{"html": "<div class=\"doc\"><p>které je součástí Systému MD Dynamics NAV R2 CZ dle specifikace uvedené v diagramu</p><p>v Příloze č. 8 této Smlouvy Aplikace třetích stran, poskytnout Objednateli zdrojové a strojové</p><p>kódy takových počítačových programů a koncepční přípravné materiály (zahrnující zejména</p><p>analýzy a technické designy) a tyto v případě změny bez výzvy Objednatele průběžně</p><p>aktualizovat, do 10 pracovních dnů. Pro rozsah a způsob předání zdrojových kódů se přiměřeně</p><p>použijí ustanovení odst. 10.9 a 10.10 Smlouvy. Poskytovatel se dále zavazuje předat</p><p>Objednateli aktuální dokumentované zdrojové a strojové kódy a koncepční přípravné materiály</p><p>všech počítačových programů, nejedná-li se o autorské dílo, které je součástí Systému MD</p><p>Dynamics NAV R2 CZ dle specifikace uvedené v diagramu v Příloze č. 8 této Smlouvy ani další</p><p>Aplikace třetích stran, do 30 dnů od skončení účinnosti této Smlouvy.“.</p><p>119. V čl. 10.1 smlouvy bylo stanoveno, že „[s]mluvní strany se dohodly, že práva duševního</p><p>vlastnictví k autorským dílům tvořícím součást Systému CESŘ, včetně autorských děl</p><p>vytvořených nebo poskytnutých Objednateli na základě Dosavadních smluv uvedených</p><p>v Příloze č. 7 této Smlouvy, rovněž práva duševního vlastnictví týkající autorských děl</p><p>vytvořených nebo poskytnutých Objednateli na základě všech dílčích vztahů (zejména ad hoc</p><p>poskytovaných rozvojových služeb) mezi Objednatelem a Poskytovatelem, jakož i práva</p><p>a povinnosti týkající se užití autorských děl vytvořených nebo poskytnutých Objednateli v rámci</p><p>jakýchkoli dalších plnění Poskytovatele (dále souhrnně všechny tyto kategorie autorských děl</p><p>pouze ‚Autorská díla CESŘ‘) se v plném rozsahu nahrazují ustanoveními odst. 10.2 až 10.7 této</p><p>Smlouvy. Smluvní strany se dále dohodly, že Poskytovateli za poskytnutí práv duševního</p><p>vlastnictví podle odst. 10.2 až 10.7 této Smlouvy nevzniká nárok na žádné finanční plnění,</p><p>a to s přihlédnutím k ceně, která byla v minulosti Objednatelem uhrazena za vytvoření</p><p>Autorských děl CESŘ nebo za poskytnutí práv k jejich užití.“.</p><p>120. V čl. 10.2 smlouvy bylo stanoveno, že „Objednatel je oprávněn k užití všech Autorských děl</p><p>CESŘ všemi známými způsoby přicházejícími v úvahu, a to v množstevním rozsahu dle</p><p>Dosavadních smluv, nebo v množstevním rozsahu dle přílohy 8 této Smlouvy, s územním</p><p>rozsahem stanoveným na území České republiky, s časovým rozsahem omezeným pouze</p><p>dobou trvání majetkových autorských práv k takovým autorským dílům. Přehled množstevního</p><p>rozsahu licence k jednotlivým funkčním, blokům Systému CESŘ vytvořeným Poskytovatelem je</p><p>uveden v diagramu v Příloze č. 8 této Smlouvy.“.</p><p>121. V čl. 10.3 smlouvy bylo stanoveno, že „[l]icence se poskytuje jako nevýhradní. Licence je</p><p>poskytována jako opravňující, Objednatel tedy není povinen ji využít. Účinnost licence trvá bez</p><p>omezení i po skončení účinnosti této Smlouvy.“.</p><p>34</p><p>Č.j.: ÚOHS-46257/2025/500</p><p>122. V čl. 10.4 smlouvy bylo stanoveno, že „Objednatel je, a to i po skončení účinnosti Smlouvy,</p><p>oprávněn k jakýmkoliv modifikacím, úpravám, změnám Autorských děl CESŘ, nejedná-li se</p><p>o autorské dílo, které je součástí Systému MD Dynamics NAV R2 CZ nebo o funkční blok</p><p>systému Telerik dle specifikace uvedené v diagramu v Příloze č. 8 této Smlouvy, a dle svého</p><p>uvážení do těchto děl zasahovat, zapracovávat je do dalších autorských děl, zařazovat</p><p>do databází nebo na jejich základě či s jejich použitím vytvářet nová autorská díla či jiné</p><p>předměty duševního vlastnictví apod., a to přímo nebo prostřednictvím třetích osob.“.</p><p>123. V čl. 10.5 smlouvy bylo stanoveno, že „Objednatel je oprávněn poptávat služby údržby,</p><p>podpory a rozvoje Systému CESŘ nebo podobná či související plnění u jiných dodavatelů než</p><p>u Poskytovatele v budoucích zadávacích řízeních a to zejména dle ZVZ, resp. v zadávacích</p><p>řízeních dle budoucích předpisů upravujících zadávání veřejných zakázek. Poskytovatel tímto</p><p>prohlašuje a Objednateli garantuje, že na základě této Smlouvy Objednatel ve smyslu Přílohy</p><p>č. 8 této Smlouvy nabývá dostatečná práva duševního vlastnictví potřebná k tomu,</p><p>aby Objednatel nebyl omezen v poptávání služeb obdobných Službám dle této Smlouvy nebo</p><p>službám dle Rámcové servisní smlouvy o provozní podpoře a rozvoji softwarového produktu</p><p>CESŘ ze dne 13. 1. 2014, či souvisejícího plnění u jiných dodavatelů. Poskytovatel se výslovně</p><p>zavazuje, že pokud Objednatel bude poptávat služby dle předchozí věty a/nebo uzavře</p><p>smlouvu, jejímž předmětem bude jejich poskytování, Poskytovatel nebude v této souvislosti</p><p>namítat a nebude oprávněn namítat porušení svých práv duševního vlastnictví. V případě,</p><p>že jakákoliv osoba namítne porušení svého práva duševního vlastnictví v souvislosti</p><p>s postupem Objednatele dle tohoto odstavce, je Poskytovatel povinen na své náklady zajistit</p><p>poskytnutí veškerých potřebných práv Objednateli.“.</p><p>124. V čl. 10.6 smlouvy bylo stanoveno, že „[o]právnění Objednatele se týkají Autorských děl CESŘ</p><p>ve formě zdrojových kódů, strojových kódů, přenositelných kódů (zejména bytecode,</p><p>CIL apod.), jakož i v dalších formách. Oprávnění Objednatele dle odst. 10.4 se týká rovněž všech</p><p>dalších souborů, knihoven, databází a počítačových programů nezbytných pro řádné</p><p>provozování a využívání Systému CESŘ.“.</p><p>125. V čl. 10.7 smlouvy bylo stanoveno, že „[j]e-li Poskytovatel v postavení pořizovatele kterékoli</p><p>databáze, která je součástí Systému CESŘ nebo která je Systémem CESŘ využívána, a má-li</p><p>Poskytovatel k takové databázi zvláštní právo pořizovatele databáze (§ 90 a nás. AutZ),</p><p>dohodly se strany této Smlouvy, že toto právo se okamžikem účinnosti Smlouvy převádí</p><p>na Objednatele. Není-li taková databáze Objednateli přístupná jako součást Systému CESŘ,</p><p>je Poskytovatel povinen bezodkladně poskytnout Objednateli úplnou kopii této databáze</p><p>v otevřeném formátu.“.</p><p>126. V čl. 10.9 smlouvy bylo stanoveno, že „Poskytovatel je do 6 měsíců od nabytí účinnosti Smlouvy</p><p>povinen předat Objednateli úplný zdrojový kód ke všem součástem Systému CESŘ, ke kterým</p><p>je tak povinen učinit dle specifikace uvedené v diagramu v Příloze č. 8 této Smlouvy (dále jen</p><p>‚Zdrojový kód CESŘ‘). Součástí dokumentace Zdrojového kódu CESŘ bude řádný a úplný popis</p><p>všech vývojových prostředí (IDE, nezbytné kompilátory, knihovny apod.) a běhových prostředí</p><p>(run-time system), včetně popisu konfigurací těchto prostředí, jejichž implementace je</p><p>nezbytná pro kompilaci, spuštění a řádný běh Zdrojového kódu CESŘ. Zdrojový kód CESŘ je</p><p>Poskytovatel povinen předat v elektronické podobě, v otevřených formátech, nezakódovaný,</p><p>bez ochrany proti čtení či zápisu.“.</p><p>35</p><p>Č.j.: ÚOHS-46257/2025/500</p><p>K výroku I. tohoto rozhodnutí</p><p>Obecná východiska</p><p>127. Úřad předně v obecné rovině uvádí, že zákon jako jeden z možných druhů zadávacího řízení</p><p>stanovuje mj. jednací řízení bez uveřejnění, jež je však ze své povahy označováno za nejméně</p><p>transparentní a pro hospodářskou soutěž nejméně „otevřený“ druh zadávacího řízení.</p><p>Pro jednací řízení bez uveřejnění obecně platí, že v jeho případě je sice veřejná zakázka</p><p>zadávána v režimu zákona, avšak za situace, kdy bývá hospodářská soutěž vyloučena či značně</p><p>omezena a tím i její aspekt zajištění pro zadavatele ekonomicky výhodného plnění. Princip</p><p>jednacího řízení bez uveřejnění spočívá v tom, že zadavatel vyzývá k jednání jednoho</p><p>dodavatele, popř. omezený okruh dodavatelů, čímž dochází k výraznému krácení hospodářské</p><p>soutěže. Pro jednací řízení bez uveřejnění tak zpravidla platí, že by mělo být až krajním</p><p>řešením, není-li možné zajistit plnění jinou zákonnou cestou. Použití jednacího řízení bez</p><p>uveřejnění je možné pouze za splnění zákonem stanovených předpokladů a k jeho užití by tak</p><p>mělo docházet v ojedinělých případech a po důkladném posouzení splnění zákonem</p><p>předvídaných podmínek pro jeho užití. Podstatnou skutečností je, že podmínky, za kterých lze</p><p>jednací řízení bez uveřejnění použít, jsou taxativně uvedeny v zákoně, přičemž tyto s ohledem</p><p>na prvek omezování hospodářské soutěže nelze vykládat extenzivním způsobem. Nejen</p><p>z rozhodovací praxe Úřadu, ale i z judikatury správních soudů vyplývá, že právní úpravu</p><p>jednacího řízení bez uveřejnění nelze z důvodu jeho výjimečnosti vykládat jinak než</p><p>restriktivně4, přičemž platí, že tím, kdo nese důkazní břemeno ohledně splnění podmínek</p><p>pro jeho užití, je zadavatel jakožto osoba, která se užití daného postupu dovolává5.</p><p>Na uvedené ostatně poukázal v rámci svých obecných závěrů i rozsudek NSS ze dne 7. 3. 2025.</p><p>128. Jednou ze zákonných možností použití jednacího řízení bez uveřejnění je postup podle § 23</p><p>odst. 4 písm. a) zákona, podle nějž platí, že zadavatel může zadat veřejnou zakázku v jednacím</p><p>řízení bez uveřejnění, jestliže může být splněna z technických či uměleckých důvodů, z důvodu</p><p>ochrany výhradních práv nebo z důvodů vyplývajících ze zvláštního právního předpisu pouze</p><p>určitým dodavatelem. Uvedený postup lze použít, neexistuje-li z předmětných důvodů</p><p>přiměřená alternativa jiného dodavatele. Takové podmínky však s ohledem na nutnost jejich</p><p>restriktivního výkladu musí stát na objektivních základech a nesmí být důsledkem vlastního</p><p>přičinění zadavatele (kupř. vyplývající z předchozího postupu zadavatele ve smyslu způsobu</p><p>uzavření dřívějších smluvních vztahů, resp. nezajištění nezbytných práv), tj. zadavatel takové</p><p>podmínky nesmí zaviněně vytvořit. Jinými slovy řečeno, jednací řízení bez uveřejnění dle</p><p>citovaného ustanovení zákona lze v případě uvedených důvodů (ať již technických, z důvodu</p><p>ochrany výhradních práv či dalších) aplikovat tehdy, neexistuje-li přiměřená náhrada jiného</p><p>dodavatele a pokud se zadavatel svým vlastním jednáním nedostal zaviněně do situace, kdy</p><p>musel veřejnou zakázku zadat konkrétnímu dodavateli, tj. pokud svým předchozím jednáním</p><p>nevytvořil podmínky, které umožňovaly zadání veřejné zakázky pouze takovému dodavateli.</p><p>Odlišovat je pak třeba od zaviněného vytvoření stavu exkluzivity situaci, kdy zadavatel budoucí</p><p>plnění předpokládat nemohl a zvolené řešení bylo ve výsledku spíše řešením nešikovným.</p><p>V principu tedy platí, že pro akceptaci postupu dle jednacího řízení bez uveřejnění nestačí jen</p><p>4</p><p>Viz kupř. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 31 Af 54/2012-443 ze dne 9. 4. 2013 nebo č. j. 62 Af 95/2013-74, ze dne</p><p>13. 1. 2015, stejně jako kupř. dále rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 126/2019-78 ze dne 31. 8. 2020 či</p><p>rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-20790/2024/162 ze dne 23. 5. 2024.</p><p>5</p><p>Viz kupř. rozsudek NSS č. j. 31 Af 54/2012-443 ze dne 9. 4. 2013 nebo č. j. 1 As 8/2024-143 ze dne 17. 4. 2025.</p><p>36</p><p>Č.j.: ÚOHS-46257/2025/500</p><p>naplnění jeho formální podmínky, tj. zda v konkrétním případě byla dána objektivní existence</p><p>důvodů autorskoprávních či technických (popř. uměleckých či vyplývajících ze zvláštního</p><p>právního předpisu) pro to, aby plnění bylo možné realizovat pouze konkrétním dodavatelem,</p><p>ale i podmínky materiální, tzn. zda zadavatel stav takové výlučnosti vybraného uchazeče</p><p>nevytvořil, resp. nezpůsobil sám.6</p><p>129. Jak již bylo poukázáno výše, současně platí, že prokázání důvodů a naplnění předpokladů</p><p>pro použití jednacího řízení bez uveřejnění je plně na zadavateli, jenž se takového postupu</p><p>dovolává. Je to tedy zadavatel, který by měl být schopen objektivní důvody pro využití tohoto</p><p>druhu zadávacího řízení doložit. Měl by tak být schopen svůj postup spočívající v zadání</p><p>veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění [zde dle § 23 odst. 4 písm. a) zákona] nejen</p><p>odůvodnit, ale své závěry týkající se existence důvodů pro postup dle příslušného ustanovení</p><p>zákona i doložit relevantními podklady7. Úřad nemůže za zadavatele suplovat jeho povinnost</p><p>související s doložením existence objektivních důvodů k použití jednacího řízení bez</p><p>uveřejnění dle § 23 odst. 4 písm. a) zákona, pokud takové existují, jeho úkolem je posoudit,</p><p>zda zadavatel takové důkazní břemeno unesl.</p><p>Právní posouzení</p><p>130. V kontextu výše uvedených obecných závěrů k jednacímu řízení bez uveřejnění a k přístupu</p><p>k povinnostem zadavatele, jestliže ten daný postup uplatní, považuje Úřad v rámci zde</p><p>šetřeného postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky za podstatné předně akcentovat</p><p>a do kontextu uvést, v jaké situaci se zadavatel při zadávání zde šetřené veřejné zakázky</p><p>nacházel a jaký přístup je tak třeba ve vztahu k posouzení jeho postupu aplikovat.</p><p>131. NSS v rozsudku ze dne 7. 3. 2025 poukazoval zejména na závěry učiněné v rozsudku SDEU</p><p>ve věci C-578/23 ze dne 9. 1. 2025, kde byla řešena též problematika zadání veřejné zakázky</p><p>v jednacím řízení bez uveřejnění, a to v kontextu unijní úpravy (čl. 31 bod 1 písm. b) směrnice</p><p>Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES). Tento rozsudek SDEU (řešící předběžnou otázku)</p><p>byl navázán na rozsudek NSS č. j. 8 As 314/2021-123 ze dne 6. 2. 2025, jenž se týkal věci, kde</p><p>byla původní smlouva zadavatele na vytvoření informačního systému uzavřena již v roce 1992,</p><p>tj. v době před přistoupením České republiky k EU a kdy ani neexistovala v českém prostředí</p><p>vnitrostátní úprava zadávání veřejných zakázek, tj. kdy zadavateli nebyly dány závazné</p><p>zákonné postupy a povinnosti dodržení základních principů zadávání veřejných zakázek.</p><p>Následně zde bylo v roce 2016 (tj. již za účinnosti zákonné úpravy zadávání veřejných zakázek</p><p>vycházející z evropského práva) zahájeno šetřené jednací řízení bez uveřejnění na údržbu</p><p>dotčeného informačního systému. SDEU v uvedeném případě mj. upozornil, že by nebylo</p><p>s požadavkem na způsob použití předmětného jednacího řízení bez uveřejnění slučitelné,</p><p>kdyby bylo zadavateli umožněno jej použít za situace, když by mu bylo vytvoření nebo</p><p>zachování stavu exkluzivity, jehož se za tímto účelem dovolává, přičitatelné (kupř. proto, že</p><p>k dosažení výsledku sledovaného dotyčnou zakázkou nebylo nezbytné, aby tento zadavatel</p><p>takový stav exkluzivity vytvořil, nebo proto, že měl k dispozici skutečné a z finančního hlediska</p><p>přiměřené prostředky k tomu, aby takový stav ukončil). SDEU za uvedených východisek</p><p>konstatoval, že zadavateli nelze přičítat stav exkluzivity pouze na základě toho, že takový stav</p><p>6</p><p>Viz kupř. rozsudek NSS č. j. 5 Afs 42/2012-53 ze dne 11. 1. 2013 či č. j. 1 As 256/2015-95 ze dne 12. 5. 2016 nebo</p><p>rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0340/2017/VZ-30691/2017/541/JCh ze dne 20. 10. 2017.</p><p>7</p><p>Viz kupř. rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0274/2017/VZ-27847/2017/512/AKp ze dne 25. 9. 2017.