{"html": "<div class=\"doc\"><p>návrhu řešení.“</p><p>153. Z předmětného stanovení uvedených dílčích kritérií pro hodnocení nabídek dle Úřadu vyplývá,</p><p>že se zadavateli jedná především o to, že pro hodnocení celkového dodavatelem</p><p>předkládaného technického řešení pouze využije informace obsažené v předmětné struktuře</p><p>technické dokumentace v podobě, jakou pro prezentaci svého řešení využije daný dodavatel,</p><p>avšak vzhledem k samotné struktuře technické dokumentace nemá preferenci a je mu tudíž</p><p>lhostejná. Zadavateli se tak z hlediska hodnocení předmětných řešení jednotlivých dodavatelů</p><p>jedná pouze o to, aby dodavateli předložené návrhy řešení prokazovaly porozumění hlavní</p><p>39</p><p>Č.j.: ÚOHS-40870/2024/500</p><p>problematice zadání a potřebám zadavatele, přičemž konkrétní řešení nechává zadavatel</p><p>na dodavatelích, jakožto profesionálech v oboru.</p><p>154. Z výše uvedeného Úřad dovozuje, že struktura technické dokumentace jako taková tedy</p><p>do předmětného hodnotícího kritéria tak, jak jej zadavatel vymezil, žádným způsobem</p><p>nevstupuje a nemá tedy na hodnocení nabídek vliv. Uvedené pak potvrzuje ve svém vyjádření</p><p>také sám zadavatel, který uvádí, že struktura technické dokumentace nemá a neměla žádný</p><p>vliv na hodnocení nabídek. Úřad tedy konstatuje, že z předmětného stanovení zadávacích</p><p>podmínek vyplývá, že zadavatel požaduje, aby dodavatelé vytvořili dané technické řešení,</p><p>přičemž zadavatel dále hodnotí pouze technickou úroveň nabízeného řešení, a nikoliv tedy</p><p>samotnou strukturu technické dokumentace, jak se domnívá ve svých vyjádřeních</p><p>navrhovatel. Úřad je dále toho názoru, že ani z žádné další části zadávací dokumentace</p><p>nevyplývá, že by zadavatel předmětnou strukturu hodnotil.</p><p>155. Úřadu dále není jasné, z jakého důvodu by měla být zadavatelem konkretizována struktura</p><p>technické dokumentace či poskytnut její vzor, jelikož se dle Úřadu jeví jako logické, že</p><p>vzhledem ke skutečnosti, že zadavatel požaduje návrh daného technického řešení, bude každý</p><p>dodavatel pro svůj návrh využívat odlišnou strukturu technické dokumentace s hledem k jeho</p><p>jedinečnému návrhu technického řešení, načež ustanovení vzoru či struktury technické</p><p>dokumentace by mohlo vést ke snaze „napasovat“ své řešení do zadavatelem předpřipravené</p><p>struktury či vzoru, a tedy ke ztížení podmínek při vypracovávání nabídek dodavatelů, což by</p><p>vzhledem k předmětu plnění rámcové dohody mohlo vést k nedůvodnému ztížení podmínek</p><p>pro zpracování jednotlivých nabídek dodavatelů vzhledem ke způsobu zpracování vlastního</p><p>technického řešení.</p><p>156. Uvedený závěr Úřadu podporuje také vyjádření zadavatele učiněné v rámci vysvětlení zadávací</p><p>dokumentace č. 2, ve kterém zadavatel sdělil, že bude akceptovat strukturu dokumentace</p><p>využívanou jednotlivými dodavateli s tím, že v rámci předmětného zadávacího řízení nebude</p><p>žádným způsobem omezovat či přímo vylučovat z předmětu plnění potenciální dodavatele,</p><p>kteří by nabídku nemohli podat z důvodu používání jiné struktury technické dokumentace.