{"html": "

162. Z vyjádření obviněného vyplývá, že se obviněný o potřebě přepracování technické specifikace

NGÚP dozvěděl v období květen - červen 2022, kdy probíhalo mezirezortní připomínkové řízení

36

Č.j.: ÚOHS-19824/2025/500

k novele stavebního zákona a kdy probíhala technická specifikace ISSŘ, která odhalila

nedostatky v původně zamýšlené architektuře. Pokud by tedy obviněný ihned poté započal se

změnou technické specifikace NGÚP a nečekal by na souhlasné stanovisko OHA k nové

architektuře DSŘ (které bylo vydáno v polovině listopadu), měl by upravenou technickou

specifikaci NGÚP k dispozici o 4,5 měsíce dříve a mohl tak odeslat výzvu dodavatelům k účasti

v soutěžním dialogu o 4,5 měsíce dříve.

163. Nadto Úřad dodává, že mu není ani zřejmé, z jakého důvodu obviněný začal připravovat

technickou specifikaci ISSŘ až v květnu roku 2022. Z vyjádření zadavatele ze dne 15. 5. 2024

plyne, že souhlasné stanovisko OHA k systému ISSŘ bylo vydáno dne 27. 1. 2022. Obviněný

k tomu ve svém vyjádření ze dne 15. 5. 2024 uvedl, že souhlasné stanovisko OHA ze dne

27. 1. 2022 k architektuře ISSŘ představovalo rozhodující krok, aby mohl být jednotný ISSŘ již

konkrétněji technicky specifikován a doplněn do celkové původní architektury digitalizace

stavebního řízení. Není tak zřejmé, proč obviněný nezačal připravovat technickou specifikaci

ISSŘ ihned po vydání souhlasného stanoviska OHA k tomuto systému, ke kterému došlo dne

27. 1. 2022. Pokud by obviněný začal s přípravou technické specifikace ISSŘ ihned po vydání

souhlasného stanoviska OHA k tomuto systému, tj. v únoru roku 2022, a nikoliv v květnu roku

2022, mohl celý proces zadávání veřejné zakázky NGÚP urychlit o další 3 měsíce.

164. Pokud obviněný namítá, že nemohl výzvu k účasti v soutěžním dialogu odeslat dříve, neboť po

celou dobu trvání legislativního procesu novely stavebního zákona vyhodnocoval, zda se tato

novela stavebního zákona může VZ NGÚP dotknout, a to včetně předkládaných pozměňovacích

návrhů k této novele, Úřad uvádí, že je skutečně pravda, že novela stavebního zákona byla ve

Sbírce zákonů ve své finální podobě vyhlášena až dne 5. 6. 2023, nicméně obviněný se

s návrhem a cílem novely stavebního zákona seznámil již v období květen – červen 2022, jak

sám uvádí. Pokud by v průběhu legislativního procesu byly přijaty změny, které by měly vliv na

technickou specifikaci NGÚP, obviněnému dle Úřadu nic nebránilo tyto změny v technické

specifikaci provést v průběhu vedení dialogu s dodavateli. Koneckonců zadávací řízení se

soutěžním dialogem je používáno v případech, kdy zadavatel dopředu neumí přesně

specifikovat zadávací podmínky a ty jsou konkretizovány právě v průběhu jednání s oslovenými

dodavateli. I v šetřeném případě ze zadávací dokumentace ze dne 20. 10. 2021 plyne, že

podrobné technické, právní, finanční a jiné podmínky měly být specifikovány právě v rámci

soutěžního dialogu s dodavateli (viz čl. 2 zadávací dokumentace ze dne 20. 10. 2021). Nic by

tedy obviněnému nebránilo v tom, aby případné pozměňovací návrhy novely stavebního

zákona zapracoval do technické specifikace NGÚP během fáze jednání s dodavateli

v soutěžním dialogu.

165. Úřad k tomu uvádí, že situace by byla odlišná, pokud by obviněný čekal na vyhlášení novely

stavebního zákona s odesláním výzvy k podání nabídky (která byla v šetřeném případě

odeslána dne 5. 1. 2024), neboť ta již obsahuje finální podobu technické specifikace NGÚP.

Pokud však obviněný nechtěl pokračovat další fází zadávacího řízení na VZ NGÚP, kterou měl

být soutěžní dialog s dodavateli (tj. odeslání výzvy jednotlivým dodavatelům k účasti

v soutěžním dialogu), kvůli tomu, že čekal na vyhlášení finálního znění novely stavebního

zákona ve Sbírce zákonů, nelze takový důvod považovat za oprávněný, neboť případné

pozměňovací návrhy novely stavebního zákona mohly být do technické specifikace NGÚP

zapracovány i v průběhu fáze jednání s dodavateli v soutěžním dialogu. Navíc obecně platí, že

ke změně zákona může dojít i po jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů. Obviněný koneckonců v části

37

Č.j.: ÚOHS-19824/2025/500

2.2 „Principy technického řešení“ technické specifikace NGÚP, která byla přílohou výzvy

k účasti v soutěžním dialogu ze dne 21. 6. 2023, sám uvedl, že požaduje, aby návrh

implementace umožnil jednoduché promítnutí změn, zavedení nových procesů, formulářů, rolí

apod., které mohou být vyvolány např. změnami příslušných zákonů a vyhlášek. Stejně tak

v části 2.1.2 „Právní rámec“ této technické specifikace NGÚP obviněný uvedl, že prováděcí

právní předpisy k provedení stavebního zákona nejsou dosud vydány, nicméně pokud vydané

budou, finální verze NGÚP je bude muset zohledňovat. Z toho lze usuzovat, že sám obviněný

počítal s tím, že v průběhu soutěžního dialogu může dojít k legislativním změnám či k vydání

prováděcích předpisů, které budou muset být do technické specifikace NGÚP promítnuty.

Podle Úřadu tedy obviněnému nic nebránilo zahájit fázi soutěžního dialogu ještě před

vyhlášením finální verze novely stavebního zákona ve Sbírce zákonů, neboť případné

pozměňovací návrhy této novely, pokud by měly dopad na technickou specifikaci NGÚP, mohly

být do technické specifikace NGÚP v průběhu fáze jednání s dodavateli v soutěžním dialogu

doplněny.

166. Nadto Úřad dodává, že během soutěžního dialogu se konalo celkem devět jednání, z toho na

pěti jednáních byly řešeny smluvní podmínky VZ NGÚP. Pokud tedy obviněný chtěl čekat na

finální podobu novely stavebního zákona, nic mu nebránilo v tom, aby v rámci jednání

s dodavateli v soutěžním dialogu projednal a stanovil alespoň tyto obchodní podmínky. Pokud

obviněný věděl, že systém NGÚP musí být dodán a zprovozněn k datu 1. 7. 2024, měl využít

veškerých možností, aby zadávací řízení na VZ NGÚP mohlo dále pokračovat a aby došlo ke

včasnému uzavření smluv na VZ NGÚP.

167. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že obviněný krajně naléhavou okolnost, v důsledku které zvolil

cestu zadání veřejné zakázky formou JŘBU, způsobil sám, neboť v zadávacím řízení na VZ NGÚP

činil časové prodlevy, jejichž důvodnost obviněný neprokázal a které ve svém důsledku

zapříčinily, že obviněný nebyl schopný v zadávacím řízení na VZ NGÚP uzavřít smlouvy, které

by zajišťovaly dodání a zprovoznění NGÚP k datu 1. 7. 2024, jak předpokládá nový stavební

zákon. Obviněný časové prodlevy v zadávacím řízení na VZ NGÚP odůvodňuje jednak vedením

správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, kvůli kterému zadavatel nemohl dle svého

vyjádření činit další kroky v zadávacím řízení, dále skutečností, že musel opakovaně soutěžit

dodavatele na poskytování služeb právního poradenství a administraci soutěžního dialogu a

nemohl tak v zadávacím řízení dále pokračovat, a dále potřebou přepracování celé architektury

digitalizace stavebního řízení a územního plánování. Jak ale Úřad dovodil výše, tyto skutečnosti

nebyly relevantním důvodem pro to, aby obviněný činil v zadávacím řízení výše popsané časové

prodlevy. Pokud by obviněný nečekal na výsledek správního řízení vedeného pod sp. zn. ÚOHSS0041/2022/VZ a nečekal by s úpravou technické specifikace NGÚP pro potřeby fáze jednání

s dodavateli v soutěžním dialogu do vydání souhlasného stanoviska OHA s novou architekturou

DSŘ a začal by pracovat na změně technické specifikace NGÚP ihned po mezirezortním

připomínkovém řízení k novele stavebního zákona (které probíhalo v období květen – červen

2022) a ihned po zjištění, že původně zamýšlená architektura je nevyhovující (ke kterému

dospěl rovněž v období květen – červen 2022), tzn. započal by úpravu technické specifikace

NGÚP počátkem července roku 2022, mohl odeslat výzvu k jednání v soutěžním dialogu

dodavatelům o 4,5 měsíce dříve, než učinil. Pokud by navíc obviněný začal pracovat na

technické specifikaci ISSŘ, na základě které následně zjistil, že je třeba přepracovat původně

zamýšlenou architekturu digitalizace stavebního řízení a územního plánování, ihned po vydání

souhlasného stanoviska OHA k systému ISSŘ, ke kterému došlo dne 27. 1. 2022, a nikoliv až

38

Č.j.: ÚOHS-19824/2025/500

v květnu roku 2022, mohl celý proces zadávání veřejné zakázky NGÚP uspíšit o další 3 měsíce.

