{"html": "

kvalitě předloženého právního rozboru: „Právní rozbor není zcela přehledný a srozumitelný,

nebo neobsahuje jednoznačné dílčí a konečné právní závěry nebo doporučení.“ Aby předložený

právní rozbor získal v rámci hodnoceného hlediska C vyšší, resp. plný počet bodů, a to 10 bodů,

musel dle shora uvedeného bodu zadávací dokumentace vykazovat následující stupeň míry

naplnění dotčeného hlediska C: „Právní rozbor je zcela přehledný a srozumitelný, přičemž

obsahuje jednoznačné dílčí a konečné právní závěry nebo doporučení.“

87.

Zadavatel ve zprávě o hodnocení uvádí, že právní rozbor č. 2 navrhovatele „je obecně

přehledný a srozumitelný, ale neobsahuje jednoznačná doporučení a závěry, které lze pouze

omezeně využít s ohledem na jejich nesprávnost (závěr o možné bezúplatnosti smlouvy) či

neúplnost (závěr k podotázce č. 3).“

88.

Úřad předně konstatuje, že dle jeho názoru zadavatel postupoval v souladu se zadávacími

podmínkami, když navrhovateli přidělil v hodnoceném hledisku C dotčených 5 bodů, neboť

shora uvedený slovní popis hodnocení právního rozboru č. 2 navrhovatele koresponduje

s popisem kvality právního rozboru, za kterou dle zadávací dokumentace přísluší právnímu

rozboru v hodnoceném hledisku C daný počet bodů. Jinými slovy řečeno, jestliže zadavatel

neshledal, že právní rozbor č. 2 navrhovatele obsahuje jednoznačné právní závěry

a doporučení, nebyl oprávněn tomuto právnímu rozboru v souladu se zadávací dokumentací

přidělit více než uvedených 5 bodů. Jestliže pak navrhovatel namítá, že obě shora uvedené

výhrady zadavatele vyvrátil a že se jedná de facto o tytéž důvody jako v hlediscích A a B, Úřad

předně akcentuje, že výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí dovodil, že navrhovatelem

rozporované bodové srážky v hodnoceném hledisku A i B byly učiněny v souladu

se stanovenými zadávacími podmínkami. Současně Úřad uvádí, že předmětem hodnocení

v hlediscích A a B není samotná jednoznačnost předložených právních závěrů, nýbrž

mj. správnost právních závěrů a zohlednění všech právních otázek souvisejících se zadáním,

tj. de facto úplnost právních závěrů. Dle Úřadu je pak logické, že zadavatelem případně

zadavatel v popisu hodnocení právního rozboru 2 v hledisku B u dodavatele „Weinhold Legal, s.r.o. advokátní kancelář“

v hledisku B uzavřel, že právní rozbor zohledňuje veškeré právní otázky, základní varianty řešení i účel, pro který byl

zpracován, zatímco u navrhovatele zadavatel uzavřel, že tento nezohledňuje všechny varianty řešení, ale částečně ani

účel (mj. např. navrhovatel na rozdíl od jmenovaného dodavatele neuvedl variantu využití VZMR jakožto jednu ze

základních variant řešení, pokud by licence byla nižší hodnoty). Úřad tedy dokáže pochopit, proč zadavatel ohodnotil

právní rozbor dodavatele „Weinhold Legal, s.r.o. advokátní kancelář“ v dotčeném hledisku B lépe než rozbor

navrhovatele. Je však pravdou, že zadavatel u právního rozboru č. 2 dodavatele „Weinhold Legal, s.r.o. advokátní

kancelář“ k hledisku B i přes deklaraci, že právní rozbor „zohledňuje možné základní varianty řešeni“, mj. současně

uzavřel, že rozbor „neobsahuje všechny varianty řešení“, tedy jde do jisté míry o netransparentní zachycení příslušného

vyhodnocení naplnění daného hlediska, a pokud tento účastník nedostatečně zohlednil varianty řešení, pak dle Úřadu

měl v souladu s definovanými stupni míry naplnění hlediska B citovanými výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí obdržet

u daného právního rozboru namísto 20 bodů toliko bodů 10. Nicméně, i kdyby dodavatel „Weinhold Legal, s.r.o.

advokátní kancelář“ obdržel za právní rozbor č. 2 v předmětném hledisku B 10 bodů, je s ohledem na tabulku obsahující

vyhodnocení nabídek v dílčím kritériu hodnocení „Kvalita právních rozborů“ obsaženou ve zprávě o hodnocení zřejmé,

že namísto celkového počtu 210 bodů by dodavatel „Weinhold Legal, s.r.o. advokátní kancelář“ obdržel bodů 200, což

by dále s ohledem na shodnou nabídkovou cenu všech účastníků zadávacího řízení výsledné pořadí nabídek žádným

způsobem nezměnilo. Z uvedeného je tedy zřejmé, že případně Úřadem konstatované porušení zákona zadavatelem by

nemohlo ovlivnit výběr dodavatele, a nebyla by tak naplněna podmínka pro uložení nápravného opatření dle § 263

odst. 2 zákona spočívající v existenci alespoň potenciálního vlivu na výběr dodavatele.