</p><p>37</p><p>Č.j.: ÚOHS-46257/2025/500</p><p>způsobil uzavřením dřívější smlouvy, na níž se přitom v době jejího uzavření nevztahovala</p><p>unijní úprava v oblasti veřejných zakázek a učinil za daných okolností závěr, že čl. 31 bod 1</p><p>písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES musí být vykládán v tom</p><p>smyslu, že veřejný zadavatel nemůže použití jednacího řízení bez uveřejnění ve smyslu tohoto</p><p>ustanovení odůvodnit ochranou výhradních práv, pokud je důvod takové ochrany přičitatelný</p><p>jemu a že tato přičitatelnost se posuzuje nejen na základě skutkových a právních okolností,</p><p>za jakých byla uzavřena smlouva na původní plnění, ale rovněž na základě všech okolností</p><p>charakteristických pro období mezi datem uzavření této smlouvy a datem, kdy zadavatel zvolí</p><p>řízení, které má být použito pro zadání navazující veřejné zakázky. Zopakovány zde nadto byly</p><p>i obecné a ustálené zásady k postupu v jednacím řízení bez uveřejnění, zejm. potřeba</p><p>restriktivního výkladu daných podmínek a skutečnost, že důkazní břemeno v otázce jejich</p><p>splnění nese ten, kdo dané ustanovení zákona hodlá uplatnit.</p><p>132. Ve vztahu k nyní šetřené veřejné zakázce platí, že smlouva na ni byla uzavřena dne</p><p>28. 12. 2015 a tato se vztahovala k zajištění služeb podpory a provozu, resp. rozvoje</p><p>informačního systému CESŘ v letech 2016 až 2019, jež navazovaly na dřívější plnění k zajištění</p><p>funkčnosti tohoto systému. Původní takové plnění vycházelo již ze smlouvy, resp. smluv z roku</p><p>2009 (smlouva o dílo ze dne 10. 8. 2009 a licenční smlouva ze dne 10. 8. 2009), tj. i původní</p><p>smluvní vztahy byly v šetřeném případě založeny již v době existence vnitrostátní právní</p><p>úpravy zadávání veřejných zakázek (zákona) a za aplikace unijního práva. V uvedeném se</p><p>okolnosti šetřeného případu liší od případu z rozsudku NSS č. j. 8 As 314/2021-123 ze dne</p><p>6. 2. 2025, tj. případu, jehož předběžná otázka byla řešena v rozsudku SDEU ve věci C-578/23</p><p>ze dne 9. 1. 2025, a případných jiných podobných řízení, kde na uzavření původní smlouvy</p><p>nebylo možné aplikovat závazné principy postupu při zadávání veřejných zakázek dle úpravy</p><p>vnitrostátní či případně i unijní a bylo nutné se o to více zaměřit na komplexní posouzení</p><p>postupu zadavatele a situace, v níž se takový zadavatel nacházel před uzavřením navazující</p><p>smlouvy v jednacím řízení bez uveřejnění. NSS tedy zjevně uvedený aspekt nyní šetřeného</p><p>případu, když se odkazoval na závěry předmětného rozsudku SDEU, resp. na analogii s případy,</p><p>kde původní smlouva byla uzavřena před existencí zákonné úpravy zadávání veřejných</p><p>zakázek, nezohlednil. Nelze však opomíjet, jak ostatně dokazují závěry ustálené rozhodovací</p><p>praxe, a jež se promítají i v recentnějších, tj. po rozsudku NSS č. j. 8 As 314/2021-123 ze dne</p><p>6. 2. 2025 vydaných, rozhodnutích, že jednací řízení bez uveřejnění je výjimečným postupem</p><p>(oproti otevřenějším formám zadávacích řízení), který je zadavatel oprávněn použít výlučně</p><p>při naplnění zákonem stanovených podmínek, jež je třeba vykládat přísně, tedy restriktivně,</p><p>s tím, že i nadále platí, že důkazní břemeno k prokázání naplnění těchto podmínek tíží</p><p>zadavatele. Uvedené principy potvrzují i recentní rozsudky, viz kupř. rozsudek Krajského</p><p>soudu v Brně č. j. 62 Af 26/2024-177 ze dne 3. 4. 2025 či rozsudek NSS č. j. 1 As 8/2024-143</p><p>ze dne 17. 4. 2025, které zachovávají takový ustálený pohled na posuzování postupu</p><p>zadavatele při aplikaci jednacího řízení bez uveřejnění. Za dosud zachovaný je též již z povahy</p><p>věci považován přístup, že v případech, kdy smluvní ujednání byla vcelku učiněna již za platné</p><p>právní úpravy zadávání veřejných zakázek, tj. je-li dán předpoklad dodržení zákonných</p><p>pravidel při zadávání veřejných zakázek i při uzavírání původní smlouvy na poptávané plnění,</p><p>je rozhodné, zda si zadavatel stav exkluzivity dodavatele zavinil sám již při uzavření takové</p><p>původní smlouvy, resp. zda si takovou situaci, v níž se nacházel, zapříčinil.</p><p>133. V nyní šetřeném případě, kdy bylo již na postup při uzavírání původních smluv nutné nahlížet</p><p>v kontextu povinností zadavatele dle závazných postupů stanovených zákonem (reflektujících</p><p>38</p><p>Č.j.: ÚOHS-46257/2025/500</p><p>evropskou právní úpravu), nejsou tedy dle Úřadu dány relevantní důvody odchylovat se od</p><p>daných základních principů pro uplatnění postupu dle jednacího řízení bez uveřejnění, jež byly</p><p>a jsou i nadále konstantně judikovány i soudní rozhodovací praxí, a to i v kontextu otázky</p><p>posuzování materiální stránky postupu zadavatele. Byť rozhodovací praxe i v oblasti jednacího</p><p>řízení bez uveřejnění, a to i ve vztahu k postupu dle § 23 odst. 4 písm. a) zákona (nyní ve</p><p>smyslu § 63 odst. 3 ZZVZ) doznala za svou existenci jistého vývoje, Úřad nemá pochyb o tom,</p><p>že výše uvedená podstata pro zachování zákonnosti postupu zadavatelů zůstala v principu</p><p>stejná, jak ostatně potvrzuje i zmíněná rozhodovací praxe, a že tato je tak plně aplikovatelná</p><p>i v rámci zde šetřeného případu.</p><p>134. Ani v šetřeném případě pak nelze dle Úřadu uplatnit mírnější přístup vůči zadavateli ani v tom</p><p>smyslu, že je i nadále povinen při zachování restriktivního výkladu zákonných podmínek</p><p>aplikace jednacího řízení bez uveřejnění prokázat, že tyto byly v jeho případě nejen formálně,</p><p>ale i materiálně naplněny, kdy důkazní břemeno ohledně prokázání takové skutečnosti leží</p><p>právě na zadavateli jakožto subjektu, jenž se takového postupu dovolává, jak stanovují</p><p>i konstantní závěry soudní rozhodovací praxe8, přičemž na uvedené principy poukazuje</p><p>i rozsudek NSS ze dne 7. 3. 2025. O použití konkrétního druhu zadávacího řízení pro zadání</p><p>veřejné zakázky rozhoduje zadavatel, jenž tak rovněž nese za takový způsob zadání</p><p>odpovědnost, a je tedy na zadavateli, aby byl schopen v případě potřeby obhájit a prokázat,</p><p>že jím zvolený způsob zadání veřejné zakázky byl učiněn v souladu se zákonem. Dochází zde</p><p>tak dle judikatury soudů k výjimečné situaci, kdy je důkazní břemeno, jež v případě správních</p><p>deliktů leží na správním orgánu, který musí zjistit stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné</p><p>pochybnosti, přeneseno na toho, kdo se dovolává zmíněné výjimky z použití otevřenějších</p><p>druhů zadávacích řízení, tj. na zadavatele.</p><p>135. Úřad tak rovněž ve zde šetřeném případě v kontextu ustálené rozhodovací praxe (Úřadu,</p><p>předsedy Úřadu a soudů) konstatuje, že posouzení postupu zadavatele je třeba činit</p><p>v uvedeném směru, kdy není dán žádný relevantní důvod se od něj odchýlit. Podle Úřadu tedy</p><p>nejsou dány předpoklady pro možný benevolentnější přístup k posouzení postupu zadavatele</p><p>v zadávacím řízení. Úřad tak v kontextu výše uvedeného přistoupil k opětovnému posouzení</p><p>postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky, k čemuž uvádí následující.</p><p>136. Ze zadavatelem předložených podkladů, mj. z čl. 11.4 rámcové smlouvy a v něm uvedených</p><p>smluv uzavřených v letech 2009 až 2013 i z vyjádření zadavatele ze dne 23. 7. 2025 vyplývá,</p><p>že systém CESŘ byl vytvořen na základě smlouvy o dílo ze dne 10. 8. 2009 a licenční smlouvy</p><p>ze dne 10. 8. 2009, které byly uzavřeny právním předchůdcem zadavatele, tj. Pozemkovým</p><p>fondem ČR. Zadavatel se stal jeho právním nástupcem na základě zákona o SPÚ dne 1. 1. 2013,</p><p>čímž na zadavatele přešla práva a povinnosti tohoto subjektu včetně dotčených smluv</p><p>na systém CESŘ. Z obsahu smluv z let 2009 až 2014, jejichž přehled byl i přílohou smlouvy na</p><p>veřejnou zakázku, i z předložených vyjádření zadavatele vyplývá, že systém CESŘ byl od roku</p><p>2009 na základě těchto smluvních vztahů s vybraným uchazečem trvale udržován a rozvíjen.</p><p>Zadavatel stejně jako v případě uzavření rámcové smlouvy využil i pro účely zadání veřejné</p><p>zakázky jednací řízení bez uveřejnění.</p><p>8</p><p>Viz kupř. rozsudek SDEU ve věci C-385/02 ze dne 14. 9. 2004, rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 48/2012-160</p><p>ze dne 3. 10. 2013, rozsudek NSS č. j. 3 As 18/2015-32 ze dne 25. 11. 2015 či č. j. 1 As 8/2024-143 ze dne 17. 4. 2025.</p><p>39</p><p>Č.j.: ÚOHS-46257/2025/500</p><p>137. Jak vyplývá z jednotlivých vyjádření zadavatele i z výzvy k veřejné zakázce, zadavatel zvolil pro</p><p>zadání veřejné zakázky postup dle § 23 odst. 4 písm. a) zákona, jenž odůvodňoval ochranou</p><p>výhradních (autorských) práv a technickými důvody. Zadavatel ve výzvě konkrétně vyzdvihl,</p><p>že předmětem veřejné zakázky jsou požadavky na poskytování servisní podpory, údržby</p><p>a dalšího rozvoje systému CESŘ a že součásti systému CESŘ jakožto počítačové programy,</p><p>popř. databáze, představují autorská díla ve smyslu autorského zákona. Autor má přitom</p><p>mj. právo udělit smlouvou jiné osobě oprávnění k výkonu práva užít jeho dílo a jiná osoba</p><p>může dílo užít bez udělení takového oprávnění pouze v případech stanovených autorským</p><p>zákonem. Autor má právo na nedotknutelnost svého díla, zejména právo udělit svolení</p><p>k jakékoli změně nebo k jinému zásahu do svého díla, nestanoví-li autorský zákon jinak.</p><p>Vzhledem k tomu, že na plnění předmětu veřejné zakázky dle zadavatele nedopadá žádná</p><p>z výjimek upravených autorským zákonem, nebylo dle něj možné jej bez souhlasu vybraného</p><p>uchazeče zajistit.</p><p>138. K naplnění podmínek dle § 23 odst. 4 písm. a) zákona podle zadavatelem ve výzvě uvedeného</p><p>odůvodnění došlo z následujících důvodů. Vybraný uchazeč je, jakožto subjekt, jenž poskytl</p><p>zadavateli na základě předchozích veřejných zakázek plnění, jehož předmětem bylo vytvoření</p><p>a následná podpora systému CESŘ, výhradním vykonavatelem majetkových autorských práv</p><p>k dílům tvořícím součásti systému CESŘ, kdy zadavateli byla udělena nevýhradní, časově</p><p>neomezená, licence k užití části díla, a kdy v rámci plnění veřejné zakázky bude docházet</p><p>k nezbytným zásahům do předmětného autorského díla a k jeho doplnění. Zadavatel přitom</p><p>není oprávněn provést dané zásahy, resp. doplnění systému CESŘ sám, ani zadat poskytnutí</p><p>požadovaných služeb subjektu odlišnému od vybraného uchazeče bez jeho souhlasu. Vybraný</p><p>uchazeč má též detailní znalost jednotlivých částí systému CESŘ a souvisejícího softwarového</p><p>a hardwarového prostředí zadavatele, s nímž jsou součásti systému CESŘ provázány, a jako</p><p>jediný disponuje proprietárními rozhraními systému CESŘ, jejichž využívání je pro poskytování</p><p>předmětu veřejné zakázky nezbytné. Zde uvedené skutečnosti dle zadavatele představují</p><p>zákonem předvídaný případ, kdy dodavatelé odlišní od vybraného uchazeče nejsou jak</p><p>z důvodu ochrany výhradních práv vybraného uchazeče, tak z technických důvodů oprávněni,</p><p>resp. fakticky schopni, veřejnou zakázku splnit. K technickým důvodům použití jednacího řízení</p><p>bez uveřejnění zadavatel ve svých vyjádřeních poukazoval mj. též na komplexnost systému</p><p>CESŘ a na skutečnost, že nedisponoval a nemohl disponovat dostatečně podrobnou provozní,</p><p>technickou a uživatelskou dokumentací ani podrobnými dokumentovanými zdrojovými kódy</p><p>k systému CESŘ. Jiné řešení než zadání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění</p><p>nebylo podle zadavatele realizovatelné ať již z ekonomického hlediska či opět pro nedostatek</p><p>práv duševního vlastnictví, kdy pořízení nového systému s ohledem na technickou a časovou</p><p>náročnost takového řešení a pro nehospodárnost takové varianty v době zadávání veřejné</p><p>zakázky rovněž neshledával jako jakkoli možné.</p><p>K důvodu ochrany výhradních práv</p><p>139. Úřad se v rámci zde vedeného nového prošetření věci předně zaměřil na posouzení, zda byly</p><p>prokázány zadavatelem tvrzené důvody ochrany výhradních práv, k čemuž uvádí následující.</p><p>Jak již Úřad podotkl ve svém rozhodnutí ze dne 6. 9. 2017, odůvodňuje-li zadavatel ochranu</p><p>výhradních práv vybraného uchazeče autorskoprávními důvody, je zde třeba s ohledem</p><p>na způsob založení a udržování systému CESŘ vycházet i z obsahu smluv předcházejících</p><p>smlouvě na veřejnou zakázku, tj. jak z obsahu smlouvy o dílo ze dne 10. 8. 2009, licenční</p><p>40</p><p>Č.j.: ÚOHS-46257/2025/500</p><p>smlouvy ze dne 10. 8. 2009, ale i dalších smluv uzavřených v mezidobí od smlouvy o dílo</p><p>ze dne 10. 8. 2009 do uzavření smlouvy na veřejnou zakázku.</p><p>140. Licenční podmínky k systému CESŘ byly blíže upraveny již licenční smlouvou ze dne</p><p>10. 8. 2009. Ta, stejně jako smlouva o dílo ze dne 10. 8. 2009, ve svém čl. 2.5 stanoví,</p><p>že v souladu s předmětnou smlouvou (a i smlouvou o dílo ze dne 10. 8. 2009) vznikne dílo,</p><p>které může být jako celek, i jako jednotlivé části, počítačovým programem (souborem</p><p>počítačových programů) ve smyslu autorského zákona nebo jiným autorským právem nebo</p><p>jiným právem duševního vlastnictví chráněným prvkem a jako takové požívá právní ochrany</p><p>podle autorského zákona jako dílo autorské. K tomu zde bylo akcentováno, že užití díla je tedy</p><p>možné pouze v rozsahu oprávnění udělených touto smlouvou nebo zákonem, kdy překročení</p><p>těchto oprávnění zakládá vůči vybranému uchazeči odpovědnost za bezdůvodné obohacení,</p><p>způsobenou škodu a ušlý zisk. Současně zde bylo uvedeno, že touto smlouvou nedochází</p><p>k převodu žádných práv k dílu, ale Pozemkovému fondu ČR se poskytuje svolení (uděluje se</p><p>oprávnění) k nevýlučnému tzn. nevýhradnímu a neomezenému užití díla ve smyslu</p><p>autorského zákona a předpisů upravujících práva k duševnímu vlastnictví a že veškerá práva</p><p>vybraného uchazeče k dílu zůstávají převodci zachována v plném rozsahu.</p><p>141. Smlouvou o dílo ze dne 10. 8. 2009 i licenční smlouvou ze dne 10. 8. 2009 tak byl založen</p><p>charakter díla (systému CESŘ), k němuž se vztahovalo výše uvedené autorskoprávní omezení</p><p>práv. Ze smlouvy o dílo ze dne 10. 8. 2009, licenční smlouvy ze dne 10. 8. 2009 a ani z později</p><p>uzavřených smluv k systému CESŘ do smlouvy na veřejnou zakázku nevyplývá, že by jimi přešla</p><p>na zadavatele (jeho právního předchůdce) vlastnická práva k dílu, když jimi bylo uděleno</p><p>pouze svolení vybraného uchazeče k užití díla. Smlouvy uzavřené před smlouvou na veřejnou</p><p>zakázku nestanovovaly, že by jimi byl pro zadavatele zajištěn převod práv k dílu, neomezený</p><p>přístup ke kompletnímu zdrojovému kódu a poskytnutí veškeré dokumentace k dílu, zadavatel</p><p>získával pouze práva na užití díla a nikoli již k provádění jeho změn či úprav. Autorská práva</p><p>vybraného uchazeče k dílu zůstávala zachována a i v případě podmínek plnění ze smlouvy</p><p>ze dne 21. 1. 2013, kterou již uzavíral přímo zadavatel, byl zadavatel případně oprávněn</p><p>poskytnout licenci třetí osobě jen s předchozím písemným souhlasem vybraného uchazeče,</p><p>a to za samostatně domluvených obchodních podmínek. Na základě předmětných smluv</p><p>sjednaných zadavatelem, popř. jeho právním předchůdcem, tak došlo ke vzniku exkluzivity</p><p>s ohledem na existenci autorských práv k dílu na straně vybraného uchazeče. Uvedené</p><p>potvrzovalo i znění smlouvy na veřejnou zakázku, z níž vyplývalo, že součástí systému CESŘ</p><p>byla autorská díla, k nimž se vztahovala práva duševního vlastnictví, jež původně (před</p><p>uzavřením smlouvy) zjevně nebyla zadavateli vybraným uchazečem poskytnuta.