</p><p>157. Předmětné stanovení hodnotících kritérií pak dle Úřadu nezavádí, jak uvádí navrhovatel,</p><p>bezbřehou možnost hodnocení nabídek, ale jedná se naopak o předložení individuálního</p><p>řešení jednotlivých dodavatelů na základě znalosti již existujících a fungujících aplikací</p><p>a hodnocení těchto řešení na základě objektivně stanovených hodnotících kritérií</p><p>a stanovených metod hodnocení nabídek specifikovaných v článku VII. „Pravidla</p><p>pro hodnocení nabídek“ zadávací dokumentace. Úřad je tedy vzhledem k uvedenému toho</p><p>názoru, že zde stanovená dílčí hodnotící kritéria jsou včetně stanoveného postupu pro jejich</p><p>hodnocení vzhledem k předmětu plnění rámcové dohody v rozsahu namítaných skutečností</p><p>definována dostatečně určitě a objektivně a zároveň souhlasí se zadavatelem v tom smyslu,</p><p>že stanovená hodnotící kritéria poskytovala potenciálním dodavatelům dostatečnou</p><p>představou o tom, jaká kritéria/požadavky bude zadavatel během procesu hodnocení nabídek</p><p>zohledňovat/preferovat.</p><p>K údajně nepřiměřeně krátké lhůtě pro podání nabídek</p><p>158. K námitce navrhovatele týkající se údajného stanovení nepřiměřeně krátké lhůty pro podání</p><p>nabídek Úřad předně konstatuje, že zadávací řízení na uzavření předmětné rámcové dohody</p><p>bylo zadavatelem zahájeno odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění</p><p>40</p><p>Č.j.: ÚOHS-40870/2024/500</p><p>dne 20. 6. 2024, přičemž lhůta pro podání nabídek byla dle citovaného oznámení stanovena</p><p>do 24. 7. 2024 do 10:00 hod., načež byla následně na základě vysvětlení zadávací</p><p>dokumentace č. 3 prodloužena do dne 26. 7. 2024 do 10:00 hod. Konec původně stanovené</p><p>lhůty pro podání nabídek, a tedy lhůty rozhodné pro posouzení zákonnosti délky předmětné</p><p>lhůty, připadal na 34. den od zahájení zadávacího řízení. Zadavatel si však současně</p><p>v zadávacích podmínkách dle § 242 odst. 5 zákona vyhradil, že námitky proti zadávacím</p><p>podmínkám lze podat nejpozději 72 hodin před skončením lhůty pro podání nabídek.</p><p>Přiměřenost délky lhůty pro podání nabídek tak musí být v souladu s tímto ustanovením</p><p>zákona poměřována právě k délce lhůty pro podání námitek, tedy nikoliv ke konci stanovené</p><p>lhůty pro podání nabídek jako takové. Konec lhůty je tak o předmětných 72 hodin krácen,</p><p>přičemž podrobněji se Úřad ustanovením § 242 odst. 5 zákona zabývá níže. Úřad však již na</p><p>základě právě uvedeného může konstatovat, že zadavatel stanovil lhůtu pro podání nabídek</p><p>delší než zákonem stanovených alespoň 30 dnů, z čehož vyplývá, že zadavatel výše uvedeným</p><p>nastavením předmětné lhůty minimálně splnil zákonný požadavek stanovený v § 57 odst. 1</p><p>zákona, dle kterého je zadavatel, který stanoví lhůtu pro podání nabídek v otevřeném řízení,</p><p>povinen tuto nastavit v délce nejméně 30 dnů od zahájení zadávacího řízení.</p><p>159. Navrhovatel je toho názoru, že se zadavatel při stanovení lhůty pro podání nabídek musí vedle</p><p>zákonného požadavku na minimální délku této lhůty řídit také dalšími okolnostmi zadávacího</p><p>řízení jako je předmět plnění rámcové dohody nebo složitost a komplexnost požadavků</p><p>na předložení nabídek tak, aby byla stanovená lhůta pro podání nabídek přiměřená ve smyslu</p><p>§ 6 zákona a § 36 odst. 5 zákona a dodavatelé tak byli schopni v jejím rámci připravit a podat</p><p>relevantní a kvalitní nabídky. Lhůta pro podání nabídek tak dle názoru navrhovatele byla</p><p>ve vztahu k předmětu plnění rámcové dohody nepřiměřená, přičemž ke zhojení tohoto</p><p>nedostatku nedošlo dle navrhovatele ani prodloužením této lhůty o výše uvedené dva dny.