37

Č.j.: ÚOHS-19174/2024/500

shledaná nesprávnost či neúplnost právních závěrů může ve výsledku ovlivnit i jejich

jednoznačnost, přičemž se však jedná o samostatný, resp. jiný aspekt kvality takových právních

závěrů. Dle Úřadu tak nelze shledat, že by zadavatel v dotčeném případě v hledisku C hodnotil

duplicitně aspekty, resp. vlastnosti právního rozboru hodnocené již v hlediscích A a B,

a předmětnou výhradu navrhovatele je tedy dle Úřadu třeba vnímat jako nedůvodnou. Jinými

slovy, i v tomto případě zadavatel hodnotil v daném hledisku právní rozbor č. 2 navrhovatele

v mezích stanovených zadávacích podmínek (přičemž taktéž srozumitelně popsal své výtky

směřující k tomuto právnímu rozboru, za něž příslušela výše uvedená bodová srážka, kdy

uvedené výtky nejsou excesivní či zjevně nelogické).

K právnímu rozboru č. 3

89.

I ve vztahu k právnímu rozboru č. 3 Úřad předně shrnuje, že zadavatel v bodu 15.12 zadávací

dokumentace stanovil následující zadání právního rozboru č. 3 vč. jeho „podotázek“:

„Zadavatel v rámci jednoho pracovního týmu poskytuje svým zaměstnancům odměny

na základě počtu splněných specifických úkolů, které zaměstnanci sami zapisují do interního

systému zadavatele. Zaměstnanec si do tohoto systému zadavatele sám zapsal splnění

specifického úkolu, ačkoliv se na splnění daného specifického úkolu nijak nepodílel. Na základě

zapsání splnění daného specifického úkolu vyplatil zadavatel tomuto zaměstnanci odměnu

vyšší o 372 Kč, než která by zaměstnanci skutečně náležela. Zadavatel vnímá tento postup

zaměstnance jako zásadní narušení důvěry a jako pošlapání etického kodexu zadavatele.

Posuďte, zda může zadavatel ukončit pracovní poměr tohoto zaměstnance a jakým způsobem

může pracovní poměr ukončit, a to včetně rizik spojených s takovým postupem/postupy.“

90.

Navrhovatel pak v návrhu k jím zpracovanému právnímu rozboru č. 3, resp. k hodnocení

tohoto rozboru provedeného zadavatelem uvádí, že zadavatel mu v hledisku A vytýká, že

rozbor neobsahuje „dostatečné zohlednění ustálené judikatury ve vztahu k druhořadosti výše

škody a významu narušení důvěry z hlediska posuzování oprávněnosti ukončení pracovního

poměru (viz např. rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 1906/2021 a v něm odkazovaná judikatura)“

a že tato jiná rozhodnutí „mohou“ být pro posouzení rozhodující, nicméně současně sám

závěry navrhovatele označuje za správné. Dle navrhovatele tak nezmínění odkazované

rozhodovací praxe nemůže legitimně odůvodnit srážku 1/3 bodů. S bodovým hodnocením pak

navrhovatel dle svých slov nemůže souhlasit tím spíše, že v hledisku B mu bylo vytčeno, že

nezmínil, kdy jsou výpověď a okamžité zrušení pracovního poměru zakázané a nedostatečně

mezi nimi rozlišil. Dle navrhovatele jsou tyto výtky ve vzájemném rozporu, kdy z prvé výtky se

podává, že zadavatel požadoval rozbor koncipovat zcela konkrétně (požadoval odkazy

na konkrétní rozhodnutí), kdežto druhá výtka naznačuje, že zadavatel požadoval v obecné

rovině postihnout de facto veškeré v úvahu přicházející situace. V této souvislosti navrhovatel

akcentuje, že ze zadávací dokumentace nevyplývá, že by u zaměstnance mohl být naplněn

zákaz výpovědi, a jedná se tak o požadavek jdoucí nad rámec zadání. Navrhovatel odmítá

rovněž výtku zadavatele, že praktická využitelnost rozboru je snížena absencí zmínky, „že sice

soud posuzuje, zda vznikla škoda, ale její výše je obecně (oproti narušení důvěry) spíše

podružná“. Navrhovatel je přesvědčen, že zadání bylo beze zbytku splněno a předmětnou

výtku je třeba považovat za jdoucí nad rámec zadávacích podmínek. Dle navrhovatele se

ze zprávy o hodnocení rovněž nepodává, jaké další varianty řešení zadavatel požaduje a jaké

konkrétní důvody vypovídají o nižší praktické využitelnosti rozboru navrhovatele. Navrhovatel

rovněž konstatuje, že do rozboru začlenil i informace k možnosti vymáhat zpět částku, kterou

38

Č.j.: ÚOHS-19174/2024/500

měl zaměstnanec získat na bonusu, přičemž zadavatel uvedené žádným způsobem

nezohlednil. Navrhovatel pak nesouhlasí ani s hodnocením v hledisku C, neboť je přesvědčen,

že je-li dle tvrzení zadavatele rozbor přehledný a srozumitelný a zároveň obsahuje

jednoznačný závěr ohledně možnosti ukončení pracovního poměru, není přípustné, aby byl

navrhovatel penalizován za to, že předmětný závěr není znovu zopakován v manažerském

shrnutí.

