{"html": "<div class=\"doc\"><p>146. V této souvislosti Úřad odkazuje na rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS20522/2021/163/VVá, sp. zn. ÚOHS-R0101/2021/VZ ze dne 3. 8. 2021, v němž se uvádí, že</p><p>„zadavatel má možnost klást konkrétní požadavky na splnění technické kvalifikace, avšak tyto</p><p>požadavky jsou limitovány zásadou zákazu diskriminace a zároveň požadavkem na jejich</p><p>odůvodněnost ve vztahu k omezování hospodářské soutěže. Jakmile tedy byť jen jeden</p><p>z požadavků překročí mez odůvodnitelnosti a lze shledat, že narušuje hospodářskou soutěž tím</p><p>způsobem, že formou skryté diskriminace není některým potenciálním uchazečům umožněno</p><p>podat nabídku, je nutno konstatovat, že tento požadavek není stanoven v souladu se zásadou</p><p>zákazu diskriminace a celé zadávací řízení je tak stiženo vadou, která je odstranitelná pouze</p><p>v případě, že dosud neuplynula lhůta pro podání nabídky. Stejně tak mohou požadavky</p><p>na technickou kvalifikaci narušovat hospodářskou soutěž ve svém souhrnu či kombinaci,</p><p>ačkoliv jednotlivá kritéria požadavkům zákona vyhovují.“</p><p>147. Zadavatel v rámci reference 1 požadoval, aby dodavatel disponoval minimálně čtyřmi</p><p>zkušenostmi s realizací stavebních prací spočívajících ve výstavbě nebo rekonstrukci pokládky</p><p>UT3G certifikovaného FIFA na hřišti s minimálním rozměrem 4.000 m2 dokončených v 5 letech</p><p>před zahájením zadávacího řízení.</p><p>148. K požadovanému rozměru 4 000 m2 v rámci reference 1 Úřad nejprve uvádí, že zadavatel</p><p>v rámci vysvětlení č. 2 jednoznačně deklaroval, že předmětem uvedené reference 1 není</p><p>zkušenost s pokládkou umělého trávníku pouze na části hřiště, ale zkušenost s pokládkou</p><p>umělého trávníku odpovídající svým rozsahem pokrytí hřiště o min. rozměru 4 000 m2, tj.</p><p>jedná se o pokládku umělého povrchu na celou plochu hřiště, a dle Úřadu tak není namístě</p><p>36</p><p>Č.j.: ÚOHS-37484/2024/500</p><p>namítat nejednoznačné nastavení této podmínky, když ji zadavatel dostatečně vysvětlil.</p><p>Současně z pohledu Úřadu lze mít za to, že i samotný požadovaný rozměr (4 000 m2) je</p><p>vzhledem k předmětu plnění veřejné zakázky přiměřený, neboť zadavatel v rámci</p><p>předmětného zadávacího řízení požaduje mj. kompletní výměnu stávajícího umělého povrchu</p><p>o výměře 8 575 m2, zadavatel tak v rámci reference 1 slevil více než o polovinu požadované</p><p>výměry hřiště, tj. výměry výměny umělého povrchu na daném hřišti, a umožnil tak předložit</p><p>i referenci realizovanou na menším fotbalovém hřišti o rozměrech 90 x 45 m, tj. na hřišti</p><p>o výměře odpovídající hřišti (nej)nižší kategorie9, přičemž takovýto postup lze považovat</p><p>v zásadě za prosoutěžní.</p><p>149. Co se týče min. počtu (4) požadovaných referencí 1, Úřad odkazuje na vyjádření FAČR KSHP,</p><p>týkající se počtu certifikovaných fotbalových hřišť (certifikace hřiště FAČR), jež byly</p><p>za posledních 5 let uvedeny do provozu po výstavbě či výměně povrchu, a v souvislosti s tím</p><p>na sdělení FAČR KSHP týkající se necertifikovaných hřišť s certifikovaným umělým trávníkem</p><p>(»[s] ohledem na skutečnost, že je pro účely pokládky vyžadován zadavatelem tak malý rozměr,</p><p>mohlo být takových „necertifikovaných“ pokládek (byť certifikovaným výrobcem) v posledních</p><p>5-ti letech v rámci České republiky provedena celá řada nad rámec námi zaslané evidence.«).</p><p>Z uvedených vyjádření lze mít za to, že obdobných staveb je na relevantním trhu v rozhodném</p><p>období dostatečné množství (minimálně několik desítek), a lze tak v zásadě souhlasit</p><p>s konstatováním navrhovatele, že se jedná o stavby běžné. Vzhledem k právě uvedenému tak</p><p>bez dalšího nelze vyhodnotit požadovaný počet referencí jako nepřiměřený v tom smyslu, že</p><p>by byl pro dodavatele na relevantním trhu těžko dosažitelný a v tom smyslu diskriminační.</p><p>150. Všechny jednotlivé parametry stanovené zadavatelem u předmětné reference 1 tak samy</p><p>o sobě odpovídají poptávanému předmětu veřejné zakázky, přičemž ani požadavek na počet</p><p>daných referencí sám o sobě není u tohoto předmětu plnění nikterak excesivní.</p><p>151. Požadavek na min. počet referencí 1 navrhovatel rozporoval i v souvislosti se skutečností, že</p><p>zadavatel omezil prokázání splnění této části technické kvalifikace prostřednictvím</p><p>poddodavatele, nicméně zároveň umožnil prokázání dodavatelem, který byl v rámci dané</p><p>reference dodavatelem generálním (tj. pokládku umělého trávníku by pro něj mohl realizovat</p><p>poddodavatel), či prokázání realizace dané reference ve sdružení (kdy opět dodavatel nemusel</p><p>provádět pokládku), což má dle navrhovatele za důsledek neprokázání faktické zkušenosti se</p><p>samotnou pokládkou a jedná se tak o stejnou situaci, jako kdyby byla daná reference</p><p>prokázána poddodavatelem. K tomu Úřad uvádí, že zadavatel si v zadávací dokumentaci toliko</p><p>dle § 105 odst. 2 zákona vyhradil, že pokládka UT3G vč. činnosti spočívající v zapravení</p><p>křemičitého písku a gumového granulátu, tj. významná činnost (jedná se o hlavní/zásadní</p><p>činnost v rámci předmětu veřejné zakázky) může být plněna výhradně prostřednictvím</p><p>dodavatele a nikoli poddodavatelem. Co se týče prokazování reference v situaci, kdy byla</p><p>využita výhrada dle § 105 odst. 2 zákona, prostřednictvím generálního dodavatele, z ustálené</p><p>rozhodovací praxe Úřadu vyplývá, že takový postup je obecně „zakázán“. V této souvislosti lze</p><p>odkázat např. na rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-42257/2021/163/PBl, sp. zn. ÚOHSR0167/2021/VZ ze dne 20. 12. 2021: »Na doložení převodu veškerých prostředků, které byly</p><p>k plnění referenční zakázky využity, nelze dále trvat z toho důvodu, že velké stavební zakázky,</p><p>9</p><p>konkrétně se jedná o výměru odpovídající, resp. menší, než je nejnižší možná dle „Doporučení komise FAČR pro</p><p>stadiony a hrací plochy, rozměry fotbalových hřišť a bezpečnostní opatření“ pro I. kategorii</p><p>37</p><p>Č.j.: ÚOHS-37484/2024/500</p><p>jakými byly referenční zakázky a jakou je šetřená veřejná zakázka, nejsou často jejich</p><p>zhotoviteli (v pozici tzv. generálního dodavatele, který má uzavřenu smlouvu</p><p>s objednatelem/investorem stavby) plněny jen vlastními výrobní prostředky (dělníky, stroji</p><p>atd.), ale v různé míře i prostřednictvím poddodavatelů, kteří na stavbě provádějí dílčí</p><p>specializované činnosti. (…) Jejich zhotovitel však nezávisle na tomto poměru může obě zakázky</p><p>(až na výjimku, viz další bod tohoto rozhodnutí) uvádět v seznamu referenčních zakázek podle</p><p>§ 79 odst. 2 písm. a) ZZVZ „v plném rozsahu“. Jako generální dodavatel totiž realizaci</p><p>předmětného stavebního díla zastřešoval, organizoval, řídil a odpovídal za jeho řádné</p><p>provedení, díky čemuž mu zpravidla svědčí daná reference v plném rozsahu, tj. i v rozsahu</p><p>činností, které neplnil sám (tj. vlastními kapacitami), ale s využitím poddodavatelů.