{"html": "<div class=\"doc\"><p>Úřad uvádí, že obviněnému lze uložit správní trest pokuty ve výši do</p><p>50.</p><p>o</p><p>743 580,- Kč po zaokrouhlení (10 % z celkové ceny plnění pravidelně pořizovaného</p><p>v období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 postupem mimo zadávací řízení ve výši</p><p>7 435 801,59 Kč včetně DPH) v případě přestupku dle výroku I. tohoto příkazu,</p><p>o</p><p>772 211,- Kč po zaokrouhlení (10 % z celkové ceny plnění pravidelně pořizovaného</p><p>v období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 postupem mimo zadávací řízení ve výši</p><p>7 722 105,62 Kč včetně DPH) v případě přestupku dle výroku II. tohoto příkazu,</p><p>o</p><p>353 934,- Kč po zaokrouhlení (10 % z celkové ceny plnění pravidelně pořizovaného</p><p>v období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 postupem mimo zadávací řízení ve výši</p><p>3 539 337,39 Kč včetně DPH) v případě přestupku dle výroku III. tohoto příkazu,</p><p>o</p><p>303 996,- Kč po zaokrouhlení (10 % z celkové ceny plnění pravidelně pořizovaného</p><p>v období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 postupem mimo zadávací řízení ve výši</p><p>3 039 964,97 Kč včetně DPH) v případě přestupku dle výroku IV. tohoto příkazu,</p><p>o</p><p>415 800,- Kč (10 % z celkové ceny plnění pravidelně pořizovaného v období od 1. 1. 2018</p><p>do 31. 12. 2018 postupem mimo zadávací řízení ve výši 4 158 000,- Kč včetně DPH)</p><p>v případě přestupku dle výroku V. tohoto příkazu,</p><p>o</p><p>1 002 323,- Kč po zaokrouhlení (10 % z celkové ceny plnění pravidelně pořizovaného</p><p>v období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 postupem mimo zadávací řízení ve výši</p><p>10 023 232,20 Kč včetně DPH) v případě přestupku dle výroku VI. tohoto příkazu,</p><p>o</p><p>391 804,- Kč po zaokrouhlení (10 % z celkové ceny plnění pravidelně pořizovaného</p><p>v období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 postupem mimo zadávací řízení ve výši</p><p>3 918 036,99 Kč včetně DPH) v případě přestupku dle výroku VII. tohoto příkazu.</p><p>S ohledem na § 41 odst. 1 zákona o přestupcích přistoupí Úřad k uložení pokuty za přestupek</p><p>uvedený ve výroku VI. tohoto příkazu, který shledává za nejpřísněji trestný. K přestupkům</p><p>uvedeným ve výrocích I. až V. a VII. tohoto příkazu Úřad přihlédne jako k přitěžující okolnosti.</p><p>50</p><p>Č.j.: ÚOHS-43045/2022/500</p><p>51.</p><p>Podle § 37 písm. a), c) a i) zákona o přestupcích se při určení druhu správního trestu a jeho</p><p>výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku, k přitěžujícím a polehčujícím</p><p>okolnostem a u pokračujícího, trvajícího a hromadného přestupku k tomu, zda k části jednání,</p><p>jímž byl přestupek spáchán, došlo za účinnosti zákona, který za přestupek stanovil správní trest</p><p>mírnější než zákon, který byl účinný při dokončení tohoto jednání.</p><p>52.</p><p>Podle § 38 zákona o přestupcích je povaha a závažnost přestupku dána zejména významem</p><p>zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem</p><p>a rozsahem následku přestupku, okolnostmi jeho spáchání a počtem jednotlivých dílčích</p><p>útoků, které tvoří pokračování v přestupku (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného</p><p>ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).</p><p>53.</p><p>Pokud jde o význam pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň společenské</p><p>škodlivosti přestupku (tedy závažnosti) je dán také konkrétní intenzitou naplnění znaků</p><p>skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku tedy není hlavním</p><p>kritériem skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení</p><p>právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je</p><p>proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly</p><p>intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).</p><p>54.