{"html": "<div class=\"doc\"><p>115. Zadavatel v čl. V odst. 4 přílohy č. 3 zadávací dokumentace původní veřejné zakázky – tj.</p><p>v návrhu smlouvy – stanovil, že nesplnění povinností dodavatele spočívajících v zajištění toho,</p><p>aby „trolejbus k datu předání a převzetí splňoval veškeré podmínky pro provoz na pozemních</p><p>komunikacích a v městské hromadné dopravě osob, stanovené obecně závaznými právními</p><p>předpisy platnými na území České republiky a současně musí být bez jakýchkoli technických či</p><p>jiných úprav způsobilý k provozu v MHD provozované kupujícím (…)“ a ve zřízení servisního</p><p>místa bude mít za následek právo zadavatele odstoupit od smlouvy pro nemožnost plnění.</p><p>116. Úřad k této námitce primárně uvádí, že smluvní podmínky představují specifickou část</p><p>zadávací dokumentace. Zákon nestanoví, jaké smluvní podmínky mají být obsahem smlouvy</p><p>uzavřené na realizaci předmětu plnění veřejné zakázky. Vymezení smluvních podmínek tak</p><p>zákon ponechává na uvážení smluvních stran, kdy je zřejmé, že se zde primárně promítnou</p><p>potřeby a požadavky zadavatele, neboť právě ten nejlépe ví, co potřebuje a za jakých</p><p>podmínek. Záleží proto na úvaze zadavatele, jakým způsobem si stanoví rozsah smluvních</p><p>podmínek. Je ovšem zapotřebí zdůraznit, že zadavatel nesmí k vymezení smluvních podmínek</p><p>přistupovat zcela libovolně; tedy musí při jejich vymezení brát v potaz i základní zásady</p><p>zadávacího řízení uvedené v ustanovení § 6 zákona, které mají zajistit to, aby smluvní</p><p>podmínky nebyly zadavatelem formulovány zjevně excesivně.</p><p>117. S tím také souvisí omezená přezkumná pravomoc Úřadu ve vztahu ke smluvním podmínkám,</p><p>kdy oprávnění Úřadu na poli přezkoumání úkonů zadavatele týkajících se nastavení smluvních</p><p>a obchodních podmínek stanovených v zadávací dokumentaci nejsou vyloučená, nicméně jsou</p><p>značně omezená. I podle rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) č. j. 1 Afs</p><p>2/2013-46 ze dne 24. 4. 2013[18] platí, že „je zapotřebí vyloučit možnost, aby zadavatel mohl</p><p>v rámci soukromoprávního vztahu vyloučit možnost veřejnoprávního přezkumu, čímž by byl</p><p>popřen smysl celé úpravy zákona o veřejných zakázkách […]“. Nicméně, jak vyplývá z ustálené</p><p>judikatury, např. z rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) č. j. 9 Afs 21/201339 ze dne 30. 4. 2014 (navazujícího na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 48/2011-69</p><p>ze dne 28. 2. 2013), není úkolem Úřadu „aby při přezkoumání úkonů zadavatele hodnotil</p><p>vhodnost, přiměřenost či vymahatelnost soukromoprávní podmínky stanovené zadavatelem</p><p>v zadávací dokumentaci, nejedná-li se o zjevný exces, např. požadavek zadavatele, který je</p><p>jednoznačně v rozporu s kogentním ustanovením zákona, či požadavek vyvolávající nemožnost</p><p>plnění předmětu zakázky, a nejde-li o pravidlo při posuzování kvalifikace či samotného</p><p>hodnocení nabídek.“.</p><p>36</p><p>Č.j.: ÚOHS-25247/2025/500</p><p>118. Ve vztahu k výše uvedenému Úřad dále odkazuje i na rozsudek Krajského soudu v Brně</p><p>č. j. 62 Af 76/2018-226 ze dne 3. 