Rovněž skutečnost, že obviněný musel opakovaně soutěžit poskytovatele právních služeb a

administraci soutěžního dialogu, nelze považovat za oprávněné zdůvodnění časových prodlev,

jak Úřad vyložil výše. Pokud by tedy obviněný nečinil v zadávacím řízení výše uvedené časové

prodlevy, v konečném důsledku by to znamenalo, že mohl uzavřít smlouvu na VZ NGÚP o

zhruba 7,5 měsíce dříve, tedy nikoliv až dne 24. 5. 2024, a nemusel by tedy zadat veřejnou

zakázku, resp. uzavřít smlouvu o dílo, smlouvu na HW a servisní smlouvu, v JŘBU.

168. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že obviněný v průběhu zadávacího řízení na VZ NGÚP, jehož

neúspěšné dokončení vedlo k potřebě použít JŘBU, nepostupoval s dostatečnou pečlivostí a

nečinil veškeré kroky, které po něm lze spravedlivě požadovat, aby vybral nového dodavatele

v transparentním zadávacím řízení, neboť v zadávacím řízení na VZ NGÚP činil výše popsané

časové prodlevy. Je tedy zřejmé, že existenci krajně naléhavé okolnosti, v důsledku které byl

nucen uzavřít smlouvy v JŘBU, obviněný způsobil sám.

169. K argumentaci obviněného, podle níž skutečným důvodem, proč byl nucen uzavřít smlouvy

v JŘBU, bylo podání návrhu společnosti Eviden, na základě kterého bylo následně u Úřadu

zahájeno správní řízení S139/2024, a že pokud by tento návrh společnost Eviden nepodala,

mohl obviněný uzavřít smlouvy v zadávacím řízení na VZ NGÚP včas a nemusel by použít JŘBU,

Úřad uvádí následující.

170. Obviněný odeslal výzvu k podání nabídky na VZ NGÚP dne 5. 1. 2024. V této výzvě je uvedeno,

že nabídky měly být podány do 29. 1. 2024 do 10:00 hod. Přílohou výzvy k podání nabídek na

VZ NGÚP byl závazný návrh smlouvy o dílo, v jehož příloze č. 3 je uveden harmonogram plnění.

Dle tohoto harmonogramu mělo dojít k uvedení systému NGÚP do pilotního provozu do 4

měsíců a 15 dnů od uzavření smlouvy. K proškolení zaměstnanců obviněného a k předání

dokumentace mělo dojít dokonce do 8 měsíců od podpisu smlouvy. To znamená, že aby byl

obviněný schopen zajistit zprovoznění systému NGÚP k 1. 7. 2024, jak přepokládal nový

stavební zákon, musely by být smlouvy na VZ NGÚP uzavřeny nejpozději dne 15. 2. 2024 (pokud

by měli být všichni zaměstnanci obviněného proškolení ještě před 1. 7. 2024, pak by smlouvy

musely být uzavřeny ještě dříve). Z toho plyne, že pokud by měl obviněný zaručit zprovoznění

systému NGÚP ke dni 1. 7. 2024, pak by musel smlouvy na VZ NGÚP uzavřít nejpozději 17. den

potom, co skončila lhůta pro podání nabídek, tzn. během 17 dnů od obdržení nabídek by musel

zrealizovat veškeré úkony potřebné k výběru dodavatele a k uzavření smluv.

171. Zadavateli přitom musí být známo, že v zadávacím řízení mohou být podány námitky, a to jak

proti zadávacím podmínkám, tak proti úkonům zadavatele činěným po obdržení nabídek, které

mohou celý proces vedoucí k uzavření smlouvy prodloužit. Ze zákona vyplývá, že námitky proti

zadávacím podmínkám mohou být podány až do skončení lhůty pro podání nabídek, a lhůta

pro podání námitek proti úkonům zadavatele oznamovaným v dokumentech, které je

zadavatel povinen uveřejnit či odeslat stěžovateli (např. oznámení o výběru) činí 15 dnů ode

dne jejich uveřejnění nebo doručení stěžovateli. Lhůta, ve které je zadavatel povinen odeslat

rozhodnutí o námitkách stěžovateli, činí rovněž 15 dnů ode dne doručení námitek zadavateli.

Jak přitom plyne z § 246 zákona, zadavatel ve lhůtě pro podání námitek proti rozhodnutí o

výběru dodavatele či proti rozhodnutí o vyloučení účastníka zadávacího řízení a dále do doby

doručení rozhodnutí o námitkách stěžovateli nesmí uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku.

V případě odmítnutí námitek dále platí, že zadavatel nesmí uzavřít smlouvu na veřejnou

zakázku dříve, než uplyne lhůta pro podání návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů

39

Č.j.: ÚOHS-19824/2025/500

zadavatele k Úřadu, tj. po dobu 10 dnů ode dne, kdy stěžovatel obdržel rozhodnutí o

námitkách. Z toho plyne, že obviněný již při odeslání výzvy k podání nabídek na VZ NGÚP musel

vědět, že pokud budou proti zadávacím podmínkám nebo proti výběru dodavatele, příp. proti

jiným úkonům obviněného podány námitky, nemůže stihnout uzavřít smlouvy v zadávacím

řízení na VZ NGÚP včas.

172. Úřad přitom uvádí, že obviněný nemohl spoléhat na to, že námitky či návrh nebudou podány,

neboť jak uvedl Krajský soud v Brně ve svém rozsudku č. j. 62 Af 26/2024-177 ze dne 3. 4. 2025,

„(…) Není ničím neobvyklým (a každý zadavatel to musí brát v úvahu), že v zadávacím řízení

může docházet k podávání námitek a návrhů, jejichž vyřešení zabere určitý čas a oddálí úspěšné

dokončení zadávacího řízení uzavřením smlouvy, a to bez ohledu na to, zda jsou tyto námitky

důvodné, či nikoli“. Obdobný závěr uvedl i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č. j. 2 As

50/2024 – 113 ze dne 14. 5. 2025, když zde uvedl, že „(…) zadavatelé musí počítat s tím, že

různí účastníci zadávacích řízení mohou bránit svá práva v řízeních před žalovaným (Úřadem –

pozn. Úřadu), a tedy že zadávací řízení nemusí probíhat zcela hladce“. Obviněný tedy musel

počítat s tím, že v průběhu zadávacího řízení na VZ NGÚP mohou být podány námitky či návrh,

a to jak proti zadávacím podmínkám, tak proti úkonům obviněného, a měl tomu přizpůsobit

termín odeslání výzvy k podání nabídek (tj. výzvu měl odeslat tak, aby smlouvy v zadávacím

řízení na VZ NGÚP stihl uzavřít i v případě, že námitky, případně návrh budou podány), což se

však nestalo.

