{"html": "<div class=\"doc\"><p>stěžovatel, shledá, že se v daném případě jedná o ohrožovací formu správního deliktu, nelze</p><p>faktický vznik škody z logiky věci nijak prokazovat. Pokud by totiž správní orgán toto ohrožení</p><p>právem chráněného zájmu blíže prokazoval, ve skutečnosti by jeho dokazování směřovalo</p><p>k tomu, do jaké míry došlo ke skutečné poruše u tohoto právem chráněného zájmu, v konkrétní</p><p>věci, zda tu skutečně byla výhodnější nabídka jiného dodavatele, který od jejího podání ustoupil</p><p>pouze z důvodu chybného stanovení kvalifikačních předpokladů. Nejvyšší správní soud se</p><p>v tomto směru ztotožňuje s názorem stěžovatele, že takové dokazování by bylo nepřiměřeně</p><p>obtížné či přímo někdy i nemožné, neboť by bylo nutné oslovit blíže neurčený okruh jiných</p><p>dodavatelů nacházejících se často na velkém území.“ V dalším rozsudku Nejvyššího správního</p><p>soudu sp. zn. 9 As 63/2016 ze dne 18. srpna 2016 je stran této věci judikováno, že „stěžovatel</p><p>není u ohrožovací formy správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných</p><p>zakázkách (nezákonným postupem zadavatele mohl být ovlivněn výběr nejvhodnější nabídky)</p><p>povinen prokazovat, že zde existoval konkrétní dodavatel, který by se, nebýt pochybení</p><p>zadavatele, zadávacího řízení zúčastnil a mohl podat výhodnější nabídku. Postačí, aby</p><p>stěžovatel v rozhodnutí učinil kvalifikovanou úvahu, z níž bude logickým a srozumitelným</p><p>způsobem vyplývat, proč v důsledku pochybení zadavatele mohlo dojít k ovlivnění výběru</p><p>nejvhodnější nabídky, tj. k ohrožení soutěže o veřejnou zakázku.“</p><p>183. Ve světle shora citovaných závěrů Nejvyššího správního soudu lze seznat, že bylo/je naprosto</p><p>dostačující odůvodnění Úřadu uvedené v bodu 179. odůvodnění tohoto rozhodnutí, a to, že</p><p>postup obviněného mohl ovlivnit výběr dodavatele, když nelze z logiky věci vyloučit možnost,</p><p>že pokud by zadavatel provedl zadávací řízení podle zákona, mohl obdržet i jiné nabídky</p><p>od dalších dodavatelů (když další potenciální dodavatelé se z povahy věci nemohli dozvědět</p><p>o možnosti ucházet se o realizaci plnění VZ 1 a VZ 2, neboť obviněný oslovil pouze jím vybrané</p><p>dodavatele, viz body 1. a 6. odůvodnění tohoto rozhodnutí), kteří mohli nabídnout výhodnější</p><p>podmínky plnění pro obviněného, než tomu bylo v případě dodavatelů, s nimiž zadavatel</p><p>uzavřel smlouvy na plnění VZ 1 a VZ 2. V důsledku toho pak nelze ani vyloučit, že mohlo dojít</p><p>38</p><p>Č.j.: ÚOHS-16357/2022/500</p><p>k úspoře financí z veřejných zdrojů, což je ostatně základním účelem a cílem zákona. Obviněný</p><p>svým jednáním do určité míry bezesporu omezil hospodářskou soutěž, jelikož v případě, že by</p><p>postupoval v rámci VZ 1 a VZ 2 podle zákona, tj. použil by pro zadání veřejné zakázky některý</p><p>z v úvahu připadající druh zadávacího řízení definovaný v § 52 zákona, mohla být hospodářská</p><p>soutěž širší, jelikož např. uveřejňovací povinnost nabývá různých podob v závislosti na</p><p>konkrétním druhu zadávacího řízení (uveřejnění umožňuje širokému okruhu dodavatelů na</p><p>trhu zúčastnit se soutěže o veřejnou zakázku, což má za následek vyšší míru konkurence než</p><p>obviněným zvolená poptávková řízení mimo režim zákona).</p><p>184. Na základě výše uvedeného tudíž Úřad odmítá tvrzení obviněného, že Úřad neunesl důkazní</p><p>břemeno ohledně prokázání ovlivnění výběru dodavatelů, jelikož závěr, dle nějž nelze vyloučit</p><p>možnost, že pokud by obviněný nezadal zakázku mimo zadávací řízení, mohl obdržet další</p><p>nabídky od jiných dodavatelů, je logickým a srozumitelným vyústěním úvahy Úřadu k naplnění</p><p>druhého znaku skutkové podstaty přestupku obviněného podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona;</p><p>jak již bylo uvedeno výše, Úřad není povinen prokazovat existenci konkrétního dodavatele,</p><p>který by se do případného zadávacího řízení přihlásil, když podstatu kvalifikované úvahy</p><p>splňuje již odůvodněná potencialita toho, že se tak mohlo stát.</p><p>185. Úřad proto konstatuje, že dovodil rovněž naplnění druhého znaku skutkové podstaty</p><p>přestupku obviněného podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. a) zákona, tedy že uvedený</p><p>postup obviněného mohl ovlivnit výběr dodavatele.</p><p>186. Rovněž poslední znak skutkové podstaty přestupku je naplněn, neboť obviněný veřejnou</p><p>zakázku zadal, když s dodavatelem studie uzavřel smlouvu 1 a s dodavatelem dokumentace</p><p>smlouvu 2.</p><p>187. V návaznosti na výše uvedené Úřad dospěl k závěru, že se obviněný dopustil přestupku podle</p><p>§ 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel pravidlo pro zadávání veřejných zakázek</p><p>stanovené v § 2 odst. 3 zákona, když zadal podlimitní veřejnou zakázku na služby, jejímž</p><p>předmětem je vypracování studie pro halu č. 24 v areálu Pražské tržnice, k. ú. Holešovice</p><p>a projektové dokumentace pro ohlášení stavby – rekonstrukce haly č. 24 v areálu Pražské</p><p>tržnice, k. ú. Holešovice, mimo zadávací řízení, tj. aniž provedl zadávací řízení, které by byl</p><p>oprávněn použít na veřejnou zakázku stejného předmětu a stejné předpokládané hodnoty,</p><p>ačkoliv k tomu byl povinen, přičemž tím mohl ovlivnit výběr dodavatele, a citovaný obviněný</p><p>zadal uvedenou veřejnou zakázku, když uzavřel</p><p>o dne 24. 8. 2020 smlouvu 1 s dodavatelem studie a</p><p>o dne 4. 5. 2021 smlouvu 2 s dodavatelem dokumentace.</p><p>188. S ohledem na výše uvedené Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.</p><p>K výroku II. tohoto rozhodnutí</p><p>189. V případě poptávání předmětného plnění podle smluv IT č. 1 a č. 4 se tedy Úřad zabýval</p><p>skutečností, zda byla naplněna konkrétní hlediska, tj. zda se v daném případě jedná o plnění,</p><p>která tvoří jeden funkční celek a byla zadávána v časové souvislosti, tedy zda se v šetřeném</p><p>případě jedná toliko o jedinou veřejnou zakázku či nikoli.</p><p>190. Co se týče věcné souvislosti, rozhodujícím pro zjištění, zda konkrétní plnění ve prospěch</p><p>zadavatele je jedinou veřejnou zakázkou, nebo několika jednotlivými veřejnými zakázkami,</p><p>39</p><p>Č.j.: ÚOHS-16357/2022/500</p><p>je věcný charakter plnění. Jinými slovy řečeno, aby se v praxi jednalo o jedinou veřejnou</p><p>zakázku, musí předmět plnění, byť zadavatelem úmyslně nebo neúmyslně rozdělený do více</p><p>veřejných zakázek, vykazovat znaky totožnosti či alespoň obdobnosti.</p><p>191. Podle čl. 1 smlouvy IT č. 1 jsou jejím předmětem plnění „vývoj, implementace a provoz portálu</p><p>Praha.eu“. Podle bodu 21. vyjádření obviněného k podnětu ze dne 26. 8. 2021 bylo účelem</p><p>uzavření této smlouvy „zajištění nezbytné personální kapacity nezbytné pro vývoj,</p><p>implementaci a provoz portálu Praha.eu“. V bodě 12. vyjádření ze dne 4. 1. 2022 následně</p><p>obviněný uvedl, že „z vymezení předmětu plnění dle čl. 1 Smlouvy č. 1 je patrné, že aktuální</p><p>portál praha.eu již nemůže být předmětem tam uvedených činností, ale že se jedná o přípravu</p><p>(resp. analýzu pro přípravu) zcela nového řešení, které stávající portál nahradí“. Současně</p><p>v bodě 17. vyjádření ze dne 4. 1. 2022 obviněný uvedl, že „předmět plnění zahrnoval a měl za</p><p>účel připravit požadavky na výsledek činnosti budoucího zhotovitele nového portálu“.</p><p>192. Podle čl. 1 smlouvy IT č. 4 byla tato smlouva uzavřena za účelem „zajištění návrhu architektury,</p><p>business analýzy a vytvoření textového obsahu projektu implementace portálu Praha.eu“.</p><p>Podle bodu 53. vyjádření obviněného k podnětu má smlouva IT č. 4 za cíl „naplnění potřeby</p><p>návrhu architektury, business analýzy a vytvoření textového obsahu projektu implementace</p><p>portálu Praha.eu“. Podle bodu 17. vyjádření obviněného ze dne 4. 1. 2022: „Zatímco v případě</p><p>Smlouvy č. 1 předmět plnění zahrnoval a měl za účel připravit požadavky na výsledek činnosti</p><p>budoucího zhotovitele nového portálu, Smlouva č. 4 oproti tomu zahrnovala činnosti vztahující</p><p>se již k vlastní implementační fázi, tj. zahrnovala činnost architekta, vystupujícího na straně</p><p>objednatele, realizovanou společně s, resp. vedle zhotovitele portálu).“.</p><p>193. Z předmětů jednotlivých smluv IT č. 1 a č. 4 a také z jednotlivých vyjádření obviněného tedy</p><p>vyplývá, že plnění daných smluv spočívala v poskytování IT služeb. Dané IT služby se pak</p><p>v případě uvedených smluv vždy věcně týkaly „nového“ portálu Praha.eu, konkrétně pak</p><p>návrhu architektury, business analýzy, vytvoření textového obsahu projektu implementace</p><p>a taktéž zajištění jeho vývoje a provozu. Lze tedy uvést, že plnění obou smluv byla z hlediska</p><p>jejich věcného charakteru obdobná, jelikož všechna spočívala v činnostech věcně se týkajících</p><p>vývoje, implementace a následného provozu nového portálu Praha.eu. Z uvedeného je také</p><p>dle Úřadu zřejmé, že plnit dané smlouvy s ohledem na jejich věcnou obdobnost by byl schopen</p><p>určitý ustálený okruh dodavatelů.</p><p>194. K tvrzení obviněného, že se realizované činnosti dle smlouvy IT č. 4 vztahovaly ke zcela</p><p>odlišnému systému, a sice k portálu Pražana (viz body 46. a 47. odůvodnění tohoto</p><p>rozhodnutí), Úřad předně uvádí, že obviněný argumentuje mj. tím, že „již v době zadávání</p><p>VZMR, před uzavřením Smlouvy č. 4, bylo zřejmé, že není z časového hlediska reálné, aby byl</p><p>v době uzavření této Smlouvy č. 4 již vybrán zhotovitel nového portálu Praha.eu. Odkaz na</p><p>tento portál tak představuje spíše reziduum, bez souvislosti s podstatou vlastního předmětu</p><p>plnění dle Smlouvy č. 4“, přičemž z uvedené citace je dle Úřadu patrno, že i když obviněný dle</p><p>svých slov již před uzavřením smlouvy na veřejnou zakázku věděl, že účel smlouvy</p><p>specifikovaný v čl. I smlouvy IT č. 4, tj. „zajištění návrhu architektury, business analýzy a</p><p>vytvoření textového obsahu projektu implementace nového portálu Praha.eu“ nebude možné</p><p>plnit, ale bude plněno zcela něco jiného (byť předmět plnění dle čl. 2 smlouvy IT č. 4 je</p><p>definován velmi obecně), přesto danou smlouvu uzavřel ve znění, které odkazuje na nový</p><p>portál Praha.eu. Dále Úřad uvádí, že na základě posouzení textu dané smlouvy seznal, že název</p><p>portálu Praha.eu je uveden pouze v názvu/nadpisu dané smlouvy, přičemž v dalším textu</p><p>40</p><p>Č.j.: ÚOHS-16357/2022/500</p><p>smlouvy se již nikde nevyskytuje, a zároveň je předmět plnění dle čl. 2 smlouvy IT č. 4</p><p>definován natolik obecně, že z něj není možné vyvodit souvislost ani s novým portálem</p><p>Praha.eu a ani s portálem Pražan.