{"html": "<div class=\"doc\"><p>dodání nového mycího stroje, neboť dle navrhovatele tyto požadavky (či jejich kombinace)</p><p>vedly k omezení hospodářské soutěže a ke zvýhodnění konkrétního dodavatele, neboť</p><p>nepřímo odkazovaly na výrobek výrobce Winterhalter. Úřad z průzkumu trhu zjistil, že</p><p>zadavatel nestanovil technickou specifikaci prostřednictvím nepřímého odkazu na výrobek</p><p>společnosti Winterhalter, neboť existuje nejméně jeden další výrobce schopný požadavky</p><p>zadavatele splnit, nicméně také zjistil, že požadavky zadavatele znamenají ve vztahu</p><p>k zadávané veřejné zakázce značné omezení hospodářské soutěže na relevantním trhu. Úřad</p><p>se tak dále zabýval otázkou, zda navrhovatelem namítané technické podmínky nebyly</p><p>zadavatelem stanoveny bezdůvodně. Úřad dospěl k závěru, že zadavatel stanovením</p><p>některých parametrů omezil hospodářskou soutěž, nicméně unesl důkazní břemeno</p><p>k odůvodněnosti parametru maximální šířky mycího stroje, a tedy toto omezení nelze</p><p>považovat za bezdůvodné překážky ve smyslu § 36 odst. 1 zákona. Ostatní případné sporné</p><p>požadavky již nemohly mít na výběr dodavatele vliv, neboť limitovaly toliko dodavatele, kteří</p><p>by nenaplnili ani odůvodněný požadavek na maximální šířku stroje.</p><p>182. Ve vztahu k námitce navrhovatele směřující proti údajně nedostatečnému vypořádání jeho</p><p>námitek zadavatelem v rámci rozhodnutí o námitkách Úřad uzavřel, že rozhodnutí</p><p>o námitkách naplnilo požadavky zákona.</p><p>183. Pokud jde o výrok II. napadeného rozhodnutí, Úřad v odůvodnění konstatoval, že žádosti, ve</p><p>které se navrhovatel domáhal, aby bylo rozhodnuto o uložení povinnosti zadavatele nahradit</p><p>mu náklady řízení, které mu vznikly v souvislosti s jeho postavením účastníka vedeného</p><p>správního řízení, nelze vyhovět, neboť to stávající právní úprava neumožňuje. Úřad tak</p><p>uzavřel, že se v posuzovaném případě jedná o žádost zjevně právně nepřípustnou ve smyslu</p><p>ustanovení § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu.</p><p>Řízení o rozkladu</p><p>184. Dne 23. 11. 2023 obdržel Úřad prostřednictvím datové schránky proti napadenému</p><p>rozhodnutí rozklad navrhovatele z téhož dne (dále jen „rozklad“). Navrhovatel nesouhlasí</p><p>s následujícími závěry Úřadu v rámci napadeného rozhodnutí.</p><p>185. Navrhovatel rozkladem mj. brojí proti závěrům týkajícím se neprodloužení lhůty pro podání</p><p>nabídek po údajné změně zadávacích podmínek tím, že zadavatel umožnil dodání stroje</p><p>s výškou větší než 2 000 mm ve většině svého půdorysu. Navrhovatel je přesvědčen, že si Úřad</p><p>v napadeném rozhodnutí protiřečí, neboť dle Úřadu zadavatel nestanovil pevný limit výšky</p><p>stroje, avšak současně Úřad uvádí, že zadavatel posuzoval pouze deklaraci navrhovatele o</p><p>36</p><p>Č.j.: ÚOHS-14677/2024/500</p><p>nesplnění daného technického požadavku. Pokud tedy zadavatel u nabídek posuzoval pouze</p><p>deklaraci o (ne)splnění daného technické požadavku, a následně navrhovatele z důvodu jeho</p><p>nesplnění vyloučil, je dle navrhovatele zřejmé, že zadavatel stroj s výškou větší než 2 000 mm</p><p>neakceptoval. Navrhovatel tak usuzuje, že zadavatel pevný limit výšky stroje stanovil.</p><p>186. Navrhovatel se dále vyjadřuje k tvrzení Úřadu, že navrhovatel nebrojil námitkami proti svému</p><p>vyloučení z účasti v zadávacím řízení, a toto tedy není předmětem daného správního řízení.</p><p>Navrhovatel k tomu uvádí, že proti svému vyloučení nebrojil, avšak odůvodnění tohoto</p><p>vyloučení předkládá jako důkaz proti tvrzení zadavatele, že výška stroje nebyla technickým</p><p>požadavkem. Dle navrhovatele se skutečně jednalo o technický požadavek, a zadavatel tak byl</p><p>povinen při jeho změně lhůtu pro podání nabídek prodloužit.</p><p>187. Navrhovatel dále brojí proti závěrům týkajícím se neprodloužení lhůty pro podání nabídek po</p><p>údajné změně zadávacích podmínek tím, že zadavatel umožnil dodání stroje s nižší spotřebou</p><p>vody pro oplach než 180 l/hod. Úřad dle navrhovatele nesprávně vyhodnotil předložené</p><p>důkazy a argumenty vztahující se k parametru spotřeby vody. Ze znění technického požadavku</p><p>v zadávacích podmínkách je dle navrhovatele zřejmé, že zadavatel původně požadoval</p><p>konkrétní hodnotu spotřeby vody pro oplach, kdy současně tuto hodnotu definoval jako</p><p>nezbytnou. Navrhovatel nesouhlasí s výkladem slova „nezbytně“ provedeným Úřadem v tom</p><p>smyslu, že by se mělo jednat o hodnotu maximální. Z gramatického výkladu navrhovatel</p><p>vyvozuje, že požadované množství vody využité pro oplach bylo stanoveno objemem, pokud</p><p>ne konkrétním, tak minimálním (spodním) rozsahem 180 l/hod., nikoliv maximálním.</p><p>188. Navrhovatel uvádí, že bez ohledu na erudovanost dodavatelů je povinností zadavatele ve</p><p>smyslu § 36 zákona vždy stanovit požadavky v zadávací dokumentaci jasně, konkrétně</p><p>a srozumitelně. Chyby a nepřesnosti v zadávacích podmínkách jsou vždy přičítány k tíži</p><p>zadavatele. V této souvislosti pak navrhovatel odkazuje na komentářovou literaturu</p><p>a rozhodovací praxi Úřadu. Navrhovatel je přesvědčen, že zadavatel stanovil požadavek na</p><p>spotřebu vody naprosto jasně a vysvětlením ZD č. 2 změnil požadavek tak, že umožnil i dodání</p><p>stroje s nižší spotřebou vody, než je 180 l/hod. Navrhovatel dále vysvětluje, že část výrobců</p><p>zastává názor, že čím nižší spotřeba vody pro oplach, tím lépe, jiná část výrobců a dodavatelů</p><p>mycích strojů je však toho názoru, že extrémně nízké množství vody pro oplach negativně</p><p>ovlivňuje kvalitu oplachu, a proto upřednostňují vyšší spotřebu vody. Dodavatelé tak nemohli</p><p>mít ani přes svou odbornost představu o tom, který z těchto dvou přístupů zadavatel</p><p>preferoval.</p><p>189. Navrhovatel se dále vyjadřuje ke stanovení technických podmínek formou nepřímého odkazu</p><p>na mycí stroj výrobce Winterhalter. Navrhovatel odmítá závěr Úřadu o tom, že by mycí stroj</p><p>dle zadavatelem požadovaných parametrů byla schopná dodat i společnost MEIKO, a to</p><p>s ohledem na zcela protichůdné vyjádření společnosti HRASPO, která společnost MEIKO</p><p>zastupuje. Dle navrhovatele měl Úřad ověřit tvrzení společnosti MEIKO, zda je skutečně</p><p>schopná vyrobit mycí stroj se všemi zadavatelem požadovanými technickými parametry</p><p>a současně splnit zadavatelem stanovené dodací termíny. Úřad se však bez dalšího přiklonil</p><p>k vyjádření výrobce, společnosti MEIKO, ačkoliv dle navrhovatele je „směrodatnější“ názor</p><p>dodavatele, neboť je to dodavatel, kdo podává nabídku do zadávacího řízení.</p><p>37</p><p>Č.j.: ÚOHS-14677/2024/500</p><p>190. Navrhovatel se dále vyjadřuje k požadavku zadavatele na maximální šířku mycího stroje,</p><p>přičemž nesouhlasí se závěrem Úřadu, že jde o oprávněný požadavek zadavatele. Navrhovatel</p><p>má za to, že Úřad přejímá argumentaci zadavatele, aniž by ji podrobil kritickému zkoumání.</p><p>191. Navrhovatel nerozporuje, že pracoviště zadavatele je prostorově omezené. Navrhovatel však</p><p>považuje za omezující spíše délku, nikoli šířku, o čemž svědčí i nákres, kde je myčka umístněná</p><p>mezi dvěma zdmi a disponuje extrémně krátkými moduly právě kvůli velmi malé délce</p><p>prostoru. Dle navrhovatele tak zadavatele neomezuje šířka natolik, že by nemohl připustit i</p><p>mycí stroj o šířce větší než 820 mm.</p><p>192. Navrhovatel se neztotožňuje se závěrem Úřadu, že právě zkušenosti se stávajícím provozem</p><p>vedly zadavatele k požadavku na omezení šířky stroje na 820 mm. Zadavatel totiž dlouhou</p><p>dobu, tj. 17 let, používal stroj o šířce cca 900 mm, přičemž následně si pořídil stroj o šířce až</p><p>990 mm. To je dle navrhovatele důkaz o tom, že mycí stroj o šířce cca 900 mm nemohl pro</p><p>zadavatele představovat žádný značný problém.</p><p>193. Dále navrhovatel nesouhlasí s tvrzením Úřadu, že zadavatel unesl důkazní břemeno</p><p>k parametru šířky stroje tím, že předložil plánek s míjejícími se vozíky o rozměrech 700 mm.</p><p>Úřad žádným způsobem neověřil, zda je předložený plánek v souladu s realitou a zda zadavatel</p><p>skutečně disponuje těmito vozíky.</p><p>194. Navrhovatel dále považuje za nesprávný závěr Úřadu o tom, že bude-li výstupek na mycím</p><p>stroji umístěn na druhé straně, bude nutné stroj umístit dále od zdi. Dle navrhovatele je ale</p><p>právě na druhé straně místnost z důvodu přítomnosti oken zapuštěných do zdi mnohem širší.</p><p>195. Co se týče požadavku zadavatele na šířku pásu a průchozí profil stroje, navrhovatel nesouhlasí</p><p>s tvrzením Úřadu, že je třeba přihlédnout k tomu, že zadavatel zamýšlí v mycím stroji umývat</p><p>i jiné předměty jako např. transportní koše. Dle navrhovatele pro koš s šířkou 500 mm bude</p><p>nepochybně šířka pásu alespoň 570 mm zcela dostačující, je-li dostačující pro 2 talíře vedle</p><p>sebe s jejich souhrnnou šířkou 560 mm. Jiné předměty zadavatel nedefinoval.</p><p>196. Navrhovatel se dále ve vztahu k zadavatelem tvrzeným nutným rezervám pro umístnění</p><p>transportního koše na pás domnívá, že si zadavatel uváděné hodnoty pouze dosadil tak, aby</p><p>mu výpočet na podporu jeho tvrzení vyšel. Zadavatel ničím neprokázal pravdivost svého</p><p>tvrzení ohledně nutných rezerv. Všechna tvrzení zadavatele jsou dle navrhovatele pouze</p><p>v rovině obecných tvrzení nepodložených žádným důkazem. V napadeném rozhodnutí dle</p><p>navrhovatele zcela absentuje odůvodnění ve vztahu k požadavku na šířku pásu a průchozí</p><p>profil stroje.</p><p>197. Nakonec navrhovatel brojí také proti závěru Úřadu týkajícímu se požadavku na minimální</p><p>rozměry a minimální počet modulů a zón mycího stroje. Navrhovatel odmítá závěr Úřadu, že</p><p>když zadavatel obhájil svůj požadavek na maximální šířku stroje, je nadbytečné se zabývat</p><p>jinými parametry, neboť dodavatelé, kteří by mohli být těmito požadavky ze soutěže</p><p>vyloučeni, nesplňují již požadavek na šířku stroje. Navrhovatel považuje tento závěr Úřadu za</p><p>nebezpečný z hlediska vytvoření budoucí rozhodovací praxe Úřadu, neboť zadavatelům pak</p><p>bude postačovat odůvodnit pouze jediný technický parametr z množiny namítaných</p><p>parametrů bezdůvodně omezujících hospodářskou soutěž, a Úřad bude v přezkumu ignorovat</p><p>všechny další namítané parametry. Navrhovatel je přesvědčen, že žádný parametr nemá</p><p>přednost před jiným, a Úřad je povinen zhodnotit všechny stejně.</p><p>38</p><p>Č.j.: ÚOHS-14677/2024/500</p><p>198. Navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu</p><p>k novému projednání.</p><p>Rozhodnutí o rozkladu</p><p>199. Po projednání rozkladu předseda Úřadu rozhodnutím č. j. ÚOHS-02909/2024/162 ze dne</p><p>5. 2. 2024, sp. zn. ÚOHS-R0156/2023/VZ, které nabylo právní moci téhož dne (dále jen</p><p>„druhostupňové rozhodnutí“), zrušil výrok I. napadeného rozhodnutí a věc vrátil Úřadu</p><p>k novému projednání. Výrok II. napadeného rozhodnutí byl druhostupňovým rozhodnutím</p><p>předsedy Úřadu potvrzen, a nabyl tak právní moci dne 5. 2. 2024.</p><p>200. Z druhostupňového rozhodnutí vyplývá, že Úřad ve věci rozhodl nesprávně, neboť zadavatel</p><p>stanovil řadu konkrétních zadávacích podmínek, které s velkou pravděpodobností směřují</p><p>k jednomu výrobku společnosti Winterhalter. Zadavatelem stanovené požadavky, zejména</p><p>požadavek na maximální celkovou šířku mycího stroje, vedly k zásadnímu omezení</p><p>hospodářské soutěže, přičemž zadavatel neunesl důkazní břemeno o důvodnosti a nezbytnosti</p><p>předmětných požadavků. Předseda Úřadu vyjádřil nesouhlas se závěrem Úřadu, že požadavek</p><p>na maximální šířku mycího stroje je důvodný, a tedy není třeba zabývat se ostatními</p><p>nedůvodně diskriminačními požadavky. Předseda Úřadu uzavřel, že přiměřenost zadávacích</p><p>podmínek je třeba hodnotit nejen ve vztahu k potřebám zadavatele, ale i ve vztahu k omezení</p><p>hospodářské soutěže.