{"html": "<div class=\"doc\"><p>obtížně představit, že u nich vyvstanou zcela náhle a nepředvídatelně situace, u nichž budou</p><p>muset řešit zcela specifické právní otázky. Právní služby mají být […] především pokryty</p><p>vlastními zaměstnanci zadavatele; v případě, že musí zadavatel využít služeb externích</p><p>subjektů, mají takové služby vždy souvislost s činností zadavatele, jeho působností</p><p>a hospodařením se svěřeným majetkem z veřejných rozpočtů.“.</p><p>143. Úřad podotýká, že problematikou veřejných zakázek pravidelné povahy se zabývá i aktuální</p><p>rozhodovací praxe předsedy Úřadu např. v rozhodnutí č. j. ÚOHS-34190/2022/161 ze dne</p><p>19. 10. 2022 v souvislosti s dodávkami pohonných hmot, v rozhodnutí č. j. ÚOHS01052/2023/163 ze dne 17. 2. 2023 týkajícím se pořizování nábojů určených pro sportovní</p><p>účely či v rozhodnutí ÚOHS-15749/2023/163 ze dne 26. 4. 2023 ve věci dodávek léčivých</p><p>přípravků, v rámci nichž bylo dovozeno, že uvedená plnění v řešených případech představují</p><p>právě veřejné zakázky pravidelné povahy.</p><p>144. Co se týče pravidelnosti poskytování služeb, Úřad konstatuje, že z údajů zaslaných obviněným</p><p>(viz body 101. a 102. odůvodnění tohoto rozhodnutí) je zřejmé, že obviněný posuzovaný</p><p>předmět plnění, tj. právní služby, pořizuje pravidelně. V průběhu let 2017 až 2019 obviněný</p><p>hradil právní služby pravidelně na základě smluv či objednávek uzavřených s různými</p><p>poskytovateli právních služeb. Úřad dále poukazuje na výše zmíněnou komentářovou</p><p>literaturu, dle které jsou právní služby jedním z typických příkladů služeb pravidelné povahy.</p><p>40</p><p>Č.j.: ÚOHS-30610/2023/510</p><p>145. Komentářová literatura dále uvádí: „Mezi pravidelné veřejné zakázky tak mohou být zařazeny</p><p>prakticky jakékoliv dodávky či služby, které jsou opakovaně zadavatelem pořizovány. Mohou</p><p>jimi být například i jazykové kurzy, pokud jsou zadavatelem zajišťovány opakovaně. Záleží tedy</p><p>v zásadě na historické praxi zadavatele, zda prostřednictvím svých opakovaně pořizovaných</p><p>nákupů „založí“ povinnou aplikaci § 19, a nemusí se tedy nezbytně jednat pouze o dodávky či</p><p>služby související s „provozem“ zadavatele. Zásadním kritériem bude právě jejich pravidelná</p><p>povaha a nikoliv „nezbytnost“.7.</p><p>146. Úřad tedy dospěl k závěru, že v případě pořizování právních služeb ze strany obviněného se</p><p>nejedná o nahodilé služby, nýbrž jde o služby, o kterých obviněný ví, že je bude k výkonu své</p><p>činnosti potřebovat. Zároveň z podkladů zaslaných obviněným je zřejmé, že obviněný využívá</p><p>externí poskytovatele právních služeb v souvislosti se svojí činností dlouhodobě a kontinuálně,</p><p>a nikoliv pouze na základě šetřené Smlouvy (viz bod 101. odůvodnění tohoto rozhodnutí).</p><p>Předpokládanou hodnotu veřejné zakázky na poskytnutí právních služeb dle šetřené Smlouvy</p><p>je tedy třeba stanovit v souladu s § 19 odst. 1 zákona.</p><p>147. Obviněný ve svém stanovisku ze dne 2. 6. 2023 v návaznosti na vydaný příkaz zpochybnil</p><p>závěry Úřadu, že se v případě právních služeb poskytnutých mu na základě Smlouvy jedná</p><p>o veřejnou zakázku pravidelné povahy, když namítá závěr Úřadu, že právní služby týkající se</p><p>personální agendy a právní služby souvisejících s přepisem odběrného místa jsou služby</p><p>pravidelné povahy. Obviněný dále namítal, že právní případy a problémy se sice mohou</p><p>vyskytovat v určitých provozech opakovaně, či často, ale každý právní případ je jiný a každé</p><p>zadání případu se liší s ohledem na zúčastněné osoby, předmět právní služby a rozhodné</p><p>právo. Dle obviněného pak Úřad v této souvislosti zcela opomněl diferenciovat právní služby,</p><p>které jsou na advokátním trhu nabízeny. Obviněný se domnívá, že zadavatelé nemohou</p><p>vysoutěžit univerzálního poskytovatele právních služeb, neboť na různé případy je nutné</p><p>poptat různé specialisty. K této námitce obviněného Úřad sděluje, že v posuzovaném případě</p><p>není ze Smlouvy jasné, že by ji obviněný sjednával na nějakou úzce profilovanou právní</p><p>problematiku. Naopak Smlouva poměrně široce vymezuje poskytované úkony, avšak nikterak</p><p>nevymezuje právní oblast. Z provedené fakturace za právní služby poskytnuté obviněnému dle</p><p>Smlouvy pak lze zpětně dovodit, že obviněnému byly poskytovány služby v širokém spektru</p><p>právní problematiky, čili v rozsahu generální právní praxe. Nelze pak konstatovat, že by tyto</p><p>služby byly na trhu nabízeny omezeným okruhem dodavatelů, jež by se zaměřoval toliko na</p><p>určitou právní specializaci. Nelze proto ani souhlasit s obviněným, že by se v případě právních</p><p>služeb ve věci HR a právních služeb ve věci přepisu odběrného místa nejednalo v šetřeném</p><p>případě o pravidelné služby a ve vztahu ke Smlouvě tedy o veřejnou zakázku pravidelné</p><p>povahy. Rovněž pak nelze souhlasit s názorem obviněného, že by bylo možné toliko sečíst</p><p>právní služby týkající se personální agendy s jinými službami pracovního práva a právní služby</p><p>souvisejících s přepisem odběrného místa pak s jinými službami energetického práva. V této</p><p>souvislosti Úřad odkazuje na závěry Krajského soudu v Brně, který v rozsudku č. j. 62 Ca</p><p>86/2008-161 ze dne 13. 1. 2011 uvádí: „Jestliže by soud přisvědčil opačnému názoru, tedy že</p><p>každá ze smluv tvoří zakázku samostatnou, umožnil by tak uzavírání smluv na právní služby</p><p>mimo jakoukoli kontrolu. Téměř vždy by totiž bylo možné poptávané právní služby atomizovat</p><p>7</p><p>DVOŘÁK, David, MACHUREK, Tomáš, NOVOTNÝ, Petr, ŠEBESTA, Milan a kol. § 19 [Předpokládaná hodnota veřejných</p><p>zakázek pravidelné povahy]. In: DVOŘÁK, David, MACHUREK, Tomáš, NOVOTNÝ, Petr, ŠEBESTA, Milan a kol. Zákon</p><p>o zadávání veřejných zakázek. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 120.</p><p>41</p><p>Č.j.: ÚOHS-30610/2023/510</p><p>na jednotlivé dílčí případy nebo dokonce na jednotlivé úkony či poradenské kroky ve vztahu</p><p>k potřebám zadavatele, uměle tak konstruovat jednotlivé dílčí zakázky, jejichž podstatou by</p><p>bylo poskytování věcně týchž (právních) služeb týmž dodavatelem ve prospěch téhož</p><p>zadavatele – a tím tak snížit předpokládanou hodnotu zakázky a všechny smlouvy uzavírat</p><p>mimo režim a kontrolu ZVZ.