specifikovaném v příkazu] v nyní vedeném správním řízení sp. zn. ÚOHS-S0491/2024/VZ
v situaci, kdy byly podle Úřadu dostatečně zjištěny skutkové okolnosti pro vydání rozhodnutí
ve věci. Co se týče příčiny nezákonného jednání zadavatele popsaného ve výroku I. příkazu –
tedy zejména předchozí nezákonný postup obviněného ve věci veřejné zakázky zadávané
v otevřeném řízení – vychází Úřad ze skutečnosti, že nezákonný postup zadavatele v této věci
byl nade vší pochybnost prokázán rozhodnutím Úřadu vydaným ve správním řízení sp. zn.
ÚOHS-S0321/2023/VZ, které bylo potvrzeno rozhodnutím předsedy Úřadu. Je tak třeba
zdůraznit, že vedené řízení o žalobě zadavatele proti rozhodnutí nikterak nebrání Úřadu
meritorně rozhodnout v nyní vedeném správním řízení o přestupku v situaci, kdy má Úřad
v tomto řízení za to, že skutkový stav byl zjištěn tak, že nevzbuzuje Úřadu žádné pochybnosti
a je dostatečně prokázán (a to i s ohledem na výše zmiňovaná pravomocná rozhodnutí Úřadu
a předsedy Úřadu). Nelze tak souhlasit s obviněným v tom smyslu, že rozsudek Krajského
soudu v Brně ve věci sp. zn. 62 Af 2/2024 má povahu obdobnou předběžné otázce. Takovou
povahu by výsledek řízení o žalobě mohl mít pouze v takovém případě, že by bylo posouzení
řešené otázky nezbytné pro posouzení dané věci. V daném případě však taková situace dána
není, neboť skutkový stav byl v daném případě zjištěn natolik, že bylo možno posoudit, zda
došlo ke spáchání přestupku popsaného ve výroku I. tohoto rozhodnutí, přičemž rozhodnutí
soudu o předmětné žalobě není pro posouzení věci jakkoli nezbytné. Úřad tak neshledal
opodstatněné důvody, pro které by neměl postupovat v souladu se zmíněnými pravomocnými
rozhodnutí Úřadu, resp. rozhodnutími předsedy Úřadu (která deklarují přechozí nezákonný
postup zadavatele), nevydat rozhodnutí v nyní vedeném správním řízení sp. zn. ÚOHSS0491/2024/VZ a přerušením řízení de facto zakonzervovat jeho stav do doby rozhodnutí
o žalobě obviněného.
110. Úřad je toho názoru, že ani v obecné rovině nelze shledat důvody, pro které by bylo možno
automaticky přerušit správní řízení v situaci, kdy je žalobou účastníka řízení zpochybněno
předchozí pravomocné rozhodnutí Úřadu (které deklaruje příčinu jednání zadavatele, které
37
Č.j.: ÚOHS-33495/2024/500
předmětem řízení, že je požadováno přerušit) a předjímat tak nezákonný postup ze strany
Úřadu.
111. Je možno rovněž zmínit, že aniž by Úřad jakkoliv předjímal výsledek tohoto řízení, i případnou
otázku zákonnosti rozhodnutí vydaného v nyní vedeném správním řízení sp. zn. ÚOHSS0491/2024/VZ lze rovněž soudně přezkoumat na základě správní žaloby proti rozhodnutí
správního orgánu ve smyslu ustanovení § 65 zákona č. 150/2022 Sb., soudní řád správní, ve
znění pozdějších předpisů. Z tohoto důvodu tak má Úřad za to, že nepřerušením daného
správního řízení by nemohlo dojít k poškození práv obviněného.
112. Smyslem existence Úřadu je podpora a ochrana hospodářské soutěže proti jejímu
nedovolenému omezování, příp. vytváření podmínek pro podporu a ochranu hospodářské
soutěže a výkon dozoru při zadávání veřejných zakázek (viz zákon č. 273/1996 Sb.,
o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů).