1. 2019, ze kterého vyplývá, že postup zadavatele při</p><p>stanovení smluvní podmínky může být Úřadem označen za rozporný se zákonem až za situace,</p><p>kdy by „takto nastavená smluvní podmínka jevila znak nepřiměřenosti (cíli) a znak excesu</p><p>z pravidel kontrahovaných v případech obdobných plnění, jež by měly dostatečnou intenzitu</p><p>působit ve vztahu k dodavatelům eliminačně, popř. fakticky znejasňovat, do jakých podmínek</p><p>(jak ze strany zadavatele po dobu trvání smluvního vztahu vykládaných a používaných)</p><p>dodavatel vlastně vstupuje. Pak by zásady podle § 6 ZZVZ porušeny být mohly; konkrétně</p><p>zásada transparentnosti při dovození nejasnosti podmínek smluvního vztahu nebo zásada</p><p>přiměřenosti či zásada zákazu diskriminace při dovození závěru, že takový postup vede</p><p>k reálnému vyloučení dodavatelů ze soutěže o získání veřejné zakázky.“.</p><p>119. Úřad rovněž upozorňuje na rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-29601/2022/161 ze dne</p><p>30. 9. 2022, který k výše citovanému rozsudku NSS shrnul, že do kompetence Úřadu spadá</p><p>posouzení toho „zda smluvní, resp. obchodní podmínky jsou skutečně přiměřené</p><p>požadovanému cíli a nepředstavují exces či neúnosné narušení některé ze základních zásad</p><p>vymezených v § 6 zákona. Jinak řečeno, jestliže konkrétní soukromoprávní podmínka vymezená</p><p>zadavatelem nepředstavuje zjevný exces, jenž by atakoval faktickou nemožnost plnění veřejné</p><p>zakázky, a současně taková podmínka ani není pravidlem pro posuzování kvalifikace či pro</p><p>hodnocení nabídek, pak Úřad není příslušný k posuzování její vhodnosti či přiměřenosti.“.</p><p>120. Ze shora citovaných rozsudků, jakož i z ustálené rozhodovací praxe Úřadu tak lze dovodit,</p><p>že jestliže konkrétní soukromoprávní podmínka vymezená zadavatelem nepředstavuje zjevný</p><p>exces, jenž by atakoval faktickou nemožnost plnění veřejné zakázky či představoval neúnosné</p><p>narušení některé ze základních zásad vymezených v § 6 zákona, a současně taková podmínka</p><p>ani není pravidlem pro posuzování kvalifikace či pro hodnocení, pak Úřad není příslušný</p><p>k posuzování její vhodnosti, resp. přiměřenosti. Úřad je tak v tomto ohledu přezkumem</p><p>limitován a nepřísluší mu hodnotit obsah smluvních ujednání stanovených zadavatelem,</p><p>nevyplývá-li z nich zjevný exces.</p><p>121. Na základě výše uvedeného a s ohledem na svou omezenou působnost na poli přezkoumání</p><p>nastavení smluvních a obchodních podmínek stanovených v zadávací dokumentaci přistoupil</p><p>Úřad k posouzení, zda se u výše uvedené smluvní podmínky, kterou navrhovatel svým</p><p>návrhem napadá, jedná o zjevný exces.</p><p>122. K namítané smluvní podmínce týkající se možnosti odstoupení od smlouvy Úřad uvádí, že tato</p><p>podmínka zjevně reflektuje potřebu zadavatele a jeho zájem na obdržení řádného plnění včas,</p><p>když umožňuje odstoupit od smlouvy v případě, že dodaný trolejbus nebude splňovat veškeré</p><p>podmínky pro provoz na pozemních komunikacích a v městské hromadné dopravě stanovené</p><p>obecně závaznými právními předpisy či nebude způsobilý k provozu v městské hromadné</p><p>dopravě, a nebo v případě, že nebude dle smluvních podmínek zřízeno servisní místo.