173. Skutečným důvodem, proč se obviněný dostal do krajně naléhavé okolnosti, tj. proč byl nucen

uzavřít smlouvy v JŘBU, tedy nebyla skutečnost, že byl k Úřadu podán návrh, na základě

kterého bylo zahájeno správní řízení S139/2024, nýbrž to, že výzva k podání nabídek na VZ

NGÚP nebyla odeslána s dostatečným časovým předstihem, aby obviněný stihl i v případě

podání námitek a návrhu uzavřít v tomto zadávacím řízení smlouvy, které by zajistily dodání a

zprovoznění NGÚP k 1. 7. 2024. Jak přitom Úřad dovodil výše, skutečnost, že obviněný odeslal

výzvu k podání nabídek na VZ NGÚP až dne 5. 1. 2024, byla způsobena neopodstatněnými

časovými prodlevami, které obviněný v zadávacím řízení na VZ NGÚP činil.

174. Na výše uvedené nemá žádný vliv ani skutečnost, že návrh, na základě kterého bylo zahájeno

správní řízení S139/2024, byl Úřadem zamítnut. Zadavatel musí vždy počítat s tím, že

v zadávacím řízení může dojít k podávání námitek a návrhů, a že v důsledku toho může dojít

k prodloužení zadávacího řízení, a to bez ohledu na to, zda jsou námitky oprávněné, či nikoliv

(viz rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 26/2024-177 ze dne 3. 4. 2025).

175. K tvrzení obviněného uvedenému v jeho vyjádření ze dne 5. 5. 2025, že v šetřeném případě

došlo k přerušení příčinné souvislosti, neboť i kdyby existovala původní příčina v podobě

časových prodlev v rámci zadávacího řízení na VZ NGÚP, tak bude příčinná souvislost

přerušena, pokud pozdější okolnost v podobě návrhu, na základě kterého bylo zahájeno

správní řízení S0139/2024, byla samostatná a rozhodující, Úřad uvádí, že již výše dovodil, že

skutečnost, že byl podán návrh, nebyla relevantním důvodem, proč se obviněný ocitl v krajně

naléhavé situaci, neboť obviněný musel počítat s tím, že v zadávacím řízení může dojít

k podávání námitek a návrhů a měl tomu tedy přizpůsobit okamžik, kdy odešle výzvu k podání

nabídek, aby i v případě podání námitek a návrhu stihl smlouvy uzavřít včas. Obviněný však

činil v zadávacím řízení na VZ NGÚP nedůvodné časové prodlevy, které způsobily, že výzvu

k podání nabídek odeslal až dne 5. 1. 2024 a nebyl tak schopen v tomto zadávacím řízení uzavřít

smlouvy, které by zajišťovaly dodání a zprovoznění NGÚP k 1. 7. 2024. Okolnost v podobě

40

Č.j.: ÚOHS-19824/2025/500

podání předmětného návrhu tedy nelze považovat za samostatný a rozhodující důvod vzniku

krajně naléhavé okolnosti, která byla důvodem pro použití JŘBU.

176. Úřad dodává, že to, že skutečným důvodem, proč obviněný nebyl schopen uzavřít smlouvy na

VZ NGÚP včas, byly neopodstatněné časové prodlevy v zadávacím řízení na VZ NGÚP, potvrdil

i sám obviněný ve svém vyjádření ze dne 5. 5. 2025, když zde poukázal na to, že pokud by

předmětný návrh podala společnost Eviden o rok dříve, tak by obviněný stihl uzavřít smlouvy

v rámci zadávacího řízení na VZ NGÚP. Úřad s tímto tvrzením souhlasí, avšak společnost Eviden

nemohla podat námitky a následně návrh proti úkonu, který zadavatel ještě neprovedl.

Námitky a návrh společnosti Eviden, na základě kterého bylo zahájeno správní řízení

S139/2024, směřovaly proti zadávacím podmínkám uvedeným ve výzvě k podání nabídek ze

dne 5. 1. 2024. Společnost Eviden tak nemohla podat své námitky o rok dříve, neboť se

zadávacími podmínkami, proti kterým její námitky směřovaly, se seznámila až na základě výzvy

k podání nabídek ze dne 5. 1. 2024. Pokud by však obviněný v zadávacím řízení nečinil

nedůvodné časové prodlevy, mohl odeslat výzvu k podání nabídek až o 7,5 měsíce dříve,

společnost Eviden se tak mohla se zadávacími podmínkami uvedenými ve výzvě k podání

nabídek seznámit také o 7,5 měsíce dříve a mohla tedy podat námitky proti těmto zadávacím

podmínkám také o 7,5 měsíce dříve. Z toho plyne, že skutečným důvodem, proč obviněný

nebyl schopen uzavřít v zadávacím řízení na VZ NGÚP smlouvy, které by zajišťovaly dodání a

zprovoznění systému NGÚP k 1. 7. 2024, nebyl návrh společnosti Eviden, ale nedůvodné časové

prodlevy v zadávacím řízení na VZ NGÚP na straně zadavatele.

177. Úřad k tomu pro úplnost dodává, že obviněnému nevytýká, že zadávací řízení na VZ NGÚP

nezahájil s dostatečným časovým předstihem. Toto zadávací řízení bylo zahájeno dne

20. 10. 2021, tj. necelé 3 roky, než měl být systém NGÚP uveden do provozu. Úřad nicméně

výše došel k závěru, že kdyby obviněný v tomto zadávacím řízení nečinil časové prodlevy,

jejichž důvodnost obviněný neprokázal, mohl smlouvy na VZ NGÚP uzavřít až o 7,5 měsíce dříve

a nemusel by se vůbec uchylovat k JŘBU.

178. Obviněný ve svém vyjádření ze dne 5. 5. 2024 poukázal na to, že zákon nestanovuje maximální

délku zadávacího řízení. Podle obviněného zákon nastavuje pouze lhůty pro provedení

jednotlivých úkonů při postupu v rámci zadávacího řízení. Obviněný je toho názoru, že pokud

tyto lhůty pro konkrétní úkony v rámci zadávacího řízení respektoval, nemůže být samotná

délka trvání zadávacího řízení na VZ NGÚP nezákonností či porušením jakékoliv zákonné

povinnosti na straně obviněného. K tomu Úřad uvádí, že obviněnému nevytýká, že by v rámci

VZ NGÚP nedodržel jakékoliv lhůty plynoucí ze zákona. Úřad v rámci tohoto rozhodnutí

dokonce ani neuvádí, že by se obviněný při zadávání VZ NGÚP dopustil jakéhokoliv porušení

zákona. Úřad se v tomto rozhodnutí zabýval splněním zákonných podmínek pro zadání šetřené

veřejné zakázky v JŘBU, přičemž došel k závěru, že nebyla naplněna jedna z podmínek

uvedených v § 63 odst. 5 zákona, a to, že zadavatel existenci krajně naléhavé okolnosti

nezpůsobil sám. Skutečnost, že se zadavatel při zadávání VZ NGÚP nedopustil žádného

porušení zákona, ještě neznamená, že byl obviněný automaticky oprávněn zadat šetřenou

veřejnou zakázku v JŘBU. Pokud zadavatel činí v zadávacím řízení prodlevy, ke kterým nejsou

důvody a které zapříčiní, že zadavatel nestihne uzavřít smlouvy v původním zadávacím řízení

uzavřít včas, nemůže následně poptávané plnění pořídit bez provedení řádné soutěže v JŘBU

s odůvodněním, že v původním zadávacím řízení neporušil žádné ustanovení zákona.

Podmínkou pro možnost použití JŘBU z důvodu existence krajně naléhavé okolnosti totiž není,

41

Č.j.: ÚOHS-19824/2025/500

že zadavatel v předchozím zadávacím řízení neporušil zákon, ale že zadavatel vznik krajně

naléhavé okolnosti nezpůsobil, přičemž právě tato podmínka nebyla v šetřeném případě

splněna.

179. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že podmínku pro použití JŘBU dle § 63 odst. 5 zákona, že

zadavatel krajně naléhavou okolnost nezpůsobil sám, nelze v šetřeném případě považovat za

naplněnou.

180. Úřad dále poznamenává, že se nezabýval posouzením splnění dalších podmínek umožňujících

zadání veřejné zakázky v JŘBU dle § 63 odst. 5 zákona, neboť výše dovozený rozpor s citovaným

ustanovením zákona dle názoru Úřadu sám o sobě způsobuje nezákonnost postupu zadavatele,

jehož důsledkem je konstatování závěru o neoprávněnosti použití JŘBU.

181. Pro úplnost se Úřad zabýval i otázkou, zda mohly být v šetřeném případě splněny podmínky

pro postup obviněného v JŘBU podle dalších ustanovení zákona, tj. zda bylo možno zadat

veřejnou zakázku v JŘBU i na základě jiného ustanovení zákona než podle § 63 odst. 5 zákona

(tedy zejména na základě § 63 odst. 1 a 3, § 65 odst. 1 a § 66 zákona). K tomu Úřad uvádí

následující.