Přerušení správního řízení ve stadiu před vydáním správního rozhodnutí by znamenalo
nedůslednost v postihu protiprávního jednání a nedostatečné praktické uplatňování
pravomocí Úřadu ve vztahu k výkonu dozoru nad zadáváním veřejných zakázek v České
republice. Takový postup by tak ve svém důsledku nebyl dobrým signálem pro veřejnost o
postihu za nezákonné jednání v zadávání veřejných zakázek a odporoval by tak veřejnému
zájmu.
113. Se zřetelem k uvedeným skutečnostem Úřad konstatuje, že nejsou dány žádné důležité
důvody pro přerušení řízení podle § 64 odst. 3 správního řádu, a proto výše uvedené žádosti
obviněného o přerušení řízení nevyhověl.
K výroku II. rozhodnutí – uložení pokuty
114. Úřad posoudil postup obviněného a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení
pokuty, neboť se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, jak je
uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.
115. Odpovědnost za přestupek zaniká mj. uplynutím promlčecí doby, která podle § 270 odst. 3
písm. a) zákona činí 5 let u přestupků podle § 268 zákona.
116. Podle § 31 odst. 1 přestupkového zákona počíná promlčecí doba běžet dnem následujícím
po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení
jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná
běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.
117. V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda již neuplynula lhůta dle
§ 270 odst. 3 písm. b) zákona. Ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto
rozhodnutí došlo dne 3. 11. 2023, tj. dnem uzavření smlouvy. Promlčecí doba byla přerušena
doručením příkazu obviněnému dne 24. 6. 2024. Z uvedeného vyplývá, že promlčecí doba ve
vztahu k projednávanému přestupku neuplynula a odpovědnost obviněného za projednávaný
přestupek uplynutím promlčecí doby nezanikla.
118. V daném případě se obviněný dopustil přestupku dle § 268 odst. 1 písm. a) zákona. Podle
ustanovení § 268 odst. 2 písm. a) zákona se za přestupek uloží pokuta do 10 % ceny veřejné
zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li
o přestupek podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. a) až e) zákona.
38
Č.j.: ÚOHS-33495/2024/500
119. Jak vyplývá z čl. 8.1 smlouvy, celková cena veřejné zakázky, při jejímž zadávání se obviněný
dopustil přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí, činí částku 31 271 621 Kč bez
DPH, tedy 37 838 661,41 Kč včetně DPH. Horní hranice možné pokuty (10 % z ceny veřejné
zakázky vč. DPH) tedy činí, po zaokrouhlení, částku 3 783 866 Kč.
120. Podle § 37 písm. a) a c) přestupkového zákona se při určení druhu správního trestu a jeho
výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím
okolnostem.
121. Podle § 38 přestupkového zákona je povaha a závažnost přestupku dána zejména významem
zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem
a rozsahem následku přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze
ty skutečnosti citovaného ustanovení přestupkového zákona, které jsou relevantní ve vztahu
k posuzovanému případu).
122. Úřad v této souvislosti uvádí, že závažnost přestupku, která je v šetřeném případě skutečností
rozhodnou pro určení výměry pokuty, je obecnou kategorií poměřující rozsah dopadu
konkrétního protiprávního jednání na specifický právem chráněný zájem s přihlédnutím
k významu tohoto chráněného zájmu. Stupeň závažnosti, tedy společenské škodlivosti
přestupku, je dán konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku.
Při posuzování závažnosti přestupku tedy není hlavním kritériem jeho skutková podstata, ale
intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů
v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen, jaké
následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).
123. Ke způsobu spáchání přestupku Úřad uvádí, že v šetřeném případě bylo neoprávněné zadání
veřejné zakázky v JŘBU podle § 63 odst. 5 zákona vyústěním nezákonného stanovení
zadávacích podmínek v původním otevřeném řízení na veřejnou zakázku DSŘ. S ohledem
na skutečnost, že nebylo možné uzavřít smlouvu na plnění veřejné zakázky zadávané
v otevřeném řízení, přistoupil obviněný k zajištění požadovaných služeb (resp. jejich minimální
potřebné části) tak, že je neoprávněně zadal v JŘBU. Ačkoliv je zřejmé, že obviněný postupoval
při zadávání veřejné zakázky v JŘBU s ohledem na potřebu zajištění nezbytné agendy
stavebních úřadů po datu 1. 7. 2024, je nutné především zdůraznit tu okolnost, že se obviněný
do dané situace dostal na základě svého předchozího postupu při zadávání původní veřejné
zakázky DSŘ v otevřeném řízení a pro řešení vzniklé situace nesplnil podmínky pro použití JŘBU
podle § 63 odst. 5 zákona.
