arboristické certifikáty, ale umožnil doložení i jiných arboristických certifikátů či dalších
arboristických osvědčení, čímž současně zmírnil dopad daného požadavku a ponechal
poměrně širokou možnost dodavatelům k prokázání naplnění dotčené zadávací podmínky.
V tomto kontextu Úřad akcentuje, že navrhovatel ve svých námitkách ani návrhu nenapadal
otázku transparentnosti či přiměřenosti šetřeného požadavku v kontextu šíře uplatnitelných
certifikátů či osvědčení ani se nedomáhal (ne)uznání určitého certifikátu či osvědčení pro účely
naplnění dotčeného požadavku, když pouze v obecnosti dovozoval, že zadavatel nemá dané
certifikáty či osvědčení vůbec požadovat.15
159. Současně je třeba připomenout, že zadavatel ve lhůtě pro podání nabídek obdržel celkem
5 nabídek dodavatelů, což podpůrně svědčí o tom, že v šetřeném případě byla zachována
přiměřená úroveň hospodářské soutěže, resp. ani uvedené nesvědčí o excesivnosti daného
požadavku ve smyslu jeho diskriminačního charakteru či nepřiměřenosti, tj. ve smyslu
nepřiměřenosti dopadu této zadávací podmínky na hospodářskou soutěž v porovnání
s legitimními důvody vedoucími zadavatele k jeho stanovení. K tomu lze doplnit, že ani
skutečnost, že jeden dodavatel se cítí být nastavenými zadávacími podmínkami diskriminován,
nemůže sama o osobě vyvodit závěr, že k takovému omezení hospodářské soutěže reálně
došlo.
160. Pokud pak jde o navrhovatelovu argumentaci vztahující se k jiným zadávacím řízením, ve
kterých údajně běžně prokazuje obdobný požadavek zkušenými osobami bez dotčených
certifikátů, ve vztahu k této Úřad konstatuje, že stanovené zadávací podmínky jiných
zadávacích řízeních nejsou rozhodující pro posouzení, zda bylo v šetřeném případě nastavení
předmětného požadavku přiměřené, (ne)diskriminační či transparentní. Sám navrhovatel pak
v tomto kontextu hovoří o „obdobném“ požadavku, nejde tak o totožný požadavek za stejných
okolností a podmínek což je právě odrazem toho, že v jiných zadávacích řízeních mohou být
13
V kontextu navrhovatelem předložené námitky a jejího zdůvodnění se Úřad blíže nezabýval konkrétními rozdíly mezi
jednotlivými certifikáty a osvědčeními, resp. ani konkrétnostmi jejich získání či obnovení (na než bylo poukazováno
v některých stanoviscích), neboť uvedené by bylo nadbytečné pro posouzení zde šetřené věci.
14
Úřad pro úplnost dodává, že nepomíjí v rámci stanoviska MU Brno vyjádřený názor ohledně otázky legitimnosti či
legálnosti požadavku na předložení daných certifikátů a osvědčení v kontextu souvisejícího požadavku na vzdělání (kdy
však důvody tohoto názoru nehledal jako legitimní – viz výše), resp. nepomíjí ani stanoviska společností Okrasné zahrady
arboristika a Zenova services, které jedna preferuje požadavek na certifikaci a druhá na vzdělání, nicméně s ohledem na
odůvodnění zadavatele ohledně stanovení obou požadavků i na ostatní stanoviska a všechny zde dále uváděné
skutečnosti Úřad nemá za to, že by byl nastavený požadavek nepřiměřený či bezdůvodně omezující. K tomu lze dodat,
že navrhovatel považuje požadavek na vzdělání jakožto legitimní.
15
Případnou otázku oprávněnosti (ne)akceptace určitého arboristického certifikátu či osvědčení pro naplnění dotčené
zadávací podmínky lze řešit v případě uplatnění takového certifikátu či osvědčení v rámci zadávacího řízení
a v návaznosti na příslušný postup zadavatele, který v tomto kontextu posoudí splnění dotčené zadávací podmínky.
36
Č.j.: ÚOHS-29590/2023/500
kvalifikační požadavky stanoveny jiným způsobem a za přítomnosti dalších faktorů, které
individualizují daný případ. Jinými slovy, nelze dovozovat nezákonnost napadeného
požadavku jen z toho důvodu, že v jiných zadávacích řízeních jiní zadavatelé daný požadavek
nestanovují. Dále je třeba zdůraznit, že zadavatel svým požadavkem nepožaduje nic
neobvyklého. Z veřejně dostupných zdrojů je zřejmé, že dané certifikace jsou na relevantním
trhu běžně dostupné16, což potvrdila i značná část dodavatelů v rámci šetření trhu a taktéž
dotázané vzdělávací instituce. Navíc předmětný požadavek je taktéž využívaný v rámci
stanovení kvalifikačních požadavků i v jiných zadávacích řízení. Pro posouzení daného případu
pak není relevantní ani to, jaké úkony zadavatel činil v jiných zadávacích řízení, resp. z jakých
svých pohnutek je činil, a jak v těchto zadávacích řízeních stanovoval zadávací podmínky.
