{"html": "<div class=\"doc\"><p>(tepelná energie) a částka 115,50 Kč (odpad). Nájemní smlouvy byly uzavřeny na 60 měsíců,</p><p>z čehož bylo 39 měsíců plněno dle původních znění smluv, pro zbývajících 21 měsíců byly</p><p>uzavřeny dodatky ke slevě z nájmu, kterými byla nájemcům poskytnuta nejdříve sleva na</p><p>nájmu z důvodu pandemie covidu-19 pro období 1. 4. 2020 – 30. 9. 2020, na kterou navázala</p><p>druhá sleva na nájmu s účinností od 1. 10. 2020 do 31. 12. 202125. Z předmětných dodatků</p><p>vyplývá, že obratové nájemné je účtováno v případě, že výše obratového nájemného překročí</p><p>výši základního nájemného. Obratové nájemné je určeno jako součin počtu vjezdů vozidel</p><p>taxislužby a výše sazby určené v závislosti na hodnotě PAX26.</p><p>155. Úřad k výše uvedeným skutečnostem uvádí, že nepředvídanost potřeby změn je nutné</p><p>posuzovat i z pohledu „náležité péče“ zadavatele, což je mj. dovozováno z odstavce 109</p><p>preambule směrnice č. 2014/24/EU, jak již bylo zmíněno výše v odůvodnění tohoto</p><p>rozhodnutí. Při výkladu pojmu „náležité péče“ je tedy nutné přihlížet ke konkrétním</p><p>okolnostem, zejména pokud plnění veřejné zakázky pokrývá delší časový úsek.</p><p>156. Jednou z nepředvídaných okolností je jistě i pandemie covidu-19, neboť k uzavření nájemních</p><p>smluv došlo v roce 2016 a k propuknutí celosvětové pandemie covid-19 až v roce 2019.</p><p>Obviněný nemohl v době uzavření nájemních smluv počítat s tím, že v budoucnu nastane</p><p>situace, kdy se vlády velkého počtu zemí uchýlí k opatřením, která omezí pohyb osob mimo</p><p>22</p><p>srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 153/2019-73 ze dne 8. 8. 2019</p><p>V průběhu plnění došlo k navýšení nájemného o inflaci, jak vyplývá z podkladů předložených obviněným v průběhu</p><p>správního řízení.</p><p>24</p><p>dtto</p><p>25</p><p>Z podkladů, které Úřad v rámci vedeného správního řízení obdržel, vyplývá, že do konce října 2022 nebylo dosaženo</p><p>Bodu zlomu (po jeho dosažení se ukončují slevy na nájmu).</p><p>26</p><p>Hodnota PAX vyjadřuje počet odbavených cestujících na letišti za příslušné období uvedené v nájemní smlouvě.</p><p>23</p><p>36</p><p>Č.j.: ÚOHS-06398/2023/500</p><p>jiné i v mezinárodní letecké dopravě, a dojde k velmi rychlému a razantnímu poklesu osob</p><p>využívajících tuto formu přepravy na naprosté minimum.</p><p>157. Z pohledu Úřadu je v daném případě evidentní, že nedošlo ke změně celkové povahy veřejné</p><p>zakázky (koncese), když byl i po provedení předmětných změn zachován účel původních</p><p>nájemních smluv, a to zajištění taxislužby coby nezbytné součásti komplexu poskytovaných</p><p>služeb obviněnému, sloužící k zajištění fungování mezinárodního letiště.</p><p>158. Z ustanovení § 222 odst. 6 (s aplikací limitů stanovených v odst. 9 uvedeného ustanovení)</p><p>zákona dále vyplývá, že za podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku se</p><p>nepovažuje taková změna, jejíž hodnota nepřesahuje 50 % (resp. 30 %) původní hodnoty</p><p>závazku. Úřad opětovně uvádí, že vychází z toho, že původní hodnotou závazku se v šetřeném</p><p>případě rozumí celkový obrat bez DPH společnost Taxi Praha s.r.o., resp. FIX, spol. s.r.o.</p><p>za celou dobu trvání koncese, tj. nájemních smluv.