</p><p>201. Co se týče namítaného neprodloužení lhůty pro podání nabídek v souvislosti s údajnou</p><p>změnou zadávacích podmínek provedenou v rámci vysvětlení ZD č. 1 a vysvětlení ZD č. 2 tím,</p><p>že zadavatel umožnil dodání stroje s výškou větší než 2000 mm ve většině svého půdorysu</p><p>a dodání stroje s nižší spotřebou vody pro oplach než 180 l/hod., předseda Úřadu uzavřel, že</p><p>v rámci předmětných vysvětlení ZD nedošlo ke změně zadávacích podmínek, ale v obou</p><p>navrhovatelem namítaných případech se jednalo toliko o potvrzení stanovené podmínky.</p><p>Zadavatel proto nebyl v této souvislosti povinen prodloužit lhůtu pro podání nabídek.</p><p>202. Bližší odůvodnění předsedy Úřadu týkající se jednotlivých závěrů Úřad uvádí dále v textu</p><p>tohoto rozhodnutí.</p><p>Nové projednání věci Úřadem</p><p>203. Úřad poté, co mu byla věc vrácena k novému projednání, přípisem ze dne 16. 2. 2024</p><p>vyrozuměl účastníky o pokračování správního řízení.</p><p>204. Usnesením ze dne 29. 2. 2024 stanovil Úřad účastníkům řízení lhůtu, ve které se mohli vyjádřit</p><p>k podkladům rozhodnutí.</p><p>205. Dne 6. 3. 2024 obdržel Úřad vyjádření zadavatele k podkladům rozhodnutí z téhož dne.</p><p>Vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí Úřad ve stanovené lhůtě (ani později)</p><p>neobdržel.</p><p>Vyjádření zadavatele ze dne 6. 3. 2024 k podkladům rozhodnutí</p><p>206. Zadavatel poukazuje na již dříve předložený plánek místnosti, ve které má být mycí stroj</p><p>umístěn, který je součástí projektové dokumentace zadavatelem pořízené za účelem</p><p>stanovení zadávacích podmínek. Z uvedeného plánku vyplývá, že prostor pro umístění mycího</p><p>stroje určil projektant – autorizovaný technik v oboru technologická zařízení staveb, který je</p><p>39</p><p>Č.j.: ÚOHS-14677/2024/500</p><p>zodpovědný za aplikaci zákonných a podzákonných předpisů. Zadavatel tak postupuje podle</p><p>projektového řešení a není kvalifikován se od něj odchýlit.</p><p>207. Přílohou vyjádření zadavatel učinil odborné vyjádření projektanta ze dne 4. 3. 2024, ze kterého</p><p>dle zadavatele vyplývá, že druhostupňové rozhodnutí a podklady předložené navrhovatelem</p><p>neaplikují hodnoty plynoucí např. z normy ČSN 26 9010 a z nařízení vlády č. 361/2007 Sb.,</p><p>kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci (dále jen „nařízení vlády“) vhodně.</p><p>Zadavatel uvádí, že „[j]e nutno s nimi pracovat jako s hodnotami obecnými, zcela minimálními</p><p>a zohlednit, pokud jsou případně vztaženy jen k občasnému pohybu pracovníků. Dále vzít</p><p>v potaz, zda norma obsahuje pro danou situaci přiléhavější ustanovení či zda tu není norma</p><p>(předpis), která na věc dopadá příměji či lépe přiléhavě.“.</p><p>208. V rámci cit. odborného vyjádření ze dne 4. 3. 2024 se mj. uvádí, že pro prostor podél mycího</p><p>stroje pro personál a materiál v době probíhajícího technologického procesu je potřebné</p><p>minimum stanoveno normou ČSN 26 9010, konkrétně čl. 3.4.1 bod b), takto: 200 mm je</p><p>bezpečnostní vůle plus maximální šířka vozíku 700 mm plus 600 mm pro pohyb pracovníka,</p><p>tedy celkem nutný prostor činí 1500 mm. Nejbližší dosažitelnou hodnotou je 1450 mm,</p><p>přičemž rozdíl v hodnotě 50 mm bude zhojen na úkor bezpečnostní rezervy zvýšenou</p><p>opatrností a pomalejším pohybem s manipulační technikou. Dále se zde uvádí, že pro osobu</p><p>s břemenem v rukou míjející vozík předpokládá dobrá projektová praxe průchozí profil</p><p>v hodnotě 750 mm a pro dvě osoby činí doporučená hodnota průchozího profilu 1400 mm.</p><p>V prostoru poblíž zakládací zóny mycího stroje je třeba dle cit. odborného vyjádření navíc</p><p>počítat s podstatně vyšší frekvencí pohybu osob s břemenem i bez něj, a to při obsluze obou</p><p>mycích stojů a obsluze odkládacího prostoru s nádobím. V tomto prostoru častěji dochází</p><p>k práci více osob současně a je třeba počítat s břemeny jako jsou sloupce nádobí, koše</p><p>s nádobím či nádoby s biologickým odpadem. S vyšší frekvencí pohybu osob s břemenem i bez</p><p>něj je třeba počítat i v prostoru poblíž vykládací zóny mycího stroje, neboť zde dochází</p><p>k obsluze pásového mycího stroje a ukládání umytého nádobí do manipulační techniky.</p><p>I v tomto prostoru dochází k práci více osob současně. V cit. odborném vyjádření je dále</p><p>zdůrazněno, že se jedná o průchod mezi dvěma vysokými překážkami, zdí a pásovým mycím</p><p>strojem o výšce cca 2 m, což pohyb limituje více než při průchodu kolem překážek nižších.</p><p>Pohyb nádobí je pak převážně jednosměrný, pohyb osob a manipulační techniky probíhá</p><p>všemi směry.</p><p>209. Projektant dále v cit. odborném vyjádření uvádí, že:</p><p>- upřednostnit při alokaci prostoru technologické zařízení na úkor místa pro personál</p><p>není možné,</p><p>- umístit manipulační techniku na jiné místo než podél mycího stroje není možné,</p><p>- provozovat manipulační techniku bez možnosti se míjet lze akceptovat jen jako</p><p>krátkodobé nouzové řešení,</p><p>- podél mycího stroje není místo, kde by nebylo na překážku, pokud by byl stroj širší,</p><p>- pokud se i nadále budou provozu účastnit v rámci své praxe nezletilí žáci odborných</p><p>škol a učilišť, doporučuje se věnovat pracovním podmínkám nadstandardní pozornost.</p><p>40</p><p>Č.j.: ÚOHS-14677/2024/500</p><p>210. V závěru odborného vyjádření projektant uvádí, že provozní situaci vyplývající z projektového</p><p>řešení považuje za daných podstatných limitů za objektivně nejlepší možnou a tato situace je</p><p>„spolehlivě na bezpečné straně v otázce ergonomie a bezpečnosti při práci“.</p><p>211. Zadavatel v další části vyjádření reaguje na konkrétní body druhostupňového rozhodnutí.</p><p>212. Zadavatel je předně přesvědčen, že nelze bez dalšího pominout nejrůznější objektivně</p><p>existující a také odbornou literaturou reflektované požadavky praxe. Pokud by stačily jen</p><p>zákony, vyhlášky či jiné zákonné normy, nebyly by potřeba normy ostatní (např. podnikové) a</p><p>ani odborná literatura, která se zabývá problematikou hlouběji. Zadavatel je přesvědčen, že</p><p>prostor kolem mycího stroje je nezbytně potřebný a místní podmínky nedovolují poskytnout</p><p>pro umístění mycího stroje více místa. Druhostupňové rozhodnutí se zabývá otázkou místa</p><p>neúplně a pracuje nesprávně s normami.</p><p>213. Nařízení vlády hovoří jen o obecně požadovaných minimech a nezohledňuje tedy konkrétní</p><p>provozní potřeby, které se odvíjí mj. od velikosti předmětů průběžně se vyskytujících v daném</p><p>prostoru. Nařízení vlády operuje pouze se stabilními zařízeními, zatímco v praxi se na</p><p>pracovištích vyskytuje řada dalších, nikoli stabilních, předmětů či zařízení, které by při</p><p>předsedou Úřadu předestřeném způsobu aplikace nařízení vlády vedly třeba až k nulovému</p><p>prostoru pro pracovníky – přesto by takové pracoviště bylo podle nařízení vlády vyhovující.</p><p>214. Předseda Úřadu dále vychází z čl. 3.1.6 normy ČSN 26 9010, ve kterém je stanoveno, že</p><p>nejmenší šířka průchozí uličky pro občasný pohyb pracovníků s břemeny v obou směrech je</p><p>1150 mm, nicméně zadavatel je toho názoru, že normu je třeba aplikovat jiným způsobem, a</p><p>to dle čl. 3.4.1 b) cit. normy ČSN 26 9010, který stanovuje následující: 200 mm bezpečnostní</p><p>vůle plus maximální šířka vozíku 700 mm plus 600 mm pro pohyb pracovníka, tedy celkem</p><p>nutný prostor 1500 mm, což je o 50 mm méně, než je při požadavku na stroj o max. šířce 820</p><p>mm dosaženo.</p><p>215. Zadavatel dále opakuje, že v důsledku prostorové nouze v celém 2. nadzemním podlaží není</p><p>třeba umístit pouze jeden vozík, o kterém hovoří předseda Úřadu v rámci druhostupňového</p><p>rozhodnutí, ale standardně více vozíků (podél zdi) a dále zde musí docházet k míjení osoby</p><p>s vozíky či jinými osobami.</p><p>216. Zadavatel rozporuje tvrzení předsedy Úřadu, že mu jde o vyšší „komfort“, jelikož v tomto</p><p>případě jde spíše o situaci na hranici dodržení nezbytných hodnot. Pokud předseda Úřadu</p><p>hovoří o nedůležitosti pouhých 40 mm v celé délce, nelze souhlasit, neboť primárním cílem</p><p>zadavatele není obecné ušetření prostoru v porovnání se současným stavem, ale dosažení</p><p>konkrétního prostoru tak, jak jej zadavatel odůvodnil. Zadavatel navíc považuje za kritický</p><p>prostor po celé délce stroje, jelikož problematika na začátku, uprostřed a na konci stroje je</p><p>jiná, tedy není možné požadavek zúžit jen na nejkritičtější místo provozu. Vliv prvků jako jsou</p><p>madla, vypínače apod. se dle zadavatele podceňuje, avšak v praxi tyto prvky bývají zdrojem</p><p>provozních komplikací a úrazů (přičemž tyto prvky není možné připustit ani ve větší výšce,</p><p>jelikož průchozí profil osob je vyšší). Zadavatel dále uvádí, že nemůže podkročit normy a</p><p>odborná doporučení, přičemž Úřad není autoritou, která by mohla vyložit otázky bezpečnosti</p><p>a ergonomie při práci, za tuto oblast zodpovídá zadavatel.</p><p>41</p><p>Č.j.: ÚOHS-14677/2024/500</p><p>217. Zadavatel dále vyjadřuje přesvědčení, že není na místě, aby svou potřebu manipulovat</p><p>v prostoru před mycím strojem vozíky, aniž by bylo nutné je pro každé jejich míjení vyvést</p><p>všechny do vedlejší místnosti, dokládal právními předpisy či odbornými posudky.</p><p>218. Zadavatel dále reaguje na tvrzení předsedy Úřadu, že zadavatel neprokázal, že „již v rámci</p><p>požadavku na konkrétní šířku výrobku nelze připustit i výrobky o něco málo širší případně</p><p>obdobné šířky po většinu délky stroje, aniž by mu to způsobovalo zásadní provozní problémy.“.</p><p>Zadavatel k tomuto uvádí, že i o málo širší stroj zásadní provozní problém představuje.</p><p>Zadavatel sice netvrdí, že by personál nebyl schopný v nedostatečném prostoru podat</p><p>nezbytný pracovní výkon, avšak nelze rezignovat na stavebně-technické a bezpečnostní</p><p>předpisy či na stále větší důraz společnosti kladený na ergonomii a ochranu zdraví při práci.</p><p>219. Zadavatel dále rozporuje tvrzení předsedy Úřadu, že možnost vyrobit mycí stroj na míru je</p><p>třeba brát s rezervou, neboť není jisté, zda by společnost dokázala takový stroj vyrobit</p><p>v požadované dodací lhůtě. Zadavatel uvádí, že výrobci běžně pracují s provedeními strojů,</p><p>které nejsou veřejně dostupné, a výroba těchto strojů nutně neznamená podstatné navýšení</p><p>nákladů či prodloužení dodací lhůty. Dle zadavatele takový stroj není svým provedením a</p><p>problematikou výroby strojem na míru.</p><p>220. K tvrzení předsedy Úřadu, že nelze přisvědčit tomu, že pouze zadavatelem požadované délky</p><p>a skladba modulů jsou schopné umýt nádobí kvalitně, zadavatel uvádí, že má i nadále za to, že</p><p>i bez znalosti všech technologických řešení jsou jím stanovené minimální parametry potřebné</p><p>pro dosažení žádaného technologického výsledku, kterým není pouze kvalitně umyté nádobí,</p><p>ale i např. provozní náklady na dosažení kvalitně umytého nádobí apod. Dále zadavatel uvádí,</p><p>že pokud by existovalo nějaké nové řešení, které by nepotřebovalo dostatek místa a času pro</p><p>technologický proces, bylo by široce prezentováno. Proto tedy zadavatel může setrvat na</p><p>svých požadavcích, aniž by bránil aplikaci jakéhokoli nového řešení. K tomu zadavatel dodává,</p><p>že není povinen dát prostor praxí neprověřenému řešení s neznámými riziky.</p><p>221. K tvrzení předsedy Úřadu, že i zadavatel přiznává, že existuje modul o délce menší než</p><p>požadovaných 700 mm s třístupňovým oplachem, zadavatel uvádí, že taková délka oplachu je</p><p>pro dostatečnou účinnost oplachu nedostatečná. Ačkoli se 50 mm může zdát zanedbatelných,</p><p>není tomu tak.