Dále dle Úřadu lze souhlasit s navrhovatelem, že technický vzduch je také plyn, který bude
zadavatel muset nakupovat a skladovat, nicméně dle Úřadu lze považovat za relevantní tvrzení
zadavatele, že používání izolačního média (výroba, skladování, manipulace, doplňování apod.)
plnící GWP menší než 1, jehož používání bude na úrovni EU podporováno, bude snazší než
izolačního média SF6 a jiných fluorovaných plynů, u kterých je snaha s ohledem na jejich
negativní vliv na životní prostředí o jejich výrazné omezení.
150.
Dle Úřadu tedy lze považovat postup zadavatele, kdy zvolil řešení pro futuro za legitimní. Úřad
dodává, že nový požadavek, resp. zákaz, který je zakotven v čl. 13 odst. 9 nařízení, v sobě nese
jistá omezení a povinnosti, tedy taková, která v současné době mohou omezit výrobce na trhu,
nicméně i přesto bude trh muset na nové legislativní požadavky reagovat a přizpůsobit se jim.
K tvrzení navrhovatele, že zadavatelem zvolená technologie je dražší, resp. že navrhovatel
nabízí ekologičtější a s ohledem na použitou technologii i levnější řešení, Úřad uvádí, že nelze
vyloučit, že řešení na bázi technického vzduchu, resp. na bázi plynu splňující požadavek na GWP
menší než 1 bude v současné době nákladnější na pořízení, nicméně tato skutečnost dle Úřadu
může vycházet z toho, že jde o nový požadavek, kterému se bude trh teprve přizpůsobovat,
přičemž dle Úřadu tato skutečnost není důvodem, pro který by zadavatel nesměl požadovat
zařízení s plynem s GWP menším než 1, neboť dle Úřadu požadování řešení, které může být
finančně nákladnější, není v rozporu se zákonem, resp. základními zásadami dle § 6 zákona.
151.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti považuje Úřad stanovenou zadávací podmínku č. 1
z hlediska potřeb zadavatele za objektivní a logickou, a tedy důvodnou. Úřad dodává, že
důvody, pro které zadavatel požaduje zadávací podmínku č. 1 nejsou pouze obecné, jak tvrdí
navrhovatel, neboť zadavatel uvedl, že vycházel zejména z délky životnosti a délky provozování
elektrického spínacího zařízení, z úpravy nařízení zejména ze zákazu uvedeného v čl. 13 odst.
9 nařízení, tj. z nových povinností, které bude nutné dodržovat, dále ze svých zkušeností
s provozem zařízení s plynem SF6 s ohledem na současnou dostupnost plynu SF6 atd. Dle
Úřadu tedy zadavatel předložil objektivní, smysluplné a nikoliv obecné důvody, pro které
nastavil zadávací podmínku č. 1 tak, jak je vymezena v technické specifikaci. Úřad rovněž
podotýká, že zadavatel nastavuje požadavky na předmět plnění s ohledem na své potřeby,
které byly v daném případě objektivně zdůvodněny, a nikoliv tak, aby vyhověl co nejvíce
dodavatelům.
152.
K tvrzením navrhovatele uvedeným v námitkách, v návrhu a vyjádření k podkladům rozhodnutí
týkajícím se toho, že zadávací podmínka č. 1 omezuje hospodářskou soutěž, neboť vede na
výrobek/řešení jednoho výrobce, a to výrobce „Siemens“, Úřad uvádí následující. Z protokolu
o otevírání předběžných nabídek vyplývá, že zadavatel ve lhůtě pro podání předběžných
nabídek obdržel tři předběžné nabídky. Dále Úřad uvádí, že z podaných předběžných nabídek
a případně jejich objasnění (doplnění) vyplývá, že dva účastníci zadávacího řízení ve svých
předběžných nabídkách uvedli, že nabízejí rozvodnu GIS a izolační plyn od dodavatele, resp.
výrobce „Siemens“ nebo Siemens Energy (viz bod 92. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Dále
Úřad uvádí, že zadavatel ve vyjádření k usnesení ze dne 26. 4. 2024 uvedl, že obdržel tři nabídky
od tří různých účastníků zadávacího řízení, kteří v předběžných nabídkách nabídli produkty
výrobce Siemens Energy (viz bod 121. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Dle Úřadu z uvedeného
vyplývá, že když účastníci zadávacího řízení v předběžných nabídkách použili u dodavatele
35
Č.j.: ÚOHS-23491/2024/500
rozvodny GIS a izolačního plynu pouze označení „Siemens“, byl tímto označením
myšlen výrobce Siemens Energy. Z uvedeného dle Úřadu rovněž vyplývá, že dodavatelé, kteří
podali předběžnou nabídku, nabídli řešení s izolačním plynem stejného výrobce. Dle Úřadu
tedy nelze vyloučit, že skutečně v současné době dokáže splnit zadavatelem požadovanou
zadávací podmínku č. 1 pouze výrobek/řešení jednoho výrobce na trhu, jak uvádí navrhovatel.