</p><p>159. Celková hodnota změny (na základě dodatků ke slevě z nájmu), resp. její výpočet, má podle</p><p>§ 222 odst. 9 zákona vycházet z původní hodnoty závazku (v případě koncese se jí rozumí obrat</p><p>dodavatele, nikoliv pouze cena sjednaná ve smlouvě na veřejnou zakázku) upravená v souladu</p><p>s ustanoveními o změně ceny (Úřad zohlednil navýšení základního nájemného z důvodu</p><p>promítnutí inflace27). Dále podle § 222 odst. 9 zákona platí, že cenový nárůst související se</p><p>změnami podle odstavců 5 a 6 při odečtení stavebních prací, služeb nebo dodávek, které</p><p>nebyly s ohledem na tyto změny realizovány, nepřesáhne 30 % původní hodnoty závazku. Jak</p><p>již bylo Úřadem popsáno výše, v případě koncese je nutné nahlížet na změny reverzním</p><p>způsobem (v posuzovaném případě je soutěžena co nejvyšší cena nájemného, které má</p><p>zadavatel získat od koncesionářů), tj. posuzuje se hodnota, o kterou poklesl zadavateli příjem</p><p>z nájemného. Hodnota změny závazku tedy spočívá v poměru poskytnuté slevy a původní</p><p>hodnoty závazku. Původní hodnotu smlouvy, kterou představuje obrat dodavatele (tj.</p><p>nájemců) za dobu trvání smlouvy (nájemních smluv), v posuzovaném případě obviněný určil</p><p>tak, že tento představuje součin skutečného počtu jízd a průměrné výše jízdného (od</p><p>1. 1. 2017 ve výši 537 Kč bez DPH a po navýšení regulované ceny taxislužby od 1. 2. 2020 do</p><p>31. 12. 2021 ve výši 619 Kč bez DPH). Na základě obviněným předložených podkladů tedy Úřad</p><p>dospěl k závěru, že hodnota nájemní smlouvy 1 za dobu jejího trvání činí [obchodní tajemství:</p><p>částka] Kč bez DPH a hodnota nájemní smlouvy 2 za dobu jejího trvání činí [obchodní</p><p>tajemství: částka] Kč bez DPH. Hodnota změny závazku je stanovena součtem úlev na</p><p>nájemném za období trvání původní smlouvy, přičemž poskytnuté slevy jsou vypočteny na</p><p>základě rozdílu mezi původně (před účinností změny) stanoveným nájemným (tj. 4 128 804,3</p><p>Kč bez DPH v souvislosti s nájemní smlouvou 1 a 4 128 803,3 Kč bez DPH v souvislosti s nájemní</p><p>smlouvou 228) a následně účtovaným nájemným (tj. součet obratového nájemného,</p><p>základního nájemného a ostatních položek nájemného). Na základě právě uvedeného změna</p><p>závazku na základě dodatku ke slevě z nájmu 1 činí [obchodní tajemství: částka] Kč bez DPH a</p><p>změna závazku na základě dodatku ke slevě z nájmu 2 činí [obchodní tajemství: částka] Kč bez</p><p>DPH. Z uvedeného vyplývá, že hodnota změny závazku z nájemní smlouvy 1 na základě</p><p>dodatku ke slevě z nájmu 1 je [obchodní tajemství: číselná hodnota] % a hodnota změny</p><p>závazku z nájemní smlouvy 2 na základě dodatku ke slevě z nájmu 2 je [obchodní tajemství:</p><p>27</p><p>28</p><p>Možnost zvýšit nájemné o průměrnou výši inflace vyplývá z odst. 2.8 čl. 2. „Nájem“ nájemních smluv</p><p>V roce 2020 činilo nájemné vyšší částku než v době uzavření nájemních smluv z důvodu zohlednění inflace.</p><p>37</p><p>Č.j.: ÚOHS-06398/2023/500</p><p>číselná hodnota] %. Úřad má tedy za to, že uvedené limity v odst. 6 i odst. 9 ustanovení § 222</p><p>zákona, tj. 50 % a 30 % nebyly ze strany obviněného prostřednictvím provedených změn</p><p>dosaženy.</p><p>160. V návaznosti na výše uvedené závěry Úřad uvádí, že obviněný uzavřením dodatku ke slevě</p><p>z nájmu 1 neporušil ustanovení § 222 odst. 1 zákona, neboť provedenou změnu nájemní</p><p>smlouvy 1 (změna výše nájemného) lze považovat za změnu nepodstatnou ve smyslu § 222</p><p>odst. 6 zákona (s aplikací limitů stanovených v odst. 9 uvedeného ustanovení), jelikož změna</p><p>vznikla v důsledku okolností, které zadavatel jednající s náležitou péčí nemohl předvídat,</p><p>neměnila celkovou povahu koncese a současně nebyly překročeny limity uvedené v odst. 6 a</p><p>odst. 9 ustanovení § 222 zákona.</p><p>161. S ohledem na výše uvedené Úřad konstatuje, že ve vztahu k této části předmětu vedeného</p><p>správního řízení neshledal důvody pro uložení sankce, a proto Úřad rozhodl o zastavení</p><p>správního řízení podle § 257 písm. f) zákona tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto</p><p>rozhodnutí.