</p><p>Předmětnou výjimkou je situace, kdy zadavatel využije výhradu podle ustanovení § 105 odst. 2</p><p>ZZVZ, podle kterého v případě veřejné zakázky na služby nebo stavební práce nebo v případě</p><p>veřejné zakázky na dodávky zahrnující umístění nebo montáž, mohou zadavatelé v zadávací</p><p>dokumentaci požadovat, aby jimi určené významné činnosti při plnění veřejné zakázky byly</p><p>plněny přímo vybraným dodavatelem (tj. bez využití poddodavatele). Tzn. pokud by z důvodu</p><p>výhrady dle § 105 odst. 2 ZZVZ nesměl plnit vymezenou významnou činnost poddodavatel, pak</p><p>by musel vybraný dodavatel prokázat splnění odpovídající části kvalifikace podle § 79 odst. 2</p><p>písm. a) ZZVZ zkušeností, kterou získal plněním dané činnosti vlastními kapacitami, a nikoliv</p><p>poddodavatelem. Bylo by totiž proti smyslu kritéria technické kvalifikace dle § 79 odst. 2</p><p>písm. a) ZZVZ, aby dodavatel prokázal svoji schopnost realizovat určité stavební práce</p><p>referencí na stavební práce, které realizoval poddodavatel, když následně – z důvodu výhrady</p><p>stanovené zadavatelem podle § 105 odst. 2 ZZVZ – žádného poddodavatele k plnění</p><p>předmětných stavebních prací využít nemůže.« Současně sám zadavatel uvádí v rozhodnutí</p><p>o námitkách, »že se při posuzování kvalifikace bude plně řídit zadávacími podmínkami</p><p>stanovenými v ZD a rozhodovací praxí Úřadu, např. rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS08720/2021/500/AIv ze dne 10. 3. 2021: „Za nepřípustné je však dle Úřadu také třeba</p><p>považovat, aby dodavatel prokazoval technickou kvalifikaci podle § 79 odst. 2 písm. a) zákona</p><p>ve vztahu k činnosti určené zadavatelem podle § 105 odst. 2 zákona za použití referenční</p><p>zakázky, ve které vystupoval jako generální dodavatel, v rámci které však prokazovanou</p><p>činnost vyhrazenou vybranému dodavateli nevykonával sám, nýbrž prostřednictvím</p><p>poddodavatele.“« K tomu Úřad uvádí, že není povinností zadavatele výslovně v zadávací</p><p>dokumentaci konstatovat, resp. upozornit, že nelze v souvislosti s výhradou dle § 105 odst. 2</p><p>zákona prokázat splnění technické kvalifikace referencí, ve které dodavatel vystupoval toliko</p><p>jako generální dodavatel (tj. aniž by danou činnost fakticky realizoval), a takovou skutečnost</p><p>nelze označit za porušení zákona, neboť se zadavatel žádného pochybení nedopustil.</p><p>Povinností zadavatele je postupovat v rámci zadávacího řízení v zákonných mezích</p><p>a reflektovat (jako výkladové vodítko) ustálenou soudní judikaturu a rozhodovací praxi Úřadu.</p><p>K námitce týkající se možnosti prokázat referenci 1 jakožto dodavatel ve sdružení Úřad shodně</p><p>uvádí, že se zadavatel nedopustil žádného porušení zákona, neboť dle § 79 odst. 4 písm. a)</p><p>zákona, nestanoví-li zadavatel v zadávací dokumentaci jinak (což v šetřeném případě</p><p>zadavatel nestanovil), může dodavatel k prokázání splnění kritéria kvalifikace prostřednictvím</p><p>referencí použít dodávky, služby nebo stavební práce, které poskytl společně s jinými</p><p>dodavateli (tj. ve sdružení), a to v takovém rozsahu, v jakém se na plnění zakázky podílel.</p><p>Současně je Úřad toho názoru, že ani není možné, aby zadavatel v souvislosti s výhradou dle</p><p>§ 105 odst. 2 zákona stanovil možnost prokázat splnění kvalifikace referencí realizovanou</p><p>38</p><p>Č.j.: ÚOHS-37484/2024/500</p><p>ve sdružení každému z dodavatelů v plném rozsahu, tj. bez ohledu na to, který člen sdružení</p><p>konkrétní stavební práce (dodávky či služby) vykonával, neboť takový postup by odporoval</p><p>smyslu předmětné výhrady, tj. požadavku zadavatele, aby významné činnosti, jež jsou</p><p>předmětem veřejné zakázky, byly realizovány pouze a přímo vybraným dodavatelem, a to</p><p>obdobně jako v případě generálního dodavatele. Zadavatel tak ani nebyl povinen (výslovně)</p><p>v zadávací dokumentaci uvést, že v souvislosti s výhradou dle § 105 odst. 2 zákona nelze</p><p>prokázat splnění technické kvalifikace referencí, kterou fakticky (v rozsahu vyhrazené činnosti)</p><p>realizoval jiný člen sdružení, než ten, který ji v předmětném zadávacím řízení předkládá. Úřad</p><p>tedy ani v souvislosti s těmito namítanými tvrzeními neshledal ze strany zadavatele žádné</p><p>pochybení.</p><p>152. Následně je třeba vyhodnotit, zda nastavené podmínky u reference 1 vyhovují zákonným</p><p>požadavkům i ve své vzájemné kombinaci. Úřad má za to, že všechny uvedené podmínky</p><p>a požadavky ve vztahu k referenci 1 jsou jak samostatně, tak i v kombinaci, tj. ve svém souhrnu</p><p>přiměřené, nediskriminační a odůvodněné, neboť zadavatel s ohledem na předmět plnění</p><p>veřejné zakázky přistoupil v zásadě k mírnému nastavení daných parametrů, tj. ukotvil ve</p><p>vztahu k referenci 1 podmínku na realizaci v předchozích 5 letech, což odpovídá ustanovení §</p><p>79 odst. 2 písm. a) zákona, stanovil min. rozměr hřiště, na němž byly realizovány stavební</p><p>práce – pokládka UT3G certifikovaného FIFA (což odpovídá předmětu veřejné zakázky),</p><p>přičemž výměru hřiště v porovnáním s předmětem veřejné zakázky snížil o více než polovinu.</p><p>Minimální požadovaný počet (4) referencí 1, byť by se na první pohled mohl jevit jako vyšší,</p><p>není z pohledu Úřadu vzhledem k běžnému předmětu plnění (což mj. navrhovatel sám uvádí</p><p>v návrhu i dalších vyjádřeních) a situaci na relevantním trhu (viz výše zmiňované údaje získané</p><p>od FAČR KSHP) nepřiměřený, přičemž ukotvení výhrady dle § 105 odst. 2 zákona v zadávací</p><p>dokumentaci je v zákonem stanovených mezích. Úřad také reflektuje skutečnost a současně</p><p>argument zadavatele, že v předmětném zadávacím řízení obdržel celkem 4 nabídky, což</p><p>do jisté míry indikuje, že nastavení předmětné zadávací podmínky zásadním způsobem</p><p>neomezuje hospodářskou soutěž, tj. bezdůvodně neomezuje účast potencionálních</p><p>dodavatelů na relevantním trhu.</p><p>153. Dle Úřadu tak zadavatel nikterak nepochybil při stanovení zadávacích podmínek týkajících se</p><p>reference 1, resp. nedopustil se postupu v rozporu se zásadou přiměřenosti a zásadou zákazu</p><p>diskriminace, přičemž rovněž bezdůvodně neomezil hospodářskou soutěž. Předmětná</p><p>námitka je tedy rovněž nedůvodná.</p><p>K námitce 4 – reference 2</p><p>154. V námitce 4 navrhovatel rozporuje požadavky zadavatele v souvislosti s referencí 2, v rámci</p><p>které zadavatel požadoval, aby dodavatel disponoval minimálně dvěma zkušenostmi</p><p>s realizací stavebních prací, kdy každá zahrnovala realizaci LED osvětlení ve venkovním</p><p>prostředí s min. intenzitou 300 lux.