</p><p>195. S ohledem na výše uvedené Úřad požádal dodavatele, se kterým byla uzavřena smlouva IT</p><p>č. 4, tj. společnost LinkSoft Technologies a.s., o zodpovězení, zda v době před podpisem</p><p>smlouvy věděl, ke kterému konkrétnímu portálu se jeho práce budou vztahovat a zda v daném</p><p>poptávkovém řízení podal svou nabídku s tím, že se poptávané práce budou týkat portálu</p><p>Praha.eu. V obou případech společnost LinkSoft Technologies a.s. uvedla, že počítala s tím, že</p><p>práce dle smlouvy IT č. 4 se budou týkat portálu Praha.eu (viz bod 77. odůvodnění tohoto</p><p>rozhodnutí). Úřad tak má za to, že smlouva IT č. 4 dle svého textu byla poptávána a následně</p><p>uzavřena s úmyslem zajistit návrh architektury, business analýzy a vytvoření textového obsahu</p><p>projektu implementace nového portálu Praha.eu, přičemž takto k této veřejné zakázce</p><p>přistupoval i dodavatel, se kterým byla samotná smlouva uzavřena. Dle Úřadu z výše</p><p>uvedeného nijak nevyplývá, že by se smlouva IT č. 4 měla týkat portálu Pražana tak, jak tvrdí</p><p>obviněný. Skutečnost, že reálné plnění dle smlouvy IT č. 4 bylo v konečném důsledku použito</p><p>úplně k jinému portálu (neboť obecné vymezení poptávaných činností dle smlouvy IT č. 4 bylo</p><p>možné „napasovat“ i na práce související s jiným webovým portálem), nemá z hlediska</p><p>dovození věcné souvislosti žádný vliv. Dle Úřadu tak v předmětném případě není relevantní,</p><p>že portál Pražana je svou povahou odlišný od portálu Praha.eu., neboť smlouva IT č. 4 byla</p><p>uzavírána ve vztahu k novému portálu Praha.eu. Pro úplnost Úřad doplňuje, že z fakturace</p><p>předložené obviněným vyplynulo, že se reálné plnění dle smlouvy IT č. 4 nevztahovalo pouze</p><p>k portálu Pražan, jak tvrdí obviněný, ale některé faktury se prokazatelně vztahují také k portálu</p><p>Praha.eu.</p><p>196. V šetřeném případě tedy Úřad dovozuje věcnou souvislost na základě věcných souvislostí</p><p>předmětů plnění jednotlivých šetřených smluv IT č. 1 a č. 4 k novému portálu Praha.eu.</p><p>Na základě uvedeného lze u všech předmětných plnění bez pochyb konstatovat věcnou</p><p>souvislost.</p><p>197. K funkční souvislosti Úřad v obecnosti opětovně uvádí, že její existence, či naopak absence,</p><p>se dovozuje zejména na základě účelů a cílů, pro které jsou veřejné zakázky zadávány. Otázka</p><p>návaznosti jednotlivých plnění veřejných zakázek je pouze jedním (nikoliv však jediným)</p><p>z hledisek, na základě kterého se dá určit, zda se jedná o samostatné veřejné zakázky, či</p><p>o veřejnou zakázku rozdělenou na dílčí plnění. Stejně tak nehraje roli, zda došlo</p><p>k samostatným výběrovým řízením na dodavatele, zda byly vydány k veřejným zakázkám</p><p>samostatné dokumenty orgánů veřejné správy opravňující započetí plnění podle smluv či zda</p><p>je plnění na základě smluv fyzicky, technicky či organizačně rozdílné, oddělené či oddělitelné,</p><p>jak se uvádí v rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R457/2014/VZ-08304/2016/322/LKo</p><p>ze dne 3. 3. 2016, tj. že „plnění nemusí být plněními totožnými nebo vzájemně absolutně</p><p>podmíněnými (tj. jedno plnění nemůže existovat bez plnění druhého), ani není vyloučeno,</p><p>aby při těchto dílčích činnostech byla využívána odlišná technická zázemí či odlišné</p><p>technologie.“.</p><p>198. Úřad v prvé řadě k řešenému případu opakuje, že společným jmenovatelem obou šetřených</p><p>smluv je zajištění vývoje, implementace a provozu nového portálu Praha.eu, který, jak uvádí</p><p>obviněný ve svém vyjádření k podnětu, je jedinečným systémem v rámci IT struktury</p><p>obviněného, neboť jeho účelem není naplňování konkrétní zákonem stanovené agendy</p><p>41</p><p>Č.j.: ÚOHS-16357/2022/500</p><p>Magistrátu Hlavního města Prahy, či řešení jeho interních potřeb, ale výlučně poskytování</p><p>informací a doplňkových služeb veřejnosti (viz bod 28. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Cílem</p><p>šetřených smluv pak nepochybně bylo docílení takového stavu nového portálu Praha.eu (resp.</p><p>vytvoření zcela nové funkční verze portálu Praha.eu), aby byl schopný naplňovat svůj hlavní</p><p>účel, tj. poskytování informací a doplňkových služeb veřejnosti ze strany obviněného. K tomu</p><p>Úřad dále uvádí, že z šetřených smluv ve spojení s vyjádřeními obviněného lze vyčíst určitá</p><p>posloupnost na sebe navazujících činností od analytické činnosti, jejímž výsledkem bylo dle</p><p>obviněného zpracování technické části zadávací dokumentace, přes činnosti vztahující se již</p><p>k vlastní implementační fázi nového portálu Praha.eu, tj. činnost architekta, vystupujícího</p><p>na straně objednatele, realizované společně s, resp. vedle zhotovitele samotného nového</p><p>portálu, až po návrhy textového obsahu portálu. Dle Úřadu z předmětných smluv tedy vyplývá,</p><p>že obviněný měl za cíl vytvořit návrh nového portálu Praha.eu dle svých aktuálních požadavků</p><p>a současně zajistit vývoj, implementaci a provoz dle vytvořeného návrhu.</p><p>199. Dále Úřad uvádí, že z funkčního hlediska má za to, že v případě smluv IT č. 1 a č. 4 nejde</p><p>o úpravu portálu Praha.eu ad hoc, ale jde o určitou plánovanou aktualizaci tohoto portálu</p><p>(resp. vytvoření jeho nové verze) tak, aby tento portál naplňoval svůj účel, tj. poskytování</p><p>informací a doplňkových služeb veřejnosti ze strany obviněného. Současně Úřad podotýká, že</p><p>obviněný v rámci podnětového šetření či v průběhu řízení o přestupku u těchto konkrétních</p><p>smluv ani netvrdil, že by se mělo jednat o ad hoc potřeby obviněného a ani to nelze seznat</p><p>z textu samotných smluv.</p><p>200. Z uvedeného je tedy zřejmé, že cílem smluv IT č. 1 a č. 4 byla realizace vývoje, implementace</p><p>a provozu nového portálu Praha.eu, tak aby tento portál byl schopný naplňovat svůj hlavní</p><p>účel, tj. poskytování informací a doplňkových služeb veřejnosti ze strany obviněného. Úřad</p><p>v tomto bodě podotýká, že ve smyslu výše uvedené judikatury správních soudů nezkoumal</p><p>totožnost či podobnost zcela konkrétní obsahové náplně jednotlivých činností prováděných</p><p>v rámci předmětu plnění šetřených smluv, nýbrž jejich obecné funkční souvislosti (tu se</p><p>významně odvíjející se od souvislosti věcné). Přitom tak Úřad činil z pohledu možného</p><p>předpokladu mj. funkční provázanosti plnění, ke kterému mohl obviněný dospět v rámci svého</p><p>rozhodování (byť třeba postupného – v závislosti na postupném poptávání jednotlivých</p><p>plnění) při určení předpokládané hodnoty všech těchto poptávaných plnění. V tomto ohledu</p><p>dle Úřadu není podstatné, že v případě smlouvy IT č. 1 se dle obviněného jednalo o analýzu</p><p>za účelem specifikace požadavků na řešení (technická specifikace) a v případě smlouvy IT č. 4</p><p>se jednalo o činnosti ve vytváření obsahu portálu, neboť se v obou případech stále jedná o IT</p><p>služby vztahující se k jednomu konkrétnímu projektu a z hlediska funkční souvislosti není dle</p><p>Úřadu podstatné, do jaké fáze realizace tohoto projektu daná činnost spadá.</p><p>201. K místní souvislosti Úřad předně obecně uvádí, že pro posouzení její existence či neexistence</p><p>je třeba vzít v potaz větší množství faktorů, a to vždy v závislosti na individuální povaze veřejné</p><p>zakázky. Rozhodné mohou být, vedle prosté vzdálenosti mezi místy plnění, také okolnosti</p><p>týkající se předmětu plnění, konkrétního subjektu vystupujícího v postavení zadavatele,</p><p>budoucí funkce výsledků plnění, eventuálních objektivních překážek mezi místy, na kterých</p><p>má plnění probíhat, či místní odlišnosti, které by měly vliv na to, že poptávané plnění by nebylo</p><p>možné považovat za shodné.</p><p>202. Ve vztahu k místní souvislosti tedy Úřad konstatuje, že místem plnění smlouvy IT č. 4 bylo</p><p>zejména sídlo zadavatele, přičemž v případě smlouvy IT č. 1 je místem převzetí jedno</p><p>42</p><p>Č.j.: ÚOHS-16357/2022/500</p><p>z pracovišť zadavatele. Současně Úřad uvádí, že s ohledem na předměty daných smluv, jimiž</p><p>byly IT služby spočívající v realizaci vývoje, implementace a provozu portálu Praha.eu, z logiky</p><p>věci vyplývá, že tyto služby se vztahují pouze k jedné internetové doméně, která je umístěna</p><p>na webové adrese Praha.eu. Z uvedeného důvodu je dána i místní souvislost.</p><p>203. Ve vztahu k časové souvislosti Úřad uvádí, že obecně jsou stěžejním ukazatelem pro její</p><p>naplnění především dohodnuté lhůty plnění a dále další časové souvislosti spojené s plněním</p><p>či s jednáním stran obecně.</p><p>204. Předmětem šetřených smluv IT č. 1 a č. 4 byly jednotlivé služby, které byly zadavatelem</p><p>poptávány a následně na jejich plnění uzavírány dané smlouvy v průběhu první poloviny roku</p><p>2021. Konkrétně smlouva IT č. 1 byla uzavřena dne 11. 2. 2021 a smlouva IT č. 4 dne</p><p>28. 4. 2021 a jedná se tedy pouze o odstup cca dvou měsíců. Rovněž je pro posouzení časové</p><p>souvislosti významné, že jednotlivá plnění těchto jednotlivých služeb byla nasmlouvána na</p><p>období roku 2021.</p><p>205. Úřad tedy konstatuje, že z hlediska časového existuje u smluv IT č. 1 a č. 4 vzájemná blízká</p><p>časová souvislost jejich předmětů, a to jak z pohledu jednotlivých zadání jednotlivých dílčích</p><p>plnění, tak z pohledu jednotlivých termínů poskytování jednotlivých plnění ze strany různých</p><p>dodavatelů.</p><p>K nezadání veřejné zakázky v zadávacím řízení</p><p>206. Na základě shora popsaných skutečností Úřad tedy seznal, že plnění jednotlivých výše</p><p>uvedených smluv vykazují časovou souvislost, jelikož jednotlivé služby byly obviněným</p><p>poptávány a následně na jejich plnění uzavírány dané smlouvy v průběhu první poloviny roku</p><p>2021, zároveň vykazují souvislost místní, protože daná plnění jednotlivých smluv s ohledem</p><p>na jejich věcný charakter, tj. IT služby spočívající ve vývoji, implementaci a provozu nového</p><p>portálu Praha.eu, byla realizována v prostorech obviněného, a zároveň vykazují souvislost</p><p>věcnou a funkční, jelikož daná plnění představují IT služby, jež se věcně týkají nového portálu</p><p>Praha.eu, přičemž jejich cílem byl návrh, vývoj, implementace a provoz nového portálu</p><p>Praha.eu. za účelem poskytování informací a doplňkových služeb veřejnosti ze strany</p><p>obviněného. Jinými slovy tedy Úřad dospěl k závěru, že u zkoumaných plnění jednotlivých výše</p><p>uvedených smluv lze v důsledku existence místní, věcné a funkční souvislosti dovodit, že tvoří</p><p>funkční celek a současně vykazují časovou souvislost, a že se tedy v šetřeném případě jedná</p><p>o jednu veřejnou zakázku, jejímž předmětem je poskytování IT služeb spočívajících konkrétně</p><p>ve vývoji, implementaci a provozu nového portálu Praha.eu.</p><p>207. Pokud tedy jednotlivá plnění tvořila jednu veřejnou zakázku, jak Úřad vyvodil výše dovozením</p><p>věcné, funkční, místní a časové souvislosti jednotlivých plnění, považuje Úřad za nutné</p><p>vyvodit, jaký druh veřejné zakázky jednotlivá plnění ve svém souhrnu v posuzovaném případě</p><p>představují. K otázce charakteru veřejné zakázky v rámci zde přezkoumávaného případu Úřad</p><p>tedy s odkazem na bod 126. odůvodnění tohoto rozhodnutí uvádí, že dle jednotlivých plnění</p><p>specifikovaných v citovaném bodě odůvodnění tohoto rozhodnutí se v daném případě zjevně</p><p>jedná o veřejnou zakázku podle § 14 odst. 2 zákona, tzn. o veřejnou zakázku na služby, jelikož</p><p>její předmět, resp. jednotlivá plnění daných smluv se týkají poskytování IT služeb spočívajících</p><p>v návrhu, vývoji, implementaci a provozu nového portálu Praha.eu, které svou</p><p>charakteristikou neodpovídají činnostem uvedeným v § 14 odst. 3 zákona. Předmětem dané</p><p>43</p><p>Č.j.: ÚOHS-16357/2022/500</p><p>veřejné zakázky je tedy poskytování jiných činností než těch, jež jsou uvedeny v § 14 odst. 3</p><p>zákona.