148. Úřad dále posuzoval, zda je naplněna i podmínka kvalifikovaného následku vytýkaných pochybení. Z předložené e-mailové komunikace mezi zadavatelem a navrhovatelem plyne, že navrhovatel sdělil zadavateli e-mailem: „Informační e-mail – předání SW k testování“ ze dne 29. 8. 2019, že „ke dni 12.9.2019 bude předána k testování Dodávka SW – systém pro řízení vztahu s občany, informační platformy pro plošná témata města a komunikační platformy pro občany.“. E-mailem: „mobilni aplikace“ ze dne 6. 11. 2019 se zadavatel dotázal navrhovatele „myslite, ze by bylo mozne, ze bychom se mohli podivat i na mobilni aplikace?“, přičemž navrhovatel odpověděl: „Začátkem příštího týdne bych Vám zaslal podrobnější informace k mobilním aplikacím“. V přípise ze dne 19. 12. 2019 zadavatel navrhovateli vytýká nedodání mobilních aplikací a uvádí, že dle e-mailu: „Informační e-mail – předání SW k testování“ ze dne 29. 8. 2019 je zřejmé, že mobilní aplikace měly být zadavateli dodány ke dni 12. 9. 2019 a dále odkazuje na e-mailovou komunikaci s navrhovatelem ze dne 6. 11. 2019. Zadavatel dále uvádí, že je nesporné, že délka prodlení dodání mobilních aplikací je delší než 2 měsíce a odkazuje na čl. 22.3 písm. b) smlouvy ze dne 1. 4. 2019, v němž se uvádí, že zadavatel je oprávněn odstoupit od uvedené smlouvy, v případě, že navrhovatel je v prodlení s provedením plnění či jakékoliv dílčí části plnění déle než 2 měsíce. Nedodání mobilních aplikací ke dni 12. 9. 2019 vytýká zadavatel navrhovateli rovněž v přípise ze dne 2. 3. 2020, kde opětovně uvádí, že „předmětná aplikace dodána nebyla, a to včas, ani řádně dle technické specifikace funkční pro základní operační systémy. Technická specifikace jednoznačně jako podmínku stanovila funkčnost pro Android 4.2 a novější a iOS 8 a novější. […] Prodlení společnosti Altair Software s plněním předmětu Smlouvy je značné, [m]ěsto Písek zde odkazuje zejména na dosud nesplněnou povinnost předat tvz. mobilní aplikace k testování, ačkoli se tak mělo stát již k 12. 9. 2019.“. Z výše uvedeného vyplývá, že navrhovatel byl dle časového harmonogramu smlouvy ze dne 1. 4. 2019 povinen předložit zadavateli dílčí části plnění k testování (tj. i mobilní aplikace) dne 12. 9. 2019. Z e-mailu ze dne 6. 11. 2019, kterým se zadavatel dotázal navrhovatele na mobilní aplikace, je přitom zřejmé, že k tomuto dni neměl zadavatel mobilní aplikace k dispozici, což sám navrhovatel potvrdil v odpovědi na tento e-mail z téhož dne. Nedodání mobilních aplikací následně zadavatel vytknul navrhovateli rovněž v přípise ze dne 19. 12. 2019 a ze dne 2. 3. 2020. S ohledem na uvedené skutečnosti má Úřad tedy za to, že mobilní aplikace nebyly dodány včas již na základě odpovědi navrhovatele na e-mail ze dne 6. 11. 2019, a dále že nebyly dodány ani ke dni 2. 3. 2020. Z uvedených skutečností je tedy zřejmé, že navrhovatel byl v prodlení s dodáním dílčích částí plnění (mobilních aplikací) déle než 2 měsíce.