Dle Úřadu však nelze pominout skutečnost, že dané řešení (výrobek) bylo v předmětném
zadávacím řízení nabídnuto třemi dodavateli (třemi účastníky zadávacího řízení), a tedy
hospodářská soutěž nemohla být v daném případě zcela vyloučena. Úřad uvádí, že i v případě,
že dojde nastavením zadávací podmínky k omezení hospodářské soutěže, nejedná se o postup
rozporný se zákonem, pokud nastavení zadávací podmínky reflektuje oprávněný zájem
zadavatele, resp. jeho požadavek je podpořen legitimními potřebami zadavatele. Úřad rovněž
odkazuje na rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-20715/2024/161 ze dne 21. 5. 2024, dle
kterého „dva klíčové aspekty ovlivňující zákonnost postupu zadavatele, tedy omezení
hospodářské soutěže a důvodnost požadavků zadavatele, nelze posuzovat každý samostatně,
ale vždy ve vzájemné souvislosti. Protože, jak vyplývá i z výše odkazovaného rozsudku Krajského
soudu v Brně č. j. 31 Af 44/2020-88 ze dne 3. 11. 2021, i pokud by existoval byť jen 1 dodavatel
schopný požadavkům zadavatele dostát, lze i takové požadavky označit za zákonné, pokud
budou dostatečně odůvodněny. (…) Určitý stupeň omezení hospodářské soutěže tak není sám
o sobě nezákonný, nezákonným může být označen pouze tehdy, pokud zadavatel nepředloží
relevantní odůvodnění svého požadavku, kterým je hospodářská soutěž omezena.“ Dle Úřadu,
jak bylo dovozeno výše, tedy požadavek zadavatele na izolační médium s GWP menším než 1,
resp. omezení hospodářské soutěže bylo v daném případě odůvodněno zadavatelem
dostatečně na základě objektivních důvodů, navíc hospodářská soutěž nebyla omezena
zásadním způsobem, když zadavatel obdržel tři předběžné nabídky. Dle Úřadu tedy nemohla
být v šetřeném případě hospodářská soutěž omezena v důsledku požadavku zadavatele
bezdůvodně, a tedy se nejedná o porušení zákazu diskriminace a § 36 odst. 1 zákona.
153.
K čl. 13 odst. 11 písm. b) nařízení, na který navrhovatel odkázal v námitkách10, Úřad uvádí, že
dle daného ustanovení je odchylně od odstavce 9 povoleno uvádět do provozu elektrická
spínací zařízení, která používají izolační nebo zhášecí médium s potenciálem globálního
oteplování nižším než 1 000 nebo jejichž fungování závisí na tomto médiu, pokud na základě
zadávacího řízení, které zohledňuje technické zvláštnosti zařízení požadovaného pro dané
použití, nastane situace, že během prvních dvou let od data uvedeného v odst. 9 písm. c) nebyly
obdrženy žádné nabídky nebo pouze nabídky nabízející zařízení od jednoho výrobce
elektrických spínacích zařízení s izolačním nebo zhášecím médiem s potenciálem globálního
oteplování nižším než jedna. Dle Úřadu z uvedeného ustanovení nařízení vyplývá snaha
o podporu hospodářské soutěže, nicméně již z prostého jazykového výkladu tohoto ustanovení
lze dovodit, že toto ustanovení dopadá na situace, které mohou nastat během prvních dvou let
od data uvedeného v čl. 13 odst. 9 písm. c) nařízení, tj. v prvních dvou letech od 1. 1. 2028,
tedy nikoli na současné zadávací řízení, kdy je stanoven termín pro dokončení veřejné zakázky
na 4. 5. 2026. Úřad dále uvádí, že toto ustanovení hovoří o možnosti přijmout i zařízení s GWP
menším než 1000, nehovoří však o povinnosti. Úřad rovněž podotýká, že navrhovatel se
v návrhu již uplatnění tohoto ustanovení nařízení nedomáhal, neboť v návrhu uvedl, že se
10
Pozn. Úřadu: Úřad uvádí, že navrhovatel v námitkách citoval čl. 13 odst. 11 písm. a) nařízení, nicméně z kontextu
námitek dle Úřadu vyplývá, že navrhovatel měl na mysli čl. 13 odst. 11 písm. b) nařízení.