</p><p>162. Současně v návaznosti na výše uvedené závěry dále Úřad uvádí, že obviněný uzavřením</p><p>dodatku ke slevě z nájmu 2 neporušil ustanovení § 222 odst. 1 zákona, neboť provedenou</p><p>změnu nájemní smlouvy 2 (změna výše nájemného) lze považovat za změnu nepodstatnou ve</p><p>smyslu § 222 odst. 6 zákona (s aplikací limitů stanovených v odst. 9 uvedeného ustanovení),</p><p>jelikož změna vznikla v důsledku okolností, které zadavatel jednající s náležitou péčí nemohl</p><p>předvídat, neměnila celkovou povahu koncese a současně nebyly překročeny limity uvedené</p><p>v odst. 6 a odst. 9 ustanovení § 222 zákona.</p><p>163. S ohledem na výše uvedené Úřad konstatuje, že ve vztahu k této části předmětu vedeného</p><p>správního řízení neshledal důvody pro uložení sankce, a proto Úřad rozhodl o zastavení</p><p>správního řízení podle § 257 písm. f) zákona tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto</p><p>rozhodnutí.</p><p>K výroku IV. tohoto rozhodnutí – uložení pokuty</p><p>164. Úřad posoudil postup obviněného a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení</p><p>pokuty, neboť obviněný svým postupem naplnil skutkovou podstatu (pokračování v)</p><p>přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.</p><p>Jedná se o pokračování v přestupku ve smyslu § 7 zákona o přestupcích, který je tvořen dvěma</p><p>dílčími útoky.</p><p>165. Úřad se předně zabýval posouzením, zda v šetřeném případě nedošlo k zániku odpovědnosti</p><p>za přestupek, resp. k promlčení přestupku.</p><p>166. Odpovědnost za přestupek zaniká mj. uplynutím promlčecí doby, která podle § 270 odst. 5</p><p>zákona činí 5 let.</p><p>167. Podle § 31 odst. 2 písm. a) zákona o přestupcích promlčecí doba počíná běžet u pokračujícího</p><p>přestupku dnem následujícím po dni, kdy došlo k poslednímu dílčímu útoku.</p><p>168. V daném případě byly oba dílčí útoky přestupku spáchány ve stejný den, a to uzavřením</p><p>dodatků k prodloužení nájemních smluv. Ke spáchání pokračování v přestupku (k poslednímu</p><p>dílčímu útoku) uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí došlo tedy dne 22. 12. 2021.</p><p>38</p><p>Č.j.: ÚOHS-06398/2023/500</p><p>Z uvedeného vyplývá, že promlčecí doba ve vztahu k projednávanému přestupku neuplynula</p><p>a odpovědnost obviněného za projednávaný přestupek uplynutím promlčecí doby nezanikla.</p><p>169. Ve výroku I. tohoto rozhodnutí Úřad konstatoval, že se obviněný dopustil pokračování</p><p>v přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona. Podle ustanovení § 268 odst. 3 písm. a)</p><p>zákona se za přestupek uloží pokuta 5 % z předpokládané hodnoty koncese nebo do</p><p>20 000 000 Kč, nelze-li předpokládanou hodnotu koncese zjistit.</p><p>170. Předpokládaná hodnota koncese, kterou představoval závazek z nájemní smlouvy 1, nebyla</p><p>obviněným původně stanovena, přesto během správního řízení Úřad ze strany obviněného</p><p>obdržel podklady, ze kterých vyplývá, že původní hodnota závazku, tj. zároveň předpokládaná</p><p>hodnota koncese v případě nájemní smlouvy 1 do doby uzavření dodatku ke slevě z nájmu</p><p>1 činí [obchodní tajemství: částka] Kč bez DPH29 (výpočet viz výše, přičemž je reflektována i</p><p>doba trvání dodatku ke slevě z nájmu 1, neboť prodloužením plnění nájemní smlouvy 1 dále</p><p>vzrostla předpokládaná hodnota původní koncese), přičemž 5 % z této hodnoty je po</p><p>zaokrouhlení [obchodní tajemství: částka] Kč bez DPH.</p><p>171. Předpokládaná hodnota koncese, kterou představoval závazek z nájemní smlouvy 2 nebyla</p><p>obviněným původně stanovena, přesto během správního řízení Úřad ze strany obviněného</p><p>obdržel podklady (vyjádření k oznámení o zahájení správního řízení), ze kterých vyplývá, že</p><p>původní hodnota závazku, tj. současně předpokládaná hodnota koncese v případě nájemní</p><p>smlouvy 2 do doby uzavření dodatku ke slevě z nájmu 2 činí [obchodní tajemství: částka] Kč</p><p>bez DPH30 (k výpočtu viz výše, přičemž je reflektována i doba trvání dodatku ke slevě z nájmu</p><p>2, neboť prodloužením plnění nájemní smlouvy 2 dále vzrostla předpokládaná hodnota</p><p>původní koncese), přičemž 5 % z této hodnoty je po zaokrouhlení [obchodní tajemství: částka]</p><p>Kč bez DPH.