161. V souvislosti s argumentací navrhovatele uvedenou ve vyjádření k podkladům rozhodnutí
Úřad předně konstatuje, že otázka rozsahu požadovaných arboristických činností v rámci
předmětu veřejné zakázky a v tomto kontextu případné nepřiměřenosti šetřeného požadavku
a celkově požadavku na pozici „kvalifikovaného arboristy“, otázka vymezení a relevantnosti
akceptovaných certifikátů a osvědčení a problematika související s dalším požadavkem
zadavatele na člena realizačního týmu dodavatele na uvedené pozici, a to požadavkem na
5letou praxi v oboru, nebyly obsaženy v návrhu navrhovatele ani jemu předcházejících
námitkách a navrhovatel tak nově uvádí odlišné skutečnosti, resp. námitkové body, něž které
byly namítány v původních námitkách a návrhu (tam byla namítána pouze skutečnost, že
zadavatel de facto principiálně nesměl stanovit dotčený požadavek na předložení
arboristického certifikátu či osvědčení, neboť tyto nespadají do českého vzdělávacího
systému, tudíž zadavatel měl požadovat a akceptovat jako dostatečnou „úplnou“ profesní
kvalifikaci prokázanou prostřednictvím školního vzdělání). Úřad k tomu akcentuje, že ve
smyslu § 251 odst. 4 věta druhá zákona k novým skutečnostem uvedeným v návrhu oproti
skutečnostem obsaženým v námitkách podaných zadavateli přihlédne jen tehdy, jde-li
o takové skutečnosti, které navrhovatel nemohl tvrdit již vůči zadavateli. Zákon na
navrhovatele tímto ustanovením klade větší odpovědnost za to, jaké skutečnosti uvede
v námitkách podaných zadavateli v zadávacím řízení, protože námitkovou argumentaci,
kterou neuplatní vůči zadavateli, pak následně již nemůže uplatnit v návrhu podaném k Úřadu,
resp. k takovýmto tvrzením Úřad nebude přihlížet. Tato úprava reflektuje principiální
nastavení ochrany před nezákonným postupem zadavatele při zadávání veřejných zakázek,
a to že právě námitky představují primární ochranu dodavatele před nezákonným postupem
zadavatele, přičemž jejich řádné a včasné podání je rovněž jednou z procesních podmínek pro
podání návrhu na zahájení správního řízení vedeného před Úřadem. Primárně tak má docházet
k řešení „sporu“ mezi stěžovatelem a zadavatelem v rámci podaných námitek a jejich řádném
vyřízení ze strany zadavatele. Uvedené spěje k tomu, aby stěžovatel byl před podáním návrhu
na zahájení správního řízení k Úřadu seznámen s přezkoumatelnou argumentací zadavatele,
která reaguje na jím podané námitky, a dokázal tak vyhodnotit otázku dalšího postupu, zejm.
zda podat návrh na zahájení správního řízení k Úřadu. Z pohledu zadavatele je pak vedení
námitkového řízení důležité zejména z toho důvodu, že může být upozorněn na přehlédnutí
pochybení a přijmout tak již v zadávacím řízení vhodné opatření k nápravě, příp. vysvětlit
stěžovateli svůj postoj k věci, aniž by do zadávacího řízení musel ingerovat orgán dozoru, tedy
Úřad. Nebyla by pak spravedlivá jak situace, kdy by zadavatel představil komplexní
16
viz např. https://www.ceskycertifikovanyarborista.cz/certifikovani-arboriste
37
Č.j.: ÚOHS-29590/2023/500
argumentaci až v průběhu správního řízení (proto musí dostatečně podrobně a srozumitelně
námitky vypořádat), tak ani situace, kdy by se přisvědčovalo tvrzením navrhovatele, která
mohl namítat již prostřednictvím námitek, ale neučinil tak. Proto nelze tolerovat situaci, že
navrhovatel až v návrhu započne uvádět novou námitkovou argumentaci. Zákon však
stanovuje jednu výjimku, podle níž Úřad přihlédne k novým skutečnostem (uvedeným
v návrhu oproti námitkám) tehdy, pokud jde o takové skutečnosti, které navrhovatel nemohl
tvrdit již vůči zadavateli, což je ovšem navrhovatel povinen prokázat. Nicméně i takové
skutečnosti musí navrhovatel tvrdit právě nejpozději k okamžiku podání návrhu, protože
zákon nepřipouští žádné dodatečné doplňování námitkových tvrzení, která by navrhovatel
tvrdil až po podání návrhu. Ve smyslu § 261 odst. 3 věta třetí zákona ve spojení s § 251 odst. 5
části první věty za středníkem lze pak později uplatňovat pouze skutečnosti, návrhy důkazů
a jiné návrhy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost podkladů pro vydání rozhodnutí,
k ostatním později uvedeným skutečnostem, návrhům důkazů a jiným návrhům Úřad
nepřihlíží. Úřad tak shrnuje, že s ohledem na uvedené je nutné konstatovat, že výše nadepsané
skutečnosti tvrzené navrhovatelem v jeho vyjádření k podkladům rozhodnutí jsou nové
skutečnosti uváděné teprve až v průběhu správního řízení (nelze je s ohledem na původní
námitkovou argumentaci považovat pouze za „dopracování“ původní námitky navrhovatele),
přičemž navrhovateli nic nebránilo tyto skutečnosti uvádět již v námitkách či návrhu a ani se
zjevně nejedná o skutečnosti zpochybňující věrohodnost podkladů pro vydání rozhodnutí,
tudíž tyto nemohou být brány Úřadem v potaz jakožto rozhodné pro řešení věci. Nad rámec
uvedeného však Úřad podotýká, že s ohledem na samotný předmět veřejné zakázky nesporně
obsahující arboristické činnosti, významnost kvalifikovaného výkonu těchto činností (jak
potvrdilo i provedené šetření) a charakter a význam jednotlivých požadavků zadavatele na
pozici „kvalifikovaný arborista“, které směřují k prokázání odlišných kvalitních i kvantitativních
skutečností, nemá za to, že by navrhovatelem uvedené mohlo změnit výše popsané závěry
ohledně zákonnosti požadavku na doložení arboristického certifikátu či osvědčení u člena
realizačního týmu na dotčené pozici.