</p><p>222. Zadavatel tím, že v rámci řízení o rozkladu předložil rozměrové nákresy modulů (zón)</p><p>s doplňujícím popisem, přinejmenším vykročil z oblasti pouhých obecných tvrzení</p><p>o podmínkách nutných pro zaručení kvalitně umytého nádobí. Poskytnout důkazy, které by</p><p>byly dostatečně pádné, není dle zadavatele snadné, jelikož měření např. závislosti</p><p>technologických výsledků na délce zón si provádějí výrobci na své náklady a ponechávají si je</p><p>pro svou interní potřebu. Přinejmenším ale platí tzv. Sinnerův kruh znázorňující faktory</p><p>ovlivňující kvalitu mytí – teplotu, čas, mechanickou práci a chemické působení. Snížíme-li vliv</p><p>jednoho faktoru, vede to ke zvýšení faktoru jiného, přičemž cílem je najít optimální kombinaci</p><p>těchto faktorů.</p><p>223. V další části vyjádření zadavatel reaguje na některá tvrzení navrhovatele v rámci řízení</p><p>o rozkladu. Zadavatel se nejprve obecně vyjadřuje k provedenému ústnímu jednání</p><p>a upozorňuje, že přesnost, jednoznačnost a kontextová úplnost vyjádření účastníků při ústním</p><p>jednání má svoje limity. Zadavatel dále upozorňuje na skutečnost, že navrhovatel pracuje</p><p>s technickými informacemi o strojích, které jsou veřejně dostupné, avšak výrobci vyrábějí</p><p>42</p><p>Č.j.: ÚOHS-14677/2024/500</p><p>i odlišná provedení. Z tohoto důvodu pak dle zadavatele řada informací a závěrů navrhovatele</p><p>ztrácí relevanci. Zadavatel dále opakovaně upozorňuje na rozdíl v náročnosti výroby stroje</p><p>neobsaženého ve veřejně dostupné nabídce a náročností výroby stroje na míru (stroje</p><p>atypického).</p><p>224. Co se týče vozíků, zadavatel plánuje koupit nové vozíky, přičemž navrhovatel uvádí pouze</p><p>jeden z široké palety vozíků, se kterými se lze setkat v provozech společného stravování.</p><p>Zadavatel plánuje pořídit vozíky o něco málo větší než ty, které provozuje nyní, přičemž</p><p>stávající vozíky nebudou z provozu vyřazeny. Skutečnost, že lze pořídit vozíky menší, není dle</p><p>zadavatele relevantní, neboť otázkou je také užitná hodnota menších vozíků. Zadavatel</p><p>upozorňuje také na otázku skutečných maximálních rozměrů vozíků (problematika z profilu</p><p>nárazníků vybočujících částí kol vozíků).</p><p>225. K tvrzení navrhovatele o potřebném prostoru v přední části mycího stroje (tedy že v případě</p><p>břemen v obou rukách je dle čl. 3.1.6 normy ČSN 26 9010 potřeba 1150 mm, nikoli dvakrát</p><p>750 mm), zadavatel uvádí, že je třeba brát v úvahu konkrétní rozměry břemen a předměty,</p><p>které jsou v prostoru umístěny (např. nádoba na sběr biologického odpadu).</p><p>226. K tvrzení navrhovatele, že z popisu zadavatele plyne, že na vstupu do tunelového mycího</p><p>stroje dochází ke křížení čisté a špinavé zóny, zadavatel uvádí, že provoz zadavatele podléhá</p><p>průběžnému dohledu hygienické služby, která provoz ve stávající dispozici schválila,</p><p>a v umývárně se neodehrává nic, co by bylo v rozporu s hygienickými předpisy.</p><p>227. Pokud navrhovatel tvrdí, že zdvihový mycí stroj, tedy druhý mycí stroj přítomný na pracovišti,</p><p>slouží pouze jako záložní, a tudíž je používán pouze zřídka, zadavatel uvádí, že funguje nikoli</p><p>pouze jako záložní, ale také jako záložní, aktuálně je např. v denním provozu, a využití tohoto</p><p>stroje tedy do otázky limitů hovoří významně.</p><p>228. K navrhovatelem předloženým plánkům jiných pracovišť zadavatel uvádí, že nejsou</p><p>srovnatelné, neboť v předmětném případě je zadavatel limitován po celé délce stroje, v jiných</p><p>provozech je taková limitace pouze omezená.</p><p>229. Zadavatel ve vztahu k pořízení předchozího stroje o šířce 900 mm a pak následně o šířce</p><p>990 mm, uvádí, že není při modernizaci svého provozu vázán stávajícím stavem nebo stavem</p><p>předcházejícím, ať už vznikl z důvodu objektivní nedostupnosti určitého řešení na trhu či</p><p>z jiných důvodů.</p><p>230. Zadavatel setrvává na svých tvrzeních ohledně potřebnosti rezerv v průchozím profilu stroje</p><p>(z důvodu nedostatečného mytí předmětů na okraji pásu, posunu předmětů atd.). Dle</p><p>zadavatele je nutné odlišit teoretické a v praxi dosažitelné hodnoty. Zadavatel dále trvá na</p><p>tom, že existují výrobci, kteří vyrábí hrubě nekvalitní až nepoužitelné stroje, a dostatečná</p><p>definice minimálních parametrů je tak nezbytná. Právě kvůli argumentaci navrhovatele, že</p><p>práce se strojem je nejdůležitějším faktorem ovlivňujícím stroj, musí zadavatel na svých</p><p>požadavcích trvat, neboť problémy se strojem nelze dohánět chemií či zvýšenou spotřebou</p><p>vody a energie.</p><p>231. Zadavatel k navrhovatelem uváděným alternativním strojům, které by mohly být připuštěny,</p><p>kdyby zadavatel netrval na minimálních délkách modulů a požadovanou šířku stroje by omezil</p><p>jen na prostor, kde jsou vozíky, uvádí, že tyto stroje nevyhovují z pohledu dostatku prostoru</p><p>podél mycího stroje, dále že skutečnost, že tyto stroje vyhoví normě DIN, není pro zadavatele</p><p>43</p><p>Č.j.: ÚOHS-14677/2024/500</p><p>dostačující a zadavatel také upozorňuje, že nižší příkon automaticky neznamená nižší spotřebu</p><p>energie.</p><p>IV.</p><p>ZÁVĚRY ÚŘADU</p><p>232. Úřad – vázán právními názory předsedy Úřadu uvedenými v druhostupňovém rozhodnutí –</p><p>přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných</p><p>souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména příslušné části dokumentace</p><p>o zadávacím řízení, vyjádření předložených účastníky správního řízení a stanovisek oslovených</p><p>subjektů konstatuje, že zadavatel nepostupoval při stanovení zadávacích podmínek v souladu</p><p>se zákonem. Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.</p><p>Relevantní ustanovení právních předpisů</p><p>233. Podle § 6 odst. 1 zákona zadavatel při postupu podle tohoto zákona musí dodržovat zásady</p><p>transparentnosti a přiměřenosti.</p><p>234. Podle § 6 odst. 2 zákona ve vztahu k dodavatelům musí zadavatel dodržovat zásadu rovného</p><p>zacházení a zákazu diskriminace.</p><p>235. Podle § 28 odst. 1 písm. a) zákona se pro účely zákona zadávacími podmínkami rozumí veškeré</p><p>zadavatelem stanovené</p><p>1.</p><p>podmínky průběhu zadávacího řízení,</p><p>2.</p><p>podmínky účasti v zadávacím řízení,</p><p>3.</p><p>pravidla pro snížení počtu účastníků zadávacího řízení nebo snížení počtu předběžných</p><p>nabídek nebo řešení,</p><p>4.</p><p>pravidla pro hodnocení nabídek,</p><p>5.</p><p>další podmínky pro uzavření smlouvy na veřejnou zakázku podle § 104 zákona.</p><p>236. Podle § 36 odst. 1 zákona zadávací podmínky nesmí být stanoveny tak, aby určitým</p><p>dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo</p><p>vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.</p><p>237. Podle § 89 odst. 1 zákona jsou technické podmínky požadavky na vlastnosti předmětu veřejné</p><p>zakázky, které zadavatel stanoví prostřednictvím</p><p>a) parametrů vyjadřujících požadavky na výkon nebo funkci, popisu účelu nebo potřeb,</p><p>které mají být naplněny,</p><p>b) odkazu na normy nebo technické dokumenty, nebo</p><p>c)</p><p>odkazu na štítky.</p><p>238. Podle § 89 odst. 5 zákona není-li to odůvodněno předmětem veřejné zakázky, zadavatel nesmí</p><p>zvýhodnit nebo znevýhodnit určité dodavatele nebo výrobky tím, že technické podmínky</p><p>stanoví prostřednictvím přímého nebo nepřímého odkazu na</p><p>a) určité dodavatele nebo výrobky, nebo</p><p>b) patenty na vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory, ochranné známky nebo označení</p><p>původu.</p><p>44</p><p>Č.j.: ÚOHS-14677/2024/500</p><p>239. Podle § 99 odst. 1 zákona platí, že zadávací podmínky obsažené v zadávací dokumentaci může</p><p>zadavatel změnit nebo doplnit před uplynutím lhůty pro podání žádosti o účast, předběžných</p><p>nabídek nebo nabídek. Změna nebo doplnění zadávací dokumentace podmínek musí být</p><p>uveřejněna nebo oznámena dodavatelům stejným způsobem jako zadávací podmínka, která</p><p>byla změněna nebo doplněna.</p><p>240. Podle § 99 odst. 2 zákona platí, že pokud to povaha doplnění nebo změny zadávací</p><p>dokumentace vyžaduje, zadavatel současně přiměřeně prodlouží lhůtu pro podání žádostí</p><p>o účast, předběžných nabídek nebo nabídek. V případě takové změny nebo doplnění zadávací</p><p>dokumentace, která může rozšířit okruh možných účastníků zadávacího řízení, prodlouží</p><p>zadavatel lhůtu tak, aby od odeslání změny nebo doplnění zadávací dokumentace činila</p><p>nejméně celou svou původní délku.</p><p>241. Podle § 263 odst. 3 zákona platí, že stanoví-li zadavatel zadávací podmínky v rozporu se</p><p>zákonem, Úřad uloží nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení.</p><p>Skutečnosti vyplývající z dokumentace o zadávacím řízení</p><p>242. Zadavatel v rámci technické specifikace stanovil mimo jiné následující technické parametry:</p><p>„Parametry, požadované zadáním</p><p>(…)</p><p>2.</p><p>Skladba mycího stroje (moduly a zóny)</p><p>2.1.</p><p>zakládací zóna min. 800 mm</p><p>2.2.</p><p>modul předmytí min. 700 mm</p><p>2.3. modul mytí č. 1 min. 600 mm</p><p>2.4.</p><p>modul mytí č. 2 min. 600 mm</p><p>2.5.</p><p>modul oplachu min. 700 mm</p><p>2.6.</p><p>modul vyfukovací a modul sušení, celkem oba dohromady min. 1400 mm</p><p>2.7.</p><p>vykládací zóna min. 800 mm</p><p>3.</p><p>Výkonové parametry mycího stroje</p><p>(…)</p><p>3.4.</p><p>výkon mycího stroje při splnění časových požadavků podle DIN 10510 - minimálně</p><p>2400 talířů za 1 hodinu, rychlost pásu minimálně 1,3 m za 1 minutu</p><p>45</p><p>Č.j.: ÚOHS-14677/2024/500</p><p>4.</p><p>Rozměry mycího stroje (do uvedených maximálních půdorysných rozměrů stroje se</p><p>započítávají veškeré výstupky, včetně prvků jako jsou odkládací pulty, ovládací</p><p>panely, madla, úchyty, ovládací prvky vypínače apod.)</p><p>4.1.</p><p>celková délka stroje max. 6010 mm</p><p>4.2.</p><p>celková šířka stroje max. 820 mm</p><p>4.3.</p><p>výška stroje ve většině jeho půdorysu cca max. 2000 mm (není limitní)</p><p>(…)</p><p>13.</p><p>Průchozí profil stroje min. 600x440 mm, pás umožní mytí 2 talířů průměru min. 280</p><p>mm v řadě vedle sebe. Pás o celkové šířce min. 590 mm (…)</p><p>17.</p><p>Množství vody, využité nezbytně pro oplach a další technologické potřeby mycího</p><p>stroje (již napuštěného) při jeho provozu bude v objemu 180 litrů/hod., objem pro</p><p>standardní provozní podmínky max. 310 litrů/hod. (…)“</p><p>243. Ve vysvětlení ZD č. 1 zadavatel na dotaz ve znění „[z]adavatel požaduje dle bodu 4.3 Přílohy</p><p>č. 5 –Technická specifikace, stroj o výšce ve většině jeho půdorysu max. cca 2000 mm (není</p><p>limitní). Žádáme o vysvětlení tohoto bodu. Bude tedy zadavatel akceptovat dodání stroje</p><p>s výškou větší než 2000 mm nebo nikoliv?“ odpověděl, že „požaduje, aby stroj měl ve většině</p><p>svého půdorysu výšku max. cca 2000 mm (není limitní). Na dotaz uchazeče zadavatel uvádí, že</p><p>bude v souladu se zadávací dokumentací akceptovat dodání stroje s výškou větší než</p><p>2000 mm.“.</p><p>244. Ve vysvětlení ZD č. 2 zadavatel na dotaz ve znění „[z]adavatel dle Vysvětlení č. 1 ze dne</p><p>16.5.2023 na dotaz jednoho z uchazečů, zda bude akceptovat dodání stroje o celkové výšce</p><p>větší než 2000 mm uvedl, že ano, nicméně v téže odpovědi zároveň uvádí, že požaduje, aby</p><p>stroj měl ve většině svého půdorysu výšku max. cca 2000 mm (není limitní). Domníváme se, že</p><p>takto formulované požadavky mohou být zavádějící a rozporné s § 6 a § 36 ZZVZ, neboť na</p><p>jedné straně zadavatel akceptuje dodání stroje o celkové výšce větší než 2000 mm, na straně</p><p>druhé zadavatel požaduje, aby stroj měl ve většině svého půdorysu výšku max. cca 2000 mm</p><p>(není limitní). Žádáme tak zadavatele, aby najisto postavil, zda akceptuje dodání stroje, který</p><p>bude mít celkovou výšku větší než 2000 mm ve většině svého půdorysu (…).“ odpověděl, že</p><p>„akceptuje dodání stroje, který bude mít celkovou výšku větší než 2000 mm ve většině svého</p><p>půdorysu (když tuto v zadávacích podmínkách uvedl jako hodnotu orientační a nikoli limitní)</p><p>(…).