Úřadu nepředložil žádné konkrétní věcné odůvodnění, kterým by možnost aplikace citované
výjimky prokázal. K tomuto Úřad dodává, že v rámci přípisu ze dne 20. 11. 2023 poskytl
obviněnému možnost dodatečně konkretizovat, zda při uzavírání dodatku č. 15 a dodatku č. 16
přistoupil na základě předmětné zákonné výjimky a jak se použití této zákonné výjimky
promítlo do dané změny smlouvy na komunální odpad, přičemž Úřadu nezbývá než
konstatovat, že obviněný tuto možnost nevyužil, resp. předmětnou zákonnou výjimkou vůbec
neargumentoval. Úřad nepřehlíží, že obviněný ve vyjádření ze dne 1. 12. 2023 argumentoval
inflačním nárůstem a dále legislativní změnou v případě dodatku č. 15 a nárůstem nákladů
v případě dodatku č. 16 (a dříve v rámci vyjádření ze dne 6. 3. 2023 a vyjádření ze dne
2. 8. 2023 tvrdil, že změny smlouvy na komunální odpad, a ostatně i smlouvy na tříděný odpad,
nastaly v důsledku objektivních skutečností, které nemohl předvídat, přesněji např. z důvodu
legislativních změn v oblasti odpadového hospodářství, se kterým je spojena povinnosti hradit
poplatek za skládku či likvidovat nové druhy odpadů, a rovněž následkem zvýšení počtu
obyvatel obce, které zapříčinilo nárůst množství likvidovaného odpadu). Nicméně tyto
obviněným uváděné důvody jsou pouze obecně tvrzené skutečnosti, které nelze považovat za
relevantní okolnost způsobující nezbytnost určitého dodatečného plnění pro plnění
původního závazku ze smlouvy ve smyslu § 222 odst. 5 zákona, jež by navíc způsobila změny
provedené dodatkem č. 15 a 16, zejm. v kontextu nárůstu cen dosavadního plnění. Úřad v této
souvislosti připomíná, že aby mohl obviněný účinně prokázat oprávněnost postupu dle
uvedeného zákonného ustanovení, muselo by jím předložené zdůvodnění takového postupu
obsahovat konkrétní popis přijatých změn ve vztahu k původnímu závazku ze smlouvy na
komunální odpad spolu s přesným vyčíslením jejich hodnot a odůvodněním, proč bylo k těmto
změnám přistoupeno, a to vždy ke ve vztahu ke konkrétní učiněné změně. Jak již však Úřad
konstatoval výše, obviněný Úřadu žádné takovéto konkrétní odůvodnění nepředložil, přičemž
ani samotné změny učiněné v rámci dodatku č. 15 a dodatek č. 16 neumožnily Úřadu učinit
závěr o možnosti naplnění výjimky dle § 222 odst. 5 zákona.
129. Lze tedy shrnout, že obviněný neprokázal, že by se v posuzovaném případě jednalo
o dodatečné služby, které nebyly zahrnuty ve smlouvě na komunální odpad dříve, a současně
neprokázal ani to, že by byly nezbytné pro plnění původního závazku a už vůbec ne že se mělo
jednat o změnu, u které by změna v osobě dodavatele nebyla možná, resp. by zadavateli
způsobila značné obtíže nebo výrazné zvýšení nákladů a byla nezbytná (k tomu lze taktéž
poukázat na příslušnou pasáž uvedenou výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí u smlouvy na
tříděný odpad, neboť zde platí obdobné teze). S ohledem na právě uvedené nelze změny
smlouvy na komunální opad provedené prostřednictvím výše specifikovaných dodatků
podřadit pod výjimku ve smyslu § 222 odst. 5 zákona.
130. Současně nelze využít ani § 222 odst. 6 zákona, který hovoří o potřebě vzniklé v důsledku
okolností, které nešlo předvídat, a to ani v souvislosti s obviněným ve vyjádření ze dne
1. 12. 2023 zmíněným inflačním nárůstem a dále legislativní změnou v případě dodatku č. 15
a nárůstem nákladů v případě dodatku č. 16. Úřad již výše opakovaně zdůrazňoval, že
obviněný je povinen důvodnost aplikace každé výjimky jednoznačně prokázat. Ve vztahu
k podmínkám ve smyslu § 222 odst. 6 zákona tak obviněný musí doložit, jaký dopad má daná
situace na realizaci předmětné veřejné zakázky a jak se konkrétně projevuje, např. o kolik ceny
předmětných položek komunálního odpadu v jaké chvíli vzrostly. Nelze ve vztahu ke zvýšení
34
Č.j.: ÚOHS-48262/2024/500
ceny jednotlivých položek odpadu akceptovat pouze obecné zdůvodnění předmětného
cenového růstu s odkazem na vzniklou situaci (i kdyby k tomuto došlo za objektivně
nepředvídatelných okolností) bez toho, aby obviněný jasně doložil, jakým způsobem daná
situace zasáhla do dotčené veřejné zakázky. Úřad v této souvislosti konstatuje, že obviněný
Úřadu nepředložil žádné konkrétní argumenty týkající se toho, jak mělo přijetí zákona
o odpadech, resp. nárůst nákladů či inflace ovlivnit právě ty konkrétní položky komunálního
odpadu, a právě v té výši, jak je obviněný v rámci dodatku č. 15 a dodatku č. 16 akceptoval.