162. Pokud jde o argumentaci navrhovatele uvedenou v jeho vyjádření k podkladům rozhodnutí
ohledně nerelevantnosti provedeného šetření pro jeho hlavní námitku (výše rozebíraná
„principiální“ nemožnost stanovení daného požadavku zadavatelem), nevhodnosti
a návodnosti vznesených dotazů v rámci šetření, nevhodnosti oslovených subjektů
a zkreslenosti předložených odpovědí, Úřad k tomu uvádí následující. Předně je nutné
konstatovat, že provedené šetření nesměřovalo k vypořádání nastíněné stěžejní námitky
navrhovatele ohledně nemožnosti stanovit daný požadavek, pro řešení této totiž nebylo
obdobné šetření potřebné, a to s poukazem na její řešení výše (proto dle Úřadu ani nebyl
důvod navrhovatelem uvedenou námitku výslovně do žádostí o stanoviska uvádět). Šetření,
jak ostatně bylo uvedeno i v samotných žádostech o stanovisko, bylo zaměřeno na posouzení
otázky nepřiměřenosti a diskriminačního charakteru požadavku na předložení v čl. 5.3
zadávací dokumentace uvedených certifikátů či osvědčení k osobě „kvalifikovaný arborista“
ve smyslu navrhovatelem namítaného, tj. posouzení přínosnosti arboristických certifikátů či
osvědčení (oproti školnímu vzdělání) a otázky (ne)omezení soutěže daným požadavkem, kdy
v tomto kontextu je pro posouzení legitimnosti důvodů vedoucích ke stanovení takovéto
podmínky a otázky důvodnosti případného omezení hospodářské soutěže důležité
i odůvodnění zadavatele vztahující se ke stanovené zadávací podmínce. K tomu Úřad uvádí, že
položené otázky byly formulovány obecně a dávaly dotázaným subjektům dostatečný prostor
38
Č.j.: ÚOHS-29590/2023/500
vyjádřit svůj názor, přičemž bylo jen na dotčených subjektech, jakým způsobem se k šetřeným
otázkám vyjádří17. Co se týče tvrzení ohledně nevhodnosti oslovených subjektů, navrhovatel
onu nevhodnost nijak více nespecifikuje ani konkrétně neoznačuje, který z oslovených
dodavatelů či která ze školských institucí by neměli být relevantním zdrojem informací, příp.
z jakého důvodu. Nadto je Úřad přesvědčen, že se v rámci provedeného šetření dotázal
dostatečného vzorku relevantních subjektů, přičemž obdržel dostačující počet
plnohodnotných odpovědí a nemá pochybnosti o jejich pravosti či autentičnosti. Současně
Úřad pro úplnost dodává, jak již bylo blíže rozebráno výše, že nemá obdržená stanoviska ani
za nedostatečná či roztříštěná, když je z nich možné vyvodit závěry ohledně většinového
vnímání dotčené problematiky oslovenými subjekty.
163. Co se týče navrhovatelem ve vyjádření k podkladům rozhodnutí uvedeného závěru, který dle
něho vyplývá z provedeného šetření u středních a vysokých škol, že po teoretické stránce je
obsah vzdělání komplexní, Úřad uvádí, že s takovým názorem nemůže souhlasit, neboť ten ze
stanovisek neplyne a naopak je z výše uvedených závěrů vyplývajících z provedeného šetření
evidentní, že také v oblasti teorie je výuka min. na středních školách poměrně roztříštěná,
neboť obor arboristika není součástí studijních programů vyučovaných na dotčených středních
školách, příp. je součástí pouze některých předmětů okrajově či na dobrovolné bázi. Lze
částečně souhlasit s navrhovatelem, že komplexnější pokrytí teoretických znalostí v rámci
péče o dřeviny studentům poskytují relevantní vysoké školy. To však nevede ke společnému
závěru středních a vysokých škol o komplexnosti obsahu vzdělání po teoretické stránce
Současně nelze zapomínat ani na praktickou stránku věci. Současně je nutné upozornit, že
zadavatel pro danou pozici vyžadoval min. středoškolské vzdělání zahradnického či lesnického
směru, tudíž je nezbytné posuzovat danou otázku již od úrovně středoškolské, tj. v komplexu
možného uplatnitelného vzdělání (zde jen pro úplnost Úřad opakuje, že navrhovatel ve svých
námitkách a návrhu nikterak nerozporoval samotný požadavek na vzdělání, kdy tento zjevně
považuje za legitimní). Ve zbytku lze odkázat na výše uvedené skutečnosti vč. vypořádání
jednotlivých stanovisek.
