{"html": "<div class=\"doc\"><p>předpokládat, neexistuje-li důkaz o opaku, jehož předložení přísluší zúčastněným subjektům, že podniky, které jsou</p><p>zapojeny do vzájemné shody a které zůstávají na trhu aktivní, zohledňují při určování svého chování na trhu informace,</p><p>které si vyměnily se svými soutěžiteli (viz v tomto smyslu rozsudek T-Mobile Netherlands a další).“ Pro úplnost Úřad</p><p>dodává, že soutěžitelé si vyměňovali rovněž informace související se samotným provozem vlaku (např. informace</p><p>technického charakteru nebo k dispečinku), tuto výměnu však jako nezákonnou neshledává.</p><p>Č.j.: ÚOHS-16177/2020/852/DSv</p><p>218. Úřad zkoumal jednání soutěžitelů rovněž v období před 1. 7. 2004, neboť v leniency žádosti</p><p>RCA byl jako začátek spolupráce uveden rok 2003. Z předložených důkazů je zřejmé, že mezi</p><p>soutěžiteli k určitým kontaktům před 1. 7. 2004 docházelo. Ve vztahu k později nastavenému</p><p>způsobu protisoutěžní spolupráce však jejich povaha a intenzita nebyla taková, aby Úřad již</p><p>toto jednání mohl kvalifikovat jako uzavření dohody. Naopak důkazy týkající se období, v</p><p>němž došlo k uzavření smlouvy o spolupráci, představují zcela konkrétní vyjádření vůle</p><p>soutěžitelů nezákonným způsobem koordinovat své chování. K materializaci této vůle došlo ve</p><p>zmíněném dokumentu ze dne 1. 7. 2004. Toto datum se proto Úřad rozhodl stanovit jako</p><p>počátek posuzovaného nezákonného jednání.</p><p>219. Obecně lze jednotu skutkových okolností posoudit především ve světle soutěžiteli</p><p>sledovaného celkového plánu, resp. jednotícího záměru, a dále podle obsahové a časové</p><p>souvislosti všech dílčích jednání, jimiž byl tento plán naplňován.250 Úřad proto u jednotlivých</p><p>soutěžitelů zkoumal, nejen pro účely právní kvalifikace, ale rovněž pro vyvození odpovědnosti</p><p>(viz dále), zda a jakým způsobem k naplnění společného plánu přispěli.</p><p>220. Úřad v první řadě konstatuje, že v předchozích kapitolách popisované a chronologicky řazené</p><p>okolnosti týkající se vzniku projektu Carpathia, vzniku propojeného projektu Sylvania,</p><p>ukončení projektu Carpathia/Sylvania a počátku nového projektu Carpathia spadají do</p><p>jednoho a téhož komplexního protisoutěžního jednání. Projekt Sylvania byl záměrně vytvořen</p><p>jako „doplňkový“ projekt a se slabším postavením vůči projektu Carpathia. Projekt nová</p><p>Carpathia byl přímým pokračováním původního projektu Carpathia. O tomto se dotčení</p><p>soutěžitelé nejen výslovně dohodli, ale i při posouzení relevantních okolností je spojitost a</p><p>návaznost v jednání a celkový neměnný koncept protisoutěžní spolupráce dobře patrný. Od</p><p>hlavního záměru rozdělit si zákazníky, přes doprovodná cenová ujednání a podávání krycích</p><p>nabídek, až po využívání rezervačních systémů zůstaly veškeré charakteristické prvky</p><p>protisoutěžní spolupráce stejné. Taktéž samotné projekty ucelených vlaků byly v technických</p><p>aspektech v podstatě identické, stále se jednalo o společný projekt uceleného nákladního</p><p>vlaku, jímž bylo přepravováno zboží v dané relaci/koridoru.251</p><p>221. Bližší zkoumání relevantních skutkových okolností a odpovídajících důkazů tak vede</p><p>přesvědčivě k závěru, že ukončení jedné spolupráce a vznik další vykazuje bezprostřední</p><p>návaznost, dokonce přímo vzájemnou inspiraci a převzetí osvědčených modelů</p><p>protisoutěžního chování. Kontinuitu protisoutěžní spolupráce dokládá i velmi krátký časový</p><p>úsek mezi projekty Carpathia/Sylvania a novým projektem Carpathia, během nějž docházelo k</p><p>jednáním o další spolupráci se záměrem navázat na tu předchozí.</p><p>250</p><p>Podle Soudního dvora EU je právě existence společného jednotícího plánu rozhodujícím aspektem pro posouzení</p><p>jednání jako trvajícího/pokračujícího narušení hospodářské soutěže, viz např. rozsudek ECJ ze dne 26. 1. 2017 ve věci</p><p>„Duravit and Others v Commission“, C-609/13P, odst. 117.</p><p>251</p><p>Srov. rozsudek Tribunálu ze dne 3. 3. 2011 ve věci „Siemens AG v Commission“, T-110/07, odst. 241: „V tomto ohledu</p><p>judikatura určila vícero kritérií relevantních pro posouzení, zda se jedná o jediné protiprávní jednání, a sice totožnost nebo</p><p>rozdílnost cílů dotčených praktik (rozsudek Tribunálu ze dne 20. března 2002, Dansk Rørindustri</p><p>v. Komise, T-21/99, Recueil, s. II-1681, bod 67; viz rovněž v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 21. září 2006,</p><p>Technische Unie v. Komise, C-113/04 P, Sb. rozh. s. I-8831, body 170 a 171, a rozsudek Jungbunzlauer v. Komise, bod 184</p><p>výše, bod 312), totožnost dotyčných výrobků a služeb (viz v tomto smyslu rozsudky Tribunálu ze dne 15. června 2005,</p><p>Tokai Carbon a další v. Komise, T-71/03, T-74/03, T-87/03 a T-91/03, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, body 118, 119</p><p>a 124, a Jungbunzlauer v. Komise, bod 184 výše, bod 312), totožnost podniků, které se těchto praktik účastnily (rozsudek</p><p>Jungbunzlauer v. Komise, bod 184 výše, bod 312) a totožnost způsobů jejich provádění (výše uvedený rozsudek Dansk</p><p>Rørindustri v. Komise, bod 68). Dalšími relevantními kritérii jsou totožnost zúčastněných fyzických osob jednajících na</p><p>účet podniků a totožnost zeměpisné působnosti dotčených praktik.“; podrobné rozvedení těchto kritérií viz odst. 242 –</p><p>253 rozsudku.</p><p>Č.j.: ÚOHS-16177/2020/852/DSv</p><p>222. Pokud už k nějaké změně na základě vzájemných jednání došlo, například v subjektu</p><p>odpovědném za provoz rezervačního systému, pak nejde o odlišnost takové povahy, aby</p><p>odůvodňovala potenciální vymezení samostatného skutku a potřebu samostatného právního</p><p>posouzení. Jedinými relevantními změnami jsou pouze změny v okruhu soutěžitelů, kteří se</p><p>protisoutěžní spolupráce účastní v různých časových obdobích (viz dále, Odpovědnost</p><p>účastníků řízení).252</p><p>223. Na základě prokázané kontinuity nezákonného jednání v rámci dotčených vlakových projektů</p><p>Úřad toto jednání (dohodu) soutěžitelů kvalifikoval jako jeden trvající delikt. Podstata</p><p>trvajícího deliktu je konstantně traktována jak judikaturou národní,253 tak evropskou.254 Úřad</p><p>shledal, že na počátku nezákonné spolupráce byla dohoda soutěžitelů o tom, že si v rámci</p><p>realizovaného vlakového projektu budou rozdělovat zákazníky. Zároveň se dohodli na způsobu</p><p>a nástrojích, jak toho v praxi dosáhnout (krycí nabídky, rezervační systém, atd.). Po celé</p><p>vymezené období byl tento plán a jednotící záměr dodržován a dohodnutým způsobem</p><p>naplňován, a to i tehdy, pokud se do nezákonné spolupráce zapojil v jejím průběhu nový</p><p>soutěžitel. Žádná událost tak neměla vliv na existenci (trvání) jednotícího záměru a na praktiky</p><p>a schémata chování určená k jeho naplňování.</p><p>224. Pro naplnění trvajícího deliktu je také nezbytné prokázat, že participující soutěžitelé si byli</p><p>vědomi, že svým chováním uskutečňují nebo přispívají k naplnění jednoho a téhož společného</p><p>plánu.255 V daném případě má Úřad tuto vědomost u všech soutěžitelů, kteří se protisoutěžní</p><p>spolupráce účastnili, za prokázanou. Plyne to zejména z povahy jejich vzájemné komunikace a</p><p>chování.</p><p>225. Skutečnost, že v průběhu času docházelo ke změnám v oblasti participace některých</p><p>soutěžitelů na protisoutěžním jednání (Spedica, Interfracht), na výše uvedeném ničeho</p><p>nemění. Tito soutěžitelé, kteří nebyli hlavními partnery protisoutěžní spolupráce, se do ní</p><p>zapojili sice s menší intenzitou a po kratší časové období, tyto aspekty však budou zohledněny</p><p>252</p><p>Tamtéž, odst. 246: „[O]tázka, zda soubor dohod a jednání v rozporu s čl. 81 odst. 1 ES představuje jediné a trvající</p><p>protiprávní jednání, je tedy naopak otázkou závisející výlučně na objektivních faktorech, mezi něž patří společný cíl</p><p>uvedených dohod a jednání. Tento cíl představuje kritérium, jež je nutné posoudit s ohledem na samotný obsah těchto</p><p>dohod a jednání, a nesmí být zaměňováno, jak to zřejmě činí Siemens, se subjektivním úmyslem různých podniků účastnit</p><p>se jediné a trvající kartelové dohody. Tento subjektivní úmysl naopak může a musí být zohledněn jen v rámci posouzení</p><p>individuální účasti podniku na takové jediné a trvající dohodě (viz bod 253 níže).“</p><p>253</p><p>Viz např. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 18. 9. 2012, sp. zn. 7 Afs 122/2009, odst. 42: „[…], neboť dnem</p><p>uzavření zakázané kartelové dohody vzniká protiprávní stav, který trvá po celou dobu, po kterou účastníci tuto dohodu</p><p>plní, či ji alespoň považují pro sebe za závaznou, tj. po celou dobu, kdy tato dohoda narušuje nebo alespoň je potenciálně</p><p>schopna narušit hospodářskou soutěž.“</p><p>254</p><p>Viz např. rozsudek ECJ ze dne 24. 6. 2015 ve věci „Fresh Del Monte Produce v Commission“, C-293/13P, odst. 156:</p><p>„Podle ustálené judikatury nemusí být porušení čl. 81 odst. 1 ES výsledkem jen jediného skutku, ale i řady skutků nebo rovněž</p><p>pokračujícího jednání, i když jeden nebo několik prvků této řady skutků nebo tohoto pokračujícího jednání by mohly samy o sobě a</p><p>nahlíženy jednotlivě rovněž zakládat porušení uvedeného ustanovení. Pokud se jednotlivé skutky začleňují do „jednotného plánu“ z</p><p>důvodu totožného cíle narušujícího hospodářskou soutěž uvnitř společného trhu, má Komise právo přičítat odpovědnost za tyto</p><p>skutky v závislosti na účasti na protiprávním jednání nahlíženém jako celek</p><p>(rozsudek Komise v. Verhuizingen Coppens, C-441/11 P, EU:C:2012:778, bod 41 a citovaná judikatura).“</p><p>255</p><p>Viz např. rozsudek Tribunálu ze dne 16. 6. 2011 ve věci „Putters International v Commission“, T-211/08, odst. 33:</p><p>„[K] prokázání existence jediného a pokračujícího protiprávního jednání musí Komise prokázat, že uvedený podnik svým</p><p>jednáním zamýšlel přispět ke společným cílům sledovaným všemi účastníky a že věděl o faktickém plánovaném nebo</p><p>uplatňovaném jednání jiných podniků sledujících tytéž cíle nebo ho mohl rozumně předvídat a byl připraven přijmout z</p><p>toho plynoucí riziko (rozsudek Komise v. Anic Partecipazioni, uvedený výše v bodě 31, bod 87).“</p><p>Č.j.: ÚOHS-16177/2020/852/DSv</p><p>při stanovení výše pokuty (viz dále).</p><p>226. Ze zjištěných skutkových okolností plyne různá míra participace jednotlivých soutěžitelů na</p><p>protisoutěžní spolupráci. Bez ohledu na to však získané důkazy prokazují, že každý ze</p><p>soutěžitelů nejen věděl a byl srozuměn s tím, jak celý systém rozdělování zákazníků funguje,256</p><p>ale především měl zájem na tom, aby tímto způsobem fungoval i nadále,257 neboť z něj každý</p><p>soutěžitel profitoval.258</p><p>227. Hlavní výhodu pro spolupracující soutěžitele, oproti stavu nenarušeného konkurenčního</p><p>prostředí, představovala možnost rezervovat si zákazníka, resp. transport, tedy situace, kdy se</p><p>soutěžitel nemusel obávat, že by na „jeho“ transport mohl zaútočit některý konkurent a</p><p>pomocí výhodnějších podmínek jej získat pro sebe. Tuto nosnou myšlenku nezákonné</p><p>spolupráce pak soutěžitelé společně udržovali a rozvíjeli po celé období trvání projektu. Žádný</p><p>z nich se nesnažil zavedený systém „rozbít“ a pokračovat, v rámci předmětných vlakových</p><p>projektů, v ryze nezávislém, koluze prostém soutěžním chování.</p><p>228. Všichni participující soutěžitelé byli dobře obeznámeni s tím, že rezervační systém je</p><p>nástrojem, s jehož pomocí je rozdělování zákazníků realizováno. Především věděli, jaké účinky</p><p>má zápis transportu do tohoto systému, resp. co je třeba učinit, pokud se na ně obrátí zákazník,</p><p>jehož transport již byl rezervován některým ze spolupracujících soutěžitelů. Právě tím, že</p><p>respektovali tyto rezervace a v případě potřeby se informovali a podávali krycí nabídky,</p><p>soutěžitelé plnili a respektovali vzájemnou dohodu. Je tím prokázána jejich vlastní vědomost</p><p>jak o konkrétních protisoutěžních aktivitách, tak o společném záměru a celkovém plánu. Byť</p><p>není pro naplnění skutkové podstaty deliktu uzavření kartelové dohody subjektivní stránka</p><p>rozhodující, z důkazů odkazovaných výše jasně plyne, že soutěžitelé popsaným protisoutěžním</p><p>způsobem spolupracovali úmyslně.259</p><p>229. V obráceném gardu k předchozím závěrům o vědomosti všech soutěžitelů ohledně jejich</p><p>participování na protisoutěžní spolupráci Úřad konstatuje, že neshledal, že by některý z jím</p><p>popisovaných a posuzovaných prvků chování soutěžitelů, jež společně tvoří skutkový děj</p><p>odehrávající se v intencích jednotícího záměru, vykazoval takovou odlišnost, na jejímž základě</p><p>by bylo možné říci, že daný aspekt chování soutěžitele nelze, ani parciálně, pod společný plán</p><p>subsumovat a jedná se proto o součást jiného skutku.</p><p>230. Úřad má závěr o účasti všech soutěžitelů na jednom komplexním protisoutěžním jednání a</p><p>256</p><p>Z rozsudku NSS ze dne 29. 1. 2015 ve věci „Barevné obrazovky“, sp. zn. 8 Afs 25/2012, odst. 231: „Skutečnost, že se</p><p>podnik účastnil pouze jednoho nebo několika prvků protisoutěžní dohody nebo že hrál pouze méně významnou roli,</p><p>nevylučuje jeho odpovědnost za účast na dohodě. Tyto okolnosti mohou být zohledněny až při úvahách o výši sankce</p><p>(rozsudky Soudního dvora Anic Partecipazioni, body 80 a 90, nebo Aalborg Portland, bod 85).“,</p><p>257</p><p>Tamtéž, bod 233: „Účastník, který mlčky schvaluje protiprávní jednání, aniž by se od něj veřejně distancoval nebo jej</p><p>oznámil správním orgánům, účinně podporuje trvání tohoto protiprávního jednání a ztěžuje jeho odhalení. Toto omisivní</p><p>jednání představuje pasivní způsob účasti na protiprávní dohodě, který je způsobilý založit odpovědnost podniku</p><p>(rozsudek Soudního dvora Aalborg Portland, bod 84).“ Obdobně rozsudek Tribunálu ze dne 12. 7. 2019 ve věci T-762/15</p><p>„Sony Corporation“, odst. 209.</p><p>258</p><p>Srov. rozsudek Tribunálu ze dne 14. 12. 2002 ve věci T-259/02 „Raiffeisen Zentralbank Österreich AG“, odst. 489:</p><p>„Konečně, pro posouzení pasivní nebo následovnické role žalobkyň není relevantní, zda adresáti napadeného rozhodnutí</p><p>měly z dohod prospěch. Na jedné straně může následovník rovněž mít prospěch z účinků kartelové dohody. Na druhé</p><p>straně skutečnost, že nemá prospěch z protiprávního jednání, nemůže, bez rizika, že uložená pokuta ztratí svoji odrazující</p><p>povahu, zakládat polehčující okolnost (viz v tomto smyslu rozsudek FETTCSA, bod 167 výše, body 340 až 342 a uvedená</p><p>judikatura a rozsudek Tokai I, bod 331 výše, bod 347).“</p><p>259</p><p>Tento aspekt může mít značný význam při posouzení jednání jako by object, srov. rozsudek SD C-67/13P Groupement des Cartes</p><p>Bancaires v. Commission, ECLI:EU:C:2014:2204, odst. 54, nebo rozhodnutí téhož soudu C-286/13P Dole v Commission,</p><p>ECLI:EU:C:2015:184, odst. 117, aj.</p><p>Č.j.: ÚOHS-16177/2020/852/DSv</p><p>zároveň o jejich vědomosti, že se účastní nezákonné dohody, prokázán na základě značného</p><p>množství přímých i nepřímých důkazů. Přesvědčivost celého důkazního materiálu podporuje</p><p>skutečnost, že část důkazů byla předána v rámci leniency žádostí a část jich byla získána přímo</p><p>u soutěžitelů v rámci šetření na místě. Veškeré důkazy se přitom vzájemně doplňují a</p><p>podporují Úřadem přijaté závěry.260</p><p>260</p><p>K tomu srov. např. rozsudek Tribunálu ze dne 16. 9. 