131. Úřad musí rovněž poukázat na skutečnost, že shora popsaná obecná tvrzení obviněného jsou
v této části jím zvolené argumentace rozporná, neboť obviněný nejprve ve svém vyjádření ze
dne 2. 8. 2023 mezi důvody změny závazku ze smlouvy na komunální odpad řadí změnu výše
zákonného poplatku za uložení odpadu na skládku27, nicméně z obsahu vyjádření ze dne
1. 12. 2023 vyplynulo, že výše předmětného poplatku zůstala po dobu platnosti a účinnosti
dodatku č. 15 a dodatku č. 16 ve stejné výši, a sice 500 Kč, tedy by se nemohlo jednat o změnu
promítající se do daného dodatku jakožto plnění, jehož potřeba nově vznikla. Nadto, pokud
jde o obviněným zmiňovaný inflační nárůst, Úřad je nucen opakovaně konstatovat, že inflaci
nelze v kontextu běžného ekonomického vývoje považovat za změnu nepředvídatelnou ve
smyslu § 222 odst. 6 zákona (navíc i při započítání inflace byly učiněné změny tak markantní,
že přesahovaly např. změnu de minimis v obou řešených případech dodatků).28 Nadto je třeba
podotknout, že Úřad stejně jako výše u smlouvy a tříděný odpad vzal i zde při posouzení věci
rovněž v úvahu skutečnost, že k rozšiřování objemu služeb poskytovaných obviněnému
zhotovitelem Technické služby Zlín, s.r.o. a rovněž k nárůstu cen za tyto služby obviněný
přistupuje kontinuálně od uzavření smlouvy na komunální odpad v roce 2001 až do
současnosti, když předmět plnění dané smlouvy, tj. počet nádob určených ke svozu
komunálního odpadu, a cenu za jeho svoz a likvidaci, pravidelně navyšuje prostřednictvím
dodatků uzavíraných na dobu neurčitou. Obviněný byl při tomto svém postupu opakovaně
konfrontován s potřebou zvážit dopad zvýšení nákladů výše jmenovaného zhotovitele na
původní smluvní podmínky, stejně tak dopad rostoucího počtu obyvatel obce, rostoucího
objemu odpadů atp. Bylo tedy pravděpodobné, že obviněný bude chtít podmínky služeb
spočívajících ve svozu komunálního odpadu smluvně upravit i nad rámec období platnosti
a účinnosti dotčené smlouvy ve znění dodatku č. 14. V světle právě uvedeného se tak v případě
tvrzení obviněného stran toho, že přistoupil ke změnám předmětné smlouvy provedeným v
rámci dodatku č. 15 a dodatku č. 16 z důvodu nárůstu nákladů či inflace atp. nemohlo jednat
o okolnosti nepředvídatelné ve smyslu § 222 odst. 6 zákona.
132. Úřad má tedy za to, že obviněný v šetřeném případě nesplnil již první z podmínek pro uplatnění
výjimky ve smyslu § 222 odst. 6 zákona a sice, že neprokázal, ani nedoložil, že změny, zejm.
v podobě navýšení cen, ke kterým přistoupil v rámci výše specifikovaných dodatků smlouvy na
komunální odpad, byly v daném případě skutečně vyvolané okolnostmi, které ani při jednání
s náležitou péči nemohl předvídat, přičemž ani jím obecně zmiňované důvody nemohou obstát
27
Což by mohla být právě ona poukazovaná legislativní změna, neboť jinou legislativní změnu zmíněnou obviněným, jež
by se mohla vztahovat ke smlouvě na komunální odpad, Úřad neidentifikoval.
28
I obviněným původně obecně zmiňovaný nárůst nákladů (tj. např. cen pohonných hmot, mezd a energií, zvýšení
výkupních cen), popř. i nutnost zvýšit počet nádob určených ke svozu odpadu v důsledku nárůstu počtu obyvatel v obci
či zvýšení objemu odpadů nelze považovat za skutečnosti, které zadavatel jednající s náležitou péčí nemohl předvídat,
neboť se jedná o skutečnosti, které jsou v rámci běžného socio-ekonomického vývoje standardní.
35
Č.j.: ÚOHS-48262/2024/500
z pohledu možného podřazení pod § 222 odst. 6 zákona. Z pohledu Úřadu tak nelze v daném
případě ustanovení § 222 odst. 6 zákona aplikovat.