182. Ve vztahu k § 63 odst. 1 zákona Úřad nejprve připomíná, že jednou z podmínek pro použití

JŘBU dle tohoto ustanovení je základní předpoklad, že zadavatel podstatně nezměnil zadávací

podmínky oproti předchozímu otevřenému, užšímu nebo zjednodušenému podlimitnímu

řízení. V šetřeném případě je zcela zjevné, že tento předpoklad nemohl být naplněn, neboť

jediné zadávací řízení, jehož předmětem bylo plnění odpovídající šetřené veřejné zakázce, a

které bylo zahájeno před realizací JŘBU, bylo zadávací řízení na VZ NGÚP, což bylo řízení se

soutěžním dialogem, a nejednalo se tedy o žádný z druhů zadávacího řízení předvídaných

v § 63 odst. 1.

183. K podmínkám uvedeným v § 63 odst. 3 zákona Úřad uvádí, že předmětem veřejné zakázky je

dodání a zprovoznění informačního systému veřejné správy. Ze samotné povahy poptávaného

plnění je zřejmé, že se nejedná o umělecké dílo nebo výkon, ale o informační systém, a nelze

tak mít za to, že by mohla být naplněna podmínka pro JŘBU dle § 63 odst. 3 písm. a) zákona.

K podmínce neexistence hospodářské soutěže z technických důvodů uvedené v § 63 odst. 3

písm. b) zákona Úřad uvádí, že v řízení se soutěžním dialogem na zadání VZ NGÚP jednal

zadavatel v dialogové fázi s celkem 3 účastníky, které následně vyzval k podání nabídek,

z čehož je zřejmé, že hospodářská soutěž zde existovala; předmět šetřené veřejné zakázky je

přitom de facto shodný jako předmět VZ NGÚP, pouze je určitým způsobem redukován, a

dodavatelé, kteří byli schopni z technických důvodů plnit předmět VZ NGÚP, by tedy

nepochybně měli být schopni plnit i předmět šetřené veřejné zakázky. V šetřeném případě

proto nemůže být naplněn ani důvod pro JŘBU dle § 63 odst. 3 písm. b) zákona. K podmínce

nezbytnosti použití JŘBU z důvodu ochrany výhradních práv včetně práv duševního vlastnictví

Úřad uvádí, že v případě předmětu plnění šetřené veřejné zakázky se jedná o zcela nový

informační systém a o případné ochraně výhradních práv včetně práv duševního vlastnictví ve

smyslu § 63 odst. 3 písm. c) zákona tak nelze uvažovat. Úřad uvedené uzavírá tím, že žádná

z podmínek dle § 63 odst. 3 zákona pro užití JŘBU nebyla v šetřeném případě naplněna.

184. Úřad rovněž doplňuje, že jelikož šetřená veřejná zakázka nenavazuje na soutěž o návrh,

nemohly být v daném případě splněny ani podmínky pro JŘBU dle § 65 odst. 1 zákona. Stejně

tak nelze uvažovat o oprávněnosti použití JŘBU z důvodů zakotvených v § 66 zákona, jelikož

42

Č.j.: ÚOHS-19824/2025/500

toto ustanovení se týká nových služeb, které spočívají v opakování obdobných služeb jako

v původní veřejné zakázce (na níž tyto nové služby navazují); jedná se tedy o služby, jež navazují

na veřejnou zakázku, na kterou již byla uzavřena smlouva a služby, jež byly jejím předmětem,

byly realizovány. V šetřeném případě však VZ NGÚP, která předcházela řešené veřejné zakázce,

nebyla v době zadání šetřené veřejné zakázky v JŘBU zadána (a logicky tedy ani realizována).

185. Úřad dodává, že jelikož sám obviněný jiným ustanovením zákona (než § 63 odst. 5 zákona)

potenciálně jej opravňujícím k zadání šetřené veřejné zakázky v JŘBU neargumentoval,

považoval Úřad za nadbytečné se dále podrobněji vyjadřovat k možnostem obviněného při

zadání veřejné zakázky v JŘBU.

186. Dále Úřad považuje za důležité vyjádřit se k tvrzení obviněného, že Úřad v šetřeném případě

nezohlednil odlišnosti oproti VZ DSŘ, kterou se zabýval v rozhodnutí č. j. ÚOHS33495/2024/500 ze dne 2. 9. 2024. Úřad předně musí souhlasit s obviněným, že okolnosti,

které vedou k závěru o spáchání přestupku obviněným a k uložení pokuty jsou v šetřeném

případě zcela odlišné než v případě VZ DSŘ. V případě rozhodnutí č. j. ÚOHS-33495/2024/500

ze dne 2. 9. 2024 totiž Úřad konstatoval, že nebyly naplněny podmínky pro zadání VZ DSŘ

v JŘBU dle § 63 odst. 5 zákona, neboť obviněný vznik krajně naléhavé okolnosti způsobil sám

tím, že v předchozím zadávacím řízení na veřejnou zakázku „Zajištění digitalizace stavebního

řízení (DSŘ)“ postupoval v rozporu se zákonem, a proto bylo předchozí zadávací řízení na tuto

veřejnou zakázku zrušeno. V nyní šetřené věci však Úřad tvrdí, že nebyly naplněny podmínky

pro zadání veřejné zakázky v JŘBÚ dle § 63 odst. 5 zákona, neboť obviněný vznik krajně

naléhavé okolnosti způsobil sám tím, že v předchozím zadávacím řízení na VZ NGÚP činil časové

prodlevy, jejichž důvodnost neprokázal. Důvody, proč nebyly naplněny podmínky pro zadání

veřejné zakázky v JŘBU, jsou tedy v obou případech zcela odlišné. Jak však již Úřad uvedl výše,

to, že obviněný nepostupoval v zadávacím řízení na VZ NGÚP v rozporu se zákonem, ještě

neznamená, že by mohl veřejnou zakázku automaticky zadat v JŘBU, aniž by byly pro použití

tohoto druhu zadávacího řízení splněny zákonné podmínky. Jinými slovy to, že obviněný

v zadávacím řízení na VZ NGÚP neporušil žádné ustanovení zákona, nemá žádný vliv na

skutečnost, že obviněný v zadávacím řízení činil nedůvodné časové prodlevy, které zapříčinily

to, že obviněný nebyl schopen v tomto zadávacím řízení uzavřít smlouvy, které by zajistily

dodání a zprovoznění systému NGÚP k 1. 7. 2024. Ohledně tvrzení obviněného, že přestože

jsou okolnosti obou případů odlišné, Úřad v obou případech ukládá stejnou sankci, tj. uložení

peněžité pokuty, se Úřad vyjádří níže v odůvodnění výroku II. tohoto rozhodnutí.

187. Podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že nedodrží pravidla

stanovená tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky nebo pro zvláštní postupy podle části

šesté zákona s výjimkou soutěže o návrh, přičemž tím ovlivní nebo může ovlivnit výběr

dodavatele, a zadá veřejnou zakázku nebo uzavře rámcovou dohodu.

188. Na základě výše uvedeného považuje Úřad za prokázané, že obviněný naplnil první znak

skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, když zadal veřejnou zakázku

v JŘBU, aniž by k tomu byly splněny zákonné předpoklady.

189. Další znak skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona spočívá v tom,

že nedodržení pravidel stanovených zákonem ovlivní nebo může ovlivnit výběr dodavatele.

Aby tedy došlo k naplnění tohoto znaku skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm.

a) zákona, musí nezákonným postupem zadavatele dojít k ovlivnění nebo k alespoň

43

Č.j.: ÚOHS-19824/2025/500

potenciálnímu ovlivnění výběru dodavatele. Podle Úřadu je zcela nesporné, že pokud nebyly

splněny podmínky pro použití JŘBU a obviněný jej tedy nebyl oprávněn použít, pak vedení JŘBU

v rozporu se zákonem musí mít vliv alespoň v potenciální rovině na výběr dodavatele, když se

jedná o způsob zadávání veřejných zakázek vylučující sám o sobě hospodářskou soutěž. Postup

obviněného tedy mohl ovlivnit výběr dodavatele, neboť nelze vyloučit, že pokud by obviněný

postupoval v souladu se zákonem a plnění veřejné zakázky poptával v některém

z „otevřenějších“ druhů zadávacího řízení, mohl obdržet nabídky i od jiných dodavatelů, kteří

mohli obviněnému nabídnout i výhodnější podmínky plnění, než nabídl vybraný dodavatel.

