{"html": "

124. Skutečnost, že navrhovatel měl k dispozici obsah výzvy zadavatele JK ze dne 25. 5. 2018, lze dovodit z obsahu přípisu navrhovatele ze dne 24. 10. 2018 zadavateli JK, kde navrhovatel mj. uvádí, že se na zadavatele JK obrací ohledně „uplatněné slevy z ceny díla a smluvní pokuty, které jste uplatnili dopisem, který klient obdržel dne 28. 05. 2018.“ Přípis se sice týká (dle čísla smlouvy) smlouvy II, nicméně výzva zadavatele JK ze dne 25. 5. 2018, na kterou navrhovatel ve svém přípisu odkazuje a reaguje, se (jak Úřad již uvedl shora) vztahuje současně k plnění ze smlouvy II a III, resp. k pochybením navrhovatele při plnění těchto smluv a k nárokům uplatňovaným v této souvislosti zadavatelem JK. Datum doručení výzvy zadavatele JK ze dne 25. 5. 2018 navrhovateli dne 28. 5. 2018 ostatně potvrzuje zadavatel JK ve výzvě JK ze dne 1. 10. 2018.

125. Skutečnost, že navrhovatel měl k dispozici obsah výzvy zadavatele JK ze dne 1. 10. 2018 je zřejmá z doručenky datové zprávy, ze které plyne, že datová zpráva zadavatele JK s uvedením věci „Výzva k úhradě smluvních pokut II. – ROBSTAV“ byla doručena do datové schránky navrhovatele dne 2. 10. 2018. Tuto doručenku měl k dispozici i zadavatel, neboť ji přiložil s výzvou zadavatele JK ze dne 1. 10. 2018 k rozhodnutí o námitkách.

Ke smlouvě V

126. Podle odůvodnění uvedeného v rozhodnutí o vyloučení navrhovatele zadavatel přistoupil k vyloučení navrhovatele rovněž z důvodu, že se navrhovatel dopustil při plnění smlouvy V závažného pochybení spočívajícího ve významném prodlení se zhotovením plnění (dokončením díla) dle smlouvy V. V rozhodnutí o vyloučení zadavatel mj. upřesnil, že plnění ze smlouvy V mělo být ze strany navrhovatele dokončeno dne 31. 10. 2017, resp. v dodatečné lhůtě 6. 11. 2017, avšak navrhovatel tak neučinil a dílo dle smlouvy V jako celek ani po opakovaných urgencích ze strany zadavatele ŘSD nedokončil. Zadavatel v souvislosti s popisem pochybení navrhovatele ve vztahu k naplnění podmínek podle ustanovení § 48 odst. 5 písm. d) zákona odkázal např. na závěry uvedené v pravomocném rozhodnutí Úřadu sp. zn. S0077/2019/VZ. Úřad na tomto místě upozorňuje, že již ve svém rozhodnutí sp. zn. S0376/2019/VZ, které bylo potvrzeno rozhodnutím sp. zn. R0234/2019/VZ (obě uvedená rozhodnutí nabyla právní moci dne 17. 3. 2020) konstatoval, že za situace, kdy je o závažnosti či dlouhodobosti pochybení dodavatele pravomocně rozhodnuto ve správním řízení a zadavatel z takového rozhodnutí vychází, již není třeba, aby v rozhodnutí o vyloučení „opisoval“ kompletní odůvodnění takového rozhodnutí, pokud na příslušné rozhodnutí Úřadu odkáže (což v tomto prověřovaném případě zadavatel učinil – pozn. Úřadu). Úřad tedy z výše uvedených důvodů považuje i pouhý odkaz na pravomocné rozhodnutí Úřadu ve skutkově obdobné věci za dostačující pro odůvodnění vyloučení, neboť takovým postupem nedochází k jakékoli újmě na právech navrhovatele, který je – coby účastník správního řízení – se závěry předmětného rozhodnutí rovněž obeznámen.

127. Ve vztahu k pochybení navrhovatele v souvislosti s realizací plnění dle smlouvy V Úřad v souladu s ustanovením § 2 odst. 4 správního řádu odkazuje na své závěry učiněné při posouzení skutkově shodného případu, tj. v rámci zadavatelem jmenovaného rozhodnutí Úřadu sp. zn. S0077/2019/VZ, které bylo potvrzeno rozhodnutím předsedy Úřadu sp. zn. R0083/2019/VZ (obě uvedená rozhodnutí nabyla právní moci dne 16. 7. 2019), z něhož cituje:

» 122. K naplnění podmínky v ustanovení § 48 odst. 5 písm. d) zákona, že se pochybení účastník zadávacího řízení dopustil při plnění smluvního vztahu uzavřeného mezi ním a zadavatelem dané veřejné zakázky nebo jiným veřejným zadavatelem, Úřad konstatuje, že v případě plnění smlouvy II[6] je zřejmé, že k naplnění předmětné podmínky došlo, neboť smlouva II byla dne 3. 10. 2016 uzavřena mezi zadavatelem a navrhovatelem, přičemž tato skutečnost není ze strany navrhovatele ani zadavatele rozporována. (…)

124. K podmínce závažnosti nebo dlouhodobosti pochybení při plnění dřívějšího smluvního vztahu Úřad uvádí následující. (…)

126. Z přípisu „Výzva Správce stavby k nápravě I/19 Plíškovice – Mirovice“ ze dne 10. 11. 2017 mj. vyplývá, že zadavatel, resp. správce stavby vyzval navrhovatele/zhotovitele, aby nejpozději do 2 dnů od doručení této výzvy (i) dal výše uvedené neplnění do pořádku a napravil ho, (ii) neprodleně mobilizoval své výrobní kapacity pro pokládku živičných vrstev na hlavní trase a pro navazující dokončovací práce, a (iii) předložil správci stavby aktualizovaný harmonogram. Dále Úřad odkazuje na přípis „Výzva Správce stavby k nápravě č. 2 I/19 Plíškovice – Mirovice“ ze dne 21. 11. 2017, ve kterém je mj. uvedeno, že navrhovatel ke dni 15. 11. 2017 na výzvu správce stavby ze dne 10. 11. 2017 žádným způsobem nezareagoval a nesplnil tak ani jeden ze stanovených požadavků. Současně správce stavby citovanou výzvou ze dne 21. 11. 2017 vyzval navrhovatele k nápravě a požadoval, aby navrhovatel (i) nejpozději do 3 dnů od doručení této výzvy nastoupil a v co nejkratším čase urychleně dokončil I. – III. etapu stavby, a (ii) nezačínal s pracemi na IV. etapě stavby, a to s ohledem na výše uvedené a nastalé klimatické podmínky způsobené prodlením s prováděním stavebních prací ze strany navrhovatele. K dokončení I. až III. etapy stavby došlo dle vyjádření navrhovatele v návrhu až dne 13. 12. 2017, přičemž následně dne 27. 12. 2017 zadavatel přípisem „Oznámení o odstoupení od Smlouvy Objednatelem podle Pod-čl. 15.2 VOP/ZOP“ ze dne 27. 12. 2017 odstoupil od části smlouvy II. Úřad rovněž odkazuje na vyjádření zadavatele k návrhu ze dne 4. 3. 2019, ve kterém je uvedeno: „Předmětem smlouvy II je oprava krytu a obnova souvrství pomocí recyklace za studena v termínech stanovených zadavatelem tak, aby nedošlo k narušení provozu na dotčených komunikacích nad rámec nezbytně nutný.“

127. Na základě výše uvedeného a s ohledem na skutečnost, že zadavatel vymezil předmět smlouvy II jako opravu krytu a obnovu souvrství pomocí recyklace za studena v termínech stanovených zadavatelem tak, aby nedošlo k narušení provozu na dotčených komunikacích nad rámec nezbytně nutný, Úřad uvádí, že k pochybení navrhovatele zcela zjevně došlo již na základě skutečnosti, že nedokončil dílo v dodatečné lhůtě pro dokončení díla, tedy do 6. 11. 2017. Navrhovatel, jak uvádí zadavatel ve výzvě správce stavby ze dne 21. 11. 2017, ke dni 15. 11. 2017 nereagoval na výzvu ze dne 10. 11. 2017 a dílo nedokončil, přičemž byl v předmětné výzvě ze dne 10. 11. 2017 upozorněn, že pokud tak neučiní je zadavatel připraven od smlouvy II odstoupit. K dokončení stavebních prací na I. – III. etapě stavby, tedy nikoliv k dokončení celého díla, navrhovatel přistoupil až na základě výzvy ze dne 21. 11. 2017, avšak v dané době již mělo být dokončeno celé dílo, tedy i IV. etapa, přičemž navrhovatelovo nerespektování dodatečné doby pro dokončení díla a výzvy správce stavby ze dne 10. 11. 2017 vyvolalo takový stav, kdy v dané době, tedy dne 21. 11. 2017, nebylo již dle zadavatele z hlediska klimatických podmínek možné realizovat IV. etapu stavby.(…)Úřad(…)konstatuje, že v daném případě došlo ze strany navrhovatele při plnění smlouvy II k prodlení, které lze definovat jako závažné pochybení, neboť navrhovatel měl jednoznačně stanovenou lhůtu pro dokončení díla, tzn. dokončení I. – IV. etapy díla, do 31. 10. 2017, resp. do 6. 11. 2017, avšak navrhovatel dílo v uvedené lhůtě nedokončil. Navrhovatel nedokončil dílo ani na základě výzvy správce stavby ze dne 10. 11. 2017 a plnění díla, resp. IV. etapy díla, se protáhlo do doby, kdy už nemohlo být plněno, neboť to neumožňovaly klimatické podmínky. Tím tedy navrhovatel zcela ignoroval předmět smlouvy II, neboť, jak vyplývá ze zadavatelem vymezeného předmětu smlouvy II (viz výše), měl dokončit dílo v takové době, aby nedošlo k narušení provozu na předmětných komunikacích nad rámec nezbytně nutný. Úřad tak uzavírá, že takové prodlení s plněním díla, kdy dojde k samotnému zmaření předmětu smlouvy, lze označit jako závažné pochybení.

128. Dále Úřad přistoupil k vypořádání argumentace navrhovatele vztahující se k údajnému pochybení při plnění smlouvy II. Navrhovatel v dané souvislosti tak v návrhu uvedl jeho reakci na výzvu správce stavby ze dne 10. 11. 2017: „Správce stavby učinil na stěžovatele 3 požadavky, a to, aby:

(i) dal výše uvedené neplnění do pořádku a napravil ho;

(ii) neprodleně mobilizoval své výrobní kapacity pro pokládku živičných vrstev na hlavní trase a pro navazující dokončovací práce; a

(iii) předložil Správci stavby aktualizovaný harmonogram;

Ad (i) a (ii)

V souladu s body (i) a (ii) uvedené ve výzvě zadavatele stěžovatel nastoupil dne 11.11.2017 na realizaci pokládky ACP (13.11.2017 došlo k zaměření ACP a následně od 14.11.2017 k jejímu frézování).

Tím stěžovatel požadavky zadavatele obsažené v bodech (i) a (ii) ve výzvě ze dne 10.11.2017 zcela splnil.

Ad (iii)

K požadavku zadavatele uvedeného výše pod bodem (iii) stěžovatel uvedl a uvádí, že stěžovatel nepředložil zadavateli, respektive Správci stavby aktualizovaný harmonogram, a to zejména z následujících důvodů:

a) harmonogram postupu prací je přímo závislý na klimatických podmínkách jejichž ovládání a předvídání není v silách stěžovatele,

b) správce stavby vydal pokyn k nezahájení prací na IV. etapě zároveň nestanovil datum, kdy bude stěžovatel moci práce na IV. etapě zahájit;

Jak je zřejmé z výše uvedených skutečností v silách stěžovatele nebylo sestavit harmonogram postupu prací, jelikož objektivně není možné předvídat vývoj klimatických podmínek umožňující realizaci prací v souladu s požadavky Správce stavby, respektive v souladu s Technickou specifikací. Další skutečností znemožňující zpracování harmonogramu prací byla neznalost data, kdy bude zadavatelem dán stěžovateli pokyn k zahájení prací IV. etapě díla.