</p><p>155. Ve vztahu k námitce 4 Úřad odkazuje na dosud uvedenou argumentaci a konstatuje, že</p><p>z pohledu Úřadu je přiměřený požadavek na min. intenzitu osvětlení 300 lux v rámci</p><p>reference 2, když částí předmětu veřejné zakázky je výměna stávajícího osvětlení za nové LED</p><p>osvětlení s průměrnou intenzitou 500 lux (tato skutečnost vyplývá z projektové dokumentace,</p><p>konkrétně z technických zpráv týkající se osvětlení). Zadavatel tak nastavil parametr v rámci</p><p>reference 2 o více než třetinu požadované intenzity osvětlení mírněji. Nadto Úřad doplňuje,</p><p>39</p><p>Č.j.: ÚOHS-37484/2024/500</p><p>že z veřejně dostupných zdrojů vyplývá, že intenzita osvětlení 300 lux je zcela běžná</p><p>pro základní osvětlení v rámci domácnosti10, nemůže se tedy jednat o podmínku, která by byla</p><p>„složitá“, naopak s ohledem na předmět plnění (venkovní fotbalové hřiště) je požadavek</p><p>nastaven velmi mírně. S ohledem na právě uvedené a zdůvodnění ze strany zadavatele, že</p><p>touto referencí požaduje prokázání zkušeností dodavatele související s osvětlením fotbalových</p><p>hřišť, má Úřad za zcela přiměřenou.</p><p>156. Stejně tak požadavek v rámci předmětné reference 2, aby se osvětlení nacházelo</p><p>ve venkovním prostředí, je dle Úřadu přiměřený, přičemž je vhodné poukázat na to, že – jak</p><p>ostatně sám navrhovatel uvádí – zadavatel nikterak nespecifikuje dané venkovní prostředí,</p><p>čímž podmínky reference 2 naopak více rozvolnil, a otevřel tak soutěž i dodavatelům, kteří by</p><p>např. nemohli doložit referenci týkající se realizace LED osvětlení přímo na venkovním</p><p>fotbalovém hřišti. Nadto Úřad považuje požadavek na realizaci daného osvětlení</p><p>ve venkovním prostředí jako takový za důvodný, neboť i z laického pohledu je realizace</p><p>a fungování osvětlení ve venkovním prostředí a ve vnitřním prostředí odlišné povahy. Dle</p><p>Úřadu je tak tedy s ohledem na předmět veřejné zakázky, jímž je mj. i realizace LED osvětlení</p><p>na venkovním fotbalovém hřišti, požadavek zadavatele legitimní a přiměřený.</p><p>157. Z pohledu Úřadu je také požadavek na doložení min. 2 stavebních prací, kdy každá z nich má</p><p>zahrnovat realizaci LED umělého osvětlení ve venkovním prostřední s min. intenzitou 300 lux,</p><p>resp. nastavení minimálního počtu dvou zkušeností v případě reference 2 přiměřené,</p><p>nediskriminační, důvodné a neomezující hospodářskou soutěž, a to i ve vzájemné kombinaci,</p><p>neboť zadavatel pouze požaduje realizaci daného osvětlení v obecné rovině ve venkovním</p><p>prostředí a s více než o třetinu sníženou intenzitou, přičemž minimální stanovený počet</p><p>reference 2 nelze považovat za excesivní, neboť se jedná o minimální počet pro opakovanou</p><p>zkušenost (k tomu lze opětovně poukázat rovněž na obdržené množství 4 nabídek</p><p>v předmětném zadávacím řízení). Úřad tak má za to, že ani námitku 4 nelze v předmětném</p><p>případě považovat za důvodnou.</p><p>K námitce 5 - stavbyvedoucí</p><p>158. V námitce 5 navrhovatel rozporuje požadavky zadavatele na stavbyvedoucího stanovené pod</p><p>písm. b) v čl. 7.3 zadávací dokumentace. Zadavatel požadoval, aby stavbyvedoucí měl alespoň</p><p>5 let praxi v oblasti stavebnictví, vysokoškolské nebo středoškolské vzdělání, doklad</p><p>o autorizaci odpovědné osoby dle autorizačního zákona, a to pro obor pozemní stavby,</p><p>případně jeho alternativu a dále zkušenost s řízením na pozici stavbyvedoucího na alespoň 2</p><p>stavbách dokončených v pěti letech před zahájením zadávacího řízení, které spočívaly ve</p><p>výstavbě nebo rekonstrukci pokládky UT3G certifikovaného FIFA na hřišti s minimálním</p><p>rozměrem 4.000 m2.</p><p>159. Ohledně námitky 5 Úřad rovněž odkazuje na dosavadní odůvodnění rozhodnutí, tj. především</p><p>na odůvodnění vztahující se k námitce 3, neboť jestliže je na relevantním trhu dostatečně</p><p>množství staveb s obdobným předmětem plnění, jež zadavatel požaduje k prokázání technické</p><p>kvalifikace (tj. reference 1), lze rovněž konstatovat, že je na relevantním trhu i dostatečné</p><p>množství řádně kvalifikovaných osob se zkušenostmi s řízením na pozici stavbyvedoucího</p><p>na požadovaných stavbách, tj. referencí stavbyvedoucího spočívajících ve výstavbě či</p><p>10</p><p>Dostupné na https://www.lumories.cz/inspirace/intenzita-osvetleni-lux.</p><p>40</p><p>Č.j.: ÚOHS-37484/2024/500</p><p>rekonstrukci pokládky UT3G certifikovaného FIFA na hřišti s min. rozměrem 4 000 m2, které</p><p>byly realizovány ve stanoveném časovém období. Nelze tedy bez dalšího učinit závěr, že</p><p>požadovaný min. počet (2) referencí stavbyvedoucího by byl požadavkem nepřiměřeným.</p><p>160. Co se týče dalších rozporovaných požadavků na osobu stavbyvedoucího, jako je požadované</p><p>vysokoškolské nebo středoškolské vzdělání a min. 5 let praxe v oblasti stavebnictví, jedná se</p><p>dle Úřadu o zcela běžné požadavky na osobu vykonávající činnost stavbyvedoucího. Požadavek</p><p>na vzdělání je formulován velmi volně, když zadavatel umožňuje, aby stavbyvedoucí byl</p><p>i středoškolsky vzdělaný, tj. netrvá toliko na vysokoškolském vzdělání. K argumentu</p><p>navrhovatele, že v zadávací dokumentaci není stanoven konkrétní obor vzdělání pro osobu</p><p>stavbyvedoucího, Úřad uvádí, že vzhledem k požadavku na autorizaci stavbyvedoucího dle</p><p>autorizačního zákona je fakticky dáno, v jakém oboru musí být stavbyvedoucí vzdělán. Obecný</p><p>požadavek na předchozí praxi v oblasti stavebnictví po dobu pěti let rovněž nelze považovat</p><p>za excesivní, resp. za takový, který by měl faktický potenciál omezit trh.</p><p>161. Ani požadavek, aby každá z referencí stavbyvedoucího byla dokončena v posledních 5 letech</p><p>před zahájením zadávacího řízení (tj. limitaci stáří referencí stavbyvedoucího), Úřad</p><p>nepovažuje za zjevně nepřiměřený a pro dodavatele bezdůvodně omezující, a to i s ohledem</p><p>na opakovaně zmiňovaný vysoký počet realizací relevantních zakázek v tomto období.</p><p>Současně lze podotknout, že předmětnou zadávací podmínku nelze chápat jako samoúčelnou,</p><p>neboť je projevem zájmu zadavatele, aby stavbyvedoucí disponoval co nejnovějšími (tj.</p><p>„čerstvými“) zkušenostmi, což je aspekt akcentovaný i samotným zákonem v souvislosti</p><p>s referenčními zakázkami [viz ustanovení § 79 odst. 2 písm. a) zákona].</p><p>162. K rozporované zadávací podmínce, že ty reference stavbyvedoucího, jimiž je prokazována jeho</p><p>kvalifikace, jsou vyloučeny z hodnocení, tj. nelze je využít duplicitně, Úřad uvádí, že hodnocení</p><p>tzv. referencí „nad rámec“ je běžnou praxí. Jde o nastavení kritérií hodnocení nabídek, přičemž</p><p>nelze po zadavateli požadovat, aby tato kritéria nastavil „splnitelně“ pro co největší počet</p><p>dodavatelů, ale právě naopak je má možnost nastavit takovým způsobem, aby mohly být</p><p>nabídky jednotlivých účastníků mezi sebou porovnány a aby byl vybrán uchazeč, jehož nabídka</p><p>je ekonomicky nejvýhodnější, tedy odráží i kritérium kvality (kdy kvalitnějším z logiky věci</p><p>může být dodavatel se zkušenějším stavbyvedoucím). Úřad rovněž připomíná, že zadávací</p><p>podmínky byly i v kontextu hodnocení nabídek stanoveny pro všechny účastníky stejně.