133. Úřad pak k výše uvedenému připomíná, že i pokud by se obviněný chtěl dovolávat změn ve
smyslu § 222 odst. 5 a 6 zákona, pak by bylo třeba splnit i podmínku dle § 222 odst. 9 zákona,
že celkový cenový nárůst související se změnami podle § 222 odst. 5 a 6 zákona nepřesáhne
30 % původní hodnoty závazku, kdy pokud by se jednalo o porovnání smlouvy na komunální
odpad v její původní podobě (a hodnoty závazku dle dané smlouvy) a smlouvy na komunální
odpad ve znění přílohy č. 2 ze dne 1. 10. 2021 a přílohy č. 2 ze dne 1. 7. 2022, tato pozdější
znění doznala takových změn, že je krajně nepravděpodobné, že by mohl být daný limit 30 %
naplněn.
134. V šetřeném případě se z logiky věci nemohlo jednat ani o nepodstatnou změnu závazku ze
smlouvy ve smyslu § 222 odst. 7 zákona, neboť uvedené ustanovení lze aplikovat pouze na
veřejné zakázky, jejichž předmětem je provedení stavebních prací, nikoliv služeb, které jsou
předmětem šetřené veřejné zakázky.
135. Úřad tedy konstatuje, že se v případě změn provedených dodatkem č. 15 i v případě změn
učiněných dodatkem č. 16 nejednalo o změny, které by byly nepodstatnými ex lege, pročež
Úřad dále přistoupil k posouzení, zda se jednalo o podstatné změny závazku ze smlouvy na
veřejnou zakázku ve smyslu § 222 odst. 3 zákona.
136. S ohledem na shora uvedené závěry (zejm. co do vyčíslení hodnoty změn závazku učiněné
dodatkem č. 15 a dodatkem č. 16) lze dle Úřadu konstatovat, že popsané navýšení ceny plnění
rozhodně není bagatelní, a tudíž může mít vliv na vychýlení ekonomické rovnováhy závazku ze
smlouvy (tj. zde zvýšení původní hodnoty plnění) ve prospěch zhotovitele Technické služby
Zlín, s.r.o. Jinými slovy, tím, že skrze dodatek č. 15 a i skrze dodatek č. 16 byla navýšena cena
za jednotlivá poskytovaná plnění, získal výše jmenovaný zhotovitel za to samé plnění (tj. za
poskytování totožných služeb sjednaných původně za nižší ceny) vyšší odměnu, resp. víc
peněz, čímž se nepochybně ekonomická rovnováha původního závazku vychýlila na stranu
tohoto dodavatele. Provedené změny tak lze podřadit pod ustanovení § 222 odst. 3 písm. b)
zákona, tj. dané změny jsou podstatnými ve smyslu citovaného ustanovení zákona.
137. Úřad se dále zabýval tím, zda uzavření předmětných dodatků nepředstavuje zadání veřejné
zakázky malého rozsahu, při jejichž uzavírání by zadavatel byl oprávněn postupovat v souladu
s výjimkou dle ustanovení § 31 zákona, tj. zadávat takové plnění mimo zadávací řízení.
138. Vzhledem k tomu, že z podkladů zaslaných obviněným vyplývá, že obviněný pořizoval služby
spočívající ve svozu a likvidaci komunálního odpadu pravidelně, zabýval se Úřad otázkou, zda
se i v tomto případě jednalo o veřejné zakázky pravidelné povahy, jejichž předpokládaná
hodnota se stanoví podle pravidel zakotvených v § 19 zákona (k otázce výkladu pojmu veřejné
zakázky pravidelné povahy viz výše).
139. Úřad již výše dovodil, že obviněný je v souladu s § 5 odst. 1 písm. c) zákona o odpadech
považován za původce odpadu a je tedy povinen v intencích § 59 citovaného zákona přebrat
veškerý komunální odpad vznikající na jeho území při činnosti nepodnikajících fyzických osob
a za tímto účelem určit místa pro oddělené shromažďování komunálního odpadu. V této
souvislosti Úřad připomíná, že sám obviněný např. ve svém vyjádření ze dne 8. 8. 2024
poukázal na skutečnost, že při uzavírání smlouvy na komunální odpad jednal v souladu se
36
Č.j.: ÚOHS-48262/2024/500
zákonnou povinností, podle které byl povinen zajistit pro občany veřejnou službu spočívající
ve svozu odpadů. S ohledem na shora uvedené je dle Úřadu nepochybné, že se v případě
služeb spočívajících ve svozu a likvidaci komunálního odpadu jedná o plnění nedílně spjaté
s výkonem činnosti obviněného, které musí zajišťovat trvale, tedy pravidelně. Z podkladů
zaslaných obviněným je přitom zřejmé, že obviněný předmětné služby pořizoval v letech 2001
až 2022 pravidelně a kontinuálně. S ohledem na výše uvedené Úřad shrnuje, že poptávání
daných služeb představuje veřejné zakázky pravidelné povahy ve smyslu § 19 zákona.
140. Úřad přitom při výpočtu předpokládané hodnoty dle § 19 odst. 1 písm. a) zákona postupoval
obdobně, jako tomu bylo při výše popsaném výpočtu předpokládané hodnoty smlouvy na
tříděný odpad ve znění dle přílohy č. 2 ze dne 1. 10. 2021 a přílohy č. 2 ze dne 1. 7. 2022 (blíže
viz výše odůvodnění tohoto rozhodnutí).
