{"html": "<div class=\"doc\"><p>výhodnější nabídku, není pochyb o tom, že jednání obviněného naplňuje znaky skutkové</p><p>podstaty přestupku dle § 268 odst. 1 písm. a) zákona.</p><p>38</p><p>Výjimku tvoří objednávka na S rukavice dodaná na základě dokladu číslo 2184000204 dne 3. 1. 2018 a dodávka na M</p><p>rukavice dodaná na základě dokladu číslo 2184000204 dne 3. 1. 2018, u těchto objednávek předpokládaní hodnota</p><p>vypočtená Úřadem nedosahuje limitu 2 000 000 Kč.</p><p>59</p><p>Č.j.: ÚOHS-34655/2023/500</p><p>49.</p><p>Úřad nevylučuje, že při stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky na rukavice,</p><p>tj. S a M rukavice by jako plnění stejného druhu měl být posuzován (a do výpočtu zahrnut)</p><p>i další zdravotnický materiál, např. rukavice jiných velikostí či z jiného materiálu. Nicméně</p><p>Úřad v daném případě nepokládal za účelné s ohledem na procesní ekonomii39 žádat</p><p>obviněného o doplnění podkladů ve vztahu k plnění stejného druhu, když z výše uvedeného je</p><p>zřejmé, že i v případě, kdy by byla předpokládaná hodnota u objednávek zboží stanovena</p><p>toliko ve vztahu k S rukavicím a M rukavicím, přesáhla by klíčovou hranici 2 000 000 Kč</p><p>bez DPH a v některých případech současně i finanční limit 3 873 000 Kč bez DPH , a tedy je</p><p>postaveno na jisto, že se nejedná o veřejné zakázky malého rozsahu.</p><p>50.</p><p>Obdobně ani v případě kardiostimulátorů, tj. ENITRA, ENDURITY a L311 kardiostimulátorů</p><p>Úřad s ohledem na procesní ekonomii nepřistoupil k žádosti o doplnění podkladů ve vztahu</p><p>k plnění stejného druhu, neboť z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že i v případě, kdy</p><p>byla předpokládaná hodnota u objednávek kardiostimulátorů stanovena toliko ve vztahu</p><p>k výše specifikovaným typům, přesáhla by klíčovou hranici 2 000 000 Kč bez DPH a v některých</p><p>případech současně i finanční limit 3 873 000 Kč bez DPH , a tedy je postaveno na jisto, že se</p><p>nejedná o veřejné zakázky malého rozsahu. Nicméně Úřad nevylučuje, že při stanovení</p><p>předpokládané hodnoty veřejné zakázky na implantabilní kardiostimulátory by měly být jako</p><p>plnění stejného druhu posuzovány i kardiostimulátory jiného typu.</p><p>K výroku III. příkazu</p><p>51.</p><p>Obviněný rovněž pořizoval od společnosti BIOTRONIK Praha, spol. s r. o. v období od 1. 1. 2018</p><p>do 30. 9. 2018 INTICA 7 VR-T defibrilátory, v období od 1. 1. 2018 do 18. 10. 2018 INTICA 7 HFT defibrilátory, v období od 1. 1. 2018 do 16. 10. 2018 INLEXA 3 VR-T defibrilátory, v období</p><p>od 1. 1. 2018 do 30. 9. 2018 INLEXA 3 HF-T defibrilátory a od společnosti Boston Scientific s.r.o.</p><p>v období od 1. 1. 2018 do 11. 10. 2018 CHARISMA defibrilátory na základě objednávek,</p><p>přičemž u každé jednotlivé objednávky byly naplněny znaky zadání veřejné zakázky. Ze</p><p>zjištěných skutečností dále vyplývá, že obviněný defibrilátory pořizoval i v předcházejících 12</p><p>měsících, přičemž v tomto období obviněný pořizoval od společnosti BIOTRONIK Praha, spol.</p><p>s r. o. rovněž dodávky dalších druhů implantabilních defibrilátorů. V kontextu šetřeného</p><p>případu, ve kterém jsou předmětem plnění veřejné zakázky konkrétně specifikované typy</p><p>implantabilních defibrilátorů, Úřad jako pomocnou strukturu pro určení, které dodávky</p><p>implantabilních defibrilátorů tvoří plnění stejného druhu, použil Evropskou nomenklaturu</p><p>zdravotnických prostředků (dále jen „EMDN“)40, která má podle článku 26 Nařízení</p><p>Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2017/745 ze dne 5. 4. 2017 o zdravotnických</p><p>prostředcích podpořit fungování Evropské databáze zdravotnických prostředků (EUDAMED).</p><p>Úřad v šetřeném případě dovodil, že všechny defibrilátory lze v rámci nomenklatury EMDN</p><p>řadit do kategorie J – aktivní implantabilní zdravotnické prostředky/zařízení, skupiny J01 –</p><p>implantabilní zařízení pro funkci srdce a typu J0105 – implantabilní defibrilátory, resp. že</p><p>implantabilní defibrilátory všech typů tedy tvoří plnění stejného druhu, neboť se ve všech</p><p>39</p><p>Podle § 6 odst. 2 správního řádu postupuje správní orgán tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady, a dotčené</p><p>osoby co možná nejméně zatěžuje.