2013 ve věci „Wabco Europe and Others v Commission“, T-</p><p>380/10, odst. 48, 49, podle něhož dokonce (cit.): [n]ení nutné, aby každý z důkazů předložených Komisí odpovídal těmto kritériím</p><p>se zřetelem na každý prvek protiprávního jednání. Stačí, když soubor nepřímých důkazů, kterého se orgán dovolává, odpovídá</p><p>tomuto požadavku jako celek (v tomto smyslu viz rozsudek PVC II, bod 44 výše, body 768 až 778, zvláště bod 777, potvrzeny v</p><p>relevantním bodě Soudním dvorem na základě opravného prostředku v jeho rozsudku ze dne 15. října 2002, Limburgse Vinyl</p><p>Maatschappij a další v. Komise, C-238/99 P, C-244/99 P, C-245/99 P, C-247/99 P, C-250/99 P až C-252/99 P a C-254/99 P, Recueil,</p><p>s. I-8375, body 513 až 523). Mimoto vzhledem k tomu, že zákaz protisoutěžních dohod je obecně známou skutečností, nelze po</p><p>Komisi požadovat, aby předložila písemnosti výslovně potvrzující navázání kontaktů mezi dotyčnými hospodářskými subjekty. Mělo</p><p>by být v každém případě možné doplnit útržkovité a rozptýlené poznatky, jimiž Komise může disponovat, dedukcí umožňující</p><p>rekonstruovat relevantní okolnosti. Existenci protisoutěžního jednání nebo dohody lze tedy dovodit z některých shod okolností a</p><p>indicií, které jsou-li nahlíženy v celku, mohou při neexistenci jiného soudržného vysvětlení představovat důkaz porušení pravidel</p><p>hospodářské soutěže (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další</p><p>v. Komise, C-204/00 P, C-205/00 P, C-211/00 P, C-213/00 P, C-217/00 P a C-219/00 P, Recueil, s. I-123, body 55 až 57;</p><p>rozsudek Tribunálu ze dne 27. září 2006, Dresdner Bank a další v. Komise, T-44/02 OP, T-54/02 OP, T-56/02 OP, T60/02 OP a T-61/02 OP, Sb. rozh. s. II-3567, body 64 a 65).“</p><p>Č.j.: ÚOHS-16177/2020/852/DSv</p><p>231. Závěrem této subkapitoly Úřad shrnuje, že protisoutěžní spolupráci v rámci projektu</p><p>Carpathia/Sylvania a v rámci nového projektu Carpathia kvalifikoval jako zakázanou dohodu s</p><p>cílem narušit hospodářskou soutěž ve smyslu § 3 odst. 1 zákona a čl. 101 SFEU s dobou trvání</p><p>od 1. 7. 2004 do 10. 6. 2013, jejímž uzavřením a plněním došlo ke spáchání trvajícího správního</p><p>deliktu ve smyslu § 22a odst. 1 písm. b) zákona.</p><p>V. 3.</p><p>Ovlivnění obchodu mezi členskými státy</p><p>232. Dikce čl. 101 SFEU označuje jako neslučitelné s fungováním vnitřního trhu ty dohody, které</p><p>jsou způsobilé ovlivnit obchod mezi členskými státy. Úřad se v posuzovaném případu zabýval</p><p>otázkou, zda má aplikovat rovněž čl. 101 SFEU, tedy zda výše popsané jednání má vliv na</p><p>obchod mezi členskými státy ve smyslu zmíněného článku. Vycházel přitom zejména ze soft</p><p>law přijatého Komisí za účelem vysvětlení konceptu ovlivnění obchodu mezi členskými státy,</p><p>konkrétně z dokumentu „Guidelines on the effect on trade concept contained in Articles 81 and</p><p>82 of the Treaty“.261</p><p>233. V souladu s Guidelines on trade a relevantní judikaturou se Úřad zaměřil na zkoumání, zda v</p><p>posuzovaném případě (a) docházelo k přeshraničním ekonomickým aktivitám, (b) zda dohoda</p><p>byla objektivně způsobilá zmíněné ekonomické aktivity ovlivnit, resp. ovlivnila, a</p><p>(c) zda toto ovlivnění vykazovalo prvek dostatečnosti/významnosti.262</p><p>234. Dohoda soutěžitelů byla uzavřena v souvislosti s poskytováním služeb v oblasti nákladní</p><p>železniční přepravy a zasílatelství, kdy zboží bylo v České republice naloženo na ucelený vlak,</p><p>který jej poté pokračoval […obchodní tajemství…].263</p><p>235. Výkony vlaku v průběhu trvání nezákonné dohody kolísaly, nicméně například v letech 2007 a</p><p>2008, kdy přepravy kulminovaly, bylo standardně vypravováno […obchodní tajemství…].264</p><p>Nezákonná spolupráce soutěžitelů trvala téměř 9 let a v jejím rámci bylo přepraveno více</p><p>[…obchodní tajemství…]. Spolupracující soutěžitelé pocházeli především z České republiky, byl</p><p>však mezi nimi i rakouský národní dopravce.</p><p>236. Na základě popsaných okolností Úřad konstatuje, že podmínku aplikace čl. 101 SFEU</p><p>spočívající v ovlivnění obchodu mezi členskými státy má ve vztahu k posuzovanému</p><p>protisoutěžnímu jednání za splněnou.</p><p>V. 4.</p><p>Posouzení podmínek de minimis</p><p>237. Dle § 3 odst. 1 ZOHS dohody, jejichž dopad na hospodářskou soutěž je zanedbatelný, nejsou</p><p>261</p><p>Dostupné na http://ec.europa.eu/competition/antitrust/legislation/trade.html (dále též „Guidelines on trade“).</p><p>Jde o konstitutivní aspekty celého konceptu ovlivnění obchodu mezi členskými státy (a) trade between member states,</p><p>(b) may effect a (c) appreciability.</p><p>263</p><p>Viz např. l.č. 1120 správního spisu.</p><p>264</p><p>Viz l.č. 164 správního spisu a zejména přílohu protokolu ze šetření ve formě CD nosiče se statistikami přeprav vlaku Carpathia;</p><p>některé souhrnné přehledy a statistiky byly z CD vytištěny a vloženy do spisu v listinné podobě, viz l.č. 1294</p><p>– 1322 správního spisu.</p><p>262</p><p>Č.j.: ÚOHS-16177/2020/852/DSv</p><p>považovány za zakázané. Kritéria zanedbatelného dopadu dohod na hospodářskou soutěž jsou</p><p>blíže stanovena v dokumentu Oznámení Úřadu o dohodách, jejichž dopad na soutěž je</p><p>zanedbatelný (dále též „Oznámení“).265 Obdobný přístup k aplikaci čl. 101 SFEU již mnohem</p><p>dříve ve své rozhodovací praxi přijala EK a potvrdily evropské soudy.266 V současné době je</p><p>uplatnění pravidla de minimis upraveno v tzv. „De minimis notice“.267</p><p>238. Jak národní, tak evropský přístup k doktríně de minimis268 je založen na premise, že k jejímu</p><p>uplatnění nemůže dojít u jednání typu hardcore (viz výše), i když by jinak byla splněna kritéria</p><p>tržního podílu („safe harbour“) stanovená Oznámením, resp. Oznámením EK.269 Jelikož Úřad</p><p>výše konstatoval, že dohoda soutěžitelů vyloučila soutěž na celém vymezeném relevantním</p><p>trhu, nepřichází uplatnění pravidla de minimis v úvahu.</p><p>V. 5.</p><p>Posouzení podmínek pro vynětí ze zákazu dohod dle § 3 odst. 4 zákona a čl. 101/3 SFEU</p><p>239. Jak § 3 odst. 4 zákona, tak čl. 101 odst. 3 SFEU umožňuje za tam stanovených podmínek vynětí</p><p>ze zákazu dohod, vyjádřeného v § 3 odst. 1 zákona a čl. 101 SFEU.270 Břemeno prokázání</p><p>splnění těchto podmínek leží na účastnících řízení, ti však jejich splnění neprokázali. Úřad</p><p>splnění potřebných podmínek u posuzované dohody neshledal.</p><p>V. 6.</p><p>Odpovědnost účastníků řízení</p><p>240. Zákon o ochraně hospodářské soutěže zakazuje a sankcionuje dohody mezi soutěžiteli.</p><p>Soutěžitelé jsou tedy primárními adresáty norem soutěžního práva, nicméně porušení</p><p>soutěžních pravidel je nutné vždy přisuzovat určité fyzické nebo právnické osobě, neboť pouze</p><p>s ní je možné vést správní řízení. Jak uvádí unijní judikatura: „… pro účely uplatnění a výkonu</p><p>rozhodnutí Komise v oblasti práva hospodářské soutěže je nezbytné označit jako osobu, jíž je</p><p>rozhodnutí určeno, entitu s právní subjektivitou.“271</p><p>265</p><p>Dostupné na webových stránkách Úřadu: http://www.uohs.cz/cs/legislativa/hospodarska-soutez.html.</p><p>Z rozsudku KS v Brně „Vojenská ubytovací správa“ (opak. cit.): „Před samotným konstituováním do komunitárního práva</p><p>byla zásada „de minimis non curat lex“ deklarována nejprve v roce 1968 Komisí v případu “Socemas” (rozhodnutí</p><p>Komise 68/318, Úřední věstník /1968/ L 201/4), aby oprávněnost toho přístupu, a tím jeho další legitimní aplikovatelnost,</p><p>mohla být o rok později potvrzena i Soudním dvorem ve věci “Völk/Vervaecke” (rozsudek Soudního dvora 5/69 ve věci</p><p>Franz Völk v. S.P.R.L., J. Vervaecke (1969), ECR-295.“</p><p>267</p><p>Commission Notice on agreements of minor importance which do not appreciably restrict competition under Article</p><p>81(1) of the Treaty establishing the European Community (de minimis), Official Journal C 368, dne 22. 12. 2001 (dále též</p><p>„Oznámení de minimis EK“). Po rozsudku Soudního dvora ze dne 13. 12. 2012 ve věci „Expedia“, C-226/11, bylo</p><p>Oznámení s ohledem na soudem vyslovená specifika v posuzování jednání kvalifikovaných jako „by object“ revidováno</p><p>(revidovaná verze byla uveřejněna v Official Journal C 291 dne 30. 8. 2014; viz: https://eur-lex.europa.eu/legalcontent/EN/TXT/PDF/?uri=OJ:C:2014:291:FULL&amp;from=EN).</p><p>268</p><p>Povaha obou dokumentů je velmi podobná, a Úřad v tom svém výslovně</p><p>268</p><p>Povaha obou dokumentů je velmi podobná, a Úřad v tom svém výslovně uvádí, že „Oznámení vychází z komunitární</p><p>legislativy i judikatury a bude vykládáno v souladu s nimi“.</p><p>269</p><p>Rozsudek Soudního dvora ze dne 13. 12. 2012, sp. zn. C-226/11 ve věci „Expedia“, dále např. rozsudek Krajského</p><p>soudu v Brně ze dne 12. 6. 2013 ve věci „Vojenská ubytovací správa“, sp. zn. 62 Af 61/2011.</p><p>270</p><p>Taková dohoda musí přispět ke zlepšení výroby nebo distribuce zboží nebo k podpoře technického či hospodářského</p><p>rozvoje, vyhradit spotřebitelům přiměřený podíl na výhodách z toho plynoucích, nesmí uložit</p><p>soutěžitelům omezení, která nejsou nezbytná k dosažení cílů podle předcházející věty a zároveň nevyloučí hospodářskou</p><p>soutěž na podstatné části trhu zboží, jehož dodávka nebo nákup je předmětem dohody.</p><p>266</p><p>271</p><p>Rozsudek Tribunálu T-112/05 ze dne 12. 12. 2007 ve věci „Akzo Nobel“, ECR II-05049, odst. 59.</p><p>Č.j.: ÚOHS-16177/2020/852/DSv</p><p>241. Základním pravidlem je tedy princip osobní odpovědnosti (personal responsibility),272 jehož</p><p>podstatou je přičtení odpovědnosti za protiprávní jednání té fyzické nebo právnické osobě,</p><p>která provozuje podnik právě v době jeho účasti na kartelové dohodě. 273 V rámci principu</p><p>osobní odpovědnosti dochází k přechodu odpovědnosti za protisoutěžní jednání na právního</p><p>nástupce (legal continuity), typicky v případě spojení soutěžitelů.274</p><p>242. Jelikož mezi ukončením protiprávního jednání a vydáním sankčního rozhodnutí může uplynout</p><p>značná doba, během níž mohou nastat nejrůznější strukturální a majetkové změny v rámci</p><p>soutěžitele, byl princip osobní odpovědnosti judikaturou doplněn o princip ekonomické</p><p>kontinuity (economic continutity).275 Jeho smyslem je zajištění effet utile soutěžního práva v</p><p>těch případech, kdy by díky těmto změnám mělo například dojít k uložení pokuty subjektu, u</p><p>něhož však panují oprávněné pochybnosti o možnosti pokutu vůbec uhradit, apod. 276 V</p><p>takových případech by pokuta postrádala prvek odstrašení (deterrent effect).277</p><p>243. Za určitých okolností je možné odpovědnost za protisoutěžní jednání dceřiné společnosti</p><p>přičítat společnosti mateřské, jež se sice jednání přímo neúčastnila, ale byla vůči společnosti</p><p>dceřiné v pozici subjektu ovládajícího. Dceřiná společnost v takovém případě neurčuje</p><p>samostatně vlastní chování na trhu, ale sleduje strategii určenou mateřskou společností.</p><p>K</p><p>takovému závěru lze dospět na základě posouzení hospodářských, organizačních a právních</p><p>vazeb spojujících oba subjekty.278 Pokud například mateřská společnost přímo nebo nepřímo</p><p>vlastní celý základní kapitál dceřiné společnosti nebo jeho dostatečně významnou část, uplatní</p><p>se vyvratitelná domněnka o výkonu rozhodujícího vlivu a tedy závislém chování</p><p>dceřiné společnosti.279 Jestliže za výše popsaných okolností obstojí závěr, že mateřská a dceřiná</p><p>společnost tvoří jednu hospodářskou jednotku, resp. jednoho soutěžitele, může být rozhodnutí</p><p>ukládající pokutu adresováno mateřské společnosti, bez nutnosti prokazovat její přímé zapojení do</p><p>nezákonného jednání.280</p><p>244. V předcházejícím odstavci zmíněné hospodářské, organizační a právní vazby mezi oběma</p><p>subjekty pak mohou spočívat v různých aspektech, nemusí se dokonce jednat o vlastnictví</p><p>alespoň prosté většiny základního kapitálu dceřiné společnosti. S obchodním podílem mohou</p><p>být spojena různá zvláštní oprávnění například ve vztahu k obsazování určitých orgánů</p><p>společnosti, apod.281 Zároveň však není nutné, aby mateřská společnost skutečně využívala</p><p>svých práv a ukládala dceřiné společnosti, jak má na trhu reálně jednat. V tomto ohledu stačí,</p><p>pokud obě sledují společnou obchodní politiku, jejíž existenci lze dovodit ze vzájemných</p><p>272</p><p>Rozsudek Soudního dvora Evropské unie C-280/06 ze dne 11. 12. 2007 ve věci „ETI SpA“, ECR I-10893, odst. 39.</p><p>Rozsudek Soudního dvora Evropské unie C-49/92P ze dne 8. 7. 1999 ve věci „Anic Partecipazioni“, ECR-I-4125, odst. 78.</p><p>274</p><p>Rozsudek Soudu prvního stupně T-259/02, T-264/02, T-271/02 ze dne 14. 12. 2006 ve věci „Raiffeisen Zentralbank</p><p>Österreich“, ECR II-5196, odst. 326.</p><p>275</p><p>Rozsudek „Anic Partecipazioni“ (opak. cit.), odst. 145, dále rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 17. 12. 1991 ve</p><p>věci „Enichem Anic SpA“, T-6/89, ECR II-1623, odst. 237, nebo rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. 12.</p><p>2007 ve věci „ETI SpA“, C-280/06, ECR I-10893, odst. 41 - 44.</p><p>276</p><p>Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 30. 9. 2009 ve věci „Hoechst“, T-161/05, ECR II-3555, odst. 51.</p><p>277</p><p>Rozsudek „ETI SpA“ (opak. cit.), odst. 40.</p><p>278</p><p>Viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 16. 6. 2016 ve věci „Evonik Degussa and AlzChem v Commission“,</p><p>C-155/14P, odst. 27.</p><p>273</p><p>279</p><p>Tamtéž, odst. 28. Například v rozhodnutí Tribunálu ze dne 13. 12. 2018 ve věci „Deutsche Telekom v Commission“, T827/14, bylo shledáno za dostatečné, že mateřská společnost disponovala obchodním podílem v ovládané společnosti ve</p><p>výši 51 %.</p><p>280</p><p>Viz rozsudek Tribunálu ze dne 9. 9. 2015 ve věci „Toshiba v Commission“, T-104/13, odst. 94.</p><p>281</p><p>Tamtéž, odst. 97. Mezi další mohou patřit specifická smluvní oprávnění, právo „veta“, aj.</p><p>Č.j.: ÚOHS-16177/2020/852/DSv</p><p>právních a ekonomických vazeb.282</p><p>245. Jak Úřad uvedl v kapitole týkající se popisu účastníků řízení a vymezení soutěžitelů, docházelo</p><p>v průběhu výše popsaného jednání k různým změnám v jejich struktuře. Některé subjekty</p><p>zanikly a mají právní nástupce, u jiných se změnilo ovládání v důsledku převodů obchodních</p><p>podílů, apod. Úřad zde proto podrobně vysvětlí, k jakým změnám došlo, proč vede řízení s</p><p>konkrétními účastníky a koho Úřad činí odpovědným za posuzované protisoutěžní jednání.</p><p>Soutěžitel RCA</p><p>246. Společnost RCA je ve struktuře rakouského národního dopravce ÖBB nejvýše postaveným</p><p>subjektem pro oblast nákladní přepravy, zasílatelství a souvisejících činností. V průběhu celého</p><p>vymezeného časového období, v němž docházelo k protisoutěžnímu jednání, tj. od</p><p>1. 7. 2004 do 10. 6. 2013, byla v postavení ovládající osoby vůči dalším společnostem, které</p><p>buď na protisoutěžním jednání plně participovaly, nebo jakkoliv přispívaly k naplnění celého</p><p>protisoutěžního plánu.283</p><p>247. Z uvedených důvodů Úřad činí společnost RCA odpovědnou za výše popsané protisoutěžní</p><p>jednání soutěžitele RCA za celé období jeho trvání a je jí adresováno rozhodnutí.</p><p>Soutěžitel AWT</p><p>248. Pro posouzení jednání, účast na něm a přičtení odpovědnosti v rámci soutěžitele AWT jsou</p><p>relevantními následující společnosti:</p><p>o</p><p>společnost Speditrans;</p><p>o</p><p>společnost Interfracht (účastník řízení);</p><p>o</p><p>společnost AWT Čechofracht (účastník řízení).</p><p>249. Důkazy vztahující se k jednotlivým fázím nezákonné spolupráce soutěžitelů dokládají, že se</p><p>společnost Speditrans přímo účastnila protisoutěžního jednání od jeho počátku, tj. od 1.</p><p>7. 2004.</p><p>250. Dne 1. 2. 