Úřad tak uvádí, že za pokračující přestupek uvedený ve výroku I. tohoto příkazu lze
obviněnému uložit správní trest pokuty do výše 682 531 Kč po zaokrouhlení (10 % z celkové
62
Č.j.: ÚOHS-45513/2022/500
ceny plnění pravidelně pořizovaného v období od 4. 4. 2018 do 19. 12. 2018 postupem mimo
zadávací řízení ve výši 6 825 307,50 Kč včetně DPH). Za pokračující přestupek uvedený ve
výroku II. tohoto příkazu lze obviněnému uložit správní trest pokuty do výše 358 184 Kč po
zaokrouhlení (10 % z celkové ceny plnění pravidelně pořizovaného v období od 4. 1. 2018
do 31. 12. 2018 postupem mimo zadávací řízení ve výši 3 581 842,99 Kč včetně DPH).
99.
Úřad s odkazem na § 41 odst. 1 zákona o přestupcích konstatuje, že přestupkem nejpřísněji
trestným je v dané věci pokračující přestupek uvedený ve výroku I. tohoto příkazu, neboť
vhledem k pokračujícímu přestupku uvedenému ve výroku II. tohoto příkazu lze za něj uložit
vyšší správní trest pokuty, a to až ve výši 682 531 Kč.
100. Úřad tak na základě uvedeného přistoupil k uložení pokuty za spáchání pokračujícího
přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu
a k pokračujícímu přestupku uvedenému ve výroku II. tohoto příkazu přihlédl s ohledem na
použití zásady absorpce v rámci přitěžujících okolností.
101. Úřad v návaznosti na výše uvedené dále akcentuje, že ustanovení § 37 a § 38 zákona
o přestupcích upravují demonstrativní výčet okolností, k nimž se při určení výměry a druhu
správního trestu, v daném případě pokuty, přihlédne.
102. Podle § 37 písm. a), c) a i) zákona o přestupcích se při určení druhu správního trestu a jeho
výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku, k přitěžujícím a polehčujícím
okolnostem a u pokračujícího, trvajícího a hromadného přestupku k tomu, zda k části jednání,
jímž byl přestupek spáchán, došlo za účinnosti zákona, který za přestupek stanovil správní trest
mírnější než zákon, který byl účinný při dokončení tohoto jednání.
103. Podle § 38 zákona o přestupcích je povaha a závažnost přestupku dána zejména významem
zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem
a rozsahem následku přestupku, okolnostmi jeho spáchání a počtem jednotlivých dílčích
útoků, které tvoří pokračování v přestupku (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného
ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).
104. Pokud jde o význam pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň společenské
škodlivosti přestupku (tedy závažnosti) je dán také konkrétní intenzitou naplnění znaků
skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku tedy není hlavním
kritériem skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení
právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je
proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly
intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).
105. Obecně lze konstatovat, že za nejzávažnější stupeň intenzity porušení zákona je nutno
považovat postup zadavatele spočívající v ignoraci ustanovení zákona a základních zásad, na
nichž je tento zákon postaven, neboť takový postup zpravidla zcela vylučuje soutěžní
prostředí, které je základním předpokladem dosažení efektivního vynakládání veřejných
prostředků. Nezákonným zadáním veřejné zakázky mimo zadávací řízení dochází k vyloučení
jednoho ze základních principů zadávání veřejných zakázek, jímž je zajištění otevřené
hospodářské soutěže, která je základním předpokladem výběru ekonomicky nejvýhodnější
nabídky a prostředkem k realizaci základních principů uvedených v § 6 zákona.
63
Č.j.: ÚOHS-45513/2022/500
106. K posouzení povahy a závažnosti předmětného pokračujícího přestupku proto Úřad
konstatuje, že v šetřeném případě nedošlo k zákonem předvídanému postupu spočívajícímu
v zadání veřejné zakázky v zadávacím řízení dle zákona nebo jiným zákonem předvídaným
postupem, čímž došlo k porušení právem chráněného zájmu spočívajícího v zachování
efektivní hospodářské soutěže při zadávání veřejných zakázek. Právě tento právem chráněný
zájem lze považovat za esenciální předpoklad hospodárného vynakládání veřejných
prostředků, jelikož, jak vyplývá z konstantní judikatury správních soudů či rozhodovací praxe
Úřadu, prostřednictvím férové hospodářské soutěže je dosahováno cíle a smyslu úpravy práva
veřejných zakázek, tedy efektivního vynakládání veřejných prostředků. Proto je třeba jednání
obviněného, který nepostupoval při poptávání předmětu plnění veřejné zakázky v zadávacím
řízení dle zákona nebo jiným zákonem předvídaným postupem, označit (v šetřeném případě
rovněž při zohlednění počtu jednotlivých dílčích útoků, které tvoří pokračující přestupek) za
typově jedno z vůbec nejzávažnějších.