</p><p>Vzhledem k uvedenému proto Úřad neshledává v šetřeném případě toto stanovení podmínek</p><p>hodnocení za rozporuplné se zákonem, ani jeho zásadami.</p><p>163. Z pohledu Úřadu je tak i stanovení zadávacích podmínek ve vztahu k požadavkům</p><p>na stavbyvedoucího v souladu se zákonem, jedná se o požadavky přiměřené, nediskriminační,</p><p>vzhledem k předmětu plnění důvodné a nikterak nezákonně neomezující hospodářskou</p><p>soutěž. Dle Úřadu je námitka 5 v předmětné věci nedůvodná.</p><p>K námitce 6 – odmítnutí stavbyvedoucího</p><p>164. K námitce 6 týkající se ustanovení v odst. 10.3. smlouvy, které upravuje postup v případě, kdy</p><p>dojde ke změně v osobě stavbyvedoucího (podle tohoto ustanovení smlouvy je povinností</p><p>vybraného dodavatele zaznamenat změnu v osobě stavbyvedoucího do stavebního deníku,</p><p>nicméně tato změna je podmíněna souhlasem zadavatele; zadavatel může souhlas neudělit</p><p>pouze ze závažných důvodů, kterým je, lapidárně řečeno, situace, kdy nový stavbyvedoucí</p><p>nedosahuje kvalit stavbyvedoucího původního, tj. nesplňuje kvalifikaci minimálně ve stejném</p><p>41</p><p>Č.j.: ÚOHS-37484/2024/500</p><p>rozsahu), Úřad uvádí, že se jedná o smluvní podmínky, v rámci nichž si obecně smluvní strany</p><p>vůči sobě vyhrazují oprávnění a nikoliv povinnosti. Na tuto věc je třeba především pohlížet</p><p>optikou presumpce poctivosti a dobré víry dle § 7 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve</p><p>znění pozdějších předpisů, přičemž namítaná smluvní podmínka v čl. 10.3. smlouvy odpovídá</p><p>běžným konvencím smluvního práva spočívajícím zejména v povinnosti zohlednit oprávněné</p><p>zájmy ostatních zúčastněných osob. Nelze přitom bez dalšího předpokládat, že by měl</p><p>zadavatel v úmyslu dopustit (faktickou) podstatnou změnu závazku ze smlouvy uzavřené</p><p>na veřejnou zakázku, tj. akceptovat méně kvalitního, resp. zkušeného stavbyvedoucího,</p><p>a vystavovat se všem rizikům s tím spojeným, ať již z hlediska případného postihu ze strany</p><p>Úřadu, tak z hlediska samotné realizace smlouvy. Rozhodně takový úmysl nelze dovodit</p><p>z formulace užité v souvislosti s předmětným smluvním ujednáním.</p><p>165. Úřad k tomu dodává, že přestože zadavatel výslovně neuvedl povinnost odmítnout</p><p>stavbyvedoucího, nelze mu tuto skutečnost vykládat k tíži, neboť se nedopustil žádného</p><p>pochybení dle zákona, přičemž pokud by neproškolenou osobu na pozici stavbyvedoucího</p><p>přijal bez dalšího, mělo by to negativní dopad právě pro zadavatele, neboť by neměl jistotu,</p><p>že realizace předmětné veřejné zakázky bude řádně a včas dokončena. Z pohledu Úřadu je tak</p><p>námitka 6 nedůvodná a argumentace navrhovatele neobstojí.</p><p>K námitce 7 – kritéria hodnocení</p><p>166. V další části návrhu navrhovatel namítá nezákonné zadávací podmínky týkající se hodnocení</p><p>nabídek, přičemž Úřad nejprve přistoupil k posouzení tvrzení navrhovatele, že předmětem</p><p>hodnocení nejsou objektivní kritéria hodnocení, resp. nejsou důvodná ve vztahu k předmětu</p><p>veřejné zakázky a dále k tvrzení, že stanovený poměr (váhy) jednotlivých hodnotících kritérií</p><p>je nezákonný a omezuje hospodářskou soutěž.</p><p>167. V předmětné věci zadavatel stanovil v čl. 11. zadávací dokumentace celkem tři dílčí kritéria</p><p>pro hodnocení nabídek a jejich váhu, a to nabídkovou cenu s váhou 45 %, spokojenost</p><p>objednatelů s váhou 35 % a délku záruční doby s váhou 20 %. Zadavatel tedy krom nabízené</p><p>ceny hodnotí rovněž tzv. kritéria kvality. K tomu Úřad uvádí, že je na úvaze zadavatele, jaké</p><p>skutečnosti bude hodnotit a jakým způsobem; tuto volbu může Úřad korigovat toliko v případě</p><p>zjevných excesů, neboť je to právě zadavatel, kdo určuje, co je pro něj výhodné a v jakém</p><p>(faktickém) poměru11. Vzhledem k uvedenému Úřad konstatuje, že neshledal, že by samotné</p><p>stanovení poměru (vah) jednotlivých hodnotících kritérií bylo jakkoliv excesivní a jako takové</p><p>nezákonné.</p><p>168. Úkolem Úřadu pak je v souvislosti se stanovením kvalitativních kritérií hodnocení v šetřeném</p><p>případě zkoumat, zda jsou stanovená kritéria založena na objektivních skutečnostech</p><p>vztahujících se k osobě dodavatele nebo k předmětu veřejné zakázky. O tomto dle Úřadu není</p><p>pochyb v případě záruční doby, kdy tato se nepochybně vztahuje přímo k předmětu veřejné</p><p>zakázky a jedná se o objektivní skutečnost (ostatně ani sám navrhovatel toto výslovně</p><p>nerozporuje). Dalším hodnotícím kritériem je spokojenost objednatelů s výkonem činnosti</p><p>osoby stavbyvedoucího, a to při realizaci referenčních zakázek, na nichž se podílel na této či</p><p>obdobné pozici, a jejichž předmětem byly stavební práce spočívající ve i) výstavbě nebo</p><p>rekonstrukci pokládky UT3G certifikovaného FIFA na hřišti s minimálním rozměrem 4 000 m2,</p><p>11</p><p>viz k tomu rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. R0039/2023/VZ ze dne 11. 5. 2023 a sp. zn. R0058/2023/VZ ze dne</p><p>10. 7. 2023, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu sp. zn. S0124/2023/VZ ze dne 14. 4. 2023</p><p>42</p><p>Č.j.: ÚOHS-37484/2024/500</p><p>kdy bylo možno získat body za max. 10 takových referenčních zakázek a ii) výstavbě, opravě</p><p>nebo rekonstrukci fotbalového hřiště, zahrnující pokládku UT3G, včetně zajištění certifikace</p><p>FIFA QUALITY, kdy bylo možno získat body za max. 5 takových referenčních zakázek. V rámci</p><p>tohoto kritéria hodnocení zadavatel hodlal hodnotit rovněž objektivní skutečnost, a to</p><p>„kvalitu“ stavbyvedoucího, který bude členem týmu dodavatele (jednak s ohledem na to, jak</p><p>byli s jeho prací spokojeni dřívější dodavatelé – jedná se tedy o hodnocení osobnostních kvalit</p><p>tohoto člena týmu, a současně je zohledňováno i větší množství zkušeností s plněním</p><p>obdobným předmětu plnění, nad rámec minimálních požadavků stanovených v rámci kritérií</p><p>kvalifikace12) – jedná se tedy o hodnotící kritérium vztahující se k osobě dodavatele (člena jeho</p><p>týmu, který bude mít významný dopad ba úroveň plnění veřejné zakázky).</p><p>169. Vzhledem k výše uvedenému je tak dle Úřadu předmětná námitka 7 nedůvodná.