2005 byl sepsán notářský zápis o převodu celého obchodního podílu ve společnosti</p><p>282</p><p>Tamtéž, odst. 121, cit.: „[J]e třeba připomenout, jak konstatovala Komise v bodě 958 odůvodnění napadeného rozhodnutí</p><p>a jak vyplývá z judikatury, že možnost vykonávat rozhodující vliv na obchodní politiku společného podniku</p><p>nevyžaduje prokázání zásahu do každodenního řízení činností uvedeného podniku, ani vlivu na obchodní politiku</p><p>posledně uvedeného stricto sensu, jako například na jeho cenovou či distribuční strategii, ale spíše prokázání vlivu na</p><p>obecnou strategii, kterou se řídí činnosti podniku. Mateřská společnost může vykonávat rozhodující vliv na své dceřiné</p><p>společnosti i bez využití práva dohledu a bez udílení specifických pokynů nebo směrnic k určitým aspektům obchodní</p><p>politiky. Takové pokyny jsou jednoduše obzvláště zjevnou indicií existence rozhodujícího vlivu mateřské společnosti na</p><p>obchodní politiku její dceřiné společnosti. Z neexistence takových pokynů nelze v žádném případě dovodit samostatnost</p><p>dceřiné společnosti. Jednotná obchodní politika skupiny společností může rovněž nepřímo vyplývat ze všech</p><p>hospodářských a právních vazeb mezi mateřskou společností a jejími dceřinými společnostmi. Například vliv mateřské</p><p>společnosti na její dceřiné společnosti v oblasti obchodní strategie a politiky podniku, provozních záměrů, investic,</p><p>objemů, finančních a lidských zdrojů a právních záležitostí může mít nepřímý dopad na jednání dceřiných společností a</p><p>celé skupiny na trhu. Rozhodující je nakonec otázka, zda mateřská společnost dostatečně ovlivňuje směr činností dceřiné</p><p>společnosti natolik, že je třeba obě společnosti z hospodářského hlediska považovat za jeden celek (v tomto smyslu viz</p><p>rozsudek Soudního dvora ze dne 10. září 2009, Akzo Nobel a další v. Komise, C-97/08 P, Sb. rozh. s. I-8237, bod 73 a</p><p>rozsudek Dow Chemical v. Komise, bod 120 výše, bod 77).“ Uvedený závěr byl následně potvrzen v rozsudku Soudního</p><p>dvora EU ze dne 9. 9. 2015 „Toshiba v Commission“, C-623/15P, odst. 66.</p><p>283</p><p>Za všechny společnosti byla podána žádost o leniency.</p><p>Č.j.: ÚOHS-16177/2020/852/DSv</p><p>Speditrans na společnost AWT Čechofracht284 a došlo tak k úplnému ovládnutí prvně uvedené</p><p>společnosti.285 Na počátku roku 2011 v důsledku vnitrostátní fúze sloučením společnost</p><p>Speditrans zanikla a jediným právním nástupcem se stala společnost AWT Čechofracht.286</p><p>251. Z uvedených důvodů Úřad činí společnost AWT Čechofracht odpovědnou za protisoutěžní</p><p>jednání společnosti Speditrans jako jejího právního nástupce za období od 1. 7. 2004 do</p><p>31. 12. 2010 (poslední den před rozhodným dnem fúze). Zároveň je však společnost AWT</p><p>Čechofracht minimálně ode dne 1. 2. 2005 odpovědná za protisoutěžní jednání společnosti</p><p>Speditrans z důvodu výlučné kontroly nad uvedenou společností.287</p><p>252. Dne 21. 12. 2004 vznikla společnost Interfracht. Společnost Speditrans byla od jejího vzniku až</p><p>do 10. 12. 2008 jejím jediným společníkem, poté byl celý obchodní podíl převeden na</p><p>společnost AWT Čechofracht. Tento stav trval do 3. 2. 2010, kdy společnost AWT</p><p>Čechofracht ztrácí majoritu a dále vlastní jen podíl ve výši 50 %. Ve spojení s</p><p>předcházejícími odstavci Úřad proto činí společnost AWT Čechofracht za období od</p><p>21. 12. 2004 do 3. 2. 2010 odpovědnou za protisoutěžní jednání společnosti Interfracht z</p><p>důvodu výlučné kontroly nad posléze uvedenou společností.</p><p>253. Pro období od 1. 1. 2011 do 10. 6. 2013 pak Úřad za výše popsané protisoutěžní jednání činí</p><p>společnost AWT Čechofracht odpovědnou přímo, neboť v tomto období jednala prokazatelně</p><p>sama a bezprostředně v rozporu s pravidly hospodářské soutěže.</p><p>254. Z uvedených důvodů Úřad činí společnost AWT Čechofracht odpovědnou za výše popsané</p><p>protisoutěžní jednání soutěžitele AWT za celé období jeho trvání a je jí adresováno rozhodnutí.</p><p>Soutěžitel Interfracht</p><p>255. Úřad považuje společnost Interfracht za samostatného soutěžitele od 4. 2. 2010, neboť dne</p><p>3. 2. 2010 ztrácí nad společností Interfracht výlučnou kontrolu do té doby jediný společník,</p><p>společnost AWT Čechofracht (viz výše).</p><p>256. Od 4. 2. 2010 vlastnila společnost AWT Čechofracht jen obchodní podíl ve výši 50 %, zbývajících</p><p>50 % bylo rovnoměrně rozděleno mezi 2 fyzické osoby. To znamená, že společnost AWT</p><p>Čechofracht již nebyla v postavení, aby mohla sama a neomezeně určovat chování společnosti</p><p>Interfracht. Od 4. 2. 2010 společnost Interfracht sama rozhodovala o svém soutěžním</p><p>chování288 a účastnila se protisoutěžní spolupráce jako samostatný subjekt.</p><p>257. Z uvedených důvodů Úřad činí společnost Interfracht odpovědnou za výše popsané</p><p>protisoutěžní jednání soutěžitele Interfracht za období od 4. 2. 2010 do 10. 6. 2013 a je jí</p><p>adresováno rozhodnutí.</p><p>Soutěžitel Argo</p><p>284</p><p>Viz l.č. 1208 - 1212 správního spisu, změna byla do OR zapsána 1. 6. 2005, viz l.č. 1192 – 1197 správního spisu.</p><p>Viz též vyjádření účastníka řízení na l.č. 1006 správního spisu.</p><p>286</p><p>Rozhodným dnem pro fúzi byl 1. 1. 2011, k výmazu společnosti z OR došlo dne 30. 6. 2011, viz l.č. 1192 – 1197</p><p>správního spisu.</p><p>287</p><p>Do 1. 2. 2005 byly společníky ve společnosti Speditrans různé osoby s relativně nízkými podíly, tedy bez možnosti</p><p>kteréhokoliv z nich společnost Speditrans ovládat (viz úplné výpisy z OR, na něž bylo odkazováno výše).</p><p>285</p><p>288</p><p>Viz l.č. 1155 a 1160 – 1169 správního spisu; soutěžitel Interfracht výslovně uvedl (cit.): „[…obchodní tajemství…]“</p><p>Č.j.: ÚOHS-16177/2020/852/DSv</p><p>258. Pro posouzení jednání, účast na něm a přičtení odpovědnosti v rámci soutěžitele Argo jsou</p><p>relevantními následující společnosti:</p><p>o</p><p>[…obchodní tajemství…].</p><p>259. Společnost […obchodní tajemství…].289</p><p>260. Společnost […obchodní tajemství…]290byla od 23. 2. 2002 do 31. 1. 2013 ovládána společností</p><p>[…obchodní tajemství…].</p><p>261. Společnost Argo Logistics byla od listopadu 1998 do srpna 2014 […obchodní</p><p>tajemství…].291Právě společnost Argo Logistics byla […obchodní tajemství…].292</p><p>262. Z uvedených důvodů Úřad činí společnost Argo Logistics odpovědnou za výše popsané</p><p>protisoutěžní jednání soutěžitele Argo za celé období jeho trvání a je jí adresováno rozhodnutí.</p><p>Soutěžitel Spedica</p><p>263. Společnost Spedica vznikla dne 16. 7. 2007. Úřad má její zapojení do protisoutěžního jednání</p><p>prokázáno v letech 2008 až 2010. V uvedeném období byly jejími společníky 3 fyzické osoby.</p><p>264. Z uvedených důvodů Úřad činí společnost Spedica odpovědnou za výše popsané protisoutěžní</p><p>jednání soutěžitele Spedica za období od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2010 a je jí adresováno</p><p>rozhodnutí.</p><p>V. 7.</p><p>Subjektivní stránka deliktu</p><p>265. Odpovědnost za protisoutěžní jednání spočívající v uzavření zakázané dohody narušující</p><p>soutěž je odpovědností objektivní. Zákon tedy Úřadu neukládá, aby u všech osob, které hodlá</p><p>za porušení hmotněprávních ustanovení zákona sankcionovat, zkoumal zavinění.293 Úřad</p><p>nicméně subjektivní stránku posuzuje s ohledem na to, že posouzení subjektivní stránky</p><p>jednání účastníků řízení považuje za důležitou součást svých úvah o výši ukládané pokuty.</p><p>266. Při posuzování subjektivní stránky protisoutěžního jednání vycházel Úřad z toho, že soutěžitelé</p><p>vzájemně koordinovali jednání vůči zákazníkům, kteří přepravovali, resp. poptávali přepravu</p><p>zboží v rámci vlakového projektu, a tím vědomě eliminovali rizika vzájemné konkurence.</p><p>Museli si být vědomi nezákonného charakteru svého jednání a rovněž toho, že jejich jednání</p><p>může mít za následek narušení hospodářské soutěže. Úřad proto dospěl k závěru, že všichni</p><p>účastníci řízení porušili § 3 odst. 1 ZOHS 360 a čl. 101 SFEU zaviněně, a to ve formě úmyslu.</p><p>289</p><p>Viz l.č. 1291 správního spisu.</p><p>Její zapojení do protisoutěžní spolupráce prokazuje komunikace (email) ze dne 6. 10. 2008, viz l.č. 33 (A20) správního</p><p>spisu.</p><p>290</p><p>291</p><p>292</p><p>[…obchodní tajemství…].</p><p>Tato společnost navíc vykazuje […obchodní tajemství…] mj. ani neplní své povinnosti vůči obchodnímu rejstříku.</p><p>K vyvození odpovědnosti tedy postačí fakt, že právnická osoba svým jednáním porušila nebo nesplnila povinnost stanovenou</p><p>zákonem nebo uloženou na jeho základě.</p><p>293</p><p>Č.j.: ÚOHS-16177/2020/852/DSv</p><p>VI.</p><p>Námitky soutěžitelů a návrhy na doplnění dokazování po vydání Sdělení výhrad</p><p>Soutěžitel Argo</p><p>267. Po vydání Sdělení výhrad Úřad obdržel dvě podání soutěžitele Argo.294 V prvním podání ze dne</p><p>13. 12. 2019 člení své námitky do okruhů, jak uvedeno níže (písm. a – i), přičemž řada</p><p>argumentů se opakuje a lze je nalézt ve více okruzích. Soutěžitel rovněž navrhuje provedení</p><p>některých důkazů, zejm. výslechy svědků; k návrhům na provedení důkazů se Úřad vyjadřuje</p><p>na konci této kapitoly.</p><p>ad a) Nesprávné vymezení relevantního trhu</p><p>268. Soutěžitel Argo namítá špatné věcné a geografické vymezení relevantního trhu. Dle jeho</p><p>názoru mělo být součástí hlubšího prověřování chování těch společností, které v předmětné</p><p>době působily jako národní dopravci, např. společnost ČD Cargo, Cargo Slovakia a MÁV</p><p>Cargo, neboť tyto subjekty měly do značné míry určovat podobu daného trhu a podmínky</p><p>fungování ostatních soutěžitelů (zasílatelů). Vliv těchto silných hráčů měl následně ovlivnit i</p><p>chování soutěžitelů, kteří neměli jinou alternativu, než aby byl projekt Carpathia zrealizován a</p><p>provozován v dané podobě. Vliv a postavení národních dopravců měl mimo jiné znamenat, že</p><p>nebylo možné získat jakoukoliv výhodu na základě (hypotetické) dohody se svým</p><p>konkurentem, neboť podmínky fungování trhu přepravy a zasílatelství po železnici byly</p><p>předem dány a všechny subjekty se jim musely přizpůsobit. Národní dopravci měli být v takové</p><p>pozici, že snadno mohli některým subjektům vytvářit řadu překážek, zatímco jiným poskytnout</p><p>podmínky mnohem příznivější.</p><p>269. Dle názoru Úřadu soutěžitel Argo do jisté míry spojuje argumenty týkající se nesprávného</p><p>vymezení relevantního trhu s argumenty na podporu tvrzení, že se o nezákonnou dohodu ze</p><p>strany společností participujících v posuzovaných vlakových projektech nemohlo jednat.</p><p>Jinými slovy navrhuje, aby se Úřad více zabýval působením národních dopravců a na základě</p><p>toho dospěl ke zjištění, že chování soutěžitelů nemohlo představovat zakázanou protisoutěžní</p><p>dohodu.</p><p>270. Úřad spatřuje v argumentaci soutěžitele Argo několik nesprávných úvah. Úřad jednak aspekt</p><p>působení národních dopravců neopominul (viz Sdělení výhrad, bod 64.). Jedná se sice o</p><p>stručné vyjádření, má však svůj důvod. Středobodem posuzování chování soutěžitelů ze strany</p><p>Úřadu totiž bylo, jakým způsobem vystupovali vůči svým zákazníkům, kteří požadovali</p><p>provedení přepravy zboží v rámci projektu Carpathia/Sylvania a nová Carpathia. Skutečnost,</p><p>jaké k tomu měli zasílatelé ze strany národních dopravců vytvořeny podmínky, nemůže být</p><p>zdůvodněním postupu, kdy se jednotliví zasílatelé mezi sebou domlouvají, jaké ceny nabídnou</p><p>zákazníkovi za provedení konkrétní přepravy, vše s jediným cílem - zachovat vzájemně</p><p>dohodnuté schéma alokace jednotlivých zákazníků. Pokud tedy soutěžitel Argo Úřadu vytýká,</p><p>že (cit.): „[v]ůbec nezohlednil, že tvůrcem relevantního trhu a jeho rozhodujícím činitelem byl</p><p>národní dopravce ČD, který přepravy realizoval, rozhodoval o cenách za přepravu a o</p><p>vlakotvorných opatřeních“, míří tím do oblasti, která ani nemohla být předmětem hlubšího</p><p>právního posouzení. I kdyby v dané době český národní dopravce (hypoteticky) nastavil</p><p>soutěžitelům „tvrdé“ podnikatelské prostředí a podmínky, nemůže tím být omlouváno jejich</p><p>294</p><p>Viz l.č. 1855 – 1874 a 1879 – 1897 správního spisu. Pro úplnost Úřad dodává, že dne 11. 3. 2020 obdržel nové</p><p>oznámení o převzetí právního zastoupení účastníka řízení Argo Logistics, viz l.č. 1925 – 1928 správního spisu.</p><p>Č.j.: ÚOHS-16177/2020/852/DSv</p><p>nezákonné jednání směrem k zákazníkům v podobě skrytě</p><p>dohodnutého navýšení ceny, kdykoliv se na ně zákazník s konkrétní poptávkou obrátil.</p><p>Soutěžitel Argo ani žádné důkazy, že byl vlastně „nucen“ domlouvat se inkriminovaným</p><p>způsobem s jinými soutěžiteli na cenách pro zákazníky, nedokládá. Činil tak jen ze své vlastní</p><p>vůle a za účelem ekonomického prospěchu.</p><p>271. Soutěžitelem předložené důkazy, zejm. Zaváděcí rozkaz k vlaku Carpathia,295 prokazují pouze</p><p>okolnosti organizačního zabezpečení vlaku ze strany národního dopravce. Stále se však jedná</p><p>o předcházející organizační stupeň, to znamená nutný vstup (činnost) pro vlastní vypravení</p><p>vlaku, který sám o sobě nemohl nijak ovlivnit rozhodnutí dotčených soutěžitelů skrytě se</p><p>domlouvat a následně předkládat zákazníkům účelově upravené cenové nabídky. Soutěžitel</p><p>Argo obdobné argumenty opakovaně uvádí i na dalších místech svého podání.</p><p>272. Námitky soutěžitele týkající se arbitrárního vymezení relevantního trhu musí Úřad odmítnout.</p><p>Úřad podrobně popsal své úvahy, včetně citací z literatury a odkazů na správní a soudní</p><p>rozhodnutí, v nichž byla obdobná materie řešena, zejména vztah zasílatelství a dopravy, a</p><p>zdůvodnil, proč se k danému vymezení relevantního trhu přiklonil. Skutečnost, že je ve</p><p>vymezení uvedeno „nákladní železniční přeprava a zasílatelství“, je pouze dána (ve Sdělení</p><p>výhrad vysvětlenou) existencí přepravy jako technicky nezbytného vstupu každé zasílatelské</p><p>činnosti. To ale v žádném případě neznamená, že by účastníkem správního řízení musela být</p><p>společnost České dráhy, resp. ČD Cargo, jak tvrdí soutěžitel Argo.</p><p>273. Soutěžitel Argo taktéž namítá, že nebyly dostatečně stanoveny tržní podíly dotčených</p><p>soutěžitelů. Úřad však má za to, že se v rámci kapitol o skutkových okolnostech a jejich právní</p><p>kvalifikaci dostatečně podrobně věnoval tomu, proč na základě charakteristiky</p><p>protisoutěžního jednání a způsobu jeho naplňování nepovažoval za nutné přesné určení</p><p>tržních podílů jednotlivých soutěžitelů. Účastníci řízení představovali všechny na relevantním</p><p>trhu působící soutěžitele; jejich participaci na posuzovaném jednání, délku a objem</p><p>přepravovaného zboží potom Úřad zohlednil při posuzování individuální závažnosti deliktů.</p><p>274. Dále soutěžitel Argo uvádí, že na něj měl být vytvářen nátlak, aby přestal vypravovat vlastní</p><p>ucelené vlaky přes Maďarsko a připojil se k projektu Carpathia, jinak mu bude v dalším</p><p>samostatném vypravování vlaků bráněno díky vlivu „velkých hráčů“ na trhu a vazbám mezi</p><p>soutěžitelem RCA a maďarským národním dopravcem MÁV. Jak ve Sdělení výhrad, tak v</p><p>tomto rozhodnutí Úřad konkrétně uvádí, na základě jakých důkazů obsažených ve spise má</p><p>prokázáno, že se soutěžitel Argo účastnil jednání ohledně projektu Carpathia zcela ze své vůle</p><p>a jako rovnocenný partner. Důkazy také prokazují, že si soutěžitel Argo dokázal úspěšně</p><p>prosazovat své zájmy a ochranu svých zákazníků (např. […obchodní tajemství…]).296 Námitka,</p><p>že v řízení sp. zn. ÚOHS-S633/2016/KD ve věci „Italia Express“ byla účastníkem řízení také</p><p>společnost České dráhy, a.s., a že by tomu tak mělo být i nyní, je nedůvodná. Úřad vždy</p><p>vychází z podkladů, které má žurnalizovány ve správním spisu. Z těchto podkladů plyne, že se</p><p>do protisoutěžních aktivit zapojili určití soutěžitelé, oproti případu „Italia Express“ však mezi</p><p>nimi není soutěžitel ČD, a proto nemůže být účastníkem správního řízení v nyní řešené věci.