36
Č.j.: ÚOHS-23491/2024/500
„nedomáhá výjimky pro dvouleté přechodné období, ale poukazuje na LCA, které nemá žádné
časové omezení“ (viz bod 7. odůvodnění tohoto rozhodnutí).
154.
Úřad k tvrzení navrhovatele uvedeném v námitkách, že stanovení zadávací podmínky č. 1 pouze
s ohledem na potenciál globálního oteplování není v souladu se zásadou environmentálně
odpovědného chování a že je nutné vzít v potaz celkovou uhlíkovou stopu, která vychází dle
LCA u řešení na bázi C4-FN nižší než u řešení na bázi vzduchu (a tedy, že řešení na bázi plynu
s GWP menším než 1 není nejekologičtější), uvádí, že § 6 odst. 4 zákona zakotvuje povinnost
zadavatele zohlednit při vytváření zadávacích podmínek, hodnocení nabídek a výběru
dodavatele zásady sociálně a environmentálně odpovědného zadávání a inovací za
předpokladu, že je to vzhledem k povaze a smyslu veřejné zakázky vhodné. Dle Úřadu ze
samotných zásad odpovědného zadávání pro zadavatele nevyplývají samy o sobě žádné
konkrétní povinnosti, neboť neurčují, jaká konkrétní opatření má zadavatel ve vztahu
k odpovědnému zadávání přijmout. Pojem environmentálně odpovědné zadávání je definován
v § 28 odst. 1 písm. q) zákona, dle kterého se jedná o postup, při kterém má zadavatel
povinnost zohlednit například dopad na životní prostředí, trvale udržitelný rozvoj, životní cyklus
dodávky, služby nebo stavební práce a další environmentálně relevantní hlediska spojená
s veřejnou zakázkou. Jak vyplývá z právě uvedeného, zákonná definice environmentálně
odpovědného zadávání vychází z demonstrativního výčtu oblastí, v nichž se předmětné
postupy zadavatele mohou uplatnit, pročež představují určité interpretační vodítko z hlediska
vhodného výkladu zásady environmentálně odpovědného zadávání veřejných zakázek. Jelikož
daný výčet oblastí není uzavřený, je tak ponecháno na zadavateli, aby s ohledem na povahu
a smysl zakázky a taktéž její předmět rozhodl nejen, zda je aplikace dodržování těchto zásad
pro účely konkrétního zadávacího řízení vhodná, ale rovněž v případě, že dojde k závěru, že
tomu tak skutečně je, je mu ponechána i určitá volnost pro volbu konkrétního způsobu jejich
naplnění. Úřad uvádí, že dle navrhovatele měl zadavatel nastavit zadávací podmínku tak, aby
byl připuštěn izolační plyn s GWP menším než 1000, neboť požadavek na GWP menší než 1
není ekologičtějším řešením s ohledem na uhlíkovou stopu řešení na bázi vzduchu. Dle Úřadu
lze uvedený požadavek považovat za přístup, jímž se lze bezpochyby inspirovat, avšak není ve
vztahu k § 6 odst. 4 zákona vymahatelný jakožto povinnost zadavatele. Úřad opakovaně uvádí,
že i ze samotného § 28 odst. 1 písm. q) zákona vyplývá rozmanitost možných přístupů ve vztahu
k dodržení zásady environmentálně odpovědného chování. Úřad dodává, že není oprávněn
autoritativně určovat, která vhodnější opatření měl zadavatel přijmout, resp. jak měl zadávací
podmínku stanovit, aby co nejvíce naplňovala zásadu dle § 6 odst. 4 zákona. Úřad tedy není
v pozici, kdy by mohl určovat zadavateli, které řešení by bylo vhodnější zvolit, tak aby bylo co
nejvíce ekologické, a tedy nemůže stanovit, že měl zadavatel např. zvolit jinou požadovanou
hodnotu GWP z důvodu, že je ekologičtější, požadovat zařízení s posouzením životního cyklu
zařízení, zohlednit celý životní cyklus zařízení nikoliv jeho část apod., jak naznačuje navrhovatel.