</p><p>40</p><p>Dostupná zde: https://webgate.ec.europa.eu/dyna2/emdn/ – EMDN zdravotnické prostředky třídí do tří hlavních</p><p>úrovní: Kategorie: první hierarchická úroveň, Skupiny: druhá hierarchická úroveň, Typy: třetí hierarchická úroveň (která</p><p>se v případě nutnosti dělí do dalších několika úrovní (1, 2, 3, 4 a 5).</p><p>60</p><p>Č.j.: ÚOHS-34655/2023/500</p><p>případech jedná o přístroje užívané k léčbě srdečních arytmií a prevenci náhlé srdeční smrti,</p><p>skládající se z vlastního přístroje a z jedné nebo dvou elektrod zavedených do srdce.</p><p>52.</p><p>U defibrilátorů Úřad rovněž s ohledem na § 19 odst. 1 písm. a) zákona provedl výpočet</p><p>předpokládané hodnoty u jednotlivých veřejných zakázek (viz tabulky ve výroku III.), přičemž</p><p>při tomto výpočtu vycházel v souladu s dotčeným ustanovením zákona z ceny, kterou</p><p>obviněný uhradil za dodávky všech implantabilních defibrilátorů, tj. takových, které lze zařadit</p><p>v rámci EMDN do typu J0105 během 12 měsíců předcházejících zadání příslušné veřejné</p><p>zakázky (bylo-li datum zadání veřejné zakázky, tj. datum dodání implantabilního defibrilátoru</p><p>dne 10. 10. 2018, pak pro stanovení předpokládané hodnoty této veřejné zakázky Úřad sečetl</p><p>všechny platby uhrazené za dodávky implantabilních defibrilátorů41 v období od 10. 10. 2017</p><p>do 9. 10. 2018).</p><p>53.</p><p>Z uvedeného vyplývá, že u všech veřejných zakázek, resp. objednávek defibrilátorů uvedených</p><p>v bodu 1 odůvodnění tohoto příkazu přesahuje jejich předpokládaná hodnota limit 2 mil. Kč</p><p>bez DPH dle § 27 písm. a) zákona pro veřejnou zakázku malého rozsahu na dodávky a současně</p><p>i finanční limit 3 873 000 Kč bez DPH, z čehož se podává, že ve vztahu ke každé z těchto</p><p>veřejných zakázek, které jsou s ohledem na své předpokládané hodnoty nadlimitními</p><p>veřejnými zakázkami, byl obviněný povinen postupovat dle § 2 odst. 3 zákona, tj. zakázku</p><p>zadat v zadávacím řízení dle § 3 zákona nebo postupovat jiným zákonem aprobovaným</p><p>postupem (např. nejprve uzavřít rámcovou dohodu nebo zavést dynamický nákupní systém</p><p>a následně zadávat veřejné zakázky v jejich rámci). Vzhledem k tomu, že obviněný tak neučinil,</p><p>a tento postup tedy mohl mít vliv na výběr dodavatele, neboť nelze vyloučit, že v případě</p><p>postupu dle zákona mohl obviněný obdržet od jiného dodavatele výhodnější nabídku, není</p><p>pochyb o tom, že jednání obviněného naplňuje znaky skutkové podstaty přestupku dle § 268</p><p>odst. 1 písm. a) zákona.</p><p>54.</p><p>Úřad pokládá za nutné vyjádřit se na tomto místě k tvrzení obviněného obsaženému ve sdělení</p><p>ze dne 31. 8. 2023, v němž obviněný zaujímá stanovisko, že nákupy všech položek</p><p>specifikovaných Úřadem v přípisu ze dne 26. 5. 2023, tj. implantabilních defibrilátorů, nelze</p><p>považovat za jednu veřejnou zakázku. Úřad sděluje, že, jak bylo popsáno výše v odůvodnění</p><p>tohoto příkazu, za jednu veřejnou zakázku v posuzovaném případě je nutno považovat jednu</p><p>objednávku/dodávku plnění. Úhrady k celé skupině defibrilátorů byly Úřadem vyžádány za</p><p>účelem stanovení předpokládané hodnoty jednotlivých dodávek/objednávek, neboť Úřad</p><p>i mj. na základě kategorizace zdravotnického materiálu dle pomocné nomenklatury EMDN</p><p>dospěl k závěru, že je třeba na implantabilní defibrilátory hledět jako na plnění stejného druhu</p><p>(ve smyslu § 19 odst. 1 zákona), kdy z pohledu Úřadu převažují společné znaky dané kategorie</p><p>plnění (vymezení plnění stejného druhu provedl Úřad obdobně jako v případě léčivých</p><p>přípravků, kde bylo užito členění dle ATC skupin) nad případnými odlišnostmi jednotlivých</p><p>typů v rámci dané skupiny