164. Dále pak Úřad uvádí, že pokud jde o poukaz navrhovatele na skutečnost, že sice je v rámci
dotazovaných stanovisek konstatován nedostatek odborného proškolení v rámci studia, ale že
toto proškolení je primárně spjato s prací v korunách stromů, kdy v obecnosti je proškolení
pro práci ve výškách, s motorovou pilou či ohledně záchrany zraněného součástí zákonného
školení pracovníků v systému BOZP a toto nebylo pro prokázání technické kvalifikace třeba,
lze konstatovat, že předložení potvrzení o proškolení ohledně BOZP skutečně není součástí
stanoveného požadavku v zadávací dokumentaci a již z tohoto pohledu je tedy zjevné, že
arboristický certifikát či osvědčení mají svou přidanou hodnotu. Nicméně, jak již bylo uvedeno
výše, přínos daných certifikátů nebyl spojován pouze s prací ve výškách, ale také s jinými
činnostmi, jako jsou různé řezy či bezpečné kácení stromů, ale i celkově šíří, komplexností
a aktuálností znalostí a zkušeností a dalšími aspekty (viz obdržená stanoviska), ke kterým bude
více než vhodné požadovat předložení dokladu, který bude prokazovat zkušenosti a odbornost
jeho držitele. Nadto navrhovatelem poukazované potvrzení o proškolení ohledně BOZP je
vydáváno z pohledu bezpečnosti práce a k tomu příslušných právních předpisů, tedy je
17
Na tom uvedení zadavatelovy argumentace v žádostech o stanovisko a vedlejší otázka, zda, pokud vůbec dotčené
subjekty shledávají přínos dotčených certifikátů či osvědčení, by mohla být relevantní i tato argumentace, ničeho
nemění, neboť pokládané otázky vždy dávaly možnost uvést nezávisle svůj názor na danou problematiku.
39
Č.j.: ÚOHS-29590/2023/500
vydáváno obecně pro práce ve výškách atp., přičemž se pracovník předně seznámí
s jednotlivými postupy a ochrannými prostředky, kdežto nejde o proškolení ve smyslu péče
o dřeviny, tudíž jej zcela jistě nelze považovat za zaměnitelné s daným požadavkem
zadavatele.
165. Ve vztahu ke zbylé argumentaci navrhovatele ohledně provedeného šetření trhu, kterou uvedl
ve vyjádření k podkladům rozhodnutí, tj. ve vztahu ke stanovisku společností Zenova services
a ALL4TREES, ale i stanovisku MU Brno, Úřad odkazuje na výše uvedené, zejm. pasáže ohledně
provedeného šetření trhu (vč. poznámek), kde se k jednotlivým navrhovatelem zmiňovaným
aspektům obšírně vyjádřil. Pouze pro úplnost opakuje a doplňuje následující.
166. Co se týče odkazu navrhovatele na stanovisko společnosti Zenova services, z nějž dle
navrhovatele vyplývá závěr, že odpovědné osoby nemusí disponovat dotčenými certifikáty,
a to zejm. v kontextu minimálního využití této osoby v porovnání s celkovým objemem prací
a v důsledku toho navrhovatelem tvrzené nepřiměřenosti, Úřad předně uvádí, že navrhovatel
otázku rozsahu požadovaných arboristických činností v rámci předmětu veřejné zakázky
a v tomto kontextu případné nepřiměřenosti šetřeného požadavku a celkově požadavku na
pozici „kvalifikovaného arboristy“ namítá nad rámec svého návrhu, resp. námitek, pročež Úřad
k takovéto námitkové argumentaci odkazuje na výše uvedené. Lze však podotknout, že
v tomto ohledu jde o odhad a názor citované společnosti, přičemž, jak bylo uvedeno výše, další
oslovení dodavatelé se k předmětu plnění taktéž vyjadřovali a neoprávněnost stanoveného
požadavku nedovodili. Např. společnost Okrasné zahrady arboristika uvedla, že dle nich je
legitimní a přínosný požadavek na certifikát, a naopak středoškolské vzdělání není nezbytné.
Pokud se tak stanovisko jednoho dodavatele odlišuje v tomto aspektu od ostatních, nelze z něj
vyvozovat všeobecný závěr. Jak pak taktéž již bylo uvedeno výše a jak potvrdily i oslovené
subjekty ve svých odpovědích, v případě arboristických činností jde o specifické činnosti s vyšší
mírou obtížnosti, přičemž ze zadávací dokumentace jasně vyplývá, že tyto činnosti jsou
zadavatelem požadovány (kdy i v rámci šetření trhu výslovně zmiňované obtížné práce jsou
obsahem šetřené veřejné zakázky), proto Úřad nemá daný požadavek za nepřiměřený
předmětu veřejné zakázky.
167. Ve vztahu k navrhovatelem odkazovanému stanovisku společnosti ALL4TREES, která dle
navrhovatele polemizuje nad přínosem dotčených certifikátu, Úřad poukazuje na skutečnost,
že dotčená společnost se ve svém stanovisku k přínosu arboristických certifikátů či osvědčení
vyjádřila pouze v tom smyslu, že v současnosti jejich přínos poklesl v důsledku dostupnosti
vzdělání, z čehož nelze dovodit závěr o nepřiměřenosti daného požadavku, kdy současně
citovaná společnost neshledala daný požadavek jakožto neoprávněný. Úřad pak odkazuje na
již výše uvedené, kdy má za to, že s ohledem na zdůvodnění stanovení daného požadavku
zadavatelem i většinový názor plynoucí z provedeného šetření je dostatečně podloženo, že
požadované certifikáty jsou stále přínosné. Pokud jde o poukaz navrhovatele na různé typy
certifikací výslovně uvedené zadavatelem v rámci dotčené zadávací podmínky, Úřad v této
souvislosti musí zopakovat, že navrhovatel ve svém návrhu nenamítal netransparentnost či
nepřiměřenost šetřeného požadavku v tom smyslu, jaké konkrétní certifikáty, resp. typy
certifikátů by měly či neměly být akceptovány, pročež Úřad k takovéto námitkové argumentaci
opět odkazuje na výše uvedené. Nicméně z veřejně dostupných zdrojů je dle Úřadu zřejmé, že
min. ve svém základu se všechny namítané typy certifikací vztahují k arboristickým činnostem,
tudíž jsou relevantní, přičemž pokud jde o reálné uplatnění předmětné zadávací podmínky,
40
Č.j.: ÚOHS-29590/2023/500
resp. předložení některého z certifikátů či osvědčení, Úřad opakuje, že toto bude otázkou
dalšího vývoje zadávacího řízení a postupu zadavatele a Úřad nemůže dopředu predikovat, jak
by zadavatel v takovém případě postupoval.
