stejného přestupku. Úřad k tomu konstatuje, že (jak již bylo řečeno výše) jednotlivé veřejné
zakázky na dodávky kultivačních médií uvedené v tabulce dodávek jsou veřejnými zakázkami,
jejichž předpokládaná hodnota přesahuje limit stanovený pro veřejnou zakázku malého
rozsahu na dodávky podle § 27 písm. a) zákona, z čehož plyne, že každou z těchto veřejných
zakázek měl obviněný zadat postupem dle § 2 odst. 3 zákona, což však neučinil. Nezadání
každé z těchto dodávek lze tedy považovat za jednotlivé dílčí útoky, které naplnily skutkovou
podstatu přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona.
116. Druhou podmínkou je skutečnost, že tyto dílčí útoky musí být vedené jednotným záměrem.
Co se týče pojmu jednotného záměru Úřad odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu
č. j. 1 As 49/2012-33 ze dne 15. 8. 2012, ve kterém je uvedeno, že „dle trestněprávní doktríny
je rozhodujícím znakem pokračování v trestném činu, jenž jej odlišuje od opakování trestného
činu, že jednotlivé útoky, z nichž každý naplňuje znaky téhož trestného činu, jsou po subjektivní
stránce spojeny jedním a týmž záměrem v tom smyslu, že pachatel již od počátku zamýšlí aspoň
v nejhrubších rysech i další útoky a že po objektivní stránce se tyto jednotlivé útoky jeví jako
postupné realizování tohoto jediného záměru“.
117. Dle Úřadu je zřejmé, že se v šetřeném případě obviněný dopouštěl přestupku podle § 268
odst. 1 písm. a) zákona opakovaně v průběhu celého období od 6. 1. 2021 do 3. 1. 2022, kdy
zpravidla několikrát měsíčně prováděl nákup kultivačních médií. Obviněný přitom s ohledem
na předmět své činnosti a popsanou souvislost, resp. spjatost poptávaného plnění s činností
obviněného od počátku věděl, že bude kultivační média pro svou činnost potřebovat a že je
bude pořizovat. Jeho jednotným záměrem tak bylo opakované, průběžné pořizování
kultivačních médií za účelem provádění testů na mikroorganismy v rámci jeho činnosti jako
veterinárního ústavu (k tomu blíže viz výše v odůvodnění tohoto příkazu).
118. Úřad konstatuje, že v šetřeném případě byla naplněna i třetí podmínka, tj. že jednotlivé dílčí
útoky byly spojeny stejným způsobem provedení, neboť obviněný všechny dílčí útoky
realizoval stejně, tzn. že bez provedení zadávacího řízení poptával kultivační média přímo
u konkrétních dodavatelů, se kterým vyjednával cenu, množství, možnosti dodání, kultivační
média skrze objednávky objednal, následně média od dodavatele převzal a uhradil
za ně (na základě dodavatelem vystavené faktury) sjednanou cenu.
119. K otázce naplnění blízké časové souvislosti jednotlivých dílčích útoků, Úřad uvádí, že pojmem
blízká časová souvislost se opakovaně zabýval Nejvyšší správní soud, např. v rozsudku
č. j. 4 Ads 123/2013-23 ze dne 7. 2. 2014, ve kterém k blízké časové souvislosti mj. uvedl, že
„odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ve věcech trestních, z níž vyplývá, že ‚pojem »blízká
časová souvislost« dosud nebyl judikaturou jednoznačně (např. v týdnech či měsících)
vymezen. (…) Obecně přitom (z časového hlediska) platí, že čím delší je celková doba pokračující
trestné činnosti, čím větší je počet dílčích útoků během ní spáchaných a čím vyšší je škoda
způsobená obviněným na majetku poškozených, tím delší může být i doba mezi jednotlivými
útoky, aniž by to bránilo závěru, že jde o pokračování v trestném činu.‘ (Srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2003, sp. zn. 6 Tdo 1314/2003). V jiném rozhodnutí Nejvyšší
soud uvedl: ‚ani trestní zákon účinný do 31. 12. 2009 ani nový trestní zákoník účinný
od 1. 1. 2010 nestanoví nějakou maximální časovou hranici mezi spácháním jednotlivých
skutků naplňujících jinak tutéž skutkovou podstatu trestného činu, jejíž překročení by bránilo
posouzení jednání pachatele jako trestného činu pokračujícího. Vzhledem k tomu, že
46
Č.j.: ÚOHS-41832/2023/500
je vyžadována »blízká« časová souvislost mezi jednotlivými útoky, půjde zpravidla o několik
dnů či týdnů, výjimečně měsíců. Dovolateli lze přisvědčit potud, že stávající soudní praxe
obecně vychází z toho, že zákonem požadovaná blízká časová souvislost bude zpravidla
přerušena tam, kde pachatel na několik měsíců ustane v páchání trestné činnosti. Ani tento
výklad však nelze aplikovat dogmaticky bez zřetele k okolnostem projednávaného případu.