tohoto zdravotnického materiálu, jak bylo ostatně již podrobně</p><p>popsáno výše (body 51 a násl. odůvodnění tohoto příkazu). Pokud se týká případné realizace</p><p>zadávacího řízení na předmětné plnění, Úřad souhlasí s obviněným, že vzhledem k obsáhlosti</p><p>skupiny implantabilních defibrilátorů a existenci různých typů tohoto zdravotnického</p><p>materiálu, je při realizaci zadávacího řízení jistě nanejvýš vhodné provést členění na jednotlivé</p><p>části tak, aby bylo dosaženo co nejúčinnější hospodářské soutěže. Takový postup naplní dikci</p><p>41</p><p>Úhrady jsou Úřadem zpracovány do souhrnné tabulky obsažené v bodě 34 tohoto rozhodnutí.</p><p>61</p><p>Č.j.: ÚOHS-34655/2023/500</p><p>zákona, neboť s ohledem na ustanovení § 18 odst. 1 zákona dojde v takovém případě ke</p><p>stanovení předpokládané hodnoty podle součtu předpokládaných hodnot všech těchto částí,</p><p>což povede k určení správného režimu zadávání.</p><p>K výrokům I. – III. příkazu (pokračování v přestupku)</p><p>55.</p><p>Úřad dále uvádí, že postup obviněného spočívající v pořizování dotčeného zdravotnického</p><p>materiálu v šetřeném období je jednáním, jehož jednotlivé dílčí útoky byly vedeny jednotným</p><p>záměrem (pořizování zdravotnického materiálu dle aktuální potřeby bez provedení</p><p>zadávacího řízení), každý sám o sobě naplnil skutkovou podstatu stejného přestupku [§ 268</p><p>odst. 1 písm. a) zákona] a jsou spojeny stejným způsobem provedení (pořizování</p><p>zdravotnického materiálu na základě jednotlivých objednávek bez provedení zadávacího</p><p>řízení), blízkou souvislostí časovou (v období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018, kdy odstup mezi</p><p>jednotlivými po sobě následujícími útoky se pohybuje v řádech dnů/týdnů) a souvislostí</p><p>v předmětu útoku (opakované pořizování zdravotnického materiálu, tj. zadávání veřejných</p><p>zakázek na dodávky bez provedení zadávacího řízení), pročež tedy postup obviněného</p><p>naplňuje znaky pokračování v přestupku dle § 7 zákona o přestupcích.</p><p>56.</p><p>S ohledem tedy na vše shora uvedené Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. – III.</p><p>tohoto příkazu.</p><p>K výroku IV. příkazu – uložení pokuty</p><p>57.</p><p>Úřad posoudil postup obviněného a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení</p><p>pokuty, neboť obviněný svým postupem naplnil skutkovou podstatu (pokračování v)</p><p>přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona.</p><p>58.</p><p>Úřad se v souvislosti s rozhodováním o uložení sankce nejprve zabýval tím, zda nedošlo</p><p>k zániku odpovědnosti za přestupky, resp. k promlčení přestupků.</p><p>59.</p><p>Podle § 29 písm. a) zákona o přestupcích odpovědnost za přestupek zaniká uplynutím</p><p>promlčecí doby.</p><p>60.</p><p>Podle § 270 odst. 5 zákona promlčecí doba činí 5 let.</p><p>61.</p><p>Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích počíná promlčecí doba běžet dnem následujícím</p><p>po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení</p><p>jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná</p><p>běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.</p><p>62.</p><p>Podle § 31 odst. 2 písm. a) zákona o přestupcích počíná promlčecí doba běžet u pokračujícího</p><p>přestupku dnem následujícím po dni, kdy došlo k poslednímu dílčímu útoku.</p><p>63.</p><p>V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda již neuplynula lhůta podle</p><p>§ 270 odst. 5 zákona. Ke spáchání pokračování v přestupku uvedeného</p><p>o ve výroku I. tohoto příkazu došlo dne 19. 12. 2018, kdy obviněný v rámci</p><p>šetřeného období úplatně pořídil poslední z dodávek plnění, jehož předmětem</p><p>jsou S a M rukavice,</p><p>o ve výroku II. tohoto příkazu došlo dne 31. 12. 2018, kdy obviněný v rámci</p><p>šetřeného období úplatně pořídil poslední z dodávek plnění, jehož předmětem</p><p>jsou ENITRA, ENDURITY a L311 kardiostimulátory,</p><p>62</p><p>Č.j.: ÚOHS-34655/2023/500</p><p>o ve výroku III. tohoto příkazu došlo dne 18. 