91.

Úřad po přezkoumání obsahu dokumentace o zadávacím řízení k námitkám navrhovatele

vztahujícím se k hodnocenému hledisku A konstatuje, že i v tom případě ze slovního hodnocení

právního rozboru č. 3 navrhovatele a jeho závěru uvedeného v rámci zprávy o hodnocení

k hledisku A je zřejmé, že zadavatel v rámci daného hlediska hodnotil navrhovatelův právní

rozbor č. 3 v souladu se stanovenými zadávacími podmínkami, když v rámci tohoto hlediska

hodnotil ty skutečnosti, které si v zadávací dokumentaci vymezil, že budou v tomto hledisku

hodnoceny (správnost právních závěrů a zohlednění relevantní rozhodovací praxe a právní

nauky). Ze zprávy o hodnocení dále vyplývá, že zadavatel navrhovateli za právní rozbor č. 3

v rámci hodnoceného hlediska A přidělil 40 bodů. Stejně jako v případě navrhovatelem

zpracovaného právního rozboru č. 1 a 2 přitom zadavatel shledal, že i v právním rozboru č. 3

navrhovatele je relevantní rozhodovací praxe příslušných orgánů zohledněna pouze částečně,

když zadavatel ve zprávě o hodnocení k dotčenému hodnocenému hledisku A uzavírá, že

„rozbor je […] založen na správných právních závěrech souvisejících s danou problematikou

z pohledu účinné právní úpravy. Rozhodovací praxe příslušných orgánů, byť byla pro posouzení

věci relevantní, byla zohledněna pouze částečně“. V popisu hodnocení právního rozboru č. 3

pak zadavatel současně mj. uvádí, že rozbor „neobsahuje […] dostatečné zohlednění ustálené

judikatury ve vztahu k druhořadosti výše škody a významu narušení důvěry z hlediska

posuzování oprávněnosti ukončení pracovního poměru (viz např. rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo

1906/2021 a v něm odkazovaná judikatura), které mohou být zcela zásadní pro posouzení

a rozhodování zadavatele. Konkrétně […] v čl. 4.2 písm. a) rozboru účastník odkazuje

na vodítka ve výše citovaných čl. 3.5 a 3.6 rozboru, které však neobsahují informaci o zásadním

významu narušení důvěry i při zcela bagatelní škodě (viz též 36 Kč u NS sp. zn. 21 Cdo

1434/2001), což je pro posouzení věci relevantní“. Úřad má za to, že z uvedeného je zřejmý

důvod, proč zadavatel uzavřel, že relevantní rozhodovací praxe příslušných orgánů byla

navrhovatelem zohledněna toliko částečně. S ohledem na stupně míry naplnění hodnoceného

hlediska A citované výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí pak Úřad konstatuje, že jestliže

zadavatel navrhovatele v rámci hodnoceného hlediska A ohodnotil předmětnými 40, a nikoliv

plnými 60 body, provedl i v tomto případě předmětnou bodovou srážku v souladu se zadávací

dokumentací.

92.

K námitce navrhovatele, že nezmínění zadavatelem odkazované rozhodovací praxe nemůže

legitimně odůvodnit srážku 1/3 bodů, když zadavatel označuje závěry právního rozboru č. 3

navrhovatele za správné, Úřad odkazuje na odůvodnění tohoto rozhodnutí v části týkající se

právního rozboru č. 1 a dotčeného hlediska A a pouze pro úplnost dodává, aniž by bylo jeho

záměrem jakkoli zasahovat do vlastního hodnocení zadavatelem stanoveného subjektivního

kritéria hodnocení, že dle jeho přesvědčení nelze mít pochyb o relevanci zadavatelem

odkazované judikatury, když s ohledem na výši škody, o kterou se v zadání právního rozboru

č. 3 jedná, i jasně zmíněnou otázku narušení důvěry v příslušném zadání je zohlednění

zadavatelem nastíněného stěžejní. Zadavatelem odkazovaná rozhodovací praxe tedy zcela

jistě spadá do rámce řešeného případu, a je tak legitimní zohlednění výše popsaného v rámci

39

Č.j.: ÚOHS-19174/2024/500

daného hlediska hodnocení ze strany zadavatele. Současně Úřad odkazuje i na výše

objasněnou úlohu dodavatelů jakožto odborníků při tvorbě právního stanoviska a uvádí, že

i v daném případě bylo zadání (včetně podmínek hodnocení) dostatečně jednoznačné, proti

čemuž se ani navrhovatel nebránil, a bylo na navrhovateli, jakým způsobem se se zadáním

vypořádá, přičemž v daném případě zadavatel dle Úřadu legitimně uzavřel, že z pohledu

zohlednění relevantní rozhodovací praxe bylo takovéto vypořádaní pouze částečné.