V každé konkrétní věci je totiž nutno zkoumat zejména to, v čem posuzovaná trestná činnost
spočívala a další skutkové aspekty jejího spáchání.‘ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
15. 6. 2011, sp. zn. 3 Tdo 1134/2010).“ Úřad k tomu konstatuje, že v šetřeném případě je blízká
časová souvislost mezi jednotlivými dílčími útoky zcela zřejmá, neboť za celé období
od 6. 1. 2021 do 3. 1. 2022 nebylo mezi jednotlivými dílčími útoky žádné déletrvající přerušení,
neboť, jak je patrné z tabulky dodávek, jednotlivé dílčí útoky po sobě následovaly v krátkém
časovém odstupu, když zadavatel kultivační média objednával, resp. tyto mu byly dodávány
zpravidla několikrát měsíčně.
120. Ve vztahu k poslední podmínce pokračování v přestupku, dle které jednotlivé dílčí útoky musí
být spojeny souvislostí v předmětu útoku, Úřad uvádí, že v šetřeném případě všechny dílčí
útoky spáchané obviněným v období od 6. 1. 2021 do 3. 1. 2022 směřovaly proti stejnému
zákonem chráněnému zájmu, kterým je zajištění řádné soutěže o veřejnou zakázku, resp.
řádný výběr dodavatele v souladu se zákonem.
121. Vzhledem k výše konstatovanému Úřad uzavírá, že v šetřeném případě byly naplněny všechny
znaky pokračování v přestupku ve smyslu § 7 zákona o přestupcích.
122. S ohledem na vše shora uvedené Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto příkazu.
K výroku II. tohoto příkazu – uložení pokuty
123. Úřad posoudil postup obviněného a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení
pokuty, neboť obviněný svým postupem naplnil skutkovou podstatu pokračování v přestupku
podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona.
124. Úřad se v souvislosti s rozhodováním o uložení sankce nejprve zabýval tím, zda nedošlo
k zániku odpovědnosti za pokračující přestupek, zejména v souvislosti s uplynutím promlčecí
doby [viz § 29 písm. a) zákona o přestupcích].
125. Podle § 270 odst. 5 zákona promlčecí u přestupků dle § 268 zákona doba činí 5 let.
126. Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích počíná promlčecí doba běžet dnem následujícím
po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení
jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná
běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.
127. Podle § 31 odst. 2 písm. a) zákona o přestupcích promlčecí doba počíná u pokračujícího
přestupku běžet dnem následujícím po dni, kdy došlo k poslednímu dílčímu útoku.
128. V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda v šetřeném případě
neuplynula ve vztahu k dotčenému pokračujícímu přestupku promlčecí doba. Ke spáchání
pokračujícího přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu došlo dne 3. 1. 2022, kdy byla
uzavřena poslední smlouva na šetřené veřejné zakázky uvedené v tabulce dodávek,
tj. dodáním poslední z dodávek plnění, jehož předmětem jsou kultivační média.