</p><p>K námitce 8 – nabídková cena</p><p>170. Navrhovatel v souvislosti s hodnocením rovněž poukazuje na to, že zadavatel v čl. 11. zadávací</p><p>dokumentace mj. stanovil pro účely hodnocení minimální výši nabídkové ceny (13 134 354 Kč</p><p>bez DPH) s tím, že při uvedení nižší nabídkové ceny bude účastníkovi řízení pro účely</p><p>hodnocení započítána jako nabídková cena právě uvedená částka. Tento svůj postup zadavatel</p><p>odůvodňuje tím, že hodlal zajistit, aby nabídková cena nebyla podhodnocena a poukazuje</p><p>na rizika nízké nabídkové ceny na realizaci veřejné zakázky. Úřad se na tomto místě předně</p><p>musí vyhradit proti postupu zadavatele, který v rámci hodnocení nabídkové ceny tímto</p><p>způsobem určí spodní hranici nabídkové ceny, neboť takovéto „ohraničení“ je proti smyslu</p><p>daného cenového kritéria, kterým je právě dosažení co nejnižší nabídkové ceny.13 Takovéto</p><p>ohraničení nejnižší přípustné ceny nemůže samo o sobě vést k tomu, že by jednotlivými</p><p>dodavateli bylo nabídnuto kvalitnější plnění oproti situaci, kdy by toto ohraničení v zadávací</p><p>dokumentaci uvedeno vůbec nebylo (neboť i „levné“, tj. nekvalitní plnění lze jistě „draho“</p><p>nacenit, resp. nejsou-li hodnoceny konkrétní parametry technických podmínek předmětu</p><p>plnění, je velmi pravděpodobné, že zadavatel obdrží právě a jen takové plnění, které vymezil</p><p>v zadávacích podmínkách). Jinými slovy řečeno obdobné zadávací podmínky pouze omezují</p><p>cenotvorbu dodavatelů, aniž by mohly zadavateli cokoli pozitivního přinést. Nadto pokud má</p><p>zadavatel obavu z podhodnocených cen, pak mu zákon dává konkrétní institut pro řešení této</p><p>situace, a to institut mimořádně nízké nabídkové ceny. Postup zadavatele v tomto smyslu tak</p><p>dle Úřadu nelze považovat za vhodný a předmětnou zadávací podmínku je třeba pokládat</p><p>za v zásadě nežádoucí.</p><p>171. K právě uvedenému však Úřad dodává, že zrušení zadávacího řízení dle § 263 odst. 2 zákona</p><p>(tj. jediné nápravné opatření, které by v šetřeném případě přicházelo v úvahu) nelze vykládat</p><p>kategoricky v tom smyslu, že jakýkoliv rozpor zadávací dokumentace, resp. zadávacích</p><p>podmínek se zákonem vždy povede k uplatnění nápravného opatření ultima ratio. Nejvyšší</p><p>správní soud v rozsudku č. j. 10 As 23/2021–56 ze dne 26. 1. 2023 konstatoval, že je vždy</p><p>„nezbytné zohlednit přiměřenost přijatého opatření z hlediska závažnosti jeho dopadů</p><p>do právní sféry jím dotčených subjektů, a to nejen přímého adresáta opatření, tedy typicky</p><p>zadavatele (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2020, čj. 29 Af 46/2019 ‑56; pro</p><p>12</p><p>Úřad dodává, že zákon obecně výslovně nezakazuje hodnotit kritéria kvalifikace, rozhodně ne v podlimitním režimu</p><p>(srov. § 39 odst. 3 zákona)</p><p>13</p><p>uvedené pochopitelně platí pro situace, kdy je nabídková cena hodnocena</p><p>43</p><p>Č.j.: ÚOHS-37484/2024/500</p><p>úplnost je třeba dodat, že NSS citovaný rozsudek sice zrušil, stalo se tak ale z toho důvodu, že</p><p>krajský soud opomenul v úvahu přicházející osobu zúčastněnou na řízení). Závěry týkající se</p><p>užití zásady přiměřenosti sdílí také odborná literatura – je‑li závažnost porušení zákona téměř</p><p>minimální, resp. s minimálním možným dopadem do zadávacího řízení, nemělo by takové</p><p>pochybení být de facto trestáno zrušením zadávacího řízení (Šebesta, M., Novotný, P.,</p><p>Machurek, T., Dvořák, D. a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. 2. vyd. Praha: C. H. Beck,</p><p>2022, s. 1526–1527; podobně se vyjádřil ostatně i sám úřad např. v rozhodnutí ze dne</p><p>28. 6. 2021, sp. zn. ÚOHS‑R0060/2021/VZ).“</p><p>172. Z protokolu o otevírání nabídek vyplývá, že zadavatel obdržel celkem 4 nabídky, přičemž pouze</p><p>jedná nabídka obsahovala nabídkovou cenu ve výši 13 134 353,76 Kč bez DPH, tj. nabídkovou</p><p>cenu nižší, než byla stanovena minimální výše nabídkové ceny pro účely hodnocení,</p><p>tj. 13 134 354 Kč bez DPH. Zbylé nabídkové ceny stanovenou minimální výši nabídkové ceny</p><p>pro účely hodnocení přesahovaly o více než milion. Váha hodnotícího kritéria „nabídková</p><p>cena“ byla stanovena na 45 %.</p><p>173. Vzhledem k právě uvedenému má Úřad za to, že zakotvení předmětného pravidla v zadávacích</p><p>podmínkách sice nelze považovat za souladné se zákonem, nicméně nepřistoupil ke zrušení</p><p>zadávacího řízení, neboť s ohledem na zásadu přiměřenosti nelze toto pochybení, jež reálně</p><p>znamenalo zanedbatelný zásah do sféry dotčených subjektů (pouze jedna nabídka z celkem</p><p>čtyř obdržených obsahovala nabídkovou cenu v hladině stanovené minimální výše ceny</p><p>pro účely hodnocení, a to cenu nižší o 0,24 Kč bez DPH; váha předmětného hodnotícího</p><p>kritéria byla méně než 50 %; minimální výše nabídkové ceny byla ukotvena toliko pro účely</p><p>hodnocení, tj. zadavatel v předmětném zadávacím řízení nestanovil, že by dodavatel s nižší</p><p>nabídkovou cenou, než je stanovený limit zadavatele, byl automaticky vyloučen), považovat</p><p>za pochybení takové intenzity, aby nezbytně směřovalo ke zrušení celého zadávacího řízení,</p><p>neboť základním smyslem zadávacího řízení je veřejnou zakázku zadat a zákon zrušení</p><p>zadávacího řízení nepreferuje. Z pohledu Úřadu tak lze konstatovat, že zadavatel sice v právě</p><p>šetřené věci pochybil, avšak s minimálním dopadem do zadávacího řízení, neboť nic</p><p>neindikuje, že by předmětná zadávací podmínka v tomto konkrétním případě měla</p><p>za následek ovlivnění hospodářské soutěže o předmětnou veřejnou zakázku.</p><p>174. Především však Úřad pokládá za zcela zásadní, s ohledem na to, že účelem správního řízení</p><p>o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeného na návrh je ochrana veřejného subjektivního</p><p>práva navrhovatele mít možnost získat veřejnou zakázku v souladu s pravidly vymezenými</p><p>v ZZVZ, že ani sám navrhovatel nenamítá, že by nabídnul v předmětném zadávacím řízení cenu</p><p>nižší, než byla stanovená minimální výše pro účely hodnocení, v důsledku čehož by byla jeho</p><p>možnost získat veřejnou zakázku omezena.</p><p>175. Na základě výše uvedeného Úřad neposoudil námitku 8 jako důvodnou v tom smyslu, že by</p><p>mohla vést k uložení nápravného opatření spočívajícího ve zrušení zadávacího řízení.</p><p>K námitce 9 – dotazník spokojenosti</p><p>176. Jak již bylo uvedeno výše, zadavatel v čl. 11. zadávací dokumentace mj. stanovil, že bude</p><p>hodnocena spokojenost objednatelů s výkonem činností osoby stavbyvedoucího při realizaci</p><p>stanovených referenčních zakázek (tzv. referencí „nad rámec“), na kterých se člen realizačního</p><p>týmu podílel v požadované (či obdobné) pozici, tj. reference pro účely hodnocení nad rámec</p><p>44</p><p>Č.j.: ÚOHS-37484/2024/500</p><p>zkušenosti požadované zadavatelem v rámci prokazování technické kvalifikace dle § 79 zákona</p><p>(reference stavbyvedoucího), a to na základě vyplněných dotazníků spokojenosti.