“. Tento rozsudek potvrdil i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku</p><p>ze dne 30. 9. 2011, č. j. 8 Afs 31/2011-255 a taktéž z těchto závěrů vycházel Nejvyšší správní</p><p>soud v rozsudku ze dne 19. 5. 2021, č. j. 7 As 278/2020-38.</p><p>148. Ačkoliv obviněný v rámci svých podání (vyjádření ze dne 6. 10. 2022 a 14. 12. 2022) opakovaně</p><p>argumentoval, že v případě uzavření Smlouvy postupoval v souladu s § 29 písm. k) bod 1. a 2.</p><p>zákona, Úřad akcentuje, že tyto výjimky z povinnosti zadat veřejnou zakázku v zadávacím</p><p>řízení se zásadně nevztahuje na poskytování právních služeb generálně, nýbrž jejich aplikace</p><p>je možná pouze v zákonem taxativně vymezených případech, při kterých má své opodstatnění,</p><p>tj. u právních služeb, které poskytuje advokát v souvislosti se zastupováním v soudním,</p><p>rozhodčím, smírčím nebo správním řízení. Úřad již výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí</p><p>dovodil, že v případě právních služeb ve věci HR a právních služeb ve věci přepisu odběrného</p><p>místa se jedná o právní služby, které nelze podřadit pod výjimku uvedenou v § 29 písm. k) bod</p><p>1. či 2. zákona, tudíž nelze konstatovat, že obviněný neměl povinnost zadat veřejnou zakázku</p><p>v zadávacím řízení z důvodu uplatnění výjimky dle citovaných ustanovení zákona. Úřad</p><p>akcentuje, že pokud předmět poptávaného plnění zahrnuje jak plnění, které je zadavatel</p><p>povinen zadat v zadávacím řízení, tak plnění, které by eventuálně bylo podřaditelné pod</p><p>uvedenou výjimku, jedná se ve vztahu k posouzení možnosti aplikace předmětné výjimky</p><p>o „smíšenou zakázku“. V případě smíšené zakázky obecně platí, že zadavatel může buď tu část</p><p>zakázky, kterou není povinen zadávat v zadávacím řízení, zadat samostatně nebo ji zadat</p><p>společně, avšak předpokládanou hodnotu smíšené zakázky pak stanoví dle hodnoty části, na</p><p>kterou se předmětná výjimka nevztahuje, a kterou je tudíž povinen zadat v zadávacím řízení.</p><p>Jelikož v šetřeném případě Úřad dovodil, že se v případě právních služeb ve věci HR a právních</p><p>služeb ve věci přepisu odběrného místa nejedná o právní služby, které lze podřadit pod</p><p>výjimku uvedenou v § 29 písm. k) bod 1. či 2. zákona, Úřad konstatuje, že se v případě veřejné</p><p>zakázky na poskytnutí právních služeb dle šetřené Smlouvy jedná o smíšenou zakázku. Tato</p><p>skutečnost však ničeho nemění na dílčím závěru, že se v případě uzavření předmětné Smlouvy</p><p>jedná o zakázku pravidelné povahy a předpokládaná hodnota se tedy stanoví podle pravidel</p><p>zakotvených v § 19 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zákona.</p><p>149. Úřad tak na tomto místě vzhledem k výše uvedenému shrnuje, že obviněný byl s ohledem na</p><p>§ 19 odst. 1 písm. a) zákona při výpočtu předpokládané hodnoty šetřené veřejné zakázky</p><p>povinen vycházet ze skutečné ceny uhrazené za pravidelně poptávané služby stejného druhu</p><p>za posledních 12 měsíců od uzavření Smlouvy, tedy za období od 19. 12. 2017 do 18. 12. 2018,</p><p>a že dále byl povinen tuto předpokládanou hodnotu upravit s ohledem na skutečnost, že</p><p>předmětná Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Jelikož je v této souvislosti stěžejní, zda</p><p>se jedná o služby stejného druhu, je nutné zohlednit rovněž to, zda platby za právní služby za</p><p>období od 19. 12. 2017 do 18. 12. 2018 nezahrnují i platby za úkony spadající pod výjimku</p><p>uvedenou v ustanovení § 29 písm. k) zákona, přičemž v případě poskytnutých služeb, jež by</p><p>spadaly pod tuto výjimku by se tedy o plnění stejného druhu nejednalo. V této souvislosti Úřad</p><p>posoudil, zda obviněným zaslané faktury (za období od 19. 12. 2017 do 18. 12. 2018) prokazují</p><p>ve vztahu k některým právním službám uplatnění výjimky dle § 29 písm. k) zákona.</p><p>42</p><p>Č.j.: ÚOHS-30610/2023/510</p><p>150. Na tomto místě pak Úřad reaguje na námitku obviněného, že byť čistě formálně je Smlouva</p><p>uzavřena na dobu neurčitou, tak s přihlédnutím ke všem skutkovým okolnostem (tedy že</p><p>Smlouva obsahuje ujednání o maximální částce, kterou může advokát účtovat za jeden</p><p>kalendářních měsíc ve výši 165 000 Kč bez DPH), se fakticky jedná o smlouvu na dobu určitou.</p><p>Úřad s touto Úvahou obviněného nesouhlasí a považuje ji za čistě účelovou. Úřad sděluje, že</p><p>z předmětné Smlouvy nikterak neplyne, že byla ujednána maximální celková cena, kterou je</p><p>možné na základě Smlouvy uhradit, resp. účtovat. Obsahuje toliko maximální částku, kterou</p><p>je možné účtovat za kalendářní měsíc. Ve Smlouvě je však explicitně uvedeno, že je sjednána</p><p>na dobu neurčitou. Plnění ze Smlouvy tedy není omezeno časově, ale toliko maximální měsíční</p><p>částkou. V teoretické rovině tak mohla být na základě Smlouvy hrazena neomezená částka,</p><p>a to i za předpokladu, že by byl dodržen maximální měsíční limit. Nelze proto dovodit závěr,</p><p>že by v případě Smlouvy mohlo dosažením určité ceny za poskytnuté právní služby dojít</p><p>k splnění účelu a předmětu Smlouvy s důsledkem zániku smluvního závazku. Ve vztahu</p><p>k rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-20468/2023/162 ze dne 6. 6. 2023, na něž zadavatel</p><p>odkazuje pak Úřad sděluje, že závěry plynoucí z citovaného rozhodnutí, na které obviněný</p><p>odkazuje ve svém vyjádření ze dne 19. 7. 2023 nejsou zcela přiléhavé k nyní šetřené věci. Je</p><p>tomu tak proto, že smlouva posuzovaná v citovaném rozhodnutí obsahovala ujednání, že</p><p>plnění poskytnuté na jejím základě nepřesáhne částku 2 000 000 Kč bez DPH. Jednalo se tedy</p><p>o maximální částku za celé smluvní plnění, přičemž po vyčerpání této částky by bylo možné</p><p>uvažovat o tom, zda došlo ke splnění účelu a předmětu smlouvy a zda tím smluvní závazek</p><p>zanikl. Jak již Úřad uvedl výše, nyní posuzovaná smlouva neobsahovala ujednání o maximální</p><p>celkové ceně, kterou je možné na základě Smlouvy uhradit. Byť Smlouva obsahuje ujednání</p><p>o maximální částce, kterou může advokát účtovat za jeden kalendářních měsíc ve výši</p><p>165 000 Kč bez DPH, nelze z tohoto ujednání usuzovat, že by dosažením této maximální</p><p>měsíční ceny došlo ke splnění účelu a předmětu Smlouvy a smluvní závazek by tím zanikl.