</p><p>172. Úřad uvádí, že za pokračování v přestupku uvedeném ve výroku I. tohoto rozhodnutí lze uložit</p><p>správní trest pokuty ve výši do [obchodní tajemství: částka] Kč (5 % z předpokládané hodnoty</p><p>koncese za oba dílčí útoky).</p><p>173. Při určení druhu správního trestu a jeho výměry je správní orgán povinen přihlédnout</p><p>k okolnostem demonstrativně uvedeným v § 37 písm. a) až i) zákona o přestupcích. Při</p><p>stanovení výše pokuty Úřad zohlednil pouze ta z kritérií vyjmenovaných v § 37 zákona</p><p>o přestupcích, která mají význam ve vztahu k projednávanému přestupku. V tomto případě</p><p>Úřad přihlédl zejména k povaze a závažnosti přestupku, k přitěžujícím a polehčujícím</p><p>okolnostem a k tomu, zda k části jednání, jímž byl přestupek spáchán, došlo za účinnosti</p><p>zákona, který za přestupek stanovil správní trest mírnější než zákon, který byl účinný při</p><p>dokončení tohoto jednání. Pokud jde o druh správního trestu za spáchání předmětného</p><p>přestupku, zákon v tomto ohledu předkládá Úřadu jediný druh správního trestu, který je</p><p>možno uložit za přestupek podle § 268 zákona, a to je pokuta.</p><p>174. Podle § 38 zákona o přestupcích povaha a závažnost přestupku je dána zejména významem</p><p>zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem</p><p>a rozsahem následku přestupku, okolnostmi jeho spáchání a počtem jednotlivých dílčích</p><p>29</p><p>30</p><p>Tato částka vyplývá rovněž z tvrzení obviněného (viz str. 12 vyjádření k oznámení o zahájení správního řízení)</p><p>dtto</p><p>39</p><p>Č.j.: ÚOHS-06398/2023/500</p><p>útoků, které tvoří pokračování v přestupku (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného</p><p>ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).</p><p>175. Pokud jde o význam neurčitého právního pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň</p><p>společenské škodlivosti přestupku (tedy závažnost) je dán také konkrétní intenzitou naplnění</p><p>znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku není hlavním</p><p>kritériem jeho skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení</p><p>právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je</p><p>proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly</p><p>intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).</p><p>176. V rámci posouzení povahy a závažnosti přestupku se proto Úřad zabýval intenzitou narušení</p><p>objektu zákonné ochrany. V šetřeném případě je tímto objektem ochrany právem chráněný</p><p>zájem spočívající v zachování efektivní hospodářské soutěže o veřejné zakázky. Právě tento</p><p>právem chráněný zájem lze považovat za esenciální předpoklad hospodárného vynakládání</p><p>veřejných prostředků v rámci zadávání veřejných zakázek, jelikož jak vyplývá z konstantní</p><p>judikatury správních soudů či rozhodovací praxe Úřadu, prostřednictvím férové hospodářské</p><p>soutěže je dosahován cíl a smysl úpravy práva veřejných zakázek, tedy efektivní vynakládání</p><p>veřejných prostředků. Jinými slovy, jestliže je cílem zákona zajištění hospodárnosti,</p><p>efektivnosti a účelnosti nakládání s veřejnými prostředky a jestliže zákon tohoto cíle dosahuje</p><p>především vytvářením podmínek pro to, aby smlouvy, jejichž plnění je hrazeno z veřejných</p><p>prostředků, byly zadavateli uzavírány při zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního</p><p>prostředí mezi dodavateli (k tomu blíže srov. rozsudek NSS ze dne 5. 6. 