47
Č.j.: ÚOHS-41832/2023/500
129. Z výše uvedeného tak vyplývá, že promlčecí doba dle § 270 odst. 5 zákona ve vztahu
k projednávanému pokračujícímu přestupku neuplynula a odpovědnost obviněného za tento
přestupek nezanikla.
130. Podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona se za přestupek podle § 268 odst. 1 zákona, nepoužije-li
se postup podle § 268 odst. 3 zákona, uloží pokuta do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo
do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o přestupek podle § 268
odst. 1 písm. a) až c) zákona.
131. Úřad tak uvádí, že za pokračující přestupek uvedený ve výroku I. tohoto příkazu lze
obviněnému uložit správní trest pokuty do výše 533 803 Kč (10 % z celkové ceny plnění
pravidelně pořizovaného v období od 6. 1. 2021 do 3. 1. 2022 postupem mimo zadávací řízení,
která činí 5 338 031,90 Kč včetně DPH).
132. Úřad v návaznosti na výše uvedené dále akcentuje, že ustanovení § 37 a § 38 zákona
o přestupcích upravují demonstrativní výčet okolností, k nimž se při určení výměry a druhu
správního trestu, v daném případě pokuty, přihlédne.
133. Podle § 37 písm. a), c) a i) zákona o přestupcích se při určení druhu správního trestu a jeho
výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku, k přitěžujícím a polehčujícím
okolnostem a u pokračujícího, trvajícího a hromadného přestupku k tomu, zda k části jednání,
jímž byl přestupek spáchán, došlo za účinnosti zákona, který za přestupek stanovil správní trest
mírnější než zákon, který byl účinný při dokončení tohoto jednání.
134. Podle § 38 zákona o přestupcích je povaha a závažnost přestupku dána zejména významem
zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem
a rozsahem následku přestupku, okolnostmi jeho spáchání a počtem jednotlivých dílčích
útoků, které tvoří pokračování v přestupku (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného
ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).
135. Pokud jde o význam pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň společenské
škodlivosti přestupku (tedy závažnosti) je dán také konkrétní intenzitou naplnění znaků
skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku tedy není hlavním
kritériem skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení
právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty
je proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly
intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).
136. Obecně lze konstatovat, že za nejzávažnější stupeň intenzity porušení zákona je nutno
považovat postup zadavatele spočívající v ignoraci ustanovení zákona a základních zásad,
na nichž je tento zákon postaven, neboť takový postup zpravidla zcela vylučuje soutěžní
prostředí, které je základním předpokladem dosažení efektivního vynakládání veřejných
prostředků.
137. V rámci posouzení povahy a závažnosti předmětného pokračujícího přestupku proto Úřad
konstatuje, že v šetřeném případě nedošlo k zákonem předvídanému postupu spočívajícímu
v zadání jednotlivých veřejných zakázek v zadávacím řízení dle zákona nebo jiným zákonem
předvídaným postupem, čímž došlo k porušení právem chráněného zájmu spočívajícího
v zachování efektivní hospodářské soutěže při zadávání veřejných zakázek. V šetřeném
případě tak nebyl naplněn základní cíl zákona, jímž je zajištění transparentního prostředí pro
48
Č.j.: ÚOHS-41832/2023/500
otevřenou soutěž za účelem následného výběru dodavatele z co nejširšího okruhu
potenciálních dodavatelů. Jinými slovy, pořízení kultivačních médií bez realizace zadávacího
řízení dle zákona či jiného zákonem předvídaného postupu zjevně nebylo provedeno v mezích,
jež mají zabezpečovat řádnou hospodářskou soutěž, a to nejen při dodržení základních zásad
zadávání veřejných zakázek, ale i dalších postupů stanovených zákonem (obviněný tímto
upustil kupř. nejen od povinností týkajících se uveřejňování informací, ale i od dodržení
ostatních zákonných postupů při realizaci zadávacího řízení). Právě proto je třeba jednání
obviněného, který nepostupoval při poptávání předmětu plnění veřejné zakázky v zadávacím
řízení dle zákona nebo jiným zákonem předvídaným postupem, označit (v šetřeném případě
rovněž při zohlednění počtu jednotlivých dílčích útoků, které tvoří pokračující přestupek)
za typově jedno z vůbec nejzávažnějších, neboť de facto dochází k ignoraci zákona a základních
zásad, na nichž je zákon postaven.