</p><p>151. Na žádost Úřadu o označení právních služeb, jež byly obviněnému poskytnuty v období od</p><p>19. 12. 2017 do 18. 12. 2018 a na něž lze aplikovat výjimku dle § 29 písm. k) zákona, obviněný</p><p>ve svém sdělení ze dne 13. 3. 2023 uvedl smlouvu o poskytování právních služeb uzavřenou</p><p>dne 17. 4. 2018 s JUDr. Jirouskem, smlouvu o poskytování právních služeb uzavřenou dne</p><p>26. 3. 2018 s ROWAN LEGAL, advokátní kancelář s.r.o. a dále objednávku adresovanou I. J.</p><p>[PSEUDONYMIZOVÁNO] ze dne 26. 2. 2018. Úřad s ohledem na dokumentaci předloženou</p><p>obviněným (sdělení obviněného ze dne 13. 3. 2023, smlouva o poskytování právních služeb,</p><p>resp. objednávka, jež obviněný uzavřel s dodavateli U. V. [PSEUDONYMIZOVÁNO], ROWAN</p><p>LEGAL, advokátní kancelář s.r.o. a I. J. [PSEUDONYMIZOVÁNO] a dále příslušná fakturace</p><p>vystavena těmito dodavateli) a s ohledem na výše uvedený výklad § 29 písm. k) zákona dospěl</p><p>k závěru, že pod tuto výjimku lze z plateb za poskytnutí právních služeb v období od 19. 12.</p><p>2017 do 18. 12. 2018 (viz bod 102. odůvodnění tohoto rozhodnutí) s jistotou podřadit platby</p><p>za následující úkony:</p><p>-</p><p>úkony dodavatele U. V. [PSEUDONYMIZOVÁNO], jež byly poskytnuty v souvislosti se</p><p>soudními řízeními obviněného proti spol. Hotel Odra s.r.o., v celkové výši 83 960 Kč bez</p><p>DPH,</p><p>-</p><p>úkony dodavatele ROWAN LEGAL, advokátní kancelář s.r.o., jež byly poskytnuty</p><p>v souvislosti se soudními řízeními obviněného proti spol. Asseco Central Europe, a. s.,</p><p>v celkové výši 1 162 322,64 Kč bez DPH,</p><p>43</p><p>Č.j.: ÚOHS-30610/2023/510</p><p>-</p><p>stanovisko ve věci nájemního vztahu se spol. Hotel Odra s.r.o., jež bylo fakturováno</p><p>dodavatelem I. J. [PSEUDONYMIZOVÁNO] ve výši 7 650,41 Kč bez DPH,</p><p>a to z toho důvodu, že z uvedeného popisu daných služeb, resp. z předložených rozhodnutí</p><p>soudů dle Úřadu nepochybně vyplývá, že se jedná o právní služby poskytované advokátem</p><p>v rámci zastupování zadavatele v řízeních před soudem či při přípravě na taková řízení. Ve</p><p>vztahu k ostatním službám, jež byly obviněným uhrazeny v období od 19. 12. 2017 do</p><p>18. 12. 2018, Úřad neshledal důvody pro aplikaci výjimky dle § 29 písm. k) zákona, neboť</p><p>obviněný neprokázal8 opak, tedy, že by tyto právní služby spadaly pod uvedenou výjimku. Úřad</p><p>v této souvislosti opět zdůrazňuje, že důkazní břemeno v tomto směru spočívá na obviněném,</p><p>který musí případnou existenci výjimky Úřadu doložit.</p><p>152. Z výše uvedeného tak vyplývá, že obviněný uhradil v období od 19. 12. 2017 do 18. 12. 2018,</p><p>tj. během 12 měsíců předcházejících uzavření Smlouvy, za poskytování právních služeb, které</p><p>nespadají jednoznačně pod výjimku uvedenou v § 29 písm. k) zákona, následující částky, a to</p><p>níže specifikovaným dodavatelům:</p><p>Výše platby</p><p>bez DPH</p><p>Datum</p><p>uhrazení</p><p>platby</p><p>Č. faktury</p><p>150 000 Kč</p><p>10. 1. 2018</p><p>120117_0808</p><p>100 000 Kč</p><p>10. 1. 2018</p><p>222,40 Kč</p><p>10. 1. 2018</p><p>120117_0808 Ostatní náklady</p><p>1 000 Kč</p><p>13. 4. 2018</p><p>010180093</p><p>110 000 Kč</p><p>13. 4. 2018</p><p>010180093</p><p>94 000 Kč</p><p>20. 6. 2018</p><p>010170640</p><p>100 000 Kč</p><p>4. 7. 2018</p><p>120118_0144</p><p>30 625 Kč</p><p>24. 7. 2018</p><p>120118_0213</p><p>120 000 Kč</p><p>30. 7. 2018</p><p>010180126</p><p>14 875 Kč</p><p>25. 9. 2018</p><p>120118_0585</p><p>1 750 Kč</p><p>18. 10. 2018</p><p>120118_0704</p><p>Fakturované plnění</p><p>Zahájení zadávacího</p><p>řízení veřejné zakázky</p><p>Uplynutí lhůty pro</p><p>120117_0808</p><p>podání nabídek</p><p>8</p><p>910 00001 – Právní</p><p>služby</p><p>910 00002 – Ostatní</p><p>výdaje</p><p>910 00001 – Právní</p><p>služby</p><p>Ukončení zadávacího</p><p>řízení</p><p>Revírní bratrská</p><p>pokladna – Analýza</p><p>GTA</p><p>910 00002 – Ostatní</p><p>výdaje</p><p>Revírní bratrská</p><p>pokladna – Analýza</p><p>GTA</p><p>Revírní bratrská</p><p>pokladna – Analýza</p><p>GTA</p><p>Dodavatel</p><p>ROWAN LEGAL,</p><p>advokátní kancelář s.r.o.</p><p>ROWAN LEGAL,</p><p>advokátní kancelář s.r.o.</p><p>ROWAN LEGAL,</p><p>advokátní kancelář s.r.o.</p><p>FORLEX, s.r.o.</p><p>FORLEX, s.r.o.</p><p>FORLEX, s.r.o.</p><p>ROWAN LEGAL,</p><p>advokátní kancelář s.r.o.</p><p>ROWAN LEGAL,</p><p>advokátní kancelář s.r.o.</p><p>FORLEX, s.r.o.</p><p>ROWAN LEGAL,</p><p>advokátní kancelář s.r.o.</p><p>ROWAN LEGAL,</p><p>advokátní kancelář s.r.o.</p><p>Ve vztahu k službám, jež byly obviněnému poskytnuty dodavatelem FORLEX, s.r.o., obviněný důvody pro aplikaci</p><p>výjimky dle § 29 písm. k) zákona ani netvrdil.</p><p>44</p><p>Č.j.: ÚOHS-30610/2023/510</p><p>343 000 Kč</p><p>18. 10. 2018</p><p>135 625 Kč</p><p>29. 11. 2018</p><p>31 500 Kč</p><p>29. 11. 2018</p><p>28 000 Kč</p><p>13. 12. 2018</p><p>21 875 Kč</p><p>13. 12. 2018</p><p>22 027,27 Kč</p><p>13. 12. 2018</p><p>Revírní bratrská</p><p>120118_0704 pokladna – Analýza</p><p>GTA (ostatní náklady)</p><p>Revírní bratrská</p><p>120118_0948 pokladna – Nový</p><p>informační systém</p><p>Revírní bratrská</p><p>pokladna – VZ</p><p>120118_1139</p><p>Rekondiční pobyty pro</p><p>seniory</p><p>Revírní bratrská</p><p>120118_1029 pokladna – Nový</p><p>informační systém</p><p>Revírní bratrská</p><p>120118_1029 pokladna – zápis</p><p>ochranné známky</p><p>120118_1029 Ostatní náklady</p><p>ROWAN LEGAL,</p><p>advokátní kancelář s.r.o.</p><p>ROWAN LEGAL,</p><p>advokátní kancelář s.r.o.</p><p>ROWAN LEGAL,</p><p>advokátní kancelář s.r.o.</p><p>ROWAN LEGAL,</p><p>advokátní kancelář s.r.o.</p><p>ROWAN LEGAL,</p><p>advokátní kancelář s.r.o.</p><p>ROWAN LEGAL,</p><p>advokátní kancelář s.r.o.</p><p>Celkem 1 304 499,67 Kč bez DPH.