</p><p>160. Vzhledem ke shora uvedenému Úřad souhlasí s navrhovatelem v tom smyslu, že by měl</p><p>zadavatel při stanovení lhůty pro podání nabídek reflektovat nejen zákonem stanovenou</p><p>minimální délku lhůty, ale dále také rozsah předmětu plnění ve spojení se stanovením</p><p>dostatečné časové dotace vzhledem k umožnění potenciálním dodavatelům vypracovat</p><p>konkurenceschopné nabídky především v případě zpracování komplexních požadavků</p><p>zadavatele. Úřad však v tomto kontextu vzhledem k předmětu plnění předmětné rámcové</p><p>dohody neshledal žádné okolnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by se v tomto případě</p><p>jednalo o nadstandardní požadavky zadavatele, které by neúměrně ke stanovené lhůtě</p><p>pro podání nabídek potenciální dodavatele zatěžovaly, načež Úřad především musí</p><p>konstatovat i to, že ani samotným navrhovatelem dále nebyla v rámci učiněných tvrzení</p><p>uvedena žádná konkrétní indicie, která by nasvědčovala tomu závěru, že by lhůta pro podání</p><p>nabídek byla stanovena nepřiměřeně. Navrhovatel tak vzhledem ke konstatování, že byla</p><p>lhůta pro podání nabídek nepřiměřeně krátká, neuvádí žádné konkrétní argumenty, které by</p><p>byly schopné vyvolat pochybnosti o stanovení délky předmětné lhůty s ohledem na případnou</p><p>rozsáhlost požadavků zadavatele na zpracování nabídek, když v návrhu pouze uvedl, že</p><p>„u takto odborně velmi náročné veřejné zakázky s finančním plněním přesahujícím 40 miliónů</p><p>Kč je zadávací lhůta nedostatečná a nutí dodavatele podávat jak dotazy (žádost o vysvětlení</p><p>zadávací dokumentace), tak námitky na samé hranici lhůt.“ Ve svých vyjádřeních tak</p><p>navrhovatel například ani neuvádí žádné konkrétní úkony, které by ve stanovené lhůtě nebyl</p><p>s to stihnout, a dále ani neuvádí, kolik času nad rámec času zadavatelem stanoveného by na</p><p>takové úkony potřeboval. Délku předmětné lhůty tak navrhovatel napadá jen zcela vágními</p><p>41</p><p>Č.j.: ÚOHS-40870/2024/500</p><p>argumenty, které by mohl uplatnit v jakémkoliv jiném zadávacím řízení, přičemž ve vztahu</p><p>k tomuto konkrétnímu předmětu plnění nejsou navrhovatelem předložená tvrzení žádnou</p><p>relevantní argumentací podložena.</p><p>161. K samotné přiměřenosti délky lhůty pro podání nabídek ve vztahu k argumentu navrhovatele,</p><p>že „[c]elkový počet pracovních dní využitelných v rámci zadavatelem stanovené lhůty</p><p>pro podání nabídek byl dle navrhovatele (s přihlédnutím k prodloužení této lhůty do dne</p><p>26. 7. 2024) pouze 22 pracovních dní,“ Úřad konstatuje, že se v tomto ohledu jedná</p><p>o argumentaci lichou, jelikož zákon stanoví minimální délku této lhůty v kalendářních dnech,</p><p>nikoliv pracovních, a proto při posuzováni přiměřenosti délky této lhůty je obecně nutno též</p><p>počítat její délku v kalendářních dnech, jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Brně</p><p>ve věci sp. zn. 30 Af 53/2021–987 ze dne 7. 9. 