</p><p>177. Vzor předmětného dotazníku spokojenosti tvořil přílohu č. 10 zadávací dokumentace. Na první</p><p>straně dotazníku měla být doplněna identifikace dodavatele, informace o tom, o jaký typ</p><p>referenční zakázky se jedná [zjednodušeně i) pokládky UT3G certifikovaného FIFA nebo ii)</p><p>pokládku UT3G, včetně zajištění certifikace FIFA QUALITY]. Na další straně dotazníku je</p><p>uvedena identifikace stavbyvedoucího (jménem a příjmením) a referenční zakázky včetně</p><p>identifikace objednatele. V další části (část 3) jsou obsaženy pokyny pro vyplnění dotazníku,</p><p>včetně stupnice úrovně spokojenosti, kde je v jednotlivých řádcích vždy uveden počet bodů,</p><p>slovní popis a podrobnější odůvodnění tak, aby objednatelé mohli vyhodnotit, jaké úrovně</p><p>spokojenosti se stavbyvedoucím bylo dosaženo. Stupnice má celkem 4 úrovně za 10, 7, 4 a 1</p><p>bod. V další části dotazníku (A) jsou již uvedeny konkrétní aspekty, které měly být hodnoceny</p><p>dle stupnice s poznámkou, že pokud nebude v daném řádku uveden žádný počet bodů, bude</p><p>danému aspektu přidělena nula. Jednalo se o aspekty „Řízení kvality“ (s popisem: schopnost</p><p>řízení a koordinace stavebních prací tak, aby byly provedeny řádně, v požadované kvalitě),</p><p>„Řízení času“ (s popisem: schopnost řízení a koordinace stavebních prací tak, aby byly</p><p>realizovány v souladu se schváleným časovým harmonogramem prací a dokončeny ve</p><p>sjednaném termínu) a „Komunikace s objednatelem“ (s popisem: schopnost stručné, výstižné</p><p>a pochopitelné komunikace vůči objednateli). V části B dotazníku pak měl objednatel uvést</p><p>informaci o tom, zda po dokončení a předání stavebních prací byly v záruční době oprávněně</p><p>uplatněny vady díla, jejichž původ spočíval v nedodržení stanovených pracovních postupů technických předpisů a technických norem, souvisejících s vlastním prováděním stavebních</p><p>prací, tj. uvést variantu ANO nebo NE.</p><p>178. Co se týče namítané nesrozumitelnosti formulací obsažených v dotazníku spokojenosti, Úřad</p><p>po pečlivém prostudování obsahu předmětného dotazníku konstatuje, že z jeho pohledu jsou</p><p>kritéria v rámci dotazníku formulována jasně, jednoduše a stručně, a to i s určitou mírou</p><p>obecnosti (jak uvádí i sám zadavatel), což nemůže být přikládáno zadavateli k tíži, neboť se</p><p>právě prostřednictvím obecně formulovaných dotazů snažil zjednodušit objednatelům</p><p>vyplnění dotazníku a dodavatelům tak usnadnit jejich získání od daných objednatelů.</p><p>179. Navrhovatel v souvislosti se zajištěním dotazníku od objednatelů namítal rovněž</p><p>nepřiměřenou délku lhůty pro podání nabídek, neboť v rámci ní dle něj nebylo možné zajistit</p><p>požadované dotazníky od objednatelů. K tomu Úřad uvádí, že předmětná lhůta pro podání</p><p>nabídek činila původně 28 kalendářních dní, tj. fakticky 4 týdny, tedy v podstatě 1 měsíc, což</p><p>považuje Úřad ve vztahu k zajištění vyplnění dotazníků, tj. kontaktování daného objednatele</p><p>a z jeho strany vyplnění ne zcela obsahově rozsáhlého dotazníku [v rámci dotazníku bylo</p><p>fakticky třeba vyplnit základní identifikační údaje o dodavateli, objednateli a referenční</p><p>zakázce a dále i) zhodnotit tři aspekty činnosti stavbyvedoucího – tj. zhodnotit, zda mu</p><p>v daných aspektech přináleží přidělení 10, 7, 4 nebo 1 bodu a daný počet bodů uvést ke</p><p>každému z aspektů a rovněž ii) uvést informaci o tom – uvedením slova ano či ne, zda</p><p>po předání stavby byly v záruční době oprávněně uplatněny vady díla] za lhůtu dostatečnou,</p><p>přičemž ze zadávací dokumentace ani nevyplývá, že by některý z účastníků zadávacího řízení</p><p>či jiný z potencionálních dodavatelů žádal o prodloužení předmětné lhůty a zadavatel by tuto</p><p>žádost odmítnul a ani sám navrhovatel neuvádí, jaká konkrétní lhůta by dle něj byla dostačující</p><p>a proč.</p><p>45</p><p>Č.j.: ÚOHS-37484/2024/500</p><p>180. Dané námitky jsou tak z pohledu Úřadu nedůvodné.</p><p>K námitce 10 – technická specifikace</p><p>181. Zadavatel v rámci technické zprávy stanovil minimální požadavky na požadovaný umělý</p><p>trávník, a to (mj.) včetně zajištění certifikace FIFA PRO a atestace FAČR a dodržení minimální</p><p>hmotnosti trávníku (3 300 g/m2).</p><p>182. Navrhovatel namítá nezákonnost požadavku na zajištění atestace FAČR, neboť ta se dle něj</p><p>uděluje pouze na fotbalové hřiště jako takové, a nikoli na samotný umělý trávník. Dle Úřadu</p><p>je formulace předmětného požadavku na zajištění atestace FAČR skutečně do jisté míry</p><p>nevhodná, resp. nepřesná, neboť by mohla být čistě jazykově interpretována tak, že atestace</p><p>má souviset s umělým trávníkem (což ostatně připouští i sám zadavatel). Současně je však</p><p>třeba reflektovat, že se zadavatel v rámci předmětného zadávacího řízení obrací na odborníky</p><p>v daném odvětví, tj. odborníky specializující se na realizace pokládek umělých trávníků</p><p>3. generace na fotbalových hřištích, kterým musí být celý systém atestací hřišť velmi dobře</p><p>znám, přičemž pokud by některému z dodavatelů přesto vyvstaly pochybnosti ohledně</p><p>zajištění atestace FAČR, měl možnost podat zadavateli žádost o vysvětlení této zadávací</p><p>podmínky. Takovou žádost však dle zadávací dokumentace zadavatel v průběhu zadávacího</p><p>řízení neobdržel. Z pohledu Úřadu je tak zřejmé, že potencionální dodavatelé, jakožto</p><p>odborníci v daném oboru, měli postaveno najisto, že zadavatel požaduje atestaci FAČR</p><p>k celému fotbalovému hřišti, na kterém bude probíhat výměna UT3G, taková zadávací</p><p>podmínka tak nikterak bezdůvodně neomezuje hospodářskou soutěž a není stanovena</p><p>v rozporu se zákonem.</p><p>183. Ohledně stanovení požadavku na minimální hmotnost umělého trávníku navrhovatel namítá,</p><p>že takový požadavek je diskriminační, neboť zvýhodňuje určitého dodavatele a konkrétní</p><p>výrobek (v návrhu navrhovatel uvádí, že daný požadavek je stavěn na míru UT3G DEFENDER</p><p>60/180 od výrobce JUTA, a.s., nicméně následně ve vyjádření k podkladům rozhodnutí</p><p>navrhovatel uvádí, že po nastudování Úřadem provedeného srovnání technických požadavků</p><p>daných umělých trávníků je předmětná zadávací podmínka stanovena ve prospěch UT3G</p><p>Vertex Core 60-11 od výrobce FieldTurf).</p><p>184. K tomu Úřad uvádí, že provedl zmíněné porovnání technických parametrů dle technických listů</p><p>jednotlivých umělých trávníků 3. generace, jež zmiňuje navrhovatel ve svém návrhu</p><p>a následně zadavatel ve vyjádření k návrhu (celkem bylo zmíněno 17 UT3G od 9 různých</p><p>výrobců, nicméně Úřad nedohledal dva technické listy k umělých trávníkům od výrobce</p><p>GreenFields), přičemž ze srovnání vyplynulo, že UT3G DEFENDER 60/180 od výrobce JUTA, a.s.</p><p>s celkovou hmotností 3 419 g/m2 (s odchylkou +/- 10 %) a UT3G Vertex Core 60-11 od výrobce</p><p>FieldTurf s celkovou hmotností 3 345 g/m2 (s odchylkou +/- 10 %) splňují stanovený požadavek</p><p>na min. celkovou hmotnost 3 300 g/m2. K argumentaci navrhovatele ve vyjádření k podkladům</p><p>rozhodnutí, že vzhledem ke stanoveným odchylkám by požadovanou min. hmotnost nemusel</p><p>splnit ani jeden z uvedených umělých trávníků, Úřad uvádí, že takto uvedené údaje nechápe,</p><p>resp. má za to, že relevantní je údaj o celkové hmotnosti, a je zřejmé, že takto s nimi nepracuje</p><p>ani zadavatel, když označuje právě uvedené umělé trávníky jako ty, které splňují předmětné</p><p>zadávací podmínky.