Obviněný zadal veřejnou zakázku postupem, který postrádá prvky otevřené soutěže, neboť ji

bez předchozí soutěže zadal vybranému dodavateli. Svým postupem tedy reálně znemožnil

ostatním dodavatelům účastnit se hospodářské soutěže o zakázku, což mohlo ovlivnit výběr

dodavatele.

190. Konečně Úřad konstatuje, že posledním znakem skutkové podstaty přestupku dle § 268 odst. 1

písm. a) zákona je zadání veřejné zakázky. K tomu Úřad uvádí, že z dokumentace o zadávacím

řízení na veřejnou zakázku je zřejmé, že obviněný uzavřel dne 15. 2. 2024 smlouvy na veřejnou

zakázku, tj. smlouvu o dílo, smlouvu na HW a servisní smlouvu, čímž došlo ke splnění

uvedeného posledního znaku skutkové podstaty přestupku obviněného.

191. V návaznosti na výše uvedené považuje Úřad za prokázané, že se obviněný dopustil přestupku

podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, pročež Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto

rozhodnutí.

K výroku II. – uložení pokuty

192. Úřad posoudil postup obviněného a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení

pokuty, neboť se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, jak je

uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

193. Odpovědnost za přestupek zaniká mj. uplynutím promlčecí doby, která podle § 270 odst. 3

písm. a) zákona činí 5 let u přestupků podle § 268 zákona.

194. Podle § 31 odst. 1 přestupkového zákona počíná promlčecí doba běžet dnem následujícím

po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení

jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná

běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.

195. V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda již neuplynula lhůta dle

§ 270 odst. 3 písm. b) zákona. Ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto

rozhodnutí došlo dne 15. 2. 2024, tj. dnem uzavření smlouvy o dílo, smlouvy na HW a servisní

smlouvy. Z toho vyplývá, že promlčecí doba ve vztahu k projednávanému přestupku

neuplynula a odpovědnost obviněného za projednávaný přestupek uplynutím promlčecí doby

nezanikla.

196. V daném případě se obviněný dopustil přestupku dle § 268 odst. 1 písm. a) zákona. Podle

ustanovení § 268 odst. 2 písm. a) zákona se za přestupek uloží pokuta do 10 % ceny veřejné

zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li

o přestupek podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. a) až e) zákona.

44

Č.j.: ÚOHS-19824/2025/500

197. V čl. 6 smlouvy o dílo je uvedeno, že celková cena díla dle této smlouvy činí 83 770 160,98 Kč

bez DPH. V čl. 5 smlouvy na HW je uvedeno, že celková cena za dodávku dle této smlouvy činí

59 814 096 Kč bez DPH.

198. Podle čl. 8 servisní smlouvy se cena dle této smlouvy skládá z ceny za poskytování „Paušálních

služeb“ a z ceny za „Službu exitu (Služby na objednávku)“. V bodě 8.1 servisní smlouvy je dále

uvedeno, že cena za poskytování „Paušálních služeb“ je stanovena částkou zahrnující veškeré

plnění obsažené v „Paušálních službách“ ve výši dle přílohy č. 1 za jeden měsíc jako součet

jednotlivých dílčích cen „Paušálních služeb“ v závislosti na režimu jejich poskytování za daný

měsíc. Dále je zde uvedeno, že cena „Paušálních služeb“ bude obviněným hrazena od data

akceptace milníku D uvedeného v harmonogramu smlouvy o dílo a že bude obviněným hrazena

pouze za měsíce, v nichž byly „Paušální služby“ skutečně poskytovány. V čl. 8.1 servisní smlouvy

je rovněž uvedeno, že pokud doba poskytování „Paušálních služeb“ nezačíná či nekončí prvním,

resp. posledním dnem měsíce, bude platba ceny „Paušálních služeb“ za příslušný měsíc snížena

o alikvotní část.

199. Podle čl. 8.3 servisní smlouvy je cena za poskytnutí „Služby exitu“ stanovena částkou zahrnující

veškeré plnění obsažené ve „Službě exitu“ výslovně popsané v čl. 24 anebo plnění, o jehož

nezbytnosti provedení v rámci ukončení trvání servisní smlouvy poskytovatel věděl anebo mohl

vědět, ve výši dle přílohy č. 1 servisní smlouvy. V čl. 24.2 servisní smlouvy je uvedeno, že se

poskytovatel zavazuje v rámci „Služeb exitu“ vypracovat a na základě pokynů obviněného

realizovat plán vymezující veškeré podmínky pro převedení systému na nového poskytovatele

služeb (tzv. „Plán exitu“). V čl. 24.3 servisní smlouvy jsou pak uvedeny jednotlivé

služby/činnosti, které má poskytovatel v rámci „Služeb exitu“ a v souladu s „Plánem exitu“

poskytovat. V čl. 24.4 servisní smlouvy je uvedeno, že všechny činnosti prováděné

poskytovatelem v rámci „Služby exitu“ nepřekročí celkem 500 člověkodnů.

200. V příloze č. 1 „Nabídková cena“ servisní smlouvy je uvedena následující tabulka:

č.

Předmět plnění

Jedno

tka

Počet

jedno

tek

Cena za

jednotku (v Kč

bez DPH)

Cena v Kč bez

DPH za počet

jednotek

DPH v sazbě

21 % v Kč

Cena v Kč vč.

DPH za počet

jednotek

1

Řízení a zajištění

Dostupnosti

a

provozní

monitoring

Systému

měsíc

9

390 297,86 Kč

3 512 680,74

Kč

737 662,96 Kč

4 250 343,70

Kč

2

Správa aktivit a

konfigurací

měsíc

9

117 089,36 Kč

1 053 804,24

Kč

221 298,89 Kč

1 275 103,13

Kč

3

Služby servisu

měsíc

9

156 119,14 Kč

1 405 072,26

Kč

295 065,17 Kč

1 700 137,43

Kč

4

Služby

Desk

měsíc

9

117 089,36 Kč

1 053 804,24

Kč

221 298,89 Kč

1 275 103,13

Kč

780 595,72 Kč

7 025 361,48

Kč

1 475 325,91

Kč

8 500 687,39

Kč

Servise

Paušální služby

(součet

položkových cen

45

Č.j.: ÚOHS-19824/2025/500

za

činnosti

spadající

do

Paušálních služeb

1 až 4)

5

Služby exitu

Celková

cena

(součet

položkových cen

za

činnosti

uvedené

na

řádcích 1 až 5):

MD

500

1 000,00 Kč

500 000,00 Kč

105 000,00 Kč

605 000,00 Kč

781 595,72 Kč

7 525 361,48

Kč

1 580 325,91

Kč

9 105 687,39

Kč

201. Z výše uvedeného plyne, že dle servisní smlouvy mají být „Paušální služby“ poskytovány

v závislosti na režimu jejich poskytování za daný měsíc. V příloze č. 1 servisní smlouvy je

uvedena cena za poskytování jednotlivých „Paušálních služeb“ za 1 měsíc. „Paušální služby“

mají být ale uhrazeny pouze za měsíce, v nichž byly „Paušální služby“ skutečně poskytovány.

V případě, že poskytování „Paušálních služeb“ nezačíná či nekončí prvním, resp. posledním

dnem měsíce, má být platba ceny „Paušálních služeb“ za příslušný měsíc snížena o alikvotní

část. Navíc je zahájení poskytování „Paušálních služeb“ navázáno na okamžik akceptace milníku

D uvedeného v harmonogramu smlouvy o dílo, tj. jiné smlouvy, než je servisní smlouva. Z toho

dle Úřadu vyplývá, že ze servisní smlouvy nelze zjistit celkovou cenu za poskytování „Paušálních

služeb“, neboť nelze přesně zjistit, jaké konkrétní měsíce nebo jakou část z daného měsíce mají

být jednotlivé „Paušální služby“ poskytovány, resp. kolik měsíců (nebo jakou část z měsíce) mají

být jednotlivé „Paušální služby“ skutečně poskytovány.