“.</p><p>245. Ve vysvětlení ZD č. 2 zadavatel na dotaz ve znění „[z]adavatel požaduje dle bodu 17 Přílohy</p><p>č. 5 – Technická specifikace stroj s množstvím vody nezbytně využité pro oplach a další</p><p>technologické potřeby mycího stroje v konkrétním objemu 180 litrů/hod. Existují mycí stroje se</p><p>spotřebou nižší než uvedených 180 litrů/hod. Umožní zadavatel dodání stroje i s nižší spotřebou</p><p>vody než požadovaných 180 litrů za hodinu? (…).“ odpověděl, že „umožní dodání stroje i s nižší</p><p>spotřebou vody, než 180 litrů/hod. Zadavatel doplňuje, že objem 180 litrů/hod. je v zadávacích</p><p>podmínkách definován jako maximální (ad &quot;nezbytně&quot;).“.</p><p>46</p><p>Č.j.: ÚOHS-14677/2024/500</p><p>246. V oznámení o vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení zadavatel uvedl, že „vylučuje</p><p>účastníka na základě § 48 odst. 2 písmena a) zákona. Účastník v nabídce nesplnil zadávací</p><p>podmínky zadavatele, konkrétně požadovanou technickou specifikaci v rámci přílohy č. 5</p><p>zadávací dokumentace. Nabízené technické parametry výrobku nesplňují např[.]: celkovou</p><p>délku stroje, celkovou šíři stroje, výšku stroje ve většině jeho půdorysu.“.</p><p>Posouzení věci Úřadem</p><p>K namítanému neprodloužení lhůty pro podání nabídek</p><p>247. Úřad se nejprve zabýval námitkou navrhovatele směřující proti postupu zadavatele, který dle</p><p>navrhovatele v rámci vysvětlení ZD č. 1 a vysvětlení ZD č. 2 (viz body 243. - 245. odůvodnění</p><p>tohoto rozhodnutí) změnil zadávací podmínky tím, že umožnil dodání stroje s výškou větší než</p><p>2000 mm ve většině svého půdorysu a dodání stroje s nižší spotřebou vody pro oplach než</p><p>180 l/hod., čímž došlo k rozšíření okruhu potenciálních dodavatelů, a zadavatel tak byl povinen</p><p>odpovídajícím způsobem prodloužit lhůtu pro podání nabídek, což však neučinil.</p><p>248. Úřad v obecné rovině uvádí, že zadavatel prodlouží lhůtu pro podání nabídek za předpokladu,</p><p>že změnil nebo doplnil zadávací podmínky a povaha této změny nebo doplnění prodloužení</p><p>těchto lhůt vyžaduje. Zákon tak nechává na posouzení zadavatele, zda povaha provedené</p><p>změny či doplnění zadávacích podmínek vyžadují prodloužení lhůty pro podání nabídek.</p><p>Posouzení povahy této změny nebo doplnění sice náleží do kompetencí zadavatele, nicméně</p><p>postup zadavatele by vždy měl směřovat k dodržení základních zásad zadávacího řízení. Pokud</p><p>tedy změna či doplnění zadávacích podmínek objektivně vyžadují přiměřené prodloužení lhůty</p><p>pro podání nabídek, je nezbytné, aby tak zadavatel opravdu učinil a tuto lhůtu přiměřeně</p><p>prodloužil. Jestliže však zadavatel dojde k závěru, že jím provedená změna nebo doplnění</p><p>zadávací dokumentace jsou způsobilé rozšířit okruh možných dodavatelů, je povinen</p><p>prodloužit dotčenou lhůtu tak, aby od okamžiku změny činila celou původní délku lhůty pro</p><p>podání nabídek.2</p><p>249. Úřad se proto zabýval povahou odpovědí na dotazy týkající se výšky stroje a spotřeby vody pro</p><p>oplach v rámci vysvětlení ZD č. 1 a vysvětlení ZD č. 2, tedy zda tyto odpovědi skutečně</p><p>představovaly změnu zadávacích podmínek a zda byly způsobilé změnit okruh potenciálních</p><p>uchazečů.</p><p>250. Co se týče výšky stroje, jak vyplývá z technické specifikace, zadavatel definoval svůj požadavek</p><p>jako „výška stroje ve většině jeho půdorysu cca max. 2000 mm (není limitní)“. Přestože</p><p>uvedené spojení výrazů „cca“ a „max.“ je ve své podstatě v protikladu, Úřad má za to, že</p><p>z výrazu uvedeného v závorce „není limitní“ lze jasně dovodit, že zadavatel pevný limit výšky</p><p>stroje nestanovil. Úřad dodává, že právě uvedené potvrdil i předseda Úřadu v rámci</p><p>druhostupňového rozhodnutí, přičemž k tomuto dále poznamenal, že užitím výrazů jako „cca“</p><p>a „není limitní“ zadavatel vyjádřil, že považuje uvedenou hodnotu výšky stroje za orientační.</p><p>251. Úřad dále uvádí, že ani z požadavku zadavatele na doplnění konkrétní hodnoty výšky</p><p>nabízeného stroje do technické specifikace nelze vyvodit, že by stroj s výškou větší než</p><p>2</p><p>PODEŠVA, Vilém, SOMMER, Lukáš, VOTRUBEC, Jiří, FLAŠKÁR, Martin, HARNACH, Jiří, MĚKOTA Jan, JANOUŠEK, Martin.</p><p>Zákon o zadávání veřejných zakázek: Komentář. Wolters Kluwer, Praha, 2016.</p><p>47</p><p>Č.j.: ÚOHS-14677/2024/500</p><p>2000 mm nebyl zadavatelem akceptován, neboť Úřad má za to, že účelem této kolonky je</p><p>pouze dozvědět se konkrétní parametry stroje, který je zadavateli nabízen.</p><p>252. Navrhovatel v této souvislosti uvádí, že nesprávnost postupu zadavatele dokládá také</p><p>skutečnost, že zadavatel navrhovatele vyloučil ze zadávacího řízení s odůvodněním, že mycí</p><p>stroj navrhovatele nesplnil požadovanou technickou specifikaci, a to např. právě také výšku</p><p>stroje ve většině jeho půdorysu.</p><p>253. K tomuto Úřad sděluje, že navrhovatel proti svému vyloučení nebrojil námitkami, a jeho</p><p>vyloučení tedy není ani předmětem tohoto správního řízení. Pokud však navrhovatel</p><p>odůvodnění svého vyloučení předkládá jako důkaz proti tvrzení zadavatele, že výška stroje</p><p>nebyla technickým požadavkem, Úřad uvádí, že navrhovatel v rámci své nabídky neuvedl</p><p>žádnou konkrétní hodnotu výšky jím nabízeného stroje, pouze výslovně uvedl, že daný</p><p>parametr nesplňuje. Zadavatel tedy neposuzoval konkrétní hodnotu parametru, ale pouze</p><p>deklaraci navrhovatele o nesplnění daného technického požadavku. Jak poznamenal</p><p>i předseda Úřadu v druhostupňovém rozhodnutí, pokud navrhovatel v nabídce bez uvedení</p><p>jakékoli hodnoty výšky jím nabízeného stroje pouze uvedl, že parametr výšky stroje nesplňuje,</p><p>zadavatel logicky nemohl splnění tohoto požadavku akceptovat. Předseda Úřadu</p><p>k uvedenému dále doplnil, že navrhovatel byl ze zadávacího řízení vyloučen pro nesplnění</p><p>hned několika technických parametrů, u kterých v nabídce neuvedl žádnou hodnotu.</p><p>254. Co se týče parametru spotřeby vody pro oplach a další technologické potřeby, zadavatel jej</p><p>v rámci zadávacích podmínek definoval jako „[m]nožství vody, využité nezbytně pro oplach</p><p>a další technologické potřeby mycího stroje (již napuštěného) při jeho provozu bude v objemu</p><p>180 litrů/hod.“.</p><p>255. Byť se na první pohled může daná podmínka jevit tak, že zadavatel požaduje pro daný proces</p><p>mytí spotřebu vody přesně v daném objemu, je nutné vzít v úvahu skutečnost, že v rámci</p><p>zadávacího řízení se zadavatel obrací na odborníky pohybující se v daném oboru. V tomto</p><p>ohledu se poté jeví jako poněkud absurdní domnívat se, že by zadavatel požadoval přesnou</p><p>hodnotu spotřeby vody pro oplach. Rovněž zadavatelem užité slovo „nezbytně“ napovídá</p><p>tomu, že o jedině možnou přípustnou variantu nejde. Úřad připouští, že by se bylo možno</p><p>domnívat, že by hodnota 180 l/hod. mohla být i minimální požadovaná pro zajištění kvalitního</p><p>oplachu, avšak z kontextu dokumentace o zadávacím řízení, kde zadavatel v souvislosti s jiným</p><p>požadavkem – na objem vody pro standardní provozní podmínky – uváděl hodnotu maximální</p><p>spotřeby, vyplynulo, že tomu tak není, přičemž Úřad zastává ten názor, že předmětná</p><p>skutečnost musí být zřejmá též odborníkům pohybujícím se na daném trhu. Již z formulace</p><p>dotazu týkajícího se spotřeby vody uvedeného v rámci vysvětlení ZD č. 2 je totiž patrné, že si</p><p>potenciální dodavatel potřeboval pouze potvrdit svou domněnku, že budou akceptovány</p><p>i stroje se spotřebou nižší. I tazatel tedy pochopil smysl tohoto požadavku zadavatelem</p><p>zamýšleným způsobem. Úřad má proto za to, že se v daném případě jednalo toliko o upřesnění</p><p>zadávacích podmínek a nikoliv jejich změnu. Pro úplnost Úřad dodává, že uvedenému</p><p>nasvědčuje také z veřejně dostupných zdrojů patrná snaha o snižování spotřeby vody v rámci</p><p>oboru mytí nádobí i všeobecná celospolečenská snaha o snižování spotřeby vody.</p><p>256. Navrhovatel v rámci rozkladu uvedl, že existuje část výrobců, která zastává názor, že čím nižší</p><p>spotřeba vody pro oplach, tím lépe, jiná část výrobců a dodavatelů mycích strojů je však toho</p><p>názoru, že extrémně nízké množství vody pro oplach negativně ovlivňuje kvalitu oplachu,</p><p>48</p><p>Č.j.: ÚOHS-14677/2024/500</p><p>a proto upřednostňují vyšší spotřebu vody. Dodavatelé tak dle navrhovatele nemohli mít ani</p><p>přes svou odbornost představu o tom, který z těchto dvou přístupů zadavatel preferoval.</p><p>257. K tomu se však vyjádřil předseda Úřadu v druhostupňovém rozhodnutí, když uvedl, že</p><p>„zadavatel nestanovil extrémně nízkou spotřebu vody, což podporuje i dotaz navrhovatele na</p><p>nižší spotřebu vody při oplachu v rámci vysvětlení č. 2. Je tak zřejmé, že pro zadavatele má větší</p><p>význam, když bude nabízené plnění při nižším množství vody provádět kvalitní oplach.</p><p>Argumentace navrhovatele týkající se kvality oplachu nemůže obstát, neboť jen stěží si lze</p><p>představit, že by zadavatel požadoval větší objem vody z důvodu lepší kvality oplachu, když na</p><p>kvalitu oplachu může mít vliv také teplota vody, přičemž v kombinaci s menší spotřebou vody</p><p>by mohl být také dosažený kýžený výsledek. (…) Pro zadavatele je výhodnější, když mycí stroj</p><p>využije u oplachu menší množství vody v dobré kvalitě.“.</p><p>258. Navrhovatel obecně v rámci své argumentace týkající se neprodloužení lhůty pro podání</p><p>nabídek zadavatelem odkazuje na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-03043/2022/500 ze dne</p><p>26. 1. 2022, sp. zn. ÚOHS-S0337/2021/VZ, které se věnovalo posouzení změn či doplnění</p><p>zadávacích podmínek, a také na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-01387/2021/500/AIv ze dne</p><p>13. 1. 2021, sp. zn. ÚOHS-S0447/2020/VZ, ve kterém se uvádí, že jednou ze základních</p><p>povinností zadavatele je řádné stanovení zadávacích podmínek, přičemž zadávací podmínky</p><p>musí být určité a jednoznačné, aby nevznikaly pochybnosti o výkladu určitého požadavku</p><p>zadavatele. Ačkoli jejich obecné závěry samozřejmě platí, Úřad upozorňuje na skutečnost, že</p><p>Úřad v prvním z uvedených rozhodnutí dospěl k závěru, že předmětné změny nebyly</p><p>změnami, jejichž povaha by vyžadovala prodloužení lhůty pro podání nabídky, a v druhém pak</p><p>Úřad konstatoval, že hodnocení, zda byly zadávací podmínky stanoveny určitě a jednoznačně,</p><p>by mělo být prováděno z pohledu dodavatele jednajícího s obvyklými znalostmi a péčí</p><p>s přihlédnutím k podmínkám na trhu.</p><p>259. V souvislosti s parametrem spotřeby vody pro oplach lze pak odkázat právě na druhé</p><p>z navrhovatelem odkazovaných rozhodnutí Úřadu, neboť i v předmětném případě je potřeba</p><p>určitost a jednoznačnost zadávací podmínky hodnotit z pohledu dodavatele mycích strojů</p><p>disponujícího v oboru obvyklými znalostmi.</p><p>260. Také předseda Úřadu se v rámci druhostupňového rozhodnutí vyjádřil tak, že „[v] daném</p><p>případě [] zadávací podmínka nebyla tak nejasná, že by si odborníci na trhu obchodující</p><p>s mycími stroji nebyli schopni udělat jasnou představu o tom, zda jde o maximální či minimální</p><p>spotřebu vody při oplachu.“. Na tomto místě je možné uvést i předsedou odkazovanou</p><p>rozhodovací praxi Úřadu a soudů, konkrétně rozhodnutí předsedy č. j. ÚOHS-R0146/2018/VZ31305/2018/322/JSu ze dne 29. 10. 2018, rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Ca 91/2008103 ze dne 3. 5. 2010, rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R0070/2018/VZ20411/2018/322/JSu ze dne 11. 7. 2018, sp. zn. ÚOHS-R0198/2019/VZ, č. j. ÚOHS01251/2020/321/ZSř ze dne 13. 1. 2020 a č. j. ÚOHS-R0194/2018/VZ-03955/2019/321/EDo ze</p><p>dne 28. 2. 