Na základě těchto skutečností stěžovatel skrze svůj dopis ze dne 5.12.2017 oznámil Správci stavby, že řádné dokončení I.-III. etapy je možné během 3 dní, při kterých budou splněny klimatické podmínky pro pokládku živičných vrstev definované Technickou specifikací.“

129. Úřad k dané reakci navrhovatele na výzvu správce stavby ze dne 10. 11. 2017 uvádí, že navrhovatel opomněl uvést, že veškeré požadavky stanovené ve výzvě správce stavby ze dne 10. 11. 2017(…)měl navrhovatel splnit nejpozději do 2 dnů od doručení předmětné výzvy, avšak navrhovatel tak dle správce stavby neučinil, neboť, jak bylo konstatováno ve výzvě správce stavby ze dne 21. 11. 2017: „(k)e dni 15. 11. 2017 však Zhotovitel na tuto výzvu žádným způsobem nezareagoval a nesplnil tak ani jeden ze tří Správcem stavby stanovených požadavků.“ Dále se Úřad zabýval tvrzením navrhovatele, že nebylo v jeho silách sestavit aktualizovaný harmonogram stavby. Úřad tak k tomuto uvádí, že není pravdou, že by správce stavby vydal pokyn k nezahájení prací na IV. etapě stavby, jak uvádí navrhovatel. Tento pokyn byl vydán správcem stavby, až na základě výzvy správce stavby ze dne 21. 11. 2017, tedy v pořadí až druhé výzvy správce stavby (pozdější výzvy správce stavby), a z toho vyplývá, že navrhovateli nemohla daná skutečnost bránit v sestavení aktualizovaného harmonogramu. Úřad rovněž nemůže přisvědčit argumentaci navrhovatele ohledně skutečnosti, že sestavení harmonogramu je závislé na klimatických podmínkách, jejichž ovládání a předvídání není v silách navrhovatele. V dané situaci by tak dodavatelé nemohli nikdy, ani při tvorbě nabídky, sestavit harmonogram, neboť ani v jejich silách není ovládání a předvídání klimatických podmínek. Příkladem lze uvést dlouhodobější stavební práce (např. 2 roky), jejichž plnění nemůže probíhat v zimních obdobích, a v případě, kdy navrhovatel tvrdí, že sestavení harmonogramu nelze učinit, neboť v silách navrhovatele není ovládání a předvídání klimatických podmínek, tak by dodavatelé při tvorbě nabídky týkající se těchto dlouhodobějších stavebních prací, které nemůžou probíhat za určitých klimatických podmínek, nemohli nikdy sestavit harmonogram. Navrhovatel se dále ohrazuje, že „dne 5. 12. 2017 oznámil správci stavby, že řádné dokončení I.-III. etapy je možné během 3 dní, při kterých budou splněny klimatické podmínky pro pokládku živičných vrstev definované technickou specifikací. Tím stěžovatel požadavky zadavatele obsažené v bodě (iii) ve výzvě ze dne 10. 11. 2017 zcela splnil.“ Úřad k tvrzení navrhovatele opětovně uvádí, že v předmětné výzvě správce stavby ze dne 10. 11. 2017 bylo stanoveno, že veškeré požadavky má navrhovatel učinit nejpozději do 2 dnů od doručení předmětné výzvy, avšak navrhovatel splnění požadavku obsaženého v bodě (iii) přisuzuje odeslání svého dopisu ze dne 5. 12. 2017. Z uvedeného je tak zřejmé, že daný požadavek ze strany navrhovatele nebyl splněn dle požadavků správce stavby. Úřad navíc dodává, že datum 5. 12. 2017 je období již po druhé výzvě správce stavby, tedy výzvě správce stavby ze dne 21. 11. 2017.

130. Navrhovatel dále tvrdí, že v dané věci nedošlo z jeho strany k závažným pochybením, neboť tuto stavbu dokončil a předal zadavateli dle pokynů. Úřad k tomuto uvádí, že z výše uvedeného vyplývá, že navrhovatel jednak nedokončil dílo ani v prodlouženém termínu do 6. 11. 2017, ale navíc následně ani nesplnil požadavky na dokončení díla uvedené ve výzvě správce stavby ze dne 10. 11. 2017, tudíž nepostupoval podle pokynů správce stavby vymezených v této výzvě a stavbu na základě této výzvy nedokončil. Navrhovatel postupoval podle pokynů správce stavby až na základě výzvy správce stavby ze dne 21. 11. 2017, avšak v této době již mělo být dílo dokončeno na základě výzvy správce stavby ze dne 10. 11. 2017. Tím, že navrhovatel jednak nedokončil dílo v prodlouženém termínu do 6. 11. 2017 a následně ani nesplnil výzvu správce stavby ze dne 10. 11. 2017, se dostal do takového prodlení, kterým způsobil, že již práce na IV. etapě stavby z důvodů klimatických podmínek nemohly být realizovány a ignoroval tak předmět plnění smlouvy II.

(…)

133. V návaznosti na výše uvedené má Úřad za to, že ze strany navrhovatele došlo v rámci plnění smlouvy II k závažnému pochybení, tudíž i podmínka závažnosti či dlouhodobosti pochybení dle § 48 odst. 5 písm. d) zákona byla v posuzovaném případě naplněna.

134. Další podmínkou pro možnou aplikaci § 48 odst. 5 písm. d) zákona je podmínka stanovující, že uvedená pochybení dodavatele musela vést ke vzniku škody, předčasnému ukončení smluvního vztahu nebo jiným srovnatelným sankcím. K tomu Úřad uvádí následující.

135. V daném případě zadavatel využil práva v Pod-čl. 15.2 písm. a) smluvních podmínek pro výstavbu pozemních a inženýrských staveb projektovaných objednatelem ve znění zvláštních podmínek (VOP/ZOP) a přípisem „Oznámení o odstoupení od Smlouvy Objednatelem podle Pod-čl. 15.2 VOP/ZOP“ ze dne 27. 12. 2017 od části smlouvy II týkající se neprovedeného plnění odstoupil (…). Argumentaci navrhovatele ohledně té skutečnosti, že dané odstoupení není možné považovat za platné, považuje Úřad za irelevantní, neboť odstoupení od smlouvy je jednostranné právní jednání, které je třeba považovat za platné (o to více za situace, kdy byla možnost odstoupení z uvedeného důvodu přímo sjednána ve všeobecných obchodních podmínkách, které byly modifikovány zvláštními obchodními podmínkami, (…) až do chvíle, kdy o jeho případné neplatnosti rozhodne kompetentní orgán, kterým je soud. Navrhovatel ve správním řízení, ani předtím zadavateli nesdělil, že by se soudně bránil důvodům ukončení smlouvy II ze strany zadavatele, resp. v takovém případě navrhovatel výše uvedený postup zadavatele svým jednáním akceptoval, tudíž neexistuje důvodná pochybnost o oprávněnosti postupu zadavatele při ukončení smlouvy II s navrhovatelem. Vzhledem ke skutečnosti, že daným odstoupením od části smlouvy II došlo zjevně k předčasnému ukončení smluvního vztahu, jelikož v důsledku závažného pochybení navrhovatele nedošlo z jeho strany k dokončení kompletního díla (stavby), lze uvést, že i další podmínka uvedená v § 48 odst. 5 písm. d) zákona spočívající ve skutečnosti, že závažná pochybení účastníka zadávacího řízení musela vést ke vzniku škody, předčasnému ukončení smluvního vztahu nebo jiným srovnatelným sankcím, byla v daném případě naplněna. Úřad uvádí, že o tom, že došlo k předčasnému ukončení smluvního vztahu v důsledku pochybení navrhovatele zadavatelem popsaného v rozhodnutí o vyloučení (…), nepanují s ohledem na obsah přípisu „Oznámení o odstoupení od Smlouvy Objednatelem podle Pod-čl. 15.2 VOP/ZOP“ ze dne 27. 12. 2017 pochybnosti.«.

128. K upozornění navrhovatele, že zadavatel ŘSD předal navrhovateli staveniště opožděně, Úřad uvádí následující. Z dokumentu „Pozvánka na předání staveniště I/19 Plíškovice – Mirovice“ ze dne 15. 8. 2017 vyplývá, že datum pro předání a převzetí staveniště navrhovateli bylo stanoveno na 23. 8. 2017 (viz bod 79 odůvodnění tohoto rozhodnutí). Ačkoliv z „Pokyn[u] správce stavby“ ze dne 20. 10. 2016 (viz bod 78 odůvodnění tohoto rozhodnutí) vyplývá, že zadavatel dal navrhovateli pokyn k zahájení prací v období „04/2017“, je nutné upozornit rovněž na skutečnost, že v uvedeném dokumentu je poznamenáno, že termín zahájení prací bude upřesněn při předání staveniště. Úřad upozorňuje, že délka lhůty pro dokončení prací byla ve smlouvě stanovena na 2 měsíce (viz bod 76 odůvodnění tohoto rozhodnutí) bez vazby na konkrétní data. Je tedy zřejmé, že pokud termín pro dokončení prací byl stanoven na 31. 10. 2017 (tento konkrétní termín vyplývá z výzvy k nápravě ze dne 10. 11. 2017 – viz bod 80 odůvodnění tohoto rozhodnutí, přičemž navrhovatel uvedený termín nerozporuje) a následně byl prodloužen na žádost navrhovatele do 6. 11. 2017, je zřejmé, že předání staveniště v termínu 23. 8. 2017 nebylo opožděné, neboť stanovená dvouměsíční lhůta pro dokončení prací by ode dne předání staveniště končila dne 23. 10. 2017, a tedy termín 31. 10. 2017, potažmo následně stanovený termín 6. 11. 2017 nepochybně odpovídal termínu pro dokončení prací stanovenému ve smlouvě.

129. Pokud navrhovatel odkazuje na veřejnou zakázku „I/19 Jordán – MÚK s D3“, přičemž tvrdí, že plnění této veřejné zakázky mělo vliv na plnění smlouvy V, Úřad uvádí, že taková argumentace navrhovatele je irelevantní, neboť zadavatel vyloučil navrhovatele z účasti v zadávacím řízení na veřejnou zakázku z důvodů závažných pochybení, kterých se měl dopustit v rámci plnění smluv I až V, a nikoliv v rámci plnění veřejné zakázky „I/19 Jordán – MÚK s D3“. Dále Úřad pro úplnost uvádí, že situace, kdy se při plnění jiného navrhovatelova závazku vyskytnou potíže, nijak neodůvodňuje skutečnost, že v rámci smlouvy V neplnil navrhovatel své závazky včas. Je to právě navrhovatel, který musí znát své kapacity a tomu tak své závazky přizpůsobit. Navíc pokud došlo k určitým nastalým situacím, které nemohl předem očekávat, mohl si nárokovat prodloužení lhůty pro dokončení díla, což ostatně v případě plnění smlouvy V učinil. Úřad však k tomu doplňuje, že ačkoliv si navrhovatel u zadavatele ŘSD nárokoval prodloužení doby pro dokončení díla do 6. 11. 2017, ani v této dodatečné lhůtě pro dokončení, tedy ke dni 6. 11. 2017, stavbu nedokončil.

130. Pokud navrhovatel upozorňuje na skutečnost, že důvody vyloučení ve vztahu ke smlouvě V, které zadavatel uvedl v rozhodnutí o vyloučení, jsou nepřezkoumatelné, nelogické a rozporuplné, kdy zadavatel „argumentuje dokončením v době, kdy to umožňovaly klimatické podmínky, aniž by zdůvodnil, co tím míní, jakož i doložil existenci vhodných klimatických podmínek“, Úřad k tomuto uvádí následující. V rozhodnutí o vyloučení zadavatel mj. uvedl: „Dílo dle Smlouvy V. mělo být společností ROBSTAV k.s. jako celek (všechny IV etapy) dokončeno v době, kdy klimatické podmínky dokončení díla nebránily. Společnost ROBSTAV k.s. však do 6. 11. 2017 v souladu se Smlouvou V. předmětné dílo nedokončila.“, přičemž ve vztahu k pochybení navrhovatele při plnění smlouvy V zadavatel v rozhodnutí o vyloučení odkázal mj. na rozhodnutí Úřadu sp. zn. S0077/2020/VZ, kde Úřad konstatoval, že: „(…) navrhovatelovo nerespektování dodatečné doby pro dokončení díla a výzvy správce stavby ze dne 10. 11. 2017 vyvolalo takový stav, kdy v dané době, tedy dne 21. 11. 2017, nebylo již dle zadavatele z hlediska klimatických podmínek možné realizovat IV. etapu stavby.“. Pokud tedy zadavatel při odůvodnění vyloučení navrhovatele z důvodu pochybení při plnění smlouvy V vycházel z obsahu výše uvedeného rozhodnutí Úřadu, lze navrhovatelem rozporované tvrzení ohledně termínu pro dokončení stavby za vhodných klimatických podmínek dovodit z obsahu výše citovaného závěru Úřadu, z něhož je zřejmé, že klimatické podmínky nebyly příznivé pro dokončení stavby ode dne 21. 11. 2017. S ohledem na tuto skutečnost Úřad nepovažuje výše uvedenou část odůvodnění rozhodnutí o vyloučení za nepřezkoumatelnou či nelogickou, neboť je zřejmé, že zadavatel při odůvodnění pracoval s fakty, která jsou uvedena v rozhodnutí Úřadu, na něž zadavatel odkázal.