2023. Úřad dále konstatuje, že v uvedeném</p><p>rozsudku byly judikovány rovněž následující závěry: „K celkové délce lhůty pro podávání</p><p>nabídek musí krajský soud závěrem uvést, že není smyslem tohoto řízení určit lhůtu adekvátní.</p><p>Konkrétní časové rozmezí je vždy na zadavateli. Ano, exces při určení lhůty pro podávání</p><p>nabídek může negativně ovlivnit veřejnou zakázku a některé uchazeče eliminovat. Ale musí jít</p><p>o exces a nikoliv jen žalobcův dojem, že lhůta mohla být o pár dnů delší.“ Úřad v tomto</p><p>kontextu zdůrazňuje, že úlohou soudů ani Úřadu není hledat a určit lhůtu adekvátní. Určení</p><p>konkrétního časového rozmezí je vždy na zadavateli. Aby Úřad mohl konstatovat</p><p>nepřiměřenost stanovené délky lhůty pro podání nabídek, musí se jednat o prokázaný exces a</p><p>nikoliv pouze o navrhovatelův ničím konkrétně nedoložený dojem, přičemž nedopustí-li se při</p><p>stanovení lhůty zadavatel zjevného excesu, nevyvolává to nezákonnost zadávacího řízení.</p><p>Z uvedeného tedy vyplývá, že nezákonnost stanovené délky lhůty má Úřad shledat jen u zjevné</p><p>nepřiměřenosti, na což v tomto případě nic neukazuje a navrhovatel sám ani nic konkrétního</p><p>nedokládá.</p><p>162. K výše uvedenému argumentu navrhovatele ohledně podávání žádostí o vysvětlení zadávací</p><p>dokumentace a námitek na samotné hranici lhůt pak navrhovatel doplňuje, že zadavatel využil</p><p>také výhrady dle § 242 odst. 5 zákona, která nemá dle názoru navrhovatele v předmětném</p><p>zadávacím řízení jiný než nepřiměřený důsledek vzhledem k dalšímu zkrácení délky předmětné</p><p>lhůty pro podání nabídek, která byla navrhovatelem již sama o sobě od počátku jejího</p><p>stanovení označena za nedostatečně dlouhou. Zmíněný postup zadavatele tak navrhovatel</p><p>považuje za diskriminační, načež současně nedošlo dle navrhovatele ze strany zadavatele</p><p>k náležitému odůvodnění užití předmětné výhrady, jelikož dle názoru navrhovatele „[v]yužití</p><p>tohoto mimořádného prostředku musí být vždy náležitě odůvodněno a v tomto konkrétním</p><p>případě navrhovatel neshledává důvod pro takový postup, a ani zadavatel nemá řádný důvod,</p><p>který by ho opravňoval tento mimořádný prostředek využít. Zadavatel pak takovým účelovým</p><p>využitím tohoto ustanovení vylučuje některé potencionální účastníky řízení a omezuje soutěž.“</p><p>163. Úřad k uvedenému uvádí, že zadavatel má dle § 242 odst. 5 zákona právo v zadávací</p><p>dokumentaci stanovit, že námitky lze podat nejpozději 72 hodin před skončením lhůty</p><p>pro podání nabídek, přičemž je dále dle § 242 odst. 5 písm. b) zákona v takovém případě</p><p>okamžik, kdy končí možnost podat námitky, rozhodný pro posouzení přiměřenosti stanovení</p><p>délky nebo prodloužení lhůty pro podání nabídek. Při aplikaci citované zákonné podmínky</p><p>v rámci předmětného zadávacího řízení lze dojít k závěru, že jelikož původně stanovená lhůta</p><p>pro podání nabídek před jejím prodloužením dosahovala délky celých 33 dnů od zahájení</p><p>zadávacího řízení (s ohledem na konec lhůty 34. den v 10:00 hod., tj. dne 24. 7. 2024 v 10:00</p><p>42</p><p>Č.j.: ÚOHS-40870/2024/500</p><p>hod.), bylo potenciálním dodavatelům či účastníkům zadávacího řízení umožněno podat</p><p>námitky nejpozději 72 hodin před skončením této lhůty (tedy do 21. 