</p><p>Společnost České dráhy, a.s. nebyla účastníkem řízení ve věci „Italia Express“ z titulu</p><p>národního dopravce.</p><p>295</p><p>296</p><p>Viz l.č. 1870 – 1874 správního spisu.</p><p>Lze zmínit, že v době protisoutěžního jednání vykazoval soutěžitel […obchodní tajemství…].</p><p>Č.j.: ÚOHS-16177/2020/852/DSv</p><p>275. K celému souhrnu námitek soutěžitele Argo, které směřují do „sféry národních dopravců“,</p><p>Úřad konstatuje, že ani z jednoho důkazu neplyne, že by se museli z donucení a pod tlakem</p><p>domlouvat ve vztahu k zákazníkům, tak jak je jim to Úřadem vytýkáno. Tato konstrukce</p><p>předestřená soutěžitelem Argo působí, optikou shromážděných důkazů, nevěrohodně a</p><p>účelově.</p><p>ad b) Vytýkané jednání nesplňuje znaky narušení hospodářské soutěže</p><p>276. Soutěžitel Argo namítá, že Úřad špatně chápe a vykládá některá ustanovení o ochraně</p><p>rezervovaných transportů, a že veškeré jednání soutěžitelů v rámci vlakových projektů bylo</p><p>jen technickou a organizační činností nezbytnou pro účely správného fungování projektu a</p><p>vypravení jednotlivých vlaků. Ve svém důsledku pak měla být společným postupem dosažená</p><p>efektivita při vypravení vlaku benefitem pro zákazníky.</p><p>277. Úřad setrvává na svém názoru ohledně výkladu smluvních ujednání, která byla uzavřena na</p><p>počátku spolupráce, a tento výklad je podpořen získanými důkazy o komunikaci soutěžitelů.</p><p>Společný postup soutěžitelů mohl přinášet výhody a úspory z rozsahu při vyjednávání s</p><p>dopravci, jednotném dispečinku, apod., tuto činnost je ale třeba odlišit od navazujícího</p><p>vyjednávání se zákazníky a získávání zakázek.</p><p>278. Standardní podoba získávání klientů mívá podobu předložení výhodnější nabídky, tj. nabídky</p><p>obsahující lepší parametry a podmínky než nabídka konkurenční. Jakékoliv ujednání, které</p><p>takovou činnost mezi soutěžiteli omezuje, nemá opodstatnění.297 Soutěžitel Argo mj. uvádí</p><p>argument (cit.): „…v důsledku popsané spolupráce mohla být přeprava nabízena koncovému</p><p>zákazníkovi za výhodnějších podmínek, než kdyby každý ze zasílatelů zajišťoval přepravu</p><p>samostatně.“ Tomu však odporují zjištěné skutečnosti a důkazy, kdy ani jeden z důkazů</p><p>neobsahuje komunikaci v tom smyslu, že jeden ze zasílatelů toho druhého „altruisticky“</p><p>instruuje, aby nabídl cenu nižší a zakázku pro sebe na jeho úkor získal. Slaďování cenových</p><p>nabídek samozřejmě mělo vždy tendenci právě opačnou. Skrytá domluva o navýšení ceny</p><p>mohla stěží zajistit zákazníkovi výhodnější podmínky.</p><p>279. V dalších odstavcích soutěžitel sám cituje pasáže, které zakazují napadání zákazníků a zajišťují</p><p>ochranu rezervovaných transportů stanovením lhůt. Z toho dovozuje, že k rozdělování</p><p>nedocházelo, jelikož po uplynutí lhůty mohlo znovu docházet k získávání těchto zákazníků.</p><p>Těmto ustanovením přisuzuje soutěžitel význam, se kterým se Úřad z následujících</p><p>důvodů neztotožňuje.</p><p>280. Soutěžitel Argo za prvé nezmiňuje, že existovala skupina pravidelných a dlouhodobých</p><p>zákazníků, kterých se soutěžitelé nehodlali „vzdát“ a které si mezi sebe rozdělili již na počátku.</p><p>Dále, výslovné ustanovení o zákazu napadání zákazníků, ochraně transportů a lhůtách</p><p>představuje učebnicový příklad kartelového ujednání. Na povaze těchto ujednání</p><p>nemůže nic změnit ani soutěžitelem podaný výklad, že po uplynutí lhůty vlastně mohlo</p><p>k</p><p>získávání zákazníků docházet, nehledě na to, že smlouvou stanovená délka lhůta 90 + 30 dní</p><p>představuje 4 měsíce, přičemž ucelené vlaky byly vypravovány v některých obdobích (v období</p><p>kulminace projektu) i denně. Zejména však předkládanou interpretaci soutěžitele Argo vyvrací</p><p>zachycená komunikace. Úřad nespatřuje žádnou souvislost mezi potřebou vypravit konkrétní</p><p>297</p><p>S výjimkou striktních podmínek stanovených v § 3 odst. 4 zákona, resp. čl. 101/3 SFEU, viz níže.</p><p>Č.j.: ÚOHS-16177/2020/852/DSv</p><p>vlak a skrytou domluvou mezi zasílateli vůči zákazníkům, ať už v tom, že budou někomu</p><p>„patřit“, nebo v aspektech cenových.</p><p>281. K povaze leniency žádosti AWT a jejímu obsahu se Úřad vyjadřuje níže, v rámci samostatného</p><p>bodu.</p><p>ad c) Neprokázání vytýkaného protisoutěžního jednání/Nesprávná interpretace a rozpornost</p><p>provedených důkazů</p><p>282. Soutěžitel Argo namítá, že proti němu nemá Úřad důkazy k prokázání protisoutěžních aktivit,</p><p>a že obsah komunikace za soutěžitele, která se jako důkazní materiál ve spise nachází, by měl</p><p>být vykládán zcela jinak, než činí Úřad. Zpochybňuje tedy účast soutěžitele Argo na</p><p>protisoutěžní dohodě a kritizuje v tomto směru i důkazní hodnotu leniency žádosti AWT.</p><p>283. Úřad konstatuje, že důkazní materiál ve spisu je uceleným souborem komunikace soutěžitelů</p><p>a dalších informací, z nějž Úřadu vyplývá zapojení soutěžitele Argo do vytýkaného jednání</p><p>přesně tím způsobem, jak je v tomto rozhodnutí uvedeno. Pokud soutěžitel Argo interpretuje</p><p>předmětné podklady jinak, jde z jeho strany jen o účelová tvrzení vedená snahou vyhnout se</p><p>odpovědnosti a sankci (k předloženým návrhům na dokazování se Úřad komplexně vyjadřuje</p><p>v závěru této části).</p><p>284. K tvrzeným rozporům mezi protokolem a čestným prohlášením v rámci leniency žádosti AWT</p><p>Úřad konstatuje, že […obchodní tajemství…] v rámci soutěžitele. Obecně pak druhou z leniency</p><p>žádostí Úřad považuje za doplnění informací, které již měl k dispozici díky podkladům v leniency žádosti</p><p>RCA, přičemž v jejich obsahu žádné rozpory neshledává. Především pak informace z leniency žádostí</p><p>odpovídají důkazům zajištěným během místních šetření a navzájem se podporují. Žádný okruh důkazů</p><p>pak neumožňuje alternativní výklad a scénář, jak se domnívá soutěžitel řízení.</p><p>ad d) Leniency žádosti jako nedostatečné důkazy</p><p>285. Soutěžitel namítá, že obě leniency žádosti jsou nedostatečným podkladem pro prokázání</p><p>protisoutěžních praktik soutěžitele Argo, neboť jsou sepsány tendenčně a účelově, a nemohou</p><p>proto mít jakoukoliv vypovídající hodnotu a věrohodnost, pokud jde o prokázání nezákonného</p><p>jednání soutěžitele Argo. Navíc mají být jediným podkladem, na jehož základě činí Úřad své</p><p>závěry.</p><p>Č.j.: ÚOHS-16177/2020/852/DSv</p><p>286. Úřad se k dané věci již výše vyjadřoval. Opětovně konstatuje, že se obě leniency žádosti</p><p>vzájemně doplňují a potvrzují, leniency žádost RCA je doplněna velkým množstvím autentické</p><p>komunikace mezi soutěžiteli. Tyto podklady dále Úřad rozšířil o řadu důkazů získaných během</p><p>místních šetření, které opět potvrzují obsah leniency žádostí. Žádná část důkazního materiálu</p><p>nejen nepopírá jinou, právě naopak. Úřad má tedy předmětné protisoutěžní praktiky</p><p>prokázány na základě komplexního souhrnu různých informací a zdrojů. Právě z tohoto</p><p>důvodu není soutěžitelem řízení citovaná judikatura evropských soudů případná. Úřad</p><p>dodává, že další (tj. třetí) soutěžitel podal žádost o narovnání, jejíž součástí je přiznání se k</p><p>vytýkanému jednání za daného soutěžitele.</p><p>ad e) Dovozování deliktní odpovědnosti soutěžitele Argo za jednání jiných soutěžitelů</p><p>287. Soutěžitel Argo namítá, že Úřad chybně posoudil otázku odpovědnosti za domnělé protiprávní</p><p>jednání, když jej postihuje za celé vymezené období a navíc mu přičítá i účast na projektu</p><p>Sylvania.</p><p>288. Úřad dovodil účast jednotlivých soutěžitelů na projektu Carpathia/Sylvania a nová Carpatha v</p><p>různé míře a v různých obdobích, přičemž vždy vysvětlil, na základě kterých konkrétních</p><p>důkazů, jak je interpretuje a proč tak činí. U soutěžitele Argo tuto účast shledal v celém</p><p>vymezeném období, zároveň ale vysvětlil, co se událo v souvislosti se vznikem nového projektu</p><p>Carpathia a jakým způsobem byl, ve srovnání s původním projektem Carpathia, zapojen</p><p>soutěžitel Argo. Dále Úřad v souvislosti s projektem Sylvania vysvětlil, v čem díky propojení</p><p>obou projektů spočívala výhoda pro soutěžitele Argo, a proč jej činí odpovědným za celé</p><p>vytýkané protisoutěžní jednání, včetně projektu Sylvania.</p><p>289. Soutěžitel Argo dále odmítá, že by se mohl podílet na projektu Carpathia v celém vymezeném</p><p>období. Dokládá to […obchodní tajemství…].298Úřad však zmíněnou smlouvu považuje za</p><p>právní podklad pro obchodní vztah mezi dvěma podnikateli. Je běžné a očekávatelné, že si</p><p>jakýkoliv podnikatelský subjekt upraví vztahy se svými obchodními partnery. To, že došlo k</p><p>uzavření takové zasílatelské smlouvy, neznamená samo o sobě ústup soutěžitele Argo od</p><p>dodržování protisoutěžních ujednání. Pokud se tedy jedná o změnu jeho pozice v rámci</p><p>projektu nová Carpathia, Úřad tuto okolnost vzal do úvahy, nicméně má prokázáno, že i nadále</p><p>ze strany všech soutěžitelů trvalo zavedené schéma protisoutěžní spolupráce. 299 Navíc si</p><p>soutěžitel Argo preferenční pozici v novém projektu Carpathia v komunikaci s ostatními</p><p>soutěžiteli výslovně hájí a jednoznačně se vyjadřuje k zachování spolupráce. Úřad proto</p><p>setrvává na svých závěrech.</p><p>290. Soutěžitel Argo dále uvádí, že jeho podíl na přepravených objemech měl být na minimální</p><p>úrovni. K tomu Úřad konstatuje, že v různých obdobích trvání předmětných vlakových projektů</p><p>se podíly přeprav jednotlivých soutěžitelů měnily a lišily. Jak Úřad vysvětluje v rámci právního</p><p>hodnocení posuzovaného jednání, nevymezoval u jednotlivých soutěžitelů skutečně</p><p>přepravené objemy tonáže, neboť jejich jednání hodnotí jako celek v tom smyslu, že každý ze</p><p>soutěžitelů pomáhal naplňovat jedno a totéž schéma rozdělování zákazníků. To</p><p>znamená, že i pokud by soutěžitel (dovedeno ad absurdum) pouze poskytoval „krycí“ nabídky,</p><p>298</p><p>299</p><p>Viz l.č. 1867 – 1869 správního spisu.</p><p>Vyjma soutěžitele Spedica.</p><p>Č.j.: ÚOHS-16177/2020/852/DSv</p><p>aby zákazníci stále přepravovali zboží s určeným soutěžitelem, bylo by jeho jednání porušením</p><p>§ 3 odst. 1 zákona a čl. 101 SFEU. Úřad nemůže hodnotit jakékoliv vnitřní pohnutky a motivy</p><p>soutěžitelů zakázaných dohod.</p><p>ad f) Neaplikování blokové výjimky a pravidla de minimis</p><p>291. Soutěžitel Argo namítá, že Úřad nedostatečně zkoumal podmínky uplatnění pravidla de</p><p>minimis a pravidel stanovených v čl. 101/3 SFEU, resp. § 3 odst. 4 zákona. Taktéž neměl být</p><p>shledán dopad na obchod mezi členskými státy. Předmětné vlakové projekty a odpovídající</p><p>jednání soutěžitelů při jejich zajištění měla představovat signifikantní přínos pro zákazníky z</p><p>pohledu cenových úspor, rychlosti dopravy do cílové destinace, atd., alternativně se mohlo</p><p>jednat o dohody se zanedbatelným dopadem.</p><p>292. S ohledem na to, na kolika stranách textu se Úřad věnoval rozboru podstaty jednání</p><p>soutěžitelů, považuje za nadbytečné veškeré důvody na tomto místě znovu uvádět. Jednání</p><p>soutěžitelů nemohlo naplnit žádnou blokovou výjimku či podmínky de minimis. Jestliže</p><p>soutěžitel Argo opakovaně tvrdí, že (cit.): „… vytvoření projektu Carpathia umožnilo snížení</p><p>konečných cen pro zákazníky…“, pak zejména ta komunikace mezi soutěžiteli, v níž se skrytě</p><p>domlouvají na navýšení ceny v konkrétní nabídce, prokazuje pravý opak. Úřad podmínky</p><p>naplnění pravidla de minimis v jednání soutěžitelů neshledal, resp. je soutěžitel Argo</p><p>neprokázal.</p><p>293. Stejně tak Úřad výše zdůvodnil, proč shledal s ohledem na geografickou relaci, přepravované</p><p>objemy zboží a okruh zapojených subjektů dopad jednání na obchod mezi členskými státy a</p><p>porušení čl. 101 SFEU.</p><p>ad g) Nesprávná aplikace programu leniency Úřadem</p><p>294. Soutěžitel Argo namítá, že se Úřad dopustil nesprávného hodnocení obou leniency žádostí.</p><p>Dle jeho tvrzení neměla především leniency žádost AWT dostatečnou přidanou hodnotu a</p><p>neměla být Úřadem přijata, a dále měl Úřad zohlednit opakované porušování pravidel</p><p>hospodářské soutěže některými soutěžiteli (recidivu).</p><p>295. Úřad konstatuje, že z první leniency žádosti se dozvěděl o předmětném protisoutěžním</p><p>jednání a na jejím základě dále provedl neohlášená místní šetření. První leniency žádost</p><p>obsahovala informace a podklady, které byly jednoznačně potvrzeny důkazy nalezenými při</p><p>místních šetřeních. Sdělení dalších informací a přiznání se jiného soutěžitele v rámci druhé</p><p>leniency žádosti může mít významnou přidanou hodnotu například v řízeních s větším počtem</p><p>účastníků.300 Hodnocení, zda má další leniency žádost v pořadí dostatečnou přidanou</p><p>hodnotu, však náleží Úřadu, který přitom bere v úvahu stav věci, již předložené důkazy, atd. V</p><p>řešené věci Úřad leniency žádost AWT takto posoudil, neboť v ní byly podrobně uvedeny</p><p>[…obchodní tajemství…].</p><p>296. K tvrzeným rozporům mezi protokolem a čestným prohlášením v rámci leniency žádosti AWT</p><p>se Úřad již vyjádřil výše (opakující se argument). Pokud jde o námitku neposouzení jednání</p><p>některých soutěžitelů jako recidivy, pak Úřad neshledal naplnění všech nezbytných podmínek.</p><p>U prvního žadatele o leniency v pořadí není pokuta ukládána, tudíž podmínky recidivy nejsou</p><p>předmětem posuzování. Dalším soutěžitelům by nejdříve musela být uložena pravomocně</p><p>pokuta za porušení ZOHS a až poté by se museli dopustit obdobného jednání, které by bylo</p><p>300</p><p>Č.j.: ÚOHS-16177/2020/852/DSv</p><p>předmětem řízení před Úřadem.301</p><p>ad h) Nesprávné přičítání projektu Sylvania k tíži soutěžitele Argo</p><p>297. V rámci samostatného bodu soutěžitel Argo namítá, že je mu přičítána k tíži účast na projektu</p><p>Sylvania, přestože se jej neúčastnil (daná námitka byla vznesena i na jiných místech podání).</p><p>298. Úřad na více místech vysvětlil, že celé jednání v rámci projektu Carpathia/Sylvania a nová</p><p>Carpathia považuje za jedno protisoutěžní schéma, k jehož naplnění přispívali všichni</p><p>soutěžitelé společně (rozdělení zákazníků, krycí nabídky, atd.). I ten soutěžitel, který podal</p><p>krycí nabídku, přispěl k plnění kartelové dohody, byť neprovedl konkrétní přepravu. Totéž platí</p><p>pro vztah mezi projekty Carpathia a Sylvania. Soutěžitel Argo o propojení, resp. ochraně</p><p>projektu Carpathia před projektem Sylvania, věděl, respektoval je a profitoval z něj tím</p><p>způsobem, že jeho transporty nebyly nijak ohroženy a přebírány jinými soutěžiteli. Naopak</p><p>mohl za předem dohodnutých podmínek realizovat vlastní přepravy v rámci projektu</p><p>Carpathia. Byla to tedy další „pojistka“ v dohodnutém schématu rozdělení zákazníků.</p><p>ad i) Nesprávné určení výše pokuty a nepřiměřená tvrdost</p><p>299. Soutěžitel Argo namítá, že při výpočtu pokuty postupoval Úřad nesprávně a nezákonně, neboť</p><p>nerespektoval základní zákonné principy ukládání pokut, předcházející rozhodovací praxi, ani</p><p>vlastní zveřejněnou metodiku, dále nebyla naplněna materiální stránka deliktu a nedošlo k</p><p>potřebné individualizaci trestu.</p><p>300. Co se námitky nesprávného základu pro výpočet pokuty týče (veškerý obrat ze všech</p><p>dotčených vlakových projektů), Úřad opakovaně a v různých souvislostech vysvětlil, že</p><p>spolupráce soutěžitelů představovala jediné komplexní schéma s vědomou a úmyslnou</p><p>participací na protisoutěžním jednání. Zohlednil přitom reálnou míru zapojení do této</p><p>spolupráce, to znamená, že u soutěžitelů, kteří byli v pozici hlavních partnerů, Úřad použil vyšší</p><p>hodnotu výchozího podílu při stanovení pokuty. Soutěžitel Argo se jako partner účastnil</p><p>projektu od počátku, pomohl jej vytvořit a zorganizovat, a i v závěru projektu nová Carpathia</p><p>si stále zachoval silné postavení.