</p><p>Ve spojení s charakterem předmětu veřejné zakázky, jímž je prostředek pro poskytování</p><p>služeb veřejné dopravy, jakožto plnění ve veřejném zájmu, u něhož lze stěží akceptovat</p><p>nemožnost poskytování takových služeb z důvodu nesplnění výše uvedených podmínek</p><p>provozování trolejbusů, lze jistě považovat za relevantní a zcela adekvátní zájem zadavatele</p><p>na řádném (i včasném) plnění. Stejně tak je zcela logické, že zadavatel přikládá zásadní význam</p><p>i zřízení servisního místa, aby bylo možno řešit jakékoli závady bránící řádnému provozu</p><p>trolejbusů.</p><p>37</p><p>Č.j.: ÚOHS-25247/2025/500</p><p>123. Nadto Úřad konstatuje, že nelze spatřovat rozpor mezi právy vybraného dodavatele</p><p>a zadavatele za situace, kdy uvedená smluvní podmínka žádným způsobem na právech</p><p>neomezuje žádnou ze smluvních stran v případě, že bude plněno řádně a včas tak, jak smlouva</p><p>předpokládá. Jedná se tak pouze o (sankční) smluvní nástroj, který zadavatel zakotvil</p><p>do smlouvy z důvodu zvýšené ochrany před nikoli řádným plněním, které by mohlo zásadně</p><p>ohrozit naplnění účelu veřejné zakázky. Nejedná se tak o smluvní ujednání, které by vybraného</p><p>dodavatele stavělo do znevýhodněné pozice oproti druhé smluvní straně, když v případě,</p><p>že bude řádně plněno dle smlouvy, nebude vybraný dodavatel jakkoliv omezen na svých</p><p>právech. Taktéž Úřad doplňuje, že daná smluvní podmínka nemůže mít potenciál</p><p>znemožňovat plnění, když se jedná toliko o sankční instrument pro případ nikoli řádného</p><p>plnění veřejné zakázky.</p><p>124. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti Úřad uvádí, že předmětnou smluvní</p><p>podmínku vztahující se k možnosti odstoupení od smlouvy nelze považovat za excesivní v tom</p><p>smyslu, že by dodavatelům bránila v účasti v zadávacím řízení či atakovala faktickou</p><p>nemožnost plnění, tedy ani za diskriminující či nepřiměřenou, tudíž nezákonnou.</p><p>125. Konečně k námitce navrhovatele, že napadená stanovená kritéria hodnocení představují</p><p>ve skutečnosti skryté hodnocení nabídek prostřednictvím skutečností, jež svou povahou</p><p>odpovídají kritériím technické kvalifikace, uvádí Úřad následující.</p><p>126. Navrhovatel v návrhu nespecifikoval, která z jím napadených kritérií hodnocení nabídky</p><p>představují skryté hodnocení a současně tak nevyplývá ani z námitek, kde uvedená</p><p>argumentace nebyla přednesena vůbec. Úřad se proto zaměřil z uvedeného pohledu</p><p>na všechna namítaná kritéria hodnocení.</p><p>127. K argumentu navrhovatele, že se jedná o skryté hodnocení technické kvalifikace, Úřad uvádí,</p><p>že stanovením kritérií hodnocení nabídek je vytvořen prostor pro uvážení zadavatele při</p><p>hodnocení nabídek za účelem získání jím preferovaného řešení (na základě oprávněných</p><p>potřeb). Naopak při stanovení kritérií technické kvalifikace zadavatel přímo vyloučí</p><p>konkrétního dodavatele, pokud předmětná kritéria technické kvalifikace nenaplní</p><p>a neprokáže. Nejedná se v takovém případě o pouhou preferenci zadavatele, nýbrž o nutné</p><p>omezení soutěže za účelem získání plnění, které bude odpovídat předmětu veřejné zakázky.