149. V návaznosti na uvedené skutečnosti došlo ze strany zadavatele k ukončení smluvního vztahu, a to odstoupením ze dne 2. 3. 2020 od smlouvy ze dne 1. 4. 2019. Jak vyplývá z obsahu uvedeného odstoupení, k odstoupení od uvedené smlouvy došlo ve smyslu bodu 22.3 písm. b) uvedené smlouvy z důvodu, že navrhovatel nedodal dílčí část plnění, resp. že délka prodlení s řádným plněním byla delší než 2 měsíce (k předání mobilních aplikací k testování mělo dojít dne 12. 9. 2019). Vzhledem k tomu, že navrhovatel byl v prodlení s dílčí částí plnění, vzniklo ve smyslu čl. 19.1 písm. a) smlouvy ze dne 1. 4. 2019 zadavateli právo na smluvní pokutu, a tím tedy došlo ke vzniku sankce v důsledku pochybení při plnění předmětné smlouvy (blíže viz 141. bod odůvodnění tohoto rozhodnutí). Zadavatel dále přípisem ze dne 24. 4. 2020 upozornil navrhovatele na tu skutečnost, že mu vznikl nárok na smluvní pokutu dle čl. 19.1 písm. a) citované smlouvy ve výši 106 016,13 Kč z důvodu prodlení navrhovatele s dodáním mobilních aplikací od 13. 9. 2019 do 2. 3. 2020. Na základě výše uvedeného Úřad konstatuje, že mezi vytýkanými pochybeními a odstoupením od smlouvy ze dne 2. 3. 2020 a vznikem sankce spatřuje zřejmou příčinnou souvislost, přičemž předčasné ukončení smluvního vztahu vč. vzniku sankce nepochybně spadá do kategorií, které zákon přímo označuje jako kvalifikovaný následek.
150. Zadavatel v této souvislosti v oznámení o vyloučení uvádí, že „dané aplikace byly na příslušných aplikačních obchodech vystaveny nejdříve 20. 12. 2019 (Google play) a 14. 1. 2020 (App Store). Kromě jiného byla totiž aplikace pro iOS dostupná pouze pro verze 13.2 a vyšší. Z výše uvedeného je patrné, že přinejmenším pro jeden z operačních systémů nebyla ani ke dni odstoupení od smlouvy dostupná aplikace v souladu s technickou specifikací“. K uvedené skutečnosti navrhovatel v návrhu argumentuje, že „[u] platformy Apple, na rozdíl od platformy Android není zpětná kompatibilita vývojových verzí podporována. V praxi to znamená, že aplikace pro platformu Android lze vyvíjet na moderních operačních systémech s využitím příslušných SDK, vývoj pro platformu iOS je limitován verzí příslušného prostředí XCode, které je vázáno na daný operační systém. […]“. Navrhovatel v návrhu dále uvádí, že se zadavatelem několikrát diskutoval verzi mobilních aplikací, přičemž zadavatel si byl po celou dobu realizace díla vědom skutečnosti, že dodávané aplikace budou podporovat vyšší než požadovanou verzi operačního systému a dále, že „[n]avrhovatel a zástupci [z]adavatele se dohodli na dodání aplikací ve vyšší verzi, než byla původně požadovaná zejména s ohledem na bezpečnost dodávaného řešení […].“. Úřad v této věci opětovně uvádí, že z analýzy zpracované navrhovatelem je zřejmé, že navrhovatel měl dodat mimo jiné mobilní aplikaci „Software pro řízení vztahů s občany města Písek“ pro operační systém iOS 8 a novější. Pokud má navrhovatel nyní za to, že mobilní aplikaci pro iOS 8 a novější není možné vyvinout a zadavateli dodat, měl na tuto skutečnost upozornit zadavatele již při zpracování předmětné analýzy. Úřad doplňuje, že navrhovatel jako odborník v dané oblasti by si měl být takové skutečnosti vědom již v procesu přípravy plnění dle smlouvy ze dne 1. 4. 2019. K tvrzení navrhovatele, že se dohodl se zadavatelem na vyšší verzi mobilní aplikace pro iOS, Úřad dále uvádí, že navrhovatel svá tvrzení ničím neprokázal. Nadto Úřad dodává, že navrhovatel uvedené argumenty neuplatnil v námitkách ze dne 10. 9. 2020, ale až v návrhu a Úřad k nim tedy není povinen přihlížet, neboť dle § 251 odst. 4 zákona platí, že náležitosti návrhu podle § 251 odst. 1 věty první a druhé zákona nemohou být dodatečně měněny ani doplňovány s výjimkou odstranění nedostatků návrhu ve lhůtě stanovené Úřadem, přičemž Úřad k takovým změnám a doplněním nepřihlíží. K novým skutečnostem uvedeným v návrhu oproti skutečnostem obsaženým v námitkách podaných zadavateli přihlédne Úřad jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti, které navrhovatel nemohl tvrdit již vůči zadavateli. Navrhovatel je přitom povinen prokázat, že jde o nové skutečnosti, které nemohl tvrdit již vůči zadavateli. Úřad má však za to, že vzhledem k tomu, že se jedná o skutečnosti, které navrhovatel v době podání námitek již jistě znal, mohl a měl tyto námitky vůči zadavateli uplatnit již před podáním návrhu, tj. v rámci svých námitek.