</p><p>142. Existenci exkluzivity postavení vybraného uchazeče potvrzovala i komunikace mezi</p><p>zadavatelem a vybraným uchazečem, kdy kupř. v dopise ze dne 31. 7. 2013 sám vybraný</p><p>uchazeč konstatoval, že je jediným oprávněným držitelem práv k systému CESŘ, který je</p><p>autorským dílem ve smyslu autorského zákona. Z předmětného dopisu shodně s výše</p><p>uvedeným vyplývá, že zadavateli byla poskytnuta pouze prostá užívací licence, tj. bez možnosti</p><p>zasahovat do systému CESŘ, např. i prostřednictví třetích osob, a bez práva přístupu</p><p>ke zdrojovým kódům, jež zůstaly ve výhradním držení vybraného uchazeče. Zadavatel tedy</p><p>nebyl oprávněn zasahovat do systému CESŘ jako celku a při požadavku na jeho další úpravy</p><p>a rozvoj byl nucen využít služeb vybraného uchazeče. Závislost na vybraném uchazeči</p><p>ve vztahu k systému CESŘ pak vyplývala i z dalších jednání uskutečněných mezi zástupci</p><p>41</p><p>Č.j.: ÚOHS-46257/2025/500</p><p>zadavatele a vybraného uchazeče, a to jak před zahájením zadávacího řízení na veřejnou</p><p>zakázku, tak i v jeho průběhu. Výše uvedené pak potvrzují i předložená vyjádření zadavatele,</p><p>jenž mj. sdělil, že stav exkluzivity byl přirozenou součástí předmětu plnění předchozích</p><p>veřejných zakázek, resp. neoddělitelným důsledkem toho, že v rámci tvorby systému CESŘ</p><p>vznikala autorská díla ve smyslu ustanovení autorského zákona.</p><p>143. Z výše uvedeného vyplývá, že na základě dřívějších smluvních vztahů vznikl právní stav, jehož</p><p>důsledkem byla autorskoprávní exkluzivita na straně vybraného uchazeče ve vztahu ke správě</p><p>a aktualizaci systému CESŘ. Tento stav pak trval až do doby uzavření smlouvy na veřejnou</p><p>zakázku.</p><p>144. Úřad s ohledem na výše uvedené neshledal pochybnost, že formálně v šetřeném případě tak</p><p>podmínky spočívající v ochraně výhradních práv vybraného uchazeče, jež by odůvodňovaly</p><p>zadání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění dle § 23 odst. 4 písm. a) zákona,</p><p>na něž zadavatel poukázal i ve výzvě, naplněny byly. Úřad má za to, že zadavatel naplnění</p><p>(formální) podmínky týkající se ochrany výhradních práv dodavatele (zde vybraného</p><p>uchazeče), prokázal, k čemuž dodává, že mnohé ze zde uvedených podstatných skutečností</p><p>vedoucích k tomuto závěru byly učiněny i součástí rozhodnutí Úřadu ze dne 6. 9. 2017.</p><p>145. Jak však vyplývá z dosavadní rozhodovací praxe a i z rozsudku NSS ze dne 7. 3. 2025, nestačí</p><p>pouze naplnění formální podmínky pro jednací řízení bez uveřejnění, tj. zda byly dány takové</p><p>zákonem předvídané důvody pro jeho užití, ale je nutné současně posoudit i existenci</p><p>podmínky materiální pro použití tohoto druhu zadávacího řízení, tedy zda se jedná o důvody,</p><p>které zadavatel nemohl předvídat a nejsou mu přičitatelné, tj. o důvody objektivní ležící vně</p><p>zavinění zadavatele. Úřad se tedy ve vztahu k důvodu ochrany výhradních práv vybraného</p><p>uchazeče zaměřil dále na posouzení prokázání splnění i předpokladu existence materiální</p><p>podmínky, jež je nezbytná pro závěr o zákonnosti postupu zadavatele při užití jednacího řízení</p><p>bez uveřejnění.</p><p>146. Úřad uvádí, že ve vztahu k existenci autorskoprávní exkluzivity vybraného uchazeče nelze</p><p>předně přehlédnout skutečnost, že tento právní stav vznikl na základě předchozích smluv</p><p>uzavřených za účelem zajištění fungování, správy, aktualizace a dalšího rozvoje systému CESŘ,</p><p>když nebyl ujednán převod práv k tomuto systému ani poskytnutí jeho zdrojových kódů</p><p>a kompletní dokumentace. Z podkladů vztahujících se k těmto předchozím smluvním</p><p>ujednáním rovněž vyplývá, že ať již právním předchůdcem zadavatele (Pozemkovým</p><p>fondem ČR), tak i zadavatelem samým byl takový stav dlouhodobě udržován. Původní smlouvy</p><p>na systém CESŘ byly uzavřeny již v roce 2009 a Pozemkový fond ČR další smlouvy k tomuto</p><p>systému uzavíral i v letech 2010 až 2012, a to stále při zachování exkluzivity vybraného</p><p>uchazeče. Zadavatel před smlouvou na veřejnou zakázku, rovněž při zachování podmínek</p><p>exkluzivity vybraného uchazeče, uzavřel po svém vzniku další smluvní vztahy s vybraným</p><p>uchazečem, mj. smlouvu ze dne 21. 1. 2013 i rámcovou smlouvu ze dne 13. 1. 2014, jež se</p><p>týkaly zajištění dalšího provozu systému CESŘ.</p><p>147. Úřad k tomu připomíná, že zcela původní smluvní ujednání byla vyhotovena v roce 2009,</p><p>tj. jednalo se vždy již o smluvní vztahy uzavřené za účinnosti zákonné úpravy principů zadávání</p><p>veřejných zakázek vzniklé transpozicí evropského práva, stanovující povinnosti zadavatelů</p><p>dané touto úpravou, zohledňující mj. restriktivní výklad podmínek užití jednacího řízení bez</p><p>42</p><p>Č.j.: ÚOHS-46257/2025/500</p><p>uveřejnění a další stálá pravidla stanovená zákonem a zakotvená i rozhodovací praxí Úřadu</p><p>a soudů.</p><p>148. Obecně přitom platí, že pořizuje-li zadavatel podobný informační systém jako zde systém</p><p>CESŘ, tj. systém důležitý pro zajištění vlastní činnosti zadavatele, jehož funkčnost je pro chod</p><p>zadavatele klíčová, je již z podstaty věci zjevné, že takový systém nebude běžně pro zadavatele</p><p>jen plněním jednorázovým, když jej bude do budoucna potřeba i spravovat a potenciálně též</p><p>rozšiřovat9. Ani z podkladů dostupných k nyní šetřenému případu nevyplývá, že by systém</p><p>CESŘ měl představovat výjimku z přístupu k takovým informačním systémům, resp. že by při</p><p>jeho poptání bylo vědomě plánováno jej používat jen po určitou omezenou, krátkou dobu, jíž</p><p>by zcela pokryla již původní smlouva na takové plnění (zde smlouvy z roku 2009). Zadavatel</p><p>nepředložil žádné relevantní skutečnosti dokazující, že měl, resp. jeho právní předchůdce,</p><p>objektivní důvod se domnívat, že předpoklad takového dalšího fungování systému CESŘ nebyl</p><p>v uvedeném případě namístě, resp. že měl skutečné indicie o tom, že jej nadále (po skončení</p><p>plnění z původní smlouvy) nebude využívat. Ani zákonný předpoklad, že podmínkou pro</p><p>zahájení zadávacího řízení je jeho schválení vládou, resp. že možnosti dalšího využití daného</p><p>systému podléhalo mj. notifikaci vládě, přitom neznamená, že zadavatel v daném případě</p><p>nemohl mít žádné povědomí o potřebě dalšího užívání systému CESŘ. Jak kupř. licenční</p><p>smlouva ze dne 10. 8. 2009, rámcová smlouva, tak i smlouva byly uzavírány na delší časový</p><p>horizont (4 roky, 2 roky, 4 roky), tedy i to nasvědčuje tomu, že se v případě systému CESŘ</p><p>zjevně předvídalo jeho dlouhodobější užívání, během něhož jistě nelze vyloučit (i s ohledem</p><p>na to, že se jednalo o informační systém), že v průběhu jeho existence mohou vznikat další</p><p>požadavky týkající se mj. potřeby jeho dalších úprav a zajištění jeho provozu. I z dalšího vývoje</p><p>systému CESŘ vyplývá, že nadále docházelo nejen k jeho užívání, ale i k dalšímu jeho</p><p>průběžnému rozšiřování a udržování, zadavatel dále prohluboval jeho funkčnost a realizoval</p><p>potřebná školení uživatelů pro práci s ním, přičemž se z něj stal systém komplexní a klíčový</p><p>nástroj pro fungování zadavatele (stejně jako jeho právního předchůdce), a to jak ve smyslu</p><p>zajištění vlastního provozu, tak i výkonu jemu svěřené správy. Výše uvedené tedy svědčí o tom,</p><p>že zadavateli (stejně jako jeho právnímu předchůdci) muselo být zřejmé, že se ve vztahu</p><p>k systému CESŘ nejedná o plnění krátkodobé a že poskytování servisní podpory a provozu</p><p>systému CESŘ bude vyžadováno v delším časovém horizontu. Jak nadto doznává sám</p><p>zadavatel, s ohledem na to, že se z něj stal systém komplexní, nebylo snadné uvažovat o tom,</p><p>že by bylo možné jej v krátké době nahradit systémem jiným. Tedy jednalo se o systém</p><p>i obtížně nahraditelný jinými nástroji, jak vyplývá i z popisu zadavatele, co vše již po uzavření</p><p>smlouvy na veřejnou zakázku muselo předcházet tomu, aby byl schopen reálného postupného</p><p>nahrazování CESŘ novými systémy.</p><p>149. Exkluzivní postavení vybraného uchazeče týkající se ochrany výhradních práv přitom vychází</p><p>právě ze způsobu ujednání prvotních smluv s vybraným uchazečem (když stanoveno bylo jen</p><p>právo užití a nikoli již zásahů do systému a nebyly poskytovány zdrojové kódy a dokumentace).</p><p>Z podkladů poskytnutých zadavatelem nevyplývá, že by bylo dáno i z jiných (objektivních)</p><p>důvodů než z této autorskoprávní ochrany. Vzhledem k výše uvedeným smluvním ujednáním,</p><p>jež reálně založily a následně nadále zachovávaly exkluzivitu vybraného uchazeče, tak není dle</p><p>9</p><p>Viz kupř. závěry rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0272/2017/VZ a č. j. ÚOHS-18076/2022/500 ze dne 30. 5. 2022, jež</p><p>mj. připomínají, že prakticky u každého informačního systému, jehož použití není jednorázové, lze předpokládat potřebu</p><p>provádění alespoň minimálních úprav, tj. potřebu návazných plnění.</p><p>43</p><p>Č.j.: ÚOHS-46257/2025/500</p><p>Úřadu pochyb, že důvod ochrany výhradních práv vybraného uchazeče vyvstal na straně</p><p>zadavatele, resp. že byl vytvořen právním předchůdcem zadavatele a jím, stejně jako později</p><p>zadavatelem, byl dále udržován. Z tohoto hlediska, kdy je existence stavu exkluzivity</p><p>vybraného uchazeče zadavateli přičitatelná, resp. kdy byl takový stav exkluzivity vytvořen</p><p>a nevznikl na základě objektivních skutečností ležících vně zadavatele, tak nelze shledat</p><p>naplnění materiální podmínky pro uvedený postup zadavatele v jednacím řízení bez</p><p>uveřejnění.</p><p>150. Stavu exkluzivity vybraného uchazeče by bylo možné se v šetřeném případě vyhnout, pokud</p><p>by již byly dříve s ním ujednány smluvní podmínky zajišťující předání potřebných práv</p><p>a podkladů zadavateli (resp. jeho právnímu předchůdci) tak, aby byl dále schopen zajistit</p><p>zásahy do systému CESŘ i jinou cestou než výhradně prostřednictvím vybraného uchazeče. To,</p><p>že si sám zadavatel byl vědom potřeby odstranění takového stavu exkluzivity vybraného</p><p>uchazeče, přitom vyplývá i z jeho postupu před zadáním veřejné zakázky, kdy si zjevně svou</p><p>závislost na vybraném uchazeči uvědomoval a kdy mu nebyla neznáma ani potřeba dalšího</p><p>budoucího plnění k systému CESŘ.</p><p>151. Z předložených podkladů vyplývá, že zadavatel záhy po svém vzniku, k němuž došlo dne</p><p>1. 1. 2013, však uzavřel v podmínkách exkluzivity vybraného uchazeče další smlouvu vztahující</p><p>se k systému CESŘ, tj. smlouvu ze dne 21. 1. 2013 a následně též dodatky k již stávajícím</p><p>smlouvám (dne 20. 6. 2013 a dne 4. 12. 2013) a dále dne 13. 1. 2014 i rámcovou smlouvu. Byť</p><p>přitom zadavatel v této době učinil i izolovaný pokus o odstranění takového stavu exkluzivity</p><p>vybraného uchazeče, tento byl neúspěšný a podle doložených podkladů spíše nárazový,</p><p>o čemž svědčí dopis vybraného uchazeče ze dne 31. 7. 2013. Z uvedeného dopisu vyplývá,</p><p>že zadavatel, když oslovil vybraného uchazeče k navržení podmínek, za kterých by byl ochoten</p><p>poskytnout oprávnění k provádění úprav, změn a modifikací systému CESŘ, obdržel odpověď,</p><p>že tento pokus o odstranění své exkluzivity z racionálních důvodů odmítá. Vybraný uchazeč</p><p>k tomu mj. akcentoval, že podmínkami původního smluvního ujednání nastavený obchodní</p><p>model, jehož součástí bylo omezení práv právního předchůdce zadavatele na pouhou užívací</p><p>licenci, se projevil i v nižší ceně takového plnění, a současně vzhledem k tomu, že Pozemkový</p><p>fond ČR nebyl oprávněn zasahovat do systému CESŘ jako celku, počítal vybraný uchazeč</p><p>i s z toho plynoucími dodatečnými budoucími příjmy v případě požadavků na údržbu a rozvoj</p><p>daného systému, což mělo přispět k umoření jeho nákladů na vytvoření předmětného</p><p>autorského díla. Další aktivitu o vymanění se z exkluzivity vybraného uchazeče pak zadavatel</p><p>vyvinul zjevně až na počátku roku 2015, tj. po uzavření rámcové smlouvy, kdy zahájil</p><p>pravidelná jednání s vybraným uchazečem, jejichž cílem mělo být nalezení společného</p><p>budoucího řešení nastalé situace, resp. návrh možnosti postoupení vlastnických práv k dílu.</p><p>Mezi těmito jednáními zadavatel mj. předeslal, že přenechání autorských práv k dílům, která</p><p>mu byla společností WEBCOM poskytována na základě smluvních vztahů, však může</p><p>akceptovat pouze bezplatně nebo za symbolickou cenu. Úřad zde uvádí, že s ohledem</p><p>na stávající obchodní model, s nímž zjevně vybraný uchazeč počítal, tj. zjevně kalkuloval s tím,</p><p>že mu i nadále poplynou příjmy ze služeb k systému CESŘ, jež by zohledňovaly i nižší původní</p><p>cenu takového plnění, lze pochopit, že dodavatel jakožto obchodník nebude mít motivaci toto</p><p>svoje výhodné postavení bez dalšího zadavateli poskytnout za de facto nulovou cenu.</p><p>V následném jednání pak zadavatel na dotaz vybraného uchazeče nevyloučil možnost</p><p>realizace jednacího řízení bez uveřejnění pro účely zajištění dalšího provozu systému CESŘ,</p><p>kdy z dalšího jednání ze dne 11. 3. 2015 vyplývá, že zástupce zadavatele vzal na vědomí</p><p>44</p><p>Č.j.: ÚOHS-46257/2025/500</p><p>oznámení vybraného uchazeče, že aktuálně projednávaná dohoda o vypořádání licenčních</p><p>práv k již dodaným produktům je nutně podmíněna budoucí obchodní dohodou mezi</p><p>zadavatelem a společností WEBCOM, např. jednacím řízením bez uveřejnění a následnou</p><p>smlouvou na další spolupráci. Zadavatel následně skutečně zahájil jednací řízení bez</p><p>uveřejnění za účelem zadání veřejné zakázky, jímž se mu po uskutečněných jednáních v něm</p><p>podařilo ve výsledku dojednat podmínky nabytí potřebných práv a podkladů k systému CESŘ,</p><p>zejména získání práv, aby byl oprávněn v budoucnu poptávat služby údržby, podpory nebo</p><p>rozvoje systému CESŘ u jiných dodavatelů, a získání potřebných zdrojových kódů</p><p>a dokumentací k němu, aby se vymanil z výhradního postavení vybraného uchazeče.</p><p>152. Úřad dodává, že k zahájení jednacího řízení bez uveřejnění (dne 4. 11. 2015) zde tedy došlo</p><p>po uskutečněných obchodních jednáních s vybraným uchazečem (jež probíhaly primárně od</p><p>ledna roku 2015), jimiž zadavatel započal dialog o možném návrhu podmínek, za nichž by bylo</p><p>možné docílit ukončení stavu exkluzivity vybraného uchazeče. K realizaci veřejné zakázky</p><p>v jednacím řízení bez uveřejnění pak zadavatel přistoupil zjevně i s vědomím potřeby dalšího</p><p>zajištění služeb podpory a provozu systému CESŘ, když ke dni 31. 12. 2015 končila účinnost</p><p>rámcové smlouvy uzavřené s vybraným uchazečem dne 13. 1. 