</p><p>Zadavatel v šetřeném případě prostřednictvím kritérií hodnocení však pouze stanovil, jaké</p><p>řešení ve vztahu k předmětu veřejné zakázky preferuje, nevylučuje tak ale i jiná řešení, která</p><p>dodavatelé mohou nabídnout. Úřad k tomu rovněž konstatuje, že účelem technické kvalifikace</p><p>je prokázání a ověření daného dodavatele, zda disponuje potřebnými zkušenostmi, odbornými</p><p>schopnostmi či technickými a lidskými zdroji pro plnění veřejné zakázky, tudíž jde atributy</p><p>týkající se osoby dodavatele. V šetřeném případě však zadavatel hodnotí délku dodací lhůty</p><p>trolejbusů, jež mu mají být na základě veřejné zakázky dodány a určitým způsobem bonifikuje,</p><p>pokud vozidla, jež mají být předmětem plnění veřejné zakázky byla již schválena k provozu,</p><p>pokud mají antikorozní úpravu podvozku a pokud jsou baterie umístěny v zadavatelem</p><p>preferované výšce. Zadavatel tedy hodnotí pouze okolnosti související s předmětem plnění</p><p>veřejné zakázky, a tedy nikoli osoby dodavatele. Hodnocená kritéria tak neodpovídají kritériím</p><p>technické kvalifikace ve smyslu § 79 a násl. zákona.</p><p>128. Úřad dále podotýká, že namítaná kritéria hodnocení a jejich podíly vah jsou následující:</p><p>kritérium „Délka dodací lhůty“ s podílem 5 %, kritérium „Schválení k provozu nabízeného</p><p>38</p><p>Č.j.: ÚOHS-25247/2025/500</p><p>trolejbusu“ s podílem 20 %, kritérium „Antikorozní úprava podvozku“ s podílem 7 % a kritérium</p><p>„Umístění baterií“ s podílem 4 %. Úřad přitom má za to, že s ohledem na výši svého podílu</p><p>na hodnocení, který je zadavatelem nastaven velmi mírně (k tomu viz výše) mohou mít takto</p><p>nastavená kritéria hodnocení stěží potenciál pro to, aby přímo vylučovala některého</p><p>z účastníků ze zadávacího řízení ve smyslu kritérií technické kvalifikace, jak se domnívá</p><p>navrhovatel, a nedůvodně tak omezovala hospodářskou soutěž, neboť pokud účastník</p><p>zadávacího řízení nabídne plnění, které nebude disponovat např. právě požadovanou</p><p>antikorozní úpravou podvozku, neztratí tím bez dalšího možnost ucházet se o veřejnou</p><p>zakázku. Váha těchto jednotlivých kritérií ve vztahu k celkovému hodnocení nabídek je toliko</p><p>marginální, že samotné naplnění jednoho z nich nebude mít zásadní dopad na výběr</p><p>nejvhodnější nabídky a jejich funkce je tak spíše podpůrná. Nadto dodavatelé, kteří nejsou</p><p>schopni nabídnout plnění s takovými vlastnostmi, aby obdrželi požadované bodové</p><p>hodnocení, mají dále možnost získat body v dalších kritériích hodnocení, zejména poté</p><p>v nastavení nabídkové ceny. Z uvedeného tak nevyplývá, že by zadavatel natolik preferoval</p><p>určité konkrétní řešení a přímo odmítal jeho alternativu, když nastavil kritéria hodnocení</p><p>takovým způsobem, že umožňuje účast v zadávacím řízení i těm dodavatelům, kteří jím</p><p>preferované řešení nejsou schopni dodat. Zadavatel tak nastavil jednotlivá kritéria hodnocení</p><p>způsobem, aniž by odporovala zákonné úpravě a současně plnila její účel, kterým je získání co</p><p>nejvhodnější nabídky bez toho, aniž by tím nedůvodně omezoval hospodářskou soutěž.