124. K námitce obviněného, že z rozhodovací praxe Úřadu vyplývá, že jsou v souvislosti se zadáním
veřejné zakázky v JŘBU ukládány pokuty na nižší hranici možné výměry pokuty, Úřad uvádí, že
obviněným odkazovaná rozhodnutí Úřadu byla vydána minimálně v době před 4 lety (kdy
nejnovější z nich, tj. rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0163/2020/VZ, bylo vydáno dne 9. 6. 2020). Je
však třeba upozornit, že i výše pokut ukládaných Úřadem v průběhu času prochází určitým
vývojem (kdy dochází k pozvolnému zvyšování ukládaných pokut) a není tak na místě se přímo
opírat o výši pokuty uloženou v řízení, která netvoří aktuální rozhodovací praxi. Současně je
třeba zdůraznit, že každá jednotlivá Úřadem uložená pokuta může odrážet celou řadu specifik
daného případu, včetně zhodnocení následků, závažnosti a okolností spáchaného přestupku.
Úřad připomíná, že pokuta uložená tímto rozhodnutím (výrokem II.) i tak představuje pouze
39
Č.j.: ÚOHS-33495/2024/500
cca 26 % částky maximální sazby pokuty, když maximální možná výše pokuty v šetřeném
případě činí po zaokrouhlení částku 3 783 866 Kč. V situaci, kdy zadavatel uzavřel smlouvu,
aniž by předmět plnění veřejné zakázky jakkoli podrobil soutěži, považuje Úřad pokutu ve výši
cca třetiny zákonné sazby za zcela adekvátní. V rámci výměry uložené pokuty Úřad přitom
reflektoval jak polehčující, tak přitěžující okolnosti, které jsou popsány v tomto rozhodnutí
níže, a tyto přiměřeně promítl ve výsledné výši uložené pokuty.
125. Úřad dále uvádí, že i v tomto řízení zohlednil právní názor nadřízeného správního orgánu
rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0113/2024/VZ ze dne 22. 7. 2024, který přijal v jiné
věci týkající se obviněného, a sice že obviněnému nelze při ukládání pokuty k tíži přičítat jeho
postavení coby gestora legislativy v oblasti veřejných zakázek. Úřad proto přistoupil ke snížení
výše pokuty oproti výši, jež byla obviněnému uložena výrokem II. příkazu.
126. Z výše uvedeného je zřejmé, že Úřad v rámci výše ukládané pokuty zohlednil veškeré
polehčující i přitěžující okolnosti spáchání přestupku a stanovená pokuta nedosahuje
ani třetiny zákonné sazby. Za takového stavu věci a okolností případu je nutno učinit závěr, že
výši uložené pokuty je zcela přiměřená (a tedy nikterak excesivní, jak tvrdí obviněný)
a odpovídající skutkovému stavu a závažnosti spáchaného přestupku včetně relevantních
okolností, pročež postup Úřadu při stanovení výše pokuty za přestupek popsaný ve výroku I.
tohoto rozhodnutí nikterak neodporuje zásadě zachování legitimního očekávání, jedné ze
zásad zakotvených v § 2 odst. 4 správního řádu.