</p><p>V rámci posouzení povahy a závažnosti přestupku Úřad konstatuje, že v šetřeném případě</p><p>nedošlo k zákonem předvídanému postupu spočívajícímu v zadání veřejné zakázky</p><p>v zadávacím řízení dle zákona nebo jiným zákonem předvídaným postupem, čímž došlo</p><p>k porušení právem chráněného zájmu spočívajícího v zachování efektivní hospodářské soutěže</p><p>při zadávání veřejných zakázek. Právě tento právem chráněný zájem lze považovat</p><p>za esenciální předpoklad hospodárného vynakládání veřejných prostředků, jelikož jak vyplývá</p><p>z konstantní judikatury správních soudů či rozhodovací praxe Úřadu, prostřednictvím férové</p><p>hospodářské soutěže je dosahováno cíle a smyslu úpravy práva veřejných zakázek, tedy</p><p>efektivního vynakládání veřejných prostředků. Jinými slovy, jestliže je cílem zákona zajištění</p><p>hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání s veřejnými prostředky a jestliže zákon</p><p>tohoto cíle dosahuje především vytvářením podmínek pro to, aby smlouvy, jejichž plnění je</p><p>hrazeno z veřejných prostředků, byly zadavateli uzavírány při zajištění hospodářské soutěže</p><p>a konkurenčního prostředí mezi dodavateli (k tomu blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního</p><p>soudu sp. zn. 1 Afs 20/2008 ze dne 5. 6. 2008), je třeba jednání obviněného,</p><p>který nepostupoval při poptávání předmětu plnění veřejné zakázky v zadávacím řízení dle</p><p>zákona nebo jiným zákonem předvídaným postupem, označit (v šetřeném případě rovněž</p><p>při zohlednění počtu jednotlivých dílčích útoků, které tvoří pokračování v přestupku) za typově</p><p>jedno z vůbec nejzávažnějších.</p><p>55.</p><p>Úřad dále při zvažování výše pokuty přihlédl k následkům spáchání přestupku. Obviněný</p><p>v daném případě nezákonným postupem omezil okruh potenciálních dodavatelů veřejné</p><p>zakázky, resp. negativně zasáhl do konkurenčního prostředí v daném tržním odvětví. Přitom</p><p>nelze vyloučit, že nabídka jiného dodavatele mohla být pro obviněného ekonomicky</p><p>výhodnější, a tudíž že došlo k nehospodárnému výdeji veřejných prostředků. Nicméně, co se</p><p>týče okolností, za nichž byl přestupek spáchán, Úřad po posouzení šetřeného případu ve všech</p><p>vzájemných souvislostech při stanovení výše pokuty ve prospěch obviněného zohlednil tu</p><p>okolnost, že byť obviněný postupoval v rozporu se zákonem, snažil se své pochybení napravit,</p><p>když dne 3. 12. 2018 zahájil otevřené řízení „Léčiva pro RS“ (ev. č. zakázky Z2018-042023),</p><p>51</p><p>Č.j.: ÚOHS-43045/2022/500</p><p>kdy v rámci části 6 „DIMETHYL-FUMARÁT“ poptával léčivé přípravky právě s danou účinnou</p><p>látkou.</p><p>Co se týká dalších okolností, za kterých byl přestupek uvedený ve výroku VI. tohoto příkazu</p><p>spáchán, Úřad shledal ve smyslu § 40 písm. b) zákona o přestupcích jako přitěžující okolnost</p><p>spáchání přestupků uvedených ve výrocích I. až V. a VII. tohoto příkazu, v jejichž důsledku bylo</p><p>rovněž negativně zasaženo do konkurenčního prostředí v daném odvětví. Nicméně</p><p>i v souvislosti s těmito přestupky Úřad zohlednil ve prospěch obviněného tu skutečnost, že byť</p><p>obviněný postupoval v rozporu se zákonem, snažil se i v těchto případech své pochybení</p><p>napravit, když v rámci části 1 „INTERFERON BETA-1B“ výše zmíněného zadávacího řízení</p><p>a v části 3 „LIDSKÝ FIBRINOGEN“ zadávacího řízení „Léky I“ (ev. č. zakázky Z2020-044158)</p><p>poptával léčivé přípravky s danými účinnými látkami, přičemž mj. za účelem nákupu léčivých</p><p>přípravků Imunor, Keppra, Mempara a Zebinix zavedl dynamický nákupní systém „DNS Léčiva“</p><p>(ev. č. zakázky Z2022-000963).</p><p>56.</p><p>Úřad při stanovení výše pokuty v souladu s § 37 písm. i) zákona o přestupcích rovněž ověřil,</p><p>že k žádné části jednání, jímž byl přestupek spáchán, nedošlo za účinnosti zákona,</p><p>který za přestupek stanovil správní trest mírnější než zákon, který byl účinný při dokončení</p><p>tohoto jednání.</p><p>57.