93.

S ohledem na vše shora uvedené tak Úřad ani v tomto případě neshledal, že by zadavatelem

provedená srážka 20 bodů v rámci hodnoceného hlediska A nebyla souladná se zadávacími

podmínkami, respektive že by příslušné posouzení ze strany zadavatele bylo netransparentní

či jinak nezákonné.

94.

Pokud jde o hodnocené hledisko B, Úřad uvádí, že v kontextu slovního hodnocení a jeho závěru

uvedeného ve zprávě o hodnocení lze konstatovat, že zadavatel taktéž v rámci tohoto hlediska

hodnotil navrhovatelův právní rozbor č. 3 v souladu se stanovenými zadávacími podmínkami,

když hodnotil ty skutečnosti, které si v zadávací dokumentaci vymezil, že budou v tomto

hledisku hodnoceny (úplnost zohlednění právních otázek souvisejících se zpracovávanou

problematikou, variant řešení, účelu i rizik a praktická využitelnost pro zadavatele). Dle zprávy

o hodnocení navrhovatel obdržel v rámci tohoto hlediska 20 bodů, přičemž stejně jako

v případě navrhovatelem zpracovaného právního rozboru č. 1 zadavatel shledal, že ani právní

rozbor č. 3 navrhovatele mj. nepopisuje všechna rizika navržených řešení. Zadavatel totiž

ve zprávě o hodnocení v popisu hodnocení právního rozboru č. 3 k hodnocenému hledisku B

uzavírá, že „[p]rávní rozbor zohledňuje základní právní otázky související se zpracovávanou

problematikou a zohledňuje možné varianty řešení a účel, pro který bylo zpracováno, ale není

pro zadavatele zcela prakticky využitelné a nepopisuje všechna rizika navržených řešení“.

Současně zadavatel v rámci příslušného popisu hodnocení právního rozboru č. 3 mj. uvádí, že

rozbor „neupozorňuje na možnost zákazu okamžitého zrušení nebo výpovědi (zejm. § 54

písm. c) ZP a § 55 odst. 2 ZP)“. Jestliže tedy zadavatel navrhovateli v rámci hodnoceného

hlediska B přidělil „toliko“ dotčených 20 bodů, hodnotil dle Úřadu s ohledem na stupně míry

naplnění hodnoceného hlediska B citované výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí právní

rozbor navrhovatele tak, jak předem stanovil v zadávací dokumentaci. I zde totiž platí, že

pokud navrhovatel v právním rozboru č. 3 neupozornil na riziko zákazu okamžitého zrušení

pracovního poměru nebo výpovědi, naplnil dle Úřadu hypotézu, že právní rozbor „nepopisuje

rizika navržených řešení“. K tomu Úřad dodává, že identifikovat potenciální problémové

situace, resp. rizika spojená s postupem zadavatele byl úkol dodavatelů (jakožto právních

odborníků) vyplývající ze zadání právního rozboru č. 3 (přičemž ze zadání právního rozboru

č. 3 nevyplývá, že by u daného zaměstnance zákaz okamžitého zrušení pracovního poměru

nebo výpovědi nemohl nastat), a nevypořádání se s tímto rizikem tak nelze vnímat jako

„požadavek“ jdoucí nad rámec zadání, jak namítá navrhovatel. V kontextu uvedeného pak

Úřad shledal bezpředmětnými námitky navrhovatele týkající se zadavatelem rozporované

praktické využitelnosti právního rozboru č. 3 navrhovatele, neboť již s ohledem na dovozený

nedostatek právního rozboru č. 3 navrhovatele spočívající v nepopsání rizik navržených řešení

postupoval dle Úřadu zadavatel v souladu se stanovenými zadávacími podmínkami, když

navrhovateli v hodnoceném hledisku B neudělil plný počet bodů. Nad rámec uvedeného však

Úřad dodává, že dle jeho názoru je obhajitelný i závěr zadavatele, že právní rozbor č. 3

navrhovatele není pro zadavatele zcela prakticky využitelný, když tento dle zadavatele

nedostatečně rozlišuje mezi případy umožňujícími okamžité zrušení pracovního poměru

40

Č.j.: ÚOHS-19174/2024/500

a případy umožňujícími výpověď, pročež zadavateli chybí informace, jak konkrétně má mezi

těmito případy rozlišovat, a když v rozboru (v kontextu zadavatelem odkazované rozhodovací

praxe) chybí zmínka o tom, že soud sice posuzuje, zda vznikla škoda, ale její výše je obecně

(oproti narušení důvěry) spíše podružná, neboť uvedené aspekty jistě mohou pro zadavatele

znamenat nižší využitelnost právního rozboru v praxi. Jinými slovy, i toto hodnocení je

ospravedlnitelné, když jsou hodnoceny aspekty vymezené v zadávacích podmínkách a když

takové hodnocení nepředstavuje exces v kontextu vymezeného zadání.13

95.