151. Jako poslední podmínku Úřad posuzoval intenzitu pochybení navrhovatele při plnění smlouvy ze dne 1. 4. 2019, tj. otázku, zda se jednalo o pochybení závažná nebo dlouhodobá, resp. o kombinaci obou. V této souvislosti Úřad uvádí, že z čl. 3.1 uvedené smlouvy vyplývá, že účelem této smlouvy je zajistit pro zadavatele provedení plnění, které bude vést k naplnění cílů, zejména zajištění efektivní komunikace s občany v krizových situacích, zajištění možnosti zobrazení nejrůznějších jevů v rámci městských aglomerací a zajištění komunikačního nástroje občanů pro interakci s úřadem zadavatele. Jak Úřad uvedl v bodě 144. odůvodnění tohoto rozhodnutí, zadavatel bude komunikovat se svými občany mimo jiné pomocí mobilní aplikace „Software pro řízení vztahů s občany města Písek“ podporující operační systém Android 4.2 a novější a mobilní aplikace „Software pro řízení vztahů s občany města Písek“ podporující operační systém iOS 8 a novější, přičemž na předmětných mobilních aplikacích mají být dostupné dílčí části plnění smlouvy ze dne 1. 4. 2019.
152. Úřad dále uvádí, že v bodu 21.1 smlouvy ze dne 1. 4. 2019 si strany citované smlouvy ujednaly, že zadavatel nemá zájem „na částečném Plnění a je povinen převzít Plnění pouze v provedení dohodnutém na základě Smlouvy.“. Dále dle bodu 19.1 uvedené smlouvy vzniká zadavateli vůči navrhovateli právo na zaplacení smluvní pokuty „poruší-li dodavatel svoji povinnost řádně a včas provést Plnění či jakoukoliv Dílčí část plnění“ a dále je v bodě 22.3 písm. a) smlouvy ze dne 1. 4. 2019 stanoveno, že zadavatel je oprávněn odstoupit od smlouvy v případě, že „[d]odavatel je v prodlení s provedením Plnění či jakékoliv Dílčí části Plnění déle než (2) měsíce, a to i bez nutnosti zaslání předchozího upozornění.“.
153. Na základě posouzení charakteru pochybení navrhovatele spočívajících v nedodání mobilních aplikací ve vztahu ke smluvním podmínkám stanoveným ve smlouvě ze dne 1. 4. 2019 Úřad konstatuje, že uvedená pochybení v tomto smyslu posoudil jako závažná (spojená rovněž s uložením sankcí), neboť navrhovatel byl v prodlení s dodáním dílčích částí plnění smlouvy ze dne 1. 4. 2019 (mobilních aplikací) více jak dva měsíce. Pochybení spočívající v nedodání mobilních aplikací vyhodnotil Úřad jako závažná rovněž ze skutečnosti, že jejich nedodání znamená pro zadavatele nenaplnění požadovaného cíle smlouvy ze dne 1. 4. 2019, a sice zajištění efektivní komunikace zadavatele s jeho občany. O tom, že jsou daná pochybení závažná, svědčí i důsledek těchto pochybení (blíže viz bod 149. odůvodnění tohoto rozhodnutí), neboť již fakt, že předmětná pochybení vedla k předčasnému ukončení smluvního vztahu (odstoupením od smlouvy ze dne 2. 3. 2020), indikuje vysokou míru závažnosti těchto pochybení. S ohledem na výše uvedené Úřad uzavírá, že podmínky kvalifikovaného následku vytýkaných pochybení i intenzity pochybení jsou ve vztahu ke smlouvě ze dne 1. 4. 2019 naplněny.