127. Co se týče následků spáchání přestupku dle výroku I. tohoto rozhodnutí, Úřad konstatuje,
že postupem obviněného došlo k faktickému vyloučení hospodářské soutěže mezi možnými
zájemci o veřejnou zakázku, kteří by byli schopni předmět plnění realizovat. Přestože
z argumentace obviněného v rámci společného správního řízení sp. zn. ÚOHS-S0788/2023/VZ
vyplývá, že obviněný nepovažoval za logické oslovit pro podání nabídky a realizaci plnění
veřejné zakázky kromě vybraného dodavatele i druhého dodavatele, který se účastnil
otevřeného řízení na veřejnou zakázku DSŘ, Úřad upozorňuje, že na základě nabídky
potenciálního dodavatele v jednom zadávacím řízení nelze automaticky učinit závěr o tom,
že nabídka tohoto potenciálního dodavatele bude stejně „nevýhodná“ i v jiném zadávacím
řízení s jiným předmětem za jiných obchodních a smluvních podmínek, respektive takto
učiněný závěr lze jen těžko něčím podložit, pokud tato nabídka skutečně podána nebyla.
Nadto nelze vyloučit možnost, že nabídka tohoto druhého dodavatele podaná v otevřeném
řízení na veřejnou zakázku DSŘ byla do značné míry ovlivněna a koncipována s ohledem na
ocenění rizik spojených s domnělým nezákonným porušením zákona při vymezení zadávacích
podmínek. Ve výsledku tedy v rozhodované věci zadavatel zcela vyloučil jakoukoli soutěž o
veřejnou zakázku, když se spokojil s jedinou nabídkou podanou vybraným dodavatelem a ani
se nepokusil o ocenění požadovaného plnění (které bylo výrazně redukované oproti předmětu
veřejné zakázky DSŘ) jiným dodavatelem, který již o obdobnou veřejnou zakázku zájem
projevil. V šetřeném případě tak nebyl naplněn základní cíl zákona, jímž je zajištění
transparentního a rovného prostředí pro soutěž za účelem následného výběru dodavatele
z co nejširšího okruhu potenciálních dodavatelů. Následkem spáchání přestupku tak je dle
Úřadu i faktická nemožnost ověření výhodnosti realizovaného řešení z pohledu dodržení
zásady hospodárnosti při výdeji prostředků ze státního rozpočtu, což významně ohrozilo jeden
ze základních účelů zákona.
40
Č.j.: ÚOHS-33495/2024/500
128. Jako k přitěžující okolnosti Úřad přihlédl ke skutečnosti, že je to právě obviněný, v jehož gesci
leží i problematika stavebního řízení a územního plánování (a to vč. digitalizace stavebnictví
a agendy územně a stavebně správní) a Úřad nezískal informace, podle nichž by se obviněný
alespoň pokusil iniciovat změnu zákonných termínů, jež měl při uvedení DSŘ do provozu
obviněný dodržet a na které se odvolává.
129. Úřad jako polehčující okolnost zohlednil skutečnost, že obviněný zcela nerezignoval
na zadávání předmětu veřejné zakázky v řádné soutěži (čili nepřistoupil rovnou k JŘBU bez
jakýchkoli předchozích pokusů požadované plnění získat v rámci některého z otevřených
druhů zadávacího řízení), když před JŘBU zahájil otevřené řízení na veřejnou zakázku DSŘ
a pokusil se tak vysoutěžit (kompletní) požadované plnění potřebné pro zprovoznění
informačních systémů definovaných v § 267 odst. 2 stavebního zákona. Stejně tak Úřad
ve prospěch obviněného zohlednil, že se obviněný (byť svým vlastním přičiněním) nacházel
v situaci, kdy jej blížící se datum nabytí účinnosti stavebního zákona stavělo do pozice, ve které
byl nucen pružně rozhodovat o dalším postupu, jenž by směřoval k dodání a následnému
spuštění informačních systémů, které stavební zákon v § 267 odst. 2 předvídá. Jak bylo
dovozeno výše, v šetřeném případě však nelze uvedeným zhojit nezákonný postup
obviněného, lze ke zmiňovaným skutečnostem pouze přihlédnout jako k polehčujícím
okolnostem spáchaného přestupku.