</p><p>208. S ohledem na druh veřejné zakázky pak zákonodárce stanovuje konkrétní finanční limity</p><p>a rozděluje veřejné zakázky podle jejich hodnoty na veřejné zakázky malého rozsahu,</p><p>podlimitní a nadlimitní. S rozdělením veřejných zakázek podle jejich hodnoty se pak váže</p><p>institut tzv. předpokládané hodnoty veřejné zakázky.</p><p>209. S ohledem na celkový charakter věci a na okolnosti s ní spojené tak vyvstává otázka, zda se</p><p>obviněný při poptávání plnění na šetřenou veřejnou zakázku uchýlil k řádnému stanovení</p><p>předpokládané hodnoty. Danou problematiku, jak již bylo uvedeno výše, upravuje v obecnosti</p><p>ustanovení § 16 zákona, ze kterého mj. vyplývá, že zadavatel musí vždy stanovit</p><p>předpokládanou hodnotu jím zadávané veřejné zakázky, přičemž tato je stanovena k okamžiku</p><p>zahájení předmětného zadávacího řízení, nebo k okamžiku zadání veřejné zakázky, pokud</p><p>nebyla zadána v zadávacím řízení. Dále s konkrétnějšími požadavky přichází ustanovení § 18</p><p>zákona (určení předpokládané hodnoty veřejné zakázky rozdělené na části) a eventuálně</p><p>ustanovení § 19 zákona (určení předpokládané hodnoty veřejné zakázky, v rámci které je</p><p>poptáváno plnění pravidelné povahy).</p><p>210. Úřad uvádí, že význam stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky je pro zadavatele</p><p>zcela zásadní, neboť výše předpokládané hodnoty veřejné zakázky určuje režim, resp. postup,</p><p>jejího zadání, tj. určuje, za jakých podmínek je možné (následně) uzavřít smlouvu na veřejnou</p><p>zakázku.</p><p>211. Podle součtu hodnot jednotlivých plnění realizovaných na základě smluv IT č. 1 a č. 4 lze uvést,</p><p>že celková cena všech těchto plnění činila 2 290 000 Kč bez DPH. Vzhledem k tomu, že celková</p><p>cena všech těchto plnění nedosahuje limitu podle § 25 zákona, který podle § 3 odst. 1 písm. b)</p><p>bodu 1. nařízení vlády o stanovení finančních limitů (týkajícího se stanovení finančních limitů</p><p>pro služby) ke dni uzavření smluv činil 5 494 000 Kč a zároveň přesahuje hodnotu stanovenou</p><p>v § 27 písm. a) zákona, tj. 2 000 000 Kč, jedná se v souladu s § 26 odst. 1 zákona o podlimitní</p><p>veřejnou zakázku.</p><p>212. Úřad dále konstatuje, že zadavatel byl v souladu s § 26 odst. 2 zákona tedy povinen</p><p>požadovaná plnění poptávat v některém z příslušných druhů zadávacího řízení dle zákona, buď</p><p>v rámci jednoho nebo více zadávacích řízeních (ať již v rámci veřejné zakázky rozdělené</p><p>na části, či nikoliv), tak, aby postup zadavatele odpovídal v souladu s § 18 odst. 1 a 2 zákona</p><p>předpokládané hodnotě stanovené podle součtu předpokládaných hodnot jednotlivých plnění</p><p>realizovaných na základě smluv IT č. 1 a č. 4, která, jak Úřad dovodil v předcházejících bodech</p><p>odůvodnění tohoto rozhodnutí, tvoří jeden funkční celek a jsou zadávána v časové souvislosti.</p><p>Zadavatel byl tudíž ve vztahu k dané veřejné zakázce povinen zadat ji v odpovídajícím druhu</p><p>zadávacího řízení v podlimitním režimu podle části třetí zákona, a nikoliv ji zadat, resp.</p><p>jednotlivá plnění tvořící předměty smluv IT č. 1 a č. 4 v rozporu s § 2 odst. 3 zákona mimo</p><p>zadávací řízení jako jednotlivé veřejné zakázky malého rozsahu. Současně Úřad uvádí, že</p><p>v šetřeném případě se při stanovení předpokládané hodnoty neužije § 19 zákona (týkající se</p><p>předpokládané hodnoty veřejných zakázek pravidelné povahy), neboť v případě plnění dle</p><p>smluv IT č. 1 a č. 4 se dle Úřadu nejedná o pravidelně pořizované nebo trvající služby, které by</p><p>svou povahou byly obsahově totožné a byly by prakticky trvale či opakovaně nezbytné</p><p>pro činnost obviněného. Z praxe obviněného nelze seznat žádná pravidelnost těchto</p><p>44</p><p>Č.j.: ÚOHS-16357/2022/500</p><p>poptávaných služeb, ale jedná se o specifický požadavek obviněného na vytvoření nového</p><p>portálu Praha.eu a s tím souvisejících činností, a tedy dle názoru Úřadu se v šetřeném případě</p><p>při stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky neuplatní § 19 zákona.</p><p>213. Jak je zřejmé z výše uvedených skutečností, obviněný tedy odebíral plnění od více dodavatelů</p><p>bez toho, že by šetřenou veřejnou zakázku zadal v některém z druhů zadávacích řízení.</p><p>Postupem obviněného tak došlo k rozdělení předmětu dané podlimitní veřejné zakázky, která</p><p>měla být zadána v některém z druhů zadávacích řízení v podlimitním režimu podle části třetí</p><p>zákona, kdy obviněný jednotlivé části plnění dané veřejné zakázky, resp. jednotlivá plnění</p><p>tvořící předměty smluv IT č. 1 a č. 4 zadal jako veřejné zakázky malého rozsahu mimo zadávací</p><p>řízení, ačkoliv plnění, jak Úřad vyvodil v předcházejících bodech odůvodnění tohoto</p><p>rozhodnutí, tvořila jeden funkční celek a byla zadávána v časové souvislosti. Skutečnost, že</p><p>zadavatel nezná přesný objem odebíraného plnění, nemůže vést ke zkratkovitému závěru, že</p><p>každé plnění bude zadáváno ad hoc, bez zohlednění dalšího obdobného plnění, jako veřejná</p><p>zakázka malého rozsahu. Zákon zná mechanismy, jak v těchto situacích postupovat, a to ať již</p><p>např. institutem rámcové dohody, či postupem podle § 35 zákona, kdy lze rozdělit veřejnou</p><p>zakázku na části, které mohou být zadávány v samostatných zadávacích řízeních.</p><p>214. Úřad proto shledává, že obviněný naplnil první ze znaků skutkové podstaty přestupku podle</p><p>§ 268 odst. 1 písm. a) zákona, tedy nedodržel pravidlo pro zadávání veřejných zakázek</p><p>stanovené v § 2 odst. 3 zákona, když zadal podlimitní veřejnou zakázku na služby, jejímž</p><p>předmětem je realizace vývoje, implementace a provoz nového portálu Praha.eu, mimo</p><p>zadávací řízení, tj. aniž provedl zadávací řízení, které by byl oprávněn použít na veřejnou</p><p>zakázku stejného předmětu a stejné předpokládané hodnoty, ačkoliv k tomu byl povinen.</p><p>215. Úřad se dále podrobně zabýval posouzením naplnění druhého ze dvou znaků skutkové</p><p>podstaty přestupku, tedy vlivem či potencialitou vlivu tohoto postupu obviněného na výběr</p><p>dodavatele.</p><p>216. Na základě výše uvedeného Úřad konstatuje, že postup obviněného mohl ovlivnit výběr</p><p>dodavatele, neboť nelze vyloučit, že pokud by obviněný dodržel pravidlo stanovené zákonem,</p><p>tj. zadal veřejnou zakázku v odpovídajícím druhu zadávacího řízení, mohl obdržet nabídky</p><p>i od jiných dodavatelů, kteří mohli obviněnému nabídnout výhodnější podmínky plnění.</p><p>Při využití postupu podle zákona by obviněný mohl pro zadání veřejné zakázky použít</p><p>zjednodušené podlimitní řízení, nebo vhodné druhy zadávacích řízení pro nadlimitní režim.</p><p>Se zahájením těchto řízení je pak spojená mimo jiné i uveřejňovaní povinnost, která je</p><p>prostředkem k tomu, aby bylo umožněno zúčastnit se soutěže o veřejnou zakázku předem</p><p>ničím neomezenému okruhu dodavatelů a umožňuje tak existenci hospodářské soutěže mezi</p><p>dodavateli o veřejnou zakázku, což se nestalo, když obviněný zvolil přímé zadání mimo režim</p><p>zákona. Není tedy vyloučeno, že z takto v souladu se zákonem provedeným zadávacím řízením</p><p>by vzešel jako vítěz jiný dodavatel než výše zmínění vybraní dodavatelé.</p><p>217. Úřad proto konstatuje, že dovodil rovněž naplnění druhého znaku skutkové podstaty</p><p>přestupku obviněného podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. a) zákona, tedy že uvedený</p><p>postup obviněného mohl ovlivnit výběr dodavatele.</p><p>218. Úřad rovněž konstatuje, že je z obsahů jednotlivých smluv IT č. 1 a č. 4 nepochybné, že obě</p><p>smluvní strany vždy projevily vůli zřídit mezi sebou závazek, kterým se každý z dodavatelů</p><p>zavázal, že obviněnému poskytne plnění a obviněný se zavázal, že za poskytnuté plnění,</p><p>45</p><p>Č.j.: ÚOHS-16357/2022/500</p><p>tj. za jeho realizaci zaplatí vždy příslušnému dodavateli cenu. Tím obviněný vždy naplnil znak</p><p>uzavření smlouvy na veřejnou zakázku. V šetřeném případě byl tedy naplněn i třetí znak</p><p>skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, tedy zadání veřejné zakázky</p><p>(tj. s odkazem na § 2 odst. 1 zákona uzavření úplatné smlouvy mezi zadavatelem</p><p>a dodavatelem, z níž vyplývá povinnost dodavatele poskytnout v daném případě sjednané</p><p>služby), když obviněný uzavřel ve dnech 11. 2. 2021 a 28. 4. 2021 smlouvy uvedené v bodě</p><p>26. odůvodnění tohoto rozhodnutí.</p><p>219. Vzhledem k výše konstatovanému Úřad uzavírá, že se obviněný dopustil přestupku podle</p><p>§ 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel pravidlo pro zadání veřejné zakázky stanovené</p><p>v § 2 odst. 3 zákona, když zadal podlimitní veřejnou zakázku na služby, jejímž předmětem je</p><p>realizace vývoje, implementace a provozu nového portálu Praha.eu, mimo zadávací řízení, tj.</p><p>aniž provedl zadávací řízení, které by byl oprávněn použít na veřejnou zakázku stejného</p><p>předmětu a stejné předpokládané hodnoty, ačkoliv k tomu byl povinen, přičemž tím mohl</p><p>ovlivnit výběr dodavatele, a obviněný zadal uvedenou veřejnou zakázku, když uzavřel smlouvy</p><p>IT č. 1 a č. 4 uvedené v bodě 26. odůvodnění tohoto rozhodnutí.</p><p>K výroku III. tohoto rozhodnutí</p><p>220. V případě poptávání předmětného plnění podle smluv IT č. 2, č. 3 a č. 5 se tedy Úřad zabýval</p><p>skutečností, zda byla naplněna konkrétní hlediska, tj. zda se v daném případě jedná o plnění,</p><p>která tvoří jeden funkční celek a byla zadávána v časové souvislosti, tedy zda se v šetřeném</p><p>případě jedná toliko o jedinou veřejnou zakázku či nikoli.</p><p>221. Co se týče věcné souvislosti, Úřad opětovně opakuje, že rozhodujícím pro zjištění, zda</p><p>konkrétní plnění ve prospěch zadavatele je jedinou veřejnou zakázkou, nebo několika</p><p>jednotlivými veřejnými zakázkami, je věcný charakter plnění. Jinými slovy řečeno, aby se</p><p>v praxi jednalo o jedinou veřejnou zakázku, musí předmět plnění, byť zadavatelem úmyslně</p><p>nebo neúmyslně rozdělený do více veřejných zakázek, vykazovat znaky totožnosti či alespoň</p><p>obdobnosti.</p><p>222. Podle čl. 1 smlouvy IT č. 2 jsou jejím předmětem plnění „programátorské a kodérské práce</p><p>v redakčním systému jNet Publish“. Podle bodu 33. vyjádření obviněného k podnětu ze dne</p><p>26. 8. 2021 „jde rovněž o dílčí obsahovou úpravu portálu [Praha.eu]“.</p><p>223. Podle čl. 2.1 smlouvy IT č. 3 jsou jejím předmětem plnění práce „spočívající v komplexních</p><p>činnostech (službách), které jsou nezbytné pro zajištění řádného provozu portálu hl. m. Prahy</p><p>www.praha.eu“. Podle bodu 31. vyjádření obviněného k podnětu ze dne 26. 