202. Obdobně tomu je i v případě „Služeb exitu“, které mají být poskytovány v případě ukončení

trvání servisní smlouvy. V servisní smlouvě jsou sice uvedeny jednotlivé služby/činnosti, které

má poskytovatel v rámci „Služeb exitu“ a v souladu s „Plánem exitu“ poskytovat, přičemž

v příloze č. 1 je uvedena jednotková cena za 1 člověkoden poskytování těchto služeb, ze

servisní smlouvy však nijak neplyne, jaký je skutečný rozsah jednotlivých služeb/činností

v rámci „Služeb exitu“, tzn. kolik člověkodnů je zapotřebí pro provedení jednotlivé

služby/činnosti. Ve smlouvě je uveden pouze maximální rozsah těchto služeb, a to 500

člověkodnů. To, jaký je reálný rozsah těchto činností, však ze servisní smlouvy zjistit nelze a

nelze tedy ani zjistit, jaká je celková cena za tyto služby.

203. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že i když lze zjistit cenu plnění dle smlouvy o dílo i cenu plnění

dle smlouvy na HW, cenu plnění dle servisní smlouvy zjistit nelze a nelze tedy zjistit celkovou

cenu veřejné zakázky. Horní hranice možné pokuty tak v šetřeném případě v souladu s § 268

odst. 2 písm. a) zákona činí 20 000 000 Kč.

204. Podle § 37 písm. a) a c) přestupkového zákona se při určení druhu správního trestu a jeho

výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím

okolnostem.

205. Podle § 38 přestupkového zákona je povaha a závažnost přestupku dána zejména významem

zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem

a rozsahem následku přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze

46

Č.j.: ÚOHS-19824/2025/500

ty skutečnosti citovaného ustanovení přestupkového zákona, které jsou relevantní ve vztahu

k posuzovanému případu).

206. Úřad v této souvislosti uvádí, že závažnost přestupku, která je v šetřeném případě skutečností

rozhodnou pro určení výměry pokuty, je obecnou kategorií poměřující rozsah dopadu

konkrétního protiprávního jednání na specifický právem chráněný zájem s přihlédnutím

k významu tohoto chráněného zájmu. Stupeň závažnosti, tedy společenské škodlivosti

přestupku, je dán konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku.

Při posuzování závažnosti přestupku tedy není hlavním kritériem jeho skutková podstata, ale

intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů

v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen, jaké

následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího

správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).

207. Ke způsobu spáchání přestupku Úřad uvádí, že neoprávněné zadání veřejné zakázky v JŘBU

bylo vyústěním postupu obviněného, který v předchozím zadávacím řízení na VZ NGÚP činil

časové prodlevy, jejichž důvodnost neprokázal a které ve svém důsledku zapříčinily, že

obviněný nebyl schopný v zadávacím řízení na VZ NGÚP uzavřít smlouvy, které by zajišťovaly

dodání a zprovoznění NGÚP k datu 1. 7. 2024, jak předpokládal nový stavební zákon. S ohledem

na skutečnost, že nebylo možné uzavřít smlouvy na plnění VZ NGÚP, přistoupil obviněný

k zajištění požadovaných služeb (resp. jejich minimální potřebné části) tak, že je neoprávněně

zadal v JŘBU. Ačkoliv je zřejmé, že obviněný postupoval při zadávání veřejné zakázky v JŘBU

s ohledem na potřebu zajištění územního plánování po datu 1. 7. 2024, je nutné především

zdůraznit tu okolnost, že se obviněný do dané situace dostal na základě svého předchozího

postupu, kdy v zadávacím řízení na VZ NGÚP činil časové prodlevy, jejichž důvodnost

neprokázal, a pro řešení vzniklé situace nesplnil podmínky pro použití JŘBU podle § 63 odst. 5

zákona.

208. Co se týče následků spáchání přestupku dle výroku I. tohoto rozhodnutí, Úřad konstatuje,

že postupem obviněného došlo k faktickému vyloučení hospodářské soutěže mezi možnými

zájemci o veřejnou zakázku, kteří by byli schopni předmět plnění realizovat. Tím, že obviněný

k podání nabídky oslovil pouze vybraného dodavatele, zcela vyloučil jakoukoli soutěž o

veřejnou zakázku. Podle Úřadu na tom nic nemění ani skutečnost, že v rámci JŘBU byl osloven

dodavatel, který byl vybrán v zadávacím řízení na VZ NGÚP. To, že nabídka vybraného

dodavatele byla v zadávacím řízení na VZ NGÚP vyhodnocena jako nejvýhodnější, ještě

automaticky neznamená, že by byla nejvýhodnější i v případě, kdy by zadavatel zadával

veřejnou zakázku namísto v JŘBU v některém z otevřenějších druhů zadávacího řízení, neboť

předmět a rozsah obou těchto veřejných zakázek byl reálně jiný, byť se z velké části svým

rozsahem překrývají. Nelze tedy vyloučit, že pokud by obviněný zadával veřejnou zakázku

v některém z otevřenějších druhů zadávacího řízení, mohl obdržet nabídky od jiných

dodavatelů, které by byly „výhodnější“ než nabídka vybraného dodavatele (a to i přesto, že

v zadávacím řízení na VZ NGÚP byly nabídky těchto dodavatelů méně výhodné, neboť nelze

vyloučit, že by tito dodavatelé v rámci jiného zadávacího řízení s jiným předmětem a jinými

obchodními a smluvními podmínkami koncipovali své nabídky jinak). V šetřeném případě tak

nebyl naplněn základní cíl zákona, jímž je zajištění transparentního a rovného prostředí pro

soutěž za účelem následného výběru dodavatele z co nejširšího okruhu potenciálních

dodavatelů. Následkem spáchání přestupku tak je dle Úřadu i faktická nemožnost ověření

47

Č.j.: ÚOHS-19824/2025/500

výhodnosti realizovaného řešení z pohledu dodržení zásady hospodárnosti při výdeji

prostředků ze státního rozpočtu, což významně ohrozilo jeden ze základních účelů zákona.

209. Jako k přitěžující okolnosti Úřad přihlédl ke skutečnosti, že je to právě obviněný, v jehož gesci

leží i problematika územního plánování (a to vč. digitalizace územního plánování), a Úřad

nezískal informace, podle nichž by se obviněný alespoň pokusil iniciovat změnu zákonných

termínů, jež měl při uvedení digitalizace stavebního řízení a územního plánování do provozu

obviněný dodržet a na které se odvolává.

210. Úřad jako polehčující okolnost zohlednil skutečnost, že obviněný zcela nerezignoval

na zadávání předmětu veřejné zakázky v řádné soutěži (čili nepřistoupil rovnou k JŘBU bez

jakýchkoli předchozích pokusů požadované plnění získat v rámci některého z otevřených druhů

zadávacího řízení), když před JŘBU zahájil řízení se soutěžním dialogem na zadání VZ NGÚP

a pokusil se tak vysoutěžit (kompletní) požadované plnění potřebné pro zprovoznění NGÚP

v transparentním druhu zadávacího řízení. Stejně tak Úřad ve prospěch obviněného zohlednil,

že se obviněný (byť svým vlastním přičiněním) nacházel v situaci, kdy jej blížící se datum nabytí

účinnosti stavebního zákona stavělo do pozice, ve které byl nucen pružně rozhodovat o dalším

postupu, jenž by směřoval k dodání a následnému spuštění NGÚP.