141. Úřad z dokumentace poskytnuté obviněným zjistil, že cena za služby poskytované na základě
smlouvy na komunální odpad během 12 měsíců předcházejících uzavření dodatku č. 15 byla
935 872 Kč bez DPH. Předpokládaná hodnota plnění k uzavření dodatku č. 15 tak měla být při
přepočtu dle § 21 odst. 1 písm. b) zákona stanovena (minimálně) ve výši 3 743 488 Kč bez DPH.
Úřad dále zjistil, že cena za služby poskytované na základě smlouvy na komunální odpad
během 12 měsíců předcházejících uzavření dodatku č. 16 byla dle obviněným poskytnutých
údajů 880 999,33 Kč. Předpokládaná hodnota předmětného plnění k uzavření dodatku č. 16
tak měla být při přepočtu dle § 21 odst. 1 písm. b) zákona stanovena ve výši 3 523 997,32 Kč.
S ohledem na shora uvedené tak Úřad konstatuje, že se v případě dodatku č. 15 i dodatku č. 16
nejedná o veřejné zakázky malého rozsahu ve smyslu § 27 písm. a) zákona.29
142. S ohledem na shora uvedené skutečnosti Úřad shrnuje, že obviněný uzavřením dodatku č. 15
a dodatku č. 16 překročil zákonný limit pro veřejné zakázky malého rozsahu. Obviněný tedy
s ohledem na znění § 2 odst. 3 zákona nebyl oprávněn shora popsané změny smlouvy na
komunální odpad umožnit bez provedení nového zadávacího řízení dle zákona.
143. Úřad proto dospěl k závěru, že tím, že obviněný přistoupil k uzavření dodatku č. 15 a dodatku
č. 16, aniž by provedl zadávací řízení (příp. aniž by provedl jiný zákonem aprobovaný postup
pro zadání dotčeného plnění), připustil v rozporu s § 222 odst. 1 zákona podstatné změny
smlouvy na komunální odpad, které ve smyslu s § 222 odst. 3 písm. b) zákona měnily
ekonomickou rovnováhu závazku ze smlouvy na komunální odpad ve prospěch zhotovitele
Technické služby Zlín, s.r.o. V posuzovaném případě je tedy (v obou případech) naplněn první
znak přestupku dle § 268 odst. 1 písm. a) zákona spočívající v nedodržení pravidel zákona
obviněným.
144. K naplnění všech znaků skutkové podstaty přestupků podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona je
dále třeba (jak bylo rozvedeno výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí), aby porušení pravidel
29
Úřad pro úplnost uvádí, že při výpočtu předpokládané hodnoty dodatku č. 15 a dodatku č. 16 vycházel z data splatnosti
faktur vážících se k plnění poskytovanému zadavateli zhotovitelem Technické služby Zlín, s.r.o. za dobu 12 měsíců
předcházejících uzavření každého z výše specifikovaných dodatků smlouvy na komunální odpad. S ohledem na
skutečnost, že ceny uhrazené zadavatelem za služby poskytované na základě smlouvy na komunální odpad během 12
měsíců předcházejících uzavření dodatku č. 15 a dodatku č. 16 při provedení přepočtu dle § 21 odst. 1 písm. b) zákona
významně přesahují hodnotu stanovenou v § 27 písm. a) zákona pro veřejnou zakázku malého rozsahu, Úřad již tyto
ceny neupravoval o změny, které lze očekávat během následujících 12 měsíců [ve smyslu § 19 odst. 1 písm. a) zákona],
kdy při aplikaci této úpravy by vypočtené předpokládáni hodnoty byly vyšší. Úřad přitom podotýká, že cena
poskytovaného plnění na základě každého z výše specifikovaných dodatků mírně stoupá.
37
Č.j.: ÚOHS-48262/2024/500
stanovených zákonem pro zadání veřejné zakázky ovlivnilo nebo mohlo ovlivnit výběr
dodavatele, přičemž postačuje pouhá možnost (tj. potencialita) ovlivnění výběru dodavatele.
145. Úřad konstatuje, že shora popsaný postup obviněného v obou případech dle Úřadu zcela jistě
mohl ovlivnit výběr dodavatele, neboť nelze vyloučit, že pokud by obviněný postupoval
v souladu se zákonem a poptával předmětné plnění v některém z v úvahu přicházejících druhů
zadávacích řízení, tedy pokud by proběhla řádná soutěž o toto plnění, mohl obviněný obdržet
nabídky i od jiných dodavatelů, kteří mohli nabídnout za realizaci daného plnění třeba i nižší
cenu než zhotovitel Technické služby Zlín, s.r.o., resp. než jaká byla dohodnuta v rámci
předmětných dodatků smlouvy na komunální odpad. Jak Úřad uváděl již výše, v takovém
případě je tak potencialita vlivu na výběr dodavatele ve vztahu k zadávacímu řízení, které mělo
být uskutečněno pro realizaci změny závazku ze smlouvy, avšak uskutečněno nebylo, jasně
dána již v důsledku samotné skutečnosti, že ač byl obviněný ve smyslu § 222 odst. 1 zákona
povinen pro změnu závazku ze smlouvy realizovat nové zadávací řízení, toto řízení
nerealizoval.