8. 2021 má</p><p>smlouva č. 3 za cíl „zajistit poskytování plnění spočívajícího v komplexních činnostech</p><p>(službách), které jsou nezbytné pro zajištění řádného provozu portálu hl. m. Prahy</p><p>www.praha.eu, konkrétně provozní podpory a služby ServiceDesk“.</p><p>224. Podle čl. 1 smlouvy IT č. 5 jsou jejím předmětem plnění rovněž „programátorské a kodérské</p><p>práce v redakčním systému jNet Publish“. Podle bodu 33. vyjádření obviněného k podnětu ze</p><p>dne 26. 8. 2021 spočívá předmět plnění dané smlouvy „v úpravách obsahu publikovaného na</p><p>webovém portále [Praha.eu]“.</p><p>225. Z předmětů jednotlivých smluv IT č. 2, č. 3 a č. 5 a také z jednotlivých vyjádření obviněného</p><p>tedy vyplývá, že plnění daných smluv spočívala v poskytování IT služeb. Dané IT služby se pak</p><p>v případě uvedených smluv vždy věcně týkaly „současného“ portálu Praha.eu, konkrétně pak</p><p>46</p><p>Č.j.: ÚOHS-16357/2022/500</p><p>jeho vývoje, implementace, následného zajištění jeho chodu včetně průběžného odstraňování</p><p>jeho vad a průběžných úprav včetně úprav funkcionalit a obsahu. Lze tedy uvést, že plnění</p><p>jednotlivých smluv byla z hlediska jejich věcného charakteru obdobná, jelikož všechna</p><p>spočívala v činnostech věcně se týkajících vývoje, implementace a následného provozu portálu</p><p>Praha.eu. Z uvedeného je také dle Úřadu zřejmé, že plnit dané smlouvy s ohledem na jejich</p><p>věcnou obdobnost by byl schopen určitý ustálený okruh dodavatelů.</p><p>226. V šetřeném případě tedy Úřad dovozuje věcnou souvislost na základě věcných souvislostí</p><p>předmětů plnění jednotlivých šetřených smluv IT č. 2, č. 3 a č. 5 k portálu Praha.eu. Na základě</p><p>uvedeného lze u všech předmětných plnění bez pochyb konstatovat věcnou souvislost.</p><p>227. K funkční souvislosti Úřad v obecnosti opětovně uvádí, že její existence, či naopak absence,</p><p>se dovozuje zejména na základě účelů a cílů, pro které jsou veřejné zakázky zadávány. Otázka</p><p>návaznosti jednotlivých plnění veřejných zakázek je pouze jedním (nikoliv však jediným)</p><p>z hledisek, na základě kterého se dá určit, zda se jedná o samostatné veřejné zakázky, či</p><p>o veřejnou zakázku rozdělenou na dílčí plnění. Stejně tak nehraje roli, zda došlo</p><p>k samostatným výběrovým řízením na dodavatele, zda byly vydány k veřejným zakázkám</p><p>samostatné dokumenty orgánů veřejné správy opravňující započetí plnění podle smluv či zda</p><p>je plnění na základě smluv fyzicky, technicky či organizačně rozdílné, oddělené či oddělitelné.</p><p>228. Úřad v prvé řadě k řešenému případu opakuje, že společným jmenovatelem šetřených smluv</p><p>je zajištění vývoje, implementace a provozu portálu Praha.eu, který, jak uvádí obviněný ve</p><p>svém vyjádření k podnětu ze dne 26. 8. 2021, je jedinečným systémem v rámci IT struktury</p><p>obviněného, neboť jeho účelem není naplňování konkrétní zákonem stanovené agendy</p><p>Magistrátu Hlavního města Prahy, či řešení jeho interních potřeb, ale výlučně poskytování</p><p>informací a doplňkových služeb veřejnosti (viz bod 28. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Cílem</p><p>šetřených smluv pak nepochybně bylo docílení takového stavu portálu Praha.eu, aby byl</p><p>schopný naplňovat svůj hlavní účel, tj. poskytování informací a doplňkových služeb veřejnosti</p><p>ze strany obviněného. Dle Úřadu z předmětných smluv tedy vyplývá, že obviněný měl za cíl</p><p>zajištění vývoje, implementace a provozu portálu Praha.eu včetně dílčích úprav portálu dle</p><p>svých aktuálních požadavků.</p><p>229. K argumentaci obviněného, že potřeba úpravy portálu dle smlouvy IT č. 5 „reagovala na</p><p>nepředvídatelnou a nahodilou potřebu v návaznosti na nový jednací řád (a potřebnou úpravu</p><p>prezentace výsledků hlasování, potažmo videozáznamů z jednání Zastupitelstva HMP), migraci</p><p>úložiště záznamů do nového datového centra, legislativních změn či změn adres, souhrnně</p><p>aktualizací reagujících na reálné změny“, Úřad uvádí, že s ohledem na uvedenou argumentaci</p><p>vyzval dne 21. 1. 2022 obviněného k doložení svých tvrzení a sdělení, z čeho vycházela a kdy</p><p>vznikla potřeba obviněného měnit jednací řád a jaké konkrétní legislativní změny či změny</p><p>adres se dotýkají úpravy portálu Praha.eu dle smlouvy IT č. 5.</p><p>230. Z vyjádření obviněného ze dne 2. 2. 2022 vyplynulo, že potřeba změny jednacího řádu</p><p>vyplynula v průběhu pandemie COVID-19, v jejímž důsledku se výrazněji projevila potřeba</p><p>videokonferenční účasti pro zastupitele (viz body 63. a 64. odůvodnění tohoto rozhodnutí).</p><p>K uvedenému Úřad uvádí, že situaci kolem pandemie COVID-19 obviněný skutečně ovlivnit,</p><p>resp. předvídat nemohl, přičemž potřeba videokonferenční účasti pro zastupitele s ohledem</p><p>na pandemii se Úřadu jeví jako oprávněný požadavek. Předmětnou část smlouvy je tedy</p><p>možné vidět jako ad hoc potřebu obviněného.</p><p>47</p><p>Č.j.: ÚOHS-16357/2022/500</p><p>231. Ke změně týkající se „úpravy prezentace videozáznamů z jednání Zastupitelstva HMP“</p><p>obviněný ve vyjádření ze dne 2. 2. 2022 uvedl, že byly na portálu Praha.eu prezentované</p><p>v zastaralém přehrávači založeném na technologii Silverlight, u kterého bylo nutno zohlednit</p><p>nemožnost spuštění v moderních prohlížečích, rámcově v roce 2021 z důvodu postupného</p><p>ukončení podpory (viz bod 66. odůvodnění tohoto rozhodnutí). S ohledem na výše uvedenou</p><p>argumentaci obviněného Úřad požádal společnost Microsoft s.r.o., jakožto provozovatele</p><p>platformy Silverlight o sdělení, od jakého data je veřejně dostupná informace o konečném</p><p>ukončení podpory platformy Silverlight (viz bod 75. odůvodnění tohoto rozhodnutí).</p><p>Společnost Microsoft s.r.o. dne 21. 2. 2022 doručila Úřadu odpověď na výše uvedenou žádost,</p><p>kde uvedla, že informace o ukončení podpory platformy Silverlight byla poprvé veřejně</p><p>dostupná dne 10. 7. 2019 (viz bod 76. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Z uvedeného vyjádření</p><p>společnosti Microsoft s.r.o. je dle Úřadu nepochybné, že předmětné ukončení podpory</p><p>platformy Silverlight nebylo věcí nahodilou, ale jednalo se o dlouhodobě plánovanou a veřejně</p><p>známou skutečnost, tudíž obviněný mohl změnu týkající se „úpravy prezentace videozáznamů</p><p>z jednání Zastupitelstva HMP“ plánovat již delší dobu a nemohlo se tedy jednat o ad hoc</p><p>potřebu. K argumentaci obviněného, že nemůže doložit, kdy se některý z jeho zaměstnanců</p><p>poprvé dozvěděl o této skutečnosti, přičemž i kdyby se tak stalo v dřívějším období, samotné</p><p>přizpůsobení informační infrastruktury této změně by dle jeho názoru nezakládalo natolik</p><p>významný požadavek, aby bylo možné učinit jej samostatně předmětem nadlimitní, nebo</p><p>podlimitní veřejné zakázky, Úřad uvádí, že obviněný není nucen zadávat tuto úpravu jako</p><p>„čistě“ samostatnou podlimitní či nadlimitní veřejnou zakázku, ale právě s ohledem na to, že</p><p>se jedná o jednu z mnoha dílčích úprav portálu Praha.eu, je dle zákona nutné tyto úpravy zadat</p><p>dohromady v rámci jedné veřejné zakázky, byť by tato veřejná zakázka mohla být rozdělena</p><p>na části ke každé jednotlivé úpravě samostatně.</p><p>232. Dále k problematice potřeby týkající se „návrhu úprav přehrávače videozáznamů z jednání</p><p>zastupitelstva v souvislosti s migrací uložiště záznamů do nového DC“ obviněný uvedl, že</p><p>v roce 2021 měl být ukončen provoz datového centra, kde byly uloženy servery s uložištěm</p><p>videozáznamů a streamovací server a bylo potřeba uvedené technologie přestěhovat</p><p>do nového datového centra. Technologické standardy nového datového centra však</p><p>neumožňují provozovat starší verze operačních systémů Microsoft Windows než MS Windows</p><p>2016. S ohledem na výše uvedené bylo potřeba navrhnout a posoudit možné varianty postupu</p><p>při konvertování záznamů z formátu .wmv do novějšího video formátu, zřídit a provozovat</p><p>streamovací server a upravit komponentu pro přehrávání záznamu v portálu Praha.eu (viz bod</p><p>67. odůvodnění tohoto rozhodnutí). K tomu Úřad uvádí, že obviněný nijak netvrdí, že by</p><p>ukončení provozu datového centra bylo nepředvídanou událostí, o které nemohl dříve vědět.</p><p>Skutečnost, že následně na základě této události vznikla potřeba navrhnout a posoudit možné</p><p>varianty postupu při konvertování záznamů z formátu .wmv do novějšího video formátu, tak</p><p>obviněný mohl dle Úřadu předpokládat a plánovat. Dle Úřadu se tak nejednalo o ad hoc</p><p>potřebu obviněného, kterou by nešlo připojit k ostatním obdobným IT činnostem.</p><p>233. K bodu smlouvy týkající se „změny adres mapových služeb v aplikaci mapa sběrných dvorů</p><p>souvisící s činností provozovatele geoportálu“, kterým je Institut plánování a rozvoje hlavního</p><p>města Prahy, obviněný uvedl, že mapové aplikace uveřejněné na portálu Praha.eu přebírají</p><p>geografická data právě z odkazovaného geoportálu. Jelikož provozovatel geoportálu provedl</p><p>jeho upgrade včetně API na novou verzi a přesun služeb rozhraní na nové URL adresy a zároveň</p><p>došlo ke zrušení některých funkcí rozhraní a jejich nahrazení novými, bylo potřeba upravit</p><p>48</p><p>Č.j.: ÚOHS-16357/2022/500</p><p>portálové aplikace (portálu Praha.eu), aby přebíraly data z nových adres a nepoužívaly zrušené</p><p>služby geoportálu. K tomu Úřad uvádí, že provozovatel geoportálu, tj. Institut plánování</p><p>a rozvoje hlavního města Prahy, který měl dle obviněného upravit přístup ke geografickým</p><p>datům, které využívá obviněný na portále Praha.eu, je příspěvkovou organizací obviněného,</p><p>jejímž předmětem činnosti je mj. poskytování podpory orgánům samosprávy hlavního města</p><p>Prahy v oblasti strategického plánování a rozvoje a zajišťování portálu územního plánování</p><p>a geoportálu hlavního města Prahy (viz bod 134. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Současně</p><p>z portálu Praha.eu vyplývá, že Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy vznikl</p><p>dřívějším zrušením odborů v rámci obviněného a de facto přebral jejich agendu (viz bod 134.</p><p>odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad s ohledem na výše uvedené uvádí, že byť Institut</p><p>plánování a rozvoje hlavního města Prahy je příspěvkovou organizací (tj. samostatnou</p><p>právnickou osobu), jedná se stále o příspěvkovou organizaci zřízenou právě obviněným.</p><p>Současně z výše uvedeného vyplývá, že tato příspěvková organizace vznikla z „vyčlenění“</p><p>organizačních složek obviněného, přičemž příspěvková organizace de facto přebrala agendu</p><p>těchto organizačních složek a svou činnost stále provádí primárně pro účely obviněného.</p><p>S ohledem na uvedené má Úřad za to, že povaha předmětných úprav portálu Praha.eu</p><p>ve spojení se skutečností, že předmětná příspěvková organizace provádí svou činnost v úzké</p><p>spolupráci s obviněným, je pouze běžnou dílčí úpravou portálu Praha.eu, kterou nelze</p><p>považovat za nahodilou potřebu ad hoc, naopak byla dle Úřadu s ohledem na uvedené</p><p>skutečnosti předvídatelná, tudíž ji jistě šlo připojit k ostatním obdobným IT činnostem.