Konečně k hodnocenému hledisku C Úřad uvádí, že ze právy o hodnocení je zřejmé, že

navrhovatel za právní rozbor č. 3 obdržel v rámci daného hodnoceného hlediska 5 bodů, a to

s ohledem na konstatování zadavatele, že „[p]rávní rozbor je obecně přehledný a srozumitelný,

ale závěry obsažené v manažerském shrnutí nejsou jednoznačné a pro zadavatele použitelné,

neboť neobsahují odpověď na otázku, zda může zadavatel ukončit pracovní poměr s daným

zaměstnancem (‚S ohledem na obecnou povahu zadání nelze v posuzovaném případě možnost

zadavatele jednostranně rozvázat pracovní poměr se zaměstnancem definitivně potvrdit či

vyvrátit.‘), jakkoliv v textu rozboru je tato otázka zodpovězena (viz čl. 4.1), kdy účastník dospěl

k závěru, že při splnění podmínek toto možné je, a v souhrnu tedy tyto závěry nepůsobí

jednoznačně“. Jak pak bylo uvedeno výše, navrhovatel s tímto bodovým ohodnocením

nesouhlasí s odkazem na přesvědčení, že je-li dle zadavatele právní rozbor navrhovatele

přehledný a srozumitelný a zároveň obsahuje jednoznačný závěr ohledně možnosti ukončení

pracovního poměru, není přípustné, aby byl navrhovatel penalizován za to, že předmětný

závěr není znovu doslovně zopakován v manažerském shrnutí.

96.

Úřad předně uvádí, že shora uvedený slovní popis hodnocení právního rozboru č. 3

navrhovatele koresponduje s popisem kvality právního rozboru, za kterou dle zadávací

dokumentace přísluší právnímu rozboru v předmětném hodnoceném hledisku C právě

zadavatelem udělených 5 bodů, a že zadavatel taktéž v rámci tohoto hlediska hodnotil

navrhovatelův právní rozbor č. 3 v souladu se stanovenými zadávacími podmínkami, když

hodnotil ty skutečnosti, které si v zadávací dokumentaci vymezil, že v tomto hledisku hodnotit

bude (přehlednost a srozumitelnost právního rozboru a jednoznačnost právních závěrů

a doporučení). Současně lze dle Úřadu pochopit, že pokud jsou v textu právního rozboru

uvedeny dva ne zcela shodné závěry, může zadavatel tuto skutečnost vnímat právě jako

nejednoznačnost předestřených (dílčích i konečných) závěrů (jež je hodnocena v rámci

hlediska C), přičemž jestliže navrhovatel dotčené závěry jednou z vlastní vůle do textu

právního rozboru zakomponoval, musel si být vědom toho, že je zadavatel bude i brát v úvahu

při hodnocení. Nadto Úřad konstatuje, aniž by chtěl vstupovat do samotného hodnocení

právních rozborů a v tomto smyslu spekulovat nad tím, jaký počet bodů měl být právním

rozborům „správně“ udělen, že nesouhlasí s navrhovatelem v tom, že by jeho právní rozbor

13

Pro úplnost Úřad uvádí, že se neztotožňuje ani s námitkou navrhovatele, že zadavatel požadoval právní rozbor

koncipovat zcela konkrétně, když požadoval odkazy na konkrétní rozhodnutí, avšak současně v rozporu s uvedeným

požadoval v obecné rovině postihnout de facto veškeré v úvahu přicházející situace, neboť je třeba v prvé řadě opětovně

uvést, že je to dodavatel jakožto odborník v dané oblasti, kdo má být schopen na omezeném prostoru vystihnout

podstatu právní otázky včetně všech v úvahu přicházejících variant řešení a s nimi spojených rizik a současně uvedené

náležitě podložit relevantní právní naukou či rozhodovací praxí. Současně je pak možno opětovně uvést, že veškeré

skutečnosti, které zadavatel bude v rámci subjektivního kritéria hodnocení „Kvalita právních rozborů“ hodnotit, byly

navrhovateli od počátku známy a navrhovatel proti uvedenému stanovení dotčeného hodnotícího kritéria v příslušné

lhůtě nebrojil.

41

Č.j.: ÚOHS-19174/2024/500

č. 3 obsahoval jednoznačný závěr ohledně možnosti ukončení pracovního poměru, když

navrhovatel v právním rozboru č. 3 výslovně uvádí, že „s největší pravděpodobností bude

možné pracovní poměr jednostranně ukončit“. Dle Úřadu tak ze strany navrhovatele v tomto

ohledu jednoznačný závěr zkrátka nepadl. Ačkoli pak shora citované slovní zdůvodnění

zadavatele není zrovna nejpregnantnější, nelze s poukazem na výše uvedené ani v tomto

případě uzavřít, že by se jednalo o exces 14.

97.