146. V šetřeném případě je pak naplněn i poslední znak skutkové podstaty přestupků dle § 268
odst. 1 písm. a) zákona v podobě zadání veřejné zakázky, neboť obviněný uzavřel se
zhotovitelem Technické služby Zlín, s.r.o. dodatek č. 15 a dodatek č. 16.
147. Úřad proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích III. a IV. tohoto rozhodnutí.
Závěr
148. Úřad k výše uvedenému akcentuje, že obviněný ve vztahu k zajištění svozu a likvidace odpadu
přistupuje z pohledu zákona alarmujícím způsobem, když obě dotčené smlouvy uzavřel v roce
2001 na dobu neurčitou a tyto bez provedení jakéhokoliv legitimního postupu dle zákona
opakovaně a významně změnil (vč. změny předmětu plnění a ceny plnění či významných
smluvních podmínek, jako je inflační doložka), tedy poskytování daných služeb dlouhodobě
zajišťuje mimo režim zákona a v rozporu s jeho základními principy. Obviněnému navíc musí
být zřejmé, že i v budoucnu bude docházet k nutnosti změny v rámci svozu a likvidace odpadu
a ceny za dané plnění (ať už v důsledku inflace, navyšování počtu obyvatel či objemu odpadů
atd.), neboť to jsou běžné očekávatelné jevy. Úřad tak důrazně apeluje na obviněného, aby do
budoucna zajistil poptávání, resp. poskytování daných služeb v souladu se zákonem.
K výroku V. rozhodnutí – uložení pokuty
149. Úřad posoudil postup obviněného a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení
pokuty, neboť obviněný svým postupem naplnil skutkovou podstatu přestupků podle § 268
odst. 1 písm. a) zákona.
150. Primárně však Úřad ověřil, zda již nezanikla odpovědnost obviněného za spáchané přestupky
uvedené ve výrocích I. až Iv. tohoto rozhodnutí. Odpovědnost za přestupek zaniká mj.
uplynutím promlčecí doby, která podle § 270 odst. 5 zákona činí 5 let. Podle § 270 odst. 6
písm. a) zákona se promlčecí doba přerušuje oznámením o zahájení řízení o přestupku
a v souladu s § 270 odst. 7 zákona tímto okamžikem počíná běžet promlčecí doba nová. Podle
§ 270 odst. 8 zákona platí, že byla-li promlčecí doba přerušena, odpovědnost za přestupek
zanikne nejpozději uplynutím 10 let od jeho spáchání.
151. Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích počíná promlčecí doba běžet dnem následujícím po
dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení
38
Č.j.: ÚOHS-48262/2024/500
jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná
běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.
152. V návaznosti na shora uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda neuplynula promlčecí
doba uvedená v ustanovení § 270 odst. 5 a 8 zákona. Ke spáchání přestupku dle výroku I.
tohoto rozhodnutí došlo dnem uzavření přílohy č. 2 ze dne 1. 10. 2021, tedy dne 29. 9. 2021.
Ke spáchání přestupku dle výroku II. tohoto rozhodnutí došlo dnem uzavření přílohy č. 2 ze
dne 1. 7. 2022, tedy téhož dne. Ke spáchání přestupku dle výroku III. tohoto rozhodnutí došlo
dnem uzavření dodatku č. 15, tedy dne 4. 2. 2022. Ke spáchání přestupku dle výroku IV. tohoto
rozhodnutí došlo dnem uzavření dodatku č. 16, tedy dne 18. 6. 2022. Z uvedeného vyplývá, že
promlčecí doba ve vztahu k projednávaným přestupkům neuplynula a odpovědnost
obviněného za projednávané přestupky nezanikla.
153. Podle ustanovení § 41 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky se za dva nebo více
přestupků téhož pachatele projednaných ve společném řízení uloží správní trest podle
ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji trestný. Jsou-li horní hranice sazeb pokut
stejné, uloží se správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejzávažnější.
154. V souladu se zásadou absorpce při správním trestání tedy Úřad ve správním řízení uloží trest
podle nejpřísněji trestného přestupku. Zbylé přestupky zohlední jako přitěžující okolnost při
výměře výše pokuty. Proto se Úřad nejprve zabýval otázkou, který přestupek je v šetřeném
případě nejzávažnějším, a to mimo jiné i s odkazem na možnost uložení přísnější sankce (vyšší
pokuty).
155. Podle ustanovení § 268 odst. 2 písm. a) zákona se za přestupek podle ustanovení § 268 odst. 1
zákona, nepoužije-li se postup podle § 268 odst. 3 zákona, uloží pokuta do 10 % ceny veřejné
zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li
o přestupek podle § 268 odst. 1 písm. a) až c) zákona.