</p><p>K námitkám zadavatele ohledně kauce</p><p>129. K tvrzením zadavatele uvedeným v jeho vyjádření k podkladům rozhodnutí, jimiž vyjádřil</p><p>pochybnosti o korektním postupu v případě složení kauce ze strany navrhovatele a následně</p><p>při vracení přeplatku kauce navrhovateli ze strany Úřadu uvádí Úřad následující.</p><p>130. Dle zadavatele navrhovatel nesplnil zákonnou povinnost dle § 255 odst. 1 zákona, když nesložil</p><p>částku 200 000 Kč, ale 8 100 EUR, čímž nesplnil požadavek na složení kauce v požadované</p><p>měně dle zákona. K tomu uvádí Úřad uvádí, že z § 255 odst. 1 zákona skutečně vyplývá, jak</p><p>tvrdí zadavatel, že má navrhovatel v případě návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy</p><p>povinnost složit kauci ve výši 200 000 Kč. Zákon však na žádném místě neuvádí, že uvedená</p><p>částka nemůže být na účet Úřadu zaslána v jiné než české měně, pokud bude po převodu měny</p><p>na účet Úřadu připsána částka v požadované hodnotě. Opačný postup by odporoval účelu</p><p>institutu kauce, kterým je vytvoření právní jistoty účastníků řízení ohledně přezkoumání</p><p>namítaných skutečností. Přístup, kdy by Úřad odmítal částky, které by svou hodnotou</p><p>odpovídaly požadované kauci, ale byly by původně zaslány v jiné než české měně, by tak byl</p><p>přepjatě formální. Nelze také přehlížet, že situace, kdy navrhovatel složí kauci v jiné než české</p><p>měně, je běžnou (ač ne tak častou) praxí.</p><p>131. K názoru zadavatele, podle něhož nesouhlasí přepočet hodnoty poukázané Úřadu ve výši</p><p>8 100 EUR ke dni 7. 5. 2025 Úřad uvádí, že z výpisu z účtu Úřadu ze dne 7. 5. 2025 lze vyčíst,</p><p>že na účet Úřadu byla ke dni 7. 5. 2025 připsána částka 201 163,50 Kč z účtu navrhovatele.</p><p>V předmětném výpisu je současně uvedena informace, že byla zmíněná částka odeslána</p><p>v měně EURO a pomocí kurzu 24,835 byla následně převedena na české koruny. Z kurzovního</p><p>lístku České národní banky16 dále vyplývá, že ke dni 7. 5. 2025 byl kurz pro nákup EUR</p><p>v bezhotovostní formě vypsán právě ve výši 24,835. Při připsání hodnoty 201 163,50 Kč tak</p><p>16</p><p>Česká národní banka, IČO 48136450, se sídlem Na Příkopě 864/28, 115 03 Praha 1 (dále jen „ČNB“)</p><p>39</p><p>Č.j.: ÚOHS-25247/2025/500</p><p>došlo k převodu z původní odeslané částky 8 100 EUR korektně pomocí kurzu vypsaného</p><p>Českou národní bankou. Zadavatel poukazuje na jím tvrzenou skutečnost, že uvedená částka</p><p>nesedí při přepočtu kurzem vyhlášeným ČNB, který dle zadavatele ke dni 7. 5. 2025 činil</p><p>hodnotu 24,930. Úřad upozorňuje, že je třeba rozlišovat mezi obchodním kurzem ČNB17, který</p><p>se používá pro platební služby (a podle kterého byla v šetřeném případě částka převedena), a</p><p>kurzem devizového trhu vyhlašovaném ve smyslu § 35 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní</p><p>bance, ve znění pozdějších předpisů, který byl ke dni 7. 5. 