</p><p>153. S ohledem na výše uvedené byl obviněný povinen stanovit předpokládanou hodnotu veřejné</p><p>zakázky na právní služby následujícím způsobem. Pro stanovení předpokládané hodnoty</p><p>veřejné zakázky na právní služby měla být nejprve vypočítána hodnota, kterou obviněný</p><p>uhradil za služby stejného druhu během 12 měsíců předcházejících uzavření Smlouvy, tj. za</p><p>období od 18. 12. 2017 do 19. 12. 2018, přičemž tato částka činí 1 304 499,67 Kč bez DPH (viz</p><p>předchozí bod odůvodnění tohoto rozhodnutí). Dále vzhledem k tomu, že Smlouva byla</p><p>uzavřena na dobu neurčitou, měla být výsledná částka přepočtena na 48 měsíců. Na základě</p><p>výše uvedeného výpočtu tedy předpokládaná hodnota veřejné zakázky na poskytnutí</p><p>právních služeb dle šetřené Smlouvy měla být stanovena ve výši 5 217 998,68 Kč bez DPH,</p><p>případně upravená o ty změny, které lze očekávat. V šetřeném případě však ani z uzavřené</p><p>Smlouvy, ani z jiných podkladů, které má Úřad k dispozici, nijak nevyplývá, že by se rozsah</p><p>poskytovaných plnění či cena, kterou obviněný za tato plnění na základě Smlouvy má hradit,</p><p>měly nějakým způsobem měnit. Naopak v bodě 2.1. Smlouvy byla stanovena maximální</p><p>částka, kterou může advokát účtovat za jeden kalendářní měsíc ve výši 165 000 Kč bez DPH,</p><p>což odpovídá maximální částce ve výši 1 980 000 Kč bez DPH za 12 měsíců, resp. ve výši</p><p>7 920 000 Kč bez DPH za 48 měsíců. Obviněný tedy k datu uzavření Smlouvy dle Úřadu nemohl</p><p>důvodně očekávat žádné změny, o které by měla být předpokládaná hodnota upravena.</p><p>154. Byť obviněný ve svém vyjádření ze dne 6. 10. 2022 tvrdil, že ve vztahu k hodnotě veřejné</p><p>zakázky postupoval v souladu se zákonem, Úřad pro úplnost uvádí, že z dokumentace</p><p>doložené Úřadu obviněným nevyplývá, že by se v šetřeném případě obviněný nějak podrobněji</p><p>zabýval stanovením předpokládané hodnoty veřejné zakázky, neboť Úřadu nepředložil žádné</p><p>doklady prokazující jakoukoliv úvahu o výpočtu předpokládané hodnoty k datu uzavření</p><p>Smlouvy a gros jeho argumentace je vedeno s odkazem na údajné oprávněné využití výjimky</p><p>uvedené v § 29 písm. k) zákona.</p><p>155. Jelikož předpokládaná hodnota šetřené veřejné zakázky přesáhla částku 2 000 000 Kč bez DPH,</p><p>nejednalo se o veřejnou zakázku malého rozsahu podle § 27 písm. a) zákona, jejíž</p><p>45</p><p>Č.j.: ÚOHS-30610/2023/510</p><p>přepokládaná hodnota je rovna nebo nižší v případě veřejné zakázky na služby částce</p><p>2 000 000 Kč bez DPH.</p><p>156. Úřad shrnuje, že pokud v šetřeném případě předpokládaná hodnota přesahovala výši</p><p>finančního limitu pro veřejnou zakázku malého rozsahu a nedosahovala finančního limitu pro</p><p>nadlimitní veřejnou zakázku, jednalo se tedy o podlimitní veřejnou zakázku a obviněný byl</p><p>povinen zadat tuto veřejnou zakázku v některém z v úvahu přicházejících druhů zadávacích</p><p>řízení uvedených v § 3 zákona nebo ji zadat jiným možným postupem předvídaným v § 2 odst.</p><p>3 zákona.</p><p>157. V důsledku toho, že obviněný v posuzovaném případě nestanovil předpokládanou hodnotu</p><p>veřejné zakázky na poskytnutí právních služeb dle šetřené Smlouvy v souladu s výše uvedeným</p><p>postupem, de facto se tím vyhnul obsáhlejším povinnostem pro zadávání veřejných zakázek</p><p>dle zákona, čímž narušil hospodářskou soutěž (ať již potenciálně, či reálně), a to bez ohledu na</p><p>to, zda k tomuto došlo úmyslně či nikoliv.</p><p>158. Úřad proto shledává, že obviněný naplnil první ze znaků skutkové podstaty přestupku podle</p><p>ustanovení § 268 odst. 1 písm. a) zákona, tedy nedodržel pravidlo pro zadávání veřejných</p><p>zakázek stanovené v § 2 odst. 3 zákona, když šetřenou podlimitní veřejnou zakázku, jejímž</p><p>předmětem je poskytování právních služeb, zadal v důsledku nesprávně stanovené</p><p>předpokládané hodnoty mimo zadávací řízení a nezadal ji ani jiným možným postupem</p><p>předvídaným v § 2 odst. 3 zákona.</p><p>159. Na základě výše uvedeného Úřad konstatuje, že postup obviněného mohl ovlivnit výběr</p><p>dodavatele, neboť nelze vyloučit (ba naopak je vysoce pravděpodobné), že pokud by obviněný</p><p>dodržel pravidlo stanovené zákonem, tj. zadával veřejnou zakázku v odpovídajícím druhu</p><p>zadávacího řízení, mohl obdržet nabídky i od jiných dodavatelů, kteří mohli obviněnému</p><p>nabídnout výhodnější podmínky plnění. Úřad proto konstatuje, že dovodil rovněž naplnění</p><p>druhého znaku skutkové podstaty přestupku obviněného podle ustanovení § 268 odst. 1 písm.</p><p>a) zákona, tedy že uvedený postup obviněného mohl ovlivnit výběr dodavatele.</p><p>160. Úřad rovněž konstatuje, že s ohledem na výše uvedené je zřejmé, že v šetřeném případě byl</p><p>ve vztahu k zadání veřejné zakázky uzavřením předmětné Smlouvy naplněn i třetí znak</p><p>skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, tedy zadání veřejné zakázky</p><p>(tj. s odkazem na § 2 odst. 1 zákona uzavření úplatné smlouvy mezi obviněným a vybraným</p><p>dodavatelem, z níž vyplývá povinnost vybraného dodavatele poskytnout v daném případě</p><p>právní služby).</p><p>161. Obviněný v rámci svého stanoviska ze dne 2. 6. 2023 namítal, že i v případě, že by byla</p><p>naplněna formální stránka přestupku dle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, ve vztahu k právním</p><p>službám týkajících se personální agendy a právním službám souvisejících s přepisem</p><p>odběrného místa by nebyla naplněna materiální stránka přestupku, jeho jednání nebylo nijak</p><p>škodlivé a neohrozilo ani veřejný zájem na ochraně efektivního vynakládání veřejných</p><p>prostředků, ani veřejný zájem na ochraně hospodářské soutěže. K této námitce obviněného</p><p>Úřad sděluje, že naplnění materiálního znaku skutkové podstaty (tedy škodlivosti) přestupku</p><p>definovaného ve výroku I. tohoto rozhodnutí spočívá v tom, že postupem obviněného došlo</p><p>k porušení právem chráněného zájmu spočívajícího v zajištění řádné hospodářské soutěže,</p><p>která je předpokladem transparentního nakládání s veřejnými prostředky v rámci realizace</p><p>veřejných zakázek. Podstatné je pak to, že obviněný v důsledku nesprávně stanovené</p><p>46</p><p>Č.j.: ÚOHS-30610/2023/510</p><p>předpokládané hodnoty veřejnou zakázku zadal bez provedení zadávacího řízení, přestože byl</p><p>povinen jej provést. V této souvislosti tedy není podstatná konkrétní částka, jež byla uhrazena</p><p>za právní služby nespadající pod výjimky dle § 29 písm. k) zákona (jak implikuje obviněný), ale</p><p>skutečnost, že obviněný veřejnou zakázku na poskytnutí právních služeb dle šetřené Smlouvy</p><p>a předpokládanou hodnotou ve výši 5 217 998,68 Kč bez DPH zadal bez provedení zadávacího</p><p>řízení, ačkoliv jej s ohledem na předpokládanou hodnotu byl povinen provést.