</p><p>301. Úřad taktéž uvedl důvody, proč při stanovení průměrné ceny přepravy za tunu vycházel z</p><p>cen, které skutečně platili zákazníci. Z komunikace soutěžitelů je zcela zřejmé, že si poskytovali</p><p>krycí nabídky pro celou trasu přepravy (aby zákazník méně výhodnou nabídku nepřijal a</p><p>dohodnuté rozdělení zůstalo zachováno), Úřad proto tyto ceny použil ke svým výpočtům.302</p><p>302. Soutěžitel Argo dále opomíjí skutečnost, že soutěžiteli RCA není pokuta ukládána, tudíž ve</p><p>Sdělení výhrad a v rozhodnutí absentují úvahy o pokutě pro tohoto soutěžitele. Soutěžitel AWT</p><p>se nachází v ekonomické situaci, která neodpovídá jeho pozici a významu v projektech během</p><p>jejich trvání. Veškeré subjekty, které se projektů ucelených vlaků účastnily, navíc</p><p>v dané</p><p>301</p><p>Úřad zde musí zdůraznit, že se vyjadřuje k podmínkám recidivy jen velmi obecně. Recidiva přitom může mít řadu podob</p><p>(obecná, stejnorodá, speciální) a nelze vyloučit, že v některých případech by bylo možné za recidivu považovat zneužití</p><p>dominantního postavení a posléze uzavření kartelové dohody, zatímco v jiném případě by okolnosti umožnily za recidivu</p><p>považovat jen typově stejné jednání.</p><p>302</p><p>Některé okolnosti jsou podrobně popsány v kapitole týkající se stanovení pokut, která následuje (Kap. VII.</p><p>Předpokládaná výše sankcí - 4. Průměrná cena přepravy).</p><p>Č.j.: ÚOHS-16177/2020/852/DSv</p><p>době dosahovaly násobně vyšších obratů. Jestliže Úřad nyní ukládá pokuty, jak je uvedeno ve</p><p>výroku, pak je tento postup vůči účastníkům řízení velmi příznivý.</p><p>Doplňující podání soutěžitele Argo</p><p>303. V druhém podání ze dne 15. 1. 2020 soutěžitel Argo pouze doplňuje některé námitky uvedené</p><p>v podání prvním. Dle jeho sdělení měly být objemy přepravené v rámci projektu</p><p>Carpathia/Sylvania a nová Carpathia zcela bezvýznamné při srovnání objemu toku zboží z EU</p><p>směrem […obchodní tajemství…]. Díky zanedbatelnému významu zmíněných vlakových</p><p>projektů proto nemohlo dojít k ovlivnění obchodu mezi členskými státy. Úřad měl povinnost</p><p>se tímto aspektem hlouběji zabývat, zvláště když (dle tvrzení soutěžitele) nemůže mít Úřad</p><p>prokázánu existenci dohody typu hardcore. V podání předkládá jako důkaz Studii vodního</p><p>koridoru Dunaj – Odra - Labe, s některými doplňujícími údaji o objemech zboží, apod.</p><p>304. Soutěžitel však již neuvádí nic, co by nebylo uvedeno v dřívějším podání, a co by již nebylo</p><p>vypořádáno. Co se týče předložené studie o vodním koridoru D-O-L, pak Úřad v jejím obsahu</p><p>nespatřuje nic, co by dokládalo jeho nesprávný postup, nebo přinášelo nové poznatky.303</p><p>Shrnutí k námitkám a navrženým důkazům:</p><p>305. U řady výše zmíněných námitek soutěžitele Argo se Úřad omezil na konstatování nosných</p><p>důvodů skutkového posouzení a právní kvalifikace, neboť konkrétní úvahy byly dostatečně a</p><p>detailně rozvedeny v příslušných pasážích Sdělení výhrad a nyní v tomto rozhodnutí.304 Velmi</p><p>intenzivní jednání s jednotlivými účastníky se rovněž vedla v rámci procedury narovnání,</p><p>během níž Úřad své argumenty a z nich plynoucí závěry účastníkům řízení vysvětlil.</p><p>K některým důkazům se specificky vyjádřil výše v textu (Zaváděcí rozkaz vlaku Carpathia,</p><p>[…obchodní tajemství…]).</p><p>306. Dokazování ve správním řízení se řídí zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád (dle § 25a zákona</p><p>o ochraně hospodářské soutěže), a podle jeho § 52 není správní orgán návrhy účastníků řízení</p><p>vázán; je však povinen provést důkazy potřebné ke zjištění stavu věci. Provedené důkazy pak</p><p>správní orgán podle § 50 odst. 4 správního řádu hodnotí podle své úvahy s pečlivým</p><p>přihlédnutím ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. Je tedy na správním orgánu, aby uvážil důkazní</p><p>stav a nezbytnost provedení dalších důkazů. Má-li skutkový stav za prokázaný, je třeba, aby</p><p>neprovedení dalších navržených důkazů zdůvodnil.305</p><p>307. Úřad konstatuje, že má skutkový stav dostatečně prokázaný na základě dvou leniency žádostí,</p><p>podkladů získaných při místních šetřeních, z žádostí o informace, které v průběhu správního</p><p>řízení adresoval jak účastníkům řízení, tak dalším subjektům (např. zákazníkům) a z další</p><p>vlastní činnosti. Zejména důkazy v leniency žádosti RCA obsahují autentickou komunikaci mezi</p><p>soutěžiteli, jejíž obsah je zcela jednoznačný a nepřipouští jiné výkladové varianty. Úřad</p><p>shromážděný důkazní materiál považuje za úplný, proto by žádný z účastníkem řízení</p><p>navržených důkazů již nemohl vnést do prokazování skutkového stavu více informací, a to ani</p><p>303</p><p>Nehledě na to, že se jedná o pracovní verzi studie, která dokonce obsahuje průběžné komentáře a poznámky</p><p>jednotlivých osob podílejících se na zpracování studie. Úřadu není známo, proč nebyla předložena konečná verze</p><p>studie, avšak s ohledem na její obsah a oblast, které se věnuje, by na názoru Úřadu stěží mohla něco změnit.</p><p>304</p><p>Nelze si nevšimnout, že soutěžitel Argo sice poukazuje na údajné chyby Úřadu při objasňování skutkového stavu, v</p><p>interpretaci různých ujednání a v následné právní kvalifikaci, ale nikde na podporu svých tvrzení necituje z vlastní</p><p>komunikace s ostatními soutěžiteli, což je však, s ohledem na její obsah, pochopitelné.</p><p>305</p><p>Viz rozsudek NSS ze dne 17. 12. 2019, č.j. 2 As 159/2018-64, odst. 49.</p><p>Č.j.: ÚOHS-16177/2020/852/DSv</p><p>výslech konkrétních dlouhodobých manažerů.</p><p>Soutěžitel Interfracht</p><p>308. Vyjádření k závěrům, které Úřad vyslovil ve Sdělení výhrad, zaslal rovněž soutěžitel</p><p>Interfracht.306 V úvodu podání namítá, že nebyl stranou žádné dohody, protisoutěžního</p><p>jednání se vůbec neúčastnil a byl jen v postavení zákazníka, dále, že se nepodílel na cenotvorbě</p><p>v rámci dotčených projektů a neměl ani přístup k rezervačnímu systému.</p><p>309. Úřad ve Sdělení výhrad a nyní v tomto rozhodnutí podrobně popsal, kteří soutěžitelé se</p><p>projektů ucelených vlaků účastnili, v jaké pozici, po jaké období, atd., a v souvislosti s tím vždy</p><p>také uvedl, o jaké důkazy se opírá. Úřad má prokázáno, že se společnost Interfracht ještě před</p><p>svým osamostatněním (v rámci soutěžitele AWT) zapojila do vytýkaného jednání, a po svém</p><p>osamostatnění, již jako samostatný soutěžitel, v něm i nadále pokračovala. Úřad rovněž popsal</p><p>okolnosti využívání rezervačního systému, tzn. zápisu transportů prostřednictvím soutěžitele</p><p>AWT. Soutěžitel Interfracht neuvádí žádné nové skutečnosti, které by nebyly vypořádány již v</p><p>textu.</p><p>310. Soutěžitel Interfracht opakovaně namítá, že byl v celém průběhu trvání vlakových projektů v</p><p>postavení ovládané osoby, a to ze strany soutěžitele AWT, tedy se nemohl samostatně</p><p>rozhodovat při svém jednání na trhu a nenese proto žádnou odpovědnost za případné</p><p>protisoutěžní chování. Dále uvádí, že vzhledem ke své ekonomické síle, kterou se nemohl</p><p>srovnávat s jinými subjekty na trhu, ani neměl jinou možnost, jak přepravovat zboží do</p><p>Rumunska. Několikrát se měl pokusit o odeslání transportů „mimo Carpathii“, ale tyto kroky</p><p>byly vždy obtížné s ohledem na pozici velkých hráčů (zejm. RCA) na trhu. Údaje o zásilkách měl</p><p>sdělovat pouze soutěžiteli AWT a s ostatními soutěžiteli si žádné informace nevyměňoval.</p><p>311. V předcházejícím odstavci uvedené argumenty jsou tytéž, které byly vzneseny a řešeny během</p><p>procedury narovnání, a byly vypořádány ve Sdělení výhrad a nyní v tomto rozhodnutí. Úřad</p><p>ve vymezeném relevantním období považuje účastníka řízení Interfracht za samostatného</p><p>soutěžitele, a uvedl, na základě jakých skutečností a důkazů. Úřad má rovněž prokázáno aktivní</p><p>zapojení soutěžitele Interfracht do schématu rozdělování zákazníků. Zároveň ale zohlednil</p><p>některé důležité okolnosti v jeho prospěch, jak je vidět z vývoje bilaterálních jednání v rámci</p><p>procedury narovnání, na jejichž základě například upravil výchozí podíl základní částky pokuty.</p><p>312. Další námitky soutěžitele Interfracht směřují do způsobu stanovení výše pokuty. Dle jeho</p><p>názoru neměl Úřad vycházet u všech soutěžitelů z celkové tonáže, ale zohlednit jejich zapojení</p><p>do projektu a především jeho pozici jako partnera, nebo zákazníka. Při výpočtu pokuty měl</p><p>Úřad použít průměrnou cenu přepravy vztaženou jen k určité části celkové trasy, tj. bez</p><p>započtení ceny přepravy na území Rumunska, a měl zohlednit i to, že soutěžitel nikdy nejednal</p><p>na škodu svým zákazníkům.</p><p>313. I těmto opakovaným námitkám se Úřad věnoval na několika místech v textu (a byly vzneseny</p><p>v obdobné podobě i soutěžitelem Argo). Soutěžitel Interfracht v konkrétním vymezeném</p><p>období přispěl k naplnění jednoho komplexního protisoutěžního schématu, v tomto období</p><p>nese odpovědnost za protisoutěžní jednání jako celek, a tomu odpovídá zohlednění</p><p>306</p><p>Viz l.č. 1848 – 1851 správního spisu. S tímto soutěžitelem navíc Úřad řadu připomínek diskutoval během procedury narovnání</p><p>a některé z nich Úřad ve svých závěrech zohlednil.</p><p>Č.j.: ÚOHS-16177/2020/852/DSv</p><p>přepravené tonáže jako dohodou dotčeného zboží, s další individualizací výpočtu pokuty</p><p>navazujících krocích.</p><p>v</p><p>314. Účastník řízení v závěru svého vyjádření kritizuje odečítání částek již zaplacených pokut u</p><p>některých účastníků řízení, kteří jsou takto vlastně odměňování za opakovanou účast na</p><p>zakázané dohodě.</p><p>315. Zde musí Úřad konstatovat, že jeho postup vychází z pravidel absorpce vytvořených</p><p>trestněprávní doktrínou, jejichž závaznost pro oblast přestupkového práva byla potvrzena i</p><p>soudy (včetně práva hospodářské soutěže). Úřad je povinen tato pravidla respektovat.</p><p>316. Poslední námitky soutěžitele Interfracht se týkají procedury narovnání a obou leniency</p><p>žádostí. Vyjadřuje nesouhlas s tím, že někteří soutěžitelé se díky leniency programu, příp.</p><p>proceduře narovnání, dokáží vyhnout odpovědnosti, přestože byli původci a hlavními osobami</p><p>celé protisoutěžní kooperace. Dle jeho názoru neměla být především akceptována leniency</p><p>žádost soutěžitele AWT, která nemá požadovanou přidanou hodnotu.</p><p>317. Tento typ námitek již Úřad řešil v souvislosti s vyjádřením soutěžitele Argo, proto na své závěry</p><p>uvedené výše odkazuje. Soutěžitel Interfracht nenavrhoval provedení nových důkazů.</p><p>Č.j.: ÚOHS-16177/2020/852/DSv</p><p>VII. Předpokládaná výše sankcí</p><p>VII. 1.</p><p>Obecné principy ukládání pokut</p><p>318. Podle § 22a odst. 2 ZOHS 360 se za správní delikt podle § 22a odst. 1 písm. b) téhož zákona</p><p>uloží pokuta do 10 000 000 Kč nebo 10 % z čistého obratu dosaženého soutěžitelem za</p><p>poslední ukončené účetní období, není-li dále stanoveno, že se za správní delikt podle</p><p>§ 22a odst. 1 písm. b) zákona o ochraně hospodářské soutěže pokuta neuloží.307 Úřad</p><p>standardně používá tu hranici pokuty, která je v daném případě pro soutěžitele citelnější.</p><p>319. Podle § 22b odst. 2 ZOHS 360 Úřad při určení výměry pokuty přihlédne k závažnosti správního</p><p>deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl</p><p>spáchán, a dále přihlédne k jednání v průběhu řízení před Úřadem a snaze odstranit škodlivé</p><p>následky správního deliktu.</p><p>320. Při výpočtu výše předpokládaných pokut Úřad postupuje dle pravidel stanovených</p><p>v Zásadách.</p><p>321. Určení konkrétní výše pokuty je věcí správního uvážení Úřadu.308 Správní uvážení je založeno</p><p>na posouzení všech relevantních okolností řešeného případu, ale zároveň musí respektovat</p><p>zákonem stanovené meze. Konkrétní forma postihu a jeho výše musí působit natolik silně, aby</p><p>od podobného jednání odradila i jiné nositele obdobných zákonných povinností, jaké svědčí</p><p>účastníkům řízení. Zároveň musí být postih dostatečně znatelný v materiální sféře účastníků</p><p>řízení, resp. soutěžitelů, aby v něm byla obsažena jeho represivní funkce.309 Uložená pokuta</p><p>by tedy měla plnit zároveň jak funkci represivní, tak funkci preventivní, nesmí však být pro</p><p>soutěžitele likvidační.310</p><p>322. Základním východiskem pro stanovení pokuty je skutečnost, že sankce by měla odpovídat</p><p>závažnosti správního deliktu, za nějž je ukládána. Je třeba zohlednit jak typovou, tak</p><p>konkrétní závažnost deliktního jednání,311 včetně přitěžujících nebo polehčujících okolností, a</p><p>další konkrétní aspekty řešeného případu, aniž by existoval taxativní výčet</p><p>a 39.</p><p>307</p><p>Horní hranice pokut, které lze uložit, je stanovena alternativně, Úřad však standardně vychází z obratového kritéria.</p><p>Hranice 10 mil. Kč je určena především pro specifické případy, kdy subjekt, který je sice soutěžitelem ve smyslu</p><p>§ 2 odst. 1 zákona, nevykonává ekonomickou činnost a nevytváří obrat. Druhým případem je situace, kdy je horní hranice</p><p>10 mil. Kč vyšší než 10 % z čistého obratu (např. z důvodu propadu tržeb při jejich srovnání za období během</p><p>protisoutěžního jednání a v době, kdy je pokuta ukládána). Sankce ukládaná v maximální výši podle této pevně</p><p>stanovené hranice je tudíž pro soutěžitele méně příznivá, resp. citelnější.</p><p>308</p><p>Viz rozsudek NSS ze dne 16. 12. 2013 ve věci „Kartel pekařů“, č.j. 5 Afs 69/2012-240, odst. 54 (cit.): „Otázku</p><p>posouzení horní hranice maximálně možné pokuty a samotného algoritmu jejího výpočtu je totiž třeba zásadně odlišovat.</p><p>Druhá z uvedených se totiž odehrává plně v mezích správního uvážení žalovaného [Úřadu].“</p><p>309</p><p>Viz např. rozsudek KS v Brně ze dne 6. 4. 2007 ve věci „ČSAD Liberec“, č.j. 62 Ca 27/2006, str. 23-24.</p><p>310</p><p>Kritérium likvidačnosti pokuty je však posuzováno poměrně přísně a zvláště u právnických osob, viz rozsudek NSS ze dne</p><p>29. 1. 2015 ve věci „Barevné obrazovky“, sp. zn. 8 Afs 25/2012, odst. 441 – 446, nebo usnesení téhož soudu ze dne 20. 4.</p><p>2010, sp. zn. 1 As 9/2008, odst. 25 a násl.</p><p>311</p><p>Viz rozsudek NSS ze dne 20. 12. 2012 ve věci „Asociace grafického designu“, č.j. 1 Afs 77/2012-47, zejm. body 32-34 a</p><p>39.</p><p>Č.j.: ÚOHS-16177/2020/852/DSv</p><p>okolností, jež mohou do tohoto okruhu spadat. Každý případ je tedy posuzován</p><p>individuálně.312 Tento přístup k individualizaci pokuty podle konkrétních okolností řešeného</p><p>případu Úřadu nedává možnost bezbřehé kreativity,313 především nesmí vůči jednotlivým</p><p>soutěžitelům postupovat diskriminačně, zároveň ale znamená, že Úřad není rigidně limitován</p><p>předcházející rozhodovací praxí.314</p><p>323. Úřad rovněž u každého účastníka správního řízení při stanovení výše pokuty přihlíží k jeho</p><p>aktuální hospodářské situaci, resp. k jeho celkovému čistému obratu dosaženému za</p><p>poslední ukončené účetní období, přičemž zjišťuje, zda stanovená částka pokuty nepřesáhne</p><p>10 % z tohoto obratu.315</p><p>324. Odpovědnost za protisoutěžní jednání spočívající v uzavření zakázané dohody je odpovědností</p><p>objektivní,316 zákon tedy Úřadu neukládá, aby u osob, které hodlá za porušení hmotněprávních</p><p>ustanovení zákona sankcionovat, zkoumal zavinění. Úřad to však zpravidla činí, neboť</p><p>subjektivní vztah pachatele k protiprávnímu jednání, resp. jeho výsledku, je okolností</p><p>charakterizující jeho celkovou závažnost.</p><p>325. Podle ustálené judikatury správních soudů se trestnost správních deliktů řídí obdobnými</p><p>principy jako trestnost trestných činů a na správní trestání lze přiměřeně vztáhnout principy</p><p>trestního práva.317</p><p>VII. 2.