168. Dále navrhovatel ve svém vyjádření k podkladům rozhodnutí na podporu tvrzené
nezákonnosti požadavku stanoveného „nad rámec zákonné opory“ uvádí příklady
hypotetických požadavků zadavatele zahrnujících smyšlené certifikáty „vyhrnovač“ či
„zatloukač hřebíků“. Úřad dotčené úvahy považuje za zcela zjevně absurdní a nerelevantní
k šetřenému případu, kdy těmito se navrhovatel snaží snižovat úroveň a význam arboristických
certifikátů, potažmo arboristických činností jako takových, nicméně Úřadem provedené
šetření relevantního trhu dodavatelů i vzdělávacích institucí potvrdilo náročnost a specializaci
těchto činností, přínos arboristických certifikátů a osvědčení a také obvyklost příslušných
certifikátů a osvědčení, tudíž Úřad opakuje, že neshledal excesivnost šetřeného požadavku.
169. Úřad s ohledem na vše výše uvedené shrnuje, že se s námitkou ohledně nemožnosti stanovit
v šetřeném případě požadavek na předložení arboristického certifikátu či osvědčení (spolu
s min. středoškolským vzděláním zahradnického nebo lesnického směru) a v tomto kontextu
s námitkou ohledně netransparentnosti, nepřiměřenosti a diskriminačního charakteru
daného požadavku zadavatele neztotožňuje, kdy s ohledem na výše uvedené uzavírá, že tento
požadavek pro dotčeného člena realizačního týmu dodavatele na dané pozici, resp. v rámci
daného plnění je transparentní, oprávněný, resp. přiměřený a není stanoven diskriminačním
způsobem, který by nedůvodně omezoval dodavatele v účasti v zadávacím řízení.
K namítané smluvní podmínce uvedené v čl. 6 odst. 6.14 návrhu smlouvy o dílo
170. Navrhovatel dále napadá smluvní podmínku stanovenou v závazném vzoru smlouvy, konkr.
v čl. 6 odst. 6.14, který stanoví povinnost zhotovitele zajistit pro své zaměstnance v dojezdové
vzdálenosti max. 10 minut od místa plnění sociální zařízení a šatny (kdy navíc zadavatel
nedodržení dané povinnosti dle čl. 8 odst. 8.7. závazného vzoru smlouvy sankcionuje smluvní
pokutou). Dle navrhovatele je daná smluvní podmínka neodůvodněná, resp. diskriminační
a nepřiměřená.
171. Úřad k této námitce primárně uvádí, že smluvní podmínky představují specifickou část
zadávací dokumentace. Zákon nestanoví, jaké smluvní podmínky mají být obsahem smlouvy
uzavřené na realizaci předmětu plnění veřejné zakázky. Vymezení smluvních podmínek tak
zákon ponechává na uvážení smluvních stran, kdy je zřejmé, že se zde primárně promítnou
potřeby a požadavky zadavatele, neboť právě ten nejlépe ví, co potřebuje a za jakých
podmínek. Záleží proto na úvaze zadavatele, jakým způsobem si stanoví rozsah smluvních
podmínek. Je ovšem zapotřebí zdůraznit, že zadavatel nesmí k vymezení smluvních podmínek
přistupovat zcela libovolně; tedy musí při jejich vymezení brát v potaz i základní zásady
zadávacího řízení uvedené v ustanovení § 6 zákona, které mají zajistit to, aby smluvní
podmínky nebyly zadavatelem formulovány zjevně excesivně.