10. 2018, kdy obviněný v rámci</p><p>šetřeného období úplatně pořídil poslední z dodávek plnění, jehož předmětem</p><p>jsou INTICA 7 VR-T, INTICA 7 HF-T, INLEXA 3 VR-T, INLEXA 3 HF-T a CHARISMA</p><p>defibrilátory.</p><p>64.</p><p>Z výše uvedeného tak vyplývá, že promlčecí doba dle § 270 odst. 5 zákona ve vztahu</p><p>k projednávaným přestupkům, resp. pokračováním v přestupcích neuplynula a odpovědnost</p><p>obviněného za přestupky nezanikla.</p><p>65.</p><p>Podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona lze za přestupek podle § 268 odst. 1 zákona, nepoužije-li</p><p>se postup podle § 268 odst. 3 zákona, uložit pokutu do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do</p><p>20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o přestupek podle § 268</p><p>odst. 1 písm. a) až c) zákona.</p><p>66.</p><p>Úřad uvádí, že za pokračování v přestupku uvedeném ve výroku I. tohoto příkazu lze</p><p>obviněnému uložit správní trest pokuty ve výši do 653 015,22 Kč (10 % z celkové ceny plnění</p><p>pořízeného v období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 nezákonně postupem mimo zadávací řízení</p><p>ve výši 6 530 152,20 Kč vč. DPH). Úřad uvádí, že za pokračování v přestupku uvedeném ve</p><p>výroku II. tohoto příkazu lze obviněnému uložit správní trest pokuty ve výši do 1 078 596, 13 Kč</p><p>(10 % z celkové ceny plnění pořízeného v období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 nezákonně</p><p>postupem mimo zadávací řízení ve výši 10 785 961,30 Kč vč. DPH). Úřad uvádí, že za</p><p>pokračování v přestupku uvedeném ve výroku III. tohoto příkazu lze obviněnému uložit správní</p><p>trest pokuty ve výši do 1 695 325,52 Kč (10 % z celkové ceny plnění pořízeného v období od</p><p>1. 1. 2018 do 18. 10. 2018 nezákonně postupem mimo zadávací řízení ve výši 16 953 255,15 Kč</p><p>vč. DPH).</p><p>67.</p><p>Úřad s odkazem na § 41 odst. 1 zákona o přestupcích konstatuje, že přestupkem nejpřísněji</p><p>trestným je v dané věci přestupek, resp. pokračování v přestupku uvedené ve výroku III., neboť</p><p>ve srovnání s ostatními pokračováními v přestupcích za něj lze uložit nejvyšší správní trest, a to</p><p>pokutu ve výši 1 695 325,52 Kč.</p><p>68.</p><p>Úřad tak na základě uvedeného přistoupil k uložení pokuty za spáchání přestupku podle § 268</p><p>odst. 1 písm. a) zákona uvedeného ve výroku III. tohoto příkazu a k pokračováním</p><p>v přestupcích uvedených ve výrocích I. a II. tohoto příkazu přihlédl s ohledem na použití zásady</p><p>absorpce v rámci přitěžujících okolností.</p><p>69.</p><p>Při určení druhu správního trestu a jeho výměry je správní orgán povinen přihlédnout</p><p>k okolnostem demonstrativně uvedeným v § 37 písm. a) až i) přestupkového zákona.</p><p>Při stanovení výše pokuty Úřad zohlednil pouze ta z kritérií vyjmenovaných v § 37</p><p>přestupkového zákona, která mají význam ve vztahu k projednávanému přestupku. V tomto</p><p>případě Úřad přihlédl zejména k povaze a závažnosti pokračování v přestupku a k přitěžujícím</p><p>a polehčujícím okolnostem.</p><p>70.</p><p>Podle § 38 zákona o přestupcích je povaha a závažnost přestupku dána zejména významem</p><p>zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem</p><p>a rozsahem následku přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty</p><p>skutečnosti citovaného ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu</p><p>k posuzovanému případu).</p><p>63</p><p>Č.j.: ÚOHS-34655/2023/500</p><p>71.</p><p>Pokud jde o význam neurčitého právního pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň</p><p>společenské škodlivosti přestupku (tedy závažnosti) je dán také konkrétní intenzitou naplnění</p><p>znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku není hlavním</p><p>kritériem jeho skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení</p><p>právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je</p><p>proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly</p><p>intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).