7. 2024 do 10:00 hod.), a</p><p>lhůta pro podání námitek tak celkově činila celých 30 dnů a 10 hodin. Úřad znovu zdůrazňuje,</p><p>že v případě aplikace § 242 odst. 5 zákona se přiměřenost celkové délky lhůty pro podání</p><p>nabídek posuzuje z celkové délky lhůty pro podání námitek, tedy s odpočtem předmětných 72</p><p>hodin.</p><p>164. Úřad tedy k předmětné námitce uzavírá, že zadavatel při použití uvedené výhrady postupoval</p><p>v souladu se zákonem aprobovaným způsobem, přičemž s ohledem na tvrzení navrhovatele,</p><p>že využití tohoto ustanovení bylo ze strany zadavatele účelové a že vylučovalo potenciální</p><p>účastníky zadávacího řízení a omezovalo soutěž, Úřad konstatuje, že zde žádné účelové použití</p><p>tohoto postupu nemůže nikdy ani nastat, a to z toho důvodu, že se v případě předmětné</p><p>výhrady jedná o právo zadavatele, jehož použití nemusí zadavatel odůvodňovat, přičemž při</p><p>jeho využití nemohou být dodavatelé na svých právech žádným způsobem kráceni, neboť aby</p><p>k uvedenému nedocházelo, dané ustanovení zákona stanovuje, že předmětné zkrácení v délce</p><p>72 hodin musí jít na vrub zadavatele (přiměřenost celkové délky lhůty pro podání nabídek se</p><p>v takovém případě nepoměřuje k jejímu konci, ale právě ke konci lhůty pro podání námitek),</p><p>tzn. reálně o tento časový úsek musí zadavatel myšlený konec lhůty pro podání nabídek</p><p>prodloužit.</p><p>165. Navrhovatel pak ve vztahu ke stanovené lhůtě pro podání nabídek uzavírá, že „si v tuto chvíli</p><p>nedokáže představit, že by nabídku byl schopen za těchto podmínek podat někdo jiný než</p><p>účastníci, kteří podali nabídku v zadávacím řízení tomuto předcházejícímu se stejným</p><p>předmětem plnění.“ K uvedenému tvrzení navrhovatele Úřad konstatuje, že nepřehlédl</p><p>skutečnost, že sám navrhovatel byl vzhledem k podanému návrhu na přezkoumání úkonů</p><p>zadavatele v rámci předchozího zadávacího řízení s předmětnými zadávacími podmínkami též</p><p>zjevně seznámen, a proto nyní nemůže obstát jeho argument, že by nyní mohl snad být</p><p>znevýhodněn z toho důvodu, že by se o plnění předmětu zde zadávané rámcové dohody mohli</p><p>ucházet pouze dodavatelé, kteří byli s obdobnými zadávacími podmínkami seznámeni již</p><p>z předchozího zadávacího řízení, kterého se účastnili. Vzhledem k uvedenému byl tak</p><p>nepochybně rovněž navrhovatel, obdobně jako samotní účastníci předchozího zadávacího</p><p>řízení, seznámen s předmětnými zadávacími podmínkami, a proto je Úřad toho názoru, že není</p><p>zjevné, jakým způsobem by měl navrhovatel být znevýhodněn. Předmět plnění rámcové</p><p>dohody je pak, jak uvedl sám navrhovatel, shodný s plněním požadovaným v rámci</p><p>předchozího zadávacího řízení, a tedy argument navrhovatele, že lhůta pro podání nabídek</p><p>byla stanovena nepřiměřeně krátce, neobstojí ani z tohoto hlediska s ohledem na skutečnost,</p><p>že sám navrhovatel byl s podstatnou částí zadávacích podmínek obeznámen zjevně již v rámci</p><p>předchozího zadávacího řízení.</p><p>166. K výše uvedenému dále Úřad dodává, že zadavatel do konce lhůty pro podání nabídek</p><p>dle protokolu o otevírání nabídek (nedatováno – uskutečněno dne 26. 7. 2024, signováno</p><p>dne 30. 7. 