2025 vypsán na částku 24,930.18</p><p>132. Zadavatel dále namítal, že postup Úřadu při vrácení přeplatku kauce je v rozporu s pokynem</p><p>místopředsedkyně Úřadu, když nebyl proveden její pokyn k vrácení přeplatku na bankovní</p><p>účet, ze kterého byla kauce uhrazena. Úřad k tomu uvádí, že navrhovatel v šetřeném případě</p><p>složil částku vyšší než zákonem požadovaných 200 000 Kč, konkrétně částku 201 163,50 Kč.</p><p>Úřad proto přistoupil k vrácení přeplatku kauce, který činil částku 1 163,50 kč. Dne 23. 5. 2025</p><p>Úřad požádal navrhovatele o sdělení čísla účtu, na který má přeplatek kauce vrátit. Dne</p><p>28. 5. 2025 navrhovatel Úřadu sdělil, že si přeje vrátit přeplatek kauce na účet, ze kterého byla</p><p>kauce složena. Úřad tedy následně přistoupil k vrácení přeplatku kauce na navrhovatelem</p><p>uvedený účet, avšak při snaze o provedení platby bylo zjištěno, že banka, u které je účet</p><p>navrhovatele veden, nepodporuje platby v českých korunách. V návaznosti na neúspěšný</p><p>pokus o vrácení přeplatku kauce Úřad dne 10. 6. 2025 požádal navrhovatele o sdělení čísla</p><p>jiného bankovního účtu, který umožňuje příjem plateb v českých korunách. Navrhovatel dne</p><p>17. 6. 2025 Úřadu sdělil číslo účtu, na který si přeje, aby Úřad přeplatek kauce vrátil a který</p><p>současně přijímá platby v české měně. Dne 25. 6. 2025 došlo k vrácení kauce na bankovní účet</p><p>sdělený navrhovatelem. Z výše uvedeného je patrné, že Úřad postupoval transparentně</p><p>a v souladu se zákonem, když přistoupil k vrácení přeplatku kauce na účet, který navrhovatel</p><p>označil. Potíže, které vznikly při prvním pokusu o vrácení kauce, Úřad nemohl předvídat</p><p>a v návaznosti na ně přistoupil k vrácení kauce na jiný účet, který navrhovatel Úřadu sdělil.</p><p>133. Úřad se pak zásadním způsobem ohrazuje vůči tvrzení zadavatele ve vyjádření k podkladům</p><p>rozhodnutí, podle něhož „[o]bdobně jako Ministerstvo spravedlnosti, které podle názorů</p><p>veřejnosti propralo bitcoiny z trestné činnosti, provádí podezřelé finanční transakce i Úřad, kdy</p><p>kauce je přijímána z bankovních účtů mimo EU, převedena na české koruny a dále posílaná na</p><p>jiné účty neznámých vlastníků v EU“. Úřad zdůrazňuje, že ze správního spisu je zcela zřejmé,</p><p>jaké finanční prostředky (jakožto kauci ve smyslu zákona) Úřad obdržel, jakým způsobem řešil</p><p>zjištěný přeplatek na této kauci i jak postupoval při pokusu o vrácení tohoto přeplatku. Je pak</p><p>třeba doplnit, že úkolem Úřadu není provádění šetření ohledně identity vlastníka účtu, jemuž</p><p>je vracen přeplatek kauce, pokud je na tento účet vracen dle pokynu navrhovatele (resp. jeho</p><p>právního zástupce), a tedy osoby, která kauci uhradila. Postup Úřadu při nakládání se složenou</p><p>kaucí je transparentně zaznamenán ve správním spisu, s nímž měli účastníci řízení možnost se</p><p>seznámit. Úřadu není zřejmé, co vedlo zadavatele, resp. zástupce zadavatele k výše</p><p>uvedenému příměru a snaze tímto způsobem skandalizovat Úřad. Výše citovaný příměr</p><p>zadavatele považuje Úřad za zcela nemístný a překračující hranice slušného chování, neboť</p><p>nemá žádný smysluplný základ a jen poškozuje dobrou pověst Úřadu.</p><p>17</p><p>K tomu viz kurzovní lístek ČNB ke dni 7. 5. 