211. Dále Úřad zjistil, že obviněný dne 24. 5. 2024 uzavřel v zadávacím řízení na VZ NGÚP

s vybraným dodavatelem tři smlouvy na VZ NGÚP; jednalo se o smlouvu s názvem „SMLOUVA

O IMPLEMENTAČNÍM PROJEKTU, VÝVOJI A IMPLEMENTACI NÁRODNÍHO GEOPORTÁLU

ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ“ (dále jen Smlouva o dílo uzavřena v soutěžním dialogu“), smlouvu

s názvem „SMLOUVA O ÚDRŽBĚ, PODPOŘE A ROZVOJI NÁRODNÍHO GEOPORTÁLU ÚZEMNÍHO

PLÁNOVÁNÍ“ a smlouvu s názvem „SMLOUVA NA DODÁVKU HARDWARE INFRASTRUKTURY

NÁRODNÍHO GEOPORTÁLU ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ“ (dále jen „smlouvy uzavřené v soutěžním

dialogu“) (společně také jako „smlouvy uzavřené v soutěžním dialogu). Tyto smlouvy byly

uveřejněny v registru smluv dne 24. 5. 2024, čímž nabyly účinnosti. Ve smlouvě o dílo, smlouvě

na HW a servisní smlouvě si smluvní strany dohodly, že tyto smlouvy budou ukončeny v případě

nabytí účinnosti smluv uzavřených v soutěžním dialogu zajišťujících plnění předmětu smluv

uzavřených v JŘBU. Dále si smluvní strany ve smlouvách uzavřených v JŘBU ujednaly, že plnění

poskytnuté na základě smluv uzavřených v JŘBU do okamžiku nabytí účinnosti smluv

uzavřených v soutěžním dialogu se považuje za plnění poskytnuté dle smluv uzavřených

v soutěžním dialogu. Jelikož zadavatel dne 24. 5. 2024 uzavřel v zadávacím řízení na VZ NGÚP

smlouvy uzavřené v soutěžním dialogu, přičemž porovnáním předmětů jednotlivých smluv

Úřad zjistil, že smlouvy uzavřené v soutěžním dialogu zajišťují plnění smluv uzavřených v JŘBU,

a dále zjistil, že tyto smlouvy nabyly účinnosti, došlo uzavřením smluv v soutěžním dialogu,

resp. nabytím jejich účinnosti, k ukončení účinnosti smluv uzavřených v JŘBU.

212. Jako další významnou polehčující okolnost tedy Úřad zohlednil skutečnost, že dne 24. 5. 2024

došlo k ukončení účinnosti smluv uzavřených v JŘBU. Smlouva o dílo měla dle harmonogramu

uvedeného v příloze č. 3 této smlouvy trvat 11 měsíců od podpisu této smlouvy. Plnění dle

smlouvy na HW mělo být dle harmonogramu uvedeného v příloze č. 2 této smlouvy dodáno do

4 měsíců od podpisu smlouvy o dílo. Poskytování servisních služeb dle servisní smlouvy mělo

dle harmonogramu uvedeného v příloze č. 2 této smlouvy započít nejpozději za 4 měsíce a 15

dnů od podpisu smlouvy o dílo a trvat 9 měsíců. Z toho je zřejmé, že trvání smluv uzavřených

v JŘBU bylo ve skutečnosti mnohem kratší, než bylo v těchto smlouvách původně stanoveno.

K plnění dle servisní smlouvy dokonce pravděpodobně vůbec nedošlo.

48

Č.j.: ÚOHS-19824/2025/500

213. Úřad za účelem zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, obviněného vyzval ke

sdělení, zda činnosti, které byly vykonávány na základě smluv uzavřených v JŘBU, by byly

vykonávány i v rámci smluv uzavřených v soutěžním dialogu, tj. zda by tyto činnosti byly

vykonávány i v případě, že by nebyly uzavřeny smlouvy v JŘBU, ale byly by uzavřeny pouze

smlouvy v soutěžním dialogu. V přípisu ze dne 16. 9. 2024 obviněný potvrdil, že činnosti, které

byly vykonávány na základě smluv uzavřených v JŘBU, by byly vykonávány i v rámci smluv

uzavřených v soutěžním dialogu, tj. tyto činnosti by byly vykonávány i v případě, že by nebyly

uzavřeny smlouvy v JŘBU, ale byly by uzavřeny pouze smlouvy v soutěžním dialogu. Tomu dle

obviněného odpovídá i znění smluv uzavřených v JŘBU, které stanovují, že dojde-li k jejich

ukončení dnem účinnosti smluv uzavřených v řízení se soutěžním dialogem, považuje se plnění

poskytnuté do tohoto okamžiku podle smluv uzavřených v JŘBU za plnění poskytnuté dle smluv

uzavřených v soutěžním dialogu.

214. Z toho dle Úřadu vyplývá, že plnění, které bylo vybraným dodavatelem na základě smluv

uzavřených v JŘBU obviněnému poskytnuto, by bylo poskytnuto i v případě, kdy by obviněný

neuzavřel smlouvu o dílo, smlouvu na HW a servisní smlouvu v JŘBU, a to na základě smluv

uzavřených v soutěžním dialogu; toto plnění by přitom bylo poskytnuto stejným vybraným

dodavatelem, neboť smlouvy uzavřené v JŘBU byly uzavřeny s týmž dodavatelem, který byl

vybrán v soutěžním dialogu. Tuto skutečnost Úřad zohlednil jako další významnou polehčující

okolnost.

215. Jako další polehčující okolnost Úřad zohlednil i skutečnost, na kterou poukazuje obviněný ve

svém vyjádření ze dne 16. 9. 2024, a to, že ze strany obviněného neproběhlo na základě smluv

uzavřených v JŘBU žádné plnění, resp. že obviněný vybranému dodavateli neuhradil na základě

smluv uzavřených v JŘBU žádnou odměnu. Podle obviněného bude plnění poskytnuté

vybraným dodavatelem na základě smluv uzavřených v JŘBU uhrazeno „v souladu se zněním

smluv uzavřených v soutěžním dialogu a za podmínek uvedených ve smlouvách uzavřených

v soutěžním dialogu“.

216. Úřad neshledal v šetřeném případě žádné další polehčující ani přitěžující okolnosti.

217. K závažnosti přestupku obviněného Úřad shrnuje, že byť neoprávněné zadání veřejné zakázky

v JŘBU, jehož důsledkem je vyloučení soutěže o veřejnou zakázkou, je obecně považováno za

závažné porušení zákona, v nynějším případě je závažnost jednání obviněného s ohledem na

množství a charakter výše popsaných polehčujících okolností výrazně snížena, což Úřad

zohlednil při zvažování výše ukládané pokuty.

218. Úřad se dále zabýval skutečností, zda přestupek, za který je obviněnému nyní ukládán trest,

není v souběhu s dalšími přestupky obviněného. Tento postup Úřadu vychází z konstantní

rozhodovací praxe správních soudů, kdy je možné uvést rozsudek Nejvyššího správního soudu

č. j. 1 As 28/2009 – 62 ze dne 18. 6. 2009, popřípadě rozsudek Nejvyššího správního soudu

č. j. 6 As 245/2015 – 33 ze dne 16. 8. 2016. V prvně uvedeném rozsudku soud dovodil, že „při

trestání správních deliktů týmž správním orgánem se přiměřeně uplatní i principy ovládající

souběh trestných činů. Nutnost aplikovat tento trestněprávní institut vyplývá z obecné potřeby

použít ve prospěch obviněného analogii z trestního práva ve správním trestání všude tam, kde

vzhledem k neexistenci jednotného kodexu správního trestání v českém právním řádu nejsou

výslovně upraveny některé základní zásady a instituty, jež by měly být zohledněny v případě

jakéhokoliv veřejnoprávního deliktu. K této zásadě se již Nejvyšší správní soud vyslovil např.

49

Č.j.: ÚOHS-19824/2025/500

ve svém rozsudku ze dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 27/2008 – 67, dle něhož ˌpoužití analogie

ve správním trestání je přípustné, a to v omezeném rozsahu, pouze tam, kdy to, co má být

aplikováno, určitou otázku vůbec neřeší, nevede-li takový výklad k újmě účastníka řízení a ani

k újmě na ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem.'“ Soud dále

pokračuje tak, že „[t]restněprávní doktrína uvádí, že souběh ˌje dán tehdy, jestliže se pachatel

dopustil dvou nebo více trestných činů dříve, než byl pro některý z nich vyhlášen soudem prvního

stupně odsuzující rozsudek za podmínky, že tento rozsudek později nabyl právní moci a že o

něm neplatí fikce neodsouzení' (viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.: Trestní zákon. Komentář. I.

díl. 6., doplněné a přepracované vydání. C. H. Beck, Praha, 2004, str. 26).“. Současně je

v citovaném rozsudku uvedeno, že pro potrestání souběhu není bezpodmínečně nutné vedení

společného řízení, ale je nezbytné použití absorpční zásady, pakliže zde existují sbíhající se

správní delikty (nyní přestupky).

219. Úřad se tedy zabýval otázkou, zda přestupek, za který je obviněnému ukládána sankce, není

v souběhu s dalšími přestupky obviněného, resp. zda se obviněný nedopustil právě

projednávaného přestupku dříve, než bylo vydáno rozhodnutí, jímž mu byla uložena pokuta za

spáchání jiného přestupku.