172. S tím také souvisí omezená přezkumná pravomoc Úřadu ve vztahu ke smluvním podmínkám,
kdy oprávnění Úřadu na poli přezkoumání úkonů zadavatele týkajících se nastavení smluvních
a obchodních podmínek stanovených v zadávací dokumentaci nejsou vyloučená, nicméně jsou
značně omezená. I podle rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“)
41
Č.j.: ÚOHS-29590/2023/500
č. j. 1 Afs 2/2013-46 ze dne 24. 4. 201318 platí, že „je zapotřebí vyloučit možnost, aby zadavatel
mohl v rámci soukromoprávního vztahu vyloučit možnost veřejnoprávního přezkumu, čímž by
byl popřen smysl celé úpravy zákona o veřejných zakázkách […]“. Nicméně, jak vyplývá
z ustálené judikatury, např. z rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“)
č. j. 9 Afs 21/2013-39 ze dne 30. 4. 2014 (navazujícího na rozsudek Krajského soudu v Brně
č. j. 62 Af 48/2011-69 ze dne 28. 2. 2013), není úkolem Úřadu „aby při přezkoumání úkonů
zadavatele hodnotil vhodnost, přiměřenost či vymahatelnost soukromoprávní podmínky
stanovené zadavatelem v zadávací dokumentaci, nejedná-li se o zjevný exces, např. požadavek
zadavatele, který je jednoznačně v rozporu s kogentním ustanovením zákona, či požadavek
vyvolávající nemožnost plnění předmětu zakázky, a nejde-li o pravidlo při posuzování
kvalifikace či samotného hodnocení nabídek.“
173. Ve vztahu k výše uvedenému Úřad dále odkazuje i na rozsudek Krajského soudu v Brně
č. j. 62 Af 76/2018-226 ze dne 3. 1. 2019, ze kterého vyplývá, že postup zadavatele při
stanovení smluvní podmínky může být Úřadem označen za rozporný se zákonem až za situace,
kdy by „takto nastavená smluvní podmínka jevila znak nepřiměřenosti (cíli) a znak excesu
z pravidel kontrahovaných v případech obdobných plnění, jež by měly dostatečnou intenzitu
působit ve vztahu k dodavatelům eliminačně, popř. fakticky znejasňovat, do jakých podmínek
(jak ze strany zadavatele po dobu trvání smluvního vztahu vykládaných a používaných)
dodavatel vlastně vstupuje. Pak by zásady podle § 6 ZZVZ porušeny být mohly; konkrétně
zásada transparentnosti při dovození nejasnosti podmínek smluvního vztahu nebo zásada
přiměřenosti či zásada zákazu diskriminace při dovození závěru, že takový postup vede
k reálnému vyloučení dodavatelů ze soutěže o získání veřejné zakázky.“
174. Úřad rovněž upozorňuje na rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-29601/2022/161 ze dne
30. 9. 2022, který k výše citovanému rozsudku NSS shrnul, že do kompetence Úřadu spadá
posouzení toho „zda smluvní, resp. obchodní podmínky jsou skutečně přiměřené
požadovanému cíli a nepředstavují exces či neúnosné narušení některé ze základních zásad
vymezených v § 6 zákona. Jinak řečeno, jestliže konkrétní soukromoprávní podmínka vymezená
zadavatelem nepředstavuje zjevný exces, jenž by atakoval faktickou nemožnost plnění veřejné
zakázky, a současně taková podmínka ani není pravidlem pro posuzování kvalifikace či pro
hodnocení nabídek, pak Úřad není příslušný k posuzování její vhodnosti či přiměřenosti.“
175. Ze shora citovaných rozsudků, jakož i z ustálené rozhodovací praxe Úřadu tak lze dovodit, že
jestliže konkrétní soukromoprávní podmínka vymezená zadavatelem nepředstavuje zjevný
exces, jenž by atakoval faktickou nemožnost plnění veřejné zakázky či představoval neúnosné
narušení některé ze základních zásad vymezených v § 6 zákona, a současně taková podmínka
ani není pravidlem pro posuzování kvalifikace či pro hodnocení, pak Úřad není příslušný
k posuzování její vhodnosti, resp. přiměřenosti. Úřad je tak v tomto ohledu přezkumem
limitován a nepřísluší mu hodnotit obsah smluvních ujednání stanovených zadavatelem,
nevyplývá-li z nich zjevný exces.
176. Na základě výše uvedeného a s ohledem na svou omezenou působnost na poli přezkoumání
nastavení smluvních a obchodních podmínek stanovených v zadávací dokumentaci přistoupil
18
Týká-li se v tomto odůvodnění rozhodnutí uváděný rozsudek předchozího zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných
zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, jeho závěry jsou platné i za současného znění zákona.
42
Č.j.: ÚOHS-29590/2023/500
Úřad k posouzení, zda se u výše uvedené smluvní podmínky, kterou navrhovatel svým
návrhem napadá, jedná o zjevný exces.
177. Navrhovatel předně namítá nezákonnost dané podmínky, jelikož je přesvědčen, že zadavatel
nemůže stanovit zadávací podmínky „nad rámec právních předpisů“, resp. nad rámec
požadavků (povinností) plynoucích z právních předpisů pro dodavatele k výkonu příslušné
práce. K tomu také namítá, že „[...] právní předpisy pro uzavřené pracoviště požadují
vzdálenost sanitárního zařízení (záchod) 120 m respektive 75 m při ztížených podmínkách –
není zde časová lhůta. Z těchto předpisů mají z důvodu specifického pracoviště výjimku
zahradnické a lesnické práce.“19
178. Úřad k tomu poukazuje na již výše uvedené, tedy že se neztotožňuje s přesvědčením
navrhovatele, že zadavatel nemůže, resp. nemá stanovovat požadavky na dodavatele či plnění
veřejné zakázky nad rámec požadavků (povinností) plynoucích dodavateli na výkon
předmětných činností z jiných právních předpisů. V tomto kontextu lze jen zopakovat, že
zadavatel je povinen řídit se zákonem (o zadávání veřejných zakázek), přičemž ten mu žádným
ustanovením nezakazuje stanovit smluvní podmínky „nad rámec“ požadavků plynoucích
z jiných právních předpisů. Zadavatel je toliko omezen dodržením pravidel zákona (o zadávání
veřejných zakázek). Nadto je třeba připomenout, že i v případě veřejných zakázek se stále
jedná o soukromoprávní vztah mezi zadavatelem a vybraným dodavatelem, a tedy se uplatní
i principy smluvní svobody, kdy zadavatel v rámci soukromoprávního vztahu s vybraným
dodavatelem požadovaného plnění může požadovat takové ujednání (pokud není excesem)
a potencionální dodavatel jako podnikající subjekt může zvážit, zda je ochoten do takovéhoto
smluvního vztahu vstoupit. Úřad v tomto smyslu akcentuje, že pochopitelně není povinností
dodavatele účastnit se zadávacího řízení, a to např. právě z důvodu, že se neztotožňuje se
způsobem nastavení smluvních podmínek. Jinými slovy, vždy záleží na dodavateli, zda
zadavatelem navržené smluvní podmínky akceptuje, a podá nabídku, či nikoliv. Zároveň
nicméně platí již výše uvedené, tedy že smluvní podmínky nemohou být nastaveny excesivním
způsobem.