Posouzení pochybení spočívajícího v nedodání dokumentace ve smyslu čl. 1.1 písm. l), resp. čl. 23.7 smlouvy ze dne 1. 4. 2019
154. K posouzení předmětného pochybení Úřad nejprve uvádí, že v čl. 1.1 písm. l) smlouvy ze dne 1. 4. 2019 se uvádí: ‚„Dokumentace“ znamená dokumenty, které jsou výstupem provádění Plnění, zejména pak dokumenty výslovně uvedené v [č]lánku Chyba! Nenalezen zdroj odkazů;“. Ve vyjádření ze dne 16. 11. 2020 zadavatel sdělil Úřadu, na základě usnesení ze dne 10. 11. 2020 (blíže viz body 35. - 36. odůvodnění tohoto rozhodnutí), že v předmětném článku smlouvy má být uveden čl. 23. 7. smlouvy ze dne 1. 4. 2019. V kontextu právě uvedeného je zřejmé, že dokumentace znamená dokumenty, které jsou výstupem provádění plnění, zejména pak dokumenty uvedené v čl. 23.7 uvedené smlouvy, tedy: bezpečnostní dokumentace; popis řešení vysoké dostupnosti „software“; popis konfigurace databází; popis nastavení „standardního software“; popis uceleného modelu „software“; popis zálohování a obnovy; popis správy uživatelů a externích rozhraní; popis konfigurace aplikačních serverů; popis licenčních modelů u „standardního software“; uživatelskou a administrační dokumentaci; dále potom seznam platných administrátorských účtů ke spravovaným systémům, operačním systémům a databázím; seznam platných dodavatelových uživatelských účtů za všechna prostředí; seznam všech užitých certifikátů s uvedením doby platnosti včetně popisu a podrobného postupu pro jejich obnovu; „disaster recovery“ plány; dvě sady plně čitelných a funkčních záloh, ze kterých lze provést kompletní obnovení „software“; popis „high level“ architektury včetně popisu aplikační vrstvy.
155. Zadavatel tedy v oznámení o vyloučení pouze obecně uvedl, že navrhovatel nedodal dokumentaci, ale již blíže nespecifikoval, zda se jednalo o celou požadovanou dokumentaci nebo pouze o některé dokumenty uvedené v předchozím bodě odůvodnění tohoto rozhodnutí. Zadavatel v oznámení o vyloučení odkazuje na odstoupení od smlouvy ze dne 2. 3. 2020, přípis ze dne 24. 4. 2020 a přípis ze dne 2. 3. 2020 a rovněž přílohou oznámení o vyloučení jsou rozhodnutí o výběru a vyloučení, protokoly z jednání hodnotící komise a zápis o výsledku posouzení splnění podmínek, avšak ani jeden z právě uvedených dokumentů neobsahuje bližší identifikaci dokumentů, které navrhovatel zadavateli nepředložil.
156. Z dokumentace předložené k šetřenému případu Úřad zjistil, že navrhovatel zaslal zadavateli e-mailem: „Testování - SW – systém pro řízení vztahu s občany, informační platformy pro plošná témata města a komunikační platformy pro občany“ dne 13. 9. 2019 „dokumentaci k Informační platformě pro plošná témata města a Komunikační platformě pro občany a testovací scénáře“. Úřad dále zjistil, že zadavatel v přípisu ze dne 29. 11. 2019 potvrdil, že nějakou dokumentaci obdržel, neboť uvádí, že „[s] ohledem na zásadní nedostatky předaných plnění a nefunkčnost SW, ze strany [z]adavatele není možné vznést konkrétní připomínky k předané dokumentaci ze dne 12. 9. 2019 dle čl. 9.11 písm. a) až e) smlouvy o dílo, neboť základním předpokladem sdělení připomínek je objektivní a dosud absentující možnost [z]adavatele porovnat dokumentaci s funkčním SW. Lhůta v délce 10 pracovních dnů pro sdělení připomínek k dokumentaci tak dle názoru [z]adavatele, nejenom, že neuplynula, ale dosud nezačala běžet.“.
157. Úřad znovu připomíná, že zadavatel má povinnost v oznámení o vyloučení popsat a odůvodnit dostatečně, konkrétně a jednoznačně rozhodné skutečnosti, kterými prokazuje důvody vyloučení navrhovatele, aby navrhovateli bylo zřejmé, za jaká pochybení jej zadavatel vylučuje dle § 48 odst. 5 písm. d) zákona ze zadávacího řízení, aby se mohl bránit podáním námitek a Úřad mohl uváděné skutečnosti následně přezkoumat.