220. Úřad uvádí, že přestupek uvedený ve výroku I. tohoto rozhodnutí je v souběhu s:

a) přestupkem, který obviněný spáchal dne 19. 12. 2023 a o němž bylo rozhodnuto v rámci

správního řízení sp. zn. ÚOHS-S0278/2024/VZ rozhodnutím Úřadu č. j. ÚOHS21560/2024/500 ze dne 28. 5. 2024 a obviněnému za něj byla uložena pokuta ve výši

20 000 Kč, která byla změněna rozhodnutím předsedy č. j. ÚOHS-28002/2024/163 ze dne

22. 7. 2024 na částku 15 000 Kč,

b) přestupkem, který obviněný spáchal dne 3. 11. 2023 a o němž bylo rozhodnuto v rámci

správního řízení sp. zn. ÚOHS-S0491/2024/VZ rozhodnutím Úřadu č. j. ÚOHS33495/2024/500 ze dne 2. 9. 2024 a obviněnému za něj byla uložena pokuta ve výši 1 000

000 Kč,

c) přestupkem, který obviněný spáchal dne 13. 6. 2023 a o němž bylo rozhodnuto v rámci

správního řízení sp. zn. ÚOHS-S0720/2024/VZ rozhodnutím Úřadu č. j. 45168/2024/500

ze dne 27. 11. 2024 a obviněnému za něj byla uložena pokuta ve výši 150 000 Kč.

221. S ohledem na výše uvedené Úřad přikročil k uplatnění institutu souhrnného trestu, a to

způsobem, který se Úřadu jeví v oblasti správního práva jako jediný možný, kdy nevzniká riziko,

že by se Úřad jako správní orgán dopustil nedodržení zásady legality zakotvené v čl. 2 odst. 2

Listiny základních práv a svobod. Pokud by měl Úřad uložit obviněnému pokutu za všechny

přestupky a nemá-li zároveň v tomto správním řízení zákonné zmocnění zrušit předcházející

„výrok o trestu“ (tj. výrok ukládající konkrétní pokutu za spáchání přestupků uvedených

v předchozím bodu odůvodnění tohoto rozhodnutí), lze absorpční zásadu ve formě uplatnění

pravidel pro ukládání souhrnného trestu aplikovat pouze tím způsobem, že Úřad v rámci

uložení sankce za projednávaný přestupek zohlední předchozí uložené pokuty, tj. pokuty

uložené rozhodnutími uvedenými v předchozím bodu odůvodnění tohoto rozhodnutí za

spáchání tam uvedených přestupků. Uvedené skutečnosti tedy Úřad zohlednil při stanovení

výše pokuty.

50

Č.j.: ÚOHS-19824/2025/500

222. Úřad při stanovení výše pokuty dále přihlédl i k ekonomické situaci obviněného.

Ze schváleného návrhu rozpočtu obviněného na rok 20252 Úřad zjistil, že obviněný má v roce

2025 hospodařit s plánovanými rozpočtovými příjmy ve výši 7 436 444 942 Kč. Úřad konstatuje,

že stanovenou výši pokuty nelze vzhledem k finančním prostředkům, kterými obviněný

disponuje, považovat za nepřiměřeně zasahující (a v tomto smyslu nespravedlivou)

ekonomickou situaci obviněného.

223. V této souvislosti Úřad poznamenává, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu

stanoveného zákonem má mj. splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci

represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která

směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu.

Ve vztahu k preventivní funkci ukládané pokuty Úřad poznamenává, že v daném případě

shledal jako nemístné uložení pokuty v jakkoli bagatelní (či obdobné) výši v situaci, kdy

obviněný nezákonným postupem (tj. použitím JŘBU, pro něž nebyly splněny zákonné

podmínky) zcela rezignoval na podrobení předmětu veřejné zakázky soutěži o tuto veřejnou

zakázku a naprosto tak popřel základní cíl zákona – tj. zajištění soutěžního prostředí za účelem

výběru co nejvhodnější nabídky. Úřad má za to, že stanovená výše pokuty dostatečně naplňuje

obě funkce právní odpovědnosti.

224. Dále Úřad v souladu s § 37 písm. g) přestupkového zákona při určení druhu správního trestu a

jeho výměry přihlédl k povaze činnosti obviněného.

225. K tvrzení obviněného, že přestože jsou okolnosti nyní šetřeného případu a případu, kterým se

Úřad zabýval v rozhodnutí č. j. ÚOHS-33495/2024/500 ze dne 2. 9. 2024, odlišné, Úřad v obou

případech ukládá stejnou sankci, tj. uložení peněžité pokuty, Úřad uvádí, že v obou případech

uložil obviněnému takový trest, k jehož uložení je dle zákona oprávněn. Ustanovení § 268 odst.

2 písm. a) zákona totiž stanovuje, že za přestupek dle § 268 odst. 1 písm. a) zákona se uloží

pokuta do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné

zakázky zjistit. Zákon tedy Úřadu nedovoluje uložit obviněnému za přestupek dle § 268 odst. 1

písm. a) zákona žádný jiný trest než pokutu. Úřad navíc nesouhlasí s tím, že by v obou

případech ukládal zcela shodnou sankci. V rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-33495/2024/500 ze

dne 2. 9. 2024 totiž obviněnému uložil pokutu ve výši 1 000 000 Kč, kdežto v nyní šetřené věci

Úřad obviněnému ukládá pokutu ve výši 200 000 Kč, tj. podstatně méně než v případě VZ DSŘ,

když v šetřené věci právě zohlednil výše uvedené polehčující okolnosti. V obou případech se

Úřad pečlivě zabýval povahou a závažností daného přestupku, přihlédl

k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem, a na základě toho zvolil odpovídající výši pokuty.

226. Úřad posoudil postup obviněného ze všech hledisek a s ohledem na výše uvedené rozhodl tak,

jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

227. Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního

úřadu pro Jihomoravský kraj zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 375417721621/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.

2

Dostupné z: https://mmr.gov.cz/cs/ministerstvo/urad/rozpocet/schvaleny-rozpocet-navrhy-rozpoctu-sdv

51

Č.j.: ÚOHS-19824/2025/500

K výroku III. rozhodnutí – uložení úhrady nákladů řízení

228. Podle ustanovení § 93 odst. 1 písm. i) přestupkového zákona se ve výrokové části rozhodnutí

o přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, kromě náležitostí podle správního řádu uvede

výrok o náhradě nákladů řízení.

229. Správní orgán podle § 95 odst. 1 přestupkového zákona uloží obviněnému, který byl uznán

vinným, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Pokud bylo rozhodnutí

o přestupku zrušeno jiným orgánem veřejné moci a tato skutečnost má za následek nesplnění

podmínek pro uložení náhrady nákladů řízení, správní orgán nahrazené náklady vrátí.

230. Vzhledem k tomu, že přestupkový zákon v současné době náklady řízení blíže neupravuje,

musel správní orgán vycházet z obecného právního předpisu, kterým je správní řád.

231. Podle § 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán povinnost nahradit náklady řízení

paušální částkou účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Podle

citovaného ustanovení správního řádu výši paušální částky nákladů řízení stanoví prováděcí

právní předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů

a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů

řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), která v § 6 odst. 1 stanoví, že paušální

částka nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušením své právní povinnosti, činí

2 500 Kč.

232. Jelikož v daném případě Úřad zahájil správní řízení z moci úřední, neboť dospěl k závěru, že se

obviněný dopustil přestupku, je zřejmé, že řízení bylo vyvoláno porušením právní povinnosti

obviněného, a Úřad je tedy povinen obviněnému uložit náhradu nákladů řízení ve výši

stanovené vyhláškou. Z tohoto důvodu Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto

rozhodnutí.

233. Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo

19-24825621/0710, variabilní symbol 2025000255.

52

Č.j.: ÚOHS-19824/2025/500

POUČENÍ

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro

ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže –

Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 602 00 Brno. Včas podaný rozklad má

odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1

písm. b) zákona činí výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná

uznávaným elektronickým podpisem.

otisk úředního razítka

Mgr. Markéta Dlouhá

místopředsedkyně

Obdrží

Weinhold Legal, s.r.o. advokátní kancelář, Na Florenci 2116/15, Nové Město, 110 00 Praha 1

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

53

", "next": 0}