</p><p>Úřad při stanovení výše pokuty zohlednil rovněž dobu, která uplynula od spáchání přestupku</p><p>uvedeného ve výroku VI. tohoto příkazu, neboť, jak Krajský soud v Brně v rozsudku č. j. 62 Af</p><p>123/2013-85 ze dne 9. 4. 2015 judikoval, „je-li základním požadavkem na zákonnost uložené</p><p>pokuty její proporcionalita, pak hledisko doby, jež uplynula mezi spácháním správního deliktu</p><p>a jeho potrestáním, je možným (a někdy nutným) korektivem při úvahách ohledně výše pokuty,</p><p>k němuž má být přihlédnuto na závěr těchto úvah; aplikace tohoto korektivu má zamezit,</p><p>aby výše pokuty, jinak řádně stanovena podle zákonem předepsaných kritérií a kritérií nutně</p><p>aplikovatelných i bez jejich výslovného vyjádření v zákoně (kritérium přiměřenosti s ohledem</p><p>na míru, ve které výše pokuty může působit pro delikventa likvidačně), celkově nejevila znaky</p><p>nepřiměřenosti s ohledem na prodlevu, která nastala mezi porušením právní povinnosti</p><p>a trestem, který za to byl uložen. V rámci správního trestání je totiž třeba dostatečně silně</p><p>vnímat, že časový horizont toho, kdy se účastníkovi řízení (delikventovi) dostává konečného</p><p>rozhodnutí ve věci, je neoddělitelnou součástí měřítek celkové spravedlnosti řízení, a že čím je</p><p>tento časový horizont delší, tím více se rozostřují kontury spravedlnosti jak v očích účastníka</p><p>řízení, tak i v obecném vnímání veřejností a veřejného mínění, což celkově oslabuje</p><p>důvěryhodnost státní moci. Je nepochybné, že s prodlužujícím se okamžikem potrestání se</p><p>relativizuje základní vztah mezi spáchaným deliktem a ukládanou sankcí a že doba mezi</p><p>porušením právní povinnosti a rozhodnutím o sankci má i bezprostřední vliv na účel trestu,</p><p>jehož má být uložením konkrétní sankce dosaženo.“. Vzhledem k tomu, že k šetřenému jednání</p><p>obviněného došlo již cca 4 roky před vydáním tohoto příkazu, je tak dle Úřadu na místě uložit</p><p>obviněnému pokutu v nižší výši.</p><p>58.</p><p>Úřad se dále zabýval skutečností, zda přestupek, za který je obviněnému nyní ukládán trest,</p><p>není v souběhu s dalšími přestupky obviněného. Tento postup Úřadu vychází z konstantní</p><p>rozhodovací praxe správních soudů, kdy je možné uvést rozsudek Nejvyššího správního soudu</p><p>č. j. 1 As 28/2009 – 62 ze dne 18. 6. 2009, popřípadě rozsudek Nejvyššího správního soudu</p><p>č. j. 6 As 245/2015 – 33 ze dne 16. 8. 2016. V prvně uvedeném rozsudku soud dovodil,</p><p>že „při trestání správních deliktů týmž správním orgánem se přiměřeně uplatní i principy</p><p>52</p><p>Č.j.: ÚOHS-43045/2022/500</p><p>ovládající souběh trestných činů. Nutnost aplikovat tento trestněprávní institut vyplývá</p><p>z obecné potřeby použít ve prospěch obviněného analogii z trestního práva ve správním</p><p>trestání všude tam, kde vzhledem k neexistenci jednotného kodexu správního trestání v českém</p><p>právním řádu nejsou výslovně upraveny některé základní zásady a instituty, jež by měly být</p><p>zohledněny v případě jakéhokoliv veřejnoprávního deliktu. K této zásadě se již Nejvyšší správní</p><p>soud vyslovil např. ve svém rozsudku ze dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 27/2008 – 67, dle něhož</p><p>ˌpoužití analogie ve správním trestání je přípustné, a to v omezeném rozsahu, pouze tam,</p><p>kdy to, co má být aplikováno, určitou otázku vůbec neřeší, nevede-li takový výklad k újmě</p><p>účastníka řízení a ani k újmě na ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný</p><p>zájem.&#x27;“. Soud dále pokračuje tak, že „[t]restněprávní doktrína uvádí, že souběh ˌje dán tehdy,</p><p>jestliže se pachatel dopustil dvou nebo více trestných činů dříve, než byl pro některý z nich</p><p>vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující rozsudek za podmínky, že tento rozsudek později</p><p>nabyl právní moci a že o něm neplatí fikce neodsouzení&#x27; (viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.:</p><p>Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. C. H. Beck, Praha, 2004,</p><p>str. 26).