</p><p>162. S ohledem na výše uvedené proto Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto</p><p>rozhodnutí.</p><p>K námitkám týkajícím se procesních pochybení Úřadu</p><p>163. Obviněný namítá postup Úřadu při šetření podnětu, přičemž konkrétně rozporuje, že správní</p><p>orgány mohou šetřit pouze skutečnosti, které odůvodňují zahájení správního řízení, tedy</p><p>zjišťovat toliko jestli mají správní řízení zahájit, a nikoliv zjišťovat, jak by měl meritorně</p><p>rozhodnout. Obviněný má za to, že Úřad překročil své oprávnění šetřit podnět, když</p><p>v předmětné věci po dobu delší než sedm měsíců vyžadoval od obviněného rozsáhlé</p><p>informace, přičemž vyjádřil názor, že správní řád umožňuje v rámci šetření podnětu vyžadovat</p><p>pouze tzv. vysvětlení (ve smyslu § 137 správního řádu). Úřad k této námitce sděluje, že v rámci</p><p>svého šetření zjišťoval skutečnosti, na základě kterých mohl dospět k závěru, zda-li správní</p><p>řízení zahájí, či nikoli. Doba šetření podnětu pak byla přímo ovlivněna dobou, po kterou Úřad</p><p>vyhodnocoval podklady, které mu ve věci postupně poskytoval obviněný [zejména pak</p><p>podklady týkající se aplikace výjimky dle § 29 písm. k) zákona]. V této souvislosti Úřad</p><p>podotýká, že na obviněného se pravidelně obracel se žádostmi o poskytnutí vyjádření, resp.</p><p>podkladů, přičemž tak nečinil postupem ve smyslu § 137 správního řádu, neboť dle tohoto</p><p>ustanovení platí, že správní orgán může vysvětlení požadovat jen tehdy, nelze-li rozhodné</p><p>skutečnosti zjistit jiným úředním postupem. Úřad však všechny potřebné podklady získal na</p><p>základě řádné součinnosti obviněného. Úřad tedy nesouhlasí s tvrzením obviněného, že by</p><p>Úřad opatřoval důkazy bez zákonného zmocnění a má za to, že získané informace a podklady</p><p>nejsou zatížené jakoukoliv vadou.</p><p>164. K namítaným procesním pochybením ve vztahu k vydání příkazu Úřad v obecné rovině sděluje,</p><p>že příkaz je zvláštním typem rozhodnutí ve věci, které se od „standardního rozhodnutí“ ve</p><p>správním řízení liší mj. tím, že v případě příkazu nemusejí být splněny některé podmínky</p><p>týkající se zahájení řízení, nebo povinnosti poskytnout účastníkovi řízení možnost, aby se mohl</p><p>seznámit s podklady pro vydání příkazu a případně se k nim vyjádřit. Další specifikum příkazu</p><p>spočívá v možnosti opravného prostředku, kdy proti příkazu je možné podat odpor, přičemž</p><p>podáním odporu se příkaz ruší a správní řízení pokračuje ve své standardní podobě. Příkaz</p><p>může správní orgán podle § 150 odst. 1 věty druhé správního řádu vydat, považuje-li skutkové</p><p>zjištění za dostatečné. Úřad trvá na tom, že skutkový stav šetřené věci zjistil dostatečně,</p><p>a proto byl oprávněn ve věci vydat příkaz. V této souvislosti Úřad akcentuje, že podmínkou</p><p>vydání příkazu není to, zda skutková zjištění vedle správního orgánu považuje za dostatečná</p><p>také sankcionovaný subjekt (tedy v šetřeném případě obviněný). Úřad konstatuje, že</p><p>v šetřeném případě podal obviněný dne 19. 5. 2023 v zákonné lhůtě proti příkazu odpor,</p><p>přičemž podáním odporu byl vydaný příkaz zrušen, tudíž jeho právní účinky zanikly a ve správní</p><p>řízení se pokračuje, jako by nikdy nebyl vydán. Ačkoli Úřad trvá na tom, že vydáním příkazu</p><p>nezatížil správní řízení žádnou procesní nebo jinou vadou, Úřad s odkazem na rozsudek</p><p>Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 9. 2015, č. j. 7 Ads 123/2015 - 41 zdůrazňuje, že byl-li</p><p>47</p><p>Č.j.: ÚOHS-30610/2023/510</p><p>příkaz podáním odporu zrušen, je zcela právně irelevantní, zda v souvislosti s jeho vydáním</p><p>došlo k podstatné vadě řízení, a vydáním příkazu tak nemohlo být žádným způsobem</p><p>znemožněno uplatňování procesních práv obviněného, jelikož v důsledku podání odporu byl</p><p>příkaz zrušen a obviněný může uplatňovat svá procesní práva ve správním řízení tak, jako</p><p>kdyby příkaz nikdy nebyl vydán – tj. zejména navrhovat důkazy a činit jiné návrhy a podle § 36</p><p>odst. 2 správního řádu vyjádřit v řízení své stanovisko, a vyjádřit se k podkladům rozhodnutí.</p><p>165. Úřad nesouhlasí s tím, že by obviněnému určil nepřiměřeně krátkou lhůtu, ve které byl</p><p>oprávněn vyjádřit v řízení své stanovisko a dále navrhovat důkazy a činit jiné návrhy. Úřad</p><p>akcentuje, že usnesením ze dne 22. 5. 2023 stanovil obviněnému lhůtu 7 dní ode dne doručení</p><p>předmětného usnesení, přičemž částečně vyhověl žádosti obviněného a tuto lhůtu prodloužil</p><p>z původní lhůty do 29. 5. 2023 nově do 2. 6. 2023. Předmětná lhůta tedy činila celkem 11 dní.</p><p>Úřad nicméně považuje stanovenou lhůtu za zcela dostatečnou a přiměřenou (a to i ve své</p><p>původní délce), a to zejména s ohledem na skutečnost, že Úřad při vydání příkazu vycházel</p><p>v podstatě výhradně z materiálů poskytnutých samotným obviněným a že obviněný je jediným</p><p>účastníkem řízení. Rozsah příkazu v délce 38 stran, považuje Úřad za standardní a zcela</p><p>odpovídající řešené problematice, a tedy ani ten jakkoli nenaznačuje, že by lhůta byla</p><p>stanovena nepřiměřeně. Stejně tak v příkaze uvedený skutkový stav věci nepovažuje Úřad (ani</p><p>svým rozsahem) za nikterak složitý, přičemž Úřad akcentuje, že problematika zakázek</p><p>pravidelné povahy a problematika aplikace výjimek dle § 29 písm. k) zákona není v</p><p>rozhodovací praxi Úřadu unikátní. O přiměřenosti poskytnuté lhůty dle názoru Úřadu svědčí i</p><p>fakt, že obviněný ve stanovené lhůtě doručil Úřadu argumentačně podrobné a rozsáhlé</p><p>stanovisko a nelze tak konstatovat, že by stanovená lhůta omezila obviněného pouze</p><p>k obecnému vyjádření.