Úřad dodává, že z § 6 odst. 4 zákona neplyne povinnost zadavatele přijmout opatření, které je
nejvhodnější, ale má povinnost zásadu environmentálně odpovědného zadávání toliko
zohlednit. Dle Úřadu tedy postup zadavatele, kdy nastavil zadávací podmínku č. 1 v návaznosti
na hodnotu GWP izolačního média (konkrétně izolační médium s GWP menším než 1), nelze
považovat za rozporný se zásadou uvedenou v § 6 odst. 4 zákona, i přesto, že může být dle
navrhovatele méně ekologické, neboť, jak již bylo uvedeno výše, ze zákona, resp. § 6 odst. 4
zákona nevyplývá zadavateli povinnost volit pouze nejekologičtější možné řešení. Úřad dodává,
že zadavatel má povinnost zásadu environmentálně odpovědného zadávání zohlednit, přičemž
37
Č.j.: ÚOHS-23491/2024/500
dle názoru Úřadu tak zadavatel učinil, když hodnotu GWP izolačního média stanovil s ohledem
na pravidlo stanovené v nařízení, jehož účelem je mj. omezování uvádění do provozu
elektrických spínacích zařízeních, která používají fluorované skleníkové plyny jako izolační nebo
zhášecí médium nebo jejichž fungování je na nich závislé. S ohledem na uvedené tedy dle Úřadu
postup zadavatele neodporuje § 6 odst. 4 zákona.
155.
Úřad dále uvádí, že dle navrhovatele měl zadavatel při stanovení zadávací podmínky č. 1
zohlednit čl. 13 odst. 13 nařízení. Úřad uvádí, že dle čl. 13 odst. 13 nařízení se odstavec 9
nevztahuje na elektrické spínací zařízení, u nějž bylo podle požadavků na ekodesign přijatých
podle směrnice 2009/125/ES stanoveno, že by jeho emise vyjádřené ekvivalentem CO 2
vznikající během životního cyklu byly nižší než emise rovnocenného zařízení, které splňuje
příslušné požadavky na ekodesign, a že by jeho limit pro GWP podle odstavce 9 měl být splněn.
Dle Úřadu by se v daném případě jednalo o výjimku z čl. 13 odst. 9 písm. c) nařízení, tedy jde
o výjimku ze zákazu platného až od 1. 1. 2028. Z daného lze usuzovat, že po roce 2028 bude
zadavatel za splnění podmínek uvedených v čl. 13 odst. 13 nařízení moci uvést do provozu
i elektrické spínací zařízení s izolačním médiem s GWP menším než 1000. Úřad doplňuje, že do
roku 2028, jak již bylo uvedeno výše, je možné uvést do provozu i elektrické spínací zařízení
s GWP menším než 1000, nicméně zadavatel požadoval elektrické spínací zařízení s izolačním
médiem s GWP menším než 1, a v rozhodnutí o námitkách k tomuto uvedl, že si je vědom
úpravy v čl. 13 odst. 13 nařízení, avšak zadávací podmínku č. 1 nastavil zejména s ohledem na
zkušenosti s provozováním F plynů v obdobných zařízeních, s ohledem na snížení provozních
nákladů na skladování plynu a s důrazem na co nejekologičtější řešení z hlediska provozní části
životního cyklu zařízení. Tvrzení zadavatele dle Úřadu odpovídá skutečnost, že zadavatel
v zadávací podmínce na čl. 13 odst. 13 nařízení nijak neodkazoval. K tvrzení zadavatele
uvedenému ve vyjádření k návrhu, že pokud by navrhovatel doložil, že jím nabízené zařízení
splňuje požadavky uvedené v čl. 13 odst. 13 nařízení, tak by takové zařízení akceptoval, Úřad
uvádí, že zadávací podmínka tomuto neodpovídá, a rovněž zadavatel v rozhodnutí o námitkách
nic takového netvrdil, pročež Úřad považuje toto tvrzení přinejmenším za zavádějící. Úřad
nicméně uvádí, že v šetřeném případě je podstatná ta skutečnost, že si zadavatel, jak bylo
dovozeno výše, řádně zdůvodnil nastavení požadavku na izolační médium GIS jiné než SF6 a
splňující GWP menší než 1, tedy objektivně odůvodnil, proč nepožadoval řešení přímo na bázi
plynu SF6 nebo na bázi plynu s GWP větším nebo rovno 1 (případně menší než 1000), jež by