2019, ze které dle předsedy Úřadu vyplývá, že „v souladu s presumpcí profesionality</p><p>není zadavatel povinen stanovit veškeré dílčí zadávací podmínky zcela vyčerpávajícím</p><p>způsobem, neboť oprávněně spoléhá na to, že dodavatelé disponují odbornými zkušenostmi,</p><p>díky kterým tyto „nedostatky“ v zadávací dokumentaci překlenou a nebudou jim bránit</p><p>v podání srovnatelné nabídky.“.</p><p>49</p><p>Č.j.: ÚOHS-14677/2024/500</p><p>261. Vzhledem k výše uvedenému Úřad tedy dospěl k závěru, že v rámci předmětných vysvětlení</p><p>zadávací dokumentace nedošlo ke změně zadávacích podmínek, nadto snad dokonce ke</p><p>změně, která by byla způsobilá rozšířit okruh potenciálních dodavatelů, nýbrž se v obou</p><p>navrhovatelem namítaných případech jednalo toliko o potvrzení stanovené podmínky.</p><p>Zadavatel proto nebyl povinen v souvislosti s odpověďmi na dotazy týkající se výšky stroje</p><p>a spotřeby vody pro oplach v rámci vysvětlení ZD č. 1 a vysvětlení ZD č. 2 prodloužit lhůtu pro</p><p>podání nabídek, přičemž správnost uvedeného závěru stvrdil i předseda Úřadu</p><p>v druhostupňovém rozhodnutí.</p><p>K namítanému stanovení zadávacích podmínek</p><p>262. Navrhovatel v návrhu dále namítá, že určité technické požadavky (či jejich kombinace) vedou</p><p>k omezení hospodářské soutěže a ke zvýhodnění konkrétního dodavatele, neboť nepřímo</p><p>odkazují na výrobek výrobce Winterhalter.</p><p>263. Úřad předně v obecné rovině uvádí, že zadavatelé jsou povinni stanovit zadávací podmínky</p><p>tak, aby nedošlo ke zvýhodnění určitého okruhu dodavatelů, kteří dodávají konkrétní výrobky.</p><p>Zadavatelé jsou rovněž povinni stanovit zadávací podmínky tak, aby nedošlo k eliminaci</p><p>dodavatelů, kteří jsou objektivně schopni dostát požadavkům na předmět veřejné zakázky.</p><p>Zadavatelé jsou povinni vymezit předmět veřejné zakázky přesně, úplně a srozumitelně,</p><p>nicméně za použití natolik obecného popisu předmětu veřejné zakázky a technických</p><p>podmínek, aby neodkazovali na určité identifikační znaky konkrétních dodavatelů, resp.</p><p>výrobků. V rámci stanovení zadávacích podmínek jsou zadavatelé povinni postupovat</p><p>v souladu se zásadami rovného zacházení a zákazu diskriminace, které jsou obecně uvedeny</p><p>v § 6 odst. 2 zákona a ve vztahu k zadávacím podmínkám rozvinuty v § 36 odst. 1 zákona.</p><p>264. Tyto zásady jsou dále konkretizovány v § 89 odst. 5 zákona, ze kterého vyplývá obecné</p><p>pravidlo, že zadavatelé nesmí technické podmínky stanovit prostřednictvím přímého nebo</p><p>nepřímého odkazu na určité dodavatele nebo výrobky, nebo patenty na vynálezy, užitné vzory,</p><p>průmyslové vzory, ochranné známky nebo označení původu, pokud by to vedlo ke zvýhodnění</p><p>nebo znevýhodnění určitých dodavatelů nebo výrobků. Pokud by tedy použití odkazu ke</p><p>zvýhodnění nebo znevýhodnění určitých dodavatelů nebo výrobků nevedlo, je možné ho</p><p>využít, a to bez splnění dalších podmínek. K tomu předseda Úřadu v rozhodnutí č. j. ÚOHSR0153/2018/VZ-32251/2018/323/PBl ze dne 6. 11. 2018 uvedl, že se bude jednat o zcela</p><p>výjimečné a specifické případy, protože v naprosté většině situací odkaz k omezení</p><p>hospodářské soutěže povede, a proto ho nebude možné připustit, ledaže bude aplikována</p><p>jedna ze dvou výjimek ze zákazu používání odkazů (podrobněji viz níže). Zadavatelé jsou tedy</p><p>při přípravě technických podmínek povinni učinit veškeré kroky k tomu, aby se vyvarovali</p><p>použití odkazů na určité výrobky. Zákon z tohoto jinak striktního zákazu připouští v § 89 odst.</p><p>5 a 6 výjimky, kdy lze odkaz použít. Konkrétně se jedná o situaci, kdy je to odůvodněno</p><p>zvláštností předmětu veřejné zakázky (viz § 89 odst. 5 zákona), nebo pokud jiného stanovení</p><p>technických podmínek není objektivně schopen, neboť by nebylo dostatečně přesné</p><p>a srozumitelné (viz § 89 odst. 6 zákona). Předseda Úřadu pak např. ve výše citovaném</p><p>rozhodnutí zdůrazňuje, že tyto výjimky je třeba vykládat restriktivně (tedy velmi přísně),</p><p>a v případě, že zadavatel odkaz v zadávací dokumentaci použije, musí být schopen s ohledem</p><p>na zásadu transparentnosti tento postup odůvodnit a doložit.</p><p>50</p><p>Č.j.: ÚOHS-14677/2024/500</p><p>265. Úřad pochopitelně nepřehlédl, že v šetřeném případě zadavatel postupoval ve</p><p>zjednodušeném podlimitním řízení. Pravidla pro nadlimitní režim (uvedená v části čtvrté</p><p>zákona) se ve zjednodušeném podlimitním řízení použijí pouze, pokud je na tato pravidla</p><p>výslovně odkázáno v ustanovení § 53 zákona, případně pokud se pro jejich využití rozhodne</p><p>sám zadavatel (srov. k tomu § 53 odst. 4 zákona). Pravidla obsažená v ustanovení § 89 zákona</p><p>se tak na postup zadavatele v šetřeném případě neaplikují, protože výslovný odkaz na</p><p>předmětné ustanovení není v § 53 zákona uveden a zadavatel si jejich použití v zadávacích</p><p>podmínkách nevyhradil. Uvedený závěr však nelze chápat tak, že je zadavatel ve</p><p>zjednodušeném podlimitním řízení oprávněn bez dalšího požadovat dodávku konkrétních</p><p>výrobků. Požadavek zadavatele na konkrétní výrobek je třeba považovat za „překážku</p><p>hospodářské soutěže“ ve smyslu § 36 odst. 1 zákona, protože takovýto požadavek vylučuje ze</p><p>soutěže o veřejnou zakázku dodavatele všech jiných (třeba i z technického a užitného hlediska</p><p>srovnatelných) výrobků. V tomto kontextu pokládá Úřad shora uvedená východiska</p><p>vycházející z výkladu § 89 zákona za všeobecně platná.</p><p>266. Navrhovatel za stěžejní předmět svého návrhu považuje skutečnost, že jediným výrobcem,</p><p>který je schopen naplnit požadavky zadavatele, je výrobce Winterhalter. Proto se Úřad nejprve</p><p>zaměřil na to, zda nedošlo k nepřímému odkazu na výrobek výrobce Winterhalter.</p><p>267. Za účelem zjištění relevantních skutkových okolností Úřad provedl průzkum trhu, v rámci</p><p>kterého oslovil celkem 10 společností, které jsou výrobci nebo dodavateli pásových mycích</p><p>strojů, s žádostí o poskytnutí stanoviska k otázce, zda by byli schopni vyrobit či dodat stroj</p><p>splňující požadavky zadavatele v plném rozsahu. Úřad tyto společnosti v uvedené žádosti dále</p><p>požádal o konkretizaci, které technické podmínky zadavatele považují za problematické, resp.</p><p>které požadované parametry nesplňují. Současně Úřad uvedené společnosti požádal</p><p>o stanovisko, zda by byly schopny přizpůsobit parametry stroje/poptat přizpůsobení</p><p>parametrů stroje tak, aby splňoval všechny požadavky uvedené v technické specifikaci, a zda</p><p>by byly schopny vyrobit/poptat mycí stroj, který není uveden v rámci veřejně dostupných</p><p>materiálů. Úřad se také s přihlédnutím k pozici oslovených společností jako odborníků</p><p>pohybujících se na relevantním trhu otázal, zda považují stanovení požadavku na minimální</p><p>rychlost posuvu pásu jakožto způsobu zajištění určitého výkonu stroje ve vztahu k rychlosti</p><p>mytí nádobí v transportních koších umístěných na pásu stroje za smysluplné.</p><p>268. Dále Úřad oslovil 4 výrobce mycích strojů, které zadavatel označil v rámci rozhodnutí</p><p>o námitkách za výrobce schopné předmět veřejné zakázky dodat.</p><p>269. V reakci na uvedené žádosti Úřad obdržel podání celkem 8 společností (blíže viz body 108. 111., 114. - 115., 119. a 152. odůvodnění tohoto rozhodnutí), z nichž vyplynulo, že mycí stroj</p><p>splňující požadované parametry v plném rozsahu je schopna dodat společnost GAVONA</p><p>GASTRO, přičemž tato společnost dle svého vyjádření dlouhodobě spolupracuje výhradně</p><p>s výrobcem Winterhalter3, a dále společnost MEIKO vyrábějící vlastní stroje.</p><p>270. V případě společnosti MEIKO bylo však nutné přihlédnout také ke sdělení společnosti Hraspo,</p><p>která dle svého vyjádření zastupuje výrobce Meiko a která v rámci svého vyjádření zcela</p><p>3</p><p>Úřad zde pro úplnost uvádí, že navrhovatelem zmiňovaná skutečnost, že se dveře strojů společnosti Winterhalter</p><p>otvírají do prostoru, a tedy v případě otevření dveří je stroj širší, není relevantní, neboť je Úřad přesvědčen, že běžný</p><p>provoz je touto skutečností ovlivněn pouze marginálně.</p><p>51</p><p>Č.j.: ÚOHS-14677/2024/500</p><p>odlišně uvedla, že by stroj o požadovaných parametrech nebyla schopna dodat mj. z důvodu</p><p>skladby mycího stroje a celkového rozměru.</p><p>271. Vzhledem k tomu, že společnost MEIKO je na rozdíl od společnosti Hraspo přímo výrobcem</p><p>mycích strojů, mohlo by teoreticky být její vyjádření považováno za směrodatnější, nicméně,</p><p>jak uvedl předseda Úřadu v rámci druhostupňového rozhodnutí, „odpověď společnosti MEIKO</p><p>(…), že je schopna splnit všechny zadavatelem požadované parametry, je třeba brát s rezervou,</p><p>neboť tato odpověď je natolik stručná a obecná, že z ní nelze bez veškerých pochybností učinit</p><p>závěr o splnění požadavku na max. šířku mycího stroje. (…).“. Předseda Úřadu dále dospěl</p><p>k závěru, že i v případě, že by společnost MEIKO byla schopna všechny požadavky zadavatele</p><p>naplnit, není vůbec jisté, že by byla schopna takto na míru vyrobený mycí stroj dodat</p><p>v zadavatelem stanovené dodací lhůtě. Z provedeného průzkumu trhu totiž vyplynulo, že</p><p>kromě šířky stroje zde existuje řada dalších problematických parametrů, jejichž přizpůsobení</p><p>by představovalo složitější úpravu než např. pouhou úpravu rychlosti pohybu pásu stroje.</p><p>272. K tomu Úřad dodává, že je dále zřejmé, že kromě společnosti Winterhalter ani ostatní</p><p>společnosti odkazované zadavatelem jako společnosti schopné zadávací podmínky splnit</p><p>(Hobart, Jackson WWS a Velox Barchitta) ve skutečnosti podmínky nenaplní, resp. je otázka,</p><p>zda vůbec působí na evropském trhu. V případě společnosti Hobart je nenaplnění podmínek</p><p>postaveno zcela najisto, neboť společnost Hobart poskytla Úřadu své vyjádření. Společnost</p><p>Jackson WWS se nepodařilo kontaktovat, nicméně z webových stránek společnosti vyplývá, že</p><p>tato společnost operuje výhradně na území Spojených států amerických. Společnost Velox</p><p>Barchitta poskytla Úřadu kontakt na společnost MB Gastrotechnika, která ji zastupuje na</p><p>českém trhu, přičemž z telefonního hovoru s touto společností je zřejmé, že stroje Velox</p><p>Barchitta budou pravděpodobně vhodné spíše pro odlišné provozy, než je provoz zadavatele.</p><p>273. Ačkoli tedy není možné zcela s jistotou uzavřít, že zadavatelem stanovené zadávací podmínky</p><p>jsou nepřímým odkazem na výrobek společnosti Winterhalter, z průzkumu trhu (kde nelze</p><p>přehlédnout zejména vyjádření společnosti Hraspo) nepochybně vyplývá, že požadavky</p><p>zadavatele k tomuto výrobku pravděpodobně směřují, v každém případě pak</p><p>nezpochybnitelně znamenají značné omezení hospodářské soutěže na relevantním trhu.</p><p>274. Navrhovatel v návrhu rozporuje čtyři technické požadavky či jejich kombinace, a to maximální</p><p>šířku mycího stroje, rychlost posuvu pásu při současném požadavku na min. výkon mycího</p><p>stroje, dále požadavek na možnost umytí dvou talířů o průměru minimálně 280 mm vedle sebe</p><p>v kombinaci s požadavky na minimální průchozí profil stroje 600×440 mm a šířku pásu</p><p>minimálně 590 mm, a nakonec také stanovený minimální počet a minimální rozměry modulů</p><p>a zón mycího stroje.</p><p>275. Co se týče namítané rychlosti posuvu pásu při současně stanoveném výkonu stroje, v rámci</p><p>prováděného průzkumu trhu se Úřad obrátil na výrobce/dodavatele s otázkou, zda tento</p><p>požadavek považují za smysluplný. Z odpovědí vyplynulo, že tento požadavek je obecně</p><p>považován za smysluplný a nečiní na trhu obtíže. V případě kumulace 3 požadavků týkajících</p><p>se šířky transportního pásu a průchozího profilu stroje, tedy požadavku na možnost umytí</p><p>dvou talířů o průměru minimálně 280 mm vedle sebe v kombinaci s požadavky na minimální</p><p>průchozí profil stroje 600×440 mm a šířku pásu minimálně 590 mm, které navrhovatel již</p><p>považuje za nadbytečné, z průzkumu trhu taktéž nevyplynulo, že by tyto požadavky činily na</p><p>trhu obtíže. Jedině společnost Electrolux nenaplňuje parametr výšky průchozího profilu stroje,</p><p>52</p><p>Č.j.: ÚOHS-14677/2024/500</p><p>když nabízí výšku 420 mm (požadovaná je 440 mm), nicméně tento parametr nebyl</p><p>navrhovatelem v rámci návrhu namítán (k oběma požadavkům blíže viz body 108. - 111., 114.