131. K návrhu navrhovatele na provedení důkazu znaleckým posudkem k prokázání skutečnosti, že vzhledem k požadavku na technologické pauzy nebylo fakticky možné dílo dokončit v době uvedené ve smlouvě V, Úřad upozorňuje, že přílohu smlouvy V tvoří rovněž „Časový harmonogram stavby I/19 Plíškovice – Mirovice“ ze dne 19. 9. 2016 podepsaný navrhovatelem, z něhož vyplývá, že navrhovatel počítal s rozvržením prací pro realizaci stavby na 2 měsíce (viz bod 77 odůvodnění tohoto rozhodnutí). Z uvedeného důvodu považuje Úřad argumentaci navrhovatele o nemožnosti realizace prací v době uvedené ve smlouvě za nepřípadnou, a proto k provedení důkazu znaleckým posudkem dle návrhu navrhovatele nepřistoupil.

132. K názoru navrhovatele, že odstoupení zadavatele ŘSD od smlouvy V nebylo oprávněné, Úřad ve vztahu k uvedené problematice pro úplnost plně odkazuje na svou předchozí rozhodovací praxi, konkrétně na rozhodnutí Úřadu sp. zn. S0207/2018/VZ, které bylo potvrzeno rozhodnutím předsedy Úřadu sp. zn. R0134/2018/VZ (obě uvedená rozhodnutí nabyla právní moci dne 21. 10. 2018), kde je mimo jiné uvedeno:

„44. V dalším se Úřad vyjádří k argumentaci navrhovatele týkající se údajné neplatnosti odstoupení od Smlouvy[7] ze strany zadavatele. (…) Co se týká problematiky odstoupení od smlouvy, Úřad podotýká, že ZVZ ani zákon neupravují komplexně problematiku odstoupení od smlouvy. Ve vztahu k ZVZ lze zmínit, že tato právní norma upravovala pouze situaci popsanou v ustanovení § 82 odst. 8 ZVZ, přičemž citované ustanovení dopadá na situaci, kdy dodavatel uvedl v nabídce informace nebo doklady, které neodpovídají skutečnosti a měly nebo mohly mít vliv na výsledek zadávacího řízení. Ve vztahu k zákonu je možno podotknout, zákon do určité míry reguluje ukončení závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku v ustanovení § 223 zákona. V dalším se však na odstoupení od smlouvy vztahují jiné právní předpisy, typicky občanský zákoník. Ostatně z ustanovení § 223 odst. 3 zákona vyplývá, že zadavatel má právo ukončit závazek ze smlouvy i na základě jiných právních předpisů. Následné spory o platnosti nebo neplatnosti odstoupení od Smlouvy ze strany zadavatele však nemají na právo zadavatele zahájit další zadávací řízení žádný vliv, zákon danou problematiku ostatně ani neřeší, nestanovuje pro takovou situaci žádná pravidla. Uvedené však nic nemění na tom, že s takovým jednáním zadavatele jsou spojeny i případné důsledky, a to zejména za situace, není-li od smlouvy odstoupeno řádně; zákon (stejně tak rozhodovací pravomoc Úřadu) však na tuto situaci nedopadá. Úřad konstatuje, že případný spor mezi stranami o platnosti nebo neplatnosti odstoupení od uzavřené Smlouvy mezi zadavatelem a navrhovatelem je soukromoprávní povahy. V tomto lze odkázat na ustanovení § 1 odst. 1 a § 12 občanského zákoníku, kdy práva a povinnosti osob jsou právem soukromým, přičemž kdo se cítí být na právech zkrácen, může se domáhat ochrany; pokud není občanským zákoníkem stanoveno jinak, je tímto orgánem soud (k tomu dále viz následující odstavec odůvodnění tohoto rozhodnutí).

45. Z výše uvedených důvodů se tedy Úřad blíže nezabýval skutečnostmi uváděnými v návrhu, jež se týkají důvodů pro odstoupení zadavatele od Smlouvy, ani neposuzoval, zda zadavatel při odstoupení od Smlouvy postupoval v souladu se stanovenými smluvními podmínkami, neboť toto Úřadu ani v rámci jeho kompetencí nepřísluší. Toto dovodil i Krajský soud[] v Brně v rozsudku č. j. 62 Af 48/2011-69 ze dne 28. 2. 2013, z něhož obecně vyplývá, že otázku platnosti, neplatnosti či vymahatelnosti soukromoprávních podmínek řeší soudy, nikoliv Úřad, který by měl ve správním řízení posuzovat výhradně postup zadavatelů při zadávání veřejných zakázek. Pro úplnost Úřad upozorňuje na skutečnost, že rovněž i v samotné Smlouvě je uvedeno, že ‚Případné spory mezi stranami projedná a rozhodne příslušný obecný soud České republiky v souladu s obecně závaznými předpisy České republiky.‘. Úřad dodává, že odstoupení od smlouvy je jednostranné právní jednání. Obecně z ustanovení § 574 občanského zákoníku plyne, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. Rozhodnutí o tom, zda odstoupení od Smlouvy v daném případě bylo ze strany zadavatele učiněno správně, jak již Úřad uvedl výše, není oprávněn činit Úřad, nýbrž případně příslušný soud, pakliže by se navrhovatel nezákonnosti zadavatelem učiněného úkonu dovolával.“.

133. K časové podmínce ustanovení § 48 odst. 5 písm. d) zákona stanovující, že pochybení dodavatele, na jehož základě lze přistoupit k vyloučení, muselo nastat při plnění smluvních vztahů v období 3 let předcházejících zahájení příslušného zadávacího řízení, Úřad uvádí, že pochybení navrhovatele v rámci smlouvy V nastalo dnem prodlení s plněním díla, tj. dnem 7. 11. 2017. S ohledem na skutečnost, že rozhodným datem pro splnění časové podmínky ve vztahu k nyní prověřovanému zadávacímu řízení je den 7. 7. 2017 [zadávací řízení bylo zahájeno dne 7. 7. 2020, tzn., že k pochybení dodavatele, na jehož základě lze přistoupit k vyloučení podle § 48 odst. 5 písm. d) zákona, mohlo dojít nejdříve dne 7. 7. 2017], lze konstatovat, že i tato podmínka byla splněna.

134. K argumentu navrhovatele o nepřípustné retroaktivitě, když zadávací řízení na veřejné zakázky, na jejichž plnění byly uzavřeny smlouvy IV a V, byla zahájena podle ZVZ a domněnce, že vzhledem k přechodnému ustanovení § 273 zákona je tedy napadené rozhodnutí o vyloučení navrhovatele nezákonné, Úřad odkazuje na znění ust. § 48 odst. 5 písm. d) zákona, z jehož jazykového výkladu vyplývá, že není rozhodné, za účinnosti jaké právní úpravy byla zahájena zadávací řízení na veřejné zakázky, při jejichž plnění mělo dojít k závažným pochybením. Jedinou časovou podmínkou vyplývající z daného ustanovení je, že se těchto závažných pochybení účastník zadávacího řízení musí dopustit v posledních 3 letech od zahájení zadávacího řízení, tedy zcela jasně bez ohledu na skutečnost, zda byla zadávací řízení na veřejné zakázky, při jejichž plnění došlo k závažným pochybením, zahájena na základě ZVZ či na základě zákona. Není tak na místě ani odkaz navrhovatele na ustanovení § 273 odst. 1 zákona, neboť toto ustanovení se vztahuje k zadávání veřejných zakázek v zadávacích řízeních zahájených podle ZVZ, avšak v šetřeném případě bylo zadávací řízení, zahájeno již za účinnosti zákona, a proto není možné v dané situaci aplikovat § 273 odst. 1 zákona. K námitce navrhovatele týkající se nepřípustné retroaktivity ve vztahu k aplikaci § 48 odst. 5 písm. d) zákona ve vztahu k pochybením navrhovatele, jichž se dopustil mj. v případě smlouvy V, uvedl Krajský soud v Brně ve svém rozsudku č. j. 29 Af 63/2019-77 ze dne 1. 7. 2020 mj. následující: „Krajský soud (…) tuto námitku neshledává důvodnou, neboť v nyní projednávané věci se nejedná o retroaktivitu, která je v případě tzv. pravé retroaktivity z hlediska právní jistoty nežádoucí, jelikož právní vztah, založený vyloučením žalobců z účasti ve veřejné zakázce, vznikl až po zahájení veřejné zakázky, a tedy až po účinnosti ZZVZ. Žalobci nesprávně vztahují účinnost ZZVZ k právním vztahům, které mají souvislost s tvrzenými pochybeními žalobců, které však vznikly v rámci realizace dřívější veřejné zakázky zúčastněné na řízení žalobci, nikoliv té, která je předmětem v nyní projednávané věci.“.

135. Navrhovatel rovněž v návrhu upozorňuje, že v případě výtek týkajících se postupu navrhovatele při plnění smlouvy V (a smlouvy IV) se jednalo o ojedinělé nedostatky na přelomu roku 2017 a 2018, které byly z větší části způsobeny zadavatelem ŘSD, a že za období předešlé a následující spolupráce lze konstatovat, že probíhala standardně, tudíž nelze hovořit o „dlouhodobosti“. Úřad ve vztahu k uvedenému tvrzení navrhovatele odkazuje na slovní spojení obsažené v ust. § 48 odst. 5 písm. d) zákona – „závažných nebo dlouhodobých pochybení“ – a upozorňuje, že spojka „nebo“ v citovaném ustanovení zákona vyjadřuje volbu mezi dvěma eventualitami, které jsou v tomto případě zaměnitelné a je jedno, která z nich bude platit; musí však být naplněna alespoň jedna z nich. Zadavatel tedy pro naplnění nezpůsobilosti dle § 48 odst. 5 písm. d) zákona musí prokázat, že se jednalo buď o závažná, nebo o dlouhodobá pochybení, přičemž v daném případě, jak Úřad vyvodil výše, zadavatel prokázal a odůvodnil, že se navrhovatel při plnění smlouvy V závažného pochybení dopustil. Úřad dále dodává, že není relevantní, zda se jednalo o pochybení ojedinělé či zda předchozí veřejné zakázky, které navrhovatel pro zadavatele ŘSD plnil, byly údajně úspěšně dokončeny, jelikož pro posouzení, zda v daném případě došlo k vyloučení navrhovatele na základě § 48 odst. 5 písm. d) zákona v souladu se zákonem, je relevantní pouze skutečnost, že bylo shledáno naplnění všech podmínek stanovených v citovaném ustanovení zákona, mezi které mj. patří posuzování plnění pouze těch veřejných zakázek, u kterých bylo shledáno závažné pochybení. Dle přesvědčení Úřadu ke konstatování závěru, že se jedná o závažné pochybení ve smyslu citovaného ustanovení zákona, je lhostejno, zda tak navrhovatel jednal úmyslně, či nikoliv. Rozhodné pro posouzení věci je, že v rámci předchozího smluvního vztahu nebylo plněno řádně, přičemž toho, že je navrhovatel v prodlení, si musel být plně vědom.

136. K názoru navrhovatele, že dosud neexistuje pravomocné rozhodnutí soudu o tom, že by zadavateli vznikla v důsledku jednání stěžovatele škoda anebo že by bylo zadavatelem ŘSD uplatněné právo na smluvní pokutu oprávněné, Úřad uvádí, že z gramatického výkladu ustanovení § 48 odst. 5 písm. d) zákona rozhodně nevyplývá, že by jeho aplikace vyžadovala i existenci rozhodnutí soudu popř. jiného orgánu, které by mělo takovou skutečnost potvrzovat. O jakémkoliv rozhodnutí soudu či jiného orgánu zkrátka v daném ustanovení není ani zmínka. Z uvedeného tak vyplývá, že pro aplikaci § 48 odst. 5 písm. d) zákona není nutné podložit splnění příslušných zákonných podmínek pro vyloučení rozhodnutím soudu, a proto nepovažuje předmětnou argumentaci navrhovatele za relevantní. Úřad nad rámec výše uvedeného doplňuje, že nutnost vyčkat na soudní rozhodnutí by s sebou fakticky přinesla nemožnost aplikace tohoto ustanovení, a nijak by tedy zákon nechránil ty zadavatele, pro něž je podstatné, zda dodavatel v předchozích smluvních vztazích při realizaci plnění zásadním způsobem chyboval.