</p><p>234. K části plnění smlouvy spočívající v „úpravě databáze pro ukládání a prezentaci odpovědi</p><p>na dotazy občanů podle zákona 106/1999 Sb.“ obviněný uvedl, že tato změna vyplývala</p><p>z požadavků a potřeb zaměstnanců obviněného, a spočívala v reindexaci databáze a ořezu</p><p>historie dat za účelem efektivnější správy uveřejňovaných informací. Z uvedeného tedy</p><p>vyplývá, že obviněný argumentuje pouze tím, že daná změna vyplynula z požadavků a potřeb</p><p>zaměstnanců obviněného, přičemž žádné další konkrétní okolnosti, které by měly naznačovat</p><p>nahodilost, resp. nepředvídatelnost dané potřeby, obviněný neuvádí. Požadavky a potřeby</p><p>zaměstnanců obviněného přitom dle Úřadu nelze považovat za nepředvídatelnou skutečnost,</p><p>jelikož z logiky věci tyto musely být po určitou dobu obviněným někde shromažďovány a pak</p><p>také vyhodnocovány, tudíž o nich obviněný musel předtím, než na jejich základě přistoupil</p><p>k úpravě dané databáze, již určitou dobu vědět. Nelze tedy přisvědčit argumentaci</p><p>obviněného, že se jednalo o nahodilou, resp. nepředvídatelnou potřebu. Pokud tedy daná</p><p>potřeba/změna spočívající v úpravě uvedené databáze vyvstala z požadavků zaměstnanců</p><p>obviněného, jedná se dle Úřadu pouze o dílčí rozvoj portálu.</p><p>235. Co se týče poslední části plnění předmětné smlouvy, tj. „návrh potřebných úprav servisní</p><p>a prezentační části portálu praha.eu podle požadavků zákona č. 99/2019 Sb., o přístupnosti</p><p>internetových stránek a mobilních aplikací“, tak dle obviněného tato část vycházela z potřeby</p><p>uvést portál Praha.eu do souladu s odkazovaným zákonem. Identifikovaná potřeba se týkala</p><p>zohlednění požadavků na „bezbariérovou dostupnost“ internetových stránek povinného</p><p>subjektu (srov. § 4 zákona č. 99/2019 Sb. a v podrobnosti důvodovou zprávu k tomuto zákonu).</p><p>Bylo potřeba identifikovat všechna místa, kde se tyto nedostatky vyskytují a nedostatky</p><p>napravit. K tomu Úřad uvádí, že z výše uvedeného vyplývá, že předmětná potřeba změny</p><p>portálu Praha.eu vznikla na základě zákona č. 99/2019 Sb., přičemž se obviněný konkrétně</p><p>odkazuje především na § 4 tohoto zákona. Úřad k tomu dále uvádí, že platnost a účinnost</p><p>tohoto zákona je již od 9. 4. 2019, a tedy obviněný musel s potřebou úpravy portálu podle</p><p>49</p><p>Č.j.: ÚOHS-16357/2022/500</p><p>tohoto zákona počítat již od tohoto data. Tato úprava se tak Úřadu jeví jako dlouhodobě</p><p>plánovaná, a nikoliv jako nahodilá, resp. z uvedeného vyplývá, že tuto úpravu bylo lze</p><p>dlouhodobě plánovat.</p><p>236. Úřad dále za účelem zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, ve smyslu § 3</p><p>správního řádu vyzval usnesením č. j. ÚOHS-04346/2022/511 ze dne 4. 2. 2022 obviněného</p><p>k doložení dílčích výkazů provedených prací a jim odpovídajících faktur za realizované plnění</p><p>ke smlouvě IT č. 5 či doložení jiných dokladů, které by prokazovaly, jaké konkrétní činnosti byly</p><p>vykonány v rámci plnění citované smlouvy. Obviněný dne 9. 2. 2022 doručil Úřadu vyjádření</p><p>z téhož dne, ve kterém v prvé řadě uvedl, že ve vztahu k „úpravě prezentace výsledků</p><p>hlasování v souvislosti s novým jednacím řádem“ obviněný upřesňuje, že rozsah pracnosti</p><p>nezbytných úprav v redakčním systému jNP při řešení transformace dat z hlasovacího systému</p><p>se oproti původnímu očekávání výrazně snížil, a tudíž časovou úsporu dosaženou uvedeným</p><p>postupem bylo možné alokovat uvolněné kapacity na náhradní plnění, které spočívalo v řešení</p><p>dílčích požadavků souvisejících s redakčním systémem jNP (viz body 73. a 74. odůvodnění</p><p>tohoto rozhodnutí). K uvedenému Úřad v prvé řadě uvádí, že tyto „nově“ dodané služby</p><p>ve formě úprav v redakčním systému jNP nebyly předmětem smlouvy IT č. 5, která měla jasně</p><p>stanovený předmět plnění (viz bod 126. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Dle Úřadu je</p><p>pro posouzení předmětné smlouvy IT č. 5 podstatné to, v jakém znění byla uzavřena a nikoliv</p><p>to, jaké další služby obviněný pod tuto smlouvu dodatečně zařadil. Současně Úřad uvádí, že</p><p>obviněný ani nijak konkrétně nezdůvodnil, z jakých důvodů by se mělo jednat o potřebu</p><p>tohoto plnění ad hoc a proč nešlo úpravy v redakčním systému jNP předvídat, a tedy poptávat</p><p>spolu s ostatními IT službami na úpravy portálu Praha.eu.</p><p>237. K samotným částem plnění dle smlouvy IT č. 5 pak zadavatel předložil dokument</p><p>„přehled_praci.pdf“ obsahující rozdělení počtu hodin k jednotlivým činnostem (viz bod 134.</p><p>odůvodnění tohoto rozhodnutí). Z uvedeného přehledu prací pak vyplývá, že část smlouvy IT</p><p>č. 5 týkající se „úpravy prezentace výsledků hlasování v souvislosti s novým jednacím řádem“</p><p>byla plněna pouze v rozsahu 2 hodin. K tomu Úřad dále uvádí, že i v situaci, kdy by tuto</p><p>předmětnou část vyňal ze smlouvy IT č. 5 jako celku, stále by daná smlouva v součtu se</p><p>smlouvou IT č. 2 a č. 3 přesahovala limit určený pro veřejné zakázky malého rozsahu (dále viz</p><p>bod 250. odůvodnění tohoto rozhodnutí).</p><p>238. Ve vyjádření k pokladům obviněný ke smlouvě IT č. 2 uvádí, že všechny činnosti byly spojené</p><p>primárně s aktualizacemi obsahové vrstvy portálu Praha.eu a jednalo se o změny ze strany</p><p>zadavatele z dlouhodobého hlediska nepředvídatelné. Byť tedy obviněný nijak konkrétněji</p><p>svou argumentaci nerozvádí, Úřad má za to, že není možné přijmout argumentaci obviněného,</p><p>že jakákoliv aktualizace obsahové vrstvy webového portálu je úpravou ad hoc a nejde ji ošetřit</p><p>zákonem předpokládanými mechanismy, jak v těchto situacích postupovat, a to ať již např.</p><p>institutem rámcové dohody, či postupem podle § 35 zákona, kdy lze rozdělit veřejnou zakázku</p><p>na části, které mohou být zadávány v samostatných zadávacích řízeních. Úřad opětovně</p><p>konstatuje, že obviněný v žádném ze svých vyjádření nepředložil Úřadu důvody, které by měly</p><p>značit zvláštnost této konkrétní obsahové úpravy oproti jiným „standardním“ obsahovým</p><p>úpravám předmětného portálu. Dále Úřad uvádí, že co se týče smlouvy IT č. 3, tak zde</p><p>obviněný žádnou konkrétní argumentaci týkající se toho, že by se mělo jednat o smlouvy ad</p><p>hoc, ve svých vyjádřeních neuvádí. Úřad má tak s ohledem na obsah těchto smluv za to, že jde</p><p>50</p><p>Č.j.: ÚOHS-16357/2022/500</p><p>v rámci plnění těchto smluv o zajištění vývoje, implementace a provozu portálu Praha.eu</p><p>včetně jeho dílčích obsahových úprav.</p><p>239. Dále obviněný ve vyjádření k podkladům argumentuje tím, že u smluv IT č. 2, č. 3 a č. 5 nelze</p><p>hovořit o plnění, které by vykazovalo znaky byť jen obdobného věcného charakteru, ale</p><p>naopak vykazuje odlišnosti spočívající v povaze technických požadavků, k jejichž řešení byly</p><p>jednotlivé smlouvy uzavřeny, přičemž obviněný má za to, že mezi smlouvou, která vyžaduje</p><p>kontinuitu plnění (provozní podpora a ServiceDesk), a smlouvami na realizaci dílčích úprav</p><p>v obsahových vrstvách informačního portálu, jejichž potřeba vyvstává nepředvídatelně</p><p>a nepravidelně, ovšem s nižší naléhavostí a bez předem obecně vystihnutelného způsobu</p><p>řešení, nelze dovozovat ani funkční souvislost; nejedná se o plnění, které by na sebe navzájem</p><p>navazovala a přispívala k dosažení jednotného účelu. K tomu Úřad uvádí, že funkční souvislost</p><p>Úřad dovozuje především ze společného účelu a cíle smluv, tj. zajištění provozu portálu</p><p>Praha.eu včetně určité plánované aktualizace tak, aby tento portál naplňoval svůj účel,</p><p>tj. poskytování informací a doplňkových služeb veřejnosti ze strany obviněného. Skutečnost,</p><p>že každá z šetřených smluv má i svůj vlastní dílčí cíl a účel reagující na konkrétní potřebu</p><p>obviněného, není dle Úřadu z hlediska funkční souvislosti relevantní, neboť v šetřeném</p><p>případě stále existuje i výše uvedený hlavní cíl a účel předmětných úprav.</p><p>240. K místní souvislosti Úřad předně obecně uvádí, že pro posouzení její existence či neexistence</p><p>je třeba vzít v potaz větší množství faktorů, a to vždy v závislosti na individuální povaze veřejné</p><p>zakázky. Rozhodné mohou být, vedle prosté vzdálenosti mezi místy plnění, také okolnosti</p><p>týkající se předmětu plnění, konkrétního subjektu vystupujícího v postavení zadavatele,</p><p>budoucí funkce výsledků plnění, eventuálních objektivních překážek mezi místy, na kterých</p><p>má plnění probíhat, či místní odlišnosti, které by měly vliv na to, že poptávané plnění by nebylo</p><p>možné považovat za shodné.</p><p>241. Ve vztahu k místní souvislosti tedy Úřad konstatuje, že místem plnění smlouvy IT č. 3 bylo</p><p>zejména sídlo zadavatele a jeho jednotlivých pracovišť, přičemž v případě smluv IT č. 2 a č. 5</p><p>je místem převzetí jedno z pracovišť zadavatele. Současně Úřad uvádí, že s ohledem na</p><p>předměty daných smluv, jimiž byly IT služby spočívající v realizaci vývoje, implementace a</p><p>provozu portálu Praha.eu, z logiky věci vyplývá, že tyto služby se vztahují pouze k jedné</p><p>internetové doméně, která je umístěna na webové adrese Praha.eu. Z uvedeného důvodu</p><p>je dána i místní souvislost. Z uvedeného důvodu je dána i místní souvislost.</p><p>242. Ve vztahu k časové souvislosti Úřad uvádí, že obecně jsou stěžejním ukazatelem pro její</p><p>naplnění především dohodnuté lhůty plnění a dále další časové souvislosti spojené s plněním</p><p>či s jednáním stran obecně.</p><p>243. Předmětem šetřených smluv IT č. 2, č. 3 a č. 5 byly jednotlivé služby, které byly zadavatelem</p><p>poptávány a následně na jejich plnění uzavírány dané smlouvy v průběhu první poloviny roku</p><p>2021. Konkrétně smlouva IT č. 2 byla uzavřena dne 3. 3. 2021, smlouva IT č. 3 dne 25. 3. 2021</p><p>a smlouva IT č. 5 dne 20. 5. 2021. Jedná se tedy pouze o odstup cca dvou měsíců. Rovněž je</p><p>pro posouzení časové souvislosti významné, že jednotlivá plnění těchto jednotlivých služeb</p><p>byla nasmlouvána na období roku 2021.</p><p>244. Úřad tedy konstatuje, že z hlediska časového existuje u smluv IT č. 2, č. 3 a č. 5 vzájemná blízká</p><p>časová souvislost jejich předmětů, a to jak z pohledu jednotlivých zadání jednotlivých dílčích</p><p>plnění, tak z pohledu jednotlivých termínů poskytování jednotlivých plnění.