Pokud pak jde o námitku navrhovatele, že v hledisku C obdržel stejný počet bodů jako účastník

„Společnost pro CENDIS“, jehož rozbor dle navrhovatele jednoznačné závěry a doporučení

neobsahuje vůbec, Úřad uvádí, že v případě právního rozboru č. 3 jmenovaného účastníka

zadavatel dle zprávy o hodnocení shledal, že „[p]rávní rozbor je přehledný a srozumitelný, ale

neobsahuje jednoznačné právní závěry a doporučení k postupu, který by umožňoval zadavateli

jednostranně ukončit pracovní poměr s daným zaměstnancem“, kdy uvedený slovní popis

hodnocení právního rozboru č. 3 účastníka „Společnost pro CENDIS“ koresponduje s popisem

kvality právního rozboru, za kterou dle zadávací dokumentace přísluší právnímu rozboru

v hodnoceném hledisku C daných 5 bodů. Pokud jde o otázku „poměřování“ jednotlivých

rozborů mezi sebou, Úřad odkazuje na výše uvedené a pouze shrnuje, že i v tomto případě

zadavatel hodnotil oba dotčené právní rozbory v souladu se zadávacími podmínkami, tedy

takové hodnocení je legitimní. Úřad tedy shledal i dotčenou námitku navrhovatele lichou.

K dalším navrhovatelem namítaným skutečnostem

98.

K argumentaci navrhovatele, kdy tento vnímá jako nekorektní, že dle původní zprávy

o hodnocení, jež byla zrušena rozhodnutím Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0697/2023/VZ ze dne

5. 1. 2024, obdržel v hodnotícím kritériu „Kvalita právních rozborů“ o 20 bodů více než dle

aktuální návrhem napadané zprávy o hodnocení, přestože hodnocení prováděly tytéž osoby,

uvádí Úřad následující. Jak konstatuje sám navrhovatel, původní zpráva o hodnocení nabídek

byla zrušena citovaným rozhodnutím Úřadu, jež nabylo právní moci dne 24. 1. 2024, a tudíž

jakékoli hodnocení právních rozborů navrhovatele obsažené v dotčené zprávě je pro

posuzovanou věc již zcela bezpředmětné. Zadavatel po zrušení původní zprávy o hodnocení

přistoupil k opětovnému hodnocení nabídek a vyhodnocení předložených právních rozborů,

a to v kontextu Úřadem v odkazovaném rozhodnutí činěných závěrů. Není nezákonné, že při

novém hodnocení dospěl zadavatel k odlišnému výsledku. Ostatně bodové změny se nedotkly

jen navrhovatele, ale i jiných účastníků zadávacího řízení. Pokud pak jde o body přidělené

navrhovateli v kritériu hodnocení „Kvalita právních rozborů“ v rámci nově provedeného

hodnocení, nezbývá Úřadu než odkázat na předchozí části odůvodnění tohoto rozhodnutí,

ve kterých se dotčenou korektností postupu zadavatele při hodnocení právních rozborů

navrhovatele podrobně zabýval.

99.

Co se týče tvrzení navrhovatele, že i zadavatelem nově provedené hodnocení je

netransparentní, kdy důvodem je zejm. nezveřejnění úplných znění právních rozborů

jednotlivých účastníků, Úřad konstatuje, že z § 119 ani jiného ustanovení zákona nelze dovodit

povinnost zadavatele učinit součástí oznámení o výběru dodavatele, resp. zprávy o hodnocení

14

Lze pouze pro úplnost doplnit, že i kdyby zadavatel navrhovatele za právní rozbor č. 3 v předmětném hledisku C

nepenalizoval, a navrhovatel by tedy v hledisku C obdržel plných 10 bodů, je s ohledem na tabulku obsahující

vyhodnocení nabídek v dílčím kritériu hodnocení „Kvalita právních rozborů“ obsaženou ve zprávě o hodnocení zřejmé,

že namísto celkového počtu 190 bodů by navrhovatel obdržel bodů 195, což by dále (i v kontextu zohlednění shodné

nabídkové ceny všech účastníků zadávacího řízení) výsledné pořadí nabídek žádným způsobem nezměnilo.

42

Č.j.: ÚOHS-19174/2024/500

nabídek úplné znění hodnocených právních rozborů. Tuto povinnost pak v šetřeném případě

dle Úřadu nelze dovodit ani ze zásady transparentnosti, neboť zadavatel v přezkoumávané

zprávě o hodnocení dle přesvědčení Úřadu (nejen v intencích v návrhu namítaných

skutečností) dostatečným způsobem popisuje hodnocené údaje z nabídek a jejich popis

hodnocení v jednotlivých kritériích hodnocení, které byly stanoveny v zadávací dokumentaci,

tj. je z ní seznatelné, jaké skutečnosti, resp. úvahy vedly zadavatele k udělení konkrétních

počtů bodů, tj. jaké skutečnosti a úvahy vnímal zadavatel jako „správné“, resp. „kladné“ a co

konkrétně zadavatel účastníkům vytýká (ostatně zadavatel přistoupil k značnému rozšíření

popisu údajů z právních rozborů jednotlivých účastníků v rámci „nové“ zprávy o hodnocení

oproti původní zprávě o hodnocení). Jinými slovy řečeno, má Úřad za to, že slovní popis

hodnocení u kvalitativního kritéria hodnocení „Kvalita právních rozborů“ propojuje

skutečnosti uvedené v nabídkách jednotlivých účastníků s hodnocením zadavatele takovým

způsobem, který představuje srozumitelnou aplikaci pravidel a způsobu hodnocení, jež

zadavatel vymezil v zadávací dokumentaci, a to včetně způsobu přidělování bodů, který

zadavatel pro hodnocení nabídek určil, kdy je přezkoumatelné, proč nabídky jednotlivých