</p><p>72.</p><p>Po zvážení všech okolností šetřeného případu a přihlédnutí k výše uvedenému uvádí Úřad</p><p>následující.</p><p>73.</p><p>Obecně lze konstatovat, že za nejzávažnější stupeň intenzity porušení zákona je nutno</p><p>považovat postup zadavatele spočívající v ignoraci ustanovení zákona a základních zásad,</p><p>na nichž je tento zákon postaven, neboť takový postup zpravidla zcela vylučuje soutěžní</p><p>prostředí, které je základním předpokladem dosažení efektivního vynakládání veřejných</p><p>prostředků. Nezákonným zadáním veřejné zakázky mimo zadávací řízení dochází k vyloučení</p><p>jednoho ze základních principů zadávání veřejných zakázek, jímž je zajištění otevřené</p><p>hospodářské soutěže, která je základním předpokladem výběru ekonomicky nejvýhodnější</p><p>nabídky a prostředkem k realizaci základních principů uvedených v § 6 zákona.</p><p>74.</p><p>V rámci posouzení povahy a závažnosti přestupku Úřad konstatuje, že v šetřeném případě</p><p>nedošlo k zákonem předvídanému postupu podle § 2 odst. 3 zákona spočívajícímu v zadání</p><p>veřejné zakázky v zadávacím řízení dle zákona nebo jiným zákonem předvídaným postupem,</p><p>čímž došlo k porušení právem chráněného zájmu spočívajícího v zachování efektivní</p><p>hospodářské soutěže při zadávání veřejných zakázek. Právě tento právem chráněný zájem lze</p><p>považovat za esenciální předpoklad hospodárného vynakládání veřejných prostředků,</p><p>jelikož, jak vyplývá z konstantní judikatury správních soudů či rozhodovací praxe Úřadu,</p><p>prostřednictvím férové hospodářské soutěže je dosahováno cíle a smyslu úpravy práva</p><p>veřejných zakázek, tedy efektivního vynakládání veřejných prostředků. Jinými slovy, jestliže je</p><p>cílem zákona zajištění hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání s veřejnými</p><p>prostředky a jestliže zákon tohoto cíle dosahuje především vytvářením podmínek pro to,</p><p>aby smlouvy, jejichž plnění je hrazeno z veřejných prostředků, byly zadavateli uzavírány</p><p>při zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli (k tomu blíže</p><p>srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 6. 2008 sp. zn. 1 Afs 20/2008), je třeba</p><p>jednání obviněného, který nepostupoval při poptávání předmětu plnění veřejné zakázky</p><p>v zadávacím řízení dle zákona nebo jiným zákonem předvídaným postupem, označit za typově</p><p>jedno z vůbec nejzávažnějších.</p><p>75.</p><p>Úřad dále při zvažování výše pokuty přihlédl k následkům spáchání přestupku. Obviněný</p><p>v daném případě nezákonným postupem omezil okruh potenciálních dodavatelů veřejné</p><p>zakázky, resp. negativně zasáhl do konkurenčního prostředí v daném tržním odvětví. Přitom</p><p>nelze vyloučit, že nabídka jiného dodavatele mohla být pro obviněného ekonomicky</p><p>výhodnější, a tudíž že došlo k nehospodárnému výdeji veřejných prostředků.</p><p>76.</p><p>Úřad nicméně v rámci posouzení závažnosti přestupku také přihlédl k charakteru činnosti</p><p>obviněného a ke specifické povaze pořizovaného plnění, kdy obviněný jakožto fakultní</p><p>nemocnice pořizoval postupem mimo zadávací řízení zdravotnický materiál nezbytný pro</p><p>řádný výkon jeho činnosti, přičemž nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by zpochybňovaly,</p><p>64</p><p>Č.j.: ÚOHS-34655/2023/500</p><p>že byl při svém postupu veden snahou zajistit tento materiál rychle a pokud možno co</p><p>nejlevněji. Úřad zohlednil jako výrazně polehčující okolnost fakt, že obviněný na svoji</p><p>povinnost zcela nerezignoval, když v případě ENITRA a ENDURITY kardiostimulátorů posléze</p><p>zahájil zadávací řízení a uzavřel rámcové dohody KS/2145/2018/Ko a KS/2148/2018/Ko dne</p><p>1. 10. 2018, čímž ustoupil od svého nezákonného postupu, přičemž tak obviněný učinil</p><p>i v případě defibrilátorů INTICA 7 VR-T, INTICA 7 HF-T, INLEXA 3 VR-T, INLEXA 3 HF-T</p><p>a CHARISMA, u kterých následně zahájil zadávací řízení a uzavřel rámcové dohody</p><p>KP/2134/2018/Ko, KP/2133/2018/Ko, KP/2138/2018/Ko.