</p><p>166. K námitkám obviněného, že Úřad ani na jedno z jeho vyjádření nereagoval a nevyjádřil se</p><p>k žádnému z bodů jeho argumentace Úřad sděluje, že není povinen v průběhu řízení reagovat</p><p>na jednotlivá vyjádření účastníků. Úřad se však s argumentací obviněného detailně zabýval</p><p>a vypořádává se s ní v odůvodnění tohoto rozhodnutí. K námitce obviněného, že Úřad mohl</p><p>přistoupit k ústnímu jednání, na kterém mohl obviněný detailně odůvodnit svou procesní</p><p>obranu, Úřad sděluje, že podle § 49 správního řádu správní orgán nařídí ústní jednání</p><p>v případech, kdy to stanoví zákon, a dále tehdy, jestliže je to ke splnění účelu řízení a uplatnění</p><p>práv účastníků nezbytné. Úřad konstatuje, že v šetřeném případě zákonnou povinnost nařídit</p><p>ústní jednání neměl. Úřad má dále v této souvislosti za to, že nařízení ústního jednání nebylo</p><p>nezbytné ke splnění účelu řízení a uplatnění práv obviněného, neboť neshledává důvody, pro</p><p>které by obviněný nemohl veškerá svá práva uplatňovat v plném rozsahu i písemně – tj. mimo</p><p>ústní jednání, což obviněný rovněž aktivně činil (nahlížení do spisu, podávaní stanovisek</p><p>a vyjádření, navrhování důkazů). Ačkoli obviněný uvedl, že na ústním jednání mohl „detailně</p><p>odůvodnit svou procesní obranu“ Úřadu není zřejmé, jak se ústní obrana mohla lišit od obrany</p><p>v písemné podobě, příp. z jakého důvodu by písemná forma procesní obrany bránila uplatnění</p><p>procesních práv.</p><p>167. Obviněný rovněž namítal, že se Úřad vydáním usnesení ze dne 12. 7. 2023, jímž stanovil novou</p><p>lhůtu pro vyjádření se k podkladům rozhodnutí, dopustil procesního pochybení, protože tím</p><p>ve správním řízení stanovil novou lhůtu koncentrace řízení, přičemž Úřad nereflektoval své</p><p>dřívější usnesení, kterým stanovil koncentrační lhůtu ke dni 2. 6. 2023. V této souvislosti</p><p>obviněný doplnil, že Úřad mohl stanovit lhůtu k vyjádření se k podkladům rozhodnutí</p><p>48</p><p>Č.j.: ÚOHS-30610/2023/510</p><p>a předložení důkazů v délce 63 dnů, přičemž pak mohl předložit Úřadu obsáhlejší vyjádření</p><p>a argumentaci a mohl by tedy účinněji vykonávat svá procesní práva. K této námitce Úřad</p><p>sděluje, že usnesením ze dne 20. 6. 2023 stanovil Úřad obviněnému lhůtu, ve které se mohl</p><p>obviněný vyjádřit k podkladům rozhodnutí, přičemž obviněný využil svého práva, když Úřadu</p><p>doručil své vyjádření ze dne 28. 6. 2023 spolu s přiloženými novými důkazy. Úřad následně</p><p>vyjádření obviněného včetně příloh zahrnul do podkladů pro rozhodnutí a usnesením ze dne</p><p>12. 7. 2023 tak stanovil obviněnému novou lhůtu, ve které se mohl obviněný vyjádřit</p><p>k podkladům rozhodnutí. V usnesení ze dne 12. 7. 2023 Úřad rovněž uvedl, které dokumenty</p><p>nově zahrnul do podkladů pro rozhodnutí. Úřad na svém postupu neshledává žádnou</p><p>nezákonnost; naopak má za to, že nezákonného postupu by se dopustil právě pokud by po</p><p>rozšíření podkladů pro rozhodnutí obviněnému nestanovil novou lhůtu, ve které by se k nim</p><p>mohl vyjádřit. Z obsahu usnesení ze dne 12. 7. 2023 muselo být obviněnému zcela zřejmé,</p><p>z jakého důvodu je vydáváno – tj. v důsledku rozšíření podkladů pro rozhodnutí – a že</p><p>původcem těchto podkladů je sám obviněný, který dané podklady Úřadu poskytl. Je tudíž zcela</p><p>absurdní ze strany obviněného namítat, že Úřad rozšířil poklady pro vydání rozhodnutí</p><p>o dokumenty, které sám obviněný navrhoval jako důkaz a současně stanovil novou lhůtu, ve</p><p>které se mohl obviněný k podkladům pro rozhodnutí vyjádřit. Pro úplnost Úřad podotýká, že</p><p>rozsah a podrobnost argumentace podání obviněného v šetřeném případě dle Úřadu</p><p>nenasvědčuje tomu, že by byl obviněný jakkoliv krácen na svých procesní právech ve vztahu</p><p>k § 36 správního řádu a § 261 odst. 3 zákona. Úřad na tomto místě připomíná, že na základě</p><p>žádostí obviněného opakovaně přistoupil k prodloužení stanovených lhůt.</p><p>K výroku II. rozhodnutí – uložení pokuty</p><p>168. Úřad posoudil postup obviněného a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení</p><p>pokuty podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona, neboť obviněný svým postupem naplnil skutkovou</p><p>podstatu přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto</p><p>rozhodnutí.</p><p>169. Odpovědnost za přestupek zaniká mj. uplynutím promlčecí doby, která podle § 270 odst. 5</p><p>zákona činí 5 let.</p><p>170. Podle § 31 odst. 1 přestupkového zákona počíná promlčecí doba běžet dnem následujícím</p><p>po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení</p><p>jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná</p><p>běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.</p><p>171. V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda již neuplynula lhůta dle</p><p>§ 270 odst. 5 zákona. Ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. došlo dne 19. 12. 2018</p><p>zadáním veřejné zakázky, tedy uzavřením Smlouvy. Řízení o přestupku je zahájeno dnem</p><p>doručení příkazu. Z uvedeného vyplývá, že promlčecí doba ve vztahu k projednávanému</p><p>přestupku neuplynula a odpovědnost obviněného za projednávaný přestupek uplynutím</p><p>promlčecí doby nezanikla.</p><p>172. Podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona lze za přestupek podle § 268 odst. 1 zákona uložit pokutu</p><p>do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky</p><p>zjistit, jde-li o přestupek podle § 268 odst. 1 písm. a) až c) zákona.</p><p>49</p><p>Č.j.: ÚOHS-30610/2023/510</p><p>173. Z podkladů předložených obviněným Úřad zjistil, že obviněný za plnění poskytnuté na základě</p><p>Smlouvy uhradil celkem částku ve výši 1 788 497 Kč včetně DPH. V posuzovaném případě je</p><p>však relevantní také to, jakou částku obviněný uhradil v souvislosti s právními službami, na něž</p><p>se vztahuje obecná výjimka dle § 29 písm. k) zákona. V tomto směru Úřad sděluje, že existenci</p><p>konkrétních důvodů pro aplikaci výjimky dle § 29 písm. k) zákona ve vztahu k právním službám,</p><p>jež byly obviněnému poskytnuty na základě Smlouvy, neshledal toliko u právních služeb ve</p><p>věci HR a u právních služeb ve věci přepisu odběrného místa a ve vztahu k fakturované položce</p><p>„exte právní pomoc“.