156. Úřad na základě skutečností, že smlouva na tříděný odpad vč. přílohy č. 2 ze dne 1. 10. 2021
a přílohy č. 2 ze dne 1. 7. 2022 a rovněž smlouva na komunální odpad vč. dodatku č. 15
a dodatku č. 16 byly uzavřeny na dobu neurčitou a plnění z těchto smluv dosud probíhá,
přičemž současně obsahují určení pouze jednotkových cen, dospěl k závěru, že nelze určit
celkovou cenu za plnění na základě smlouvy na tříděný odpad ani za plnění na základě smlouvy
na komunální odpad. V posuzovaném případě tak lze uložit pokutu do výše 20 000 000 Kč.30
157. Úřad tedy uvádí, že za přestupky uvedené ve výrocích I. až IV. tohoto rozhodnutí lze
obviněnému uložit správní trest pokuty ve stejné výši za každý tento přestupek [z důvodu
stejné horní hranice pokuty dle § 268 odst. 2 písm. a) zákona]. Úřad uložil pokutu za přestupek
uvedený ve výroku IV. tohoto rozhodnutí, jelikož jej vyhodnotil jako nejzávažnější, a to
30
Úřad však dodává (což vzal při určení závažnosti jednotlivých přestupků i výměry pokuty v potaz), že z dostupných
faktur vyplynulo, že cena, kterou obviněný prokazatelně uhradil za plnění na základě smlouvy na komunální odpad ve
znění platnosti a účinnosti dodatku č. 15 (tj. od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022) činí 531 990,53 Kč bez DPH, resp. 602 024,68
vč. DPH. Za dodatek č. 16 (od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2022) se jednalo o částku 649 583,27 Kč bez DPH, resp. 734 539,65 Kč
včetně DPH. Ze zjištění Úřadu dále vyplynulo, že cena, kterou obviněný prokazatelně uhradil za plnění na základě
smlouvy na tříděný odpad ve znění platnosti a účinnosti přílohy č. 2 ze dne 1. 10. 2021 činí 383 035,21 Kč bez DPH, resp.
442 778,78 Kč vč. DPH. Za období platnosti a účinnosti přílohy č. 2 ze dne 1. 7. 2022 (do 6. 10. 2023) se jednalo o částku
242 812,30 Kč bez DPH, resp. 280 874,48 Kč včetně DPH.
39
Č.j.: ÚOHS-48262/2024/500
zejména s ohledem na celkovou hodnotu navýšení ceny plnění ze smlouvy na komunální
odpad, respektive i celkovou cenu poskytovaného plnění.
158. Podle § 37 písm. a) a c) zákona o přestupcích se při určení druhu správního trestu a jeho
výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím
okolnostem.
159. Podle ustanovení § 38 zákona o přestupcích je povaha a závažnost přestupku dána zejména
významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen,
dále významem a rozsahem následku přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí
pouze ty skutečnosti citovaného ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní
ve vztahu k posuzovanému případu).
160. Pokud jde o význam pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň společenské
škodlivosti přestupku (tedy závažnosti) je dán také konkrétní intenzitou naplnění znaků
skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku tedy není hlavním
kritériem skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení
právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je
proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly
intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).
161. Co se týče způsobu, resp. okolností, za kterých byl přestupek spáchán, Úřad ve výroku IV.
tohoto rozhodnutí konstatoval, že se obviněný v šetřeném případě dopustil přestupku podle
tím, že postupoval v rozporu s § 222 odst. 1 zákona, když bez provedení některého z v úvahu
připadajících druhů zadávacích řízení uvedených v § 3 zákona či jiného zákonem
aprobovaného postupu uzavřel dodatek č. 16 ke smlouvě na komunální odpad, jehož
prostřednictvím navýšil finanční odměnu zhotovitele Technické služby Zlín, s.r.o. za svoz
a odstranění komunálního odpadu, přičemž se jednalo o takovou změnu smluvních podmínek,
která změnila ekonomickou rovnováhu závazku ze smlouvy ve prospěch vybraného
dodavatele.