2014 (za účelem zajištění</p><p>servisních služeb technické a provozní podpory a rozvoje systému CESŘ), jež byla zadavatelem</p><p>též zadána v jednacím řízení bez uveřejnění [shodně ve smyslu § 23 odst. 4 písm. a) zákona]</p><p>a nejednalo se tak pro zadavatele o situaci nepředvídanou. Z výše popsaných kroků zadavatele</p><p>je patrné, že se původně de facto snažil o vymanění se z exkluzivity vybraného uchazeče jen</p><p>v tom kontextu, že zajištění takového úkonu z jeho strany požadoval zdarma, popř. pouze za</p><p>symbolickou cenu, což však nelze považovat za dostatečnou a relevantní snahu zadavatele. Je</p><p>zřejmé, že vybraný uchazeč jakožto podnikající subjekt, nebude ochoten takové pro něj</p><p>evidentně zcela nevýhodné podmínky akceptovat, resp. že neposkytne zadavateli takovéto</p><p>plnění bez (adekvátní) úplaty. Pokud by totiž měl již v rámci původního plnění poskytnout</p><p>i příslušná práva k danému systému, jeho zdrojové kódy a dokumentace, jistě by takové</p><p>ucelené plnění nacenil jinak, než jak učinil tehdy oproti tomu u omezeného rozsahu plnění</p><p>k systému CESŘ, což ostatně vyplývá i z reakce vybraného uchazeče na zmíněné pokusy</p><p>zadavatele. Úřad pro úplnost doplňuje, že zadavatel v dané době zjevně ani neuvažoval</p><p>o jiných variantách řešení, ať již ve smyslu pořízení nového systému či odkupu práv k systému</p><p>stávajícímu. V mezidobí se tak zadavatel ani nesnažil nastalou situaci vyřešit jinak. Přechod na</p><p>jiný systém, popř. systémy nahrazující CESŘ zadavatel nerealizoval, a to zjevně i s ohledem na</p><p>to, že takový proces by byl vzhledem ke komplexnosti systému CESŘ a rozsahu jím</p><p>spravovaných agend časově i kapacitně náročný, a při vědomí, jak potvrzuje i sám zadavatel,</p><p>že prvotní podmínkou pro takový krok byla již právě potřeba získat provozní, technickou</p><p>a uživatelskou dokumentaci a podrobné dokumentované zdrojové kódy stávajícího systému</p><p>CESŘ. Skutečnost, že zadavatel těmito nedisponoval, však vyplývala právě ze stávajících</p><p>smluvních ujednání s vybraným uchazečem, když zadavateli náležely de facto pouze užívací</p><p>práva k systému CESŘ. Z postupu zadavatele je současně zjevné, že si ani nevyhodnocoval, zda</p><p>je vlastně jím zvolený postup vcelku ekonomický. Tj. v tom kontextu, že pokud by netrval na</p><p>bezúplatném (za symbolickou cenu realizovaném) převodu potřebných práv a poskytnutí</p><p>zdrojových kódů a dokumentací k systému CESŘ, ale uhradil takové plnění, nelze vyloučit, že</p><p>ve výsledku by takový přístup mohl představovat ve svém kompletu variantu výhodnější.</p><p>153. K ekonomickému aspektu nadto Úřad připomíná, že obecně platí, že zásadu hospodárnosti</p><p>nelze upřednostňovat před povinností postupovat v souladu se zákonem, tj. před postupem</p><p>45</p><p>Č.j.: ÚOHS-46257/2025/500</p><p>předvídaným podle zákona. V případě argumentace hospodárností či efektivností plnění</p><p>veřejné zakázky též platí, že se primárně nejedná o totožné důvody jako nemožnost plnění</p><p>jiným dodavatelem z technických či uměleckých důvodů, z důvodu ochrany výhradních práv</p><p>nebo z důvodů vyplývajících ze zvláštního právního předpisu, jež pro použití jednacího řízení</p><p>bez uveřejnění stanovuje § 23 odst. 4 písm. a) zákona. Lze dodat, že aby zadavatel mohl</p><p>s úspěchem argumentovat ekonomickým aspektem zvoleného řešení, musel by zde prokázat</p><p>ekonomickou výhodnost svého postupu jako celku, nikoli pouze poukazovat na dílčí aspekty</p><p>finanční výhodnosti k řízení navazujícímu na jeho předchozí postup při zajištění potřebných</p><p>služeb. Zásada hospodárnosti tedy nemůže mít automaticky aplikační přednost před splněním</p><p>striktních zákonných podmínek, obzvláště tehdy, nemá-li zadavatel ani k dispozici důkladný</p><p>ekonomický rozbor svědčící o faktické výhodnosti jím zvoleného postupu.</p><p>154. Úřad zde opakovaně připomíná, že prokázání naplnění podmínek postupu v jednacím řízení</p><p>bez uveřejnění, a to i dle § 23 odst. 4 písm. a) zákona, náleží zadavateli. Z podkladů doložených</p><p>zadavatelem přitom nevyplývá, že by za účelem prokázání relevantnosti svého postupu doložil</p><p>komplexní rozbor prokazující, že celkové jeho řešení, jehož součástí bylo zadání předmětného</p><p>jednacího řízení bez uveřejnění, bylo jako jediné pro něj skutečně ekonomicky realizovatelné,</p><p>výhodné, resp. že zadavatel neměl k dispozici skutečné a z finančního hlediska přiměřené</p><p>prostředky, aby zajistil poptávané plnění jinou cestou. Zadavatel ve výsledku de facto zůstal</p><p>pouze u obecného tvrzení, že neměl k dispozici skutečné a z finančního hlediska přiměřené</p><p>prostředky k tomu, aby ukončil stav exkluzivity vybraného uchazeče jinak než zadáním veřejné</p><p>zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění dle citovaného ustanovení zákona. Zadavatel sice</p><p>Úřadu doložil své odpovědi na dotazy k poukazované ekonomické stránce (finančnímu</p><p>hledisku) jeho řešení, avšak ani ty nepředstavovaly doložení celkového ekonomického</p><p>srovnání či analýzy prokazující, že z ekonomického hlediska bylo pro něj možné pouze jím</p><p>realizované zadání plnění prostřednictvím jednacího řízení bez uveřejnění, tj. komplexní</p><p>ekonomické posouzení prokazující zřejmou efektivnost zvoleného postupu zadavatele. Úřad</p><p>přitom zadavatele usnesením ze dne 3. 7. 2025 vyzval k doložení konkrétních skutečností</p><p>k prokázání zákonnosti jím tvrzeného postupu.</p><p>155. Zadavatel ani nedoložil podklady prokazující, že neměl v době od 1. 1. 2013, kdy na něj přešla</p><p>agenda Pozemkového fondu ČR, do doby uzavření smlouvy na veřejnou zakázku, k dispozici</p><p>finanční prostředky, aby stav exkluzivity vybraného uchazeče ukončil, když z hlediska dispozice</p><p>finančními prostředky sdělil jen svou situaci u odboru ICT v roce zadání veřejné zakázky.</p><p>Poukazuje-li zadavatel na znalecký posudek ze dne 22. 12. 2015, tento byl vyhotoven</p><p>v průběhu již realizovaného jednacího řízení bez uveřejnění před uzavřením smlouvy a jeho</p><p>cílem bylo zjevně pouze ověřit, zda je cena zakázky cenou v čase a místě obvyklou, tj. tržní.</p><p>Takovou komplexní analýzu nepředstavovaly ani zadavatelem poukazované skutečnosti</p><p>ohledně toho, že se mu podařilo zadáním veřejné zakázky docílit významné cenové úspory,</p><p>když faktického ukončení stavu exkluzivity vybraného uchazeče dosáhl bez povinnosti uhradit</p><p>cenu původně vybraným uchazečem navrhovanou za udělení práva zásahu třetích stran</p><p>do systému CESŘ a za získání jeho zdrojových kódů, jež převyšovala cenu veřejné zakázky.</p><p>Zadavatel se k tomu odkazoval na částku 105 mil. Kč z indikativní cenové nabídky vybraného</p><p>uchazeče za poskytnutí práva zásahu třetích stran, zdrojových kódů a neomezeného počtu</p><p>uživatelů, kdy, jak vyplývá z pozdějších indikativních nabídek předložených vybraným</p><p>uchazečem, se však zevně ani ve výsledku nejednalo o částku pro vybraného uchazeče</p><p>nepodkročitelnou. Komplexní posouzení pak nepředstavovala společně s tím ani skutečnost,</p><p>46</p><p>Č.j.: ÚOHS-46257/2025/500</p><p>že zadavatel docílil výhodnějších podmínek dalšího plnění k systému CESŘ, zejména týkajících</p><p>se paušálních plateb a hodinových sazeb při realizaci služeb. Skutečnost, že se mu podařilo</p><p>v průběhu uskutečněných jednání zajistit výhodnější podmínky smlouvy, je zde spíše okolností</p><p>jejího uzavření svědčící ve prospěch zadavatele ve smyslu možné polehčující okolnosti k jeho</p><p>postupu, než že by bylo možné již na základě ní konstatovat, že zadavateli svědčí zákonnost</p><p>jím zvoleného postupu při zadání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění.</p><p>156. Zadavatel tak předložil spíše kusé informace ohledně jím vnímané finanční výhodnosti</p><p>zvoleného postupu a obecné, blíže však nepodložené tvrzení, že neměl k dispozici skutečné</p><p>a z finančního hlediska přiměřené prostředky, aby ukončil stav exkluzivity vybraného uchazeče</p><p>jinak než zadáním veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění. Úřad doplňuje, že na</p><p>základě dostupných informací nelze uceleně posoudit, jak by se pro zadavatele lišila celková</p><p>nákladovost řešení, pokud by realizoval jiný postup než ten vedoucí k (opakovanému) pořízení</p><p>plnění cestou jednacího řízení bez uveřejnění. Z doložených smluv na systém CESŘ uzavřených</p><p>za trvání exkluzivity vybraného uchazeče do doby předcházející zadání veřejné zakázky přitom</p><p>vyplývá, že tato realizovaná plnění souhrnně dosahovala až hodnoty kolem 200 mil. Kč, resp.</p><p>dané představuje v podstatě spíše odhad minima za takové plnění, když s ohledem na</p><p>skutečné poskytování služeb toto pravděpodobně mohlo dosahovat i výrazně vyšších hodnot.</p><p>Je přitom otázkou, pokud by byl eliminován stav exkluzivity vybraného uchazeče jinak než</p><p>předmětným jednacím řízením bez uveřejnění, popř. i dříve, tj. pokud by plnění k systému</p><p>CESŘ bylo zajišťováno za jiných, i když třeba prvotně méně výhodných cenových podmínek</p><p>a v následujících zakázkách zadavatel rovněž nebyl závislý jen na plnění jednoho dodavatele</p><p>a mohla tak dále probíhat soutěž o takové plnění (pokud by si jej zadavatel nebyl schopen</p><p>zajistit vlastními zdroji), jak by se tato situace lišila od zadavatelem zvoleného postupu. Ač pak</p><p>zadavatel měl do budoucna podle svého vyjádření v plánu postupně od komplexního systému</p><p>CESŘ přecházet na jiné systémy, i z jeho popisu vyplývá, že se tak nestalo náhle a že získaná</p><p>práva zásahu do systému CESŘ, zdrojové kódy a dokumentace jistě po nějakou dobu využil pro</p><p>další zajištění provozu systému, popř. jeho subsystémů, přičemž jak sám poukazuje, jednalo</p><p>se i o potřebné podklady k tomu, aby mohl zamýšlenou dekompozici systému vůbec připravit.</p><p>157. Z postupu zadavatele tedy vyplývá, že poté, co odpovědnost za systém CESŘ přešla na něj,</p><p>učinil před realizací jednacího řízení bez uveřejnění zjevně neúspěšný pokus o nabytí</p><p>potřebného plnění, když se jej pokusil původně získat de facto bezúplatně, přičemž</p><p>z předložených pokladů ani vyjádření zadavatele nevyplývá, že by aktivně v dané době hledal</p><p>i jiná případná řešení nastalé situace, resp. že by se o takové alespoň pokusil, k čemuž ani</p><p>neprokázal, že neměl jiné možné (i ekonomické) prostředky pro řešení dané situace. Zadavatel</p><p>ani na dotazy Úřadu nepředložil takové objektivní skutečnosti, jimiž by prokázal, že jiné</p><p>varianty řešení, ať již pořízení nového systému, odkup systému stávajícího, resp. práv</p><p>k systému stávajícímu či případný jiný možný způsob řešení nebyly v jeho případě skutečně</p><p>realizovatelné. Ani argumentaci zadavatele, jíž ve svém vyjádření dané alternativní varianty</p><p>odmítá, nelze považovat za aprobující jím zvolený postup zadání v jednacím řízení bez</p><p>uveřejnění. Skutečnost, že zadavatel nedisponoval nutnými právy, zdrojovými kódy</p><p>a dokumentací k systému CESŘ (potřebnými zjevně i pro další přechod na nové systémy), byla</p><p>zadavateli přičitatelná, kdy zadavatel se zjevně blíže ani nepokusil o případný odkup takových</p><p>práv a potřebných podkladů k danému systému, kdy nelze očekávat vůli dodavatele o jejich</p><p>přenechání a poskytnutí zadavateli zdarma či za symbolickou cenu. Pokusil-li by se zadavatel</p><p>o takové úplatné nabytí potřebných podkladů, mohl získat i povědomí o tom, zda takové</p><p>47</p><p>Č.j.: ÚOHS-46257/2025/500</p><p>řešení bylo pro něj ve výsledku vskutku ekonomicky nerealizovatelné. Odkazuje-li se zadavatel</p><p>na zjevnou nehospodárnost varianty odkupu příslušných práv k systému stávajícímu, k tomu</p><p>ani nedoložil ucelené podklady, kupř. analýzu, dokládající, že takové řešení nebylo vcelku pro</p><p>něj skutečně ekonomicky realizovatelné. Zadavatel k tomu nedoložil, že by např. nezískal jiné</p><p>(dodatečné) prostředky pro takovou variantu postupu, ani že by se jednalo o celkové řešení</p><p>z ekonomického hlediska neprůchozí, když k tomu opakovaně poukazoval zejména na již výše</p><p>zmíněnou částku 105 mil. Kč z následné indikativní nabídky vybraného uchazeče, jež však</p><p>nemusela být ani částkou ve výsledku závaznou a jež ani nepředstavuje sama o sobě takové</p><p>celkové ekonomické posouzení alternativního postupu zadavatele. Zadavatelem předložená</p><p>argumentace o tom, že nebyla jiná varianta řešení, tak není ve svém základu nijak silná, když</p><p>není podložená relevantními skutečnostmi, zejména ucelenou analýzou, že takové jiné řešení</p><p>pro něj nebylo možné. Zadavatel tedy neprokázal, resp. nedoložil, že jiné varianty postupu</p><p>nebyly v jeho případě (z ekonomického hlediska, popř. i reálně) realizovatelné.</p><p>158. Úřad bez ohledu na vše výše k ekonomickému hledisku uvedené akcentuje a shrnuje, že</p><p>v šetřeném případě zůstává podstatná již ta skutečnost, že ani z předložených vyjádření</p><p>zadavatele nevyplývá, že by zadavatel svůj postup při zadávání veřejné zakázky v jednacím</p><p>řízení bez uveřejnění dle § 23 odst. 4 písm. a) zákona realizoval právě z důvodů ekonomických,</p><p>resp. sám zadavatel přisvědčil, že netvrdí, že stav exkluzivity vybraného uchazeče byl primárně</p><p>způsoben nedostatkem finančních prostředků na straně zadavatele, jak uvedl i ve své</p><p>odpovědi na výzvu Úřadu ke sdělení a doložení relevantních skutečností k ekonomickým</p><p>důvodům pro zadání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění. I jen tento přístup</p><p>zadavatele tak ukazuje, že zadavatel v podstatě ani jiné možnosti postupu dodatečně neřešil,</p><p>tedy ani neprokázal, že by opravdu činil dostatečné kroky k naplnění materiální stránky věci,</p><p>resp. že by tato byla z pohledu ekonomického naplněna.</p><p>159. Ačkoli zadavatel akcentuje, že realizace jednacího řízení bez uveřejnění byla v šetřeném</p><p>případě ve výsledku i krokem, jímž se mu podařilo vymanit ze závislosti na vybraném uchazeči,</p><p>když na základě provedených jednání a uzavřené smlouvy docílil nabytí potřebných práv</p><p>a podkladů k ukončení stavu exkluzivity vybraného uchazeče, nelze tuto skutečnost</p><p>akceptovat jako důvod aprobující zajištění poptávaného plnění (tj. dalších služeb podpory</p><p>a rozvoje systému CESŘ) v jednacím řízení bez uveřejnění dle citovaného ustanovení zákona.</p><p>Lze přisvědčit, že k této skutečnosti lze v rámci posouzení postupu zadavatele významně</p><p>přihlédnout (blíže viz odůvodnění výroku II. tohoto rozhodnutí), tato však není okolností, jež</p><p>by odůvodňovala naplnění podmínek pro zadání plnění dle § 23 odst. 4 písm. a) zákona. Ani</p><p>tato ve výsledku úspěšná snaha zadavatele, v kontextu ostatních okolností zde šetřeného</p><p>případu, kdy vznik, zachování a udržování výhradního postavení vybraného dodavatele bylo</p><p>podle Úřadu zadavateli přičitatelné, tak nemůže podle Úřadu přispět k závěru o naplnění</p><p>materiální podmínky pro takový postup zadavatele. Skutečnost, že součástí smluvních</p><p>ujednání na veřejnou zakázku byla i ta, na základě nichž se zadavateli podařilo do budoucna</p><p>zajistit odstranění stavu exkluzivity vybraného uchazeče, nadto za ekonomicky výhodných</p><p>podmínek oproti předcházejícím návrhům vybraného uchazeče, není sama o sobě důvodem,</p><p>jímž by se zde zadavateli dalo přiznat naplnění zákonem a rozhodovací praxí předvídané</p><p>materiální podmínky pro realizaci daného jednacího řízení bez uveřejnění, když toto nemůže</p><p>upozadit ostatní (výše popsané) okolnosti šetřeného případu. Zadání jednacího řízení bez</p><p>uveřejnění dle citovaného ustanovení zákona tedy zde nelze odůvodňovat touto úspěšnou</p><p>48</p><p>Č.j.: ÚOHS-46257/2025/500</p><p>snahou o vymanění se ze stavu exkluzivity vybraného uchazeče (jenž je zadavateli přičitatelný),</p><p>kdy ani zákon takový předpoklad pro realizaci daného druhu zadávacího řízení nestanovuje.