2024) obdržel dvě nabídky. Z této skutečnosti lze dle Úřadu dovodit, že jelikož byli</p><p>dva dodavatelé ve stanovené lhůtě pro podání nabídek schopni své nabídky zpracovat,</p><p>nenasvědčuje uvedené tomu, že by byla zadavatelem stanovená lhůta nepřiměřeně krátká,</p><p>resp. že by nebylo možné v této lhůtě nabídku podat, jak tvrdí navrhovatel.</p><p>167. Úřad tedy vzhledem ke shora uvedeným argumentům neshledal, že by lhůta pro podání</p><p>nabídek byla stanovena zjevně nepřiměřeně, a tedy v nedostatečném rozsahu.</p><p>43</p><p>Č.j.: ÚOHS-40870/2024/500</p><p>K technické kvalifikaci</p><p>168. Navrhovatel je dále toho názoru, že zadávací podmínky jsou neurčité také ve vztahu</p><p>k požadované „zkušenosti s tvorbou metodiky pro řešení životních situací“ v rámci pozice</p><p>„Analytik informačních systémů“ (viz bod 95. odůvodnění tohoto rozhodnutí), přičemž nebylo</p><p>dle názoru navrhovatele možné ani na základě vysvětlení zadávací dokumentace č. 2 dovodit,</p><p>co konkrétně předmětný požadavek znamená a jak jej vykládat. Uvedený nedostatek pak</p><p>může mít dle navrhovatele vliv na zpracování a podání nabídky vzhledem k povinnosti</p><p>dodavatele předmětnou kvalifikaci z hlediska dané pozice prokazovat.</p><p>169. Zadavatel vzhledem k uvedené námitce odmítá argumentaci navrhovatele, že by podmínky</p><p>k předložení kvalifikace dodavatelů byly stanoveny neurčitě či nekonkrétně, přičemž odkazuje</p><p>právě na vysvětlení zadávací dokumentace č. 2, ve kterém uvedl, že „prokázání splnění tohoto</p><p>požadavku je na Navrhovateli, tj. může tento požadavek prokázat např. odkazem</p><p>na zveřejněnou metodiku konkrétní životní situace, kterou již dříve řešil, nebo</p><p>např. prohlášením v nabídce, že tyto zkušenosti daná osoba má.“ Vzhledem k obsahovému</p><p>hledisku příslušné metodiky se dále zadavatel dle svého vyjádření rozhodl neomezovat rozsah</p><p>pouze na některé specifické/konkrétní typy řešení životních situací, přičemž dále uvedl,</p><p>že bude akceptovat jakékoliv zkušenosti s tvorbou metodiky pro řešení životních situací.</p><p>170. Úřad vzhledem k výše uvedenému konstatuje, že předmětná zadávací podmínka byla</p><p>v zadávací dokumentaci specifikována pouze jako jeden z požadavků na danou pozici člena</p><p>realizačního týmu, a to bez bližší konkretizace. Zadavatel dále, jak bylo výše uvedeno,</p><p>k předmětnému požadavku v rámci vysvětlení zadávací dokumentace č. 2 konstatoval,</p><p>že uvedený požadavek může být prokázán např. odkazem na již zveřejněnou metodiku</p><p>či čestným prohlášením, přičemž dále konstatoval, že neomezil obsahové hledisko příslušné</p><p>metodiky a bude tedy akceptovat jakoukoliv zkušenost s její tvorbou.</p><p>171. Úřad má s ohledem na stanovení této zadávací podmínky za to, že tato nebyla schopna</p><p>negativně ovlivnit zpracování a podání nabídky žádného z potenciálních dodavatelů,</p><p>a to vzhledem ke skutečnosti, že se dle názoru Úřadu jedná o jednoduše splnitelnou</p><p>podmínku, tedy o takovou, která mohla být prokázána v podstatě jakoukoliv zkušeností</p><p>s předmětnou tvorbou metodiky pro řešení životních situací. Výklad takto stanovené</p><p>podmínky je tedy dle Úřadu tak široký a volně vyložitelný, že není způsobilý bránit</p><p>dodavatelům v prokázání předmětného požadavku na kvalifikaci daného člena realizačního</p><p>týmu.