mohl u rozvaděče GIS s ohledem na platnost zákazu až od 1. 1. 2028, příp. znění čl. 13 odst. 13
nařízení také požadovat, resp. připustit. Úřad znovu podotýká, že zadavatel stanovuje zadávací
podmínky na základě svých potřeb, tedy nikoliv tak, aby podmínky vyhovovali všem
dodavatelům, tedy i dodavatelům, kteří by naplnili požadavek na GWP menší než 1000 nebo
s plynem SF6. Dále je dle Úřadu nutné zohlednit tvrzení zadavatele, že čl. 13 odst. 13 nařízení
neodkazuje na žádnou relevantní metodiku, jak LCA rozvaděčů měřit, a že nemá relevantní
nástroj, jak splnění tohoto parametru v zadávacích podmínkách definovat, posoudit a
hodnotit. Úřad uvádí, že v čl. 13 odst. 13 nařízení skutečně není uveden postup, jak naplnění
této výjimky posuzovat a hodnotit a v tomto ohledu by dle Úřadu bylo možné chápat
požadavek na to, aby předmětný čl. 13 odst. 13 nařízení zadavatel promítl přímo do zadávacích
podmínek, za nepřiměřeně zatěžující. Úřad nad rámec uvedeného podotýká, že navrhovatel
pouze tvrdí, že řešení na bázi C4-FN má nižší uhlíkovou stopu než řešení na bázi vzduchu
(a tedy, že je ekologičtější), z tvrzení navrhovatele však nijak nevyplývá, že by disponoval,
resp. že existuje pro danou veřejnou zakázku vhodný rozvaděč GIS fungující na bázi C4-FN
38
Č.j.: ÚOHS-23491/2024/500
(který má dle navrhovatele GWP menší než 1000), který by splňoval podmínky uvedené v čl. 13
odst. 13 nařízení, tedy že se jedná o elektrické spínací zařízení, u nějž bylo podle požadavků na
ekodesign přijatých podle směrnice 2009/125/ES stanoveno, že by jeho emise vyjádřené
ekvivalentem CO2 vznikající během životního cyklu byly nižší než emise rovnocenného zařízení,
které splňuje příslušné požadavky na ekodesign, a že by jeho limit pro GWP podle odstavce 9
měl být splněn. Úřad dodává, že uvedené nevyplývá ani ze „studie Cigre“, kterou navrhovatel
předložil pro podporu svého tvrzení, neboť ta pouze na základě zjednodušeného modelu
posouzení životního cyklu dospěla k závěru, že řešení na bázi C4-FN má nižší uhlíkovou stopu
než řešení na bázi vzduchu (viz bod 96. odůvodnění tohoto rozhodnutí), „studie Cigre“ tedy
nehovoří o tom, že by zařízení s izolačním médiem na bázi C4-FN splnilo podmínky v čl. 13
odst. 13 nařízení.
156.
K tvrzení navrhovatele uvedenému v námitkách, že stanovení zadávací podmínky č. 1 pouze
s ohledem na parametr GWP není v souladu s normou ČSN EN ISO 14001, Úřad uvádí, že je
příslušný k posouzení souladu zadávacích podmínek se zákonem nikoliv s normami ČSN, tudíž
se tímto tvrzením nemůže zabývat.
157.
K dokumentům s názvem „stanovisko_Entsoe“ a „stanovisko_Entsoe_2“, které navrhovatel
přiložil k návrhu ve vztahu k požadavku na nastavení hodnoty GWP izolačního média GIS a které
dle zadavatele nebyly součástí námitek, a tedy k nim dle názoru zadavatele nemůže být
přihlédnuto, Úřad uvádí, že jejich obsahem je postoj organizace ENTSOE k návrhu Evropské
komise ze dne 5. 4. 2022 na revizi regulace o fluorovaných skleníkových plynech a dále reakce
organizace ENTSOE na navrhované znění nařízení, která obsahuje témata (návrhy), o nichž by
bylo dle organizace ENTSOE vhodné v rámci legislativního procesu jednat (viz bod
97. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Nicméně tyto dokumenty nejsou dle Úřadu pro posouzení
dané věci relevantní, neboť jde pouze o témata (návrhy) k legislativní diskuzi vztahující se
k návrhu nařízení, přičemž sám navrhovatel v návrhu uvedl, že návrhy ENTSOE nebyly nakonec
použity a Evropská komise se s připomínkami vypořádala jiným způsobem.
158.