</p><p>51</p><p>Č.j.: ÚOHS-16357/2022/500</p><p>K nezadání veřejné zakázky v zadávacím řízení</p><p>245. Na základě shora popsaných skutečností Úřad tedy seznal, že plnění jednotlivých výše</p><p>uvedených smluv vykazují časovou souvislost, jelikož jednotlivé služby byly obviněným</p><p>poptávány a následně na jejich plnění uzavírány dané smlouvy v průběhu první poloviny roku</p><p>2021, zároveň vykazují souvislost místní, protože daná plnění jednotlivých smluv s ohledem</p><p>na jejich věcný charakter, tj. IT služby spočívající ve vývoji, implementaci a provozu portálu</p><p>Praha.eu, byla realizována v prostorech obviněného, a zároveň vykazují souvislost věcnou</p><p>a funkční, jelikož daná plnění představují IT služby, jež se věcně týkají portálu Praha.eu,</p><p>přičemž jejich cílem byl vývoj, implementace a provoz portálu Praha.eu, za účelem</p><p>poskytování informací a doplňkových služeb veřejnosti ze strany obviněného. Jinými slovy</p><p>tedy Úřad dospěl k závěru, že u zkoumaných plnění jednotlivých výše uvedených smluv lze</p><p>v důsledku existence místní, věcné a funkční souvislosti dovodit, že tvoří funkční celek</p><p>a současně vykazují časovou souvislost, a že se tedy v šetřeném případě jedná o jednu</p><p>veřejnou zakázku, jejímž předmětem je poskytování IT služeb spočívajících konkrétně ve</p><p>vývoji, implementaci a provozu portálu Praha.eu.</p><p>246. Pokud tedy jednotlivá plnění tvořila jednu veřejnou zakázku, jak Úřad vyvodil výše dovozením</p><p>věcné, funkční, místní a časové souvislosti jednotlivých plnění, považuje Úřad za nutné</p><p>vyvodit, jaký druh veřejné zakázky jednotlivá plnění ve svém souhrnu v posuzovaném případě</p><p>představují. K otázce charakteru veřejné zakázky v rámci zde přezkoumávaného případu Úřad</p><p>tedy s odkazem na bod 126. odůvodnění tohoto rozhodnutí uvádí, že dle jednotlivých plnění</p><p>smluv IT č. 2, č. 3 a č. 5 specifikovaných v citovaném bodě odůvodnění tohoto rozhodnutí se</p><p>v daném případě zjevně jedná o veřejnou zakázku podle § 14 odst. 2 zákona, tzn. o veřejnou</p><p>zakázku na služby, jelikož její předmět, resp. jednotlivá plnění daných smluv se týkají</p><p>poskytování IT služeb spočívajících v návrhu, vývoji, implementaci a provozu portálu Praha.eu,</p><p>které svou charakteristikou neodpovídají činnostem uvedeným v § 14 odst. 3 zákona.</p><p>Předmětem dané veřejné zakázky je tedy poskytování jiných činností než těch, jež jsou</p><p>uvedeny v § 14 odst. 3 zákona.</p><p>247. S ohledem na druh veřejné zakázky pak zákonodárce stanovuje konkrétní finanční limity</p><p>a rozděluje veřejné zakázky podle jejich hodnoty na veřejné zakázky malého rozsahu,</p><p>podlimitní a nadlimitní. S rozdělením veřejných zakázek podle jejich hodnoty se pak váže</p><p>institut tzv. předpokládané hodnoty veřejné zakázky.</p><p>248. S ohledem na celkový charakter věci a na okolnosti s ní spojené tak vyvstává otázka, zda se</p><p>obviněný při poptávání plnění na šetřenou veřejnou zakázku uchýlil k řádnému stanovení</p><p>předpokládané hodnoty. Danou problematiku, jak již bylo uvedeno výše, upravuje v obecnosti</p><p>ustanovení § 16 zákona, ze kterého mj. vyplývá, že zadavatel musí vždy stanovit</p><p>předpokládanou hodnotu jím zadávané veřejné zakázky, přičemž tato je stanovena k okamžiku</p><p>zahájení předmětného zadávacího řízení, nebo k okamžiku zadání veřejné zakázky, pokud</p><p>nebyla zadána v zadávacím řízení. Dále s konkrétnějšími požadavky přichází ustanovení § 18</p><p>zákona (určení předpokládané hodnoty veřejné zakázky rozdělené na části) a eventuálně</p><p>ustanovení § 19 zákona (určení předpokládané hodnoty veřejné zakázky, v rámci které je</p><p>poptáváno plnění pravidelné povahy).</p><p>249. Úřad uvádí, že význam stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky je pro zadavatele</p><p>zcela zásadní, neboť výše předpokládané hodnoty veřejné zakázky určuje režim, resp. postup,</p><p>52</p><p>Č.j.: ÚOHS-16357/2022/500</p><p>jejího zadání, tj. určuje, za jakých podmínek je možné (následně) uzavřít smlouvu na veřejnou</p><p>zakázku.</p><p>250. Podle součtu hodnot jednotlivých plnění realizovaných na základě smluv IT č. 2, č. 3 a č. 5 lze</p><p>uvést, že celková cena všech těchto plnění činila 2 014 720 Kč bez DPH. Zde Úřad opětovně</p><p>opakuje, že i pokud by do součtu těchto plnění nebyly započítány „změny vzniklé v důsledku</p><p>změny jednacího řádu“ dle smlouvy IT č. 5, jednalo by se o odečet pouze cca 3343 Kč</p><p>[Při výpočtu (celkové hodnoty smlouvy IT č. 5 - 173 840 Kč/maximální počet člověkohodin –</p><p>104h)*počet hodin předmětné činnosti – 2h], a tedy stále by celková hodnota plnění</p><p>uvedených smluv přesahovala částku 2 mil. Kč. Úřad tak dále uvádí, že vzhledem k tomu, že</p><p>celková cena všech těchto plnění nedosahuje limitu podle § 25 zákona, který podle § 3 odst. 1</p><p>písm. b) bodu 1. nařízení vlády o stanovení finančních limitů (týkajícího se stanovení</p><p>finančních limitů pro služby), jenž ke dni uzavření smluv činil 5 494 000 Kč a zároveň přesahuje</p><p>hodnotu stanovenou v § 27 písm. a) zákona, tj. 2 000 000 Kč, jedná se v souladu s § 26 odst. 1</p><p>zákona o podlimitní veřejnou zakázku.</p><p>251. Úřad dále konstatuje, že zadavatel byl v souladu s § 26 odst. 2 zákona tedy povinen</p><p>požadovaná plnění poptávat v některém z příslušných druhů zadávacího řízení dle zákona, buď</p><p>v rámci jednoho nebo více zadávacích řízeních (ať již v rámci veřejné zakázky rozdělené</p><p>na části, či nikoliv), tak, aby postup zadavatele odpovídal v souladu s § 18 odst. 1 a 2 zákona</p><p>předpokládané hodnotě stanovené podle součtu předpokládaných hodnot jednotlivých plnění</p><p>realizovaných na základě smluv IT č. 2, č. 3 a č. 5, která, jak Úřad dovodil v předcházejících</p><p>bodech odůvodnění tohoto rozhodnutí, tvoří jeden funkční celek a jsou zadávána v časové</p><p>souvislosti. Zadavatel byl tudíž ve vztahu k dané veřejné zakázce povinen zadávat ji</p><p>v odpovídajícím druhu zadávacího řízení v podlimitním režimu podle části třetí zákona,</p><p>a nikoliv zadat ji, resp. jednotlivá plnění tvořící předměty smluv IT č. 2, č. 3 a č. 5 v rozporu</p><p>s § 2 odst. 3 zákona mimo zadávací řízení jako jednotlivé veřejné zakázky malého rozsahu.</p><p>Současně Úřad uvádí, že v šetřeném případě se při stanovení předpokládané hodnoty neužije</p><p>§ 19 zákona (týkající se předpokládané hodnoty veřejných zakázek pravidelné povahy), neboť</p><p>v případě plnění dle smluv IT č. 2, č. 3 a č. 5 se dle Úřadu nejedná o pravidelně pořizované</p><p>nebo trvající služby, které by svou povahou byly obsahově totožné a byly by prakticky trvale či</p><p>opakovaně nezbytné pro činnost obviněného. Z praxe obviněného nelze seznat žádná</p><p>pravidelnost těchto poptávaných služeb, ale jedná se o specifický požadavek obviněného</p><p>na návrh, vývoj, implementaci a provoz portálu Praha.eu a s tím souvisejících činností, a tedy</p><p>dle názoru Úřadu se v šetřeném případě při stanovení předpokládané hodnoty veřejné</p><p>zakázky neuplatní § 19 zákona.</p><p>252. Jak je zřejmé z výše uvedených skutečností, obviněný tedy odebíral více plnění od jednoho</p><p>dodavatele bez toho, že by šetřenou veřejnou zakázku zadal v některém z druhů zadávacích</p><p>řízení. Postupem obviněného tak došlo k rozdělení předmětu dané podlimitní veřejné zakázky,</p><p>která měla být zadávána v některém z druhů zadávacích řízení v podlimitním režimu podle</p><p>části třetí zákona, kdy obviněný jednotlivé části plnění dané veřejné zakázky, resp. jednotlivá</p><p>plnění tvořící předměty smluv IT č. 2, č. 3 a č. 5 zadal jako veřejné zakázky malého rozsahu</p><p>mimo zadávací řízení, ačkoliv plnění, jak Úřad vyvodil v předcházejících bodech odůvodnění</p><p>tohoto rozhodnutí, tvořila jeden funkční celek a byla zadávána v časové souvislosti.</p><p>Skutečnost, že zadavatel nezná přesný objem odebíraného plnění, nemůže vést</p><p>ke zkratkovitému závěru, že každé plnění bude zadáváno ad hoc, bez zohlednění dalšího</p><p>53</p><p>Č.j.: ÚOHS-16357/2022/500</p><p>obdobného plnění, jako veřejná zakázka malého rozsahu. Zákon zná mechanismy, jak v těchto</p><p>situacích postupovat, a to ať již např. institutem rámcové dohody, či postupem podle § 35</p><p>zákona, kdy lze rozdělit veřejnou zakázku na části, které mohou být zadávány v samostatných</p><p>zadávacích řízeních.</p><p>253. K argumentaci obviněného uvedené ve vyjádření k podkladům, kde uvádí, že použití</p><p>některého z druhů zadávacích řízení dle § 3 zákona se pojí s principiálně vyššími</p><p>administrativními náklady spojenými s vyšším počtem obligatorních úkonů a povinností</p><p>zadavatele, přičemž obviněný i v případě tzv. poptávkových řízení s nižší hodnotou zásadně</p><p>postupuje tak, aby byla zajištěna publicita a transparentnost jeho postupu a aby umožnilo</p><p>jejich zadání v konkurenčním prostředí mezi dodavateli, v souladu s vlastními pravidly pro</p><p>zadávání veřejných zakázek malého rozsahu, Úřad uvádí, že zákonodárce v zákoně jasně</p><p>stanovil hranici, ve které zadavatel již musí přistoupit k administrativně náročnějšímu</p><p>zadávacímu řízení dle zákona, a to konkrétně limit 2 mil. Kč, který je hranicí pro veřejné zakázky</p><p>malého rozsahu. Pakliže tedy Úřad dovodil, že předmětné smlouvy tvoří funkční celek, byly</p><p>zadávány v časové souvislosti a taktéž předpokládaná hodnota těchto smluv přesáhla zmíněný</p><p>limit 2 mil. Kč, musí obviněný zadat veřejnou zakázku v „administrativně náročnějším“</p><p>zadávacím řízení dle zákona.</p><p>254. Úřad proto shledává, že obviněný naplnil první ze znaků skutkové podstaty přestupku podle</p><p>§ 268 odst. 1 písm. a) zákona, tedy nedodržel pravidlo pro zadávání veřejných zakázek</p><p>stanovené v § 2 odst. 3 zákona, když zadal podlimitní veřejnou zakázku na služby, jejímž</p><p>předmětem je realizace vývoje, implementace a provoz portálu Praha.eu, mimo zadávací</p><p>řízení, tj. aniž provedl zadávací řízení, které by byl oprávněn použít na veřejnou zakázku</p><p>stejného předmětu a stejné předpokládané hodnoty, ačkoliv k tomu byl povinen.</p><p>255. Úřad se dále podrobně zabýval posouzením naplnění druhého ze dvou znaků skutkové</p><p>podstaty přestupku, tedy vlivem či potencialitou vlivu tohoto postupu obviněného na výběr</p><p>dodavatele.</p><p>256. Na základě výše uvedeného Úřad konstatuje, že postup obviněného mohl ovlivnit výběr</p><p>dodavatele, neboť nelze vyloučit, že pokud by obviněný dodržel pravidlo stanovené zákonem,</p><p>tj. zadal veřejnou zakázku v odpovídajícím druhu zadávacího řízení, mohl obdržet nabídky</p><p>i od jiných dodavatelů, kteří mohli obviněnému nabídnout výhodnější podmínky plnění.</p><p>Při využití postupu podle zákona by obviněný mohl pro zadání veřejné zakázky použít</p><p>zjednodušené podlimitní řízení, nebo vhodné druhy zadávacích řízení pro nadlimitní režim.