137. Navrhovatel ve svém návrhu rovněž argumentuje tím, že zadavatelé obecně mají při posuzování zkušenosti s dodavateli vycházet (předně) z vlastních zkušeností a teprve v případě neexistence vlastní zkušenosti mají reflektovat zkušenosti jiných veřejných zadavatelů. K tomu Úřad uvádí, že v ustanovení § 48 odst. 5 písm. d) zákona se podmínka přednostního uplatnění vlastních zkušeností před zkušenostmi jiného veřejného zadavatele nevyskytuje. Předmětné ustanovení tak zadavateli umožňuje vyloučení dodavatele na základě „zprostředkované zkušenosti“ i za situace, kdy sám zadavatel žádnou negativní zkušenost s plněním ze strany dodavatele nemá.

138. Na základě výše uvedených skutečností Úřad uzavírá, že navrhovatel byl v šetřeném případě zadavatelem vyloučen z účasti v zadávacím řízení na předmětnou veřejnou zakázku z důvodů uvedených v § 48 odst. 5 písm. d) zákona oprávněně, neboť došlo k naplnění všech podmínek pro aplikaci citovaného ustanovení zákona.

K obnovení způsobilosti navrhovatele

139. Úřad dále přistoupil k posouzení otázky možného obnovení způsobilosti navrhovatele k účasti v zadávacím řízení.

140. Úřad předesílá, že možnost účastníka zadávacího řízení prokázat obnovení své způsobilosti je novým institutem zavedeným zákonem, který je systematicky řazen v části čtvrté zákona, která obsahuje úpravu zadávání veřejných zakázek v nadlimitním režimu. Dle ustanovení § 76 odst. 1 zákona může účastník zadávacího řízení mj. prokázat, že i přes naplnění důvodu nezpůsobilosti podle § 48 odst. 5 či 6 zákona obnovil svou způsobilost k účasti v zadávacím řízení, pokud v průběhu zadávacího řízení zadavateli doloží, že přijal dostatečná nápravná opatření. Zákon tedy umožňuje dodavateli, který je v postavení účastníka zadávacího řízení, tj. o jehož vyloučení pro nezpůsobilost není dosud „nevratně“ rozhodnuto, v průběhu zadávacího řízení předložit zadavateli důkazy o tom, že se „napravil“, a je tedy opět způsobilý plnit veřejnou zakázku, a že tedy odpadl důvod pro jeho vyloučení. Účastník zadávacího řízení však musí obnovení své způsobilosti prokázat, tj. doložit, že nápravná opatření, kterými odůvodňuje zánik své nezpůsobilosti, přijal a že tato jsou dostatečná. Dostatečnost přijatých nápravných opatření pak na základě předložených dokladů posoudí zadavatel. Ten tedy posuzuje a vyhodnocuje, zda jsou přijatá nápravná opatření adekvátní z hlediska závažnosti pochybení či provinění a okolností, za kterých k němu došlo, a zda je tedy předloženými doklady skutečně garantováno obnovení způsobilosti účastníka zadávacího řízení.

141. V šetřeném případě, a to i s ohledem na způsob zahájení zadávacího řízení a obsah zadávací dokumentace (viz body 1 a 52 odůvodnění tohoto rozhodnutí), je zjevné, že pro zadání posuzované veřejné zakázky zadavatel zvolil zjednodušené podlimitní řízení, a postupoval tedy při zadávání podle části třetí zákona upravující podlimitní režim. Podle § 53 odst. 4 zákona platí, že zadavatel může použít jednotlivá pravidla pro zadávací řízení pro nadlimitní režim. Z žádné části zadávací dokumentace pak nevyplývá, že by zadavatel do zde posuzované veřejné zakázky zadávané ve zjednodušeném podlimitním řízení „vtáhl“ pravidlo týkající se obnovení způsobilosti účastníka zadávacího řízení (tzn. pravidlo obsažené v § 76 zákona). Za takového stavu věci je zřejmé, že předmětný postup nebyl zadavatelem určen k aplikaci v posuzovaném zadávacím řízení. S ohledem na tuto skutečnost zadavatel mohl předmětnou argumentaci navrhovatele odmítnout jako argumentaci, kterou v posuzovaném případě nelze uplatnit, neboť se nejedná o takovou zadávací podmínku, která se pro zvolený zadávací postup uplatní. Nicméně v důsledku skutečnosti, že zadavatel věcně reagoval na tvrzení navrhovatele týkajících se přijetí nápravných opatření, když se zabýval důvody, na základě kterých mělo dojít k obnovení způsobilosti navrhovatele, Úřad se, ačkoliv, jak uvedl shora, předmětný institut považuje za postup, který se prima facie nestal součástí zadávacích podmínek v době uveřejnění zadávací dokumentace, přesto rozhodl přistoupit k přezkumu navrhovatelem předkládaných tvrzení a důkazů, které měly prokázat jím přijatá nápravná opatření, a zohlednil protiargumentaci zadavatele, tj. posoudil navrhovatelem tvrzené obnovení jeho způsobilosti plnit šetřenou veřejnou zakázku.

142. V šetřeném případě navrhovatel podal námitky proti svému vyloučení z účasti v zadávacím řízení (tj. stále v postavení účastníka zadávacího řízení), ve kterých mj. uvedl následující nápravná opatření, která přijal k obnovení své způsobilosti:

o změna obalovny (navrhovatel přestal odebírat asfaltové směsi od cizích obaloven),

o zavedení násobné kontroly objednávaných stavebních materiálů pro plnění každé zakázky, dvojnásobné kontroly vážních lístků za materiál dodávaný z lomů a obaloven,

o zavedení speciálních porad před začátkem provádění každé zakázky, na níž jsou všichni vedoucí pracovníci podrobně seznámeni s dokumentací, termíny a postupem prací a je určen koordinátor zakázky, pravidelné schůzky všech stavbyvedoucích, výrobního ředitele, výkonného ředitele a technické skupiny přípravy staveb,

o přijetí nového výkonného ředitele pro zefektivnění provádění zakázek,

o pořízení nové techniky,

o navýšení počtu pracovníků,

o rozšíření certifikace o ISO 14001 a 18001,

o uzavření rámcové smlouvy se společností KOPESO s.r.o. pro případ náhlého zjištění nutnosti posílení pracovních kapacit,

o ukončení pracovního poměru s hlavním stavbyvedoucím, který měl na starosti realizaci veřejných zakázek, na jejichž plnění byla uzavřena smlouva IV a V.

143. Za účelem prokázání obnovení způsobilosti k účasti v zadávacím řízení navrhovatel předložil zadavateli k přijatým nápravným opatřením (jako přílohy podaných námitek proti svému vyloučení z účasti v zadávacím řízení) následující dokumenty:

a. přípis zadavatele ŘSD ze dne 23. 7. 2019 adresovaný společnosti Kovia s.r.o., IČO 04060954, se sídlem Libocká 258/22, Liboc, 162 00 Praha 6 (od 23. 7. 2019 podnikající pod obchodní firmou ROBSTAV Kovia s.r.o.) (dále jen „Kovia s.r.o.“ nebo „ROBSTAV Kovia s.r.o.“) obsahující souhlas s využitím obalovny Kařez pro výrobu asfaltových směsí na stavby zadavatele ŘSD; souhlas je udělen ode dne 22. 7. 2019 po dobu platnosti certifikátu reg. číslo 95100, tj. do 16. 6. 2022,

b. certifikáty společnosti Kovia s.r.o. – Certifikát systému managementu kvality reg. č. 95100 vydaný dne 17. 6. 2019 a Certifikát systému řízení výroby č. 254/C6/2019/9210001 vydaný dne 17. 6. 2019,

c. osvědčení o shodě řízení výroby pro stavební výrobek asfaltové směsi pro hutněné asfaltové vrstvy pozemních komunikací uvedený na trh výrobcem Kovia s.r.o. ze dne 13. 6. 2018,

d. nedatované čestné prohlášení společnosti ROBSTAV Kovia s.r.o., mj. že je na základě smluvního vztahu s navrhovatelem výhradním dodavatelem asfaltové směsi pro navrhovatele, že dodává a bude dodávat výlučně pro navrhovatele asfaltové směsi pro potřeby realizace stavebních prací touto společností a pouze v případě nevytíženosti je oprávněna vyrábět asfaltovou směs i pro jiné osoby, že má v areálu obalovny umístěnou laboratoř SQZ pro kontrolu výroby asfaltových směsí, že disponuje osvědčením od zadavatele ŘSD opravňující ji k dodávkám asfaltových směsí pro zadavatele ŘSD, že disponuje ISO 9001 na výrobu asfaltových směsí, že disponuje certifikací obalovny, že v případě, že bude ze strany zadavatele uzavřena s navrhovatelem smlouva o dílo, je schopna vyrobit a dodat navrhovateli asfaltovou směs pro plnění takové smlouvy o dílo, že dodávala pro navrhovatele asfaltové směsi na realizaci jmenovitě uvedených zakázek,

e. čestné prohlášení šesti zaměstnanců navrhovatele (ředitel společnosti, hlavní stavbyvedoucí, dva stavbyvedoucí, vedoucí výroby a vedoucí OTU) ze dne 7. 4. 2020, že po zkušenostech s prováděním veřejné zakázky, na jejíž plnění byla uzavřena smlouva V, navrhovatel zavedl minimálně za účasti podepsaných osob pravidelné každotýdenní porady, na kterých podepsané osoby komunikují a přijímají na další týdny opatření stran plánování stavebních prací, řádného plnění smluvních termínů či dalších povinností jako např. odstraňování záručních vad, to vše s ohledem na strojní a personální kapacity, nutnost případného posílení strojní a personální kapacity, objednávky a dodávky stavebního materiálu v dostatečném předstihu, zajištění nutných povolení a souhlasů dotčených správních orgánů či třetích osob, neprodlené odstraňování případných nedostatků co do provádění stavebních prací či smluvních termínů, další skutečnosti za účelem řádného plnění všech smluvních a zákonných povinností,

f. čestné prohlášení společnosti KOPESO s.r.o. ze dne 7. 4. 2020, že v roce 2018 uzavřela dohodu „o vzájemné strojí a personální výpomoci“,

g. rozhodnutí o vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení na veřejnou zakázku „Rekonstrukce ulice Na Rychtě“ zadavatelem město Plzeň ze dne 9. 4. 2020,

h. referenční list od zadavatele město Plzeň na realizaci stavby „Parkovací stání při ulici U Borského Parku, Plzeň“ ze dne 9. 10. 2018,

i. referenční listy o provedení stavebních prací vystavené navrhovateli různými objednateli (zadavateli) v letech 2018 a 2019,

j. certifikáty navrhovatele o zavedení a udržování systému managementu splňující:

i. požadavky normy ČSN EN ISO 9001:2016 v oboru provádění silničních prací v oboru pozemních komunikací (ze dne 6. 5. 2019),

ii. požadavky normy ČSN EN ISO 14001:2016 v oboru provádění bytových, občanských a průmyslových staveb a jejich rekonstrukcí, provádění silničních prací v oboru pozemních komunikací, frézování komunikací (ze dne 6. 5. 2019),

iii. požadavky normy ČSN OHSAS ISO 18001:2008 (ze dne 6. 5. 2019) v oboru provádění bytových, občanských a průmyslových staveb a jejich rekonstrukcí, provádění silničních prací v oboru pozemních komunikací, frézování komunikací (ze dne 6. 5. 2019).

k. rozhodnutí o výběru dodavatele ze dne 28. 8. 2020, oznámení o výběru dodavatele ze dne 28. 8. 2020, kterým navrhovatel dokládá, že nabídka navrhovatele na plnění veřejné zakázky „Oprava silnice II/173 Blatná“ byla vybrána jako nejvýhodnější,

l. potvrzení o převzetí díla – stavby „ I/3 Dolní Dvořiště - státní hranice“ (sekce – Vozovka, část sekce – 05PU-001662) ze dne 22. 10. 2018,

m. potvrzení o převzetí díla – stavby „I/19 Věšín, oprava vozovky“ ze dne 17. 7. 2018 a

n. potvrzení o převzetí díla – stavby „I/16 Ješín - Velvary, oprava povrchu“ (část stavby – Sil. I/16 km cca 31,2 – 33,6 Středočeský kraj, okr. Kladno) bez datace (přejímací řízení ukončeno dne 30. 4. 2018).