2008 sp. zn. 1 Afs</p><p>20/2008), je třeba jednání zadavatele, které zcela vyloučí hospodářskou soutěž, označit za</p><p>jedno z typově vůbec nejzávažnějších, blížících se situaci úplné ignorace zákona. V šetřeném</p><p>případě byl konkrétním jednáním obviněného, spočívajícím v uzavření dodatků k prodloužení</p><p>nájemních smluv, ačkoliv pro tento krok zadavatele nebyly splněny zákonné podmínky, tento</p><p>právem chráněný zájem ze strany obviněného nejen narušen, ale zcela popřen.</p><p>177. Z hlediska následků přestupku nezbývá Úřadu než konstatovat, že tím, že obviněný umožnil</p><p>podstatnou změnu závazku ze smlouvy bez provedení nového zadávacího řízení, se dopustil</p><p>jednoho z nejzávažnějších porušení zákona, neboť svým postupem fakticky obešel zákon</p><p>a nezadal plnění vyplývající z uzavření dodatků k prodloužení nájemních smluv v některém z v</p><p>úvahu připadajících druhů zadávacích řízení stanovených v § 3 zákona. Obviněný tak svým</p><p>postupem neumožnil podání nabídek dalších potenciálních dodavatelů, a naprosto tak vyloučil</p><p>soutěžní prostředí o uvedené plnění. Jednání obviněného tak lze v šetřeném případě označit</p><p>za typově jedno z vůbec nejzávažnějších. Úřad při zvažování výše pokuty přihlédl i k následkům</p><p>spáchání přestupku. V daném případě spáchaný přestupek způsobil, že nájemci nebyli</p><p>vystaveni žádné konkurenci, neboť uzavření dodatků k prodloužení nájemních smluv proběhlo</p><p>bez provedení zadávacího řízení. Obviněný tak nenaplnil elementární účel zákona, kterým je</p><p>zajištění účinného konkurenčního prostředí a efektivní hospodářské soutěže. Obviněným</p><p>tvrzená realizace výběrového řízení, které předcházelo uzavření nájemních smluv, nemůže</p><p>zhojit nezákonnost postupu zadavatele, může však představovat polehčující okolnost v tom</p><p>smyslu, že alespoň některým dodavatelům nemusela být upřena možnost soutěžit o koncesi,</p><p>tj. jistá míra hospodářské soutěže při uzavírání původních nájemních smluv byla přítomna.</p><p>Nicméně za situace, kdy nezákonnost postupu obviněného není shledána v samotném</p><p>40</p><p>Č.j.: ÚOHS-06398/2023/500</p><p>uzavření nájemních smluv (spočívala v uzavření dodatků k prodloužení nájemních smluv),</p><p>nepřikládá Úřad této okolnosti zásadní relevanci.</p><p>178. Úřad ke konkrétnímu významu „závažnosti přestupku“ v šetřeném případě shrnuje,</p><p>že posoudil způsob spáchání přestupku, jeho následky a intenzitu těchto následků, a dále</p><p>okolnosti, za nichž byl přestupek spáchán. Stupeň společenské škodlivosti přestupku (tedy</p><p>závažnosti) označuje Úřad jako velmi vážný, a to vzhledem k tomu, že jednání obviněného</p><p>mohlo výrazně narušit základní princip zadávání veřejných zakázek – zachování efektivního</p><p>soutěžního prostředí, které má umožnit z co nejširšího okruhu podaných nabídek vybrat pro</p><p>obviněného nabídku nejvhodnější.</p><p>179. Při úvaze o určení výše pokuty vzal Úřad v úvahu jako polehčující okolnost, že z jednání</p><p>obviněného v průběhu šetření podnětu týkajícího se problematiky podstatných změn</p><p>uzavřených dodatků byla patrná jednoznačná snaha o poskytnutí maximálně možné</p><p>součinnosti, když obviněný nad rámec požadovaných podkladů zhotovil a zaslal Úřadu několik</p><p>přehledně zpracovaných tabulek týkajících se přehledu obratů nájemců, výpočtu nájemních</p><p>smluv, pomocných kalkulací atd., čímž ve značné míře zpřehlednil detaily uzavřených</p><p>nájemních smluv i následných dodatků a značným způsobem zjednodušil průběh šetření</p><p>podnětu a následného správního řízení a umožnil tak řádné prošetření věci.</p><p>180. Úřad neshledal v šetřeném případě žádné další polehčující ani žádné přitěžující okolnosti.