</p><p>Souběh národního a unijního deliktu - porušení § 3 odst. 1 ZOHS a čl. 101 SFEU</p><p>326. Úřad výše konstatoval, že v posuzované věci došlo k porušení jak národních, tak unijních</p><p>právně závazných soutěžních pravidel. Kartelové dohody, u nichž je shledán potenciál</p><p>významně narušit obchod mezi členskými státy EU a porušující tak článek 101 SFEU, budou ve</p><p>většině případů inherentním porušením národního soutěžního práva. Podle judikatury českých</p><p>soudů v takovém případě dochází k jednočinnému souběhu národního a unijního deliktu,</p><p>především z důvodu rozdílných chráněných zájmů.318 Tato soudy vyslovená odlišnost</p><p>chráněných zájmů319 tak zdánlivě řeší i respektování principu ne bis in idem, nutno však dodat,</p><p>312</p><p>V rozhodnutí ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 7 As 15/2013, NSS mj. uvedl: „Nelze po správních orgánech očekávat přesné zdůvodnění,</p><p>proč byla uložena pokuta zrovna ve výši 200.000 Kč a nikoliv například ve výši 210.000 Kč. Podstatou správní uvážení je, že s ohledem</p><p>na pestrost možných situací není možné nastavit žádný univerzální vzorec pro výpočet konkrétní výše pokuty. Pokud by tomu tak bylo,</p><p>zahrnul by jej bezesporu zákonodárce přímo do zákona. Z hlediska soudního přezkumu je rozhodné, že výše pokuty byla uložena v</p><p>zákonném rozmezí a řádně zdůvodněna, bylo přihlédnuto ke všem zákonným hlediskům a úvahy žalované se pohybují v mezích</p><p>správního uvážení.“</p><p>313</p><p>Viz rozhodnutí NSS ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 7 As 15/2013, cit.: „Z hlediska soudního přezkumu je rozhodné, že</p><p>výše pokuty byla uložena v zákonném rozmezí a řádně zdůvodněna, bylo přihlédnuto ke všem zákonným hlediskům a</p><p>úvahy žalované se pohybují v mezích správního uvážení.“</p><p>314</p><p>Viz rozsudek ECJ ze dne 26. 1. 2017 ve věci „Zucchetti Rubinetteria SpA v Commission“, C-618/13P, odst. 38.</p><p>315</p><p>U soutěžitelů, u kterých Úřad hodlá vycházet při výpočtu pokuty z obratového kritéria.</p><p>316</p><p>K vyvození odpovědnosti postačí, že právnická osoba svým jednáním porušila nebo nesplnila povinnost stanovenou</p><p>zákonem nebo uloženou na jeho základě.</p><p>317</p><p>Viz např. rozsudek NSS ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 8 As 17/2007, str. 130 až 133. Nutno dodat, že po přijetí zákona č. 250/2016 Sb.,</p><p>o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, a souvisejících novel, byla řada absentujících či roztříštěných ustanovení a principů z</p><p>oblasti správního trestání tímto předpisem „kodifikována“.</p><p>318</p><p>Nenarušená/fungující soutěž na vnitřním trh EU versus nenarušená/fungující soutěž na národním trhu.</p><p>319</p><p>Viz např. rozsudek NSS ze dne 3. 12. 2008 ve věci „Tupperware“, sp. zn. 7 Afs 7/2008, str. 16 a 17, nebo rozsudek téhož</p><p>soudu ze dne 28. 3. 2014 ve věci „RWE Supply &amp; Trading CZ“, sp. zn. 5 Afs 15/2012, str. 11 a 12.</p><p>Č.j.: ÚOHS-16177/2020/852/DSv</p><p>že je-li vedeno jen jediné správní řízení před národním soutěžním úřadem, absentuje</p><p>především prvek bis.320</p><p>327. Související problematiku při jednočinném souběhu dvou a více deliktů představuje uplatnění</p><p>principu absorpce. Absorpční zásada ukládá správním orgánům rozhodujícím o sankci za více</p><p>správních deliktů spáchaných ve vícečinném nebo jednočinném souběhu, stejnorodém či</p><p>různorodém, postupovat obdobně jako při ukládání úhrnného nebo souhrnného trestu. To v</p><p>praxi znamená především uvést, za který správní delikt je sankce primárně ukládána, tedy</p><p>určit, který ze spáchaných deliktů je nejzávažnější a nejpřísněji postižitelný,321 a dále vysvětlit</p><p>způsob zohlednění dalších spáchaných deliktů.322 Užití absorpční zásady se pak projeví v</p><p>uložení sankce za nejpřísněji postižitelný delikt, tzn. v jeho sankčním rozpětí, a skutečnost, že</p><p>subjekt spáchal deliktů více, což zvyšuje závažnost celého protiprávního jednání, vede</p><p>k</p><p>navýšení ukládané sankce (asperaci), nedochází však k prostému sčítání (kumulaci). V</p><p>případech, kdy je o více deliktech rozhodováno v samostatných řízeních, nesmí být tato</p><p>okolnost k tíži účastníka řízení.</p><p>328. Z uvedených důvodů je pozice Úřadu při vedení řízení pro porušení § 3 odst. 1 ZOHS a zároveň</p><p>čl. 101 SFEU odlišná od řízení vedeného Komisí. Ta posuzuje kartelové jednání jen podle</p><p>příslušného článku SFEU, nikoliv též podle potenciálně „dotčených“ národních právních řádů.</p><p>Z povahy věci se tak Komise nemůže otázkou jednočinného souběhu národního a unijního</p><p>deliktu zabývat.</p><p>329. Ve výše odkazovaném rozsudku NSS „Tupperware“ soud výslovně uvedl, že je Úřad oprávněn</p><p>(nikoliv povinen) mnohost deliktů zohlednit a pokutu zvýšit.323 K této praxi Úřad běžně sahá v</p><p>případech mnohosti deliktů téhož soutěžitele, které shodně porušují ustanovení § 3 odst. 1</p><p>ZOHS.324 Zmiňovaná rozhodnutí Úřadu se nicméně týkala mnohosti deliktů v podobě relativně</p><p>samostatných jednání, u nichž bylo po skutkové stránce možné jednotlivé delikty přehledně a</p><p>samostatně vymezit.325 Situace však není natolik jednoznačná v případě souběhu deliktů</p><p>podle § 3 odst. 1 zákona a čl. 101 SFEU, a zvláště v nyní posuzované věci.</p><p>330.</p><p>319</p><p>Viz např. rozsudek NSS ze dne 3. 12. 2008 ve věci „Tupperware“, sp. zn. 7 Afs 7/2008, str. 16 a 17, nebo rozsudek</p><p>téhož soudu ze dne 28. 3. 2014 ve věci „RWE Supply &amp; Trading CZ“, sp. zn. 5 Afs 15/2012, str. 11 a 12.</p><p>320</p><p>Substantivní posouzení prvku idem může přinášet více názorových odlišností (viz dále).</p><p>321</p><p>Viz např. rozhodnutí předsedy Úřadu ve věci „Komunální technika“ ze dne 25. 11. 2015, č.j. R426,431/2014/HS40892/2015/310/JZm, odst. 107, dále též rozhodnutí Úřadu ze dne 22. 4. 2016, č.j. ÚOHS-S0236/2016/KD17418/2016/851/LŠt, ve věci stavebních společností a inženýrského stavitelství, str. 44 a násl.</p><p>320</p><p>Substantivní posouzení prvku idem může přinášet více názorových odlišností (viz dále).</p><p>Viz např. rozhodnutí předsedy Úřadu ve věci „Komunální technika“ ze dne 25. 11. 2015, č.j. R426,431/2014/HS40892/2015/310/JZm, odst. 107, dále též rozhodnutí Úřadu ze dne 22. 4. 2016, č.j. ÚOHS-S0236/2016/KD17418/2016/851/LŠt, ve věci stavebních společností a inženýrského stavitelství, str. 44 a násl.</p><p>322</p><p>Viz např. rozsudek NSS ze dne 31. 10. 2008 ve věci „RWE Transgas“, č.j. 5 Afs 9/2008-328, nebo rozsudek téhož</p><p>soudu ze dne 18. 6. 2009, sp. zn. 1 As 28/2009 (též judikatura tam uvedená), aj.</p><p>323</p><p>Viz str. 21, první odstavec: „[P]ři ukládání sankce podle § 22 odst. 2 zákona o ochraně hospodářské soutěže za uvedené</p><p>sbíhající se delikty postupuje správní orgán v souladu s absorpční zásadou, tedy vyměří pokutu za jeden ze sbíhajících se</p><p>deliktů a zároveň je oprávněn v rámci hodnocení závažnosti jednání přihlédnout jako k přitěžující okolnosti i k tomu, že bylo</p><p>spácháno více deliktů.“</p><p>324</p><p>Viz např. rozhodnutí Úřadu ze dne 7. 6. 2017 ve věci „Barelová voda“, č.j. ÚOHS-S0570/2015/KD- 17218/2017/852/DSv,</p><p>dále rozhodnutí ze dne 22. 4. 2016 ve věci stavebních společností a inženýrského stavitelství, č.j. ÚOHS-S0236/2016/KD17418/2016/851/LŠt, body 181. a násl., aj.</p><p>325</p><p>Dopustí-li se soutěžitel koluze ve veřejné zakázce a poté se s odstupem několika let dohodne na „cenovém neútočení“ a</p><p>rozdělení zákazníků, lze jednotlivá jednání snadno oddělit a mnohost deliktů i adekvátně potrestat.</p><p>321</p><p>Č.j.: ÚOHS-16177/2020/852/DSv</p><p>Soutěžitelé v rámci dotčeného vlakového projektu, charakterizovaného zejména geografickou</p><p>relací a způsobem přepravy, postupovali po celou dobu jeho trvání v souladu s uzavřenou</p><p>protisoutěžní dohodou a podle určitého schématu si rozdělovali zákazníky. Z pohledu</p><p>skutkového se jednalo o jednání jediné a homogenní (jeden projekt, trasa a schéma</p><p>spolupráce).</p><p>331. Toto jednání přitom z povahy věci muselo mít potenciál (resp. muselo reálně vést) k narušení</p><p>národního soutěžního prostředí, které je ale v daném případě neoddělitelnou součástí</p><p>zmíněného širšího geografického rámce, v němž se protisoutěžní jednání odehrávalo. Jinými</p><p>slovy by akceptování úvahy o navýšení pokuty za jednočinný souběh národního a evropského</p><p>soutěžního deliktu nyní znamenalo, že posuzovaný kartel měl vyšší potenciál narušit</p><p>hospodářskou soutěž ve vztahu k území ČR, a to jen proto, že správní řízení vede český soutěžní</p><p>úřad. Totéž by však bylo možné konstatovat ve vztahu ke všem dotčeným státům, resp. by</p><p>teoreticky bylo dokonce možné shledat vyšší míru potenciálního či reálného škodlivého</p><p>dopadu na území jiného státu. Za daných skutkových okolností se tak jeví přitěžování za</p><p>jednočinný souběh jako formalistické uvažování, odhlížející od reálného průběhu a skutečného</p><p>dopadu protisoutěžního jednání na hospodářskou soutěž a spotřebitele.</p><p>332. I pokud by intenzita a dopad protisoutěžního jednání byl ve vztahu k území jednoho státu</p><p>shledán jako vyšší, nejeví se Úřadu jako spravedlivé automaticky uzavřít, že jen díky tomu by</p><p>měla být účastníkům řízení navýšena pokuta (s ohledem na konstatování jednočinného</p><p>souběh národního a unijního deliktu). Spravedlivému určení částky pokuty a jejímu</p><p>případnému zvýšení by spíše odpovídalo zohlednění uvedeného aspektu, tj. specificky</p><p>zaměřené a vyšší intenzity deliktu na určitém území, buď v rámci stanovení konkrétní</p><p>závažnosti deliktu, nebo jako přitěžující okolnosti.</p><p>333. Úřad shrnuje, že dle jeho názoru by navýšení pokuty za jednočinný souběh obou deliktů</p><p>nereflektovalo konkrétní charakteristiku případu. Přes výše zmiňované judikatorní závěry o</p><p>přípustnosti jednočinného souběhu národního a unijního deliktu není v posuzované konkrétní</p><p>věci dle názoru Úřadu vhodné pokutu s ohledem na tento souběh zvyšovat, neboť takový</p><p>postup by se blížil dvojímu přičítání za jedno a totéž jednání.326 Ze všech výše podaných</p><p>důvodů Úřad sice hodlá v závěrečném rozhodnutí konstatovat jak porušení § 3 odst. 1 ZOHS,</p><p>tak čl. 101 SFEU, avšak pokuty hodlá ukládat jen za porušení unijního práva a bez přitížení</p><p>(navýšení pokuty) pro porušení práva národního.</p><p>334. Specifikum nyní řešené věci představuje uplatnění absorpce za spáchání více unijních deliktů</p><p>(ve vícečinném souběhu), a to soutěžiteli RCA a AWT. Těmto otázkám se Úřad věnuje níže, v</p><p>rámci stanovení předpokládané výše pokuty.</p><p>VII. 3.</p><p>Dohodou dotčené zboží</p><p>335. Na základě všech úvah, které zazněly v předcházejících kapitolách tohoto rozhodnutí, se Úřad</p><p>domnívá, že by nebylo spravedlivé vycházet při výpočtu pokut z celého objemu trhu v jeho</p><p>potenciálně širším pojetí. Koluze se odehrávala jen v rámci předmětných vlakových projektů a</p><p>ty představují dotčený relevantní trh.</p><p>326</p><p>Viz popis skutkových okolností – předmětný projekt jako poměrně úzký a uzavřený systém spolupráce.</p><p>Č.j.: ÚOHS-16177/2020/852/DSv</p><p>336. Má-li však mít pokuta dostatečný sankční efekt (deterrence), není možné v tomto případě</p><p>vycházet jen z objemu zboží dotčeného v posledním roce trvání kartelu, neboť přepravené</p><p>objemy zboží v průběhu trvání projektu kolísaly a ke konci projektu měly klesající tendenci.</p><p>Použití Zásad a výpočet pokut na základě obratu v posledním roce trvání protisoutěžního</p><p>jednání by proto v tomto konkrétním vedlo k neúměrně nízké pokutě.</p><p>337. Úřad proto při výpočtu pokuty, resp. stanovení její základní hodnoty, hodlá postupovat</p><p>následovně. Jako dohodou dotčené zboží stanovil celkovou tonáž zboží přímo přepraveného v</p><p>rámci předmětných vlakových projektů za celou dobu trvání protisoutěžního jednání,327 a poté</p><p>určil objem průměrně přepraveného zboží za jeden rok. Takto stanovený roční průměr (pro</p><p>účely stanovení základní částky pokuty) vynásobil průměrnou cenou přepravy.328</p><p>338. S ohledem na kolísání přepravené tonáže Úřad obdobným způsobem postupoval u</p><p>soutěžitelů, kteří se protisoutěžního jednání účastnili kratší dobu (Spedica, Interfracht) tak, že</p><p>vypočetl průměrnou roční přepravenou tonáž za vymezené relevantní období, a poté ji rovněž</p><p>vynásobil průměrnou cenou přepravy.</p><p>339. Při určení celkové přepravené tonáže Úřad vycházel z podkladů, které obdržel v rámci leniency</p><p>žádostí, dále z podkladů zajištěných při místních šetřeních a rovněž z informací získaných</p><p>během správního řízení. Při místním šetření se Úřadu především podařilo získat úplné a</p><p>detailní statistiky přeprav za dobu trvání protisoutěžní spolupráce v rámci projektu Carpathia</p><p>(za roky a měsíce, vytížení jednotlivých vlaků, data vypravení vlaků, cílových stanice, atd.).329</p><p>340. Součástí výše zmiňovaných statistik vlaku Carpathia nebyly obdobné statistiky k vlaku Sylvania.</p><p>Údaje k vlaku Sylvania však Úřad získal v rámci leniency žádosti RCA, konkrétně z komunikace</p><p>obsahující detailní údaje za roky a jednotlivé měsíce, včetně počtu vagónů.330 Tyto údaje byly</p><p>zahrnuty do celkové přepravené tonáže.331</p><p>341. Úřadem zjištěná přepravená tonáž za jednotlivé roky činí:332</p><p>o</p><p>[…obchodní tajemství…]333</p><p>342. Součet veškeré výše uvedené přepravené tonáže činí […obchodní tajemství…]. Průměrná roční</p><p>327</p><p>Při zjišťování celkového objemu přepraveného zboží vycházel z podkladů zajištěných při místním šetření, z obsahu leniency žádostí</p><p>a z účastníky řízení poskytnutých informací. Zejména dokumenty zajištěné při šetření mají vysokou vypovídací hodnotu, neboť</p><p>obsahují údaje o vytížení konkrétních vlaků nebo statistiku přeprav pro konkrétní měsíce a roky (viz dále).</p><p>328</p><p>Úřad vycházel z cen, které byly účtovány koncovým zákazníkům (viz dále). Tyto ceny byly účtovány za tunu</p><p>přepraveného zboží (netto). Účtované ceny se v konkrétních případech lišily, roli hrálo především vytížení vagónů,</p><p>celková vzdálenost přepravy, poplatky železnicím, apod. (viz dále).</p><p>329</p><p>Včetně severní větve (Carpathia Nord) a pokračování nového projektu Carpathia, viz l.č. 166 – 169 (protokol ze</p><p>šetření) správního spisu s přiloženým CD nosičem se zmiňovanými statistikami vlakového projektu Carpathia.</p><p>330</p><p>Viz l.č. 610 – 612 (S38) leniency žádosti RCA.</p><p>331</p><p>Neboť byl vlak Sylvania, resp. ujednání a spolupráce v jeho rámci, kvalifikována jako součást komplexního</p><p>protisoutěžního jednání.</p><p>332</p><p>Vedle již zmiňovaného CD nosiče viz též l.č. 598 – 609 (S37) leniency žádosti RCA s přeposílanými statistikami vlaku</p><p>Carpathia za rok 2007 až 2010 […obchodní tajemství…].</p><p>333</p><p>Na CD nosiči jsou Jednotlivé měsíční přehledy (ve formátu Excel) zařazeny ve složkách označeným příslušným</p><p>rokem. Každý z měsíčních přehledů zároveň obsahuje shrnutí všech jemu předcházejících měsíců. To mj. znamená, že</p><p>přehled za měsíc prosinec vždy obsahuje celkové shrnutí za příslušný rok (např. složka označená „Carpathia 2005“</p><p>obsahuje tabulku ve formátu Excel označenou „TS1205Carpathia“, včetně celkového přepraveného objemu za všechny</p><p>předcházející měsíce; obdobně jsou vedeny statistiky pro vlaky Carpathia Nord).</p><p>Č.j.: ÚOHS-16177/2020/852/DSv</p><p>přepravená tonáž (při délce […obchodní tajemství…]) činí […obchodní tajemství…]. Tuto</p><p>hodnotu hodlá Úřad použít jako základ pro výpočet pokuty pro ty soutěžitele, kteří se</p><p>protisoutěžní dohody účastnili po celou dobu jejího trvání.