130. Úřad dále při zvažování výše ukládané pokuty zvažoval rozsah, v jakém již bylo ze smlouvy
plněno. Ačkoli Úřad nemá k dispozici přesné informace o například reálné procentuální míře
plnění ze smlouvy uzavřené na šetřenou veřejnou zakázku, lze minimálně dovodit, že se
nejedná o situaci, kdy by ze smlouvy v důsledku uloženého zákazu plnění nebylo plněno vůbec,
čemuž nasvědčuje jednak výsledek správního řízení sp. zn. ÚOHS-S0788/2023/VZ (viz
pravomocné rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0788/2023/VZ), v rámci něhož byl Úřadem odložen
zákaz plnění smlouvy na veřejnou zakázku po dobu 4 měsíců, tj. do 23. 9. 202420 a jednak
veřejně dostupné informace o postupu obviněného směřujícím k dodržení termínu pro
zprovoznění požadovaných informačních systémů k 1. 7. 202421. Z přílohy č. 3 smlouvy
(Harmonogram) navíc vyplývá, že ke dni vydání tohoto rozhodnutí by měly být již dodány
některé části předmětu plnění dle smlouvy. Ve spojení s přílohou č. 2 smlouvy (Cena) je pak
možno dovodit dílčí ceny za tyto části plnění. Úřad na základě výše uvedeného zjistil, že do
data 1. 6. 2024, které je v harmonogramu uvedeno jako poslední z milníků do data vydání
tohoto rozhodnutí22, mělo být podle harmonogramu dodáno následující plnění:
•
Prováděcí projekt (v termínu do 1. 1. 2024) za cenu 2 000 000 Kč bez DPH,
•
Dodání ISSŘ v1 (v termínu do 1. 3. 2024) za cenu 2 450 000 Kč bez DPH,
•
Dodání ISSŘ v2 (v termínu do 1. 6. 2024) za cenu 9 200 000 Kč bez DPH,
•
ISESZ23 (v termínu do 1. 4. 2024) za cenu 2 220 000 Kč bez DPH,
20
Rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0788/2023/VZ nabylo právní moci dne 23. 5. 2024 – pozn. Úřadu.
viz např.: https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/technologie/rada-veci-kolem-digitalizace-stavebniho-rizenijsou-dezinformace-system-je_2405300010_job.
22
jako další milník (a tedy termín pro poskytnutí dalšího plnění dle uzavřené smlouvy) je v harmonogramu uveden až
termín 31. 12. 2024.
23
tj. Informační systém evidence staveb a záměrů (dále jen „ISESZ“)
21
41
Č.j.: ÚOHS-33495/2024/500
•
ISKO v1 (v termínu do 1. 6. 2024) za cenu 1 840 000 Kč bez DPH,
•
Service desk (v termínu do 1. 6. 2024) za cenu 1 150 000 Kč bez DPH,
•
Ostatní podpůrné nástroje (v termínu do 1. 6. 2024) za cenu 2 875 000 Kč bez DPH a
•
Školení (v termínu do 1. 4. 2024) za cenu 51 621 Kč bez DPH.
Pro úplnost Úřad dodává, že z harmonogramu je dále zřejmé, že ze smluveného předmětu
plnění by mělo k datu vydání tohoto rozhodnutí zbývat dodání ISSŘ v3 a ISKO v2, dokončení
podpory rozvoje24 (do dne 31. 12. 2024) a dokončení podpory provozu (ke dni 30. 6. 2025).
Na základě výše uvedeného Úřad shrnuje, že součet cen jednotlivých výše uvedených částí
předmětu veřejné zakázky, jež by měly být (za předpokladu dodržení stanoveného
harmonogramu ve smlouvě) již dodány, činí celkem 21 786 621 Kč. S ohledem na celkovou
cenu veřejné zakázky dle uzavřené smlouvy, která činí částku 31 271 621 Kč, má tedy Úřad
za to, že ke dni vydání tohoto rozhodnutí již bylo dodáno plnění za minimálně 69 % hodnoty
ceny veřejné zakázky. Vzhledem k výše uvedenému tak lze předpokládat, že podstatná část
předmětu smlouvy již byla plněna a s ohledem na § 270 odst. 1 zákona tak Úřad uvedený
rozsah plnění vzal do úvahy při vyměření výše pokuty. Úřad tak vzal v úvahu, že ani zákaz
plnění smlouvy s odkladem uložený pravomocným rozhodnutím sp. zn. ÚOHS-S0788/2023/VZ
nevedl k tomu, že by byly zcela vyloučeny či minimalizovány obviněným způsobené negativní
následky přestupku na hospodářskou soutěž, ale že díky tomu, že smlouva se stane neplatnou
až ke dni 24. 9. 2024, dojde tím ke splnění rozsáhlé části smlouvy.