162. V rámci posouzení povahy a závažnosti přestupku Úřad konstatuje, že za nejzávažnější stupeň
intenzity porušení zákona považuje postup zadavatele spočívající v naprosté ignoraci
ustanovení zákona a základních zásad, na nichž je tento zákon postaven, neboť takový postup
zpravidla výrazně omezuje (případně dokonce vylučuje) hospodářskou soutěž, která je
základním předpokladem dosažení efektivního vynakládání veřejných prostředků (coby
hlavního účelu zákona). Tím, že obviněný umožnil podstatnou změnu závazku ze smlouvy bez
provedení nového zadávacího řízení, se dopustil jednoho z nejzávažnějších porušení zákona,
neboť svým postupem fakticky obešel zákon a nezadal plnění odpovídající dodatku č. 16
v některém z v úvahu připadajících druhů zadávacích řízení stanovených v § 3 zákona
(potažmo jiným zákonem aprobovaným postupem), tudíž porušil právem chráněný zájem
spočívající v zachování efektivní hospodářské soutěže o veřejné zakázky. Obviněný svým
postupem ani neumožnil podání nabídek dalších potenciálních dodavatelů a naprosto tak
vyloučil soutěžní prostředí o uvedené plnění, přičemž ale nelze vyloučit, že by mohli podat
nabídku i další potenciální dodavatelé a nabídnout zadavateli případně i výhodnější podmínky,
než nabídl obviněnému výše jmenovaný zhotovitel, pokud by obviněný řádně dotčené plnění
zadával v zadávacím řízení či jiným zákonem aprobovaným postupem. Pokud tak jde
o následky spáchání přestupku, postupem obviněného došlo k nedůvodnému vyloučení
40
Č.j.: ÚOHS-48262/2024/500
hospodářské soutěže, resp. stavu, kdy plnění hrazené z veřejných prostředků bylo zadáno, aniž
by o toto plnění proběhla jakákoliv soutěž. Spáchaný přestupek také způsobil, že zhotovitel
Technické služby Zlín, s.r.o. nebyl vystaven žádné konkurenci, díky níž se vyvolává mj. i tlak na
snížení ceny, neboť uzavírání dodatků smlouvy na komunální odpad probíhala bez provedení
zadávacího řízení. V důsledku nezákonného jednání tak bylo také narušeno konkurenční
prostředí v daném tržním odvětví. Obviněný tedy nenaplnil elementární účel zákona, kterým
je zajištění účinného konkurenčního prostředí a efektivní hospodářské soutěže. Jednání
obviněného proto lze v šetřeném případě označit za typově jedno z vůbec nejzávažnějších.
163. Úřad jako přitěžující okolnost v neprospěch obviněného zohlednil tu skutečnost, že se
obviněný dopustil dalších tří velmi obdobných přestupků (uvedených ve výrocích I., II. a III.
tohoto rozhodnutí) způsobujících obdobné zasažení právem chráněného zájmu a taktéž
obdobné následky, jako přestupek uvedený ve výroku IV. tohoto rozhodnutí, přičemž šlo
v případě uzavírání příloh ke smlouvě na tříděný odpad, resp. dodatků ke smlouvě na
komunální odpad o opakující se jednání obviněného, v důsledku kterého byly dlouhodobě
vynakládány veřejné prostředky způsobem, který nezaručoval základní principy, na nichž
právo veřejných zakázek stojí, tedy zejm. vylučoval otevřenou a férovou hospodářskou soutěž.
164. Úřad v šetřeném případě neshledal žádné další přitěžující nebo polehčující okolnosti, které by
ovlivnily stanovení výše uložené pokuty.
165. Kromě výše uvedeného má Úřad při stanovení konkrétní výše sankce povinnost zohlednit
i dobu, která uplynula mezi spácháním přestupku specifikovaného ve výroku I. tohoto
rozhodnutí (potažmo přestupků uvedených ve výrocích I, II. a III. tohoto rozhodnutí)
a samotným potrestáním obviněného za spáchání daného přestupku. V této souvislosti Úřad
poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 123/2013-85 ze dne 9. 4. 2015, ve
kterém Krajský soud uvedl: „Je nepochybné, že s prodlužujícím se okamžikem potrestání se
relativizuje základní vztah mezi spáchaným deliktem a ukládanou sankcí a že doba mezi
porušením právní povinnosti a rozhodnutím o sankci má i bezprostřední vliv na účel trestu,
jehož má být uložením konkrétní sankce dosaženo.“
166. Jak již bylo uvedeno výše, v šetřeném případě došlo ke spáchání přestupku uvedeného ve
výroku I. tohoto rozhodnutí dne 29. 9. 2021. Ke spáchání přestupku dle výroku II. tohoto
rozhodnutí došlo ke dni 1. 7. 2022. Ke spáchání přestupku dle výroku III. tohoto rozhodnutí
došlo dne 4. 2. 2022. Ke spáchání přestupku dle výroku IV. tohoto rozhodnutí došlo dne
18. 6. 2022. Ačkoliv tedy v šetřeném případě došlo ke spáchání shora popsaných přestupků
v období před cca dvěma a půl až třemi roky, což je skutečnost svědčící ve prospěch snížení
ukládané pokuty, nelze na uložení pokuty rezignovat nebo uložit pokutu jen v symbolické výši,
neboť stále je nutné v daném případě zohlednit skutečnost, že se jedná o přestupek s vysokou
mírou závažnosti a odpovědnost za přestupek obviněného nezanikla.
167. Vycházeje z konstantní rozhodovací praxe správních soudů (např. z rozsudků Nejvyššího
správního soudu č. j. 1 As 28/2009-62 ze dne 18. 6. 2009 a č. j. 6 As 245/2015-33 ze dne
16. 8. 2016) Úřad dále ze své úřední činnosti ověřil, zda přestupek, za který je obviněnému
ukládán trest, který je v souběhu s přestupky konstatovanými ve výrocích I., II. a III.