</p><p>343. Soutěžitel Spedica se dohody v rámci projektu účastnil od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2010. Součet</p><p>přepravené tonáže v tomto období činí […obchodní tajemství…]. Průměrná roční přepravená</p><p>tonáž (při délce trvání 3 roky) činí […obchodní tajemství…].</p><p>344. Soutěžitel Interfracht se dohody v rámci projektu účastnil od 4. 2. 2010 do 10. 6. 2013. Celková</p><p>přepravená tonáž za toto období činí […obchodní tajemství…].334Průměrná roční přepravená</p><p>tonáž (při délce trvání 4 roky) činí […obchodní tajemství…].</p><p>345. Při stanovení přepravené tonáže, ze které hodlá dále vycházet při výpočtu pokuty, vzal Úřad</p><p>do úvahy specifické skutkové okolnosti případu a podstatu jednání soutěžitelů. Jelikož všichni</p><p>soutěžitelé sledovali tentýž záměr, přispíval každý soutěžitel svým jednáním k</p><p>naplňování komplexní dohody o rozdělení zákazníků a transportů a fakticky tak ovlivňoval</p><p>podmínky přepravy všech transportů realizovaných předmětným vlakovým projektem.335</p><p>Každý transport v rámci projektu „patřil“ některému z participujících soutěžitelů, čili bez</p><p>ohledu na to, na kterého z nich se zákazník obrátil, obdržel nabídku s cenou, která jej měla</p><p>ekonomicky donutit přepravovat zboží právě s konkrétním soutěžitelem. I ten soutěžitel, který</p><p>konkrétní transport nerealizoval, ale poskytl například krycí nabídku (resp. ji byl připraven</p><p>poskytnout), nepřímo ovlivnil podmínky přepravy daného zboží/transportu.336</p><p>346. Možnost Úřadu stanovit stejný základ pro výpočet pokuty byla judikaturou výslovně</p><p>aprobována,337 to však neznamená, že by Úřad rezignoval na zjišťování konkrétních okolností,</p><p>neboť je povinen, v souladu se zásadou individualizace sankce, zjistit a zvážit přitěžující a</p><p>polehčující okolnosti. Úřad se při svém postupu opřel rovněž o bod 14. Zásad, který umožňuje</p><p>odchýlit se338 od pravidla uvedeného v bodě 18. Zásad, podle nějž by měla základní částka</p><p>pokuty reflektovat obrat dosažený konkrétním soutěžitelem z prodeje zboží či služeb, jichž se</p><p>narušení soutěže přímo nebo nepřímo týká.</p><p>VII. 4.</p><p>Průměrná cena přepravy</p><p>347. Pro účely výpočtu základní částky pokuty se Úřad zabýval finančním vyjádřením provedených</p><p>přeprav. Zaměřil se proto na určení průměrné ceny za jednu tunu přepraveného zboží v</p><p>334</p><p>[…obchodní tajemství…].</p><p>Tyto obecné úvahy nyní odhlíží od časově ohraničené participace soutěžitelů Spedica a Interfracht, nicméně pro období, v němž se</p><p>protisoutěžního jednání účastnili, jsou platné stejným způsobem.</p><p>336</p><p>Stejný způsob výpočtu Úřad zvolil i v případu uceleného vlaku „Italia Express“, který se vyznačoval velmi podobnými</p><p>skutkovými okolnostmi, viz rozhodnutí Úřadu ze dne 21. 9. 2018, č.j. ÚOHS-S0633/2016/KD-27706/2018/852/DSv,</p><p>právní moc 10. 10. 2018, zveřejněno na jeho webových stránkách.</p><p>337</p><p>Rozsudek KS v Brně ze dne 23. 2. 2012 ve věci „Barevné obrazovky“, sp. zn. 62 Af 75/2010. V dané části týkající se</p><p>právě úvah o pokutě a postupu Úřadu byl následně potvrzen i rozsudkem NSS ze dne 29. 1. 2015, sp. zn. 8 Afs 25/2012 (viz bod. 428 a</p><p>násl.).</p><p>338</p><p>A to (cit.): „[V] nestandardních případech, kdy je možné specifika případu a míru odlišnosti stručně a jasně definovat</p><p>a kde takový odlišný postup vyžadují principy přiměřenosti a spravedlnosti.“</p><p>335</p><p>Č.j.: ÚOHS-16177/2020/852/DSv</p><p>rámci vlakového projektu.339</p><p>348. Do koncové ceny pro zákazníka vždy vstupovaly faktory jako druh přepravovaného zboží,</p><p>vytížení vagónů, poplatky železnicím, spotřebované energie, marže, apod. Soutěžitelé proto</p><p>vytvářeli ceníky, které měly tyto nákladové aspekty odrážet. Tyto ceníky však představovaly</p><p>jen základ cenotvorby, resp. nevyjadřovaly konečnou cenu přepravy.</p><p>349. Úřad oslovil některé zákazníky, kteří služeb vlakového projektu využívali.340 K níže uvedeným</p><p>hodnotám a cenovým rozpětím za přepravu Úřad konstatuje, že se z povahy věci jedná o jistou</p><p>míru zobecnění. Všichni zákazníci nemuseli nutně zboží za uvedené ceny přepravovat, roli</p><p>mohlo například hrát využívání vagónů o vyšší nosnosti (tzn. uplatnění cenové progrese,</p><p>vysvětleno dále), aj. Tyto faktory Úřad ve svých úvahách a výpočtech zohlednil.</p><p>350. Z odpovědí zákazníků plyne, že obvyklé cenové rozpětí za přepravu zboží vlakovým projektem</p><p>činilo:341342343344345346347</p><p>o</p><p>[…obchodní tajemství…].348</p><p>351. Z předcházejících údajů byly jako průměrné cenové rozmezí vypočteny hodnoty […obchodní</p><p>tajemství…], jejichž průměr činí […obchodní tajemství…]. S ohledem na výše uvedené (odst.</p><p>228,229) však Úřad stanovil hodnotu průměrné ceny přepravy ve spodní třetině uvedeného rozmezí,</p><p>a to částkou […obchodní tajemství…].349</p><p>352. Tuto hodnotu Úřad stanovil jako průměrnou cenu přepravy a přepočetl průměrným kurzem</p><p>eura a české koruny za období let 2004 až 2013, který stanovil, podle dat o vývoji kurzů měn</p><p>zveřejňovaných na internetových stránkách České národní banky,350 ve výši 26,94,Kč/euro.351 U soutěžitelů Spedica a Interfracht stanovil tento kurz s ohledem na dobu jejich</p><p>účasti na vlakovém projektu (viz níže).</p><p>VII. 5.</p><p>Stanovení hodnoty prodejů dotčeného zboží</p><p>339</p><p>Vycházel přitom z důkazů zajištěných při místních šetřeních, sdělení soutěžitelů i z informací od zákazníků, kteří zboží v</p><p>rámci projektu přepravovali.</p><p>340</p><p>Viz l.č. 1329 – 1562 správního spisu. Jsou mezi nimi i ti, kteří přepravovali pomocí vlakového projektu největší</p><p>objemy zboží (např[…obchodní tajemství…], k tomu srov. přehled největších zákazníků v dokumentu C63 na l.č.</p><p>789 – 790 leniency žádosti RCA).</p><p>341</p><p>Viz l.č. 1348 – 1352 správního spisu; […obchodní tajemství…].</p><p>Viz l.č. 1373 – 1376 a především 1394, 1398 a 1422 správního spisu; […obchodní tajemství…].</p><p>343</p><p>Viz l.č. 1503 – 1514 správního spisu; […obchodní tajemství…].</p><p>344</p><p>Viz l.č. 1523 – 1528 správního spisu; […obchodní tajemství…].“</p><p>345</p><p>Viz l.č. 1531 – 1536 správního spisu; […obchodní tajemství…].</p><p>346</p><p>Viz l.č. 1543 – 1550 správního spisu; […obchodní tajemství…].</p><p>347</p><p>Viz l.č. 1551 – 1555 správního spisu; […obchodní tajemství…].</p><p>348</p><p>Viz l.č. 1556 – 1562 správního spisu; […obchodní tajemství…]</p><p>349</p><p>Obdobným způsobem Úřad postupoval i věci „Italia Express“ (viz pozn. č. 335). S ohledem na určité zjednodušení</p><p>výpočtu ceny za přepravenou tunu nákladu Úřad záměrně volí hodnotu u spodní hranice zjištěného rozmezí, neboť je</p><p>tento postup ve prospěch účastníků řízení.</p><p>350</p><p>Viz http://www.cnb.cz/cs/financni_trhy/devizovy_trh/kurzy_devizoveho_trhu/prumerne_mena.jsp?mena=EUR.</p><p>351</p><p>Průměrný kurz eura za jednotlivé roky v období 7/2004 – 6/2013 činil: (poměrná část) rok 2004 – 31,36 Kč, rok</p><p>2005 – 29,79 Kč, rok 2006 – 28,34 Kč, rok 2007 – 27,75 Kč, rok 2008 – 24,96 Kč, rok 2009 – 26,45 Kč, rok 2010 – 25,29</p><p>Kč, rok 2011 – 24,59 Kč, rok 2012 – 25,14 Kč a (poměrná část) rok 2013 – 25,70 Kč; výsledné zprůměrování činí 26,94 Kč/euro</p><p>342</p><p>Č.j.: ÚOHS-16177/2020/852/DSv</p><p>353. Při vynásobení počtu průměrně přepravených tun zboží za jeden rok ([…obchodní tajemství…])</p><p>průměrnou cenou přepravy ([…obchodní tajemství…]), činí výsledná hodnota prodejů</p><p>dotčeného zboží, z níž bude Úřad při výpočtu pokuty pro soutěžitele RCA, AWT a Argo dále</p><p>vycházet, částku […obchodní tajemství…].</p><p>354. Uvedenou hodnotu Úřad použil ve vztahu k těm soutěžitelům, u nichž má prokázánu</p><p>participaci po celou dobu trvání protisoutěžního jednání. U soutěžitelů Spedica a Interfracht</p><p>Úřad v rámci výpočtu zohlednil jen tonáž přepravenou v relevantním období (s ohledem na</p><p>jejich zapojení do protisoutěžního jednání) a odpovídající kurs eura.</p><p>355. Soutěžitel Spedica se účastnil protisoutěžního jednání od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2010. Celková</p><p>přepravená tonáž za toto období činí […obchodní tajemství…]. Průměrná roční přepravená</p><p>tonáž (při délce trvání 3 roky) činí […obchodní tajemství…]. Tato hodnota se tak nijak výrazně</p><p>neodlišuje od průměrné roční přepravené tonáže za celé období trvání protisoutěžního</p><p>jednání. V uvedeném časovém období se však lišil, oproti celkovému průměru, kurz eura vůči</p><p>koruně, konkrétně pak činil 25,57 Kč/euro. Průměrná cena přepravy v eurech za tunu netto je</p><p>stejná ([…obchodní tajemství…]). Výsledná hodnota prodejů dotčeného zboží, z níž bude Úřad</p><p>při výpočtu pokuty pro soutěžitele Spedica dále vycházet, činí částku […obchodní tajemství…].</p><p>356. Soutěžitel Interfracht se účastnil protisoutěžního jednání od 4. 2. 2010 do 10. 6. 2013. Celková</p><p>přepravená tonáž za toto období činí […obchodní tajemství…].352Průměrná roční přepravená</p><p>tonáž (při délce trvání 4 roky) činí […obchodní tajemství…]. V uvedeném časovém období se</p><p>však lišil, oproti celkovému průměru, kurz eura vůči koruně, konkrétně pak činil 25,16 Kč/euro.</p><p>Průměrná cena přepravy v eurech za tunu netto je stejná ([…obchodní tajemství…]). Výsledná</p><p>hodnota prodejů dotčeného zboží, z níž bude Úřad při výpočtu pokuty pro soutěžitele</p><p>Interfracht dále vycházet, činí částku […obchodní tajemství…],- Kč.</p><p>VII. 6.</p><p>Konkrétní okolnosti určení výměry pokuty pro jednotlivé účastníky řízení</p><p>357. Úřad má za prokázané, že se všichni soutěžitelé účastnili na dohodě spočívající v rozdělování</p><p>zákazníků a zakázek na přepravu zboží, související cenové koordinaci a výměně obchodně</p><p>citlivých informací, při poskytování služeb mezinárodní nákladní železniční přepravy a</p><p>zasílatelství v souvislosti s vlakovým projektem Carpathia/Sylvania a nová Carpathia. Dohoda</p><p>byla způsobilá narušit obchod mezi členskými státy EU a skutečně jej také narušila. Posuzované</p><p>jednání spadá do kategorie tzv. kartelů s tvrdým jádrem (hardcore), které představují</p><p>nejzávažnější formu protisoutěžního jednání. V souladu se Zásadami je Úřad proto považuje</p><p>za velmi závažné porušení zákona a ukládá za ně nejpřísnější pokuty. Při výpočtu pokut u</p><p>nejzávažnějších deliktů se v souladu se Zásadami stanoví výchozí podíl základní částky pokuty</p><p>do výše 3 % z obratu na relevantním trhu (hodnoty prodejů).353</p><p>352</p><p>U vlaku Sylvania disponuje Úřad jen statistikami přepravené tonáže (v nejdetailnějším členění) za jednotlivé měsíce.</p><p>S ohledem na počátek stanovený ke dni 4. 2. 2010 proto Úřad z měsíční statistiky za měsíc únor 2010 odečetl</p><p>[…obchodní tajemství…] (tzn. celková únorová přepravená tonáž ve výši […obchodní tajemství…], děleno</p><p>počtem dnů měsíce únor, vynásobeno třemi). U vlaků Carpathia a Carpathia Nord má Úřad přesné informace i k</p><p>jednotlivým dnům a vlakům.</p><p>353</p><p>Viz bod 29. Zásad. Již výše Úřad vysvětlil důvody, proč nevycházel z údajů za poslední ukončené účetní období</p><p>trvání kartelu.</p><p>Č.j.: ÚOHS-16177/2020/852/DSv</p><p>358. Při posuzování konkrétní závažnosti jednání soutěžitelů vzal Úřad do úvahy zejména</p><p>dlouhodobé a kombinované uplatňování „rozdělovacích“ a cenových ujednání, využívání</p><p>rezervačního systému, průběžnou výměnou citlivých informací a míru zapojení jednotlivých</p><p>soutěžitelů (hlavní organizátor, vedlejší role, apod.).</p><p>359. Na základě uvedených faktorů Úřad stanovil výchozí podíl základní částky pokuty ve výši 3 %</p><p>pro soutěžitele RCA, AWT a Argo, neboť byli hlavními partnery spolupráce. U soutěžitele</p><p>Spedica stanovil výchozí podíl ve výši 2,2 % a u soutěžitele Interfracht ve výši 1,2 %. Tito</p><p>soutěžitelé nebyli v tak výhodném postavení jako partneři spolupráce (viz popis skutkových</p><p>okolností). Při stanovení výchozího podílu u soutěžitele Interfracht Úřad zohlednil i jeho slabší</p><p>pozici a zneužívání předávaných informací o transportech ze strany soutěžitele AWT. Naopak</p><p>z okolností týkajících se soutěžitele Spedica je zřejmé, že měl vyšší povědomí o praktikách v</p><p>rámci projektu především díky osobám některých pracovníků, dříve zapojených do stejného</p><p>jednání za soutěžitele Argo.</p><p>360. Ve vztahu k některým soutěžitelům (AWT, Spedica) Úřad při stanovení předpokládané výše</p><p>pokuty postupoval v souladu s principem absorpce (viz odst. 259), neboť podle ustálené</p><p>judikatury správních soudů se trestnost správních deliktů řídí obdobnými principy jako</p><p>trestnost trestných činů a principy trestního práva lze přiměřeně vztáhnout na správní</p><p>trestání.354</p><p>361. Z procesního hlediska není nutné vedení společného řízení o všech deliktech, jež mají pro</p><p>zohlednění a naplnění absorpční zásady význam.355 Úřad tedy nejprve vypočítá pokutu za</p><p>nejpřísněji postižitelný delikt, zohlednění přitom přitěžující a polehčující okolnosti ve vazbě k</p><p>tomuto deliktu (při zachování Zásadami stanoveného 50% limitu co do výše přitížení), a</p><p>následně zohlední mnohost deliktů. Zde se však již žádný omezující limit neuplatní.356</p><p>362. Způsob, jakým prvostupňový orgán zohlední mnohost deliktů, je na jeho správním uvážení,</p><p>avšak musí jít o postup, který vede k určení odpovídající a účinné sankce. Nelze přitěžovat</p><p>„mechanicky“, např. za každý další delikt zvýšit pokutu vždy o 20 % a vytlačit tak správní</p><p>uvážení, ale je třeba vždy adekvátně zohlednit všechny relevantní okolnosti (zda šlo o</p><p>jednočinný či vícečinný souběh, počet dalších deliktů a jejich závažnost, poměr závažnosti</p><p>primárního deliktu a deliktů ostatních, apod.). Musí být rovněž zachován účel trestu z hlediska</p><p>individuální a generální prevence.</p><p>Soutěžitel RCA</p><p>363. Vzhledem k tomu, že soutěžitel RCA podal u Úřadu žádost o upuštění od uložení pokuty dle</p><p>§ 22ba zákona, splnil a v současné době splňuje podmínky stanovené pro upuštění od uložení</p><p>pokuty v rámci Leniency programu (Leniency typu I), Úřad za daných okolností tomuto</p><p>soutěžiteli pokutu neukládá.</p><p>Soutěžitel AWT</p><p>354</p><p>Viz např. rozsudek NSS ze dne 31. 5. 2007, č. j. 8 As 17/2007, str. 130 až 133.</p><p>Viz rozhodnutí NSS ze dne 18. 6. 2009, sp. zn. 1 As 28/2009, odst. 31. Důležité je naopak samotné uplatnění zásady</p><p>absorpce.</p><p>356</p><p>To znamená, že Zásadami v tomto ohledu není stanovena maximální výše pro navýšení pokuty za mnohost deliktů.</p><p>355</p><p>Č.j.: ÚOHS-16177/2020/852/DSv</p><p>364. V době účasti na dohodě patřila společnost Speditrans k významným subjektům působícím na</p><p>trhu spedičních a dopravních služeb, a to nejen v rámci ČR, a zároveň z těchto činností</p><p>vykazovala velmi vysoké obraty (v řádu mld.).357 Při srovnání se současnou ekonomickou</p><p>situací účastníka řízení je zřejmý značný pokles obratu.358 Standardním postupem výpočtu</p><p>pokuty pro soutěžitele AWT by však Úřad dospěl k částce,359 která vysoce přesahuje zákonem</p><p>stanovený limit 10 % z obratu za poslední ukončené účetní období. S ohledem na</p><p>soutěžitelem nyní dosahované obraty se Úřad rozhodl vyjít ze zákonné hranice ve výši</p><p>10 mil. Kč.</p><p>365. Úřad zohlednil, v souladu s výše popsaným principem absorpce, účast soutěžitele AWT na</p><p>obdobném protisoutěžním jednání.360 Při srovnání obou deliktů Úřad dospěl k závěru, že</p><p>vyšší závažnost vykazuje účast na dohodě v rámci projektu Carpathia/Sylvania a nová</p><p>Carpathia, neboť se jej účastnilo více soutěžitelů, měl podstatně delší dobu trvání a taktéž</p><p>přepravené objemy zboží byly mnohem vyšší. Úřad se proto rozhodl primárně sankcionovat</p><p>soutěžitele AWT za delikt řešený v tomto správním řízení.