</p><p>77.</p><p>Úřad při stanovení výše pokuty v souladu s § 37 písm. i) zákona o přestupcích rovněž ověřil, že</p><p>k žádné části jednání, jímž byl přestupek spáchán, nedošlo za účinnosti zákona, který za</p><p>přestupek stanovil správní trest mírnější než zákon, který byl účinný při dokončení tohoto</p><p>jednání. Při posuzování výše prahových hodnot pro nadlimitní veřejné zakázky na dodávky,</p><p>které jsou v souladu s ust. § 25 zákona stanoveny nařízením Úřadu vlády, vzal Úřad v potaz</p><p>znění platné v posuzovaném období. V rozhodném období byla prahová hodnota stanovena</p><p>limitem dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 172/2016 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2019, ve</p><p>výši 3 873 000 Kč, přičemž pozdější novelizace tento limit snižovaly, tedy se v jejich případě</p><p>nemůže jednat o právní úpravu pro obviněného příznivější.</p><p>78.</p><p>Úřad při stanovení výše pokuty přihlédl též k době, která uplynula od pokračování v přestupku,</p><p>neboť jak Krajský soud v Brně v rozsudku sp. zn. 62 Af 123/2013 ze dne 9. 4. 2015 judikoval,</p><p>„je-li základním požadavkem na zákonnost uložené pokuty její proporcionalita, pak hledisko</p><p>doby, jež uplynula mezi spácháním správního deliktu a jeho potrestáním, je možným (a někdy</p><p>nutným) korektivem při úvahách ohledně výše pokuty, k němuž má být přihlédnuto na závěr</p><p>těchto úvah; aplikace tohoto korektivu má zamezit, aby výše pokuty, jinak řádně stanovena</p><p>podle zákonem předepsaných kritérií a kritérií nutně aplikovatelných i bez jejich výslovného</p><p>vyjádření v zákoně (kritérium přiměřenosti s ohledem na míru, ve které výše pokuty může</p><p>působit pro delikventa likvidačně), celkově nejevila znaky nepřiměřenosti s ohledem na</p><p>prodlevu, která nastala mezi porušením právní povinnosti a trestem, který za to byl uložen.</p><p>V rámci správního trestání je totiž třeba dostatečně silně vnímat, že časový horizont toho,</p><p>kdy se účastníkovi řízení (delikventovi) dostává konečného rozhodnutí ve věci, je</p><p>neoddělitelnou součástí měřítek celkové spravedlnosti řízení, a že čím je tento časový horizont</p><p>delší, tím více se rozostřují kontury spravedlnosti jak v očích účastníka řízení, tak i v obecném</p><p>vnímání veřejnosti a veřejného mínění, což celkově oslabuje důvěryhodnost státní moci.</p><p>Je nepochybné, že s prodlužujícím se okamžikem potrestání se relativizuje základní vztah mezi</p><p>spáchaným deliktem a ukládanou sankcí a že doba mezi porušením právní povinnosti</p><p>a rozhodnutím o sankci má i bezprostřední vliv na účel trestu, jehož má být uložením konkrétní</p><p>sankce dosaženo“. Vzhledem k tomu, že ke dni vydání tohoto příkazu uplynuly od spáchání</p><p>posledního dílčího útoku pokračování v přestupku uvedeného ve výroku III. tohoto příkazu</p><p>více než 4 roky, zohlednil Úřad tuto skutečnost při zvažování výše pokuty ve prospěch</p><p>obviněného jako okolnost svědčící pro stanovení pokuty spíše nižší.</p><p>79.</p><p>Jako přitěžující okolnost posoudil Úřad skutečnost, že obviněný se dopustil dalších přestupků,</p><p>resp. pokračování v přestupcích, uvedených ve výrocích I. a II. tohoto příkazu.</p><p>80.</p><p>Jiné polehčující ani přitěžující okolnosti, které by měly vliv na uloženou výši pokuty, Úřad</p><p>v šetřeném případě neshledal.</p><p>65</p><p>Č.j.: ÚOHS-34655/2023/500</p><p>81.</p><p>Úřad se dále zabýval tím, zda přestupky, resp. pokračování v přestupku, za něž je obviněnému</p><p>nyní ukládán trest, nejsou v souběhu s dalšími přestupky obviněného. Tento postup Úřadu</p><p>vychází z konstantní rozhodovací praxe správních soudů, kdy je možné uvést rozsudek</p><p>Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 18. 6. 2009, č. j. 1 As 28/2009 – 62</p><p>popřípadě rozsudek NSS ze dne 16. 9. 