158. S ohledem na výše uvedené skutečnosti Úřad konstatuje, že navrhovateli nemohlo být z oznámení o vyloučení srozumitelné a jasné, které konkrétní dokumenty z „dokumentace“ zadavateli nepředložil, a to zejména vzhledem k faktu, že navrhovatel zadavateli prokazatelně nějakou dokumentaci předložil. Úřad se tedy již dále nezabýval posouzením, zda předmětné pochybení splňuje podmínky dle § 48 odst. 5 písm. d) zákona, neboť zadavatel ve vztahu k pochybení spočívajícímu v nedodání dokumentace nedodržel zásadu transparentnosti a v daném oznámení o vyloučení skutečnosti a důvody pro vyloučení za uvedené pochybení dostatečným způsobem nepopsal.
Posouzení pochybení spočívající v neprovedení nezbytného školení uživatelů „software“ a jeho administrátorů
159. K uvedenému pochybení zadavatel v oznámení o vyloučení uvedl, že „[d]odavatel sice dopisem ze dne 20. 2. 2020 nabídl zaškolení obsluhy v termínu 3. 3. 2020, takovou nabídku však nebylo možné akceptovat, a to s ohledem na nedodání řádného plnění v podobě kompletního díla, které zároveň představovalo nutnou podmínku uskutečnění školení i z hlediska harmonogramu daného smlouvou.“. Ve vyjádření k návrhu ze dne 12. 10. 2020 zadavatel v této věci dále konstatoval, že ‚[a]čkoli čistě teoreticky vzato lze jakékoli školení realizovat v podstatě kdykoli, absolvování školení k SW, který není hotový, a který nebyl [z]adavateli předán řádně ani k testování, natož do pilotního provozu, by postrádalo jakoukoli logiku a bylo by ve zjevném rozporu s účelem a systematickým řazením „školení“ v čl. 2.1 Smlouvy až po dodání všech ostatních činností a výstupů [n]avrhovatele.’.
160. Z uvedených tvrzení zadavatele vyplývá, že zadavatel nepřijal nabídku navrhovatele na školení k plnění („software“), neboť navrhovatel řádně nedodal uvedené plnění v podobě kompletního díla. Jinými slovy řečeno, podmínkou pro poskytnutí školení k předmětnému plnění bylo dle zadavatele řádné provedení plnění a jeho předání v souladu se smlouvou ze dne 1. 4. 2019. Navrhovatel měl tedy dle zadavatele nejdříve řádně provést a předat plnění („software“), a až následně poskytnout k němu zadavateli školení.
161. Dle čl. 2.1 smlouvy ze dne 1. 4. 2019 se navrhovatel zavázal nejprve vytvořit analýzu, poté dodat „software“, poskytnout licenci, provést instalaci, implementaci a integraci „software“, dodat dokumentaci a až následně provést nezbytné školení uživatelů „software“ a jeho administrátorů. Úřad uvádí, že z řazení povinností navrhovatele v citovaném ustanovení smlouvy je zřejmé, že školení uživatelů „software“ a jeho administrátorů mělo být provedeno až po dodání „software“ a po realizaci instalace, implementace a integrace „software“. S ohledem na uvedené skutečnosti má Úřad tedy za to, že v šetřeném případě není nedodání školení pochybením navrhovatele, ale následkem nepředání řádného plnění v podobě kompletního díla, neboť pokud není řádně předáno plnění („software“) zadavateli, nemůže k němu proběhnout školení jeho uživatelů a administrátorů. Úřad tedy uzavírá, že nedodání školení uživatelů „software“ a jeho administrátorů nelze považovat za samostatné pochybení navrhovatele ve smyslu § 48 odst. 5 písm. d) zákona.
162. K námitce navrhovatele týkající se dodání mobilních aplikací pro „rezervační systém WebCall“, mobilních aplikací mobilní rozhlas a mobilních aplikací založených na technologii „progresive webapp“ (blíže viz bod 12. odůvodnění tohoto rozhodnutí) Úřad uvádí, že uvedené námitky navrhovatel neuplatil vůči zadavateli v námitkách ze dne 10. 9. 2020. Úřad má však za to, že vzhledem k tomu, že se jedná o skutečnosti, které navrhovatel v době podání námitek již jistě znal, mohl a měl tyto námitky vůči zadavateli tvrdit již v uvedených námitkách. Úřad k předmětným námitkám tedy nepřihlíží (podrobněji viz bod 150. odůvodnění tohoto rozhodnutí), přesto k jejich obsahu stručně uvádí, že v analýze zpracované navrhovatelem se uvádí, že zadavatel bude komunikovat se svými občany pomocí mobilních aplikací mobilní rozhlas, webové aplikace „Software pro řízení vztahů s občany města Písek“ a pomocí mobilních aplikací „Software pro řízení vztahů s občany města Písek“. Zadavatel přitom vyloučil navrhovatele ze zadávacího řízení z důvodu nedodání mobilních aplikací „Software pro řízení vztahů s občany města Písek“ a nikoliv nedodání mobilních aplikací pro „rezervační systém WebCall“, mobilních aplikací mobilní rozhlas a mobilních aplikací založených na technologii „progresive webapp“. Uvedené námitky považuje tedy Úřad za liché.