S ohledem na uvedené skutečnosti Úřad neshledal ve stanovení zadávací podmínky č. 1
porušení zákona, dle Úřadu tedy požadavek zadavatele na splnění zadávací podmínky č. 1 není
v rozporu se zásadou zákazu diskriminace dle 6 odst. 2 zákona a ani nevytváří bezdůvodné
překážky hospodářské soutěže, resp. nezaručuje konkurenční výhodu určitým dodavatelům dle
§ 36 odst. 1 zákona.
159.
Další zadávací podmínkou, kterou navrhovatel rozporuje, je parametr maximálně přípustného
úniku plynu. Úřad uvádí, že zadavatel stanovil v technické specifikaci, že požaduje „použití
bezešvých kovových krytů/pouzder, použitý těsnící systém omezí únik plynu na méně než 0,1
procenta za rok.“ Navrhovatel v námitkách uvedl, že zadavatel požaduje přísnější parametry
GIS oproti čl. 4 nařízení č. 517/2014, tak i oproti čl. 5 nařízení, neboť v obou je dle navrhovatele
shodně uvedeno, že stačí, aby byla splněna jedna ze tří podmínek proto, aby nebylo kontroly
těsnosti nutné provádět, nicméně dle navrhovatele zadavatel kromě podmínky na únik plynu
menší než 0,1 % za rok požaduje také osazení GIS denzostaty pro kontrolu těsnosti, resp. úniku
plynu. Dle navrhovatele vede požadavek zadavatele na únik plynu na méně než 0,1 % za rok na
zařízení jednoho výrobce, a to i tehdy, pokud se by se zadavatel rozhodl připustit řešení
izolačním médiem GIS jiným než SF6, avšak s GWP vyšším než 1, resp. GWP menším než 1000.
Navrhovatel rovněž uvedl, že technologie obsahující směs plynu C4-FN neumožňuje provedení
s garantovaným únikem menší než 0,1 %, ale počítá s únikem 0,5 % za rok, přičemž řešení
39
Č.j.: ÚOHS-23491/2024/500
s plynem C4-FN má dle studie prokazující uhlíkovou stopu po celou dobu života uhlíkovou
stopu nižší, než řešení používající vakuum a technický vzduch.
160.
Úřad uvádí, že zadavatel v rozhodnutí o námitkách uvedl, že požadavek na únik plynu na méně
než 0,1 % za rok nesouvisí s čl. 4 nařízení č. 517/2014 ani s čl. 5 nařízení. Zadavatel v rozhodnutí
o námitkách uvedl, že tento požadavek nastavil na základě zkušeností s provozováním
technologie GIS v rámci skupiny ČEZ, resp. s ohledem na negativní zkušenosti s většími úniky
plynu. Dle zadavatele se rovněž jedná o běžnou limitní hodnotu. Dále zadavatel uvedl, že
požadavek nastavil i s ohledem na bezpečný a spolehlivý provoz zařízení bez nutnosti častého
doplňování izolačního plynu a s ohledem na snížení provozních nákladů. Zadavatel rovněž
uvedl, že dodávku a montáž přístroje pro měření tlaku a signalizace do řídícího systému stanovil
z důvodu potřeby mít okamžitou kontrolu nad případnými poruchami GIS.
161.
Úřad k nastavení předmětné zadávací podmínky uvádí, že lze zcela jistě souhlasit s tvrzením
navrhovatele uvedeným v návrhu, že větší únik plynu sám o sobě neznamená, že zařízení,
resp. jeho provoz je méně spolehlivý či méně bezpečný. Nicméně dle Úřadu nelze popřít, že
menší únik plynu bude logicky znamenat i menší potřebný objem pro jeho doplnění, s čímž se
pojí i nižší vynaložené finanční prostředky na jeho pořízení. Dle Úřadu nelze zadavateli vyčítat
snahu o co největší snížení nákladů na provoz a údržbu zařízení, zejména v případě, že bude
takové zařízení provozovat 50 let. Dle Úřadu tedy lze považovat požadavek na co nejnižší únik
plynu za logický, resp. odůvodněný, neboť je dle Úřadu zcela běžné, že společnosti se snaží
v rámci svého hospodaření vynakládat finanční prostředky co nejvíce efektivně, případně volí
taková řešení, které odpovídají jejich finančním možnostem.
162.
Dle Úřadu tedy zadávací podmínka č. 2 reflektuje potřeby zadavatele, resp. zadavatel
odůvodnil na základě objektivních důvodů nastavení zadávací podmínky č. 2.