2016 č. j. 6 As 245/2015 – 33. V prvně uvedeném</p><p>rozsudku NSS konstatoval, že »soud dovodil, že při trestání správních deliktů týmž správním</p><p>orgánem se přiměřeně uplatní i principy ovládající souběh trestných činů. Nutnost aplikovat</p><p>tento trestněprávní institut vyplývá z obecné potřeby použít ve prospěch obviněného analogii</p><p>z trestního práva ve správním trestání všude tam, kde vzhledem k neexistenci jednotného</p><p>kodexu správního trestání v českém právním řádu nejsou výslovně upraveny některé základní</p><p>zásady a instituty, jež by měly být zohledněny v případě jakéhokoliv veřejnoprávního deliktu.</p><p>K této zásadě se již Nejvyšší správní soud vyslovil např. ve svém rozsudku ze dne 16. 4. 2008,</p><p>č. j. 1 As 27/2008 - 67, dle něhož „použití analogie ve správním trestání je přípustné,</p><p>a to v omezeném rozsahu, pouze tam, kdy to, co má být aplikováno, určitou otázku vůbec</p><p>neřeší, nevede-li takový výklad k újmě účastníka řízení a ani k újmě na ochraně hodnot,</p><p>na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem.“« Soud dále pokračuje tak, že »[t]restněprávní</p><p>doktrína uvádí, že souběh „je dán tehdy, jestliže se pachatel dopustil dvou nebo více trestných</p><p>činů dříve, než byl pro některý z nich vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující rozsudek</p><p>za podmínky, že tento rozsudek později nabyl právní moci a že o něm neplatí fikce</p><p>neodsouzení“ (viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.: Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6., doplněné</p><p>a přepracované vydání. C. H. Beck, Praha, 2004, str. 26).« Současně je v citovaném rozsudku</p><p>uvedeno, že pro potrestání souběhu není bezpodmínečně nutné vedení společného řízení,</p><p>ale je nezbytné použití absorpční zásady, pakliže zde existují sbíhající se správní delikty (nyní</p><p>přestupky).</p><p>82.</p><p>Úřad tedy posoudil, zda přestupky, resp. pokračování v přestupku, za něž je obviněnému</p><p>ukládána pokuta, nejsou v souběhu s dalším přestupkem obviněného, resp. zda se obviněný</p><p>nedopustil projednávaných přestupků dříve, než bylo vydáno rozhodnutí, jímž mu byla</p><p>uložena pokuta za spáchání jiného přestupku.</p><p>83.</p><p>Úřad uvádí, že přestupky, za které je tímto příkazem obviněnému ukládána pokuta, jsou dále</p><p>v souběhu s následujícími přestupky obviněného:</p><p>•</p><p>s přestupky, které obviněný spáchal dne 19. 11. 2018, 26. 11. 2018, 7. 12. 2018,</p><p>19. 12. 2018 a dne 21. 12. 2018, o nichž bylo rozhodnuto v rámci správního řízení</p><p>sp. zn. ÚOHS-S0112/2023/VZ příkazem Úřadu č.j. ÚOHS-06878/2023/500 ze dne</p><p>16. 2. 2023 a obviněnému za ně byla uložena pokuta ve výši 80 000,- Kč,</p><p>•</p><p>s přestupky, které obviněný spáchal dne 6. 9. 2018, 18. 12. 2018, 19. 12. 2018,</p><p>20. 12. 2018, 21. 12. 2018 a dne 31. 12. 2018, a o nichž bylo rozhodnuto v rámci</p><p>správního řízení sp. zn. ÚOHS-S0615/2022/VZ příkazem Úřadu č. j. ÚOHS45877/2022/500 ze dne 21. 12. 2022 a obviněnému za ně byla uložena pokuta ve</p><p>výši 120 000,- Kč,</p><p>•</p><p>s přestupky, které obviněný spáchal dne 19. 12. 2018 a dne 31. 12. 2018, a o nichž</p><p>bylo rozhodnuto v rámci správního řízení sp. zn. ÚOHS-S0608/2022/VZ příkazem</p><p>Úřadu č. j. ÚOHS-45513/2022/500 ze dne 19. 12. 2022 a obviněnému za ně byla</p><p>uložena pokuta ve výši 50 000,- Kč.</p><p>66</p><p>Č.j.: ÚOHS-34655/2023/500</p><p>84.</p><p>S ohledem na výše uvedené Úřad přikročil k uplatnění institutu souhrnného trestu způsobem,</p><p>který se Úřadu jeví v oblasti správního práva jako jediný možný, kdy nevzniká riziko, že by se</p><p>Úřad jako správní orgán dopustil nedodržení zásady legality zakotvené v čl. 2 odst. 2 Listiny</p><p>základních práv a svobod.</p><p>85.