144. Z předložené dokumentace o zadávacím řízení nevyplývá, že by navrhovatel doložil zadavateli v průběhu zadávacího řízení další dokumenty, jimiž by prokazoval přijetí tvrzených nápravných opatření.

Ke změně obalovny

145. Uvedené nápravné opatření, tj. spolupráci s jinou obalovnou, než se kterou navrhovatel spolupracoval při plnění smlouvy V, navrhovatel zadavateli dokládá nedatovaným čestným prohlášením společnosti ROBSTAV Kovia s.r.o., že je na základě smluvního vztahu s navrhovatelem výhradním dodavatelem asfaltové směsi pro navrhovatele, že dodává a bude dodávat výlučně pro navrhovatele asfaltové směsi pro potřeby realizace stavebních prací touto společností a pouze v případě nevytíženosti je oprávněna vyrábět asfaltovou směs i pro jiné osoby. Vzhledem ke skutečnosti, že navrhovatel nedoložil žádným způsobem deklarovaný smluvní vztah, přičemž z čestného prohlášení společnosti ROBSTAV Kovia s.r.o. podmínky předmětné smlouvy nejsou známy, Úřad neshledal uvedené čestné prohlášení za relevantní doklad k prokázání obnovení způsobilosti navrhovatele ve vztahu k pochybením, jichž se navrhovatel dopustil při plnění smluv.

146. Z dokladů doložených navrhovatelem vyplývá, že společnost Kovia s.r.o. (ROBSTAV Kovia s.r.o.) disponuje certifikáty systému managementu kvality a systému řízení výroby, a že pro vyráběné asfaltové směsi disponuje tato společnost osvědčením o shodě. Úřad konstatuje, že s ohledem na nedoložení smlouvy na dodávky asfaltových směsí uzavřené mezi společností ROBSTAV Kovia s.r.o. a navrhovatelem, nelze tedy ani doklady, jež se týkají certifikace společnosti Kovia s.r.o. (ROBSTAV Kovia s.r.o.), provozních možností obalovny Kařez či osvědčení o shodě řízení výroby pro stavební výrobek asfaltové směsi pro hutněné asfaltové vrstvy pozemních komunikací uvedený na trh výrobcem Kovia s.r.o., považovat za dostatečné doklady prokazující obnovení způsobilosti navrhovatele.

147. Nad rámec uvedeného Úřad doplňuje, že toliko spolupráce s jinou obalovnou (pokud by byla prokázána a řádně doložena) sama o sobě nemůže zajistit, že opětovně nedojde k dodání asfaltového koberce v rozporu s požadavkem objednatele, např. právě z důvodu chyby na straně obalovny. Pro nápravu pochybení spočívajícího v záměně obrusné vrstvy je tak nezbytné mimo změny obalovny zavést současně dostatečná kontrolní opatření či mechanismy, a to přímo na straně navrhovatele.

K zavedení násobné kontroly objednávaných stavebních materiálů pro plnění každé zakázky, dvojnásobné kontroly vážních lístků za materiál dodávaný z lomů a obaloven

148. Uvedené nápravné opatření navrhovatel toliko tvrdí, ale zavedení kontrolních mechanismů zadavateli nijak nedokládá (např. interním předpisem, kterým by byla stanovena povinnost příslušným pracovníkům navrhovatele a se kterým by byli příslušní pracovníci navrhovatele prokazatelně seznámeni). Není tedy zřejmé, jakým konkrétním způsobem bude kontrolní systém objednávky stavebních materiálů a jejich následné dodávky fungovat, tudíž nelze konstatovat ani to, zda by bylo možno tyto kontrolní mechanismy navrhovatele (pokud by jejich existence a rozsah byly prokázány) považovat za dostatečné.

149. Úřad nicméně i ve vztahu k tomuto nápravnému opatření dodává, že s ohledem na skutečnost, že ohledně oprávněnosti důvodů vedoucích k vyloučení navrhovatele pohlíží Úřad pouze na smlouvy II, III a V, tzn. Úřad neposuzuje zadavatelem tvrzené vyloučení navrhovatele z důvodu pochybení týkajícího se záměny směsí na výrobu obrusné vrstvy vozovky při plnění smlouvy IV, považuje za bezpředmětné se blíže zabývat účinností tohoto nápravného opatření.

K zavedení speciálních porad před začátkem provádění každé zakázky, na níž jsou všichni vedoucí pracovníci podrobně seznámeni s dokumentací, termíny a postupem prací a je určen koordinátor zakázky a k zavedení pravidelných schůzek všech stavbyvedoucích, výrobního ředitele, výkonného ředitele a technické skupiny přípravy staveb

150. Navrhovatel doložil čestné prohlášení zaměstnanců navrhovatele, že se účastní pravidelných každotýdenních porad, na nichž příslušné osoby komunikují a přijímají opatření stran plánování stavebních prací, řádného plnění smluvních termínů či dalších povinností jako např. odstraňování záručních vad, s ohledem na strojní a personální kapacity, nutnost případného posílení strojní a personální kapacity za účelem řádného plnění stavebních prací, smluvních termínů či dalších povinností jako např. odstraňování záručních vad, objednávky a dodávky stavebního materiálu v dostatečném předstihu, zajištění nutných povolení a souhlasů dotčených správních orgánů či třetích osob, neprodlené odstraňování případných nedostatků co do provádění stavebních prací či smluvních termínů apod. K uvedenému Úřad podotýká, že čestné prohlášení o tom, že se na pravidelných poradách probírají určitá témata, nelze považovat za nápravné opatření, které by prokázalo obnovení způsobilosti navrhovatele. Ačkoliv totiž z uvedeného dokumentu vyplývá program pravidelných porad, nelze již s určitostí na základě skutečností uvedených v předmětném čestném prohlášení dovodit, jaká opatření jsou pro naplnění uvedených cílů přijímána, neboť kromě uvedeného čestného prohlášení navrhovatel již nedoložil např. zápisy z konaných porad, z nichž by bylo možné zjistit více podrobností a skutečností potřebných pro posouzení, zda na základě uvedeného nápravného opatření navrhovatel obnovil svou způsobilost k účasti v zadávacím řízení. Ačkoliv je tedy např. v předmětném čestném prohlášení uvedeno, že jsou přijímána opatření stran řádného plnění smluvních termínů či odstraňování záručních vad, není zřejmé, zda přijímaná opatření jsou v souladu se smluvními podmínkami, k nimž se navrhovatel zavázal, tedy zda je v návaznosti na uvedené porady zajištěno, aby odstraňování záručních vad bylo prováděno v souladu s pokyny správce stavby v požadovaném termínu a rozsahu. Co se týče navrhovatelem uváděných speciálních porad před realizací jednotlivých veřejných zakázek, uvedené nápravné opatření navrhovatel nijak nedokládá, a tedy nelze posoudit, zda realizace takových porad a určení koordinátora zakázky (pokud by bylo prokázáno) může zajistit, že se závažná pochybení, ke kterým došlo při plnění smlouvy II, III a V, nebudou opakovat. Není např. zřejmé, jaké konkrétní kompetence a odpovědnost má koordinátor zakázky ve vztahu ke kontrole používaných materiálů, příp. technologií, jak často je povinen tyto kontroly provádět (tj. zda je rozsah kontrol dostačující), zda může ovlivnit rozvržení pracovních sil a vybavení navrhovatele a jak se postupuje v případě, že kolidují pokyny dvou koordinátorů při současné realizaci dvou staveb apod.

K přijetí nového výkonného ředitele pro zefektivnění provádění zakázek

151. K uvedenému nápravnému opatření, které navrhovatel nijak nedokládá, Úřad uvádí, že nelze nijak ověřit, zda navrhovatel přijal konkrétního pracovníka do nové funkce, která má dle tvrzení navrhovatele zajistit kontrolu vedoucích podřízených pracovníků a který má řešit např. kontrolu nápravy zjištěných problémů při realizaci zakázky, a vybavil jej dostatečnými pravomocemi a dostatečnými personálními kapacitami a pokyny k součinnosti ze strany ostatních zaměstnanců. Rovněž není zřejmé, zda kontrolní činností, kterou má výkonný ředitel zajišťovat, bude pokryto veškeré plnění, které navrhovatel dodává nebo se bude jednat pouze např. o kontroly u vybraných zakázek. Úřad konstatuje, že toliko personální doplnění o jedno konkrétní funkční místo samo o sobě není dostatečným nápravným opatřením, neboť je třeba rovněž přiměřeným způsobem zajistit, aby nově přijatý pracovník měl dostatečné kompetence, a je vhodné též např. ověřit, zda tento disponuje dostatečnými zkušenostmi s typem provozu navrhovatele, přičemž nic z těchto relevantních okolností navrhovatel ve svém tvrzení neuvedl. Pouhé tvrzení navrhovatele o tom, že dotyčný pracovník byl jmenován do příslušné funkce, a stručný, ničím nedoložený popis zřízené funkce, proto nelze považovat za dostatečně osvědčující obnovení způsobilosti navrhovatele s ohledem na závažnost předchozích pochybení.

K pořízení nové techniky

152. Navrhovatel uvádí, že pro svoji činnost zajistil větší množství nové techniky. Mezi doklady, které navrhovatel doložil spolu s podáním námitek zadavateli, nicméně nefiguruje žádný dokument, který by doložení této skutečnosti osvědčoval. Úřad k uvedenému tvrzení uvádí, že tedy není ani zřejmé, zda došlo k zakoupení navrhovatelem popisovaných strojů, popř. zda termínem zajištění je myšleno např. zapůjčení na základě nájemní smlouvy a pokud ano, za jakých podmínek k tomuto zapůjčení má docházet. Tvrzenou skutečnost navrhovatel nijak blíže neobjasnil ani žádnými konkrétními doklady nedoložil. Z pohledu Úřadu tedy navrhovatel dostatečně neprokázal, že si v současné době pronajímá větší množství techniky, jak v návrhu, potažmo v námitkách, uvádí.

K navýšení počtu pracovníků

153. Navrhovatel uvádí, že navýšil počet pracovníků z 95 osob na 128 pracovníků, přičemž mělo dojít k rozšíření technické skupiny přípravy staveb o 8 pracovníků, ostatní pracovníci měli být v dělnických, strojnických a řidičských profesích. Navrhovatel s podanými námitkami žádné bližší údaje a dokumenty ke svému tvrzení nedoložil. Z pohledu Úřadu tedy navrhovatel dostatečně neprokázal, že disponuje větším počtem pracovníků, kteří by nad to měli být těmi, s jejichž pomocí bude zadavatel schopen zasmluvněná plnění realizovat včas.

K rozšíření certifikace o ISO 14001 a ISO 18001

154. Uvedeným nápravným opatřením navrhovatel prokazuje, že má certifikován systém environmentálního managementu a systém managementu v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Úřadu však není zřejmé, a ani sám navrhovatel toto neuvádí, jakým způsobem mohou uvedené systémy zajistit či se podílet na tom, aby v budoucnu nedocházelo k vytýkaným závažným pochybením, pro která byl navrhovatel vyloučen ze zadávacího řízení.

K uzavření rámcové smlouvy se společností KOPESO s.r.o. pro případ náhlého zjištění nutnosti posílení pracovních kapacit

155. Navrhovatel uvádí, že smlouva se společností KOPESO s.r.o. byla uzavřena pro případ posílení pracovních kapacit. Uzavřenou smlouvu však navrhovatel zadavateli nedoložil (doložil pouze čestné prohlášení společnosti KOPESO s.r.o. ze dne 7. 4. 2020, že v roce 2018 uzavřela s navrhovatelem dohodu „o vzájemné strojí a personální pomoci“). Z uvedeného tudíž není zřejmé, jaké jsou podmínky spolupráce mezi společnostmi a zda je zajištěn dostatečný počet „záložních“ pracovníků. Nelze tak konstatovat, zda je touto smlouvou skutečně zajištěno, aby nedocházelo např. k nesplnění termínu plnění díla z důvodu nedostatečných kapacit navrhovatele. V návaznosti na obsah uvedeného čestného prohlášení nelze ani mít postaveno najisto, na jaké období je předmětná smlouva o spolupráci uzavřena, a zda tedy navrhovatel může avizované pomoci ze strany společnosti KOPESO s.r.o. v současné době stále využívat.