131. Úřad neshledal v šetřeném případě žádné další polehčující okolnosti ani žádné další přitěžující
okolnosti.
132. Úřad se dále zabýval skutečností, zda přestupek, za který je obviněnému nyní ukládán trest,
není v souběhu s dalšími přestupky obviněného. Tento postup Úřadu vychází z konstantní
rozhodovací praxe správních soudů, kdy je možné uvést rozsudek Nejvyššího správního soudu
č. j. 1 As 28/2009 – 62 ze dne 18. 6. 2009, popřípadě rozsudek Nejvyššího správního soudu
č. j. 6 As 245/2015 – 33 ze dne 16. 8. 2016. V prvně uvedeném rozsudku soud dovodil, že „při
trestání správních deliktů týmž správním orgánem se přiměřeně uplatní i principy ovládající
souběh trestných činů. Nutnost aplikovat tento trestněprávní institut vyplývá z obecné potřeby
použít ve prospěch obviněného analogii z trestního práva ve správním trestání všude tam, kde
vzhledem k neexistenci jednotného kodexu správního trestání v českém právním řádu nejsou
výslovně upraveny některé základní zásady a instituty, jež by měly být zohledněny v případě
jakéhokoliv veřejnoprávního deliktu. K této zásadě se již Nejvyšší správní soud vyslovil např.
ve svém rozsudku ze dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 27/2008 – 67, dle něhož ˌpoužití analogie
ve správním trestání je přípustné, a to v omezeném rozsahu, pouze tam, kdy to, co má být
aplikováno, určitou otázku vůbec neřeší, nevede-li takový výklad k újmě účastníka řízení a ani
k újmě na ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem.'“ Soud dále
pokračuje tak, že „[t]restněprávní doktrína uvádí, že souběh ˌje dán tehdy, jestliže se pachatel
dopustil dvou nebo více trestných činů dříve, než byl pro některý z nich vyhlášen soudem
prvního stupně odsuzující rozsudek za podmínky, že tento rozsudek později nabyl právní moci
a že o něm neplatí fikce neodsouzení' (viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.: Trestní zákon.
Komentář. I. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. C. H. Beck, Praha, 2004, str. 26).“.
24
Podpora provozu má dle harmonogramu probíhat i před datem 1. 6. 2024 – pozn. Úřadu.
42
Č.j.: ÚOHS-33495/2024/500
Současně je v citovaném rozsudku uvedeno, že pro potrestání souběhu není bezpodmínečně
nutné vedení společného řízení, ale je nezbytné použití absorpční zásady, pakliže zde existují
sbíhající se správní delikty (nyní přestupky).
133. Úřad se tedy zabýval otázkou, zda přestupek, za který je obviněnému ukládána sankce, není
v souběhu s dalšími přestupky obviněného, resp. zda se obviněný nedopustil právě
projednávaného přestupku dříve, než bylo vydáno rozhodnutí, jímž mu byla uložena pokuta
za spáchání jiného přestupku.
134. Úřad uvádí, že přestupek uvedený ve výroku I. tohoto rozhodnutí je v souběhu s přestupkem,
který obviněný spáchal dne 19. 12. 2023 a o němž bylo rozhodnuto v rámci správního řízení
sp. zn. ÚOHS-S0278/2024/VZ rozhodnutím Úřadu č. j. ÚOHS-21560/2024/500 ze dne
28. 5. 2024 a obviněnému za něj byla uložena pokuta ve výši 20 000 Kč, která byla změněna
rozhodnutím předsedy č. j. ÚOHS-28002/2024/163 ze dne 22. 7. 2024 na částku 15 000 Kč.
