupek podle § 268 odst. 1 zákona, jde-li o porušení
pravidel stanovených pro postup pro zadávaní koncesí, se uloží pokuta do 1 000 000 Kč, jde-li
o přestupek podle odstavce 1 písm. e).
185. Úřad se dále zabýval tím, zda je v daném případě namístě zohlednit i jiné přestupky, za které
již obviněnému byla uložena pokuta podle zákona, a které jsou ve vztahu
k projednávanému přestupku v souběhu; k tomu Úřad konstatuje, že projednávaný přestupek
není v souběhu s jiným přestupkem.
186. Při určení druhu správního trestu a jeho výměry je správní orgán povinen přihlédnout
k okolnostem demonstrativně uvedeným v § 37 písm. a) až i) přestupkového zákona. Při
stanovení výše pokuty Úřad zohlednil pouze ta z kritérií vyjmenovaných v § 37 přestupkového
zákona, která mají význam ve vztahu k projednávanému přestupku. V tomto případě Úřad
přihlédl zejména k povaze a závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem.
Pokud jde o druh správního trestu za spáchání předmětného přestupku, zákon v tomto ohledu
předkládá Úřadu jediný druh správního trestu, který je možno uložit za přestupek podle § 268
zákona, a to je pokuta.
41
Č.j.: ÚOHS-22318/2024/500
187. Podle § 38 zákona o přestupcích povaha a závažnost přestupku je dána zejména významem
zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem
a rozsahem následku přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty
skutečnosti citovaného ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu
k posuzovanému případu).
188. Pokud jde o význam neurčitého právního pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň
společenské škodlivosti přestupku (tedy závažnost) je dán také konkrétní intenzitou naplnění
znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku není hlavním
kritériem jeho skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení
právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je
proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly
intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).
189. V rámci posouzení povahy a závažnosti přestupku Úřad konstatuje, že jednáním obviněného
nedošlo k zákonem předvídanému postupu podle § 254 odst. 6 zákona, když obviněný
nedodržel zákonnou lhůtu pro zaslání vyjádření k návrhu Úřadu stanovenou citovaným
ustanovením zákona (zákonem chráněný zájem). V důsledku tohoto jednání obviněného byl
Úřadu až do doby doručení vyjádření k návrhu podstatně ztížen přezkum postupu zadavatele,
neboť v rámci vyjádření k návrhu obviněný Úřadu mj. sděloval důvody, pro něž při uzavírání
smlouvy o PCO nepostupoval v zadávacím řízení – tj. sděloval informace, které byly pro
přezkum zákonnosti jeho postupu při uzavírání smlouvy o PCO stěžejní. Úřad nicméně
(v souladu se závazným právním názorem KS) konstatuje, že společenská škodlivost, resp.
závažnost přestupku není vysoká, neboť prodlení obviněného s doručením vyjádření k návrhu
trvalo pouhých sedm dní a současně sám obviněný dobrovolně protiprávní stav napravil.
190. Kromě výše uvedeného má Úřad při stanovení konkrétní výše sankce povinnost zohlednit i
dobu, která uplynula mezi spácháním přestupku a samotným potrestáním obviněného za jeho
spáchání. V této souvislosti Úřad poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af
123/2013-85 ze dne 9. 4. 2015, v němž se uvádí: „Je nepochybné, že s prodlužujícím se
okamžikem potrestání se relativizuje základní vztah mezi spáchaným deliktem a ukládanou
sankcí a že doba mezi porušením právní povinnosti a rozhodnutím o sankci má i bezprostřední
vliv na účel trestu, jehož má být uložením konkrétní sankce dosaženo.“
191. V šetřeném případě došlo ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku II. prvostupňového
rozhodnutí dne 28. 9. 2019, tedy od spáchání přestupku uplynulo ke dni vydání tohoto příkazu
více než 4 a půl roku. Úřad proto při zvažování výše pokuty zohlednil v intencích výše
uvedeného rozsudku i časové hledisko doby, jež od spáchání přestupku uplynula.
192. Po pečlivém posouzení šetřeného případu ve všech vzájemných souvislostech neshledal Úřad
další polehčující či přitěžující okolnosti, které by měly vliv na uloženou výši pokuty.