</p><p>366. Soutěžitel AWT podal jako druhý v pořadí žádost o leniency. Leniency program Úřadu by však</p><p>pro potenciální žadatele o leniency typu II nebyl jakkoli přínosný, pokud by se (při obvyklém</p><p>výpočtu a následném snížení pokuty za podanou žádost) měla částka pokuty stále pohybovat</p><p>nad maximální zákonem stanovenou hranicí a ke snížení pokuty by proto muselo i tak dojít.361</p><p>V těchto případech proto Úřad hodlá postupovat tak, že snížení pokuty bude odvislé od její</p><p>maximální výše (to znamená 10 % z obratu nebo 10 mil. Kč).</p><p>367. V předcházejícím řízení soutěžitel AWT žádost o leniency nepodal a pokuta mu z tohoto</p><p>důvodu snížena nebyla. Úřad tedy mohl vzít do úvahy pouze leniency žádost podanou v</p><p>rámci tohoto správního řízení a zohlednit ji při výpočtu pokuty nyní. Soutěžiteli AWT bylo</p><p>Úřadem potvrzeno splnění podmínek leniency typu II, za což mu Úřad snížil pokutu o 45 %, tj.</p><p>na částku 5 500 000,- Kč. Pokud by Úřad o obou deliktech vedl jediné řízení, za druhý delikt by</p><p>Úřad tuto částku navýšil o 25 %, tj. na 6 875 000,- Kč. Na základě žádosti o narovnání by byla</p><p>pokuta snížena o 20 %, tj. na částku ve výši 5 500 000,- Kč.362 Soutěžitel AWT žádost o</p><p>narovnání v tomto správním řízení podal.</p><p>368. Jelikož soutěžitel AWT pokutu ve výši 3 674 000,- Kč uloženou předcházejícím rozhodnutím již</p><p>uhradil, byla tato částka odečtena od konečné částky pokuty, kterou Úřad ukládá nyní.</p><p>Výsledná pokuta činí 1 826 000,- Kč.</p><p>357</p><p>Viz l.č. 994 - 996 správního spisu (dokumenty uveřejněné v obchodním rejstříku, výroční zpráva za rok 2007). V</p><p>daném roce dosahovaly výkony společnosti Čechofracht více jak 1,5 mld. Kč, a podle konsolidované účetní závěrky tvořily</p><p>výkony skupiny společností (Čechofracht a. s., SPEDI-TRANS Praha, s. r. o., a BlueTrucks, s. r. o.) dokonce více jak 4,9 mld.</p><p>Kč, viz l.č. 994 - 996 správního spisu.</p><p>358</p><p>Viz l.č. 1641 – 1662, 1666 – 1667 a 1912 - 1916 správního spisu.</p><p>359</p><p>Z částky představující dohodou dotčené zboží by byla vypočtena základní částka pokuty, stanovená na základě</p><p>výchozího procentního podílu ve výši 3 % ([…obchodní tajemství…]). Tuto částku by Úřad vynásobil koeficientem času</p><p>za dobu trvání protisoutěžního jednání ([…obchodní tajemství…]) a jako přitěžující okolnost (5 %) by Úřad zohlednil</p><p>skutečnost, že soutěžitel AWT byl správcem rezervačního systému ([…obchodní tajemství…]).</p><p>360</p><p>Viz rozhodnutí Úřadu ve věci „Italia Express“ (pozn. pod č. 329).</p><p>Zákonnou hranicí je Úřad vždy vázán.</p><p>362</p><p>I v předcházejícím řízení (Italia Express) byla pokuta pro soutěžitele AWT v rámci narovnání snížena o 20 %.</p><p>361</p><p>Č.j.: ÚOHS-16177/2020/852/DSv</p><p>369. Pokuta ve výši 1 826 000,- Kč představuje cca 5,46 % z obratu společnosti AWT Čechofracht363</p><p>za rok 2019, tudíž nepřesahuje zákonné maximum pokuty ve výši 10 % z celkového čistého</p><p>obratu soutěžitele za poslední ukončené účetní období a není pro ni likvidační. V relativně</p><p>nedávné době navíc došlo ke spojení soutěžitele AWT s významným subjektem v oblasti</p><p>železniční dopravy a zasílatelství, soutěžitelem PKP Cargo. Při zohlednění celkové ekonomické</p><p>situace soutěžitele PKP Cargo se jedná o částku, která ji nemůže nijak existenčně ohrozit.364</p><p>363</p><p>364</p><p>Viz l.č. 1912 - 1916 správního spisu.</p><p>Úřad se majetkovou situací jednotlivých soutěžitelů zabýval v rozhodnutí, kterým bylo povoleno jejich spojení (PKP</p><p>Cargo a Advanced World Transport B. V.), ze dne 15. 5. 2015, č.j. ÚOHS-S112/2015/KS-11681/2015/840/DVá, str. 20</p><p>(cit.):„[Dosahuje] společnost PKP Cargo se svojí mateřskou společností PKP SA celosvětového obratu ve výši cca cca 64,2</p><p>mld Kč“ (viz webové stránky Úřadu).</p><p>Č.j.: ÚOHS-16177/2020/852/DSv</p><p>370. Úřad v této souvislosti dodává, že díky nabytí podstatné části obchodního podílu ve</p><p>společnosti AWT Čechofracht soutěžitelem PKP Cargo tvoří v současnosti oba subjekty</p><p>jednoho soutěžitele. Jelikož k této akvizici došlo v roce 2015, tedy až po skončení</p><p>posuzovaného protisoutěžního jednání, Úřad nepřistoupil ke zvýšení pokuty z důvodu</p><p>citelnosti, přestože je výše pokuty ve vztahu k celkovému obratu soutěžitele PKP Cargo</p><p>zanedbatelná. Úřad nepovažuje za spravedlivé tímto způsobem zvyšovat sankci v případech,</p><p>kdy subjekt nabude obchodní podíl jiného soutěžitele, dříve zapojeného do protisoutěžního</p><p>jednání, pokud dané jednání skončilo před takovou transakcí, neboť nabývající subjekt nemohl</p><p>jakkoliv zapojení do protisoutěžních aktivit u nabývaného subjektu ovlivňovat, kontrolovat, či</p><p>mu zabránit.</p><p>Soutěžitel Interfracht</p><p>371. Dohodou dotčené zboží bylo vyjádřeno částkou ve výši […obchodní tajemství…]. Základní</p><p>částka pokuty, stanovená na základě výchozího podílu ve výši 1,2 % činí […obchodní</p><p>tajemství…]. Tuto částku Úřad dále vynásobil koeficientem času za dobu trvání protisoutěžního</p><p>jednání. Výsledná částka činí […obchodní tajemství…] (po zaokrouhlení na celé tisíce směrem</p><p>dolů). Žádné další přitěžující či polehčující okolnosti při posuzování jednání soutěžitele</p><p>Interfracht Úřad neshledal.365</p><p>372. Pokuta ve výši 2 357 000,- Kč představuje cca 0,25 % předpokládaného obratu za rok 2019 a</p><p>nemůže pro něj být likvidační.366</p><p>Soutěžitel Argo</p><p>373. V době účasti na dohodě patřil soutěžitel Argo k významným subjektům působícím na trhu</p><p>spedičních a dopravních služeb, a to nejen v rámci ČR, a zároveň z těchto činností vykazoval</p><p>velmi vysoké obraty (v řádu mld.).367 […obchodní tajemství…].368 Standardním postupem</p><p>výpočtu pokuty pro soutěžitele Argo by však Úřad dospěl k částce, která vysoce přesahuje</p><p>zákonem stanovený limit 10 % z obratu za poslední ukončené účetní období.369 S ohledem na</p><p>soutěžitelem nyní dosahované obraty a strukturální změny rámci soutěžitele se Úřad rozhodl</p><p>vyjít z alternativní zákonné hranice ve výši 10 mil. Kč (viz dále).</p><p>374. V roce 2019 a 2020 došlo k následujícím organizačním změnám. Společnost Argo Logistics</p><p>byla (od roku 2016) přímo a výlučně ovládána společností Vertebrata a tvořila s ní jednoho</p><p>soutěžitele.370 K datu 29. 4. 2020 byla do obchodního rejstříku zapsána změna v osobě</p><p>jediného společníka, kterým se stala fyzická osoba, Mgr. Marcel Novotný. Tato osoba v</p><p>365</p><p>Vedlejší role“ soutěžitele byla zohledněna již v rámci stanovení výchozího podílu.</p><p>Viz l.č. 1920 - 1921 správního spisu. S ohledem na okolnosti případu, pozici soutěžitele v projektu Carpathia/Sylvania a</p><p>jeho hospodářský výsledek Úřad nehodlá navýšovat pokutu na 0,5 % z obratu, jak běžně v takových případech činí.</p><p>Viz např. výroční zprávy za roky 2007 a 2008 založené v OR, kdy obrat […obchodní tajemství…].</p><p>367</p><p>Viz např. výroční zprávy za roky 2007 a 2008 založené v OR, kdy obrat […obchodní tajemství…].</p><p>368</p><p>Viz l.č. 1669 – 1673, 1741 – 1772 a 1937 - 1954 správního spisu.</p><p>369</p><p>Z částky představující dohodou dotčené zboží by byla vypočtena základní částka pokuty, stanovená na základě výchozího</p><p>procentního podílu ve výši 3 % (8 696 366,- Kč). Tuto částku by Úřad vynásobil koeficientem času za dobu trvání</p><p>protisoutěžního jednání (24 175 899,- Kč) a dále by ji o 20 % navýšil za úmyslné porušení soutěžních pravidel</p><p>(29 011 078,- Kč).</p><p>370</p><p>Společnost Vertebrata nebyla v pozici ovládající společnosti v době protisoutěžního jednání.</p><p>366</p><p>Č.j.: ÚOHS-16177/2020/852/DSv</p><p>současné době vlastní celý obchodní podíl ve společnosti Argo Logistics.371 Jednatelem</p><p>společnosti Argo Logistics dále zůstává Ing. Jiří Kratochvíl, jediný akcionář a vlastník společnosti</p><p>Vertebrata. […obchodní tajemství…].372373374375 376 377378379</p><p>375. Všechny zmíněné okolnosti (dosahovaný obrat, […obchodní tajemství…]) Úřad vzal do úvahy.</p><p>Soutěžiteli Argo nesvědčí žádné důvody pro snížení pokuty. Úřad ji proto uložil v</p><p>maximální možné výši 10 000 000 Kč. Pokutu Úřad zároveň nepovažuje za likvidační, a to z</p><p>následujících důvodů. Dle sdělení účastníka řízení aktuálně tvoří soutěžitele Argo […obchodní</p><p>tajemství…].</p><p>Soutěžitel Spedica</p><p>376. Dohodou dotčené zboží bylo vyjádřeno částkou ve výši […obchodní tajemství…]. Základní</p><p>částka pokuty, stanovená na základě výchozího podílu ve výši 2,3 %, činí […obchodní</p><p>tajemství…]. Tuto částku Úřad dále vynásobil koeficientem času za dobu trvání</p><p>protisoutěžního jednání. Výsledná částka činí […obchodní tajemství…]. Žádné další přitěžující či</p><p>polehčující okolnosti při posuzování jednání soutěžitele Spedica Úřad neshledal.380</p><p>377. Úřad zohlednil, v souladu s výše popsaným principem absorpce, účast soutěžitele Spedica na</p><p>obdobném protisoutěžním jednání.381 Při srovnání obou deliktů Úřad dospěl k závěru, že</p><p>vyšší závažnost vykazuje účast na dohodě v rámci projektu Carpathia/Sylvania a nová</p><p>Carpathia, neboť se jej účastnilo více soutěžitelů, měl podstatně delší dobu trvání a taktéž</p><p>přepravené objemy zboží byly mnohem vyšší. Úřad se proto rozhodl primárně sankcionovat</p><p>soutěžitele Spedica za delikt řešený v tomto správním řízení.</p><p>378. Pokud by Úřad o obou deliktech vedl jediné řízení, postupoval by při výpočtu pokuty stejně,</p><p>jak bylo popsáno výše, ale za druhý delikt by pokutu dále navýšil o 25 %, tj. na částku</p><p>[…obchodní tajemství…].382Na základě žádosti o narovnání by byla pokuta snížena o 20 %, tj.</p><p>na částku […obchodní tajemství…].383Soutěžitel Spedica žádost o narovnání v tomto správním</p><p>řízení podal.</p><p>379. Jelikož soutěžitel Spedica pokutu ve výši […obchodní tajemství…],- Kč uloženou předcházejícím</p><p>rozhodnutím již uhradil, byla tato částka odečtena od konečné částky pokuty, kterou Úřad</p><p>ukládá nyní. Výsledná pokuta činí 4 243 000,- Kč (po zaokrouhlení na celé tisíce směrem dolů).</p><p>371</p><p>Viz l.č. 1960 - 1964 správního spisu.</p><p>Společnosti ARGO BUILDING a.s., IČO 07754108, ARGO BOHEMIA a.s., IČO 07754078, a Československá plavba labská</p><p>a.s., IČO07754094.</p><p>373</p><p>Viz l.č. 1744 – 1758 správního spisu; notářský zápis a projekt rozdělení s rozhodným dnem 1. 1. 2019.</p><p>374</p><p>Viz l.č. 1965 – 1967 správního spisu.</p><p>375</p><p>Se sídlem Brno, U vlečky 2, PSČ 61700, IČO 25205277.</p><p>376</p><p>Se sídlem Jihlavská 539, 675 21 Okříšky, IČO 26291223; viz l.č. 1759 - 1768 správního spisu.</p><p>377</p><p>Viz l.č. 1939 správního spisu.</p><p>378</p><p>Viz l.č. 1939 – 1941 správního spisu (vždy po odečtu in-house dodávek). Nutno rovněž zmínit, že účastník řízení zatím</p><p>nepředložil, byť k tomu byl vyzván, všechny listiny o své celkové majetkové situaci (zejm. výkaz zisků a ztrát, rozvahu, příp.</p><p>přehled cash-flow), kterými by doložil údaje o obratech jednotlivých společností.</p><p>379</p><p>Viz l.č. 1670 správního spisu, konkrétně se jednalo o prodej obchodního podílu ve společnosti ČSPL,a.s.; dále l.č.</p><p>1968 – 1981 správního spisu.</p><p>372</p><p>380</p><p>„Vedlejší role“ soutěžitele byla zohledněna již v rámci stanovení výchozího podílu.</p><p>Viz rozhodnutí Úřadu ze dne 18. 12. 2018 ve věci „Spolchemie“, č.j. ÚOHS-S0015/2017/KD-34254/2018/853/PBe,</p><p>právní moc 4. 1. 2019, zveřejněno na jeho webových stránkách.</p><p>382</p><p>Podle skutkových okolností druhého deliktu (počet zúčastněných soutěžitelů, délka trvání, přepravený objem zboží,</p><p>povaha zakázaného ujednání, atd.).</p><p>383</p><p>I v předcházejícím řízení (Spolchemie) byla pokuta pro soutěžitele Spedica v rámci narovnání snížena o 20 %.</p><p>381</p><p>Č.j.: ÚOHS-16177/2020/852/DSv</p><p>380. Samotná společnost Spedica dosahuje pravidelně ročního obratu ve výši přesahující 500</p><p>mil. Kč.384 Uložená pokuta sice představuje méně než 0,5 % z obratu celého soutěžitele, Úřad</p><p>ji však nehodlá zvyšovat, neboť ke zvýšení pokuty z důvodu citelnosti došlo již v</p><p>předcházejícím správním řízení. Pokuta v této výši nepřesahuje zákonné maximum pokuty ve</p><p>výši 10 % z celkového čistého obratu soutěžitele za poslední ukončené účetní období a není</p><p>pro něj likvidační.</p><p>VII. 7.</p><p>Úhrada pokut</p><p>381. Každý z účastníků řízení, kterému byla pokuta uložena, provede úhradu jemu uložené částky</p><p>pokuty na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj, číslo účtu 3754-17721621/0710, a jako</p><p>variabilní symbol uvede své identifikační číslo (IČO).</p><p>VIII. Zákaz plnění dohod</p><p>382. V souladu s § 7 odst. 1 zákona Úřad uložil zákaz plnění dohody popsané ve výrokové části I.</p><p>tohoto rozhodnutí do budoucna, jak je uvedeno ve výrokové části II. tohoto rozhodnutí.</p><p>IX.</p><p>Náklady řízení</p><p>383. Vzhledem k tomu, že Úřad v rámci správního řízení dospěl k závěru, že účastníci řízení RCA,</p><p>AWT Čechofracht, Interfracht, Argo Logistics a Spedica porušili čl. 101 Smlouvy o fungování</p><p>Evropské unie a § 3 odst. 1 zákona, je splněna podmínka uvedená v § 79 odst. 5 správního řádu</p><p>a jsou tedy splněny zákonné předpoklady pro uložení náhrady nákladů správního řízení</p><p>účastníkům řízení. Výši paušální částky stanovil Úřad na 2.500,- Kč.</p><p>384. Náklady řízení jsou účastníci řízení povinni uhradit do 15 dnů od právní moci tohoto</p><p>rozhodnutí. Náklady se hradí na účet Úřadu vedený u České národní banky v Brně, číslo účtu</p><p>19-24825621/0710, konstantní symbol 1148, číslo variabilního symbolu je pro každého</p><p>účastníka řízení odlišné, pro: (i) RCA: 2016010632 (ii) AWT Čechofracht: 2016020632 (iii)</p><p>Interfracht: 2016030632 (iv) Argo Logistics: 2016040632 (v) Spedica: 2016050632.</p><p>X.</p><p>Závěr</p><p>385. Ze všech shora podaných důvodů Úřad konstatuje, že bylo prokázáno spáchání správního</p><p>deliktu dle zákona, spočívajícího v uzavření zakázané dohody narušující hospodářskou soutěž</p><p>a tedy v rozporu s čl. 101 SFEU a § 3 odst. 1 zákona, a proto rozhodl v souladu s § 67 odst. 1</p><p>správního řádu, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.</p><p>384</p><p>Viz l.č. 524 správního spisu a údaje za rok 2018 uveřejněné v OR, a dále l.č. 1908 – 1911 správního spisu (údaje za</p><p>rok 2019).</p><p>Č.j.: ÚOHS-16177/2020/852/DSv</p><p>POUČENÍ</p><p>Proti tomuto rozhodnutí můžou účastníci řízení dle § 152 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní</p><p>řád, ve znění zákona č. 12/2020 Sb., ve spojení s § 83 odst. 1 a § 85 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb.,</p><p>správní řád, ve znění zákona č. 12/2020 Sb., podat do 15 dnů od jeho doručení rozklad, o kterém</p><p>rozhoduje předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Rozklad se podává u Úřadu pro</p><p>ochranu hospodářské soutěže. Včas podaný a přípustný rozklad má odkladný účinek.</p><p>JUDr. Hynek Brom</p><p>I. místopředseda Úřadu</p><p>Č.j.: ÚOHS-16177/2020/852/DSv</p><p>Obdrží:</p><p>Mgr. Ivana Halamová Dobíšková, LL.M., advokátka</p><p>V Celnici 1031/4</p><p>110 00 Praha</p><p>Mgr. Radovan Kubáč, LL.M., advokát</p><p>Olivova 2096/4</p><p>110 00 Praha 1</p><p>Mgr. Jakub Onisko, advokát</p><p>Anny Letenské 34/7</p><p>Praha 2, PSČ 120 00</p><p>JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D., advokát</p><p>Šafaříkova 201/17</p><p>120 00 Praha 2</p><p>Mgr. Tomáš Tyll, advokát</p><p>V Celnici 1040/5</p><p>110 00 Praha 1</p><p>Vypraveno dne</p><p>Viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy</p></div>", "next": 0}