135. Úřad při stanovení výše pokuty dále přihlédl i k ekonomické situaci obviněného.
Ze schváleného rozpočtu obviněného na rok 202425 Úřad zjistil, že obviněný v roce 2024
hospodaří s plánovanými rozpočtovými příjmy ve výši 9 484 933 260 Kč. Úřad konstatuje,
že stanovenou výši pokuty nelze vzhledem k finančním prostředkům, kterými obviněný
disponuje, považovat za nepřiměřeně zasahující (a v tomto smyslu nespravedlivou)
ekonomickou situaci obviněného.
136. V této souvislosti Úřad poznamenává, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu
stanoveného zákonem má mj. splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci
represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která
směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu.
Ve vztahu k preventivní funkci ukládané pokuty Úřad poznamenává, že v daném případě
shledal jako nemístné uložení pokuty v jakkoli bagatelní (či obdobné) výši v situaci, kdy
obviněný nezákonným postupem (tj. použitím JŘBU, pro něž nebyly splněny zákonné
podmínky) zcela rezignoval na podrobení předmětu veřejné zakázky soutěži o tuto veřejnou
zakázku a naprosto tak popřel základní cíl zákona – tj. zajištění soutěžního prostředí za účelem
výběru co nejvhodnější nabídky. Úřad má za to, že stanovená výše pokuty dostatečně naplňuje
obě funkce právní odpovědnosti.
137. Úřad posoudil postup obviněného ze všech hledisek a s ohledem na výše uvedené rozhodl tak,
jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.
138. Pokuta je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního
úřadu pro Jihomoravský kraj zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 375417721621/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.
K výroku III. rozhodnutí – uložení úhrady nákladů řízení
139. Podle ustanovení § 93 odst. 1 písm. i) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky
a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“) se ve výrokové části rozhodnutí o přestupku,
kterým je obviněný uznán vinným, kromě náležitostí podle správního řádu uvede výrok
o náhradě nákladů řízení.
25
Dostupné z: https://mmr.gov.cz/cs/ministerstvo/urad/rozpocet/schvaleny-rozpocet
43
Č.j.: ÚOHS-33495/2024/500
140. Správní orgán podle § 95 odst. 1 přestupkového zákona uloží obviněnému, který byl uznán
vinným, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Pokud bylo rozhodnutí
o přestupku zrušeno jiným orgánem veřejné moci a tato skutečnost má za následek nesplnění
podmínek pro uložení náhrady nákladů řízení, správní orgán nahrazené náklady vrátí.
141. Vzhledem k tomu, že přestupkový zákon v současné době náklady řízení blíže neupravuje,
musel správní orgán vycházet z obecného právního předpisu, kterým je správní řád.
142. Podle § 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán povinnost nahradit náklady řízení
paušální částkou účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Podle
citovaného ustanovení správního řádu výši paušální částky nákladů řízení stanoví prováděcí
právní předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů
a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů
řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), která v § 6 odst. 1 stanoví,
že paušální částka nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušením své právní
povinnosti, činí 1 000 Kč.
143. Jelikož v daném případě Úřad zahájil správní řízení z moci úřední, neboť dospěl k závěru, že se
obviněný dopustil přestupku, je zřejmé, že řízení bylo vyvoláno porušením právní povinnosti
obviněného, a Úřad je tedy povinen obviněnému uložit náhradu nákladů řízení ve výši
stanovené vyhláškou. Z tohoto důvodu Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto
rozhodnutí.
144. Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo
19-24825621/0710, variabilní symbol 2024000491.
POUČENÍ
Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro
ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže –
Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 602 00 Brno. Včas podaný rozklad má
odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1
písm. b) zákona činí výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná
uznávaným elektronickým podpisem.
otisk úředního razítka
Mgr. Markéta Dlouhá
místopředsedkyně
Obdrží
HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář, Na Florenci 2116/15, Nové Město, 110 00 Praha 1
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
44