“.</p><p>59.</p><p>Úřad se tedy zabýval otázkou, zda přestupek, za který je obviněnému ukládána sankce, není</p><p>v souběhu s dalšími přestupky obviněného (rozumí se jinými než uvedenými ve výrocích I. až</p><p>V. a VII. tohoto příkazu), resp. zda se obviněný nedopustil právě projednávaných přestupků</p><p>dříve, než bylo vydáno rozhodnutí, jímž mu byla uložena pokuta za spáchání jiného přestupku.</p><p>60.</p><p>Úřad konstatuje, že mu taková skutečnost není z úřední činnosti známa, pročež tedy není dán</p><p>důvod k uplatnění institutu souhrnného trestu.</p><p>61.</p><p>Úřad při stanovení výše pokuty dále přihlédl i k ekonomické situaci obviněného, neboť vychází</p><p>z maximy, že není přípustné uložit takovou pokutu, která má likvidační charakter v tom smyslu,</p><p>že by „zmařila“ samu ekonomickou podstatu obviněného. Z výroční zprávy obviněného za rok</p><p>202110 vyplývá, že obviněný dosáhl výsledku hospodaření ve výši 303 020 110,- Kč po zdanění.</p><p>Na základě výše uvedeného Úřad konstatuje, že vyměřenou výši pokuty nelze v tomto případě</p><p>považovat za likvidační ani za nepřiměřeně zasahující ekonomickou podstatu obviněného</p><p>(a v tomto smyslu nespravedlivou).</p><p>62.</p><p>V souvislosti s právě uvedeným je třeba mít dále na paměti, že pokuta uložená obviněnému</p><p>za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit dvě základní funkce právní</p><p>odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a</p><p>funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je</p><p>se zákonem v souladu. Úřad uvádí, že peněžitá sankce ze své podstaty vždy představuje</p><p>nepříznivý zásah do majetkové sféry pachatele přestupku, který je spojen s úbytkem</p><p>finančních prostředků, které mohly být případně investovány jinam. Korektivem tu tedy</p><p>nemůže být tento nepříznivý zásah samotný, ale až situace, kdy by tento zásah nabyl</p><p>likvidačního charakteru. Kromě toho se v konečném důsledku nemusí uložená pokuta projevit</p><p>(výlučně jen) ve sféře obviněného, neboť je na něm, aby případně využil jiné právní nástroje,</p><p>pomocí kterých je možno uplatnit nárok na náhradu škody proti konkrétním osobám, které</p><p>zavinily protiprávní stav, jenž vyústil v uložení pokuty. Závěrem tedy Úřad k výši pokuty</p><p>10</p><p>Dostupné na https://www.fnusa.cz/wp-content/uploads/VZ_2021_WEB.pdf</p><p>53</p><p>Č.j.: ÚOHS-43045/2022/500</p><p>konstatuje, že uložená pokuta naplňuje dostatečně obě shora zmíněné funkce, aniž by se</p><p>zároveň jednalo o pokutu likvidační.</p><p>63.</p><p>S ohledem na výše uvedené Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku VIII. tohoto příkazu.</p><p>64.</p><p>Pokuta uložená ve výroku VIII. tohoto příkazu je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní</p><p>moci tohoto příkazu na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj zřízený u pobočky České</p><p>národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.</p><p>POUČENÍ</p><p>Proti tomuto příkazu lze podle § 150 odst. 3 správního řádu podat odpor ve lhůtě 8 dnů ode dne</p><p>jeho oznámení, a to u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt.</p><p>Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Lhůta pro podání odporu běží ode dne následujícího po dni</p><p>doručení tohoto příkazu. Zpětvzetí odporu není přípustné. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení</p><p>ve věci tím pokračuje. Lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu. Příkaz,</p><p>proti němuž nebyl podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím.</p><p>otisk úředního razítka</p><p>Mgr. Markéta Dlouhá</p><p>místopředsedkyně</p><p>Obdrží</p><p>Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, Pekařská 664/53, 602 00 Brno</p><p>Vypraveno dne</p><p>viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy</p><p>54</p></div>", "next": 0}