</p><p>172. Úřad je dále toho názoru, že nelze po zadavateli spravedlivě požadovat, aby veškeré zadávací</p><p>podmínky stanovil do všech podrobností, načež má Úřad za to, že se v případě předmětného</p><p>požadavku jedná o úmyslně obecně formulovaný požadavek, jak vyplývá z vysvětlení zadávací</p><p>dokumentace č. 2, přičemž cíleně poskytuje dodavatelům volnost co se týče variability</p><p>možností předložených situací pro splnění předmětného požadavku a možnostech jejich</p><p>prokázání.</p><p>173. Vzhledem ke shora uvedenému dále Úřad zdůrazňuje, že navrhovatel pak na žádném místě</p><p>nenapadá oprávněnost stanovení předmětné podmínky ve smyslu § 73 odst. 6 zákona, tedy</p><p>že by tato neměla vztah k předmětu plnění rámcové dohody a že by byla zadavatelem</p><p>stanovena v rozporu s tímto ustanovením, ale napadá pouze její neurčitost, která údajně</p><p>mohla mít vliv na okruh účastníků předmětného zadávacího řízení. K uvedenému pak Úřad</p><p>44</p><p>Č.j.: ÚOHS-40870/2024/500</p><p>konstatuje, že jelikož se, jak bylo výše dovozeno, jedná o jednoduše splnitelnou podmínku,</p><p>nemůže tato navrhovatelem namítanou překážku ve vztahu ke zpracování a podání nabídky</p><p>představovat, načež nelze ve stanovení tohoto požadavku shledat nezákonnost zadávacích</p><p>podmínek.</p><p>174. Úřad na okraj doplňuje, že se lze dále domnívat, že uvedená zadávací podmínka určitý vztah</p><p>k předmětu plnění rámcové dohody má, a to z toho hlediska, že jako součást předmětu plnění</p><p>rámcové dohody je v technické specifikaci v bodě 2.1 „Obecné požadavky na vývoj“ mezi</p><p>činnostmi, které musí být dodavatelem zajištěny v rámci realizace, zmíněna také tvorba</p><p>uživatelské dokumentace, přičemž je dále z hlediska požadavků zde definovaných</p><p>zadavatelem uvedena také „příprava, aktualizace a dodání uživatelské dokumentace k novým</p><p>verzím aplikace (v elektronické podobě) ve formátu DOCX“. Podpůrnou aplikací má dle bodu</p><p>2.9 technické specifikace tvořit také helpdesk a v bodě 3.1 písm. j) „Rozsah technické podpory“</p><p>technické specifikace je dále uvedena také „analytická a procedurální podpora provozu</p><p>(diagnostika a návrh řešení nestandardních stavů a jednotlivých problémů uživatelů pro</p><p>garanty objednatele, podpora při tvorbě vnitřních aktů řízení, aby odpovídaly navrženým</p><p>procesům, které jsou či budou implementovány v aplikaci a případně budou upravovány během</p><p>úprav)“. Lze se tedy domnívat, že předmětná podmínka má vzhledem k předmětu plnění pro</p><p>zadavatele své opodstatnění.</p><p>175. Úřad tedy k předmětné námitce uzavírá, že stanovení požadavku na „zkušenosti s tvorbou</p><p>metodiky pro řešení životních situací“ v rámci pozice „Analytik informačních systémů“ nebylo</p><p>způsobilé negativně ovlivnit zpracování a podání nabídek žádného z potenciálních dodavatelů.</p><p>K rozhodnutí o námitkách</p><p>176. K odůvodnění rozhodnutí zadavatele o předmětných námitkách navrhovatele Úřad uvádí, že</p><p>neshledal, že by rozhodnutí o námitkách bylo nepřezkoumatelné ve smyslu § 245 odst. 1</p><p>zákona. Vzhledem k argumentaci Úřadu učiněné výše, v níž bylo odkazováno na zdůvodnění</p><p>zadavatele učiněné v rozhodnutí námitkách, je Úřad přesvědčen, že se zde zadavatel</p><p>dostatečně podrobně a srozumitelně vyjádřil ke všem námitkám navrhovatele.