</p><p>181. Úřad při stanovení výše pokuty v souladu s § 37 písm. i) zákona o přestupcích rovněž ověřil, že</p><p>k žádné části jednání, jímž byl přestupek spáchán, nedošlo za účinnosti zákona, který za</p><p>přestupek stanovil správní trest mírnější než zákon, který byl účinný při dokončení tohoto</p><p>jednání.</p><p>182. Při určení výše pokuty obviněnému Úřad přihlédl i k ekonomické situaci obviněného, neboť</p><p>vychází z maximy, že není přípustné uložit takovou pokutu, která má likvidační charakter v tom</p><p>smyslu, že by „zmařila“ samu ekonomickou podstatu obviněného. Z výroční zprávy z roku 2021</p><p>(jež je nejaktuálnějším veřejně dostupným dokumentem vypovídajícím o ekonomické situaci</p><p>obviněného) vyplývá, že čistý obrat obviněného byl ve výši 3 232 629 000 Kč. S ohledem na</p><p>právě uvedené nelze vyměřenou výši pokuty považovat za nepřiměřeně zasahující</p><p>ekonomickou podstatu obviněného (a v tom smyslu za nespravedlivou).</p><p>183. Na výše uvedené skutečnosti, tj. přihlédnutí ke všem polehčujícím okolnostem a k celkové</p><p>společenské škodlivosti jednání odkazuje Úřad i v kontextu argumentu obviněného, aby mu</p><p>pokuta nebyla uložena vůbec či pouze v symbolické výši.</p><p>184. Úřad se dále zabýval tím, zda přestupek, za nějž je obviněnému nyní ukládán trest, není</p><p>v souběhu s dalšími přestupky obviněného. Tento postup Úřadu vychází z konstantní</p><p>rozhodovací praxe správních soudů, kdy je možné uvést rozsudek Nejvyššího správního soudu</p><p>(dále jen „NSS“) ze dne 18. 6. 2009, č. j. 1 As 28/2009–62 popřípadě rozsudek NSS ze dne</p><p>16. 9. 2016 č. j. 6 As 245/2015–33. V prvně uvedeném rozsudku NSS konstatoval, že „soud</p><p>dovodil, že při trestání správních deliktů týmž správním orgánem se přiměřeně uplatní</p><p>i principy ovládající souběh trestných činů. Nutnost aplikovat tento trestněprávní institut</p><p>vyplývá z obecné potřeby použít ve prospěch obviněného analogii z trestního práva ve</p><p>správním trestání všude tam, kde vzhledem k neexistenci jednotného kodexu správního</p><p>trestání v českém právním řádu nejsou výslovně upraveny některé základní zásady a instituty,</p><p>41</p><p>Č.j.: ÚOHS-06398/2023/500</p><p>jež by měly být zohledněny v případě jakéhokoliv veřejnoprávního deliktu. K této zásadě se již</p><p>Nejvyšší správní soud vyslovil např. ve svém rozsudku ze dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 27/2008–</p><p>67, dle něhož »použití analogie ve správním trestání je přípustné a to v omezeném rozsahu,</p><p>pouze tam, kdy to, co má být aplikováno, určitou otázku vůbec neřeší, nevede-li takový výklad</p><p>k újmě účastníka řízení a ani k újmě na ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je</p><p>veřejný zájem.«“ Soud dále pokračuje tak, že „[t]restněprávní doktrína uvádí, že souběh</p><p>»je dán tehdy, jestliže se pachatel dopustil dvou nebo více trestných činů dříve, než byl pro</p><p>některý z nich vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující rozsudek za podmínky, že tento</p><p>rozsudek později nabyl právní moci a že o něm neplatí fikce neodsouzení« (viz Šámal, P., Púry,</p><p>F., Rizman, S.: Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. C. H. Beck,</p><p>Praha, 2004, str. 26).“ Současně je v citovaném rozsudku uvedeno, že pro potrestání souběhu</p><p>není bezpodmínečně nutné vedení společného řízení, ale je nezbytné použití absorpční</p><p>zásady, pakliže zde existují sbíhající se správní delikty (nyní přestupky).</p><p>185. Úřad tedy posoudil, zda přestupek, za nějž je obviněnému ukládána pokuta, není v souběhu</p><p>s dalšími přestupky obviněného, resp. zda se obviněný nedopustil projednávaného přestupku</p><p>dříve, než bylo vydáno rozhodnutí, jímž mu byla uložena pokuta za spáchání jiného přestupku.</p><p>186. Úřad konstatuje, že neshledal, že by se obviněný dopustil jiného přestupku, který by byl</p><p>s právě projednávanými přestupky v souběhu, za který by mu byla uložena sankce.