</p><p>185. Vzhledem k právě uvedenému, tj. vzhledem ke skutečnosti, že technickou specifikaci UT3G</p><p>stanovenou v technické zprávě, naplňují dva výrobky dvou různých výrobců na trhu, je třeba</p><p>46</p><p>Č.j.: ÚOHS-37484/2024/500</p><p>odmítnout úvahu navrhovatele, že technická specifikace je „šita na míru“ konkrétnímu</p><p>výrobku, a že je tedy předmětná specifikace nepřímým odkazem na tento konkrétní výrobek.</p><p>186. Dále Úřad konstatuje, že vyzval zadavatele k odůvodnění stanovení předmětného požadavku</p><p>a tento uvedl, že místo plnění, tj. fotbalové hřiště, na němž proběhne výměna umělého</p><p>povrchu a další stavební práce v rámci předmětu plnění, se vyskytuje v aktivní povodňové</p><p>oblasti (což doložil), přičemž v souvislosti s touto skutečností je zapotřebí zajistit maximální</p><p>ochranu, „aby se v co největší možné míře předešlo poškození umělého travního povrchu, jeho</p><p>srolování či potrhání, jako k tomu docházelo v minulosti při záplavách.“ Dále zadavatel uvádí,</p><p>že mezi stěžejní prvky pro zvýšení ochrany a stability hřiště, resp. i pokládaného umělého</p><p>povrchu bylo nutné do zadávacích podmínek zahrnout požadavek na nahrazení nezpevněného</p><p>povrchu výběhových zón fotbalového hřiště asfaltovým podkladem a dále také nastavit</p><p>specifičtější technické parametry pokládaného umělého trávníku, a to zejména z hlediska</p><p>hmotnosti (zadavatel dokládá ke své argumentaci také zprávu projektanta). Z pohledu Úřadu</p><p>zadavatel zdůvodnil předmětný požadavek polohou předmětu plnění v záplavové oblasti a svá</p><p>tvrzení podložil konkrétním dokumentem zpracovaným autorizovaným inženýrem</p><p>pro pozemní stavby.</p><p>187. Současně Úřad v této souvislosti akcentuje, že v právě řešené věci je třeba primárně posoudit</p><p>dostupnost umělého trávníku s požadovanými vlastnostmi na relevantním trhu (tj. na trhu</p><p>dodavatelů, kteří fakticky realizují jejich pokládku), nikoliv samotný trh umělých trávníků jako</p><p>takových, resp. nejedná se o soutěž mezi výrobci umělých trávníků, nýbrž mezi dodavateli,</p><p>kteří mají zajistit dodávku (pokládku) umělého trávníku s požadovanými vlastnostmi. Jak už</p><p>bylo uvedeno výše, na základě průzkumu trhu dospěl Úřad k závěru, že na relevantním trhu</p><p>existují minimálně dva umělé trávníky od dvou různých výrobců, jež splňují požadovanou</p><p>technickou specifikaci, včetně minimální celkové hmotnosti. Současně je třeba uvést, že se</p><p>jedná o výrobek, jež je na relevantním trhu běžně sehnatelný a dostupný, přičemž každý</p><p>z dodavatelů má k takovému výrobku přístup. Navíc ani sám navrhovatel plausibilně netvrdí,</p><p>že by si nebyl schopen vyhovující umělý trávník na trhu opatřit, nebo že by dlouhodobě</p><p>spolupracoval s určitým výrobcem, jehož stanovený požadavek na min. celkovou hmotnost</p><p>trávníku limitoval, tj. diskriminoval. Z pohledu Úřadu tak ve vztahu ke stanovené technické</p><p>specifikaci, tj. včetně stanoveného požadavku na min. celkovou hmotnost umělého trávníku</p><p>konkurence na relevantním trhu (tj. trhu dodavatelů, kteří realizují stavební práce mj.</p><p>spočívající v realizaci pokládky UT3G) existuje, a nic nenasvědčuje tomu, že by tento relevantní</p><p>trh byl nezákonně limitován požadavkem zadavatele na UT3G s požadovanou celkovou</p><p>hmotností.</p><p>188. Na závěr Úřad poukazuje na nekonzistentnost v argumentaci navrhovatele vztahující se</p><p>k námitce 10, neboť nejdříve byl navrhovatel přesvědčen, že stanovení minimální celkové</p><p>hmotnosti požadovaného trávníku je stanoven ve prospěch UT3G DEFENDER 60/180</p><p>od výrobce JUTA, a.s., nicméně následně své přesvědčení změnil s tím, že předmětným</p><p>požadavkem byl zvýhodněn UT3G Vertex Core 60-11 od výrobce FieldTurf.</p><p>189. Úřad tak má s ohledem na výše uvedené námitku 10 za nedůvodnou, neboť nebylo prokázáno,</p><p>že by stanovením požadavku na minimální hmotnost umělého trávníku zadavatel porušil</p><p>ustanovení zákona v tom smyslu, že by bezdůvodně omezil hospodářskou soutěž dodavatelů</p><p>usilující o předmětnou veřejnou zakázku, resp. že by zaručil konkurenční výhodu konkrétnímu</p><p>dodavateli a výrobku.</p><p>47</p><p>Č.j.: ÚOHS-37484/2024/500</p><p>K námitce 11 – oprávnění k pokládce</p><p>190. K námitce 11 týkající se zadávací podmínky stanovené v čl. 20.1. písm. b) zadávací</p><p>dokumentace, dle které zadavatel požaduje v souladu s § 104 zákona od vybraného</p><p>dodavatele jako podmínku pro uzavření smlouvy předložení mj. platného oprávnění účastníka,</p><p>vydaného výrobcem či autorizovaným prodejcem (dodavatelem) k pokládce nabízeného</p><p>umělého trávníku, Úřad uvádí, že dle sdělení zadavatele ze dne 26. 7. 2024 zadavatel</p><p>při stanovení předmětné zadávací podmínky postupoval podle pokynů FAČR, v rámci nichž je</p><p>uvedeno, že jedním z požadavků pro udělení atestace FAČR (což je součástí předmětu šetřené</p><p>veřejné zakázky) je mj. doložení, že pracovníci subjektu, jež má realizovat výstavbu hřiště (tj.</p><p>dodavatele), byli zaškoleni k pokládce UT3G přímo výrobcem trávníku. Tyto pokyny jsou</p><p>oficiálním dokumentem FAČR KSHP, jež je mj. vyvěšen na jejích internetových stránkách14, lze</p><p>jej tedy dle Úřadu považovat za závazný dokument, jehož podmínky je třeba naplnit, aby dané</p><p>fotbalové hřiště získalo předmětnou atestaci FAČR. K tomu Úřad dodává (v reakci na tvrzení</p><p>navrhovatele ve vyjádření k pokladům, že autorizovaný prodejce je dodavatel, a nikoliv</p><p>výrobce), že autorizovaný prodejce je současně dodavatelem, jež drží certifikát, resp. je</p><p>certifikován a smluvně vázán s určitým výrobcem k proškolení ve vztahu k pokládce umělého</p><p>trávníku daného výrobce, dle Úřadu tedy lze mít i za to, že je oprávněn vydat požadované</p><p>oprávnění k pokládce (či osvědčení o absolvování daného školení). V šetřené věci tak lze</p><p>z pohledu Úřadu považovat autorizovaného prodejce za „výrobce“ ve znění pokynů FAČR.</p><p>191. Úřad dále dodává, že z provedeného průzkumu trhu, kdy obdržel pouze 4 sdělení od výrobců</p><p>umělých trávníků (od společnosti JUTA, a.s., Sports &amp; Leisure Group, Sport Group Holding</p><p>GmbH, Radici Pietro Industry &amp; Brands S.p.A.), jednoznačně nevyplývá, že by oslovení výrobci</p><p>považovali doložení předmětného oprávnění za nezbytné, nicméně většina z nich považuje</p><p>pokládku UT3G za obtížnou práci, kterou by měla vykonávat osoba s dostatečnými odbornými</p><p>znalostmi a zkušenosti. Z pokladů obdržených od zadavatele k odůvodnění stanovení</p><p>požadované podmínky také vyplývá, že na relevantním trhu výrobci či autorizovaní prodejci</p><p>daná proškolení k pokládce umělých trávníků nabízí. Současně je třeba zdůraznit, že uvedená</p><p>podmínka je podmínkou pro uzavření smlouvy, nikoliv podmínkou kvalifikační, což umožňuje</p><p>potenciálnímu dodavateli zajistit si požadované oprávnění i v situaci, pokud jím při zahájení</p><p>zadávacího řízení nedisponuje.