163.
Úřad dále k tvrzení navrhovatele, že řešení s plynem C4-FN je ekologičtější, neboť má nižší
uhlíkovou stopu, ale jeho únik by činil 0,5 % za rok, resp. k požadavku navrhovatele, aby
zadavatel nastavil požadavek na roční únik plynu na méně než 0,5 % za rok, uvádí, že zadavatel
stanovuje zadávací podmínky, resp. požadavky na předmět plnění s ohledem na své potřeby,
nikoliv tak, aby se přizpůsobil konkrétnímu výrobci nabízejícímu určité zřízení, zadavatel tedy
nemá povinnost nastavovat zadávací podmínku tak, aby vyhověl navrhovateli a potažmo všem
dodavatelům, ale tak aby dosáhl naplnění potřeb, které sleduje zadáním veřejné zakázky.
164.
Dále navrhovatel v návrhu uvedl, že je pravda, že „výrobci takovýchto zařízení jsou schopni
potvrdit takto nízký únik“ u řešení s plynem SF6, což dle Úřadu koresponduje s tvrzením
zadavatele, že jde o běžnou limitní hodnotu, resp. o standart u zařízení s plynem SF6. Zadavatel
rovněž v reakci na usnesení Úřadu ze dne 26. 4. 2024 uvedl, že jde o hodnotu, která je na trhu
běžně dostupná pro obdobné technologie s plynem izolovaných rozvaděčů GIS např. výrobce
„Hitachi Energy“ nebo Siemens Energy (viz bod 117. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Dle Úřadu
je tedy pochopitelné, že zadavatel požadoval hodnotu úniku plynu, se kterou má dle svého
vyjádření zkušenosti a o které věděl, že je v současné době (byť u zařízení s SF6) běžná, a kterou
je schopen splnit více než jeden dodavatel. Dle Úřadu zadavatel podmínku na únik plynu
nevázal na druh izolačního média, ale nastavil ji s ohledem na údržbu zařízení. Úřad uvádí, že
únik plynu může být ovlivněn druhem použitého plynu jako izolačního média, nicméně
předmětná zadávací podmínka č. 2 hovoří pouze o hodnotě úniku plynu, není tedy výslovně
navázána na použitý druh plynu, případně jeho GWP. Úřad dále uvádí, že i za předpokladu, že
40
Č.j.: ÚOHS-23491/2024/500
v důsledku nastavení zadávací podmínky č. 1, tj. požadavku na izolační plyn s GWP menším než
1 bude moci požadovanou hodnotu úniku plynu méně než 0,1 % za rok splnit pouze jeden
výrobce, tak v daném případě, jak již bylo uvedeno výše, obdržel zadavatel tři předběžné
nabídky, a tedy hospodářská soutěž nemohla být v daném případě zcela vyloučena. Úřad
dodává, že stěžejní v daném případě je však skutečnost, že Úřad požadavek na únik plynu tak,
jak je vymezen v zadávací podmínce č. 2, považuje z hlediska potřeb zadavatele za odůvodněný.
Úřad nad rámec uvedeného dodává, že technická specifikace obsahuje velké množství
požadavků, které zadavatel u předmětu plnění požaduje splnit, přičemž zadávací podmínka č. 1
a č. 2 představují pouze dva z nich, a tedy jejich požadování dle Úřadu nezpůsobuje významné
omezení hospodářské soutěže.
165.
K čl. 5 odst. 1 nařízení, na které odkazuje navrhovatel, Úřad uvádí, že tento upravuje
mj. povinnost kontrol těsnosti u zařízení, která obsahují nejméně 5 tun ekvivalentu CO 2
fluorovaných skleníkových plynů uvedených v příloze I nebo nejméně 1 kilogram fluorovaných
skleníkových plynů uvedených v oddíle II, které nejsou obsaženy v pěnách. Dle čl. 5 odst. 1
nařízení není kontrola těsnosti nutná, pokud elektrické spínací zařízení splňuje jednu
z uvedených podmínek, a to (i) elektrické spínací zařízení má podle technické specifikace
prověřenou míru úniku nižší než 0,1 % za rok a je příslušným způsobem označeno; (ii) je
vybaveno přístrojem pro sledování tlaku či hustoty s automatickým systémem varování během
provozu; nebo (iii) obsahuje méně než 6 kilogramů fluorovaných skleníkových plynů uvedených
v příloze I. Dále Úřad uvádí, že nařízení č. 517/2014, které bylo zrušeno nařízením, upravovalo
podmínky pro kontroly těsnosti v čl. 4 obdobně (viz bod 77. odůvodnění tohoto rozhodnutí).