</p><p>174. Z předložených faktur č. FV-4d/2022, FV-5d/2022, FV-6d/2022, FV-7d/2022, FV-8d/2022, FV9d/2022 a č. FV-10d/2022 a jejich specifikace plyne, že obviněnému bylo v souvislosti</p><p>s právními službami ve věci HR vyúčtováno na základě šetřené Smlouvy celkem 53,25 hodin</p><p>v hodinové sazbě 2 800 Kč bez DPH za hodinu. Za právní služby ve věci HR tedy byla</p><p>obviněnému vyúčtována celková částka ve výši 149 100 Kč bez DPH. Z faktury č. FV-5d/2022</p><p>ze dne 1. 6. 2022 Úřad plyne, že advokát fakturoval obviněnému položku „exte právní pomoc“</p><p>za 10 875 Kč bez DPH, přičemž Úřad dovodil, že u této položky nebyly prokázány důvody pro</p><p>aplikaci výjimky dle § 29 písm. k) zákona. Z předmětných faktur pak plyne, že byla účtována</p><p>rovněž DPH ve výši 21 %. Obviněný ve svém sdělení ze dne 13. 3. 2023 sdělil, že všechny</p><p>vystavené faktury byly uhrazeny. Úřad tedy konstatuje, že za právní služby ve věci HR a za</p><p>položku „exte právní pomoc“ obviněný uhradil částku ve výši 193 570 Kč vč. DPH.</p><p>175. Z předložených faktur č. FV-1d/2021, FV-2d/2021, č. FV-3d/2021, FV-5d/2021, FV-11d/2021</p><p>a č. FV-1/2022 (viz body 87. až 92. odůvodnění tohoto rozhodnutí) a jejich specifikace plyne,</p><p>že obviněnému bylo v souvislosti s právními službami ve věci přepisu odběrného místa</p><p>vyúčtováno na základě šetřené Smlouvy celkem 6 hodin v hodinové sazbě 2 800 Kč bez DPH</p><p>za hodinu. Za právní služby ve věci přepisu odběrného místa tedy byla obviněnému vyúčtována</p><p>celková částka ve výši 16 800 Kč bez DPH. Z předmětných faktur pak plyne, že byla účtována</p><p>rovněž DPH ve výši 21 %. Obviněný ve svém sdělení ze dne 13. 3. 2023 sdělil, že všechny</p><p>vystavené faktury byly uhrazeny. Úřad tedy konstatuje, že za právní služby ve věci přepisu</p><p>odběrného místa obviněný uhradil částku ve výši 20 328 Kč vč. DPH.</p><p>176. S ohledem na výše uvedené a na skutečnost, že předmětná Smlouva byla ke dni 31. 10. 2022</p><p>ukončena, Úřad konstatuje, že celková cena veřejné zakázky [tj. části veřejné zakázky, na</p><p>kterou se neaplikuje výjimka dle § 29 písm. k) zákona a kterou tak byl obviněný povinen zadat],</p><p>při jejímž zadávání se zadavatel dopustil přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu činí</p><p>213 898 Kč včetně DPH. Dle § 268 odst. 2 písm. a) zákona tak lze za přestupek obviněného dle</p><p>výroku I. tohoto rozhodnutí uložit pokutu do 21 389,80 Kč, což představuje 10 % ceny veřejné</p><p>zakázky.</p><p>177. Podle § 37 písm. a) a c) přestupkového zákona se při určení druhu správního trestu a jeho</p><p>výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím</p><p>okolnostem.</p><p>178. Podle § 38 přestupkového zákona je povaha a závažnost přestupku dána zejména významem</p><p>zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem</p><p>a rozsahem následku přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty</p><p>skutečnosti citovaného ustanovení přestupkového zákona, které jsou relevantní ve vztahu</p><p>k posuzovanému případu).</p><p>50</p><p>Č.j.: ÚOHS-30610/2023/510</p><p>179. Úřad v této souvislosti uvádí, že závažnost přestupku, která je v šetřeném případě skutečností</p><p>rozhodnou pro určení výměry pokuty, je obecnou kategorií poměřující rozsah dopadu</p><p>konkrétního protiprávního jednání na specifický právem chráněný zájem s přihlédnutím</p><p>k významu tohoto chráněného zájmu. Stupeň závažnosti, tedy společenské škodlivosti</p><p>přestupku, je dán konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Při</p><p>posuzování závažnosti přestupku tedy není hlavním kritériem jeho skutková podstata, ale</p><p>intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů</p><p>v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen jaké</p><p>následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího</p><p>správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).</p><p>180. V rámci posouzení povahy a závažnosti přestupku Úřad konstatuje, že v šetřeném případě</p><p>obviněný spáchal přestupek podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel pravidlo pro</p><p>zadání veřejné zakázky stanovené v § 2 odst. 3 zákona, když podlimitní veřejnou zakázku na</p><p>poskytnutí právních služeb, jejímž předmětem je plnění vyplývající Smlouvy, zadal bez</p><p>provedení zadávacího řízení nebo jiného možného postupu předvídaného v § 2 odst. 3</p><p>citovaného zákona, přičemž tím mohl ovlivnit výběr dodavatele. Uvedený přestupek je nutné</p><p>považovat za závažný, neboť postupem obviněného došlo k porušení právem chráněného</p><p>zájmu spočívajícího v zajištění řádné hospodářské soutěže, která je předpokladem</p><p>transparentního nakládání s veřejnými prostředky v rámci realizace veřejných zakázek.</p><p>V šetřeném případě je podstatnou skutečností to, že obviněný zadal předmětnou veřejnou</p><p>zakázku, když v důsledku nesprávně stanovené předpokládané hodnoty veřejnou zakázku</p><p>zadal bez provedení zadávacího řízení, přestože byl povinen jej provést, přičemž pro stanovení</p><p>předpokládané hodnoty měl k dispozici jasné vodítko v podobě obdobného plnění, které</p><p>realizoval v dřívějších letech.</p><p>181. Pokud jde o následky přestupku, Úřad uvádí, že postup obviněného vyloučil řádnou</p><p>hospodářskou soutěž mezi jednotlivými účastníky o veřejnou zakázku a nebyl tak naplněn</p><p>základní cíl zákona. Obviněný tak zcela prokazatelně nenaplnil elementární účel zákona,</p><p>kterým je zajištění účinné konkurence a efektivní hospodářské soutěže. Nelze přitom vyloučit,</p><p>že nabídka jiného dodavatele mohla být pro obviněného z pohledu množství vynaložených</p><p>finančních prostředků výhodnější.</p><p>182. Úřad vzal při stanovení výše pokuty v úvahu jako polehčující okolnost i dobu, jež uplynula od</p><p>spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Jak vyplývá z rozsudku</p><p>Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 123/2013-85 ze dne 9. 