</p><p>160. Úřad pro úplnost shrnuje, že podstata chybného postupu, ve smyslu vědomého uzamčení se</p><p>výhradně na plnění ze strany vybraného uchazeče, spočívá již v uzavřených původních</p><p>smlouvách z roku 2009, tedy v šetřeném případě nelze opomíjet tento základní a podstatný</p><p>aspekt při zajištění zde poptávaného plnění. Zadavatel se přitom po přechodu práv</p><p>a povinností jeho právního předchůdce (Pozemkového fondu ČR) z takového zákonem</p><p>neaprobovaného stavu nevymanil, resp. vyvinul zjevně za tímto účelem pouze výše popsanou</p><p>(omezenou) aktivitu, přičemž nedoložil, že jiné postupy pro něj nebyly vcelku objektivně</p><p>realizovatelné, a i nadále jej vědomě udržoval. Vznikem zadavatele na něj přitom přešla práva</p><p>a povinnosti jeho právního předchůdce (Pozemkového fondu ČR), přičemž v souvislosti</p><p>s předmětným právním nástupnictvím na něj zjevně přešlo i užívání systému CESŘ a smluvní</p><p>vztahy s ním spojené. Zadavatel pak s vědomím takového z daných smluvních vztahů</p><p>založeného výhradního postavení vybraného uchazeče zvolil pro zadání veřejné zakázky, jež</p><p>se týkala zajištění služeb servisní podpory, údržby a aplikačního provozu systému CESŘ, jednací</p><p>řízení bez uveřejnění. Zadavateli je zde tedy vytýkán takový postup při zadávání veřejné</p><p>zakázky, když za daných existujících okolností nesprávně vyhodnotil, že může využít pro účel</p><p>zadání další navazující veřejné zakázky na systém CESŘ jednací řízení bez uveřejnění, ačkoli pro</p><p>něj nebyly takové (materiální) podmínky naplněny. Zadavatel přitom má povinnost i při vzniku</p><p>potřeby dalších úprav a údržby daného systému zvažovat, zda jsou podmínky pro použití</p><p>jednacího řízení bez uveřejnění skutečně dány. V uvedeném případě, byť zadavatel nenechal</p><p>skutečnost o existenci exkluzivity vybraného uchazeče ve svých krocích zcela bez povšimnutí,</p><p>však nelze akceptovat postup zadavatele, jenž s vědomím tohoto stavu, který zjevně vycházel</p><p>výhradně z nastavených smluvních ujednání s vybraným uchazečem a nikoli z jiných okolností</p><p>zakládajících jeho exkluzivní pozici ve vztahu k plnění týkající se systému CESŘ , vědomě zvolil</p><p>pro účely zajištění dalšího provozu dotčeného systému jednací řízení bez uveřejnění.</p><p>161. Úřad podotýká, že zadavatel si musel být vědom, že za situace, kdy je stávajícími smluvními</p><p>podmínkami dána exkluzivita vybraného uchazeče, jež zjevně není založena jinými aspekty,</p><p>a ta byla od počátku užívání systému CESŘ i zadavatelem udržována, a zadavatel za tohoto</p><p>stavu s odkazem na důvody ochrany těchto výhradních práv vybraného uchazeče zvolil zadání</p><p>v jednacím řízení bez uveřejnění, nelze v daném případě takový postup akceptovat jako situaci</p><p>aprobovanou zákonem.</p><p>162. Byť nelze popřít, že situace týkající se způsobu zajištění dalšího fungování systému CESŘ, v níž</p><p>se zadavatel od svého založení nacházel, byla zjevně složitá a byla zde seznatelná i jistá snaha</p><p>zadavatele zasadit se o ukončení stavu exkluzivity vybraného uchazeče, nelze z doložených</p><p>a výše popsaných okolností případu shledat, že by se zadavatel do zadání plnění</p><p>prostřednictvím jednacího řízení bez uveřejnění z důvodu ochrany výhradních práv vybraného</p><p>uchazeče dostal z objektivních důvodů pro existenci takového stavu v době zadání veřejné</p><p>zakázky, k němuž nijak nepřispěl, resp. že by situace, do níž se při zadání veřejné zakázky</p><p>dostal, mu nebyla přičitatelná. Stav, kdy se zadavatel odvolával na důvody výhradního</p><p>postavení vybraného uchazeče, byl v dané době důsledkem dosavadních vědomých kroků při</p><p>zajišťování plnění týkajícího se systému CESŘ, jimiž byla exkluzivita vybraného uchazeče až do</p><p>doby uzavření smlouvy na veřejnou zakázku nadále zachována. Za takové situace pak nelze dle</p><p>Úřadu shledat naplnění materiální podmínky pro použití jednacího řízení bez uveřejnění.</p><p>49</p><p>Č.j.: ÚOHS-46257/2025/500</p><p>163. Úřad zde s ohledem na vše výše uvedené uzavírá, že vzhledem ke skutečnosti, že nelze</p><p>v šetřeném případě shledat naplnění materiální podmínky jednacího řízení bez uveřejnění</p><p>ohledně existence důvodu ochrany výhradních práv vybraného uchazeče, neshledal ani jako</p><p>zákonem aprobovaný postup zadavatele spočívající v zadání veřejné zakázky v jednacím řízení</p><p>bez uveřejnění s odkazem na § 23 odst. 4 písm. a) zákona odůvodněný právě existencí</p><p>takového důvodu ochrany výhradních práv dodavatele.</p><p>K technickým důvodům</p><p>164. Úřad se dále věnoval posouzení, zda zadavatel prokázal naplnění podmínky postupu</p><p>v jednacím řízení bez uveřejnění dle § 23 odst. 4 písm. a) zákona z důvodů technických, jimiž</p><p>rovněž odůvodňoval svůj postup při zadání veřejné zakázky.</p><p>165. Zadavatel ve výzvě (vedle skutečností vztahujících se k existenci autorských práv vybraného</p><p>uchazeče k dílu) k existenci technických důvodů pro zadání veřejné zakázky vybranému</p><p>uchazeči v jednacím řízení bez uveřejnění konstatoval, že vybraný uchazeč má detailní znalost</p><p>jednotlivých částí systému CESŘ a souvisejícího softwarového a hardwarového prostředí</p><p>zadavatele, s nímž jsou součásti systému CESŘ provázány, a jako jediný disponuje</p><p>proprietárními rozhraními systému CESŘ, jejichž využívání je pro poskytování předmětu</p><p>veřejné zakázky nezbytné. Tyto důvody, pro něž dle zadavatele nejsou jiní dodavatelé než</p><p>vybraný uchazeč fakticky schopni veřejnou zakázku splnit, zadavatel zopakoval i ve svých</p><p>vyjádřeních učiněných v průběhu zde vedeného správního řízení. K technickým důvodům se</p><p>zadavatel ve svých vyjádřeních dále odkázal na skutečnost, že systém CESŘ představuje</p><p>komplexní systém, jehož součásti jsou technicky provázané, je to systém pro zadavatele</p><p>obtížně nahraditelný jinými IT nástroji, přičemž i s ohledem na důvody ochrany výhradních</p><p>práv byl vybraný uchazeč z technických důvodů objektivně jediným dodavatelem, který mohl</p><p>zajistit řádné, spolehlivé, kvalitní a nepřetržité provozování systému CESŘ. Zadavatel v této</p><p>souvislosti poukázal též na skutečnost, že v době zadávání veřejné zakázky nedisponoval</p><p>kompletní a podrobnou provozní, technickou a uživatelskou dokumentací k systému CESŘ, ani</p><p>dokumentovanými zdrojovými kódy, kdy za těchto okolností nemohl veřejnou zakázku řádně</p><p>splnit žádný jiný dodavatel než původní poskytovatel služeb údržby, podpory a rozvoje</p><p>systému CESŘ, tj. vybraný uchazeč. Pro jakéhokoli jiného dodavatele by byl dle něj systém</p><p>CESŘ technicky neuchopitelný, resp. jiný dodavatel by nemohl zajistit jeho řádný provoz</p><p>a rozvoj, a to z důvodu neznalosti specifik tohoto systému. Neznalost systému CESŘ ze strany</p><p>jiného dodavatele provádějícího zásahy do tohoto systému by dle zadavatele nutně</p><p>znamenala akutní hrozbu rozsáhlých výpadků jeho funkcionalit. Zadavatel tak byl přesvědčen</p><p>o existenci stavu technické neslučitelnosti či provozních problémů, které by vznikly z důvodu</p><p>změny dodavatele. Podle zadavatele je rovněž zřejmé, že nahrazení plnění realizovaného</p><p>vybraným uchazečem bylo technicky komplexním a časově náročným procesem, který nebyl</p><p>možný bez předchozího zadání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění dle § 23</p><p>odst. 4 písm. a) zákona.</p><p>166. Úřad zadavatele v pokračování zde vedeného správního řízení vyzval ke sdělení a doložení</p><p>bližších relevantních skutečností ve vztahu k tvrzeným technickým důvodům pro použití</p><p>jednacího řízení bez uveřejnění. Na výzvu Úřadu, aby blíže vymezil a doložil, o jaké veškeré</p><p>konkrétní technické důvody (jež ovšem neplynou z důvodů autorskoprávních, kterými</p><p>zadavatel také odůvodňuje zadání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění),</p><p>se jednalo, z čeho existence takových technických důvodů vyplynula a proč mají odůvodňovat</p><p>50</p><p>Č.j.: ÚOHS-46257/2025/500</p><p>jako jediný možný postup zadání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění vybranému</p><p>uchazeči, zadavatel uvedl následující.</p><p>167. Zadavatel zopakoval skutečnosti svědčící o tom, že systém CESŘ byl výsledkem postupného</p><p>dlouhodobého vývoje realizovaného v prostředí Pozemkového fondu ČR, který přešel na</p><p>zadavatele a že se daný systém skládal ze vzájemně provázaných a integrovaných částí</p><p>(modulů), které pokrývaly pro zadavatele zásadní a klíčové oblasti. Vybraný uchazeč dle</p><p>zadavatele zabezpečoval i nezbytnou provozní podporu hardware, na kterém byl systém CESŘ</p><p>provozován. Zadavatel zmínil, že vybrané části daného systému byly později klasifikovány jako</p><p>tzv. významné informační systémy, kdy podle právních předpisů v oblasti kybernetické</p><p>bezpečnosti tak byla zadavateli uložena právní povinnost zabezpečit dostupnost a funkčnost</p><p>těchto systémů. Vybrané jeho části byly zároveň informačními systémy veřejné správy, pročež</p><p>se na zadavatele vztahovala další veřejnoprávní regulace spojená s jejich provozem</p><p>a užíváním. Části tvořící provozní informační systémy pak byly pro zajištění jeho chodu zcela</p><p>podstatné. Zadavatel opakovaně poukázal i na skutečnost, že před zahájením veřejné zakázky</p><p>usiloval o rozšíření svých práv duševního vlastnictví k systému CESŘ, o získání oprávnění</p><p>provádět jeho úpravy a modifikace, o zajištění kompletních dokumentovaných zdrojových</p><p>kódů a dokumentací k systému, avšak v tomto úsilí o odstranění exkluzivity vybraného</p><p>uchazeče nebyl úspěšný.</p><p>168. Zadavatel k tomu dále zopakoval, že podporu provozu systému CESŘ mohl poskytovat pouze</p><p>vybraný uchazeč, neboť jen on měl detailní znalost jednotlivých částí tohoto systému</p><p>a souvisejícího softwarového a hardwarového prostředí zadavatele, s nímž jsou součásti</p><p>systému CESŘ provázány, a jako jediný disponoval proprietárními rozhraními systému CESŘ,</p><p>jejichž využívání bylo pro poskytování předmětu veřejné zakázky nezbytné. Zadavatel rovněž</p><p>opakovaně uvedl, že systém CESŘ byl komplexním informačním systémem pokrývajícím</p><p>zásadní oblasti výkonu činností zadavatele a že zadavatel nemohl riskovat jeho výpadek.</p><p>169. Na výzvu Úřadu, aby zadavatel sdělil a doložil, čím bylo mimo autorskoprávní ochranu a s ní</p><p>související důvody z technického hlediska softwarové a hardwarové prostředí zadavatele</p><p>natolik jedinečné, a aby uvedl a doložil k poukazovaným proprietárním rozhraním systému</p><p>CESŘ, o jaká rozhraní (nástroje) se jednalo, jak konkrétně tato zapříčinila z technického</p><p>hlediska nemožnost zajistit plnění jiným způsobem než zadáním v jednacím řízení bez</p><p>uveřejnění konkrétnímu dodavateli, tj. jakým konkrétním způsobem jejich unikátnost</p><p>omezovala plnění jiným způsobem a jinými dodavateli, zadavatel uvedl následující.</p><p>170. Zadavatel jmenoval jednotlivá rozhraní, která vytvořil vybraný uchazeč. Uvedl, že vybraný</p><p>uchazeč vybudoval řadu integračních proprietárních rozhraní mezi jednotlivými částmi</p><p>systému a zadavatel nedisponoval dokumentací, technickou specifikací a znalostí integračních</p><p>vazeb a rozhraní v rámci systému CESŘ. Proprietárními rozhraními se dle něj zde rozumí takové</p><p>vazby s ostatními částmi systému CESŘ, které nevyužívají otevřená rozhraní a které tak může</p><p>realizovat pouze subjekt oprávněný a fakticky schopný k zásahům do zdrojových kódů</p><p>systému. Provozní podpora proprietárních rozhraní byla ve smlouvě uvedena jako součást</p><p>služby. Celková jedinečnost proprietárních rozhraní podle zadavatele spočívala</p><p>v prointegrovanosti jednotlivých subsystémů mezi sebou. Zadavatel k tomu sdělil, že změna</p><p>systému CESŘ by nebyla technicky možná vzhledem k nedostatečnému popisu architektury,</p><p>dílčích komponent a pro neznalost rozhraní mezi jednotlivými komponentami systému jiným</p><p>dodavatelem.</p><p>51</p><p>Č.j.: ÚOHS-46257/2025/500</p><p>171. Úřad dále vyzval zadavatele ke specifikaci a doložení jeho tvrzení, že vybudování informačního</p><p>systému, který by nahradil systém CESŘ, by bylo v době zadávání veřejné zakázky i technicky</p><p>nerealizovatelné, tj. ke specifikaci, jaké konkrétní skutečnosti takové technické překážky</p><p>zakládaly. Zadavatel k tomu zopakoval, že taková technická nerealizovatelnost byla dána</p><p>z důvodu komplexnosti systému CESŘ, z důvodu rozsahu jím spravovaných agend a vyplývala</p><p>i ze skutečnosti, že zadavatel nedisponoval dostatečně podrobnou dokumentací ani</p><p>podrobnými dokumentovanými zdrojovými kódy k tomuto systému. Zopakoval i to, že</p><p>dekompozice systému CESŘ a jeho nahrazování novými systémy, které po zadání veřejné</p><p>zakázky zahájil, představovalo komplexní, komplikovaný a časově náročný projekt, k čemuž</p><p>popsal jednotlivé kroky, které za tímto účelem musel realizovat, mj. vytvoření analýzy procesů</p><p>zadavatele, jednotné integrační platformy či nasazení nových integračních vazeb.</p><p>172. Výše uvedeným tak zadavatel odůvodňuje naplnění podmínky, že veřejná zakázka může být</p><p>splněna z technických důvodů pouze vybraným uchazečem.</p><p>173. Úřad připomíná, že za účelem prokázání splnění podmínek pro zadání veřejné zakázky dle § 23</p><p>odst. 4 písm. a) zákona je zadavatel povinen předložit podklady, ze kterých bude jednoznačně</p><p>vyplývat důvodnost takového jeho postupu v jednacím řízení bez uveřejnění. To platí i tehdy,</p><p>dovolává-li se zadavatel splnění zákonem předvídané podmínky, že veřejná zakázka může být</p><p>splněna z důvodů technických pouze určitým dodavatelem. Je to tedy zadavatel, kdo je</p><p>povinen v rámci správního řízení předložit takové důkazy, které prokáží, že v době zadání</p><p>šetřené veřejné zakázky neexistoval z technických důvodů žádný jiný dodavatel než vybraný</p><p>uchazeč. K jednotlivým zadavatelem tvrzeným technickým důvodům uvádí Úřad následující.</p><p>174. Poukazuje-li zadavatel na to, že on ani jiný subjekt odlišný od vybraného uchazeče neměl</p><p>k dispozici kompletní dokumentované zdrojové kódy, ani práva zasahovat do systému CESŘ</p><p>a k dispozici nebyla dána ani potřebná dokumentace (provozní, technická, uživatelská)</p><p>k systému CESŘ, kdy jediný vybraný uchazeč byl znalý specifik tohoto systému a jeho částí,</p><p>jednalo se v uvedeném případě o situaci „uzamčení“ vycházející z výše již popsaných dřívějších</p><p>smluvních ujednání s vybraným uchazečem v kontextu autorskoprávních a jiných smluvních</p><p>omezení, než že by tyto okolnosti představovaly existenci skutečné technické překážky v tom,</p><p>že by předmět plnění mohl realizovat jen konkrétní dodavatel. Uvedené tak nebylo způsobilé</p><p>v šetřeném případě představovat existenci takových reálných technických důvodů.</p><p>Skutečnost, že v daný okamžik byl systém CESŘ pro jiné dodavatele s ohledem na tyto popsané</p><p>překážky uzavřený, tedy vycházela v šetřeném případě právě již z autorskoprávních omezení</p><p>vzešlých ze smluvních podmínek zadavatelem udržovaných a existujících do doby zadání</p><p>veřejné zakázky, nejednalo se tak o důvody technické. Na základě dřívějších smluv nebyla</p><p>vybranému uchazeči dána povinnost potřebné zdrojové kódy, dokumentace a práva k systému</p><p>CESŘ poskytnout. To, že zadavatel těmito potřebnými právy a podklady nedisponoval</p><p>a nemohl je tak poskytnout jinému dodavateli, čímž jiní dodavatelé nemohli znát přesný popis</p><p>systému a do něj zasahovat, je nikoli takovým objektivním technickým důvodem, ale právě</p><p>skutečností vzešlou z do té doby existujících smluvních podmínek mezi vybraným uchazečem</p><p>a právním předchůdcem zadavatele, resp. zadavatelem. Z těchto zadavatelem popsaných</p><p>skutečností vzešlých z existence autorskoprávních a smluvních omezení tak nevyplývá</p><p>existence skutečných technických důvodů, jež by zakládaly nemožnost plnění předmětu</p><p>veřejné zakázky (služeb podpory, údržby a provozu systému CESŘ) jinak než vybraným</p><p>uchazečem.