</p><p>192. Dle Úřadu je tak předmětná námitka 11 nedůvodná vzhledem k předmětu plnění veřejné</p><p>zakázky a především v souvislosti s pokyny FAČR, přičemž bezdůvodně neomezuje</p><p>hospodářskou soutěž a nezaručuje konkurenční výhodu konkrétním dodavatelům, neboť</p><p>potřebné školení je výrobci, resp. autorizovanými prodejci umělých trávníků běžně nabízeno.</p><p>Další namítané skutečností</p><p>193. Úřad doplňuje, že skutečnost, že zadavatel obdržel celkem 4 nabídky, do jisté míry svědčí</p><p>o tom, že zadávací podmínky nebyly stanoveny v rozporu se zákonem v tom smyslu, že by</p><p>zapříčinily potencionálním dodavatelům nemožnost podat do předmětného zadávacího řízení</p><p>svou nabídku či by bezdůvodně omezovaly hospodářskou soutěž nebo zvýhodňovaly určité</p><p>dodavatele. Argument navrhovatele, že je na relevantním trhu o dost více dodavatelů, kteří</p><p>by mohli podat nabídku do předmětného zadávacího řízení, je irelevantní, neboť podání</p><p>14</p><p>Dostupné na https://www.kshp.cz/index.php?id=ke_stazeni.</p><p>48</p><p>Č.j.: ÚOHS-37484/2024/500</p><p>nabídky do zadávacího řízení je z pohledu dodavatele závislé na velkém množství proměnných,</p><p>které se samotným zadávacím řízením a nastavenými zadávacími podmínkami nemusí vůbec</p><p>souviset. Z pohledu Úřadu je podstatné, že soutěž mezi dodavateli v předmětném zadávacím</p><p>řízení probíhá. Tato skutečnost tak obstojí jakožto zadavatelova argumentace vztahující se</p><p>k některým namítaným skutečnostem.</p><p>194. Na závěr Úřad k opakovaně uváděným jiným, obdobným zadávacím řízením jakožto</p><p>k argumentům jak zadavatele, tak navrhovatele, dodává, že průběh či stanovené zadávací</p><p>podmínky jiných zadávacích řízeních jsou v kontextu řešené věci zcela irelevantní, proto se</p><p>Úřad těmito tvrzeními výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí detailněji nezabýval. Shodně</p><p>Úřad uvádí, že si je vědom všech uváděných rozhodnutí Úřadu, na které v průběhu správního</p><p>řízení v rámci svých vyjádření odkazoval zadavatel i navrhovatel, přičemž v této souvislosti</p><p>dodává, že Úřad tato rozhodnutí bral během svého rozhodování v úvahu, i když se</p><p>v odůvodnění tohoto rozhodnutí (i s ohledem na rozsah namítaných skutečností) ke každému</p><p>jednomu z nich (z hlediska relevance pro šetřený případ) samostatně nevyjádřil. Současně</p><p>k navrhovaným důkazům, jež měl Úřad během správního řízení zajistit, ale také zajištěných</p><p>především ze strany navrhovatele (stanoviska dodavatelů atd.), Úřad dodává, že jelikož</p><p>považoval zhodnocení případu ve všech vzájemných souvislostech, a to na základě všech</p><p>relevantních podkladů, zejména dokumentace o zadávacím řízení, vyjádření předložených</p><p>účastníky řízení, a na základě vlastních zjištění, za dostatečné, nebylo potřeba přistoupit</p><p>k opatření dalších důkazních materiálů. K tomu Úřad dodává, že předmětný návrh, na základě</p><p>něhož bylo zahájeno vedené správní řízení, je svým charakter velmi obsáhlé podání, přičemž</p><p>mnohdy pouze obecně formulované. Úřad se po velmi pečlivém prostudování všech</p><p>namítaných skutečností, a to jak uvedených v návrhu, ale i v samotných námitkách, snažil</p><p>reagovat na konkrétní námitky přiměřeně k celkovému významu a hloubce „gros“ samotné</p><p>věci. K tomu Úřad doplňuje závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 10</p><p>As 252/2019-256 ze dne 4. 12. 2019: „NSS dále konstatuje, že rozsah reakce na konkrétní</p><p>námitky je spjat s otázkou hledání míry. Povinnost orgánů veřejné moci (včetně orgánů moci</p><p>soudní) řádně odůvodnit svá rozhodnutí nelze vykládat jako povinnost detailně odpovědět</p><p>na každou námitku. Proto zpravidla postačuje vypořádat alespoň základní námitky účastníka</p><p>řízení (viz rozsudek NSS ze dne 30. 4. 2009, čj. 9 Afs 70/2008-130), případně dát i jen implicitní</p><p>odpověď (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. II. ÚS 2774/09,</p><p>či rozsudek NSS ze dne 21. 12. 2011, čj. 4 Ads 58/2011-72). Takový postup je vhodný zejména</p><p>u velmi obsáhlých podání; opačný postup by mohl vést až k absurdním důsledkům a k porušení</p><p>zásady efektivity a hospodárnosti řízení. Za taková podání lze označit právě jednotlivá podání,</p><p>která byla předkládána krajskému soudu v průběhu řízení o žalobě, ať už se jedná o samotnou</p><p>žalobu, nebo jednotlivá vyjádření k ní. Nelze proto vytýkat krajskému soudu, že v rozsudku</p><p>nereagoval jednotlivě na všechny uplatněné námitky. Z napadeného rozsudku jako celku je</p><p>ovšem zřejmé, jakým způsobem se krajský soud vypořádal s žalobními námitkami a argumenty</p><p>dalších účastníků řízení, jakými úvahami byl veden, jak uvážil o sporných otázkách; jeho závěry</p><p>jsou srozumitelné. Napadený rozsudek je proto dostatečně odůvodněn a nelze jej považovat za</p><p>nepřezkoumatelný. Pocity stěžovatelů, že se krajský soud nevypořádal s jejich argumentací,</p><p>plynou z toho, že na tento rozsudek nepohlíží jako na celek, který jim v souhrnu, a to i implicitně,</p><p>dává odpovědi na jimi vznesené argumenty.“ Ve světle shora uvedeného tak Úřad přistupoval</p><p>k vypořádání namítaných skutečností v předmětném správním řízení.</p><p>49</p><p>Č.j.: ÚOHS-37484/2024/500</p><p>Shrnutí</p><p>195. Ve světle všech shora uvedených skutečností Úřad uzavírá, že v intencích obsáhlých</p><p>skutečností namítaných v podaném návrhu nebyla v postupu zadavatele Úřadem shledána</p><p>pochybení takové intenzity, aby bylo nutné přistoupit k uložení nápravného opatření dle § 263</p><p>zákona, a proto Úřadu rozhodl tak, že předmětný návrh podle § 265 písm. a) zákona zamítl,</p><p>jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.</p><p>POUČENÍ</p><p>Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu</p><p>pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže –</p><p>Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 602 00 Brno. Včas podaný rozklad</p><p>proti tomuto rozhodnutí má odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení</p><p>o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona činí výhradně prostřednictvím datové schránky</p><p>nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.</p><p>otisk úředního razítka</p><p>Mgr. Markéta Dlouhá</p><p>místopředsedkyně</p><p>Obdrží</p><p>1.</p><p>statutární město Plzeň, náměstí Republiky 1/1, 301 00 Plzeň</p><p>2.</p><p>PROLEMAX s.r.o., Skladová 2438/6, 326 00 Plzeň</p><p>Vypraveno dne</p><p>viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy</p><p>50</p></div>", "next": 0}