4. 2015, je třeba při posouzení</p><p>následku správního trestání zohlednit dobu, která uplynula mezi spácháním přestupku a jeho</p><p>potrestáním. Čím je tento časový horizont delší, tím více se relativizuje vztah mezi spáchaným</p><p>přestupkem a ukládanou sankcí. Doba mezi porušením právní povinnosti a rozhodnutím</p><p>o sankci pak má bezprostřední vliv na účel trestu. V daném případě ke spáchání přestupku</p><p>obviněným došlo dne 19. 12. 2018, tj. od doby spáchání přestupku k jeho potrestání uplynula</p><p>doba cca 4,5 roku, přičemž daná skutečnost tak představuje významný korektiv pokuty ve</p><p>smyslu výše citovaného rozsudku Krajského soudu v Brně.</p><p>183. Úřad současně k výše popsaným polehčujícím okolnostem podotýká, že je nelze považovat za</p><p>okolnosti, které by „zhojily“ uvedené porušení zákona obviněným. Úřad však k těmto</p><p>okolnostem přihlédl při posuzování způsobu spáchání přestupku a při zvažování výše pokuty.</p><p>51</p><p>Č.j.: ÚOHS-30610/2023/510</p><p>184. Úřad konstatuje, že v šetřeném případě neshledal žádné další polehčující okolnosti ani žádné</p><p>přitěžující okolnosti.</p><p>185. Při určení výše pokuty Úřad přihlédl k majetkovým poměrům obviněného, neboť v určitém</p><p>případě se pokuta, byť uložená v minimální výši, může jevit jako krajně „nespravedlivá“. V této</p><p>souvislosti Úřad přihlédl i k finančním možnostem obviněného a stanovenou pokutu posoudil</p><p>vzhledem k výši finančních prostředků, jimiž obviněný disponuje. Z veřejně dostupných</p><p>dokumentů „Výroční zpráva 2021“9 a „Zdravotně pojistný plán 2022“10 vyplývá, že obviněný</p><p>hospodařil v letech 2021 a 2022 s majetkem v řádu desítek až stovek milionů korun a Úřad</p><p>nemá důvod se domnívat, že by se financování obviněného podstatně změnilo v následujících</p><p>obdobích. Na základě výše uvedeného Úřad konstatuje, že vyměřenou výši pokuty nelze</p><p>v tomto případě považovat za likvidační ani za nepřiměřeně zasahující ekonomickou podstatu</p><p>obviněného (a v tomto smyslu nespravedlivou).</p><p>186. Pro úplnost Úřad dodává, že Úřadu z jeho úřední činnosti není známo, že by zde projednávaný</p><p>přestupek byl v souběhu s přestupkem jiným.</p><p>187. Pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit dvě</p><p>základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností</p><p>stanovených zákonem, a především funkci preventivní, která směřuje k předcházení</p><p>porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Stanovená výše pokuty</p><p>podle Úřadu dostatečně naplňuje obě funkce právní odpovědnosti.</p><p>188. Úřad posoudil postup obviněného ze všech hledisek a s ohledem na výše uvedené rozhodl tak,</p><p>jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.</p><p>189. Pokuta je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu na účet Celního</p><p>úřadu pro Jihomoravský kraj zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 375417721621/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.</p><p>K výroku III. rozhodnutí – náklady řízení</p><p>190. Podle ustanovení § 93 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích se ve výrokové části rozhodnutí</p><p>o přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, kromě náležitostí podle správního řádu uvede</p><p>výrok o náhradě nákladů řízení.</p><p>191. Správní orgán podle § 95 odst. 1 zákona o přestupcích uloží obviněnému, který byl uznán</p><p>vinným, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Pokud bylo rozhodnutí</p><p>o přestupku zrušeno jiným orgánem veřejné moci a tato skutečnost má za následek nesplnění</p><p>podmínek pro uložení náhrady nákladů řízení, správní orgán nahrazené náklady vrátí.</p><p>192. Vzhledem k tomu, že zákon o přestupcích v současné době náklady řízení blíže neupravuje,</p><p>musel správní orgán vycházet z obecného právního předpisu, kterým je správní řád.</p><p>193. Podle § 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán povinnost nahradit náklady řízení</p><p>paušální částkou účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Podle</p><p>citovaného ustanovení správního řádu výši paušální částky nákladů řízení stanoví prováděcí</p><p>právní předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů</p><p>a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů</p><p>9</p><p>Dostupné online na adrese: https://www.rbp213.cz/cs/o-nas/dulezite/vyrocni-zprava/a-380/</p><p>Dostupné online na adrese: https://www.rbp213.cz/cs/o-nas/dulezite/zdravotne-pojistny-plan/a-384/</p><p>10</p><p>52</p><p>Č.j.: ÚOHS-30610/2023/510</p><p>řízení (dále jen „vyhláška“), která v § 6 odst. 1 stanoví, že paušální částka nákladů správního</p><p>řízení, které účastník vyvolal porušením své právní povinnosti, činí 1 000 Kč.</p><p>194. Jelikož v daném případě Úřad zahájil řízení o přestupku z moci úřední, neboť dospěl k závěru,</p><p>že se obviněný dopustil přestupku, je zřejmé, že řízení bylo vyvoláno porušením právní</p><p>povinnosti obviněného a Úřad je tedy povinen obviněnému uložit náhradu nákladů řízení</p><p>ve výši stanovené vyhláškou. Z toho důvodu Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku</p><p>III. tohoto rozhodnutí.</p><p>195. Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet</p><p>Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo</p><p>19-24825621/0710, variabilní symbol 2023000251.</p><p>POUČENÍ</p><p>Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro</p><p>ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže –</p><p>Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad má</p><p>odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1</p><p>písm. b) zákona činí výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná</p><p>uznávaným elektronickým podpisem.</p><p>otisk úředního razítka</p><p>v z. Mgr. Michal Kobza</p><p>Mgr. Markéta Dlouhá</p><p>místopředsedkyně</p><p>Obdrží</p><p>Mgr. Radovan Kubáč, Olivova 2096/4, 110 00 Praha</p><p>Vypraveno dne</p><p>53</p><p>Č.j.: ÚOHS-30610/2023/510</p><p>viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy</p><p>54</p></div>", "next": 0}