</p><p>52</p><p>Č.j.: ÚOHS-46257/2025/500</p><p>175. To, že měl vybraný uchazeč detailní znalost jednotlivých částí systému CESŘ a souvisejícího</p><p>softwarového a hardwarového prostředí zadavatele, s nímž jsou části systému CESŘ</p><p>provázány, a byl znalý architektury systému CESŘ a zabezpečoval provozní podporu hardwaru,</p><p>na kterém byl systém CESŘ provozován, rovněž samo o sobě nepředstavuje důvody technické</p><p>pro postup dle § 23 odst. 4 písm. a) zákona. To, že vybraný uchazeč vybudoval předmětný</p><p>systém u zadavatele (jeho právního předchůdce), na základě čehož disponoval i veškerými</p><p>znalostmi o tomto systému a jeho prostředí, již sama o sobě neznamená, že by pro technické</p><p>důvody nemohl služby k tomuto systému poskytovat jiný dodavatel. Tato informační výhoda</p><p>vybraného uchazeče evidentně opět vycházela z existující autorskoprávní roviny a z podoby</p><p>smluvních ujednání s vybraným uchazečem a byla logickým důsledkem toho, že vybraný</p><p>uchazeč systém CESŘ zhotovil a dále jej vyvíjel, což však bez dalšího důvody technické</p><p>nezakládá. Nelze vyloučit, v případě, kdy by byla zajištěna povinnost vybraného uchazeče</p><p>jakožto autora systému poskytnout práva k zásahům do něj a veškeré potřebné podklady</p><p>a informace k tomuto systému, na základě nichž by měli i jiní dodavatelé (vč. zadavatele</p><p>samého) možnost seznámit se blíže s jeho prostředím (vč. souvisejícího softwarového</p><p>a hardwarového prostředí), s jeho architekturou a jeho jednotlivými částmi vč. práva jejich</p><p>užití, apod., že by mohli být potenciálně schopni služby další podpory, údržby a provozu</p><p>systému CESŘ zajistit i dodavatelé odlišní od vybraného uchazeče. Jinými slovy zadavatel ani</p><p>k těmto jím tvrzeným důvodům nesdělil a nedoložil žádná konkrétní technická specifika, jež by</p><p>zakládala objektivní nemožnost zajištění funkčnosti a dalšího rozvoje systému CESŘ jakýmkoli</p><p>jiným dodavatelem.</p><p>176. Stejné závěry pak platí i ve vztahu k tvrzení zadavatele, že vybraný uchazeč jako jediný</p><p>disponoval též proprietárními rozhraními nezbytnými pro poskytování poptávaného plnění,</p><p>resp. že pro systém CESŘ vytvořil i jednotlivá proprietární rozhraní. Byť zadavatel v průběhu</p><p>nového prošetření věci na výzvy Úřadu popsal, co se uvedenými proprietárními rozhraními</p><p>rozumí, o jaká konkrétní jím poukazovaná proprietární rozhraní se jedná a v čem ve vztahu</p><p>k nim shledává existenci technických důvodů pro zadání plnění jen vybranému uchazeči, ani</p><p>tyto zadavatelem sdělené skutečnosti dle Úřadu nepředstavují prokázání takových skutečných</p><p>technických důvodů, resp. překážek pro plnění jiným dodavatelem. Zadavatel i zde podobně</p><p>poukazoval na to, že sám (a zjevně ani jiný dodavatel) nedisponoval dokumentací, technickou</p><p>specifikací a znalostí integračních vazeb a rozhraní a dále že se jednalo o vazby s ostatními</p><p>částmi systému CESŘ, které nevyužívají rozhraní otevřená a které tak může prakticky realizovat</p><p>jen subjekt schopný a oprávněný k zásahům do zdrojových kódů. Z popisu předloženého</p><p>zadavatelem vyplývá, že i zde podstata argumentace k omezení možnosti plnění jen vybraným</p><p>uchazečem spočívala právě v nedostatečné znalosti rozhraní, popisu architektury, dílčích</p><p>komponent a existujících vazeb jinými subjekty, a to s ohledem na chybějící dokumentaci</p><p>a absenci práva zásahů do systému jako celku (vč. práce s těmito rozhraními) jiným</p><p>dodavatelem, tedy rovněž vycházela z informačních a autorskoprávních omezení vyplývajících</p><p>ze stávajících podmínek poskytování služeb k systému CESŘ, nikoli z reálné existence</p><p>technických důvodů neumožňujících plnění ze strany jiného dodavatele. I zde platí, že pokud</p><p>by byla tato informační nerovnováha narovnána a byla zajištěna práva k zásahům do systému</p><p>(a pro práci s proprietárními rozhraními), ze zadavatelem doložených skutečností nevyplývá,</p><p>že by v souvislosti s uvedenými proprietárními rozhraními nadále existovala jiná omezení, tedy</p><p>např. konkrétní technické překážky, pro plnění jiným dodavatelem, resp. sám zadavatel ani</p><p>takové nedokládá. Jedinečnost proprietárních rozhraní systému CESŘ zadavatel vnímal</p><p>53</p><p>Č.j.: ÚOHS-46257/2025/500</p><p>zejména v prointegrovanosti jednotlivých subsystémů (rozhraní) mezi sebou, což však samo</p><p>o sobě bez dalšího nepředstavuje již prokázání existence technických překážek. To, že jsou dílčí</p><p>části systému mezi sebou prointegrované, nutně neznamená, že je uvedeným založena</p><p>existence technického důvodu pro zadání plnění jen konkrétnímu dodavateli. Ani samotná</p><p>skutečnost, že vybraný uchazeč byl tvůrcem dotčených proprietárních rozhraní podobně sama</p><p>o sobě již nezakládá existenci technických překážek. Zadavatel přitom tyto aspekty ani dále</p><p>nerozvedl, tj. nedoložil, že by jím uváděné skutečnosti k proprietárním rozhraním skutečně</p><p>zakládaly existenci technických omezení, resp. důvodů a nikoli jen informační výhodu na</p><p>straně vybraného uchazeče vyplývající z toho, že je i autorem proprietárních rozhraní, že</p><p>disponoval právy k systému a byl znalý jednotlivých vazeb a prostředí. Zadavatel tedy ani</p><p>ve vztahu k proprietárním rozhraním blíže nespecifikoval, jakým způsobem má jejich</p><p>unikátnost z hlediska technických důvodů omezovat plnění předmětu veřejné zakázky</p><p>ze strany jiných dodavatelů a takové skutečnosti nevyplývají ani z podkladů zadavatelem</p><p>předložených.</p><p>177. Poukazuje-li NSS ve svém rozsudku ze dne 7. 3. 2025, že zadavatel namítal i skutečnost,</p><p>že varianta vybudování informačního systému nahrazujícího CESŘ byla v době zadávání</p><p>veřejné zakázky i technicky nerealizovatelná, Úřad se zadavatele i na tento jím tvrzený aspekt</p><p>doptal v rámci nového prošetření věci, když jej vyzval ke specifikaci a doložení, jaké konkrétní</p><p>skutečnosti takové technické překážky zakládaly. Zadavatel k tomu předně opakovaně</p><p>poukázal na skutečnost, že nedisponoval dostatečně podrobnou dokumentací a podrobnými</p><p>dokumentovanými zdrojovými kódy k systému CESŘ, tj. na skutečnosti vycházející zde</p><p>z autorskoprávních omezení a licenčně-smluvních ujednání, nikoli z reálných technických</p><p>důvodů pro nemožnost plnění jiným dodavatelem, jak podotkl Úřad již výše. Zadavatel též</p><p>opakovaně akcentoval komplexnost systému CESŘ a rozsah agend spravovaných jeho</p><p>jednotlivými moduly. Jen skutečnost, že systém CESŘ představoval komplexní informační</p><p>systém důležitý pro zajištění chodu a výkonu činnosti zadavatele a že zde existovala vzájemná</p><p>provázanost jeho dílčích částí, však rovněž sama o sobě mechanicky technické důvody</p><p>nezakládá, resp. zadavatel k tomu ani nic bližšího neuvedl. Zadavatel k těmto jím sděleným</p><p>aspektům nedoložil žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by byla existence konkrétního</p><p>technického omezení seznatelná. Kompatibilita a prointegrovanost jeho jednotlivých částí,</p><p>stejně jako celková robustnost systému mohly vést k tomu, že zajištění služeb podpory, údržby</p><p>a provozu systému bylo více náročné, to však automaticky nezakládá prvek existence</p><p>technické specifičnosti pro plnění jen vybraným uchazečem. Podobně jen skutečnost, že části</p><p>systému tvořily provozní systémy zadavatele a části představovaly i informační systémy</p><p>veřejné správy, nezakládá existenci takových technických důvodů, stejně jako skutečnost,</p><p>byly-li některé z nich klasifikovány jako významné informační systémy. K této klasifikaci přitom</p><p>zjevně došlo až později po zadání veřejné zakázky, jak uvádí sám zadavatel a jak vyplývá</p><p>i z vyhlášky č. 317/2014 Sb., o významných informačních systémech a jejich určujících</p><p>kritériích, když zadavatelem jmenované části byly v přehledu významných informačních</p><p>systémů uvedeny až v jejím znění od 1. 7. 2016. I jiné systémy či jejich části v praxi spadají do</p><p>takovýchto kategorií (provozních, informačních) systémů, což však neznamená, že jejich</p><p>dodavatelem může být již z tohoto důvodu pouze jediný dodavatel. Zadavatel přitom ani zde</p><p>nijak dále nekonkretizoval, jak na tyto prvky byla navázána existence technických důvodů pro</p><p>plnění pouze vybraným uchazečem.</p><p>54</p><p>Č.j.: ÚOHS-46257/2025/500</p><p>178. Úřad dále uvádí, že ani zadavatelem popsané kroky, které po uzavření smlouvy na veřejnou</p><p>zakázku činil za účelem možného budoucího nahrazení systému CESŘ jiným systémem</p><p>(systémy), nedokládají existenci technických důvodů zakládajících nemožnost realizace plnění</p><p>veřejné zakázky jiným dodavatelem. Ze zadavatelem uvedeného popisu kroků, které činil,</p><p>vyplývá, že nahrazení systému CESŘ představovalo proces časově i technicky náročný, avšak</p><p>ani skutečnosti zde uvedené nedokládají existenci specifických podmínek, pro které by byly</p><p>naplněny při zadání veřejné zakázky technické důvody pro realizaci poptávaného plnění jen</p><p>vybraným uchazečem.</p><p>179. Úřad tedy shrnuje, že zadavatel výše uvedeným neprokázal objektivní existenci technických</p><p>důvodů (jež by neplynuly z aspektů autorskoprávních a z předchozích smluvních ujednání), na</p><p>jejichž základě by byl schopen zajistit služby podpory, provozu a rozvoje systému CESŘ jen</p><p>vybraný uchazeč. Jak bylo uvedeno výše, zadavatelem poukazované skutečnosti zjevně takové</p><p>technické důvody nepředstavují.</p><p>180. Úřad nadto dodává, že i z postupu zadavatele, jenž uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku, čímž</p><p>současně s ohledem na dojednaná smluvní ujednání odstranil stav exkluzivity vybraného</p><p>uchazeče založený jeho autorskými právy, neboť uvedeným získal práva do díla zasahovat</p><p>samostatně i prostřednictvím třetích osob, vč. dokumentace a zdrojových kódů k systému</p><p>CESŘ, vyplývá, že předmět plnění veřejné zakázky spočívající v zajišťování služeb podpory,</p><p>provozu a dalšího rozvoje systému CESŘ musí být schopny realizovat i subjekty odlišné</p><p>od vybraného uchazeče. Úřad je i nadále přesvědčen, jak již uvedl ve svém rozhodnutí ze dne</p><p>6. 9. 2017, že pokud by totiž skutečně z technických důvodů nemohlo dojít k plnění předmětu</p><p>veřejné zakázky nikým jiným než vybraným uchazečem, postrádal by postup zadavatele</p><p>týkající se odstranění stavu autorskoprávní exkluzivity vybraného uchazeče a získání</p><p>zdrojových kódů a dokumentací k systému CESŘ vč. práva do něj zasahovat, jakýkoli smysl,</p><p>neboť i v případě všech potřebných oprávnění by nebyl na trhu schopen zajišťování služeb</p><p>servisní podpory, údržby a dalšího rozvoje systému CESŘ provést z objektivních a výjimečných</p><p>důvodů nikdo jiný než vybraný uchazeč.</p><p>181. K návrhu zadavatele, aby Úřad (jenž dle navrhovatele nemusí disponovat specifickými</p><p>odbornými znalostmi k technickým aspektům plnění veřejné zakázky), pokud by na jeho straně</p><p>přetrvávaly pochybnosti o splnění podmínek dle § 23 odst. 4 písm. a) zákona, provedl důkaz</p><p>znaleckým posudkem, kdy znalec by měl posoudit, zda skutečnosti, které zadavatel tvrdí a jež</p><p>vyplývají z doložené dokumentace, odůvodňují závěr, že z technických důvodů nemohl</p><p>veřejnou zakázku splnit jiný dodavatel než vybraný uchazeč, Úřad uvádí následující. Úřad</p><p>předně konstatuje, že s ohledem na výše uvedené nemá pochybnosti o učiněném závěru,</p><p>tj. neprokázání existence technických důvodů zadavatelem pro zadání veřejné zakázky</p><p>vybranému uchazeči. Ač zadavatel v rámci nového prošetření věci některé jím tvrzené aspekty</p><p>existence technických důvodů blíže konkretizoval, ani tak neuvedl žádné konkrétní</p><p>skutečnosti, ani nepředložil podklady, kterými by uvedené posouval do roviny prokázání</p><p>naplnění těchto technických důvodů pro zadání veřejné zakázky právě vybranému uchazeči,</p><p>(tj. ani do roviny, že by jejich naplnění záleželo na možném odborném posouzení znalcem).</p><p>Z argumentace a podkladů předložených zadavatelem tedy nelze v šetřeném případě dle</p><p>Úřadu dovodit exkluzivitu po stránce technické, tj. prokázání existence takových technických</p><p>důvodů pro postup v jednacím řízení bez uveřejnění. K navrhovanému vyhotovení znaleckého</p><p>posudku Úřad rovněž dodává, že v případě otázky prokázání naplnění podmínek pro zadání</p><p>55</p><p>Č.j.: ÚOHS-46257/2025/500</p><p>veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění je to sám zadavatel, jakožto subjekt, jenž se</p><p>takového postupu dovolává, kdo má řádně tvrdit dostatečné skutečnosti a současně předložit</p><p>relevantní důkazy prokazující jím tvrzené naplnění podmínek, což však zadavatel v šetřeném</p><p>případě neučinil. Nelze pak připustit přístup, kdy by zadavatel jen obecně tvrdil existenci</p><p>technických důvodů, resp. kdy by ze zadavatelem uvedených skutečností nevyplývalo naplnění</p><p>předpokladu o existenci exkluzivity po stránce technické, tedy existence takových technických</p><p>důvodů, a zadavatel takto na Úřad přenášel důkazní břemeno, aby zjistil, zda byly tyto důvody</p><p>v šetřeném případě dány. Míra prokázání takových důvodů musí být dostatečná právě na</p><p>straně zadavatele, aby Úřad mohl takový postup při zadávání veřejné zakázky posoudit (třeba</p><p>i za pomocí dalších důkazních prostředků), nicméně v šetřeném případě tato míra ze strany</p><p>zadavatele nebyla naplněna. Respektive Úřad nenabyl žádné pochybnosti stran tvrzených</p><p>technických důvodů pro postup v jednacím řízení bez uveřejnění, k nimž by bylo třeba nechat</p><p>vyhotovit znalecký posudek, když zadavatelem předložené zdůvodnění nesvědčí ve prospěch</p><p>možné existence technických důvodů (jejichž pravdivost by pak Úřad mohl ověřovat). Jak</p><p>přitom zadavatel správě poukazuje, provést důkaz znaleckým posudkem není vždy povinností</p><p>Úřadu. Úřad v šetřeném případě této možnosti nevyužil, resp. neshledal návrh daného</p><p>důkazního prostředku za opodstatněný, když neshledal, že by rozhodnutí v dané věci</p><p>s ohledem na zadavatelem předloženou argumentaci záviselo na posouzení skutečností,</p><p>k nimž je třeba odborných znalostí, které úřední osoby nemají.</p><p>182. Úřad tak uzavírá, že zadavatel neprokázal, že by veřejnou zakázku mohl z technických důvodů</p><p>realizovat pouze vybraný uchazeč, pročež neprokázal naplnění jím odkazované podmínky pro</p><p>zadání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění dle § 23 odst. 4 písm. a) zákona.</p><p>Vzhledem k tomu, že zadavatel neprokázal již naplnění formální podmínky existence</p><p>technických důvodů, pro něž mohlo být plnění veřejné zakázky splněno jen vybraným</p><p>uchazečem, nejsou dány ani předpoklady zkoumat případné naplnění podmínky materiální</p><p>pro takový postup zadavatele.