Shrnutí
163. Úřad na tomto místě konstatuje, že na základě všech výše uvedených skutečností byl v šetřeném případě navrhovatel zadavatelem vyloučen z účasti v zadávacím řízení na předmětnou veřejnou zakázku z důvodů uvedených v § 48 odst. 5 písm. d) zákona oprávněně, neboť ve vztahu k pochybením spočívajícím v nedodání mobilní aplikace ve verzi způsobilé pro testování pro operační systém Android 4.2 a novější a mobilní aplikace ve verzi způsobilé pro testování pro operační systém iOS 8 a novějšídošlo k naplnění všech podmínek pro možnou aplikaci citovaného ustanovení zákona.
164. S ohledem na vše výše uvedené Úřad rozhodl podle § 265 písm. a) zákona o zamítnutí návrhu navrhovatele ze dne 1. 10. 2020 na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky „Dodávka SW – systému pro řízení vztahu s občany, informační platformy pro plošná témata města a komunikační platformy pro občany II“, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona zasílají Úřadu výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.
otisk úředního razítka
JUDr. Eva Kubišová
místopředsedkyně
Obdrží
1. HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář, Na Florenci 2116/15, Nové Město 110 00 Praha
2. ALTAIR SOFTWARE s.r.o., Havelkova 90/6, 779 00 Olomouc
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Dle odst. b) preambule smlouvy uzavřené dne 1. 4. 2019 mezi zadavatelem a navrhovatelem znamená „software“ programové vybavení pro řízení vztahu s občany, platformy pro plošná témata města a komunikační platformy pro občany – pozn. Úřadu.
[2] Pozn. Úřadu – Dle Úřadu se jedná o zřejmou chybu v psaní, neboť text e-mailu ze dne 28. 9. 2019, na který odkazuje zadavatel, odpovídá textu e-mailu ze dne 29. 8. 2019.
[3] Např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 9. 2019, sp. zn. 14 Cmo 248/2018: „Jde-li o e-mail z 31. 3. 2015, včetně jeho příloh, je odvolací soud toho názoru, že se uvedené listiny dostaly do sféry dispozice žalované, když bylo prokázáno, že jí předmětný e-mail byl dodán (o čemž svědčí potvrzení o jeho dodání).“.
[4] Např. MELZER, Filip, KORBEL, František. In MELZER, Filip, TÉGL, Petr a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. Praha: Leges, 2014, s. 687.: „Prakticky tedy dojití do e-mailové schránky přichází v úvahu, pokud je strany nezpochybňují nebo pokud jde o adresu, kterou adresát prokazatelně kontinuálně užívá, případně sám auktora vyzval, aby na ni doručoval, a auktor je schopen prokázat doručení do e-mailové schránky potvrzením.“.
[5] Pozn. Úřadu – zvýraznění textu provedeno Úřadem.
[6] Pozn. Úřadu – zvýraznění textu provedeno Úřadem.
[7] Pozn. Úřadu – dostupné např. zde:
- https://nukib.cz/cs/infoservis/doporuceni/1495-podvrzene-e-maily/, https://support.forpsi.com/kb/a3978/hlavicka-emailu.aspx, mikerosoft.wz.cz/index_soubory/Page1962.htm, https://napoveda.ignum.cz/content/130/50/cs/hlavicka-emailu.html
- https://www.lupa.cz/clanky/dkimnbspndash-dopisy-overeneho-puvodu/, https://napoveda.czechia.com/clanek/dkim/, https://blog.emailkampane.cz/vite-co-je-to-dkim-a-dmarc-a-jak-ovlivnuji-dorucitelnost-e-mailu/, https://www.mail-komplet.cz/blog/seznam-cz-nasazuje-dkim/