</p><p>Se zahájením těchto řízení je pak spojená mimo jiné i povinnost uveřejňování, která je</p><p>prostředkem k tomu, aby bylo umožněno zúčastnit se soutěže o veřejnou zakázku předem</p><p>ničím neomezenému okruhu dodavatelů a umožňuje tak existenci hospodářské soutěže mezi</p><p>dodavateli o veřejnou zakázku, což se nestalo, když obviněný zvolil přímé zadání mimo režim</p><p>zákona. Není tedy vyloučeno, že z takto v souladu se zákonem provedeným zadávacím řízením</p><p>by vzešel jako vítěz jiný dodavatel než výše zmínění vybraní dodavatelé. Uvedené Úřad uvádí</p><p>i k argumentaci obviněného týkající se toho, že Úřad nezohlednil v dostatečné míře, nebo</p><p>vůbec, okolnosti, které svědčí o absenci společenské škodlivosti jeho jednání ve vztahu</p><p>ke smlouvám s předmětem plnění vztahujícím se k portálu Praha.eu, přičemž obviněný dále</p><p>uvádí, že tyto tři smlouvy svou kumulativní a maximální hodnotou jen o pouhých 14 tisíc Kč,</p><p>překračují částku 2 mil. Kč. K tomu Úřad uvádí, že i minimální přesáhnutí limitu 2 mil. Kč</p><p>způsobí zadání veřejné zakázky ve zcela jiném režimu zákona, přičemž režim veřejné zakázky</p><p>54</p><p>Č.j.: ÚOHS-16357/2022/500</p><p>má mj. vliv i na výše uvedenou povinnost uveřejňování, která je prostředkem k tomu, aby bylo</p><p>umožněno zúčastnit se soutěže o veřejnou zakázku předem ničím neomezenému okruhu</p><p>dodavatelů a bylo tak umožněno zajistit existenci hospodářské soutěže mezi dodavateli</p><p>o veřejnou zakázku, což se nestalo.</p><p>257. Úřad proto konstatuje, že dovodil rovněž naplnění druhého znaku skutkové podstaty</p><p>přestupku obviněného podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. a) zákona, tedy že uvedený</p><p>postup obviněného mohl ovlivnit výběr dodavatele.</p><p>258. Úřad rovněž konstatuje, že je z obsahů jednotlivých smluv IT č. 2, č. 3 a č. 5 nepochybné, že</p><p>obě smluvní strany vždy projevily vůli zřídit mezi sebou závazek, kterým se každý z dodavatelů</p><p>zavázal, že obviněnému poskytne plnění a obviněný se zavázal, že za poskytnuté plnění,</p><p>tj. za jeho realizaci zaplatí vždy příslušnému dodavateli cenu. Tím obviněný vždy naplnil znak</p><p>uzavření smlouvy na veřejnou zakázku. V šetřeném případě byl tedy naplněn i třetí znak</p><p>skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, tedy zadání veřejné zakázky</p><p>(tj. s odkazem na § 2 odst. 1 zákona uzavření úplatné smlouvy mezi zadavatelem</p><p>a dodavatelem, z níž vyplývá povinnost dodavatele poskytnout v daném případě sjednané</p><p>služby), když obviněný uzavřel ve dnech 3. 3. 2021, 25. 3. 2021 a 20. 5. 2021 smlouvy uvedené</p><p>v bodě 26. odůvodnění tohoto rozhodnutí.</p><p>259. Vzhledem k výše konstatovanému Úřad uzavírá, že se obviněný dopustil přestupku podle</p><p>§ 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel pravidlo pro zadání veřejné zakázky stanovené</p><p>v § 2 odst. 3 zákona, když zadal podlimitní veřejnou zakázku na služby, jejímž předmětem je</p><p>realizace vývoje, implementace a provozu portálu Praha.eu, mimo zadávací řízení, tj. aniž</p><p>provedl zadávací řízení, které by byl oprávněn použít na veřejnou zakázku stejného předmětu</p><p>a stejné předpokládané hodnoty, ačkoliv k tomu byl povinen, přičemž tím mohl ovlivnit výběr</p><p>dodavatele, a obviněný zadal uvedenou veřejnou zakázku, když uzavřel smlouvy IT č. 2, č. 3</p><p>a č. 5 uvedené v bodě 26. odůvodnění tohoto rozhodnutí.</p><p>K výroku IV. tohoto rozhodnutí</p><p>260. Úřad posoudil postup obviněného a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení</p><p>pokuty podle §268 odst. 2 písm. a) zákona, neboť obviněný svým postupem naplnil skutkovou</p><p>podstatu přestupků podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, jak je uvedeno ve výrocích I., II. a III.</p><p>tohoto rozhodnutí.</p><p>261. Před vlastním uložením pokuty se však Úřad nejprve zabýval tím, zda v šetřeném případě</p><p>nedošlo k zániku odpovědnosti za přestupek, a to především z hlediska posouzení promlčecí</p><p>doby, neboť odpovědnost za přestupek zaniká jejím uplynutím.</p><p>262. Podle § 270 odst. 5 zákona promlčecí doba činí 5 let.</p><p>263. Podle § 31 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich,</p><p>ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), promlčecí doba počíná běžet</p><p>dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy</p><p>došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek,</p><p>promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.</p><p>264. Úřad před uložením pokuty ověřil, zda ve vztahu k přestupkům neuplynula promlčecí doba</p><p>podle § 270 odst. 5 zákona. Smlouva 1 byla uzavřena mimo zadávací řízení dne 24. 8. 2020.</p><p>Smlouva 2 byla uzavřena mimo zadávací řízení dne 4. 5. 2021. Ke spáchání přestupku</p><p>55</p><p>Č.j.: ÚOHS-16357/2022/500</p><p>uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí došlo dne 4. 5. 2021, kdy obviněný uzavřel smlouvu</p><p>2, tj. smlouvu na plnění v pořadí poslední z přezkoumávaných veřejných zakázek. Smlouva IT</p><p>č. 1 byla uzavřena mimo zadávací řízení dne 11. 2. 2021. Smlouva IT č. 4 byla uzavřena mimo</p><p>zadávací řízení dne 28. 4. 2021. Ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku II. tohoto</p><p>rozhodnutí došlo dne 28. 4. 2021, kdy obviněný uzavřel smlouvu IT č. 4, tj. smlouvu na plnění</p><p>v pořadí poslední z přezkoumávaných veřejných zakázek. Smlouva IT č. 2 byla uzavřena mimo</p><p>zadávací řízení dne 3. 3. 2021. Smlouva IT č. 3 byla uzavřena mimo zadávací řízení dne</p><p>25. 3. 2021. Smlouva IT č. 5 byla uzavřena mimo zadávací řízení dne 20. 5. 2021. Ke spáchání</p><p>přestupku uvedeného ve výroku III. tohoto rozhodnutí došlo dne 20. 5. 2021, kdy obviněný</p><p>uzavřel smlouvu IT č. 5, tj. smlouvu na plnění v pořadí poslední z přezkoumávaných veřejných</p><p>zakázek. Úřad konstatuje, že k uplynutí promlčecí doby stanovené v § 270 odst. 5 zákona</p><p>ve vztahu k přestupkům uvedeným ve výrocích I., II. a III. tohoto rozhodnutí dosud nedošlo;</p><p>odpovědnost obviněného za dané přestupky ke dni vydání tohoto rozhodnutí tedy uplynutím</p><p>promlčecí doby nezanikla.</p><p>265. Podle § 41 odst. 1 zákona o přestupcích se za dva nebo více přestupků téhož pachatele</p><p>projednaných ve společném řízení uloží správní trest podle ustanovení vztahujícího se</p><p>na přestupek nejpřísněji trestný. Jsou-li horní hranice sazeb pokut stejné, uloží se správní trest</p><p>podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejzávažnější.</p><p>266. Podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona lze za přestupek podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, uložit</p><p>pokutu do 10 % z předpokládané ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li</p><p>celkovou cenu veřejné zakázky zjistit.</p><p>267. Úřad uvádí, že za přestupky uvedené ve výroku I., II. a III. tohoto rozhodnutí lze obviněnému</p><p>uložit správní trest pokuty na základě stejného mechanismu výpočtu výše pokuty [horní</p><p>hranice pokut dle § 268 odst. 2 písm. a) zákona], a je tedy nutné uložit podle § 41 odst. 1</p><p>zákona o přestupcích pokutu podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejzávažnější;</p><p>v daném případě nezadanou veřejnou zakázku v režimu zákona, jejíž hodnota je nejvyšší. Úřad</p><p>tak ve světle výše uvedeného uložil pokutu za přestupek uvedený ve výroku I. tohoto</p><p>rozhodnutí, který posoudil jako nejzávažnější. K přestupkům uvedeným ve výroku II. a III.</p><p>tohoto rozhodnutí Úřad přihlédne v rámci přitěžujících okolností v souladu s § 40 písm. b)</p><p>v návaznosti na § 37 písm. c) zákona o přestupcích.</p><p>268. Úřad konstatuje, že celková cena veřejné zakázky, při jejímž zadávání se obviněný dopustil</p><p>přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí, činí 2 768 850 Kč s DPH, když obviněný</p><p>uzavřel na předmět plnění veřejné zakázky smlouvu 1 na částku 488 000 Kč a smlouvu 2</p><p>na částku 2 280 850 Kč s DPH (v podrobnostech viz bod 173. odůvodnění tohoto rozhodnutí).</p><p>Horní hranice možné výše pokuty tedy v šetřeném případě činí 276 885 Kč (10 % ceny veřejné</p><p>zakázky).</p><p>269. Podle § 37 písm. a) a c) zákona o přestupcích se při určení druhu správního trestu a jeho</p><p>výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím</p><p>okolnostem.</p><p>270. Podle § 38 písm. a), b) a d) zákona o přestupcích je povaha a závažnost přestupku dána</p><p>zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo</p><p>ohrožen, dále významem a rozsahem následku přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad</p><p>56</p><p>Č.j.: ÚOHS-16357/2022/500</p><p>zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného ustanovení zákona o přestupcích, které jsou</p><p>relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).</p><p>271. Hlavním kritériem rozhodným pro určení výměry pokuty je závažnost přestupku. Jde</p><p>o obecnou kategorii poměřující rozsah dopadu konkrétního přestupku na specifický právem</p><p>chráněný zájem s přihlédnutím k významu tohoto chráněného zájmu. Pokud jde o význam</p><p>neurčitého právního pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň společenské</p><p>škodlivosti přestupku (tedy závažnosti) je dán také konkrétní intenzitou naplnění znaků</p><p>skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku není hlavním kritériem</p><p>jeho skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem</p><p>chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto</p><p>nutno hodnotit nejen to, jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly</p><p>intenzitu (srov. rozsudek NSS sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013). Při zvažování závažnosti</p><p>přestupku Úřad zohlednil následující skutečnosti.</p><p>272. V rámci posouzení povahy a závažnosti přestupku Úřad konstatuje, že v šetřeném případě</p><p>nedošlo k zákonem předvídanému postupu spočívajícímu v zadání veřejné zakázky</p><p>v zadávacím řízení dle zákona, čímž došlo k porušení právem chráněného zájmu spočívajícího</p><p>v zachování efektivní hospodářské soutěže při zadávání veřejných zakázek. Právě tento</p><p>právem chráněný zájem lze považovat za podstatný předpoklad hospodárného vynakládání</p><p>veřejných prostředků, jelikož jak vyplývá z konstantní judikatury správních soudů</p><p>či rozhodovací praxe Úřadu, prostřednictvím férové hospodářské soutěže je dosahováno cíle</p><p>a smyslu úpravy práva veřejných zakázek, tedy efektivního vynakládání veřejných prostředků.</p><p>Jinými slovy, jestliže je cílem zákona zajištění hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání</p><p>s veřejnými prostředky a jestliže zákon tohoto cíle dosahuje především vytvářením podmínek</p><p>pro to, aby smlouvy, jejichž plnění je hrazeno z veřejných prostředků, byly zadavateli uzavírány</p><p>při zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli, je třeba jednání</p><p>obviněného, který na předmět plnění veřejné zakázky uzavřel dvě samostatné smlouvy, jejichž</p><p>hodnota odpovídá veřejným zakázkám malého rozsahu, a při jejím zadávání nepostupoval</p><p>v zadávacím řízení dle zákona, obecně označit za typově jedno z vůbec nejzávažnějších.</p><p>273. Úřad dále při zvažování výše pokuty přihlédl k následkům spáchání přestupku. Obviněný</p><p>v daném případě nezákonným postupem omezil okruh potenciálních dodavatelů veřejné</p><p>zakázky, resp. negativně zasáhl do konkurenčního prostředí v daném tržním odvětví. Přitom</p><p>nelze vyloučit, že nabídka jiného dodavatele mohla být pro obviněného z pohledu množství</p><p>vynaložených finančních prostředků výhodnější, a tudíž že nedošlo k nehospodárnému výdeji</p><p>veřejných prostředků.