193. Při určení výše pokuty Úřad přihlédl k majetkovým poměrům obviněného, neboť v určitém
případě se pokuta, byť uložená v minimální výši, může jevit jako krajně „nespravedlivá“.
Nepřípustné jsou pak takové pokuty, jež mají likvidační charakter. Podle výroční zprávy za rok
2022, resp. dokumentu „Zpráva o stavu požární ochrany“ za rok 2022 dostupné
na https://www.hzscr.cz/hzs-hlavniho-mesta-prahy-menu-sluzby-pro-verejnost.aspx
rozpočet obviněného v roce 2022 činil 930,6 mil. Kč (aktuálnější údaje nejsou z veřejně
dostupných zdrojů ke dni vydání tohoto rozhodnutí k dispozici, Úřad však předpokládá, že se
42
Č.j.: ÚOHS-22318/2024/500
nebudou výrazně lišit od údaje pro rok 2022). Na základě výše uvedeného Úřad konstatuje, že
vyměřenou výši pokuty nelze v tomto případě považovat za likvidační ani za nepřiměřeně
zasahující ekonomickou podstatu obviněného (a v tomto smyslu nespravedlivou).
194. Pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit mimo
jiné dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení
povinností stanovených zákonem, a především funkci preventivní, která směřuje
k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Po zvážení
všech okolností případu Úřad při určení výměry uložené pokuty preferoval preventivní
charakter uložení sankce a stanovenou pokutu vzhledem k souvislostem případu posoudil jako
dostačující. I přesto, že tedy byla pokuta stanovena při samé dolní hranici její možné výše, dle
názoru Úřadu naplňuje dostatečně vzhledem k okolnostem případu obě funkce právní
odpovědnosti.
195. S ohledem na výše uvedené Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.
196. Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního
úřadu pro Jihomoravský kraj – pracoviště Brno zřízený u pobočky České národní banky v Brně
číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.
K výroku III. rozhodnutí
197. Podle ustanovení § 93 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích se ve výrokové části rozhodnutí o
přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, kromě náležitostí podle správního řádu uvede
výrok o náhradě nákladů řízení.
198. Správní orgán podle § 95 odst. 1 zákona o přestupcích uloží obviněnému, který byl uznán
vinným, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Pokud bylo rozhodnutí o
přestupku zrušeno jiným orgánem veřejné moci a tato skutečnost má za následek nesplnění
podmínek pro uložení náhrady nákladů řízení, správní orgán nahrazené náklady vrátí.
199. Vzhledem k tomu, že zákon o přestupcích v současné době náklady řízení blíže neupravuje,
musel Úřad vycházet z obecného právního předpisu, kterým je správní řád.
200. Podle § 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán povinnost nahradit náklady řízení
paušální částkou účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Podle
citovaného ustanovení správního řádu výši paušální částky nákladů řízení stanoví prováděcí
právní předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a
ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení
(dále jen „vyhláška“), která v § 6 odst. 1 stanoví, že paušální částka nákladů správního řízení,
které účastník vyvolal porušením své právní povinnosti, činí 1 000 Kč.
201. Úřad v této části opětovně konstatuje, že rozsudkem KS byl zrušen výrok I. prvostupňového
rozhodnutí týkající se přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, přičemž současně KS
v tomto rozsudku zrušil i související výrok IV. týkající se stanovení nákladů řízení. Výrok II.
prvostupňového rozhodnutí týkající se přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona však
rozsudkem KS zrušen nebyl a dne 29. 10. 2021 nabyl právní moci.
202. Jelikož v daném případě Úřad zahájil řízení o přestupku z moci úřední, neboť dospěl
k závěru, že se obviněný dopustil přestupku (viz výrok II. prvostupňového rozhodnutí), je
zřejmé, že řízení bylo vyvoláno porušením právní povinnosti obviněného a Úřad je tedy
43
Č.j.: ÚOHS-22318/2024/500
povinen obviněnému uložit náhradu nákladů řízení ve výši stanovené vyhláškou. Z toho
důvodu Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.
203. Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky
v Brně číslo 19-24825621/0710, variabilní symbol 2021000240.
POUČENÍ
Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro
ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže –
Sekce veřejných zakázek. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků
učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona činí výhradně prostřednictvím
datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.
otisk úředního razítka
Mgr. Markéta Dlouhá
místopředsedkyně
Obdrží
HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář, Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
44