</p><p>- 115. a 119. odůvodnění tohoto rozhodnutí).</p><p>276. V případě maximální šířky mycího stroje a požadované skladby jednotlivých zón a modulů</p><p>stroje je však situace jiná, neboť tyto požadavky nejsou dle získaných informací z průzkumu</p><p>trhu schopni splnit výrobci Electrolux (šířka 880 mm, jiné rozložení zón a modulů), Hobart</p><p>(šířka 860 mm, problematické minimální délky modulů, také v kombinaci</p><p>s celkovou maximální délkou stroje) a Comenda.</p><p>277. Úřad na tomto místě v obecné rovině uvádí, že veškeré požadavky zadavatele na předmět</p><p>plnění (technické podmínky) musí vždy vycházet z jeho objektivně zdůvodnitelných potřeb,</p><p>aby bylo dosaženo účelu předvídaného zákonem, tj. uskutečnění soutěže o konkrétní veřejnou</p><p>zakázku za dodržení základních zásad veřejného zadávání, jež jsou stanoveny v § 6 zákona.</p><p>Obdobně se vyjádřil i předseda Úřadu v rozhodnutí č. j. ÚOHS-R0122/2019/VZ26282/2019/322/HSc ze dne 25. 9. 2019, v rámci něhož mj. uvedl, že „[n]astavením</p><p>zadávacích podmínek stanovuje zadavatel základní parametry plnění, kterými hodlá uspokojit</p><p>určitou svou oprávněnou potřebu. Je tedy nutné, aby nastavené zadávací podmínky odrážely</p><p>ve všech aspektech potřebu zadavatele, byly stanoveny ve vztahu k této potřebě přiměřeně</p><p>a byly danou potřebou odůvodněny.“. K tomu lze doplnit, že je to samozřejmě zadavatel, kdo</p><p>stanovuje požadavky na poptávaný předmět plnění a obecně zadávací podmínky, jež mají</p><p>reflektovat jeho potřeby; to je ostatně i důvodem, proč veřejnou zakázku zadává. Nicméně</p><p>stále platí, že zadávací podmínky nesmí být stanoveny tak, aby způsobovaly bezdůvodnou</p><p>(nepřiměřenou) překážku soutěže mezi dodavateli (k tomu viz § 36 odst. 1 zákona).</p><p>278. K problematice stanovení zadávacích podmínek předseda Úřadu ve shora citovaném</p><p>rozhodnutí uvádí, že zadávací podmínky musí být stanoveny tak, aby zaručovaly spravedlivou</p><p>soutěž dodavatelů schopných realizovat veřejnou zakázku a zároveň aby plnění podle</p><p>zadávacích podmínek naplnilo potřeby a legitimní očekávání zadavatele. Zadavatel tedy může</p><p>ve smyslu § 36 odst. 1 zákona nastavením zadávacích podmínek omezit hospodářskou soutěž,</p><p>toto omezení ale musí být odůvodněné jeho oprávněnými potřebami. Pokud tomu tak bude,</p><p>nelze z pohledu Úřadu hovořit o porušení zákona při stanovení zadávacích podmínek</p><p>zadavatelem. Dle názoru Úřadu přitom důkazní břemeno ohledně objektivní povahy důvodů</p><p>pro vznik nerovnováhy mezi dodavateli leží plně na zadavateli (k tomu srov. shodný závěr</p><p>vyplývající z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2021 sp.zn. 29 Af 53/2019).</p><p>279. Důvodnost určité zadavatelem stanovené zadávací podmínky, ve zde posuzovaném případě</p><p>tedy technických podmínek stanovených v rámci technické specifikace a jejich kombinací</p><p>(k tomu viz dále), je dále nutno posuzovat prizmatem zásady přiměřenosti, tzn. že nikoliv</p><p>pouze samotná zadávací podmínka musí být stanovena přiměřeně k určité potřebě</p><p>zadavatele, nýbrž i důvod, proč zadavatel ke stanovení dané zadávací podmínky přistoupil,</p><p>musí být ve vztahu k této podmínce přiměřený. Podle shora citovaného rozhodnutí předsedy</p><p>Úřadu pak „[v] praxi (…) nelze po zadavateli požadovat, aby jednoduchou a nijak excesivní</p><p>podmínku stanovenou pro požadované plnění odůvodňoval sofistikovanými úvahami, výpočty</p><p>či dokonce znaleckými posouzeními, pokud pro její použití svědčí jednoduché avšak logické</p><p>vysvětlení. Při stanovení zadávacích podmínek tak nelze akceptovat libovůli na straně</p><p>zadavatele, nelze však ani nutit zadavatele, aby každou stanovenou podmínku zadávací</p><p>dokumentace vyčerpávajícím způsobem obhajoval.“</p><p>53</p><p>Č.j.: ÚOHS-14677/2024/500</p><p>280. Za účelem posouzení, zda se tedy stanovením předmětných zadávacích podmínek zadavatel</p><p>nedopustil porušení zákona, se Úřad zabýval otázkou, zda navrhovatelem namítané technické</p><p>podmínky nebyly stanoveny bezdůvodně, jinými slovy řečeno, zda stanovením těchto</p><p>zadávacích podmínek zadavatel bezdůvodně neomezil hospodářskou soutěž zvýhodněním,</p><p>resp. znevýhodněním některých potencionálních dodavatelů.</p><p>K požadavku na maximální šířku mycího stroje</p><p>281. V případě prvního z namítaných požadavků, spočívajícího v požadavku na maximální šířku</p><p>mycího stroje v hodnotě 820 mm, zadavatel argumentuje velikostí pracoviště, kdy uvádí, že</p><p>místnost, ve které má být stroj umístěn, je úzká, a dále intenzitou zatížení tohoto pracoviště.</p><p>Zadavatel potřebuje zajistit potřebný prostor pro práci personálu a manipulaci s materiálem</p><p>(parkování a průjezdy transportních vozíků). Dále zadavatel upozorňuje na přítomnost další</p><p>mycí linky, která také vyžaduje prostor pro obsluhu. Mycí stroj musí být dle tvrzení zadavatele</p><p>umístěn s minimálním odstupem od obvodové zdi, ve které jsou okna. Zadavatel připouští, že</p><p>v současnosti je na stejném místě užíván stroj o šířce cca 990 mm, avšak údajně právě</p><p>zkušenosti se současným provozem jej ke stanovení uvedené maximální šířky vedly. Zadavatel</p><p>také dodává, že dispozice objektu neumožňuje ani při vynaložení značných nákladů zvětšení</p><p>pracoviště.</p><p>282. Aby Úřad mohl posoudit, zda je omezení maximální šířky stroje odůvodněné, přistoupil k výzvě</p><p>zadavateli (k tomu viz bod 125. odůvodnění tohoto rozhodnutí) s požadavkem na vysvětlení</p><p>a doložení, z jakého důvodu požaduje celkovou šířku mycího stroje v max. hodnotě 820 mm,</p><p>a tedy není možné akceptovat šířku stroje např. v hodnotě 860 mm (kterou nabízí např.</p><p>výrobce Hobart). Zadavatel na tuto výzvu Úřadu reagoval sdělením zadavatele, ve kterém</p><p>upozornil na skutečnost, že výměra pracoviště, na kterém se mycí stroj nachází, činí pouze</p><p>24 m2, přičemž odborná literatura dle zadavatele předpokládá výměru 35-40 m2. Dále</p><p>zadavatel předložil plánek místnosti s vyznačenými rozměry a výpočet4, kterým zadavatel ke</p><p>stanovení požadované šířky stroje dospěl (k tomu blíže viz body 127. - 128. odůvodnění tohoto</p><p>rozhodnutí).</p><p>283. Z uvedeného plánku a výpočtu plyne, že zadavatel má při šířce stroje v hodnotě 820 mm</p><p>k dispozici prostor pro průchod kolem stroje v hodnotě 1450 mm. Zadavatel by dle svého</p><p>sdělení ideálně potřeboval, aby tento prostor umožňoval umístění vozíku o velikosti 700 mm</p><p>a průchod osoby kolem něj v hodnotě 800 mm (nebo průchod osoby s dalším vozíkem o</p><p>velikosti 700 mm) s tím, že na každé straně vozíku s nákladem bude rezerva v hodnotě 50 mm,</p><p>avšak to uvedený prostor neposkytuje. Zadavatel také upozorňuje na omezený prostor ve</p><p>vstupní části mycího stroje, kde dochází k pohybu personálu u obou mycích pracovišť</p><p>a manipulační techniky. Zadavatel uvádí, že šířka stroje v hodnotě 860 mm by snížila již tak</p><p>suboptimální čistý průchod.</p><p>284. Na tomto místě Úřad předně uvádí, že předložený plánek místnosti, ve které má být mycí stroj</p><p>umístěn, dokládá, že zadavatel opravdu disponuje velmi omezeným prostorem, a je tedy zcela</p><p>přirozené a pochopitelné, že se zadavatel vzhledem k objektivně malé velikosti místnosti snaží</p><p>získat co nejvíce místa pro zajištění provozu.</p><p>4</p><p>Úřad se pro úplnost vyjadřuje k tvrzení navrhovatele, že důkaz označený P 1.3 není obsahem správního spisu. Úřad je</p><p>přesvědčen, že právě výpočet požadované šířky stroje je tímto důkazem, a tedy tento ve spise neabsentuje.</p><p>54</p><p>Č.j.: ÚOHS-14677/2024/500</p><p>285. Právě uvedené přitom v rámci druhostupňového rozhodnutí potvrdil i předseda Úřadu, který</p><p>také v souvislosti s problematikou specifikace předmětu plnění v návaznosti na potřeby</p><p>zadavatele odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2016, sp. zn. 31 Af</p><p>3/2015, ve kterém se uvádí, že „každý zadavatel při zadávání veřejné zakázky reaguje na svoji</p><p>potřebu a k té samozřejmě směřuje svou snahu o uzavření smlouvy prostřednictvím veřejné</p><p>zakázky. Podle názoru soudu je naprosto v pořádku, pokud zadavatel reaguje vypsáním</p><p>zakázky na svoji vzniklou potřebu řešení určité situace. Z povahy věci tak samotná potřeba</p><p>zadavatele v sobě implikuje omezení pro její řešení, neboť určité zájmy zadavatelů v sobě</p><p>implikují pouze limitní množství řešitelů.“.</p><p>286. K tomu Úřad doplňuje, že zadavatel v minulosti používal na tomtéž pracovišti mycí stroj o šířce</p><p>900 mm a v současnosti zde užívá stroj o šířce 990 mm. V současné době má tedy zadavatel</p><p>k dispozici prostor pro průchod kolem stroje v hodnotě 1280 mm, a je tedy evidentní, že zde</p><p>nemůže docházet k míjení vozíků o šířce 700 mm a k průchodu osob tak, jak jej požaduje</p><p>zadavatel. Úřad tedy dává zadavateli za pravdu v tom, že provoz na takovém pracovišti může</p><p>být nekomfortní a limitující, a je tedy pochopitelné, že se zadavatel snaží tento stav změnit a</p><p>podmínky provozu zlepšit.</p><p>287. Jak však uvedl předseda Úřadu v druhostupňovém rozhodnutí, pouze potřeba většího</p><p>prostoru nemůže bezdůvodně omezovat hospodářskou soutěž a je třeba zohlednit i další</p><p>okolnosti.</p><p>288. Předseda Úřadu konkrétně upozorňuje na skutečnost, že z průzkumu trhu vyplynulo, že např.</p><p>společnost Hobart je schopna dodat mycí stroj o šířce 860 mm, tedy stroj, který zadavatelem</p><p>požadovanou maximální celkovou šířku přesahuje ve své většinové šířce (v místě ovládací</p><p>skříně činí šířka stroje 980 mm) pouze o 40 mm.</p><p>289. V této souvislosti předseda Úřadu argumentuje § 48 nařízení vlády, ve kterém je stanoveno,</p><p>že „[p]ro jednoho zaměstnance musí být v prostoru určeném pro trvalou práci volná podlahová</p><p>plocha nejméně 2 m2, mimo stabilní provozní zařízení a spojovací cesty. Šíře volné plochy pro</p><p>pohyb nesmí být stabilním zařízením v žádném místě zúžena pod 1 m.“. Jelikož při šířce stroje</p><p>820 mm má zadavatel k dispozici prostor pro průchod kolem stroje v hodnotě 1450 mm, i při</p><p>šířce stroje 860 mm by nařízení vlády bylo dodrženo. Není sice možno opominout, že mezi</p><p>mycím strojem a zdí je pravidelně umisťován vozík o šířce 700 mm, vozík však není stabilním</p><p>provozním zařízením. Předseda Úřadu dále argumentuje navrhovatelem citovanou normou</p><p>ČSN 26 9010, konkrétně čl. 3.1.6, který stanovuje, že „nejmenší šířka průchozí uličky pro</p><p>občasný pohyb pracovníků s břemeny v obou směrech je 1150 mm“. Je zřejmé, že požadavky</p><p>na prostor dané nařízením vlády a cit. normou ČSN jsou tak splněny i při osazení myčkou</p><p>Hobart o šířce 860 mm. Předseda Úřadu dodává, že „[z]ávěry v otázce, jaká je skutečně</p><p>potřebná šířka průchodu, plynoucí z nařízení vlády i z uvedené normy, se zadavateli zatím</p><p>žádným důkazem nepodařilo vyvrátit.“.</p><p>290. Předseda Úřadu dále uvádí, že „[p]ožadovaný vyšší ‚komfort‘ pohybu osob v prostoru tím, že</p><p>ušetří v prostoru pouhých 40 mm, nemůže vyvážit skutečnost, že je tímto způsobem zcela</p><p>zásadním způsobem omezena soutěž mezi dodavateli. Je třeba říci, že v porovnání se</p><p>současným stavem, kdy zadavatel momentálně disponuje mycím strojem o rozměrech cca</p><p>960 mm, by svou potřebu o ušetření místa na pracovišti naplnil i vícerými stroji o rozměrech</p><p>užších, než je 960 mm nebo 900 mm.