</p><p>Pokud by měl Úřad uložit obviněnému souhrnný trest za projednávaný přestupek a přestupky</p><p>uvedené v bodu 83 odůvodnění tohoto příkazu a nemá-li zároveň v tomto správním řízení</p><p>zákonné zmocnění zrušit předcházející „výroky o trestu“ (tj. výroky ukládající konkrétní pokuty</p><p>za spáchání přestupků uvedených v bodu 83 odůvodnění tohoto příkazu), lze absorpční zásadu</p><p>ve formě uplatnění pravidel pro ukládání souhrnného trestu aplikovat pouze tím způsobem,</p><p>že v rámci uložení sankce za projednávaný přestupek zohlední předchozí uložené pokuty za</p><p>přestupky, jež jsou s projednávaným přestupkem v souběhu. Při určení výše pokuty tedy Úřad</p><p>zohlednil i pokuty uložené za přestupky, které jsou s projednávanými přestupky v souběhu.</p><p>86.</p><p>Při určení výše pokuty Úřad též přihlédl k majetkovým poměrům obviněného, neboť v určitém</p><p>případě se pokuta, byť uložená v minimální výši, může jevit jako krajně „nespravedlivá“.</p><p>Nepřípustné jsou pak takové pokuty, jež mají likvidační charakter. Z výroční zprávy obviněného</p><p>za rok 2021 vyplývá, že obviněný dosáhl výsledku hospodaření ve výši 126 689 473 Kč, kdy</p><p>hospodaří s prostředky v řádu miliard Kč.42 Současně pak Úřad dodává, že podle přehledu</p><p>o rozpočtu nákladů a výnosů obviněného Úřad zjistil, že obviněný v roce 2023 hospodaří</p><p>s plánovanými celkovými výnosy ve výši 13 691 401 946,56 Kč.43 Na základě výše uvedeného</p><p>Úřad konstatuje, že vyměřenou výši pokuty nelze v tomto případě považovat za likvidační ani</p><p>za nepřiměřeně zasahující ekonomickou podstatu obviněného (a v tomto smyslu</p><p>nespravedlivou).</p><p>87.</p><p>V souvislosti s právě uvedeným Úřad uvádí, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení</p><p>postupu stanoveného zákonem má splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci</p><p>represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která</p><p>směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu.</p><p>Úřad uvádí, že peněžitá sankce ze své podstaty vždy představuje nepříznivý zásah do</p><p>majetkové sféry pachatele přestupku, který je spojen s úbytkem finančních prostředků, které</p><p>mohly být případně investovány jinam. Korektivem tu tedy nemůže být tento nepříznivý zásah</p><p>samotný, ale až situace, kdy by tento zásah nabyl likvidačního charakteru. Kromě toho se</p><p>v konečném důsledku nemusí uložená pokuta projevit (výlučně jen) ve sféře obviněného,</p><p>neboť je na něm, aby případně využil jiné právní nástroje, pomocí kterých je možno uplatnit</p><p>nárok na náhradu škody proti konkrétním osobám, které zavinily protiprávní stav, jenž vyústil</p><p>v uložení pokuty. Závěrem tedy Úřad k výši pokuty konstatuje, že uložená pokuta naplňuje</p><p>dostatečně obě shora zmíněné funkce, aniž by se zároveň jednalo o pokutu likvidační.</p><p>88.</p><p>S ohledem na výše uvedené Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto příkazu.</p><p>89.</p><p>Pokuta je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu na účet Celního</p><p>úřadu pro Jihomoravský kraj – pracoviště Brno zřízený u pobočky České národní banky v Brně</p><p>číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.</p><p>42</p><p>43</p><p>veřejně dostupné na: https://www.fnbrno.cz/data/files/5697.pdf</p><p>Veřejně dostupné na: https://www.fnbrno.cz/rozpocet-nakladu-a-vynosu-2023-az-2025/f5701</p><p>67</p><p>Č.j.: ÚOHS-34655/2023/500</p><p>POUČENÍ</p><p>Proti tomuto příkazu lze podle § 150 odst. 3 správního řádu podat odpor ve lhůtě 8 dnů ode dne</p><p>jeho oznámení, a to u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída</p><p>Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Lhůta pro podání odporu běží ode dne následujícího</p><p>po dni doručení tohoto příkazu. Zpětvzetí odporu není přípustné. Podáním odporu se příkaz ruší</p><p>a řízení ve věci tím pokračuje. Lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání</p><p>odporu. Příkaz, proti němuž nebyl podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným</p><p>rozhodnutím.</p><p>otisk úředního razítka</p><p>Mgr. Markéta Dlouhá</p><p>místopředsedkyně</p><p>Obdrží</p><p>Fakultní nemocnice Brno, Jihlavská 340/20, 625 00 Brno</p><p>Vypraveno dne</p><p>viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy</p><p>68</p></div>", "next": 0}