107. Úřad dále při zvažování výše pokuty přihlédl k následkům spáchání přestupku. Obviněný
v daném případě nezákonným postupem omezil okruh potenciálních dodavatelů veřejné
zakázky, resp. negativně zasáhl do konkurenčního prostředí v daném tržním odvětví. Přitom
nelze vyloučit, že nabídka jiného dodavatele mohla být pro obviněného ekonomicky
výhodnější, a tudíž že došlo k nehospodárnému výdeji veřejných prostředků.
108. Úřad dále ve prospěch obviněného zohlednil fakt, že v šetřeném období neexistovala ustálená
rozhodovací praxe k problematice pořizování léků v souladu se zákonem, resp. k otázce
správného výkladu všech relevantních ustanovení zákona dopadajících na pravidelné veřejné
zakázky na dodávky léků (jako např. možnosti aplikace výjimky dle ustanovení § 19 odst. 3
zákona), přičemž z veřejně dostupných informací (např. plynoucích z Věstníku veřejných
zakázek) je zřejmé, že obviněný v šetřeném období prováděl a i nyní provádí řadu zadávacích
řízení realizovaných dle zákona na nákup potřebných léků.
109. Úřad při stanovení výše pokuty přihlédl též k době, která uplynula od spáchání pokračujícího
přestupku, neboť jak Krajský soud v Brně v rozsudku sp. zn. 62 Af 123/2013 ze dne 9. 4. 2015
judikoval, „je-li základním požadavkem na zákonnost uložené pokuty její proporcionalita, pak
hledisko doby, jež uplynula mezi spácháním správního deliktu a jeho potrestáním, je možným
(a někdy nutným) korektivem při úvahách ohledně výše pokuty, k němuž má být přihlédnuto
na závěr těchto úvah; aplikace tohoto korektivu má zamezit, aby výše pokuty, jinak řádně
stanovena podle zákonem předepsaných kritérií a kritérií nutně aplikovatelných i bez jejich
výslovného vyjádření v zákoně (kritérium přiměřenosti s ohledem na míru, ve které výše pokuty
může působit pro delikventa likvidačně), celkově nejevila znaky nepřiměřenosti s ohledem na
prodlevu, která nastala mezi porušením právní povinnosti a trestem, který za to byl uložen.
V rámci správního trestání je totiž třeba dostatečně silně vnímat, že časový horizont toho, kdy
se účastníkovi řízení (delikventovi) dostává konečného rozhodnutí ve věci, je neoddělitelnou
součástí měřítek celkové spravedlnosti řízení, a že čím je tento časový horizont delší, tím více
se rozostřují kontury spravedlnosti jak v očích účastníka řízení, tak i v obecném vnímání
veřejnosti a veřejného mínění, což celkově oslabuje důvěryhodnost státní moci. Je nepochybné,
že s prodlužujícím se okamžikem potrestání se relativizuje základní vztah mezi spáchaným
deliktem a ukládanou sankcí a že doba mezi porušením právní povinnosti a rozhodnutím
o sankci má i bezprostřední vliv na účel trestu, jehož má být uložením konkrétní sankce
dosaženo“. Vzhledem k tomu, že ke dni vydání tohoto příkazu uplynuly od spáchání posledního
64
Č.j.: ÚOHS-45513/2022/500
dílčího útoku pokračování v přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu více než 3 roky
(obdobně pak od spáchání posledního dílčího útoku pokračování v přestupku uvedeného ve
výroku II. tohoto příkazu), zohlednil Úřad tuto skutečnost při zvažování výše pokuty ve
prospěch obviněného.
110. Jako přitěžující okolnost posoudil Úřad skutečnost, že se obviněný dopustil dalšího přestupku,
tj. pokračujícího přestupku uvedeného ve výroku II. tohoto příkazu.
111. Jiné polehčující ani přitěžující okolnosti, které by měly vliv na uloženou výši pokuty, Úřad
v šetřeném případě neshledal.
112. Úřad při stanovení výše pokuty v souladu s § 37 písm. i) zákona o přestupcích rovněž ověřil, že
k žádné části jednání, jímž byl přestupek spáchán, nedošlo za účinnosti zákona, který za
přestupek stanovil správní trest mírnější než zákon, který byl účinný při dokončení tohoto
jednání.
113. Úřad se dále zabýval tím, zda pokračující přestupek, za nějž je obviněnému nyní ukládán trest,
není v souběhu s dalšími přestupky obviněného. Tento postup Úřadu vychází z konstantní
rozhodovací praxe správních soudů, kdy je možné uvést rozsudek Nejvyššího správního soudu
(dále jen „NSS“) ze dne 18. 6. 2009, č. j. 1 As 28/2009 – 62 popřípadě rozsudek NSS ze dne 16.