</p><p>183. Úřad závěrem opakovaně akcentuje, že důkazní břemeno ohledně prokázání splnění</p><p>podmínek, resp. naplnění důvodů pro zadání plnění v jednacím řízení bez uveřejnění leží na</p><p>zadavateli, tj. subjektu, jenž se takového postupu dovolává. Úřad s ohledem na výše uvedené</p><p>dospěl i v rámci nového posouzení věci k závěru, že technické důvody pro postup v jednacím</p><p>řízení bez uveřejnění nebyly zadavatelem doloženy, resp. prokázány a zadavatel tak neunesl</p><p>důkazní břemeno ohledně existence technických důvodů odůvodňujících použití jednacího</p><p>řízení bez uveřejnění pro zadání veřejné zakázky vybranému uchazeči. Úřad tedy neshledal, že</p><p>by zadavatel v rámci vedeného správního řízení prokázal, že v době zadání veřejné zakázky</p><p>formou jednacího řízení bez uveřejnění existovaly technické důvody, jež by vedly k faktické</p><p>nemožnosti plnění veřejné zakázky jiným dodavatelem než vybraným uchazečem, tj. že by</p><p>prokázal naplnění podmínek stanovených v § 23 odst. 4 písm. a) zákona.</p><p>K naplnění znaků spáchání správního deliktu zadavatelem</p><p>184. Úřad závěrem uvádí, že kromě nedodržení postupu stanoveného zákonem pro zadání veřejné</p><p>zakázky (zde neprokázání splnění předpokladů pro užití jednacího řízení bez uveřejnění</p><p>v kontextu snahy o jeho uplatnění z technických důvodů a z důvodu ochrany výhradních práv)</p><p>je další nezbytnou podmínkou pro naplnění podstaty spáchání správního deliktu zadavatelem</p><p>podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona i skutečnost, že nezákonný postup zadavatele vedl k tomu,</p><p>56</p><p>Č.j.: ÚOHS-46257/2025/500</p><p>že podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a skutečnost,</p><p>že zadavatel na veřejnou zakázku uzavřel smlouvu.</p><p>185. V tomto ohledu Úřad neshledal ani v rámci nového prošetření věci pochyb, že v daném</p><p>případě výše popsaný postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.</p><p>Zadavatel výše popsaným postupem v podstatě vyloučil jakoukoli soutěž o poptávané plnění,</p><p>když jej poptával napřímo u vybraného uchazeče. Pokud by však postupoval již původně</p><p>v souladu se zákonem, což by mu umožnilo obecně soutěžit dané plnění, nelze vyloučit, že</p><p>v takovém případě se mohl stát vybraným uchazečem i jiný dodavatel. Z podstaty věci zde tedy</p><p>za situace, kdy existoval stav tzv. uzamčení k plnění vybraného uchazeče, který si zadavatel</p><p>způsobil, resp. který následně udržoval, tj. jenž je mu přičitatelný, je vliv na výběr nejvhodnější</p><p>nabídky naprosto zřejmý, když je zjevně imanentně spjat s takovým postupem zadavatele,</p><p>který (dlouhodobě) neoprávněně vyloučí soutěž o předmět plnění. Úřad dodává, že pro</p><p>porušení zákona zadavatelem postačuje i jen to, pokud jednání zadavatele, jímž nedodržel</p><p>postup stanovený zákonem, by bylo alespoň potenciálně schopné ovlivnit výběr nejvhodnější</p><p>nabídky, stejně jako, aby Úřad v rozhodnutí učinil kvalifikovanou úvahu, z níž bude logickým</p><p>a srozumitelným způsobem vyplývat, proč v důsledku pochybení zadavatele mohlo k ovlivnění</p><p>výběru nejvhodnější nabídky dojít. Jelikož zadavatel uzavřel dne 28. 12. 2015 s vybraným</p><p>uchazečem smlouvu na veřejnou zakázku, byly zde naplněny všechny znaky skutkové podstaty</p><p>správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona.</p><p>186. S ohledem na výše uvedená zjištění Úřad neshledal, že by byly dány předpoklady pro změnu</p><p>popisu podstaty pochybení zadavatele při zadávání veřejné zakázky uvedeného ve výroku</p><p>I. tohoto rozhodnutí, a to ani ve smyslu popisu způsobu, jímž zadavatel nedodržel postup</p><p>stanovený zákonem. Úřad proto s ohledem na vše výše uvedené rozhodl tak, jak je uvedeno</p><p>ve výroku I. tohoto rozhodnutí.</p><p>K výroku II. tohoto rozhodnutí</p><p>187. Úřad ve výroku I. tohoto rozhodnutí konstatoval, že se zadavatel dopustil správního deliktu</p><p>podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona.</p><p>188. Dříve než Úřad přistoupil k uložení pokuty, zabýval se tím, zda v šetřeném případě nedošlo</p><p>k zániku odpovědnosti zadavatele za spáchaný správní delikt, především pak posouzením</p><p>promlčecí doby, neboť odpovědnost za správní delikt zaniká jejím uplynutím. Úřad tak před</p><p>uložením pokuty ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená v § 121 odst. 3 zákona (ve znění</p><p>účinném v době zadání veřejné zakázky), podle níž odpovědnost právnické osoby za správní</p><p>delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 3 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl,</p><p>nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán. Ke spáchání správního deliktu došlo dne</p><p>28. 12. 2015, kdy zadavatel uzavřel s vybraným uchazečem smlouvu na veřejnou zakázku.</p><p>Úřad se v šetřeném případě dozvěděl o možném spáchání správního deliktu zadavatelem dne</p><p>16. 2. 2017, přičemž správní řízení bylo zahájeno dne 26. 6. 2017. Z uvedeného vyplývá, že</p><p>k zániku odpovědnosti zadavatele za správní delikt nedošlo marným uplynutím tříleté</p><p>subjektivní promlčecí doby. Co se týče pětileté maximální objektivní promlčecí doby, v ní</p><p>muselo být řízení o správním deliktu pravomocně skončeno, jinak odpovědnost zadavatele za</p><p>správní delikt zanikla. Běh této doby se dle příslušné právní úpravy nepřerušoval doručením</p><p>oznámení o zahájení správního řízení ani vydáním rozhodnutí, jímž byl zadavatel uznán</p><p>vinným. Jak již bylo uvedeno, k jednání zadavatele, jímž se měl dopustit správního deliktu,</p><p>57</p><p>Č.j.: ÚOHS-46257/2025/500</p><p>došlo dne 28. 12. 2015, kdy následujícího dne, tj. 29. 12. 2015, počala běžet pětiletá promlčecí</p><p>doba, jež měla uplynout dne 28. 12. 2020. V této době bylo správní řízení pravomocně</p><p>ukončeno (rozhodnutí Úřadu ze dne 6. 9. 2017 i rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne</p><p>12. 12. 2017 nabylo právní moci dne 12. 12. 2017) tak, že zadavatel byl shledán vinným za</p><p>spáchání správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona a v souvislosti s tím mu byla</p><p>uložena pokuta ve výši 250 000 Kč. Následně však bylo rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne</p><p>12. 12. 2017 napadeno žalobou podanou u Krajského soudu v Brně, jež byla rozsudkem</p><p>krajského soudu ze dne 21. 12. 2021 zamítnuta. Po dobu tohoto řízení před krajským soudem</p><p>pětiletá objektivní promlčecí doba v souladu s § 41 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád</p><p>správní, v rozhodném znění (dále jen „SŘS“), neběžela. Řízení před krajským soudem ve věci</p><p>rozsudku krajského soudu ze dne 21. 12. 2021 bylo zahájeno dne 5. 2. 2018 a rozsudek</p><p>krajského soudu ze dne 21. 12. 2021 nabyl právní moci dne 14. 2. 2022. Následující den,</p><p>tj. 15. 2. 2022, se tedy pětiletá objektivní promlčecí doba opět rozběhla. Proti rozsudku</p><p>krajského soudu ze dne 21. 12. 2021 byla podána kasační stížnost, kdy ani po dobu řízení ve</p><p>věci rozsudku NSS ze dne 7. 3. 2025 před NSS pětiletá objektivní promlčecí doba v souladu</p><p>s § 41 SŘS neběžela. Řízení před NSS ve věci rozsudku NSS ze dne 7. 3. 2025 bylo zahájeno dne</p><p>28. 2. 2022 a rozsudek NSS ze dne 7. 3. 2025, jímž NSS rozhodl o zrušení rozsudku krajského</p><p>soudu ze dne 21. 12. 2021 a rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 12. 12. 2017 a o vrácení věci</p><p>Úřadu k dalšímu řízení, nabyl právní moci dne 10. 3. 2025. Následující den, tj. dne 11. 3. 2025,</p><p>se opět pětiletá objektivní promlčecí doba rozběhla. Od uvedeného data nebylo dosud</p><p>předmětné správní řízení ve věci možného spáchání správního deliktu zadavatelem podle</p><p>§ 120 odst. 1 písm. a) zákona pravomocně ukončeno, když v rámci dalšího šetření věci bylo</p><p>vydáno rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 9. 4. 2025, jímž bylo zrušeno rozhodnutí Úřadu ze</p><p>dne 6. 9. 2017 a věc byla vrácena Úřadu k novému projednání, přičemž toto rozhodnutí nabylo</p><p>právní moci dne 10. 4. 2025. S ohledem na výše uvedené časové údaje v šetřené věci dosud</p><p>k marnému uplynutí pětileté objektivní promlčecí doby nedošlo. Vzhledem ke shora</p><p>uvedenému tak Úřad shledal, že odpovědnost zadavatele za zde šetřený správní delikt podle</p><p>§ 120 odst. 1 písm. a) zákona uplynutím promlčecí doby nezanikla.</p><p>189. Vzhledem ke zjištěnému správnímu deliktu a trvající odpovědnosti zadavatele za něj Úřad</p><p>přistoupil k uložení pokuty.</p><p>190. Podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona se za správní delikt uloží pokuta do 10 % ceny zakázky,</p><p>nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o správní delikt</p><p>podle § 120 odst. 1 písm. a), c) nebo d) zákona.</p><p>191. Úřad konstatuje, že v čl. 6 smlouvy byla stanovena maximální souhrnná cena za paušální</p><p>služby ve výši 48 000 000 Kč bez DPH a maximální souhrnná cena za ad hoc služby a za</p><p>součinnost při migraci služeb ve výši 21 600 000 Kč bez DPH, což činí celkovou maximální cenu</p><p>za plnění dle smlouvy 69 600 000 Kč bez DPH. Vzhledem k tomu, že se jednalo o částku nejvýše</p><p>přípustnou a výsledné úhrady měly probíhat dle poskytnutého plnění, jež mělo být realizováno</p><p>v období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2019, vyzval Úřad zadavatele, aby sdělil a doložil, jakou</p><p>celkovou částku reálně za plnění uskutečněné na základě veřejné zakázky uhradil. Podle</p><p>podkladů poskytnutých zadavatelem byla za plnění ze smlouvy na veřejnou zakázku uhrazena</p><p>zadavatelem celkem částka ve výši 82 829 410,18 Kč vč. DPH. Vzhledem k tomu, že celkovou</p><p>cenu veřejné zakázky bylo možné v šetřeném případě zjistit, má být zadavateli za spáchání</p><p>správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona uložena pokuta do 10 % ceny zakázky, což</p><p>58</p><p>Č.j.: ÚOHS-46257/2025/500</p><p>v předmětném případě po zaokrouhlení na celé koruny činí částku ve výši 8 282 941 Kč. Tato</p><p>částka tak představuje maximální možnou výši pokuty v šetřené věci.</p><p>192. Podle § 121 odst. 2 zákona se při určení výměry pokuty právnické osobě přihlédne k závažnosti</p><p>správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem,</p><p>za nichž byl spáchán. Při zvažování závažnosti správního deliktu tak Úřad zohlednil následující</p><p>skutečnosti.</p><p>193. Pokud jde o význam neurčitého právního pojmu „závažnost správního deliktu“, Úřad uvádí,</p><p>že stupeň společenské škodlivosti správního deliktu (tedy závažnosti) je dán také konkrétní</p><p>intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty správního deliktu. Při posuzování závažnosti</p><p>správního deliktu tedy není hlavním kritériem jeho skutková podstata, ale intenzita skutkových</p><p>okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě.</p><p>Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly správním</p><p>deliktem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek NSS sp. zn. 1 Afs 106/2012</p><p>ze dne 6. 6. 2013).</p><p>194. Co se týče posouzení závažnosti spáchaného správního deliktu, Úřad konstatuje, že je nutné</p><p>zhodnotit, natolik to které nedodržení povinnosti stanovené zákonem ohrozilo právem</p><p>chráněný zájem. Zadavatel spáchal předmětný správní delikt tím, že veřejnou zakázku</p><p>neoprávněně zadal v jednacím řízení bez uveřejnění, aniž by pro to byly splněny zákonem</p><p>stanovené podmínky, čímž zamezil v účasti potenciálních dodavatelů v zadávacím řízení</p><p>a zcela tak vyloučil soutěžní prostředí. Ve vztahu k závažnosti spáchaného správního deliktu</p><p>tak nelze než uvést, že se v šetřeném případě jedná o delikt závažný, neboť postupem</p><p>zadavatele došlo předem k eliminaci základního účelu procesu zadávání veřejné zakázky,</p><p>kterým je zajištění spravedlivé soutěže o nejvýhodnější nabídku v souladu se základními</p><p>principy zadávání vyplývajícími z ustanovení § 6 odst. 1 zákona. Úřad konstatuje,</p><p>že nezákonné omezení, resp. vyloučení principu soutěže, na němž je zadávání veřejných</p><p>zakázek založeno, je jedním z nejzávažnějších porušení zákona, jehož hlavním cílem je zajištění</p><p>účinné konkurence a efektivní hospodářské soutěže. Úřad tak vyhodnotil spáchaný správní</p><p>delikt jako závažný, přičemž tento závěr se jako jeden z faktorů promítl do výše vyměřené</p><p>pokuty.</p><p>195. Co se týká způsobu, resp. okolností, za nichž byl správní delikt spáchán, Úřad konstatuje,</p><p>že spáchání deliktu bylo způsobeno nesprávným právním posouzením zadavatele, který</p><p>neoprávněně zadal veřejnou zakázku v jednacím řízení bez uveřejnění, aniž by byly splněny</p><p>podmínky pro jím odkazovaný postup dle § 23 odst. 4 písm. a) zákona – toto ustanovení</p><p>zákona umožňuje zadat veřejnou zakázku v jednacím řízení bez uveřejnění, pokud veřejná</p><p>zakázka může být z technických důvodů či z důvodu ochrany výhradních práv splněna pouze</p><p>určitým dodavatelem, avšak pouze pokud není takový stav exkluzivity zadavateli přičitatelný.</p><p>Zadavatel přitom musel být a zjevně i byl obeznámen s tím, že zajištění služeb k systému CESŘ</p><p>bylo opakovaně realizováno s týmž dodavatelem po řadu let a že tento stav vycházel ze</p><p>způsobu ujednání podmínek takového plnění, kdy ochrana výhradních práv dodavatele</p><p>pramenila zejména z toho, že nebyla zadavateli sjednána potřebná práva a podklady, aby si</p><p>mohl zajistit takové pro něj, resp. pro další provoz systému CESŘ, nezbytné plnění jinou cestou</p><p>(ať již vlastními zdroji či v otevřeném soutěžním prostředí, tj. třeba i jiným dodavatelem).</p><p>Zadavatel si byl k tomu rovněž vědom své potřeby zajistit další provoz systému CESŘ.</p><p>Skutečnosti výše popsané mu přitom zjevně byly známy již od roku 2013, kdy na něj přešla</p><p>59</p><p>Č.j.: ÚOHS-46257/2025/500</p><p>správa systému CESŘ, o čemž svědčí i skutečnost, že se již před uzavřením rámcové smlouvy</p><p>pokoušel o odstranění stavu exkluzivity na straně vybraného uchazeče. Zadavatel přes výše</p><p>uvedené nedodržel postup stanovený v § 21 odst. 2 zákona, když dne 28. 12. 2015 uzavřel</p><p>s vybraným uchazečem v rámci jednacího řízení bez uveřejnění smlouvu na veřejnou zakázku.</p><p>Zadavatel tedy i přesto, že mu mohla být skutečnost, že se jedná z jeho strany o postup</p><p>protiprávní, známa, dotčenou veřejnou zakázku uvedeným způsobem zadal.</p><p>196. Následkem postupu zadavatele byla skutečnost, že vybraný uchazeč nebyl vystaven jakékoliv</p><p>konkurenci, neproběhla žádná soutěž o cenu nebo ekonomickou výhodnost nabídek a tento</p><p>postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, v důsledku čehož mohlo dojít</p><p>k nehospodárnému využití veřejných prostředků. Nelze vyloučit, že pokud by zadavatel</p><p>postupoval v souladu se zákonem, mohl ve výsledku obdržet i nabídky od dalších dodavatelů,</p><p>kteří by mohli nabídnout nižší cenu požadovaného plnění, respektive mohl celé plnění týkající</p><p>se dotčeného informačního systému, nebýt situace „uzamčení“ s vybraným uchazečem</p><p>s ohledem na jeho autorská práva a z toho plynoucí nemožnost soutěže, obdržet za výhodnější</p><p>cenu či výhodnějších podmínek.</p><p>197. Jako k významně polehčujícím okolnostem Úřad přihlédl k následujícím skutečnostem.</p><p>Z podkladů vztahujících se k veřejné zakázce je zřejmé, že exkluzivita vybraného uchazeče byla</p><p>založena již na základě smluvních ujednání učiněných v roce 2009, jak poukazuje i sám</p><p>zadavatel. K tomu lze přisvědčit, že pokud zadavatel, na nějž přešla po několika letech</p><p>existence systému CESŘ jeho správa v rámci právního nástupnictví, má na tuto situaci</p><p>(exkluzivitu vybraného uchazeče) reagovat, nemá z povahy věci tolik efektivních nástrojů jako</p><p>zadavatel v čase zadávání původní veřejné zakázky a i jeho vyjednávací pozice tak mohla být</p><p>jiná. Úřad tedy předně zohlednil tuto časovou prodlevu mezi příčinou a následným jednáním</p><p>zadavatele, jež lze označit za nezákonné.