179. Zadavatel k důvodu stanovení předmětné smluvní podmínky uvedl (v rámci vysvětlení
zadávací dokumentace, rozhodnutí o námitkách i vyjádření k návrhu), že tento požadavek
stanovil s ohledem na zásadu odpovědného zadávání upravenou v § 6 odst. 4 zákona, kdy má
za to, že naplnění předmětného požadavku bude mít významný dopad jak na zadavatele,
respektive obyvatele města, tak na pracovníky budoucího vybraného dodavatele. Dle
zadavatele je totiž z pohledu místa výkonu práce důležité zajištění adekvátního zázemí pro
pracovníky, kdy by pro dotčené pracovníky bylo omezující právě to, kdyby měli dojíždět desítky
kilometrů do zázemí jejich zaměstnavatele, aby využili šaten či mohli zde uspokojit své
potřeby. Zadavatel je přesvědčen, že zajištění sociálního zázemí a šaten v místě výkonu práce
je sociálně odpovědnější z pohledu komfortu pracovníků a jejich vyšší efektivity během výkonu
práce. Daný požadavek je také ochranou proti případnému postupu dodavatelů, kdy dané
19
K tomu Úřad doplňuje, že z citace právního předpisu, na který navrhovatel odkazuje, je evidentní, že v něm stanovené
vzdálenosti se uplatní v případech uzavřených pracovišť, čemuž výkon činností spojených s předmětem šetřené veřejné
zakázky neodpovídá, když půjde především o činnost venkovní. V souvislosti s tím Úřad uvádí, že mu z uvedené citace
právního předpisu ani z jiných částí tohoto předpisu není zřejmé, že by se v něm (výslovně) nacházela navrhovatelem
uváděná výjimka.
43
Č.j.: ÚOHS-29590/2023/500
potřeby svých zaměstnanců dodavatel nezajistí a zaměstnanci následně k uspokojování svých
průběžných potřeb využívají například veřejná prostranství.
180. Úřad k tomu konstatuje, že zadavatel je povinen v rámci zadávacího řízení dodržovat základní
zásady zakotvené v § 6 zákona, mezi něž patří i zásady sociálně a environmentálně
odpovědného zadávání a inovací zakotvené v ustanovení § 6 odst. 4 zákona, kdy zadavatel má
povinnost zohlednit tyto zásady za předpokladu, že je to vzhledem k povaze a smyslu veřejné
zakázky možné. K tomu Úřad doplňuje, že ze samotného ustanovení § 6 odst. 4 zákona přitom
vyplývá, že obecně je jeho smyslem ve vztahu k zásadám sociálně a environmentálně
odpovědného zadávání a inovací snaha, aby v rámci zadávání veřejných zakázek docházelo
k zohledňování těchto zásad. Zadavatel by tak s ohledem na uvedené měl již v rámci přípravy
zadávacího řízení vždy ad hoc posoudit možnost aplikace zásad dle § 6 odst. 4 zákona
a v případě, že to přichází v úvahu, zvolit s ohledem na předmět plnění vhodnou podobu jejich
uplatnění. Současně pak je třeba pamatovat, že žádná ze základních zásad obsažená v § 6
zákona nemá aplikační přednost, všechny zákonodárcem vyjádřené základní zásady jsou si
rovny.
181. Zákon pak vymezuje sociálně odpovědné zadávání v § 28 odst. 1 písm. p) zákona, a to jako
postup, při kterém má zadavatel povinnost zohlednit např. pracovní příležitosti, sociální
začlenění, důstojné pracovní podmínky a další sociálně relevantní hlediska spojená s veřejnou
zakázkou. Úřad k tomuto akcentuje, že i ze samotné definice pojmu sociálně odpovědného
zadávání vyplývá značná rozmanitost možných přístupů ve vztahu k dodržování této zásady,
přičemž v tomto kontextu je zadavateli ponechána určitá volnost pro volbu konkrétního
způsobu naplnění těchto zásad.20
182. V kontextu výše uvedeného Úřad konstatuje, že samotný § 28 odst. 1 písm. p) zákona uvádí
jako jeden z možných aspektů promítnutí zásady sociálně odpovědného zadávání její
zohlednění v rámci požadavků na důstojné pracovní podmínky. S ohledem na předmět plnění
veřejné zakázky, jímž je výkon komplexní údržby veřejné zeleně v obci zadavatele, jejíž
součástí jsou práce v zastavěném území i mimo něj, tedy práce ve volných prostranstvích, kde
nemusí být sociální zázemí a šatny pro zaměstnance zhotovitele dostupné, je tak dle Úřadu
zřejmé, že zadavatel při stanovení požadavku na maximální dojezdovou vzdálenost do šaten
a sociálního zařízení od místa plnění pro pracovníky vybraného dodavatele nikterak
nevybočuje z rámce aplikace sociálně odpovědného přístupu a taktéž že daná smluvní
podmínka nevybočuje z požadavků vztahujících se k předmětu veřejné zakázky. Pokud jde
o její konkrétní vyznění, tedy zda její konkrétní nastavení nelze považovat za nepřiměřené,
když zadavatel časově „omezil“ požadovanou dostupnost šaten a sociálního zařízení
dojezdovou vzdáleností max. 10 minut od místa plnění, Úřad uvádí následující. Zadavatel tento
časový údaj odůvodnil ve svém vyjádření k návrhu, dle něhož jej stanovil s ohledem na velikost
území jím spravovaného města, kdy delší časový limit nelze dle něj považovat za odpovídající
vzhledem k očekávanému pozitivnímu dopadu. Úřad pak má za to, že s ohledem na velikost
území zadavatele, resp. velikost území, v rámci něhož bude veřejné zakázky plněna, a povahu
vykonávané činnosti předmětu plnění veřejné zakázky je toto odůvodnění legitimní, přičemž
nelze vyloučit, že dojezdová vzdálenost delší než 10 minut by již neměla kýžený pozitivní
20
Blíže k posuzování aplikace § 6 odst. 4 zákona viz rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-19105/2022/500 ze dne 7. 6. 2022
(sp. zn. ÚOHS-S0167/2022/VZ) a na něj navazující rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-28592/2022/162 ze dne
22. 8. 2022 (sp. zn. ÚOHS-R0081/2022/VZ).