účastníků zadavatel hodnotil tak, jak je hodnotil. Ani v tomto kontextu tedy Úřad neshledal

zprávu o hodnocení nezákonnou.15

100. K námitce navrhovatele, že zadavatel se zcela nevypořádal s Úřadem v bodech 66. a 67.

rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0697/2023/VZ ze dne 5. 1. 2024 vytýkanou vnitřní rozporností

zprávy o hodnocení, Úřad předně odkazuje na předchozí body odůvodnění tohoto rozhodnutí

a dále dodává, že ze zprávy o hodnocení je zřejmé, že zadavatel dotčenou výtku Úřadu ohledně

uvádění vzájemně si odporujících závěrů při nově provedeném hodnocení nabídek zohlednil.

Zatímco totiž, jak vyplývá i z navrhovatelem odkazovaného bodu 67 citovaného rozhodnutí

Úřadu, zadavatel v původní zprávě o hodnocení u právního rozboru č. 2 navrhovatele v části

týkající se hodnoceného hlediska B uvedl, že „[u] podotázky č. 3 nejsou zmíněny varianty

postupu z hlediska zadávacího řízení […] a možnost využití VZMR.“, a současně v téže části

zprávy o hodnocení mj. uzavřel, že daný právní rozbor navrhovatele „zohledňuje možné

varianty řešení“, aktuální zpráva o hodnocení již mj. uzavírá, že předmětný právní rozbor

navrhovatele „nezohledňuje […] všechny možné varianty řešení“, přičemž uvedenému

adekvátně přizpůsobuje i udělený počet bodů. Obdobně lze uvést, že zatímco v původní

15

Pozn. Úřadu: Úřad k tomu doplňuje, že závěry z rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0121/2023/VZ ze dne 28. 6. 2023

odkazované navrhovatelem nelze vnímat izolovaně a vytrhávat je z kontextu šetřeného případu. V tam řešeném případě

Úřad shledal, že je celkově zpráva o hodnocení nabídek netransparentní, protože v ní chybí i základní informace zásadní

pro přezkum jeho postupu, mj. byly ve velmi omezené míře ve zprávě o hodnocení nabídek uvedeny údaje, které

představovaly tzv. dominantní (měřitelné) informace dokládající realizovatelnost navržených opatření, u kterých se

zadavatel často omezil toliko na sdělení, že tyto vyhodnotil jako velmi obecné, nedokládající schopnost opatření přispět

k naplnění projektového cíle, a kdy se zadavatel u dominantních informací v popisu hodnocení věnoval hlavně tomu, co

v hodnocených nabídkách postrádá, aniž by uvedl, jaké údaje tam uvedeny byly. Uvedené však neplatí pro nyní

přezkoumávaný případ, když zadavatel ve zprávě o hodnocení popsal „správné“ i „nesprávné“ závěry ve vztahu ke každé

z podotázek jednotlivých právních rozborů a taktéž další hodnocené aspekty, kdy např. v případě rizik jsou ze zprávy

o hodnocení zřejmá jak rizika, na která ten daný účastník zadávacího řízení vhodně poukázal, tak rizika, jejichž

zohlednění zadavatel v dotčené nabídce naopak postrádal, přičemž obdobné platí pro jednotlivé varianty řešení atd.

Úřad má tak za to, že ve zde šetřeném případě zadavatel postihnul popis hodnocení nabídek ve zprávě o hodnocení

dostatečným způsobem, resp. v takové míře detailu, aby bylo možné ověřit, že ohodnocení zadavatele odpovídá

hodnoceným údajům z jednotlivých nabídek a že toto je provedeno v souladu se stanovenými zadávacími podmínkami,

a tedy není pro zajištění zásady transparentnosti nezbytné, aby zadavatel zveřejnil úplné znění právních rozborů všech

účastníků zadávacího řízení.

43

Č.j.: ÚOHS-19174/2024/500

zprávě o hodnocení zadavatel u právního rozboru č. 2 vybraného dodavatele v části týkající se

hodnoceného hlediska B uvedl, že „[u] podotázky č. 3 nejsou zmíněny varianty postupu

z hlediska zadávacího řízení“, a současně mj. uzavřel, že „rozbor […] zohledňuje možné varianty

řešení“ (viz bod 68 citovaného rozhodnutí Úřadu), aktuální zpráva o hodnocení již mj. uzavírá,

že právní rozbor č. 2 vybraného dodavatele „nezohledňuje […] všechny možné varianty řešení“.