</p><p>198. Úřad rovněž zohlednil ve smyslu polehčující okolnosti snahu zadavatele takový stav exkluzivity</p><p>vybraného uchazeče před zadáváním veřejné zakázky odstranit (ač tato nebyla dostatečná</p><p>v kontextu naplnění materiální podmínky pro postup v jednacím řízení bez uveřejnění, jak bylo</p><p>taktéž rozebráno výše). O uvedeném svědčí přípis vybraného uchazeče ze dne 31. 7. 2013,</p><p>z nějž vyplývá, že zadavatel poté, co na něj přešla správa systému CESŘ, oslovil vybraného</p><p>uchazeče k navržení podmínek, za kterých by byl ochoten poskytnout oprávnění k provádění</p><p>úprav, změn a modifikací systému CESŘ, což však vybraný uchazeč odmítl. Zadavatel pak před</p><p>zahájením zadávacího řízení na veřejnou zakázku činil snahu o ukončení výhradního postavení</p><p>vybraného uchazeče, tj. o odstranění stavu jeho exkluzivity. Na jednání ze dne 28. 1. 2015 se</p><p>sešel se zástupcem vybraného uchazeče, neboť si uvědomoval i s ohledem na dosavadní</p><p>smluvní ujednání svou závislost na něm, a vyzval vybraného uchazeče k předložení návrhu</p><p>řešení dané situace. Zadavateli se zde podařilo dojednat s vybraným uchazečem konání</p><p>pravidelných schůzek, jejichž cílem mělo být najít ve výsledku účelné, hospodárné a efektivní</p><p>řešení nastalé situace. Další takové jednání mezi zástupci zadavatele a vybraného uchazeče</p><p>proběhlo dne 4. 2. 2015, kdy z dopisu ze dne 9. 2. 2015 vyplývá i vůle zadavatele dosáhnout</p><p>následných dodávek služeb na základě realizovaného řádného výběrového řízení. Další</p><p>zadavatelem doložená jednání proběhla dne 25. 2. 2015 a dne 11. 3. 2015 a týkala se úpravy</p><p>návrhu nových licenčních podmínek. I v jednáních konaných již v průběhu realizace</p><p>zadávacího řízení na veřejnou zakázku (tj. jednání ze dne 19. 11. 2015, ze 25. 11. 2015, ze dne</p><p>27. 11. 2015, ze dne 2. 12. 2015, ze dne 9. 12. 2015, ze dne 16. 12. 2015 a ze dne 21. 12. 2015</p><p>60</p><p>Č.j.: ÚOHS-46257/2025/500</p><p>a na technické úrovni též jednání ze dne 10. 12. 2015 a ze dne 11. 12. 2015) zadavatel vyvíjel</p><p>snahu, aby v rámci sjednaných podmínek bylo docíleno skutečného odstranění stavu</p><p>exkluzivity vybraného uchazeče, a to za podmínek s akcentem na současné dodržení účelného,</p><p>hospodárného a efektivního vynakládání veřejných prostředků, kdy předmětem jednání byly</p><p>kromě technických a právních ujednání i jednotlivé indikativní cenové nabídky vybraného</p><p>uchazeče poskytnuté ve vícero variantách. Jako polehčující okolnost pak Úřad zohlednil</p><p>v tomto kontextu zejména skutečnost, že daná snaha zadavatele byla ve výsledku úspěšná,</p><p>kdy se mu při zadání veřejné zakázky podařilo docílit odstranění exkluzivity vybraného</p><p>uchazeče (zadavatel získal nově oprávnění k modifikacím, úpravám, změnám děl v rámci</p><p>systému CESŘ, byl mu umožněn neomezený přístup k jeho zdrojovým kódům a ujednáno bylo</p><p>i poskytnutí související dokumentace), a to i za ekonomicky výhodných podmínek (zadavatel</p><p>poukázal mj. na výhodnější finanční podmínky oproti rámcové smlouvě a získání práva</p><p>duševního vlastnictví k systému CESŘ, aniž by dodavateli vzniklo právo na plnění z tohoto</p><p>titulu). Úřad nadto zohlednil jako polehčující okolnost i skutečnost, že systém CESŘ</p><p>představoval pro zadavatele klíčový prvek pro zajištění nejen jeho provozu, ale i výkonu jím</p><p>spravované agendy, kdy by případná snaha o urychlené nahrazení tohoto sytému jiným</p><p>řešením představovala v uvedenou dobu úkol více než nesnadný.</p><p>199. Žádné další polehčující ani přitěžující okolnosti, které by měly vliv na výši uložené pokuty, Úřad</p><p>v daném případě neshledal.</p><p>200. Kromě výše uvedeného má Úřad při stanovení konkrétní výše sankce povinnost zohlednit</p><p>i dobu, která uplynula mezi spácháním správního deliktu specifikovaného ve výroku I. tohoto</p><p>rozhodnutí a samotným potrestáním zadavatele za jeho spáchání (viz např. rozsudek</p><p>Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 123/2013-85 ze dne 9. 4. 2015).</p><p>201. Jak již bylo uvedeno výše, v šetřeném případě došlo ke spáchání správního deliktu uvedeného</p><p>ve výroku I. tohoto rozhodnutí dne 28. 12. 2015, tj. uzavřením smlouvy na veřejnou zakázku.</p><p>Vzhledem ke skutečnosti, že v šetřeném případě činí časový rozestup mezi spácháním</p><p>správního deliktu a okamžikem potrestání zadavatele téměř 10 let, Úřad shledal předmětný</p><p>časový aspekt jako nutný a významný korektiv při ukládání výše pokuty. Jelikož tedy již</p><p>uplynula od spáchání správního deliktu zadavatelem značná doba, Úřad k tomuto aspektu</p><p>přihlédl jako k významné skutečnosti při ukládané výši pokuty.</p><p>202. Úřad se dále zabýval skutečností, zda správní delikt uvedený ve výroku I. tohoto rozhodnutí,</p><p>za který je zadavateli nyní ukládán trest, není v souběhu s dalším správním deliktem</p><p>(přestupkem) zadavatele. Vycházeje z konstantní rozhodovací praxe správních soudů,</p><p>např. z rozsudku NSS č. j. 1 As 28/2009-62 ze dne 18. 6. 2009, kde bylo mj. konstatováno,</p><p>že pro potrestání souběhu není bezpodmínečně nutné vedení společného řízení, ale je</p><p>nezbytné použití absorpční zásady, pakliže existují sbíhající se správní delikty (přestupky), tak</p><p>Úřad provedl šetření, zda je namístě zohlednit i jiné sbíhající se správní delikty (přestupky),</p><p>za které již byla zadavateli uložena pokuta podle zákona (či později účinného ZZVZ).</p><p>203. Úřad shledal, že v právě projednávaném případě je správní delikt zadavatele uvedený</p><p>ve výroku I. tohoto rozhodnutí v souběhu se správním deliktem, o němž bylo rozhodnuto</p><p>v rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0258/2017/VZ-25572/2017/544/IKo ze dne 1. 9. 2017 a který</p><p>byl spáchán dne 14. 12. 2015. Úřad ve zde citovaném rozhodnutí uložil zadavateli pokutu</p><p>ve výši 80 000 Kč za spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že při</p><p>61</p><p>Č.j.: ÚOHS-46257/2025/500</p><p>zadávání dotčené veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění porušil ustanovení § 21</p><p>odst. 2 zákona, když dotčenou veřejnou zakázku zadal z důvodu ochrany výhradních práv</p><p>v jednacím řízení bez uveřejnění, aniž by k tomu byly splněny podmínky stanovené v § 23</p><p>odst. 4 písm. a) zákona, neboť důvod spočívající v nutnosti ochrany výhradních práv týkajících</p><p>se dotčené aplikace vytvořil zadavatel v důsledku svého předchozího vědomého postupu při</p><p>uzavírání smluv týkajících se předmětu plnění dotčené veřejné zakázky a zadavatel zároveň</p><p>do předmětu plnění dotčené veřejné zakázky zahrnul rovněž plnění, ke kterému se výhradní</p><p>práva dotčeného vybraného uchazeče ve smyslu § 23 odst. 4 písm. a) zákona nevztahují,</p><p>přičemž uvedený postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a zadavatel</p><p>uzavřel s dotčeným vybraným uchazečem smlouvu na dotčenou veřejnou zakázku. Vzhledem</p><p>k tomu, že cenu dotčené veřejné zakázky bylo možné zjistit, činila horní hranice možné pokuty</p><p>10 % z její ceny, tj. 259 080 Kč.</p><p>204. Úřad konstatuje, že má-li uložit zadavateli pokutu za správní delikt, který je v souběhu s jiným</p><p>správním deliktem, za nějž již byla zadavateli uložena pokuta, pak s ohledem na to, že nemá</p><p>zákonné zmocnění zrušit předcházející „výrok o trestu“, lze absorpční zásadu aplikovat pouze</p><p>tím způsobem, že v rámci uložení pokuty za správní delikt, o němž rozhoduje později, zohlední</p><p>předchozí uloženou pokutu za správní delikt, jenž je s nyní sankcionovaným správním deliktem</p><p>v souběhu. Vyhodnotit přitom musí souběh daných deliktů (přestupků) tak, jako by postupoval</p><p>v případě, kdy by byly oba sbíhající se správní delikty řešeny ve společném správním řízení,</p><p>tudíž musí posoudit, který ze správních deliktů, jež zadavatel spáchal ve vzájemném souběhu,</p><p>považuje za nejzávažnější (a jaký správní delikt by byl brán pouze jakožto přitěžující okolnost),</p><p>přičemž následně určí, jakou pokutu by uložil, pokud by posuzoval oba správní delikty</p><p>současně a ukládal pouze pokutu jedinou, přičemž následně po zohlednění již uložené pokuty</p><p>za sbíhající se správní delikt určí „výslednou“ výši pokuty za právě řešený delikt. Úřad proto</p><p>posoudil oba dotčené správní delikt optikou toho, který z nich je závažnější.</p><p>205. Úřad shledal, že správní delikt, jehož se zadavatel dopustil dle rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHSS0258/2017/VZ-25572/2017/544/IKo ze dne 1. 9. 2017, je obdobou nyní šetřeného správního</p><p>deliktu zadavatele, kdy v obojím případě zadavatel porušil zákon tím, že zadal veřejnou</p><p>zakázku v jednacím řízení bez uveřejnění dle § 23 odst. 4 písm. a) zákona, aniž by k tomu byly</p><p>splněny podmínky k takovému postupu. V uvedeném případě tak zadavatel spáchal správní</p><p>delikt, jehož podstata odpovídá nyní šetřenému správnímu deliktu zadavatele. V obou</p><p>případech se zadavatel dopustil správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, tj. u obou</p><p>tak platil i stejný zákonný předpoklad o možné výši sankce dle § 120 odst. 2 písm. a) zákona.</p><p>Porovnáním skutečné hranice maximální možné výše pokuty, jež se v obou případech odvíjela</p><p>od ceny veřejné zakázky (10 % ceny zakázky) a jež v případě tamějšího správního deliktu činila</p><p>259 080 Kč a v nyní šetřeném případě 8 282 941 Kč, má Úřad za to, že jako závažnější je třeba</p><p>považovat správní delikt uvedený ve výroku I. tohoto rozhodnutí, když podstatněji zasahuje</p><p>zájem na zajištění transparentního vynakládání veřejných prostředků v podmínkách</p><p>soutěžního prostředí, tj. v podmínkách řádného zajištění hospodářské soutěže.</p><p>206. Ve vztahu k aplikování tzv. absorpční zásady proto Úřad sděluje, že neboť považuje za</p><p>závažnější ze sbíhajících se správních deliktů ten, jehož spáchání zadavatelem Úřad</p><p>konstatoval ve výroku I. tohoto rozhodnutí, je možné v nyní posuzovaném případě uložit</p><p>pokutu v maximální výši 8 282 941 Kč. Ve vztahu ke sbíhajícímu se správnímu deliktu,</p><p>tj. k deliktu, o němž bylo rozhodnuto rozhodnutím Úřadu č. j. ÚOHS-S0258/2017/VZ62</p><p>Č.j.: ÚOHS-46257/2025/500</p><p>25572/2017/544/IKo ze dne 1. 9. 2017, Úřad sděluje, že jej přičítá zadavateli coby přitěžující</p><p>okolnost. V tomto kontextu tak Úřad v rámci aplikování tzv. absorpční zásady s ohledem na</p><p>výše uvedené konstatuje, že pokud by posuzoval oba správní delikty současně a ukládal pouze</p><p>jedinou pokutu, uložil by nyní pokutu ve výši 230 000 Kč. Úřad přihlédl k již uložené pokutě za</p><p>sbíhající se správní delikt, kdy tedy od částky pokuty, jež by uložil ve společném řízení, Úřad</p><p>odečetl pokutu již uloženou v předchozím výše citovaném rozhodnutí (80 000 Kč) a zadavateli</p><p>tak v projednávané věci uložil konečnou výši pokuty tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto</p><p>rozhodnutí.</p><p>207. Úřad dále při určení výše pokuty přistoupil k posouzení ekonomické situace zadavatele, neboť</p><p>v určitém případě se uložená pokuta může jevit jako krajně „nespravedlivá“. Nepřípustné jsou</p><p>pak takové pokuty, jež mají likvidační charakter.</p><p>208. Z údajů z informačního portálu Ministerstva financí10 vyplývá, že zadavatel hospodaří</p><p>s finančními prostředky v řádu miliard korun českých, kdy vzhledem k této skutečnosti nelze</p><p>dle Úřadu považovat stanovenou výši pokuty za likvidační ani za nepřiměřeně zasahující</p><p>do ekonomické podstaty zadavatele (a v tomto smyslu nespravedlivou).</p><p>209. V této souvislosti Úřad poznamenává, že pokuta uložená zadavateli za nedodržení postupu</p><p>stanoveného zákonem má splnit mimo jiné dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to</p><p>funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a především funkci</p><p>preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se</p><p>zákonem v souladu. Má-li pokuta tyto funkce splnit, je zřejmé, že musí být natolik intenzivní,</p><p>aby byla zadavatelem pociťována jako újma, neboť uložením velmi nízké pokuty by nedošlo</p><p>k naplnění jejího účelu, tj. sankce za protiprávní jednání. Výše sankčního postihu proto byla</p><p>Úřadem stanovena i tak, aby nedošlo k bagatelizaci následků správního deliktu. Úřad má za to,</p><p>že stanovená výše pokuty dostatečně naplňuje obě zde uvedené funkce právní odpovědnosti.</p><p>Úřad v kontextu právě uvedeného nesouhlasí se zadavatelem, že při zachování zásady</p><p>individualizace správního trestání (kdy Úřad má za to, že s ohledem na vše výše uvedené</p><p>takový přístup učinil) by v šetřeném případě nemohla žádná sankce tyto dvě základní funkce</p><p>splňovat. Úřad je naopak přesvědčen, že vzhledem k okolnostem případu sankci stanovil</p><p>přiměřeně s ohledem na protiprávní jednání zadavatele, a to ve smyslu naplnění funkce</p><p>represivní i preventivní.</p><p>210. Úřad v reakci na argumentaci zadavatele, že Úřad nemohl učinit závěr, že zadavatel při</p><p>zadávání veřejné zakázky postupoval nezákonně a že by neměly být splněny ani podmínky pro</p><p>uložení sankce, dodává, že má za to, že v rámci nového posouzení věci postupoval</p><p>mj. v souladu s § 2 odst. 4 správního řádu, když s ohledem na vše výše uvedené dbal při svém</p><p>rozhodnutí i na dodržení zásady, aby přijaté řešení bylo učiněno v souladu s veřejným zájmem</p><p>a aby odpovídalo okolnostem daného případu a aby při rozhodování skutkově shodných nebo</p><p>podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Úřad v tomto mj. popsal konkrétní</p><p>okolnosti zde šetřeného případu vč. toho, v čem se liší od jiných podobných případů, kdy nelze</p><p>nechat bez povšimnutí postup zadavatele učiněný v rozporu se zákonem, nadto takový, jenž</p><p>skutečně negativně zasahuje do hospodářské soutěže.</p><p>10</p><p>monitor.statnipokladna.gov.cz</p><p>63</p><p>Č.j.: ÚOHS-46257/2025/500</p><p>211. Na základě výše uvedených skutečností a po zhodnocení všech okolností a důkazů, a to jak</p><p>jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti, Úřad zadavateli uložil za spáchání správního</p><p>deliktu uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí pokutu ve výši, která odpovídá závažnosti</p><p>spáchaného správního deliktu a všem dále zohledněným skutečnostem a která naplňuje</p><p>dostatečně vzhledem k okolnostem případu obě funkce právní odpovědnosti, tj. tak, jak je</p><p>uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.</p><p>212. Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet místně</p><p>příslušného Celního úřadu v Praze zřízený u České národní banky číslo 3754-67724011/0710,</p><p>variabilní symbol – IČO zadavatele.</p><p>POUČENÍ</p><p>Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu</p><p>pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže –</p><p>sekce veřejných zakázek, tř. Kpt. Jaroše 1926/7, 602 00 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný</p><p>účinek. Podle § 117c odst. 1 písm. b) zákona se rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení</p><p>o rozkladu činí v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem.</p><p>otisk úředního razítka</p><p>Mgr. Markéta Dlouhá</p><p>místopředsedkyně</p><p>Obdrží</p><p>JUDr. Jan Strelička, advokát, Veselá 163/12, 602 00 Brno</p><p>Vypraveno dne</p><p>viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy</p><p>64</p></div>", "next": 0}