Dle Úřadu tedy z čl. 5 odst. 1 nařízení vyplývá, že nutnost provádění kontrol těsnosti se uplatní
pouze v případě, že zařízení obsahuje některý nařízením předpokládaný objem a druh
fluorovaných skleníkových plynů, a tedy dle Úřadu potřeba kontroly těsnosti u zařízení
požadovaného v daném zadávacím řízení bude záviset na druhu plynu, který bude v zařízení
použit. Dle Úřadu je otázka, zda by se v případě, že zadavatel požaduje izolační médium s GWP
menším než 1 za účelem omezení použití F plynů, vůbec kontroly těsnosti musely provádět,
tedy zda by se v případě zařízení s izolačním médiem s GWP menším než 1, jednalo o zařízení
obsahující nejméně 5 tun ekvivalentu CO2 fluorovaných skleníkových plynů uvedených v příloze
I nebo nejméně 1 kilogram fluorovaných skleníkových plynů uvedených v oddíle II, které nejsou
obsaženy v pěnách. Úřad uvádí, že zadavatel v odpovědi na usnesení Úřadu ze dne 26. 4. 2024
uvedl, že hodnota úniku plynu menší než 0,1 % za rok představuje požadavek uvedený v čl. 5
odst. 1 nařízení, dle Úřadu je sice uvedené tvrzení pravdivé, avšak zadavatel v rozhodnutí
o námitkách uvedl, že zadávací podmínka, resp. její nastavení nesouvisí s čl. 4 nařízení
č. 517/2014 nebo čl. 5 nařízení. Dle Úřadu však i za předpokladu, že by zadavatel chtěl
dosáhnout toho, aby nemusel v případě používání zařízení obsahujícího nařízením
předpokládaný objem fluorovaných skleníkových plynů provádět kontroly těsnosti, nemá
povinnost požadovat splnění pouze jedné ze tří podmínek jen z toho důvodu, že stačí splnit jen
jedna z nich. Dle Úřadu tedy i za předpokladu, že zadavatel, jak sám uvedl v rozhodnutí
o námitkách, požaduje přístroj pro měření úniku plynu, tak to automaticky neznamená, že by
nemohl požadovat i požadavek na únik plynu. Dále Úřad podotýká, že důvodem pro
požadování nízkého úniku plynu (méně než 0,1 % za rok) byla podle zadavatele zejména snaha
o snížení provozních nákladů, nikoliv snaha se vyhnout kontrolám těsnosti.
166.
Úřad s ohledem na uvedené skutečnosti považuje stanovenou zadávací podmínku č. 2
z hlediska potřeb zadavatele za odůvodněnou, resp. zadávací podmínka č. 2 není v rozporu se
41
Č.j.: ÚOHS-23491/2024/500
zásadou zákazu diskriminace dle § 6 odst. 2 zákona ani nevytváří bezdůvodnou překážku
hospodářské soutěže, resp. bezdůvodně nezaručuje konkurenční výhodu určitým dodavatelům
dle § 36 odst. 1 zákona.
167.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Úřad uvádí, že zadavatel navrhovatelem namítané
zadávací podmínky č. 1 a č. 2 nestanovil v rozporu se zásadou zákazu diskriminace dle § 6
odst. 2 zákona, ani nevytváří bezdůvodné překážky hospodářské soutěže, resp. bezdůvodně
nezaručují konkurenční výhodu určitým dodavatelům dle § 36 odst. 1 zákona.
Závěr
168.
Na základě výše uvedených skutečností Úřad uvádí, že v postupu zadavatele v intencích návrhu
namítaných skutečností neshledal porušení zákona, a proto rozhodl o zamítnutí návrhu
navrhovatele dle § 265 písm. a) zákona tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
POUČENÍ
Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro
ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské
soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 602 00 Brno. Včas podaný
rozklad má odkladný účinek. Podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona se rozklad a další podání účastníků
učiněná v řízení o rozkladu zasílají Úřadu výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako
datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.
otisk úředního razítka
Mgr. Markéta Dlouhá
místopředsedkyně
Obdrží
1. ČEZ, a.s., Duhová 2/1444, 140 53 Praha 4
2. ASE, s.r.o., Sadová 95, 250 65 Líbeznice – Bořanovice
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
42