“. V rámci řízení o rozkladu pak navrhovatel označil dva</p><p>55</p><p>Č.j.: ÚOHS-14677/2024/500</p><p>výrobky, které by za předpokladu jistých ústupků při vymezení požadavků zadavatele mohly</p><p>rozšířit hospodářskou soutěž. Jedná se o výrobek Meiko M-iQ, který má dle navrhovatele šířku</p><p>815 mm ve většině svého půdorysu, přičemž pouze v místě, kde je umístěn ovládací panel, je</p><p>rozšířen na 920-950 mm, a dále výrobek Hobart Premax FTPi v sestavení FTPi 1-L-AR-DS5, který</p><p>má dle navrhovatele šířku ve většině svého půdorysu 865 mm, pouze v místě, kde je umístěný</p><p>ovládací panel, je rozšířený na 980 mm. Jak uvádí předseda Úřadu, „[p]okud by tedy zadavatel</p><p>vymezil své požadavky na šířku mycího stroje např. tak, že pouze v nejkritičtějším místě provozu</p><p>(např. tam, kde stojí vozík o šíři 700 mm) má mít určitou maximální šířku, a zároveň připustil,</p><p>že na ostatních částech mycího stroje se mohou vyskytovat i různé výstupky, odkládací pulty,</p><p>ovládací panely, madla, úchyty, ovládací prvky vypínačů, apod., je možné, že by takový</p><p>požadavek soutěž neomezoval v takové míře jako nyní, a současně by byly potřeby zadavatele</p><p>vzhledem k parametrům umývárny naplněny. Přiměřenost zadávacích podmínek je totiž třeba</p><p>zvážit nejen ve vztahu k potřebám zadavatele, ale i k možnostem potenciálních dodavatelů.“.</p><p>291. Předseda Úřadu tak uzavřel, že „[v] daném případě [] zadavatel nedokázal přesvědčivě</p><p>prokázat, že již v rámci požadavku na konkrétní šířku výrobku nelze připustit i výrobky o něco</p><p>málo širší případně obdobné šířky po většinu délky stroje, aniž by mu to způsobovalo zásadní</p><p>provozní problémy. A to v situaci, kdy by takový ústupek znamenal výrazné rozšíření soutěže.</p><p>Jakkoliv lze mít pochopení pro snahu zadavatele zajistit personálu kuchyně co největší pracovní</p><p>komfort, jeho odůvodnění takto konkrétních požadavků v kontrastu s nabídkou daných</p><p>výrobků na trhu není dostatečné.“.</p><p>292. Zadavatel v rámci své argumentace uvádí, že stanovil nejnižší parametry, které důvodně</p><p>považuje za základně potřebné pro umístění stroje na pracovišti, pro jeho efektivní provoz</p><p>a dosažení potřebných výsledků. K tomu Úřad uvádí, že ze současného stavu lze předpokládat,</p><p>že provoz v rámci prostoru, který neumožňuje míjení vozíků vedle sebe či průchod osob, je</p><p>sice nekomfortní, avšak je možný. Uvedené potvrdil i sám zadavatel v rámci vyjádření ze dne</p><p>6. 3. 2024 k podkladům rozhodnutí, když uvedl, že netvrdí, že by personál v současné době při</p><p>užívání stroje o šířce 990 mm nebyl schopný v nedostatečném prostoru podat nezbytný</p><p>pracovní výkon. Zadavatel dále v cit. vyjádření k tématu „křížení čisté a špinavé zóny“ uvedl,</p><p>že provoz podléhá průběžnému dohledu hygienické služby, která provoz ve stávající dispozici</p><p>schválila, a v umývárně se neodehrává nic, co by bylo v rozporu s hygienickými předpisy.</p><p>Z právě uvedeného je tedy evidentní, že stanovené parametry nejsou základně potřebné pro</p><p>zajištění provozu na pracovišti.</p><p>293. Zadavatel dále uvádí, že je-li možné zlepšit podmínky pro pohyb personálu, ergonomii</p><p>a bezpečnost práce, je zcela nezbytné tuto možnost využít. Dle zadavatele není vhodné</p><p>upřednostnit co největší počet možných dodavatelů a současně tím konzervovat či zhoršit</p><p>současný nevyhovující stav.</p><p>294. K tomu Úřad uvádí, že potřeba zadavatele umožnit míjení vozíků na pracovišti a zlepšit</p><p>podmínky na pracovišti pro personál je samozřejmě legitimní a je zcela na místě usilovat</p><p>o zlepšení nevyhovujícího stavu, nicméně jak Úřad uvedl výše, tohoto zlepšení lze</p><p>v předmětném případě dosáhnout i při výrazně menším omezení hospodářské soutěže. Úřad</p><p>uvádí, že rozvolněním požadavků tak, jak navrhuje předseda Úřadu, nedojde ke konzervaci či</p><p>dokonce zhoršení současného stavu.</p><p>56</p><p>Č.j.: ÚOHS-14677/2024/500</p><p>K požadavku na minimální rozměry a minimální počet modulů a zón mycího stroje</p><p>295. Z průzkumu trhu je patrné, že požadavky zadavatele spočívající ve stanovení minimálních</p><p>rozměrů a počtu modulů a zón mycího stroje nesplňují výrobci Electrolux, Hobart a Comenda.</p><p>Společnost Electrolux uvedla, že by byla schopna upravit parametr délky nakládací a vykládací</p><p>zóny, u ostatních zón však nikoliv. Co se týče výrobce Hobart (a potažmo i výrobce Comenda),</p><p>problematický je zejména modul oplachu, který nedosahuje požadované minimální délky</p><p>700 mm (ale má pouze 650 mm), a dále stanovené minimální délky v kombinaci s omezením</p><p>maximální délky stroje. Samotný výrobce Hobart v rámci svého sdělení také uvedl, že tyto</p><p>parametry jsou standardem společnosti a nelze je přizpůsobit.</p><p>296. V případě výrobce MEIKO opět nelze přehlédnout rozpor mezi odpovědí společnosti Hraspo,</p><p>která výrobce MEIKO zastupuje, a samotného výrobce. Společnost Hraspo uvedla, že není</p><p>schopna dodat požadovaný stroj, a to také z důvodu stanovených rozměrů jednotlivých částí</p><p>stroje, přičemž dále obecně k problematice modulů a zón sdělila, že existují stroje, jejichž</p><p>parametry nelze najít ve veřejně dostupných materiálech, avšak dle jejího názoru má každý</p><p>výrobce předdefinované moduly, které nemění. Společnost MEIKO pouze uvedla, že je</p><p>schopna splnit všechny požadované parametry, k modulům a zónám však nic bližšího neuvádí.</p><p>297. I tento parametr je tedy evidentně z hlediska vlivu na relevantní trh problematický.</p><p>298. Zadavatel stanovení minimálních rozměrů modulů a zón obhajuje tím, že jedině při</p><p>stanovených rozměrech bude dosaženo požadovaného technologického účinku. Zadavatel</p><p>usiluje o dosažení potřebného výkonu (tj. počet umytého nádobí za určitý čas), potřebné</p><p>kvality mytí (tj. čistoty a vlhkosti nádobí) za potřebných hygienických podmínek a o co</p><p>nejekonomičtější provoz. Zadavatel uvádí, že pouhé splnění normované kapacity při splnění</p><p>časových požadavků podle normy DIN neznamená, že jsou naplněny všechny požadavky</p><p>zadavatele. Co se týče mycích zón, zadavatel je přesvědčen, že jeho požadavek na dvě mycí</p><p>zóny je odůvodněný, neboť přináší řadu benefitů (např. možnost škálování teploty, nižší</p><p>spotřeba mycích prostředků, zvýšení provozní spolehlivosti, možnost aplikace speciálních</p><p>mycích prostředků, ochrana oplachové zóny). Omezení maximální délky stroje pak zadavatel</p><p>odůvodňuje prostorovými možnostmi pracoviště.</p><p>299. Stejně jako v případě požadavku na maximální celkovou šířku stroje Úřad vyzval zadavatele</p><p>(k tomu viz bod 125. odůvodnění tohoto rozhodnutí) k vysvětlení, z jakého důvodu požaduje</p><p>v rámci technické specifikace konkrétní rozložení jednotlivých zón a modulů mycího stroje</p><p>a minimální délku těchto zón a modulů. Zadavatel na tuto výzvu Úřadu reagoval sdělením</p><p>zadavatele, ve kterém se postupně vyjádřil k jednotlivým zónám a modulům mycího stroje.</p><p>300. Co se týče zakládací zóny, požadovanou min. délku v hodnotě 800 mm zadavatel odůvodňuje</p><p>potřebou umístit celý transportní koš o standardní velikosti 500 × 500 mm, dále ochranou</p><p>personálu před imisemi unikajícími z mycího stroje a požadavky na ergonomii práce. V případě</p><p>předmycího modulu o požadované min. délce 700 mm pak jde o potřebné místo pro zajištění</p><p>očekávaných výsledků, neboť mj. hrana proudu vody z trysek musí směřovat hlouběji do</p><p>modulu, jinak by byl proud vody méně účinný z důvodu soustředění do úzkého prostoru či by</p><p>mohlo docházet ke znečištění zakládací zóny. Minimální délku mycích zón v hodnotě 600 mm</p><p>pro každou z nich pak zadavatel požaduje pro zajištění dostatečného času pro účinek mycího</p><p>roztoku na nádobí. Pro modul oplachu zadavatel požaduje minimální délku 700 mm, neboť</p><p>tato hodnota představuje dostatek místa pro požadovaný trojstupňový oplach. Zadavatel</p><p>57</p><p>Č.j.: ÚOHS-14677/2024/500</p><p>upozorňuje na to, že prostorové podmínky pro trojstupňový oplach nelze srovnávat</p><p>s podmínkami pro oplach dvojstupňový, a dodává, že pokud některý výrobce umisťuje</p><p>trojstupňový oplach do modulu menšího než 700 mm, jedná se o řešení, které objektivně ztrácí</p><p>účinnost. V případě modulu vyfukovacího a modulu sušení zadavatel odůvodňuje minimální</p><p>požadovanou délku (pro oba moduly dohromady) v hodnotě 1400 mm skutečností, že pro</p><p>dosažení požadovaného účinku je zapotřebí, aby proudící vzduch působil na umývané</p><p>předměty po určitou dobu. Pokud se tedy transportní pás pohybuje za účelem dosažení</p><p>požadovaného výkonu určitou nezbytnou rychlostí, je nutné stanovit minimální délku těchto</p><p>modulů. A nakonec co se týče vykládací zóny, požadovanou min. délku v hodnotě 800 mm</p><p>zadavatel odůvodňuje ochranou personálu před imisemi unikajícími z mycího stroje, potřebou</p><p>distanční zóny mezi personálem a jeho oděvem a pohybujícími se trny pásu, časem potřebným</p><p>pro odebrání nádobí, časem pro další schnutí nádobí, prostorem pro pohyb a také možností</p><p>vyjmout transportní koš o standardní velikosti 500 × 500 mm kolmo z pásu, aniž by došlo</p><p>k aktivaci koncového spínače pásu.</p><p>301. Zadavatel v cit. sdělení dále uvedl, že při provozu stávajícího stroje se potýká ve vztahu</p><p>k funkcím modulu předmycího, mycího, oplachového i modulu vyfukovacího a modulu sušení</p><p>s významnými obtížemi.</p><p>302. Pro bližší odůvodnění jednotlivých zón zadavatelem Úřad odkazuje na body 135. - 145.</p><p>odůvodnění tohoto rozhodnutí).</p><p>303. Úřad k problematice stanovení minimálních rozměrů a minimálního počtu modulů a zón</p><p>mycího stroje uvádí, že výše uvedené odůvodnění zadavatele ve vztahu k požadovaným</p><p>délkám některých modulů, zejména modulu předmycímu a modulu oplachu, by bylo možné</p><p>zpochybnit, neboť rozdíl v hodnotě 50 mm u modulu oplachu je dle názoru Úřadu</p><p>přinejmenším diskutabilní. V případě modulu oplachu i předseda Úřadu uzavřel, že zadavatel</p><p>nebyl schopen objektivně zdůvodnit, z jakého důvodu právě pouze požadovaná minimální</p><p>délka povede ke kvalitnímu výsledku.</p><p>304. Předseda Úřadu dospěl k závěru, že nelze z ničeho dovodit, že by pouze zadavatelem</p><p>požadované délky modulů zaručovaly kvalitně umyté nádobí. Předseda dodává, že zadavatel</p><p>nemusí mít povědomí o technologických řešeních různých výrobců. Z tvrzení zadavatele</p><p>o požadavku na minimální rozměry mycích modulů nelze dle předsedy Úřadu „shledat</p><p>neoddiskutovatelnou příčinnou souvislost s kvalitou mytí. Jinými slovy, nelze přisvědčit závěru,</p><p>že pouze zadavatelem specifikovaný mycí stroj je schopen umýt nádobí kvalitně. (…) Lze</p><p>uzavřít, že zadavatel ani u tohoto požadavku neunesl důkazní břemeno o důvodnosti</p><p>a nezbytnosti takto striktně zadavatelem stanovených zadávacích podmínek skladby mycího</p><p>stroje.“.</p><p>K dalším tvrzením zadavatele</p><p>305. Pro úplnost Úřad k tvrzení zadavatele, že existuje množina výrobců schopných dodat mycí stroj</p><p>s požadovanými parametry, uvádí, že z provedeného průzkumu trhu uvedené nevyplynulo.</p><p>Pokud zadavatel tvrdí, že výrobci nabízí také stroje mimo veřejně dostupné materiály či vyrábí</p><p>stroje na individuální zakázku, Úřad uvádí, že z průzkumu trhu vyplývá, že výroba mycích strojů</p><p>na zakázku je možná, ale pouze v rámci výrobního programu výrobce. Úřad k tomuto uvádí, že</p><p>takto se vyjádřili výrobce Hobart, dodavatelé Hraspo a GAMA HOLDING (viz body 109., 114. a</p><p>119. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Sdělení společnosti MEIKO pak je, jak uvedl předseda</p><p>58</p><p>Č.j.: ÚOHS-14677/2024/500</p><p>Úřadu, příliš stručné a obecné na to, aby z něho bylo možno učinit jednoznačný závěr</p><p>o schopnosti cit. společnosti požadavky zadavatele splnit.