K ukončení pracovního poměru s hlavním stavbyvedoucím, který měl na starosti plnění smlouvy IV a smlouvy V

156. Předně je v souvislosti s tímto nápravným opatřením třeba konstatovat, že navrhovatel své tvrzení zadavateli nijak nedoložil. Dále Úřad upozorňuje, že pouhá personální obměna na konkrétním funkčním místě (zde na místě stavbyvedoucího) sama o sobě není dostatečným nápravným opatřením, neboť je třeba rovněž přiměřeným systémovým způsobem zajistit, aby nově přijatý pracovník při své činnosti nemohl opakovat pochybení svého předchůdce.

157. K názoru navrhovatele, že účinnost výše uvedených přijatých opatření dokládají referenční listy vystavené zadavatelem a jinými veřejnými zadavateli a potvrzení o převzetí stavby, kterými navrhovatel dokládá předání řádné a včasné plnění u čtyř staveb bez vad, Úřad uvádí, že ačkoliv z obsahu předložených referenčních listů vyplývá, že navrhovatel provedl stavební práce řádně a odborně v požadovaných termínech, nelze s ohledem na výše popsanou nedostatečnost dokladů doložených navrhovatelem ve vztahu k přijatým nápravným opatřením pouze na základě uvedených referencí garantovat, že navrhovatel již nebude opakovat svá pochybení při plnění smluv II, III a V, a že svou nezpůsobilost k účasti v zadávacím řízení na veřejnou zakázku obnovil. Stejně tak nepovažuje Úřad pro posouzení šetřeného případu za relevantní skutečnost, že jiný veřejný zadavatel vyhověl námitkám navrhovatele a po předložení tvrzení týkajících se přijetí nápravných opatření zrušil své rozhodnutí o vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení, jelikož se jedná o postup jiného veřejného zadavatele, který není pro posuzovaný případ závazný a určující. S ohledem na skutečnost, že zadavatelé nejsou povinni postup dle § 48 odst. 5 písm. d) zákona uplatnit, když se nejedná o obligatorní důvod k vyloučení dodavatele, a to ani u vybraného dodavatele, jak vyplývá z ustanovení § 48 odst. 8 zákona, ale je ponecháno na úvaze konkrétního zadavatele, nakolik jsou pro něj významná pochybení, jichž se dotčený dodavatel měl dopustit, a nakolik je pro něj zásadní vyloučit možnost, že dodavatel nebude plnit poptávané plnění dle smluvních ujednání bezvadně, není možné považovat postup zadavatele, který zadává veřejnou zakázku jako subjekt na jiném veřejném zadavateli zcela nezávislý, za určující pro postup veřejného zadavatele jiného. Není totiž možné nahlédnout na pohnutky příslušného zadavatele, kterými mohl být při svém rozhodování veden. Každý ze zadavatelů vychází ze svých zkušeností a nabytých znalostí, které může uplatnit při zvažování, zda zvolí postup dle § 48 odst. 5 písm. d) zákona a v souvislosti s tím má i právo uvážit všechny okolnosti vztahující se k tvrzení o obnovení způsobilosti vyloučeného dodavatele (včetně průkaznosti předložených dokladů), a to případně i odlišným způsobem než tomu může být u jiného zadavatele.

158. Na základě výše uvedeného Úřad konstatuje, že vzhledem k absenci či nedostatečnosti podkladů prokazujících přijetí nápravných opatření zadavatel neměl možnost relevantně posoudit, zda vůbec byla tvrzená opatření přijata (příp. v jakém rozsahu), tudíž neměl možnost ani vyhodnotit, zda lze nápravná opatření navrhovatele považovat za dostatečná k obnovení jeho způsobilosti. Úřad proto uzavírá, že navrhovatel zadavateli neprokázal přijetí takových nápravných opatření, kterými by obnovil svoji způsobilost k účasti v zadávacím řízení. Úřad doplňuje, že pokud měl navrhovatel zájem prokázat obnovení způsobilosti pro účast v zadávacím řízení, měl přijatá opatření k nápravě především srozumitelně a prokazatelně prezentovat. Na základě způsobu prokazování obnovení způsobilosti, který v tomto případě navrhovatel zvolil, však lze pouze konstatovat, že navrhovatel nevyvinul dostatečné úsilí či snahu pro zajištění obnovy své způsobilosti. Úřad pro úplnost podotýká, že ve vztahu k nápravným opatřením uváděným navrhovatelem ve vztahu k obnovení způsobilosti dospěl Úřad k obdobným závěrům např. již v rámci rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0186/2020/VZ-20274/2020/533/HKu ze dne 2. 7. 2020, které bylo potvrzeno rozhodnutím č. j. ÚOHS-R0144/2020/VZ-30139/2020/323/MBr ze dne 5. 9. 2020 (obě uvedená rozhodnutí nabyla právní moci dne 29. 9. 2020).

K přezkoumatelnosti rozhodnutí zadavatele ze dne 2. 10. 2020 o námitkách navrhovatele

159. S ohledem na skutečnost, že navrhovatel v rámci podaného návrhu mimo jiné uvádí, že rozhodnutí zadavatele o námitkách je nepřezkoumatelné a dále, že se zadavatel s některými námitkami vůbec nevypořádal, zabýval se Úřad nejprve otázkou, zda rozhodnutí o námitkách dostojí požadavkům stanoveným v § 245 odst. 1 zákona, tedy, zda součástí citovaného rozhodnutí je odůvodnění, ve kterém se zadavatel podrobně a srozumitelně vyjádřil ke skutečnostem uvedeným stěžovatelem v námitkách.

160. Úřad nejprve v obecné rovině k problematice institutu námitek uvádí, že námitky jsou procesní institut, který představuje primární ochranu dodavatelů před nezákonným postupem zadavatele. Jsou-li námitky podány, je zadavatel povinen v rozhodnutí o nich uvést, zda námitkám vyhovuje či je odmítá, a zároveň toto své rozhodnutí odůvodnit, a to v souladu se zásadou transparentnosti (§ 6 odst. 1 zákona), tedy tak, aby rozhodnutí zadavatele bylo zpětně přezkoumatelné. Tato povinnost zadavatele odvoditelná již ze samotných zásad zadávání veřejných zakázek je pak v ustanovení § 245 odst. 1 zákona zdůrazněna výslovným požadavkem na to, aby se zadavatel v rozhodnutí o námitkách podrobně a srozumitelně vyjádřil ke všem skutečnostem v nich uvedeným.

161. Při posouzení dostatečnosti odůvodnění rozhodnutí o námitkách lze přihlédnout i k rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Afs 70/2008 - 13 ze dne 30. 4. 2009, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že: „přestože je třeba na povinnosti dostatečného odůvodnění rozhodnutí z hlediska ústavních principů důsledně trvat, nemůže být chápána zcela dogmaticky. Rozsah této povinnosti se totiž může měnit podle povahy rozhodnutí a musí být posuzován ve světle okolností každého jednotlivého případu. Zároveň tento závazek nemůže být chápán tak, že vyžaduje za všech okolností podrobnou odpověď na každý jednotlivý argument účastníka (srovnej např. rozsudek ve věci Van de Hurk v. The Netherlands, ze dne 19. 4. 1994, Series No. A 288). To by mohlo vést zejména u velmi obsáhlých podání až k absurdním a kontraproduktivním důsledkům jsoucím v rozporu se zásadou efektivity a hospodárnosti řízení.“. Obdobně také nález Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 116/05, dle kterého: „z odůvodnění soudního rozhodnutí musí totiž vždy dostatečným způsobem vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů a právními závěry soudu, i když není samozřejmě nutno každé rozhodnutí odůvodňovat natolik obsáhle, že by bylo třeba vyžadovat podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení.“.

162. Přestože se ve výše uvedené judikatuře jedná o odůvodnění rozsudku soudů, nikoliv o odůvodnění rozhodnutí zadavatele o námitkách, je možné závěry Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu vztáhnout i na tato rozhodnutí. Možnost aplikace lze ostatně dovodit za použití argumentum a maiori ad minus, tj. argumentu právní logiky „od většího k menšímu“. Jinými slovy, je-li vypořádání základních námitek, aniž by se soud vyjadřoval ke všem jednotlivým dílčím námitkám a rozsáhle odůvodňoval rozhodnutí o nich, v souladu se zákonem, konstantní judikaturou Nejvyššího správního soudu potvrzenou Ústavním soudem a zároveň v souladu se stanovenými kvalitativními požadavky na odůvodnění rozhodnutí soudu, pak lze dovodit, že je obdobně možné odůvodnit i rozhodnutí zadavatele o námitkách. Úřad konstatuje, že rozhodnutí zadavatele nedosahuje takové závažnosti jako rozhodnutí soudu, a proto na něj nemohou být kladeny přísnější požadavky. Uvedený závěr vyplývá rovněž z rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R0212/2018/VZ-04264/2019/322/PJe ze dne 12. 2. 2019, kde je konstatováno, že nelze vykládat ustanovení § 245 odst. 1 zákona tak, aby byly na zadavatele kladeny mnohem vyšší nároky, než na soudy.

163. Povinnost zadavatele vypořádat podstatu námitek ve smyslu § 245 odst. 1 zákona, aniž by bylo nezbytně nutné zároveň vypořádat každé jednotlivé tvrzení, které samo o sobě nemusí mít vůbec podstatu námitek, vyplývá rovněž ze závěrů rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 31 Af 55/2018-63, kde je uvedeno: „Soud samozřejmě rozumí tomu, že povinnost vyčerpat námitky je zde proto, aby byla daná možnost zadavateli samostatně napravit případné pochybení bez sankčního zásahu žalovaného. Nicméně žalovaný oproti tomu musí v přestupkovém řízení o přestupku zadavatele dle § 268 odst. 1 písm. d) zákona o zadávání veřejných zakázek postupovat tak, aby na prvním místě hleděl na zachování podstaty námitek, namísto toho, aby zkoumal, zda je vypořádané každé jednotlivé tvrzení, které samo o sobě nemusí mít vůbec podstatu námitek, ale může se jednat o právní argumentaci, na kterou může bezpochyby reagovat zadavatel tak, že proti ní postaví vlastní obdobně obsahově hodnotnou právní argumentaci.“.

164. Na základě závěrů citovaných rozsudků Úřad konstatuje, že pokud navrhovatel uvádí v námitkách konkrétní argumenty, je nezbytné, aby zadavatel na tyto argumenty adekvátně reagoval. Úřad však zároveň doplňuje, že pro splnění požadavku na srozumitelnost a dostatečné odůvodnění stanoviska zadavatele v rozhodnutí o námitkách není nutné, aby se zadavatel vypořádával s každým dílčím aspektem argumentace stěžovatele do nejmenších myslitelných podrobností; rozhodující je, zda zadavatel v rozhodnutí o námitkách poskytuje navrhovateli srozumitelné a dostatečně podrobné stanovisko k podstatě namítaných skutečností, tj. k podstatě argumentace navrhovatele. Je tedy nutné, aby odůvodnění podaných námitek postihlo gros podaných námitek, aniž by ovšem bylo ze strany zadavatele nutné vypořádat každé jednotlivé tvrzení uvedené v námitkách.

165. Úřad následně posuzoval, zda lze v šetřeném případě odůvodnění rozhodnutí o námitkách považovat za dostatečné, přičemž uvádí, že úkolem Úřadu ovšem není hodnotit faktickou správnost argumentů zadavatele, tedy samotnou míru přesvědčivosti úvah zadavatele, ale toliko posoudit, zda zadavatel se podanými námitkami zabýval a uvedl v rámci rozhodnutí o námitkách příslušnou argumentaci k namítaným skutečnostem. V této souvislosti Úřad dále uvádí, že posuzoval primárně argumentaci zadavatele ve vztahu ke smlouvám, na základě kterých Úřad dovodil oprávněnost postupu zadavatele při vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení, neboť již tato pochybení (kterých se navrhovatel dopustil při plnění smluv II, III a V) byla způsobilá k naplnění podmínek pro vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení. Podle názoru Úřadu je tedy s ohledem na uvedené, a to i s přihlédnutím k právům navrhovatele a smyslu námitkového řízení, které předchází zde vedenému řízení u Úřadu, dostačující nyní posoudit, zda se zadavatel vypořádal řádně s námitkami podanými ve vztahu k těmto smlouvám. Úřad tedy ověřil, zda navrhovatel obdržel od zadavatele minimálně ve vztahu k námitkám vztahujícím se ke smlouvám II, III a V relevantní argumentaci o tom, na základě čeho zadavatel shledal důvody k jeho vyloučení.