44
Č.j.: ÚOHS-29590/2023/500
dopad, jak jej zadavatel popisoval výše. Šatna a sociální zázemí jsou především místem pro
přestávku a oddech, které mají daným pracovníkům zajistit komfort během pracovního
výkonu. Proto jakékoliv zdržování při cestě k takovému místu a zpět je v neprospěch
pracovních podmínek výkonu práce a může mít dopad do kvality výkonu práce daných
pracovníků. Současně dle Úřadu není daná podmínka nesplnitelná, když si lze představit, že
dodavatel se vzdálenější pracovní základnou zajistí splnění tohoto požadavku pomocí dohody
s místním školním zařízením či jinou veřejnou nebo i soukromou institucí, která má k tomu
odpovídající podmínky a díky své lokaci v místě plnění bude vhodná pro splnění stanovené
dojezdové vzdálenosti. Vše však záleží na schopnostech a možnostech konkrétního subjektu,
jak hodlá tento požadavek zajistit a realizovat. Úřad tak nemá ani za to, že by tato podmínka
zakládala faktickou nemožnost ucházet se o či plnit veřejnou zakázku, resp. že by měla být
neúměrně zatěžující (zejm. při porovnání s důvody jejího stanovení). V souvislosti s tím Úřad
pouze pro úplnost podotýká, že argumentace navrhovatele, že disponuje šatnami
s kompletním sociálním zařízení cca 15 až 20 minut od místa plnění, je v kontextu posouzení
zákonnosti dané podmínky irelevantní, neboť zadavatel nestanovil podmínku dojezdové
vzdálenosti max. 10 minut nezákonně, tudíž takovéto „alternativní“ návrhy, resp. argumenty
navrhovatele nejsou podstatné.
183. K tomu Úřad doplňuje, že všichni potenciální dodavatelé byli s touto podmínkou srozuměni,
neboť tato byla obsažena v závazném návrhu smlouvy. Úřad tak nemá za to, že by daná
smluvní podmínka byla diskriminační či netransparentní. Navrhovatel stejně jako ostatní
relevantní potencionální dodavatelé jsou profesionálními podnikajícími subjekty a je na
každém z nich, aby si vyhodnotil a posoudil, zda i při takto stanovených podmínkách je pro něj
účast v zadávacím řízení výhodná, či nikoliv, přičemž pokud se chtějí o veřejnou zakázku
ucházet, pak je také na nich, aby vyhodnotili pro své podnikání relevantní faktory a případná
rizika promítli např. do nabídkové ceny.
184. V souvislosti s tím Úřad doplňuje, že zadavatel ve lhůtě pro podání nabídek obdržel celkem 5
nabídek, kdy dotčení dodavatelé zjevně byli ochotni přijmout danou zadávací podmínku
a schopni stanovit nabídkovou cenu, tudíž ani uvedené nesvědčí o excesivnosti dané zadávací
podmínky.
185. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti Úřad uvádí, že smluvní podmínku vztahující
se k povinnosti zhotovitele zajistit šatny a sociální zařízení v rámci určité časové dostupnosti
nelze považovat za excesivní v tom smyslu, že by dodavatelům bránila v účasti v zadávacím
řízení či atakovala faktickou nemožnost plnění, tedy ani za diskriminující či nepřiměřenou,
tudíž nezákonnou.
Závěr
186. Na základě výše uvedených skutečností Úřad rozhodl o zamítnutí návrhu navrhovatele, neboť
nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření dle § 263 zákona, jak je uvedeno ve
výroku tohoto rozhodnutí.
POUČENÍ
Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro
ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ‒
45
Č.j.: ÚOHS-29590/2023/500
Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný
účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b)
zákona činí výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná
uznávaným elektronickým podpisem.
otisk úředního razítka
Mgr. Markéta Dlouhá
místopředsedkyně
Obdrží
1. město Mnichovo Hradiště, Masarykovo náměstí 1, 295 01 Mnichovo Hradiště
2. Mgr. Martin Horák, advokát, STRÁNSKÝ & PARTNEŘI, advokátní kancelář, Jandova 208/8,
190 00 Praha
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
46