</p><p>K návrhu na provedení a doplnění důkazů</p><p>177. K návrhu navrhovatele na provedení a doplnění důkazů (viz body 29. a 30 odůvodnění tohoto</p><p>rozhodnutí) Úřad uvádí, že za současné skutkové situace nepovažuje za nutné provedení</p><p>jakýchkoliv dalších důkazů, neboť relevantní okolnosti týkající se postupu zadavatele</p><p>dostatečným způsobem vyplývaly z dokumentace o zadávacím řízení a z vyjádření účastníků</p><p>správního řízení. Úřad má tedy za to, že byly předmětné okolnosti ve správním řízení</p><p>dostatečným způsobem doloženy a skutkový stav věci byl tak již na základě výše uvedených</p><p>skutečností zjištěn, načež nepovažuje dále za účelné zabývat se dalšími návrhy navrhovatele</p><p>na provedení a doplnění důkazů.</p><p>K návrhu na uložení povinnosti náhrady nákladů řízení</p><p>178. K návrhu navrhovatele na uložení povinnosti náhrady nákladů řízení zadavateli Úřad</p><p>konstatuje, že rozhodnutí o povinnosti zadavatele uhradit náklady správního řízení je dle § 266</p><p>odst. 1 zákona součástí rozhodnutí Úřadu, kterým se ukládá nápravné opatření nebo zákaz</p><p>plnění smlouvy. Vzhledem k tomu, že Úřad tímto rozhodnutím rozhodl o zastavení řízení</p><p>v části návrhu a ve zbývající části o zamítnutí návrhu, a nikoliv o uložení nápravného opatření</p><p>45</p><p>Č.j.: ÚOHS-40870/2024/500</p><p>či zákazu plnění smlouvy, právní úprava dále Úřadu neumožňuje, aby rozhodl o uložení</p><p>povinnosti uhradit náklady řízení.</p><p>179. Vzhledem k tomu, že navrhovatel v rámci podaného návrhu podal k Úřadu žádost, ve které</p><p>se domáhal, aby bylo rozhodnuto o uložení povinnosti zadavatele uhradit náklady správního</p><p>řízení dle § 266 odst. 1 zákona, je z výše uvedeného zřejmé, že Úřad takové žádosti</p><p>navrhovatele nemohl vyhovět.</p><p>Závěr</p><p>180. Úřad tedy na základě všech výše uvedených argumentů uzavírá, že byl postup zadavatele</p><p>v průběhu zadávacího řízení včetně samotného stanovení předmětných zadávacích podmínek</p><p>v rozsahu namítaných skutečností v souladu se zákonem, přičemž ze zjištěných skutečností dle</p><p>Úřadu nevyplývá, že by byl naplněn některý ze zákonných důvodů pro zrušení předmětného</p><p>zadávacího řízení.</p><p>POUČENÍ</p><p>Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne doručení podat rozklad k předsedovi</p><p>Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské</p><p>soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 602 00 Brno. Včas podaný</p><p>rozklad proti výroku II. tohoto rozhodnutí má odkladný účinek. Rozklad proti výroku I. tohoto</p><p>rozhodnutí nemá podle § 76 odst. 5 správního řádu odkladný účinek. Rozklad a další podání</p><p>účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona činí výhradně</p><p>prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým</p><p>podpisem.</p><p>otisk úředního razítka</p><p>Mgr. Markéta Dlouhá</p><p>místopředsedkyně</p><p>Obdrží</p><p>1. Mgr. Ondřej Knebl, advokát, Korunní 1302/88, 101 00 Praha</p><p>2. JUDr. Jan Boltnar, Ph.D., advokát, Růžová 1, 110 00 Praha 1</p><p>Vypraveno dne</p><p>viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy</p><p>46</p></div>", "next": 0}