166. V úvodu rozhodnutí o námitkách se zadavatel nejprve vyjádřil k námitce navrhovatele týkající se neprokázání plurality závažných nebo dlouhodobých pochybení navrhovatele ve smyslu § 48 odst. 5 písm. d) zákona, přičemž odkázal na příslušné části rozhodnutí o vyloučení navrhovatele, podrobně specifikoval jednotlivá předmětná pochybení navrhovatele a uvedl, v čem spatřuje jejich pluralitu. Současně v této části rozhodnutí o námitkách zadavatel reagoval na námitky navrhovatele směřující proti odůvodnění rozhodnutí o vyloučení ve vztahu k pochybením navrhovatele v rámci plnění smluv I - V. V dalších částech rozhodnutí o námitkách se zadavatel blíže vyjádřil k námitkám navrhovatele, které směřují zejména proti zadavatelem tvrzené závažnosti pochybení navrhovatele, proti nedostatečnosti odůvodnění existence závažných a dlouhodobých pochybení a rovněž k argumentaci navrhovatele, podle níž tvrzená pochybení nebyla pochybeními navrhovatele. Dále se zadavatel vyjádřil k námitce navrhovatele, podle níž zadavatel neprokázal, že pochybení vedla ke vzniku škody, předčasnému ukončení smluvního vztahu nebo jiným srovnatelným sankcím. Zadavatel se v citovaném rozhodnutí o námitkách rovněž podrobně vyjádřil k jednotlivým skutečnostem, na jejichž základě měla být dle tvrzení navrhovatele v předmětných námitkách obnovena způsobilost navrhovatele ve smyslu § 76 zákona, přičemž uvedl, z jakých důvodů považuje navrhovatelem popsané skutečnosti za nedostatečné pro obnovení způsobilosti ve smyslu citovaného ustanovení zákona. Zadavatel dále reagoval na argumentaci navrhovatele uvedenou v námitkách, podle níž je zadavatel při posuzování naplnění podmínek pro vyloučení podle § 48 odst. 5 písm. d) zákona, povinen vycházet z vlastních zkušeností, dále se zadavatel vyjádřil k názoru navrhovatele, podle něhož se závažnost pochybení posuzuje podle zlého úmyslu a konečně zadavatel vypořádal námitku navrhovatele upozorňující na účelovost postupu zadavatele.

167. Jak již Úřad předestřel výše, Úřad se podrobně zabýval relevantním obsahem těch námitek navrhovatele, které jsou rozhodné pro právní posouzení projednávané věci, tedy oprávněnými důvody vyloučení navrhovatele souvisejícími s předchozím plněním smlouvy II, smlouvy III a smlouvy V navrhovatelem, a následně je konfrontoval s příslušnými částmi rozhodnutí o námitkách, které se k předmětným námitkám vztahují. K uvedenému Úřad uvádí následující.

K vypořádání námitek týkajících se pochybení navrhovatele při plnění smlouvy II a smlouvy III

168. Navrhovatel v rámci předmětných námitek namítal absenci plurality pochybení v rámci jednoho smluvního vztahu. Zadavatel v předmětném rozhodnutí o námitkách specifikoval, že mnohost pochybení navrhovatele ve smyslu § 48 odst. 5 zákona při plnění smlouvy II spatřuje zejména ve významném prodlení se zhotovením plnění a ve zhotovení díla s nevyhovujícími parametry, přičemž uvedená pochybení dále podrobně specifikuje. Pluralitní pochybení navrhovatele ve smyslu citovaného ustanovení zákona při plnění smlouvy III spatřuje zadavatel dle citovaného rozhodnutí o námitkách zejména ve významném prodlení s řádným plněním díla ve sjednaném termínu dle smlouvy III a v dalších vadách zhotoveného díla, přičemž uvedená pochybení dále podrobně specifikuje.

169. Navrhovatel v rámci předmětných námitek uvedl, že odmítá, že by dílo, které bylo předmětem smlouvy II, nebylo dokončeno řádně a včas, když bylo uvedeno do provozu v roce 2017, bylo řádně užíváno, a proto zadavateli JK nevznikla žádná škoda. Dle navrhovatele sleva z ceny díla nemůže být považována za škodu nebo sankci ve smyslu § 48 odst. 5 písm. d) zákona.

170. Zadavatel v předmětném rozhodnutí o námitkách uvedl, že dílo je dle čl. III odst. 1, písm. b) smlouvy II i smlouvy III považováno za dokončené okamžikem jeho protokolárního předání, přičemž předčasné užívání komunikace nelze dle zadavatele považovat za řádné provedení a dokončení díla. Zadavatel s odkazem na čl. III. odst. 1 písm. b) smlouvy II uvedl, že termín dokončení stavebních prací a termín předání a převzetí díla, tj. protokolární předání a převzetí řádně dokončeného díla, činil 55 dní ode dne předání a převzetí staveniště. Staveniště bylo dle zadavatele předáno a navrhovatelem převzato dne 11. 9. 2017, dílo tedy mělo být dle zadavatele předáno a převzato nejpozději dne 5. 11. 2017. V případě smlouvy III je dle zadavatele situace obdobná, kdy dle čl. III odst. 1 písm. b) smlouvy III činil termín dokončení stavebních prací a termín předání a převzetí díla, tj. protokolární předání a převzetí řádně dokončeného díla, 50 dní ode dne předání a převzetí staveniště. Staveniště bylo dle zadavatele předáno a navrhovatelem převzato dne 11. 9. 2017, dílo tak mělo být dle zadavatele předáno a převzato nejpozději dne 31. 10. 2017. Zadavatel s odkazem na výzvu zadavatele JK ze dne 25. 5. 2018 uvedl, že pro smlouvy II a III odeslal navrhovatel výzvu k převzetí díla zadavateli JK až dne 25. 5. 2018, přičemž z výzvy zadavatele JK ze dne 1. 10. 2018 je zřejmé, že k předání a převzetí díla došlo až dne 25. 6. 2018.

171. Zadavatel v předmětném rozhodnutí o námitkách dále uvedl, že je z citovaných dokumentů zřejmé, že byl navrhovatel v prodlení s řádným plněním děl dle smlouvy II i smlouvy III, v důsledku čehož byla navrhovateli ze strany zadavatele JK vyměřena smluvní pokuta ve výši 639 980,22 Kč v případě smlouvy II, v případě smlouvy III pak ve výši 458 170,11 Kč. K oprávněnosti vyúčtování smluvní pokuty zadavatel v rozhodnutí o námitkách uvedl, že podle citovaných smluv II a III bylo povinností navrhovatele dokončit a protokolárně předat dílo do 55 dnů u smlouvy II, resp. do 50 dnů v případě smlouvy III, ode dne předání a převzetí staveniště, přičemž k předání je způsobilé pouze dílo dokončené. Smluvní pokuty za prodlení se zhotovením smlouvy II a smlouvy III považuje zadavatel za jiné srovnatelné sankce ve smyslu § 48 odst. 5 písm. d) zákona, přičemž v uvedeném odkazuje na závěry odborné literatury (PROFOUSOVÁ, Z. Vyloučení dodavatele ze zadávacího řízení pro nezpůsobilost z důvodů dřívějších pochybení nastalých v době pandemie COVID-19. Epravo.cz. 29. 4. 2020). Zadavatel je současně přesvědčen, že také sleva z ceny díla jako následek pochybení je jinou srovnatelnou sankcí ve smyslu ust. § 48 odst. 5 písm. d) zákona, neboť i uvedený institut může vést k zhojení následků pochybení dodavatele nebo k sankcionování uvedených pochybení. Dodává, že pro naplnění skutkové podstaty předmětného důvodu vyloučení je klíčové, že došlo k závažným pochybením, přičemž zákon nepředpokládá mnohost sankčních následků v rámci jediného smluvního vztahu. Jako nepodstatnou shledává zadavatel skutečnost, že se navrhovatel se zadavatelem JK následně dohodl na prodloužení záruky za dílo.

172. K tvrzení navrhovatele, že se zadavatel omezuje na pouhá tvrzení a rezignuje na svoje důkazní břemeno, zadavatel uvedl, že argumenty a skutečnosti, na kterých zadavatel postavil a zdůvodnil rozhodnutí o vyloučení navrhovatele, vychází z objektivních faktů, doložených listinnými důkazy, což je dle zadavatele zcela dostačující. Zadavatel má za to, že v rozhodnutí o vyloučení navrhovatele definoval, jakých pochybení se navrhovatel dopustil v rámci plnění smlouvy II a smlouvy III a uvedl, v čem závažnost pochybení navrhovatele spočívala, přičemž svá tvrzení dostatečně zdůvodnil a označil důkazy pro svá tvrzení.

173. K tvrzení navrhovatele v předmětných námitkách, že již není pro zadavatele JK nezpůsobilým pro plnění veřejných zakázek, když s ním následně uzavřel další smlouvy o dílo na realizaci veřejných zakázek, zadavatel uvedl, že je odpovědností a otázkou posouzení každého zadavatele, zda a jak vyhodnotí naplnění důvodů pro vyloučení účastníka ze zadávacího řízení. V tomto smyslu jsou dle zadavatele jednání a konečné závěry jiných zadavatelů v jiných veřejných zakázkách irelevantní a zadavateli nepřísluší jednání jiných veřejných zadavatelů hodnotit.

174. Zadavatel ve vztahu k této části námitek uzavřel, že je nepochybné, že i ve vztahu ke smlouvám II a III byly podmínky pro vyloučení navrhovatele bez dalšího naplněny, přičemž by dle názoru zadavatele uvedené dva případy pochybení navrhovatele samy o sobě ke skutkovému naplnění důvodu k vyloučení navrhovatele dle § 48 odst. 5 písm. d) zákona byly dostatečné.

K vypořádání námitek týkajících se pochybení navrhovatele při plnění smlouvy V

175. K navrhovatelem namítané absenci plurality pochybení v rámci jednoho smluvního vztahu zadavatel v rozhodnutí o námitkách uvedl, že mnohost pochybení navrhovatele ve smyslu § 48 odst. 5 písm. d) zákona při plnění smlouvy V spatřuje zejména ve významném prodlení se zhotovením plnění (dokončením plnění) a v nezjednání nápravy, ani učinění pokusu o ni, přičemž uvedená pochybení zadavatel blíže specifikuje. Zadavatel dále uvedl, že pluralitu závažných pochybení konstatoval Úřad již na základě rozhodnutí č. j. S0376/2019/VZ-34408/2019/522/NRi ze dne 12. 12. 2019, které bylo potvrzeno rozhodnutím předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-08586/2020/323/MPe ze dne 16. 3. 2020. K samotným pochybením navrhovatele při plnění smlouvy V odkázal zadavatel na příslušnou část rozhodnutí o vyloučení navrhovatele, kterou v rozhodnutí o námitkách cituje. V citované části rozhodnutí o vyloučení jsou pak jednoznačně popsána pochybení navrhovatele při plnění smlouvy V, včetně specifikace podkladů, ze kterých mají uvedená pochybení zadavatele vyplývat.

176. Zadavatel v rozhodnutí o námitkách upřesnil, že v případě smlouvy V došlo k závažnému pochybení, přičemž zadavatel odkázal na příslušnou část rozhodnutí o vyloučení. Zadavatel dále k navrhovatelem napadané závažnosti a dlouhodobosti pochybení navrhovatele při plnění smlouvy V uvedl, že se navrhovatel při plnění smlouvy V dopustil závažného pochybení spočívajícím v nedodržení termínu zhotovení díla, které mělo být dokončeno dne 31. 10. 2017, když následně byla doba splnění závazku na žádost navrhovatele prodloužena do 6. 11. 2017. Navrhovatel však dle tvrzení zadavatele dílo ani v prodlouženém termínu nedokončil. Dnem následujícím po sjednaném termínu, tj. dne 7. 11. 2017, tedy v rozhodném období, se tak navrhovatel dle zadavatele dostal do prodlení, které ze strany zadavatele ŘSD vedlo k odstoupení od smlouvy V a uplatnění jiných srovnatelných sankcí (smluvní pokuta). Zadavatel tak má za to, že i v případě smlouvy V došlo k dlouhodobému závažnému pochybení navrhovatele, které trvalo minimálně do 27. 12. 2017, resp. do 5. 1. 2018, kdy se odstoupení od smlouvy s navrhovatelem stalo účinným. Zadavatel uzavřel, že i v případě smlouvy V došlo k závažnému a dlouhodobému pochybení v rozhodném období.