101. Rovněž ve vztahu k navrhovatelem namítané možné netransparentnost aplikace zadávacích

podmínek, kdy navrhovatel má za to, že zadavatel právní rozbory navrhovatele v řadě případů

penalizoval pro nesplnění požadavků, které ze zadávacích podmínek nevyplývaly, pak Úřadu

nezbývá než opětovně odkázat na předchozí části odůvodnění tohoto rozhodnutí, ve kterých

bylo dovozeno, že se dané tvrzení navrhovatele nezakládá na pravdě.

K požadavku navrhovatele na provedení dalších důkazů

102. K požadavku navrhovatele obsaženému v návrhu na „provedení zejména následujících důkazů

ve formě seznámení se s listinou ze strany Úřadu: (i) nabídky podané do Zadávacího řízení,

(ii) v nabídkách obsažené právní rozbory, (iii) Oznámení o výběru II., (iv) Rozhodnutí II.,

(v) Zpráva II., (vi) Námitky II., (vii) Rozhodnutí o Námitkách II.“ Úřad uvádí, že jakožto správní

orgán má Úřad na základě § 3 správního řádu povinnost zjistit stav věci, o němž nejsou

důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky

uvedenými v § 2 správního řádu. Dle § 50 odst. 2 správního řádu podklady pro vydání

rozhodnutí opatřuje správní orgán, přičemž dle § 50 odst. 1 správního řádu podklady pro

vydání rozhodnutí mohou být zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé

správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné

moci, jakož i skutečnosti obecně známé. Dle § 50 odst. 4 správního řádu pak platí, že správní

orgán hodnotí podklady, zejména důkazy, podle své úvahy, přitom pečlivě přihlíží ke všemu,

co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Z uvedeného je tedy zřejmé, že

za zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, je odpovědný příslušný

správní orgán, v daném případě Úřad, přičemž rozsah a způsob zjišťování a zajišťování

podkladů pro rozhodnutí určuje vždy správní orgán, který sám stanoví, ze kterých podkladů

zjistí relevantní stav věci, jež je předmětem vedeného správního řízení (pokud není nějaký

podklad určen zákonem). Úřad je tak povinen opatřit si potřebné podklady pro rozhodnutí,

přičemž důkazy, které shromáždí v průběhu správního řízení, přísluší v souladu se zásadou

volného hodnocení důkazů hodnotit výhradně jemu. V kontextu uvedeného Úřad konstatuje,

že posoudil veškerou dokumentaci o zadávacím řízení zaslanou zadavatelem, přičemž pouze

ty dokumenty, které shledal nezbytnými pro přezkoumání (ne)zákonnosti návrhem

namítaného postupu zadavatele, zařadil mezi podklady pro vydání rozhodnutí. Mimo jiné

navrhovatelem zmiňované nabídky a v nich obsažené právní rozbory vybraného dodavatele

a dalších účastníků zadávacího řízení přitom Úřad nevyhodnotil jako relevantní, resp. nezbytné

pro řešení šetřené věci (když zákonnost zprávy o hodnocení je konstatována zejm. na základě

samotného obsahu tohoto dokumentu, který Úřad zařadil do podkladů pro vydání

rozhodnutí), pročež tyto neučinil podkladem pro rozhodnutí, a účastníkům správního řízení

neumožnil se s nimi ani seznámit (s poukazem na § 260 odst. 1 zákona, dle kterého platí, že

Úřad vyloučí z nahlížení do spisu dokumentaci o zadávacím řízení, s výjimkou těch listin, které

slouží nebo mají sloužit jako důkaz). Nadto je možno poznamenat, že ani sám navrhovatel

ve vyjádření k podkladům rozhodnutí nenamítá, že by Úřadem vybrané podklady pro vydání

44

Č.j.: ÚOHS-19174/2024/500

rozhodnutí byly za účelem zjištění stavu věci, která je předmětem daného správního řízení,

nedostatečné.

Shrnutí

103. Úřad shrnuje, že podle § 265 písm. a) zákona platí, že Úřad návrh zamítne, pokud nebyly

zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

104. Vzhledem k tomu, že Úřad s ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti neshledal, že by

se zadavatel v intencích návrhu namítaných skutečností dopustil porušení zákona, resp.

neshledal důvody pro uložení nápravného opatření, rozhodl o zamítnutí návrhu tak, jak je

uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

POUČENÍ

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro

ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ‒

Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, 602 00 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný

účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b)

zákona zasílají Úřadu výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva

podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.

otisk úředního razítka

Mgr. Markéta Dlouhá

místopředsedkyně

Obdrží

1.

Mgr. Zdeněk Horák, advokát, Na strži 2102/61a, 140 00 Praha

2.

HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář, Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha

3.

PORTOS, advokátní kancelář s.r.o., Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

45

", "next": 0}