2025: https://www.cnb.cz/cs/platebni-styk/sluzby-pro-klienty/kurzovnilistek-cnb/index.html?date=07.05.2025</p><p>18</p><p>K tomu viz kurzy devizového trhu ke dni 7. 5. 2025: https://www.cnb.cz/cs/financni-trhy/devizovy-trh/kurzydevizoveho-trhu/kurzy-devizoveho-trhu/index.html?date=07.05.2025</p><p>40</p><p>Č.j.: ÚOHS-25247/2025/500</p><p>K nenaplnění podmínek uložení zákazu plnění smlouvy</p><p>134. Navrhovatel se podaným návrhem domáhá uložení zákazu plnění smlouvy na veřejnou</p><p>zakázku podle § 264 odst. 1 zákona, když tvrdí, že zadavatel svým nezákonným postupem sám</p><p>vyvolal stav, kdy nebyly podány žádné nabídky v zadávacím řízení na původní veřejnou</p><p>zakázku, důsledkem čehož došlo ze strany zadavatele k uzavření smlouvy na veřejnou zakázku</p><p>v rámci JŘBU.</p><p>135. Úřad se tedy zabýval otázkou, zda zadavatel sám vyvolal nechtěný stav, kdy nebyly podány</p><p>žádné nabídky, tím, že zadávací podmínky na původní veřejnou zakázku stanovil v rozporu se</p><p>zákonem, a to v kontextu navrhovatelem podaných námitek směřujících proti zadávacím</p><p>podmínkám původní veřejné zakázky. Vzhledem k tomu, že Úřad na základě výše uvedeného</p><p>nedovodil, že by zadávací podmínky stanovené v zadávacím řízení na původní veřejnou</p><p>zakázku byly zadavatelem stanoveny v rozporu se zákonem, Úřad neshledal, že by zadavatel</p><p>sám měl přičinění na skutečnosti, že v zadávacím řízení na původní veřejnou zakázku nebyly</p><p>podány žádné nabídky. Za takové situace zákon zadavateli v § 63 odst. 1 písm. a) umožňuje</p><p>použít JŘBU tak, jak zadavatel učinil. Úřad tedy neshledal, že by postup zadavatele, kdy</p><p>v důsledku neobdržení žádné nabídky v zadávacím řízení na původní veřejnou zakázku uzavřel</p><p>smlouvu na veřejnou zakázku v JŘBU dle § 63 odst. 1 písm. a) zákona, byl v rozporu se</p><p>zákonem.</p><p>136. Ve světle všech shora uvedených skutečností a souvislostí se všemi zjištěnými poznatky Úřad</p><p>uzavírá, že neshledal v postupu zadavatele v intencích v návrhu namítaných skutečností (ve</p><p>spojení s podanými námitkami) důvody pro uložení zákazu plnění, a proto návrh navrhovatele</p><p>zamítl, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.</p><p>POUČENÍ</p><p>Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro</p><p>ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže –</p><p>sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 602 00 Brno. Včas podaný rozklad</p><p>proti výroku tohoto rozhodnutí má odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná</p><p>v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona zasílají Úřadu výhradně prostřednictvím</p><p>datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.</p><p>otisk úředního razítka</p><p>Mgr. Markéta Dlouhá</p><p>místopředsedkyně</p><p>Obdrží</p><p>1. EuroPace s.r.o., Měřičkova 1373/31, Řečkovice, 621 00 Brno</p><p>2. Mazel a partneři, advokátní kancelář, s.r.o., Belgická 276/20, Vinohrady, 120 00 Praha 2</p><p>3. ŠKODA ELECTRIC a.s., Průmyslová 610/2a, Doudlevce, 301 00 Plzeň</p><p>Vypraveno dne</p><p>viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy</p><p>41</p></div>", "next": 0}