(postupováno v souladu se zásadou absorpce, k tomu srov. výše odůvodnění tohoto
rozhodnutí), není v souběhu s dalšími přestupky (správními delikty) obviněného. Úřad tak
41
Č.j.: ÚOHS-48262/2024/500
provedl šetření, zda je namístě zohlednit i jiné sbíhající se přestupky (správní delikty), za které
již byla obviněnému uložena pokuta podle zákona.
168. Úřad konstatuje, že neshledal, že by se obviněný dopustil jiného přestupku, který by byl
s právě projednávanými přestupky v souběhu.
169. Úřad při stanovení výše pokuty dále přihlédl i k ekonomické situaci obviněného, neboť
v určitém případě se pokuta, byť uložená v minimální výši, může jevit jako krajně
„nespravedlivá“. Ze schváleného rozpočtu obviněného na rok 202431 Úřad zjistil, že obviněný
v roce 2024 hospodaří s plánovanými příjmy ve výši 52 622 900 Kč. Na základě výše
uvedeného Úřad konstatuje, že vyměřenou výši pokuty nelze v tomto případě považovat za
likvidační ani za nepřiměřeně zasahující ekonomickou podstatu obviněného (a v tomto smyslu
nespravedlivou).
170. V souvislosti s právě uvedeným je třeba mít dále na paměti, že pokuta uložená obviněnému
za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit mj. dvě základní funkce právní
odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem,
a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je
se zákonem v souladu. Úřad uvádí, že peněžitá sankce ze své podstaty vždy představuje
nepříznivý zásah do majetkové sféry pachatele přestupku, který je spojen s úbytkem
finančních prostředků, které mohly být případně investovány jinam. Korektivem tu tedy
nemůže být tento nepříznivý zásah samotný, ale až situace, kdy by tento zásah nabyl
likvidačního charakteru. Kromě toho se v konečném důsledku nemusí uložená pokuta projevit
(výlučně jen) ve sféře obviněného, neboť je na něm, aby případně využil jiné právní nástroje,
pomocí kterých je možno uplatnit nárok na náhradu škody proti konkrétním osobám, které
zavinily protiprávní stav, jenž vyústil v uložení pokuty. Závěrem tedy Úřad k výši pokuty
konstatuje, že uložená pokuta naplňuje dostatečně obě shora zmíněné funkce, aniž by se
zároveň jednalo o pokutu likvidační.
171. Úřad posoudil postup obviněného ze všech hledisek a s ohledem na výše uvedené rozhodl tak,
jak je uvedeno ve výroku V. tohoto rozhodnutí.
172. Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního
úřadu pro Jihomoravský kraj zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 375417721621/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.
K výroku VI. rozhodnutí – náklady řízení
173. Podle ustanovení § 93 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích se ve výrokové části rozhodnutí
o přestupcích, kterými je obviněný uznán vinným, kromě náležitostí podle správního řádu
uvede výrok o náhradě nákladů řízení.
174. Správní orgán podle § 95 odst. 1 zákona o přestupcích uloží obviněnému, který byl uznán
vinným, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Pokud bylo rozhodnutí
o přestupku zrušeno jiným orgánem veřejné moci a tato skutečnost má za následek nesplnění
podmínek pro uložení náhrady nákladů řízení, správní orgán nahrazené náklady vrátí.
175. Vzhledem k tomu, že zákon o přestupcích v současné době náklady řízení blíže neupravuje,
musel Úřad vycházet z obecného právního předpisu, kterým je správní řád.
31
Dostupné z https://bilovice.cz/default/report/208914_schvaleny-rozpocet-na-rok-2024.
42
Č.j.: ÚOHS-48262/2024/500
176. Podle § 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán povinnost nahradit náklady řízení
paušální částkou účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Podle
citovaného ustanovení správního řádu výši paušální částky nákladů řízení stanoví prováděcí
právní předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů
a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů
řízení, ve znění pozdějšího předpisu (dále jen „vyhláška“), která v § 6 odst. 1 stanoví, že
paušální částka nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušením své právní
povinnosti, činí 2 500 Kč.
177. Jelikož v daném případě Úřad zahájil řízení o přestupku z moci úřední, neboť dospěl k závěru,
že se obviněný dopustil pokračování v přestupku, je zřejmé, že řízení bylo vyvoláno porušením
právní povinnosti obviněného a Úřad je tedy povinen obviněnému uložit náhradu nákladů
řízení ve výši stanovené vyhláškou. Z toho důvodu Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku
III. tohoto rozhodnutí.
178. Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo
19-24825621/0710, variabilní symbol 2024000605.
POUČENÍ
Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro
ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže –
Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, 602 00 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný
účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b)
zákona činí výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná
uznávaným elektronickým podpisem.
otisk úředního razítka
v z. Ing. Petr Vévoda
Mgr. Markéta Dlouhá
místopředsedkyně
Obdrží
obec Bílovice, Bílovice 70, 687 12 Bílovice
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
43