177. Zadavatel dále upřesnil, že po odstoupení od smlouvy V zadavatel ŘSD uplatnil vůči navrhovateli své nároky na zaplacení smluvní pokuty za prodlení s dokončením prací a nedodržení doby uvedení díla do provozu. Porušení povinnosti navrhovatele tak dle zadavatele vedlo k sankcím ve smyslu § 48 odst. 5 písm. d) zákona. Zadavatel uzavřel, že veškeré podmínky stanovené v předmětném ustanovení pro vyloučení navrhovatele byly v případě smlouvy V naplněny, a to včetně časového testu.

178. K dílčím namítaným skutečnostem týkajícím se plnění smlouvy V zadavatel odkázal především na rozhodnutí Úřadu č. j. S0077/2019/VZ-11152/2019/512/TDv ze dne 17. 4. 2019 potvrzené rozhodnutím předsedy Úřadu č. j. R0083/2019/VZ-19427/2019/322/JSu/PJe ze dne 16. 7. 2019, ve kterých je dle zadavatele většina argumentů zadavatele již vypořádána a ve kterých bylo dle zadavatele o relevanci předmětných argumentů navrhovatele již rozhodnuto. Zadavatel rovněž uvedl, že prověřování námitek ve vztahu k tomu, jestli navrhovatel v rámci smlouvy V nepochybil, zadavateli nepřísluší, přičemž zadavatel v tomto vychází ze sdělení zadavatele ŘSD, resp. z pravomocných rozhodnutí Úřadu, která jsou na daný případ v rámci zjištěných skutkových okolností aplikovatelná. Na konkrétní relevantní části rozhodnutí Úřadu č. j. S0077/2019/VZ-11152/2019/512/TDv ze dne 17. 4. 2019 potom zadavatel k jednotlivým námitkám navrhovatele odkazuje a uvádí příslušné citace závěrů Úřadu.

179. K navrhovatelem namítané nepřípustné retroaktivitě, kdy veřejná zakázka na předmět plnění smlouvy V byla zadávána v režimu ZVZ, zadavatel v rozhodnutí o námitkách uvedl, že pro posouzení, zda je možné aplikovat § 48 odst. 5, písm. d) zákona je rozhodující, že zadávací řízení na předmětnou veřejnou zakázku bylo zahájeno za účinnosti zákona.

180. Ve vztahu k námitce týkající se pozdního předání staveniště a s tím související problematiky rezervovaných kapacit a časové náročnosti na paralelně realizované zakázce „I/19 Jordán – MÚK s D3“ zadavatel uvedl, že uvedený argument považuje za zcela irelevantní, neboť na předmětnou zakázku nebylo v rozhodnutí o vyloučení navrhovatele odkazováno. Dodal, že je zcela na vůli navrhovatele, zda a jakého zadávacího řízení se zúčastní, a je potom jeho povinností dodržet veškeré smluvní podmínky.

181. K navrhovatelem zpochybňované platnosti odstoupení od smlouvy V, když dle navrhovatele nedošlo k závažným pochybením při plnění smlouvy V, zadavatel opakuje důvody odstoupení od smlouvy V uvedené v rozhodnutí o vyloučení spočívající v prodlení navrhovatele se zhotovením díla. Dále se zadavatel detailně vyjadřuje k navrhovatelem zmiňovaným výzvám ze dne 10. 11. 2017 a ze dne 21. 11. 2017. Navrhovatel dle zadavatele na výzvu ze dne 10. 11. 2017 žádným způsobem nereagoval a nesplnil žádný ze tří požadavků, které byly na navrhovatele kladeny, přičemž následující výzva ze dne 21. 11. 2017, na jejímž základě navrhovatel nezapočal s realizací etapy č. IV v rámci plnění smlouvy V, byla až druhá v pořadí. Dle zadavatele nebylo odstoupení od smlouvy V zpochybněno ani na základě výše uvedených pravomocných rozhodnutí Úřadu. Zadavatel uvedl, že zadavatel ŘSD byl dle podmínek smlouvy V, pokud navrhovatel nepostupoval v souladu s výzvou k nápravě, oprávněn od smlouvy odstoupit. Subjektivní pochybnosti navrhovatele o platnosti odstoupení od smlouvy tak dle zadavatele nemohou být důvodem pro neaplikovatelnost § 48 odst. 5 písm. d) zákona. Zadavatel dále uvedl, že k aplikaci ustanovení § 48 odst. 5 písm. d) zákona není dle názoru zadavatele vyžadováno rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu potvrzující závažné nebo dlouhodobé pochybení.

182. K tvrzení navrhovatele v rámci námitek, že zadavatel nesprávně dovozuje závažnost pochybení kumulací více pochybení, kterých se měl navrhovatel dopustit v době delší než 3 roky od zahálení předmětného zadávacího řízení, zadavatel opakovaně odkazuje na rozhodnutí Úřadu S0376/2019/VZ-34408/2019/522/NRi ze dne 12. 12. 2019, podle něhož je pro naplnění skutkové podstaty vyloučení z účasti v zadávacím řízení dle § 48 odst. 5 písm. d) zákona třeba pluralita pochybení v rámci (několika) smluvních vztahů. Dále uvádí, že pluralita pochybení musí být splněna ve svém souhrnu, nikoliv v rámci jediného smluvního vztahu. Zadavatel upřesnil, že nelze napadat nesprávnost postupu zadavatele s odkazem na dovození závažnosti pochybení kumulací více pochybení, neboť tato pochybení již za závažná nebo dlouhodobá uznal Úřad. Dodal, že tak neobstojí ani argument navrhovatele, podle něhož se měl těchto pochybení dopustit v době delší než 3 roky od zahájení zadávacího řízení, tj. v rozporu s časovou podmínkou, přičemž pro přehlednost uvádí časové údaje pro závažná nebo dlouhodobá pochybení identifikovaná při plnění smluv I až V navrhovatelem.

183. Na základě uvedeného zadavatel v rozhodnutí o námitkách konstatoval, že v souvislosti s plněním smlouvy V byly všechny podmínky pro vyloučení navrhovatele stanovené v § 48 odst. 5 písm. d) zákona, a to včetně časového testu, naplněny.

Dílčí závěr

184. Z uvedeného je zřejmé, že zadavatel v rozhodnutí o námitkách navrhovateli objasnil, z jakých důvodů považoval pochybení navrhovatele za závažná, včetně následků, které z uvedených pochybení pro navrhovatele vyplývaly. Na základě celkového zhodnocení obsahu vyjádření zadavatele v rozhodnutí o námitkách ke skutečnostem, které uvedl navrhovatel v námitkách, Úřad konstatuje, že zadavatel svým rozhodnutím poskytl ucelenou reakci na podstatu navrhovatelem uváděných skutečností v takovém rozsahu a v takové míře podrobnosti a srozumitelnosti, že rozhodnutí o námitkách plní svůj účel, kdy poskytuje navrhovateli možnost dostatečně se seznámit se stanoviskem zadavatele a s jeho odůvodněním, a následně se v případném návrhu k argumentaci zadavatele vyjádřit. Úřad konstatuje, že rozhodnutí zadavatele o námitkách navrhovatele představuje ucelený pohled zadavatele na pochybení navrhovatele v předešlých zadávacích řízeních, což zadavatel vyhodnotil jako legitimní důvod pro vyloučení navrhovatele ze šetřeného zadávacího řízení.

185. Na základě výše uvedených skutečností učinil Úřad dílčí závěr, že nepovažuje rozhodnutí o námitkách (minimálně co do obsahu těch námitek navrhovatele, které jsou rozhodné pro právní posouzení projednávané věci, tedy oprávněných důvodů vyloučení navrhovatele souvisejících s předchozím plněním smlouvy II, smlouvy III a smlouvy V navrhovatelem, přičemž již samotná pochybení při plnění smluv II, III a V jsou důvodem pro vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení, jak je zřejmé z odůvodnění tohoto rozhodnutí) za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo pro nedostatek důvodů. Úřad proto neshledal důvody pro uložení nápravného opatření dle § 263 odst. 5 zákona spočívajícího ve zrušení rozhodnutí o námitkách.

Shrnutí

186. S ohledem na výše uvedené Úřad uzavírá, že po přezkoumání všech rozhodných skutečností neshledal, že by se zadavatel při vyloučení navrhovatele a při posouzení nápravných opatření přijatých navrhovatelem k obnovení způsobilosti či v souvislosti s přezkoumatelností rozhodnutí o námitkách dopustil porušení zákona, a proto rozhodl o zamítnutí návrhu navrhovatele tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona činí výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.

otisk úředního razítka

v z. Mgr. Michal Kobza

JUDr. Eva Kubišová

místopředsedkyně

Obdrží

1. JUDr. Daniel Volopich, advokát Advokátní kanceláře Volopich, Tomšíček & spol. s.r.o., Vlastina 602/23, 323 00 Plzeň – Severní Předměstí

2. ROBSTAV k.s., Mezi vodami 205/29, Modřany, 143 00 Praha 4

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

[1] rozhodnutí S0389/2018/VZ, které bylo potvrzeno rozhodnutím R0095/2019/VZ (obě uvedená rozhodnutí nabyla právní moci dne 26. 7. 2019),

rozhodnutí S0397/2018/VZ, které bylo potvrzeno rozhodnutím R0094/2019/VZ (obě uvedená rozhodnutí nabyla právní moci dne 26. 7. 2019),

rozhodnutí S0077/2019/VZ, které bylo potvrzeno rozhodnutím R0083/2019/VZ (obě uvedená rozhodnutí nabyla právní moci dne 16. 7. 2019),

rozhodnutí S0115/2019/VZ, které bylo potvrzeno rozhodnutím R0088/2019/VZ (obě uvedená rozhodnutí nabyla právní moci dne 18. 7. 2019) a

rozhodnutí S0376/2019/VZ, které bylo potvrzeno rozhodnutím R0234/2019/VZ (obě uvedená rozhodnutí nabyla právní moci dne 17. 3. 2020).

rozhodnutí S0186/2020/VZ, které bylo potvrzeno rozhodnutím R0144/2020/VZ (obě uvedená rozhodnutí nabyla právní moci dne 29. 9. 2020).

[2] uvedený text přímo následuje po popisu pochybení u smlouvy II

[3] dostupný na https://zakazky.kr-stredocesky.cz/profile_display_46.html

[4] V tomto smyslu se vyjádřil předseda Úřadu například v rozhodnutí č. j. ÚOHS-R0093/2019/VZ-20435/2019/321/OMa ze dne 25. 7. 2019.

[5] V této souvislosti lze odkázat na rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R0093/2019/VZ-20435/2019/321/OMa ze dne 25. 7. 2019, ve kterém je mj. uvedeno: „Na tomto místě je nutné upozornit na skutečnost, že zadavatel musí mít postaveno najisto, že byly podmínky § 48 odst. 5 písm. d) zákona naplněny. V případě, že druhé straně byly všechny relevantní skutečnosti známy, tedy byla s nimi řádně seznámena, pak zadavatel nemusí všechny skutečnosti podrobně rozvádět již v rozhodnutí o vyloučení, kde je však zcela jistě musí dostatečně identifikovat (jak již bylo uvedeno, například tak nemusí přikládat přílohy s dokumentem potvrzujícím ukončení dřívějšího smluvního vztahu, tyto by však měly být v rozhodnutí o vyloučení identifikovány), musí však mít tyto podklady k dispozici. Uvedené podklady pak následně slouží k prokázání relevantních skutečností v případném námitkovém řízení, či v případě následného podání návrhu v návrhovém řízení. Zadavatel tak musí být schopen jím tvrzené skutečnosti podrobně prokázat, a vhodné podklady, na základě kterých dospěl k závěru, že vyloučí dodavatele dle § 48 odst. 5 písm. d) zákona, musí být součástí dokumentace o veřejné zakázce.“

[6] Jedná se o smlouvu, která je v tomto rozhodnutí označována jako smlouva V – pozn. Úřadu

[7] Jedná se o smlouvu, která je v tomto rozhodnutí označována jako smlouva V – pozn. Úřadu

", "next": 0}