9. 2016 č. j. 6 As 245/2015 – 33. V prvně uvedeném rozsudku NSS konstatoval, že „soud
dovodil, že při trestání správních deliktů týmž správním orgánem se přiměřeně uplatní
i principy ovládající souběh trestných činů. Nutnost aplikovat tento trestněprávní institut
vyplývá z obecné potřeby použít ve prospěch obviněného analogii z trestního práva ve
správním trestání všude tam, kde vzhledem k neexistenci jednotného kodexu správního
trestání v českém právním řádu nejsou výslovně upraveny některé základní zásady a instituty,
jež by měly být zohledněny v případě jakéhokoliv veřejnoprávního deliktu. K této zásadě se již
Nejvyšší správní soud vyslovil např. ve svém rozsudku ze dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 27/2008 67, dle něhož ‚použití analogie ve správním trestání je přípustné, a to v omezeném rozsahu,
pouze tam, kdy to, co má být aplikováno, určitou otázku vůbec neřeší, nevede-li takový výklad
k újmě účastníka řízení a ani k újmě na ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je
veřejný zájem.‘ “ Soud dále pokračuje tak, že „[t]restněprávní doktrína uvádí, že souběh ‚je dán
tehdy, jestliže se pachatel dopustil dvou nebo více trestných činů dříve, než byl pro některý
z nich vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující rozsudek za podmínky, že tento rozsudek
později nabyl právní moci a že o něm neplatí fikce neodsouzení‘ (viz Šámal, P., Púry, F., Rizman,
S.: Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. C. H. Beck, Praha, 2004,
str. 26).“ Současně je v citovaném rozsudku uvedeno, že pro potrestání souběhu není
bezpodmínečně nutné vedení společného řízení, ale je nezbytné použití absorpční zásady,
pakliže zde existují sbíhající se správní delikty (nyní přestupky).
114. Úřad se tedy zabýval otázkou, zda pokračující přestupek uvedený ve výroku I. tohoto příkazu
a pokračující přestupek uvedený ve výroku II. tohoto příkazu nejsou v souběhu s dalšími
přestupky obviněného, resp. zda se obviněný nedopustil právě projednávaných přestupků
dříve, než bylo vydáno rozhodnutí, jímž mu byla uložena pokuta za spáchání jiného přestupku.
Úřad konstatuje, že mu není z úřední činnosti známo, že by se obviněný dopustil jiného
přestupku, který by byl s právě projednávanými přestupky v souběhu.
115. Úřad při stanovení výše pokuty dále přihlédl i k ekonomické situaci obviněného, neboť
v určitém případě se pokuta, byť uložená v minimální výši, může jevit jako krajně
65
Č.j.: ÚOHS-45513/2022/500
„nespravedlivá“. Nepřípustné jsou pak takové pokuty, jež mají likvidační charakter. Podle
výroční zprávy obviněného za rok 2021 vyplývá, že obviněný dosáhl výsledku hospodaření
ve výši 126 689 473 Kč, kdy hospodaří s prostředky v řádu miliard Kč.7 Pro úplnost Úřad
dodává, že podle přehledu o rozpočtu nákladů a výnosů obviněného Úřad zjistil, že obviněný
v roce 2022 hospodaří s plánovanými celkovými výnosy ve výši 12 330 799 203,90 Kč. Podle
přehledu o rozpočtu nákladů a výnosů obviněného Úřad zjistil, že obviněný v roce 2022
hospodaří s plánovanými celkovými výnosy ve výši 12 330 799 203,90 Kč. Na základě výše
uvedeného Úřad konstatuje, že vyměřenou výši pokuty nelze v tomto případě považovat za
likvidační ani za nepřiměřeně zasahující ekonomickou podstatu obviněného (a v tomto smyslu
nespravedlivou).
116. V této souvislosti Úřad poznamenává, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu
stanoveného zákonem má mj. splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci
represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která
směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu.
Stanovená výše pokuty podle Úřadu dostatečně naplňuje obě funkce právní odpovědnosti.
117. S ohledem na výše uvedené Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto příkazu.
118. Pokuta uložená ve výroku III. tohoto příkazu je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní
moci tohoto příkazu na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj zřízený u pobočky České
národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.
POUČENÍ
Proti tomuto příkazu lze podle § 150 odst. 3 správního řádu podat odpor ve lhůtě 8 dnů ode dne
jeho oznámení, a to u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt.
Jaroše 1926/7, 604 55 Brno. Lhůta pro podání odporu běží ode dne následujícího po dni doručení
tohoto příkazu. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení pokračuje; to neplatí, byl-li podán nepřípustný
nebo opožděný odpor. Správní orgán vyrozumí podatele o podání nepřípustného nebo opožděného
odporu. Lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu. Zpětvzetí odporu
není přípustné. Příkaz, proti němuž nebyl podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným
rozhodnutím.
otisk úředního razítka
Mgr. Markéta Dlouhá
místopředsedkyně
Obdrží
Fakultní nemocnice Brno, Jihlavská 340/20, 625 00 Brno
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
7
veřejně dostupné na: https://www.fnbrno.cz/data/files/5697.pdf
66