</p><p>306. Úřad se na tomto místě vyjadřuje také k tvrzení zadavatele, že by v předmětném případě měl</p><p>Úřad rozhodnout analogicky s případem na dostavbu metra D v Praze, tedy uzavřít, že nebylo</p><p>prokázáno, že se jedná o reálnou překážku hospodářské soutěže, a to ani u navrhovatele,</p><p>neboť mycí stroje s požadovanými technickými parametry jsou na trhu dostupné. Vzhledem</p><p>k tomu, že z Úřadem provedeného šetření na trhu vyplynulo, že požadavky zadavatele</p><p>pravděpodobně směřují k výrobku jednoho konkrétního výrobce, a znamenají tak naopak</p><p>značné omezení hospodářské soutěže na relevantním trhu, není možné uvedenému tvrzení</p><p>zadavatele přisvědčit.</p><p>307. Pokud zadavatel dodává, že navrhovatel (stejně jako i další společnosti) měl možnost do</p><p>zadávacího řízení nabídnout stroj splňující požadavky zadavatele, a to nejméně stroj výrobce</p><p>Winterhalter, se kterým navrhovatel udržuje obchodní spolupráci, Úřad uvádí, že tato</p><p>skutečnost nic nemění na tom, že došlo ke značnému omezení hospodářské soutěže.</p><p>308. Zadavatel argumentuje také tím, že je třeba pracovat s výkonovými rezervami zkušenostního</p><p>charakteru, neboť hodnoty uváděné výrobci jsou často značně odlišné. Obecně k výrobcům</p><p>také zadavatel uvádí, že je možné se u výrobců setkat s poddimenzovanými zónami bez</p><p>odpovídajících technologických výsledků a provozní ekonomiky. K tomu Úřad uvádí, že tato</p><p>svá tvrzení zadavatel ničím nedokládá. Jedná se tedy o pouhé spekulace zadavatele. Pokud by</p><p>však nějaký dodavatel dodal přístroj, který by při svém výkonu neodpovídal jeho nabídce, pak</p><p>je možnost k řešení této situace využít jiných prostředků, než a priori omezení hospodářské</p><p>soutěže.</p><p>309. Úřad pro úplnost ještě podotýká, že dne 6. 3. 2024 obdržel vyjádření zadavatele k podkladům</p><p>rozhodnutí z téhož dne (blíže viz body 206. - 231. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Přílohou</p><p>cit. vyjádření zadavatel učinil mj. odborné vyjádření projektanta ze dne 4. 3. 2024.</p><p>310. K tomu Úřad uvádí, že podle § 251 odst. 5 zákona mohou v řízení zahájeném na návrh účastníci</p><p>řízení navrhovat důkazy, uvádět skutečnosti a činit jiné návrhy nejpozději ve lhůtě 15 dnů ode</p><p>dne doručení oznámení o zahájení řízení, nevztahuje-li se na ně omezení podle odstavce 4;</p><p>k později uvedeným skutečnostem, návrhům důkazů a jiným návrhům Úřad nepřihlíží</p><p>s výjimkou skutečností, návrhů důkazů a jiných návrhů, jimiž má být zpochybněna</p><p>věrohodnost podkladů pro vydání rozhodnutí. Výjimku ze zásady koncentrace správního řízení</p><p>tak představuje pouze situace, kdy jde o dodatečně tvrzené skutečnosti, kterými je</p><p>zpochybněna věrohodnost podkladů pro vydání rozhodnutí. Úřad má za to, že v daném</p><p>případě ale uvedená situace nenastala. Nově vznesené skutečnosti ze strany zadavatele</p><p>nejsou způsobilé zpochybnit pravdivost a věrohodnost shromážděných podkladů pro vydání</p><p>rozhodnutí a ani k tomu nesměřují. Smyslem zadavatelem nově tvrzených okolností je pouze</p><p>podpořit obecnou argumentaci zadavatele. V souladu s ustanovením § 251 odst. 5 zákona tedy</p><p>Úřad k uvedeným tvrzením/skutečnostem zadavatele ve vyjádření k podkladům rozhodnutí ze</p><p>dne 6. 3. 2024 nepřihlédl, neboť tyto nezpochybňují věrohodnost podkladů pro vydání</p><p>rozhodnutí.</p><p>311. Úřad se však přesto na tomto místě pro úplnost k předloženému odbornému vyjádření</p><p>projektanta a vyjádření zadavatele ve stručnosti vyjádří.</p><p>59</p><p>Č.j.: ÚOHS-14677/2024/500</p><p>312. Zadavatel uvádí, že prostor pro umístění mycího stroje určil projektant, který je zodpovědný</p><p>za aplikaci zákonných a podzákonných předpisů, a zadavatel tak pouze postupuje podle</p><p>projektového řešení a není kvalifikován se od něj odchýlit.</p><p>313. Úřad samozřejmě nepochybuje o tom, že projektant navrhl takové řešení, které je pro</p><p>zadavatele nejlepší možné. Jak projektant v závěru cit. odborného vyjádření uvádí, provozní</p><p>situaci vyplývající z projektového řešení považuje za daných podstatných limitů za objektivně</p><p>nejlepší možnou a tato situace je na straně bezpečné co se týče ergonomie a bezpečnosti při</p><p>práci. Úřad však uvádí, že je nutné reflektovat i ostatní právní předpisy, přičemž z pohledu</p><p>zákona, nad jehož dodržováním vykonává Úřad dozor, je třeba usilovat o co nejširší</p><p>hospodářskou soutěž a není možné připustit situaci, kdy dochází k jejímu bezdůvodnému</p><p>omezení.</p><p>314. Co se týče norem, kterými zadavatel argumentuje, je třeba přihlédnout k tomu, že ačkoli Úřad</p><p>nepopírá, že současný provoz může být pro zadavatele nekomfortní, je možný, a není na místě</p><p>pochybovat o tom, že by v současném provozu zadavatele docházelo k jakémukoli porušování</p><p>norem. Zadavatel sám uvádí, že jeho provoz podléhá hygienickému dozoru a nepochybně</p><p>i dalším kontrolám, plynoucím už např. ze skutečnosti, že se provozu účastní nezletilé osoby.</p><p>Pokud jde o případné další normy či pravidla ergonomie práce vyplývající z odborné literatury,</p><p>je vhodné o jejich zavedení usilovat, ale jak Úřad uvedl výše, nikoli „za každou cenu“; vždy je</p><p>třeba reflektovat mj. i další právní předpisy.</p><p>315. Úřad v této souvislosti upozorňuje na to, že nedospěl k závěru, že by se zadavatel měl smířit</p><p>se současným nevyhovujícím stavem, ale měl by pouze rozvolnit některé své požadavky tak,</p><p>aby umožnil širší okruh potenciálních dodavatelů. Úřad je přesvědčen, že např. přítomnost</p><p>výstupků, madel apod. či přítomnost ovládací skříně na místě, kde nedochází k míjení vozíků,</p><p>nepředstavuje až takové snížení komfortu či takové riziko, že by převážilo zájem na ochraně</p><p>hospodářské soutěže.</p><p>K údajně nedostatečnému vypořádání námitek</p><p>316. Dle navrhovatele se zadavatel dále nevyjádřil podrobně a srozumitelně ke všem skutečnostem</p><p>uvedeným v námitkách navrhovatele a použil pouze obecné fráze, které nevysvětlují jeho</p><p>postup, čímž nedodržel zásadu transparentnosti dle § 6 zákona. Navrhovatel za vágní či</p><p>nicneříkající sdělení označil například tvrzení zadavatele o snížení užitné hodnoty stroje při jiné</p><p>než požadované šířce pásu či argumentaci zadavatele zvýšenou provozní spolehlivostí nebo</p><p>ekonomičností ve vztahu k požadavku na 2 mycí zóny.</p><p>317. Úřad nicméně na tomto místě uvádí, že ověřil, že výše uvedená i další sdělení zadavatele, která</p><p>navrhovatel považuje za příliš obecná, nejsou jedinými sděleními, kterými zadavatel na</p><p>jednotlivé námitky navrhovatele reagoval, a zadavatel tak nerezignoval na svou zákonnou</p><p>povinnost vyjádřit se k předmětným námitkám navrhovatele. Z obsahu rozhodnutí</p><p>o námitkách vyplývá, že se zadavatel se všemi předmětnými námitkami navrhovatele</p><p>srozumitelně vypořádal, přičemž z celkového obsahu rozhodnutí o námitkách je jednoznačně</p><p>seznatelný názor zadavatele na tyto námitky, na základě něhož se následně mohl navrhovatel</p><p>kvalifikovaně rozhodnout, jaký bude jeho další postup v zadávacím řízení.</p><p>318. Úřad proto k předmětné námitce navrhovatele shrnuje, že rozhodnutí o námitkách splňuje</p><p>zákonné náležitosti a náležitosti, které vyplývají z rozhodovací praxe Úřadu a předsedy Úřadu</p><p>60</p><p>Č.j.: ÚOHS-14677/2024/500</p><p>(k tomu Úřad odkazuje např. na rozhodnutí předsedy Úřadu č. j.ÚOHS-01903/2020/323/VVá</p><p>ze dne 17. 1. 2020 vydané ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-R0205/2019/VZ nebo</p><p>č. j. ÚOHS-R0197,0199/2019/VZ-00212/2020/321/TMi ze dne 3. 1. 2020).</p><p>K výroku II. tohoto rozhodnutí – uložení nápravného opatření</p><p>319. Podle § 263 odst. 3 zákona stanoví-li zadavatel zadávací podmínky v rozporu s tímto zákonem,</p><p>Úřad uloží nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení.</p><p>320. Vycházeje z výše uvedených závěrů Úřad konstatuje, že zadavatel stanovil zadávací podmínky</p><p>v rozporu se zákonem, a to způsobem, který je popsán ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Úřad</p><p>proto uložil v souladu s ust. § 263 odst. 3 zákona nápravné opatření spočívající ve zrušení</p><p>zadávacího řízení, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.</p><p>K výroku III. tohoto rozhodnutí – zákaz uzavřít smlouvu v zadávacím řízení</p><p>321. Podle § 263 odst. 8 zákona ukládá-li Úřad nápravné opatření s výjimkou zákazu plnění</p><p>smlouvy, zakáže zároveň zadavateli až do pravomocného skončení řízení uzavřít v zadávacím</p><p>řízení smlouvu; rozklad proti tomuto výroku nemá odkladný účinek.</p><p>322. Výše citované ustanovení zákona formuluje jako obligatorní součást rozhodnutí Úřadu</p><p>o uložení nápravného opatření (s výjimkou zákazu plnění smlouvy) rovněž výrok o tom, že</p><p>zadavatel až do pravomocného skončení správního řízení nesmí uzavřít smlouvu v zadávacím</p><p>řízení, přičemž tento výrok je účinný dnem vydání rozhodnutí (a tedy je účinný</p><p>i u nepravomocného rozhodnutí). Tento zákaz uzavřít smlouvu se ukládá z důvodu, aby se</p><p>zadavatel nemohl vyhnout splnění uloženého nápravného opatření uzavřením smlouvy ještě</p><p>před nabytím právní moci rozhodnutí.</p><p>323. Vzhledem k tomu, že Úřad tímto rozhodnutím ve výroku II. uložil nápravné opatření spočívající</p><p>ve zrušení předmětného zadávacího řízení, zakázal zároveň ve výroku III. tohoto rozhodnutí</p><p>zadavateli až do pravomocného skončení tohoto správního řízení uzavřít v zadávacím řízení</p><p>smlouvu na veřejnou zakázku.</p><p>K výroku IV. tohoto rozhodnutí – náklady řízení</p><p>324. Podle § 266 odst. 1 zákona je součástí rozhodnutí Úřadu, kterým se ukládá nápravné opatření</p><p>nebo zákaz plnění smlouvy, též rozhodnutí o povinnosti zadavatele uhradit náklady správního</p><p>řízení. Náklady řízení se platí paušální částkou, kterou stanoví Ministerstvo pro místní rozvoj</p><p>vyhláškou. Příslušná vyhláška č. 170/2016 Sb., o stanovení paušální částky nákladů řízení</p><p>o přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání veřejných zakázek, stanoví v § 1, že paušální</p><p>částka nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, kterou je povinen zadavatel uhradit</p><p>v případě, že Úřad rozhodl o uložení nápravného opatření nebo zákazu plnění smlouvy, činí</p><p>30 000 Kč.</p><p>325. Vzhledem k tomu, že Úřad tímto rozhodnutím ve výroku II. uložil nápravné opatření spočívající</p><p>ve zrušení předmětného zadávacího řízení, rozhodl Úřad o uložení povinnosti uhradit náklady</p><p>řízení, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozhodnutí.</p><p>326. Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet</p><p>Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo</p><p>19-24825621/0710, variabilní symbol 2023000422.</p><p>61</p><p>Č.j.: ÚOHS-14677/2024/500</p><p>POUČENÍ</p><p>Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro</p><p>ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže –</p><p>Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 602 00 Brno. Včas podaný rozklad</p><p>proti výroku I., II. a IV. tohoto rozhodnutí má odkladný účinek. Rozklad proti výroku III. tohoto</p><p>rozhodnutí nemá podle § 263 odst. 8 zákona odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků</p><p>učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona činí výhradně prostřednictvím</p><p>datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.</p><p>otisk úředního razítka</p><p>Mgr. Markéta Dlouhá</p><p>místopředsedkyně</p><p>Obdrží</p><p>1.</p><p>Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Písek, Komenského 86, Komenského 86/14,</p><p>397 01 Písek</p><p>2.</p><p>Multi CZ s.r.o., Anenská 1715, 530 02 Pardubice</p><p>Vypraveno dne</p><p>viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy</p><p>62</p></div>", "next": 0}