</p><p>187. V této souvislosti Úřad poznamenává, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu</p><p>stanoveného zákonem má mj. splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci</p><p>represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a především funkci</p><p>preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se</p><p>zákonem v souladu. Stanovená výše pokuty podle Úřadu dostatečně naplňuje obě funkce</p><p>právní odpovědnosti.</p><p>188. S ohledem na výše uvedené Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozhodnutí.</p><p>189. Pokuta uložená ve výroku IV. tohoto rozhodnutí je splatná do dvou měsíců od nabytí právní</p><p>moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj – pracoviště Brno zřízený</p><p>u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO</p><p>obviněného.</p><p>K výroku V. tohoto rozhodnutí – náklady řízení</p><p>190. Podle § 93 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích se ve výrokové části rozhodnutí o přestupku,</p><p>kterým je obviněný uznán vinným, kromě náležitostí podle správního řádu uvede výrok</p><p>o náhradě nákladů řízení.</p><p>191. Podle § 95 odst. 1 zákona o přestupcích správní orgán uloží obviněnému, který byl uznán</p><p>vinným, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Pokud bylo rozhodnutí</p><p>o přestupku zrušeno jiným orgánem veřejné moci a tato skutečnost má za následek nesplnění</p><p>podmínek pro uložení náhrady nákladů řízení, správní orgán nahrazené náklady vrátí.</p><p>192. Vzhledem k tomu, že zákon o přestupcích v současné době náklady řízení blíže neupravuje,</p><p>musel správní orgán vycházet z obecného právního předpisu, kterým je správní řád.</p><p>193. Podle § 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán povinnost nahradit náklady řízení</p><p>paušální částkou účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Podle</p><p>42</p><p>Č.j.: ÚOHS-06398/2023/500</p><p>citovaného ustanovení správního řádu výši paušální částky nákladů řízení stanoví prováděcí</p><p>právní předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů</p><p>a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů</p><p>řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), která v § 6 odst. 1 stanoví,</p><p>že paušální částka nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušením své právní</p><p>povinnosti, činí 1 000 Kč.</p><p>194. Jelikož v daném případě Úřad zahájil řízení o přestupcích z moci úřední, neboť dospěl k závěru,</p><p>že se obviněný dopustil pokračování v přestupku, je zřejmé, že řízení bylo vyvoláno porušením</p><p>právní povinnosti obviněného, a Úřad je tedy povinen obviněnému uložit náhradu nákladů</p><p>řízení ve výši stanovené vyhláškou. Z toho důvodu Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku</p><p>V. tohoto rozhodnutí.</p><p>195. Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet</p><p>Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo</p><p>19-24825621/0710, variabilní symbol 2022000530.</p><p>POUČENÍ</p><p>Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu</p><p>pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže –</p><p>sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad má</p><p>odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1</p><p>písm. b) zákona zasílají Úřadu výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva</p><p>podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.</p><p>otisk úředního razítka</p><p>Mgr. Markéta Dlouhá</p><p>místopředsedkyně</p><p>43</p><p>Č.j.: ÚOHS-06398/2023/500</p><p>Obdrží</p><p>Letiště Praha, a. s., K letišti 1019/6, Ruzyně, 161 00 Praha 6</p><p>Vypraveno dne</p><p>viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy</p><p>44</p></div>", "next": 0}