</p><p>274. Jako polehčující okolnost Úřad dále zohlednil fakt, že postup obviněného nevedl k úplnému</p><p>vyloučení hospodářské soutěže, neboť obviněný výzvu 1 zaslal třem dodavatelům a výzvu 2</p><p>pěti dodavatelům, tj. jednotlivých „poptávkových řízení“ na šetřené plnění se účastnilo více</p><p>subjektů s různými nabídkami (jak vyplývá z protokolu 1 a protokolu 2), a obviněný tak zajistil</p><p>alespoň určitou míru hospodářské soutěže (i tak však nelze vyloučit, že při postupu souladném</p><p>se zákonem mohla být její míra vyšší). Z obdržených dokladů tak vyplývá, že ze strany</p><p>obviněného byl realizován alespoň určitý druh dílčích poptávkových řízení, byť mimo zákon,</p><p>jež nesly znaky nasvědčující snaze učinit výběr dodavatele v rozsahu předem definovaných</p><p>soutěžních podmínek.</p><p>57</p><p>Č.j.: ÚOHS-16357/2022/500</p><p>275. Co se týká dalších okolností, za kterých byl přestupek uvedený ve výroku I. tohoto rozhodnutí</p><p>spáchán, Úřad shledal ve smyslu § 40 písm. b) zákona o přestupcích jako přitěžující okolnost</p><p>spáchání přestupků uvedených ve výroku II. a III. tohoto rozhodnutí.</p><p>276. Úřad neshledal žádné další polehčující ani žádné další přitěžující okolnosti případu.</p><p>277. Úřad se dále zabýval skutečností, zda přestupek, za který je obviněnému nyní ukládán trest,</p><p>není v souběhu s dalším přestupkem (správním deliktem) obviněného. Tento postup Úřadu</p><p>vychází z konstantní rozhodovací praxe správních soudů, kdy je možné uvést rozsudek NSS</p><p>ze dne 18. 6. 2009, č. j. 1 As 28/2009 – 62 popřípadě rozsudek NSS ze dne 16. 9. 2016 č. j. 6 As</p><p>245/2015 – 33. V prvně uvedeném rozsudku NSS konstatoval, že soud dovodil, že při trestání</p><p>správních deliktů týmž správním orgánem se přiměřeně uplatní i principy ovládající souběh</p><p>trestných činů. Nutnost aplikovat tento trestněprávní institut vyplývá z obecné potřeby použít</p><p>ve prospěch obviněného analogii z trestního práva ve správním trestání všude tam, kde</p><p>vzhledem k neexistenci jednotného kodexu správního trestání v českém právním řádu nejsou</p><p>výslovně upraveny některé základní zásady a instituty, jež by měly být zohledněny v případě</p><p>jakéhokoliv veřejnoprávního deliktu. K této zásadě se již NSS vyslovil např. ve svém rozsudku</p><p>ze dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 27/2008 – 67, dle něhož „použití analogie ve správním trestání je</p><p>přípustné, a to v omezeném rozsahu, pouze tam, kdy to, co má být aplikováno, určitou otázku</p><p>vůbec neřeší, nevede-li takový výklad k újmě účastníka řízení a ani k újmě na ochraně hodnot,</p><p>na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem.“ Soud dále pokračuje tak, že trestněprávní</p><p>doktrína uvádí, že souběh „je dán tehdy, jestliže se pachatel dopustil dvou nebo více trestných</p><p>činů dříve, než byl pro některý z nich vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující rozsudek</p><p>za podmínky, že tento rozsudek později nabyl právní moci a že o něm neplatí fikce</p><p>neodsouzení“ (viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.: Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6., doplněné</p><p>a přepracované vydání. C. H. Beck, Praha, 2004, str. 26). Současně je v citovaném rozsudku</p><p>uvedeno, že pro potrestání souběhu není bezpodmínečně nutné vedení společného řízení, ale</p><p>je nezbytné použití absorpční zásady, pakliže zde existují sbíhající se správní přestupky.</p><p>278. S ohledem na výše uvedené Úřad zhodnotil, zda je v daném případě na místě zohlednit jiné</p><p>sbíhající přestupky, za které již obviněnému byla uložena pokuta podle zákona. Jak již bylo</p><p>uvedeno výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí, ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku I.</p><p>tohoto rozhodnutí došlo dne 4. 5. 2021. Úřad ověřil, že v právě projednávaném případě není</p><p>přestupek obviněného v souběhu s žádným dalším přestupkem.</p><p>279. Při určení výše pokuty Úřad přihlédl k majetkovým poměrům obviněného, neboť v určitém</p><p>případě se pokuta, byť uložená v minimální výši, může jevit jako krajně „nespravedlivá“.</p><p>Nepřípustné jsou pak takové pokuty, jež mají likvidační charakter. Dle rozpočtu obviněného</p><p>na rok 2022 (dostupný z https://www.praha.eu/file/3366155/Z_9892_Usneseni_</p><p>Zastupitelstva_HMP.pdf) činí objem příjmů obviněného 82 938 825,60 tis. Kč. Úřad proto tyto</p><p>skutečnosti při stanovení výše pokuty rovněž zohlednil, aby ji nebylo možno považovat vůči</p><p>obviněnému za likvidační ani za nepřiměřeně zasahující do ekonomické podstaty obviněného</p><p>(a v tomto smyslu nespravedlivou).</p><p>280. Pokuta uložená obviněnému za spáchání přestupku dle zákona má splnit dvě základní funkce</p><p>právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených</p><p>zákonem, a především funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování tohoto</p><p>zákona, resp. k jednání, které je s citovaným zákonem v souladu. Po zvážení všech okolností</p><p>58</p><p>Č.j.: ÚOHS-16357/2022/500</p><p>případu Úřad uložil v tomto společném řízení, i přes vysokou závažnost přestupku, pokutu ve</p><p>výši 110 000 Kč (tj. nedosahující ani 40 % z maximální možné výše pokuty), která dle jeho</p><p>názoru naplňuje dostatečně vzhledem k okolnostem případu obě funkce právní odpovědnosti.</p><p>281. Stran námitky obviněného uvedené ve vyjádření obviněného ze dne 29. 12. 2021, že „pokuta</p><p>uložená Úřadem v Příkazu nebyla stanovena v přiměřené výši“, k níž dále podotýká, že</p><p>v obdobných případech Úřad ukládá pokutu „ve výši kolem 1 % z ceny jím posuzované veřejné</p><p>zakázky“, Úřad primárně uvádí, že nelze porovnávat výši uložených pokut bez dalšího, tj. aniž</p><p>by současně byly zkoumány i konkrétní okolnosti jednotlivých případů (zejm. polehčující</p><p>a přitěžující okolnosti, zohlednění doby uplynuvší od spáchání přestupku apod.). Dále Úřad</p><p>konstatuje, že není pravdou, že pokuty ukládané Úřadem se pohybují toliko ve výši cca 1 %</p><p>z ceny posuzovaných veřejných zakázek, např. v rámci správního řízení vedeného pod (1) sp.</p><p>zn. ÚOHS-S0048/2021 byla uložena pokuta ve výši 1,2 mil. Kč, tedy 3,56 % celkové výše</p><p>uhrazené za realizaci zde šetřených smluv s dodavateli, (2) sp. zn. ÚOHS-S0257/2021/VZ byla</p><p>uložena pokuta ve výši 70 tis. Kč, tedy 2,23 % celkové výše uhrazené za realizaci zde šetřených</p><p>veřejných zakázek, (3) sp. zn. ÚOHS-S0220/2021/VZ byla uložena pokuta ve výši 80 tis. Kč, tedy</p><p>2,01 % celkové výše uhrazené za realizaci zde šetřených veřejných zakázek, (4) sp. zn. ÚOHSS0180/2021/VZ (následně ÚOHS-R0114/2021/VZ) byla uložena pokuta ve výši 200 tis. Kč, tedy</p><p>3,96 % celkové výše uhrazené za realizaci zde šetřených veřejných zakázek a (5) sp. zn. ÚOHSS0165/2020/VZ byla uložena pokuta ve výši 95 tis. Kč, tedy 2,33 % celkové výše uhrazené</p><p>za realizaci zde šetřených veřejných zakázek. Úřad svůj postup a své úvahy k výši pokuty</p><p>považuje za správné a zákonné, když zcela správně stanovuje výši pokuty z hodnoty šetřených</p><p>veřejných zakázek s tím, že přestupek obviněného hodnotí jako v podstatě nejzávažnější</p><p>porušení zákona, neboť obviněný v daném případě nezákonným postupem omezil okruh</p><p>potenciálních dodavatelů, resp. negativně zasáhl do konkurenčního prostředí v daném tržním</p><p>odvětví, navíc Úřad jako přitěžující okolnost posoudil fakt, že obviněný se dopustil dalších dvou</p><p>přestupků stejného charakteru a stejné závažnosti. Úřad akcentuje, že ukládá pokutu ve výši</p><p>cca 4 % z celkové ceny veřejné zakázky dle smlouvy 1 a 2, ve vztahu k dosavadní rozhodovací</p><p>praxi Úřadu tedy tuto pokutu nelze považovat za jakkoli excesivní či nepřiměřenou. Současně</p><p>vzhledem k rozpočtu zadavatele nepředstavuje pokuta ani sankci likvidační.</p><p>282. S ohledem na výše uvedené Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozhodnutí.</p><p>283. Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního</p><p>úřadu pro Jihomoravský kraj – pracoviště Brno zřízený u pobočky České národní banky v Brně</p><p>číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.</p><p>K výroku V. rozhodnutí</p><p>284. Podle § 93 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích se ve výrokové části rozhodnutí o přestupku,</p><p>kterým je obviněný uznán vinným, kromě náležitostí podle správního řádu uvede výrok</p><p>o náhradě nákladů řízení.</p><p>285. Správní orgán podle § 95 odst. 1 zákona o přestupcích uloží obviněnému, který byl uznán</p><p>vinným, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Pokud bylo rozhodnutí</p><p>o přestupku zrušeno jiným orgánem veřejné moci a tato skutečnost má za následek nesplnění</p><p>podmínek pro uložení náhrady nákladů řízení, správní orgán nahrazené náklady vrátí.</p><p>59</p><p>Č.j.: ÚOHS-16357/2022/500</p><p>286. Vzhledem k tomu, že zákon o přestupcích v současné době náklady řízení blíže neupravuje,</p><p>musel Úřad vycházet z obecného právního předpisu, kterým je správní řád.</p><p>287. Podle § 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán povinnost nahradit náklady řízení</p><p>paušální částkou účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Podle</p><p>citovaného ustanovení správního řádu výši paušální částky nákladů řízení stanoví prováděcí</p><p>právní předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů</p><p>a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů</p><p>řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), která v § 6 odst. 1 stanoví, že</p><p>paušální částka nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušením své právní</p><p>povinnosti, činí 1 000,- Kč.</p><p>288. Jelikož v daném případě Úřad zahájil řízení o přestupku z moci úřední, neboť dospěl k závěru,</p><p>že se obviněný dopustil přestupku, je zřejmé, že řízení bylo vyvoláno porušením právní</p><p>povinnosti obviněného a Úřad je tedy povinen obviněnému uložit náhradu nákladů řízení</p><p>ve výši stanovené vyhláškou. Z toho důvodu Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku V.</p><p>tohoto rozhodnutí.</p><p>289. Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet</p><p>Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo</p><p>19-24825621/0710, variabilní symbol 2021000640.</p><p>POUČENÍ</p><p>Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu</p><p>pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže –</p><p>Sekce veřejných zakázek. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků</p><p>učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona činí výhradně prostřednictvím</p><p>datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.</p><p>otisk úředního razítka</p><p>Mgr. Markéta Dlouhá</p><p>místopředsedkyně</p><p>Obdrží</p><p>hlavní město Praha, Mariánské náměstí 2/2, 110 00 Praha 1</p><p>Vypraveno dne</p><p>viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy</p><p>60</p></div>", "next": 0}