138. Úřad dále při zvažování výše pokuty přihlédl k následkům spáchání přestupku. Obviněný
v daném případě nezákonným postupem omezil okruh potenciálních dodavatelů veřejné
zakázky, resp. negativně zasáhl do konkurenčního prostředí v daném tržním odvětví. Přitom
nelze vyloučit, že nabídka jiného dodavatele mohla být pro obviněného ekonomicky
výhodnější, a tudíž že došlo k nehospodárnému výdeji veřejných prostředků.
139. Kromě výše uvedeného má Úřad při stanovení konkrétní výše sankce povinnost zohlednit
i dobu, která uplynula mezi spácháním přestupku specifikovaného ve výroku I. tohoto
rozhodnutí a samotným potrestáním obviněného za spáchání daného přestupku (viz např.
rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 123/2013-85 ze dne 9. 4. 2015).
140. Jak již bylo uvedeno výše, v šetřeném případě došlo ke spáchání přestupku uvedeného
ve výroku I. tohoto rozhodnutí dne 3. 1. 2022. Vzhledem ke skutečnosti, že v šetřeném případě
činí časový rozestup mezi spácháním přestupku a okamžikem potrestání méně než 2 roky,
neuplynula dosud dle Úřadu taková doba, která by svou délkou odůvodňovala snížení pokuty.
Jinými slovy, podle Úřadu nelze uvedenou dobu považovat za takovou, která by měla
významně ovlivnit výši uložené sankce ve smyslu výše citovaného rozsudku Krajského soudu.
141. Jiné polehčující ani přitěžující okolnosti, které by měly vliv na uloženou výši pokuty, Úřad
v šetřeném případě neshledal.
142. Úřad při stanovení výše pokuty v souladu s § 37 písm. i) zákona o přestupcích rovněž ověřil, že
k žádné části jednání, jímž byl přestupek spáchán, nedošlo za účinnosti zákona, který
za přestupek stanovil správní trest mírnější než zákon, který byl účinný při dokončení tohoto
jednání.
143. Vycházeje z konstantní rozhodovací praxe správních soudů (např. z rozsudku Nejvyššího
správního soudu č. j. 1 As 28/2009-62 ze dne 18. 6. 2009) se Úřad dále zabýval tím, zda
pokračující přestupek, za nějž je obviněnému nyní ukládán trest, není v souběhu s dalšími
přestupky obviněného. Úřad se tedy zabýval otázkou, zda pokračující přestupek uvedený ve
výroku I. tohoto příkazu není v souběhu s dalšími přestupky obviněného, resp. zda se obviněný
nedopustil právě projednávaných přestupků dříve, než bylo vydáno rozhodnutí, jímž mu byla
uložena pokuta za spáchání jiného přestupku. Úřad konstatuje, že mu není z úřední činnosti
známo, že by se obviněný dopustil jiného přestupku, který by byl s právě projednávaným
pokračujícím přestupkem v souběhu.
49
Č.j.: ÚOHS-41832/2023/500
144. Úřad při stanovení výše pokuty dále přihlédl i k ekonomické situaci obviněného, neboť
v určitém případě se pokuta, byť uložená v minimální výši, může jevit jako krajně
„nespravedlivá“. Nepřípustné jsou pak takové pokuty, jež mají likvidační charakter. Podle
finančního výkazu obviněného vyplývá, že obviněný v roce 2022 hospodařil s prostředky v řádu
přes sto milionů Kč, přičemž podle přehledu o rozpočtu nákladů a výnosů obviněného
obviněný i v roce 2023 hospodaří s plánovanými celkovými výnosy ve výši 127 475 980 Kč. 16
Na základě výše uvedeného Úřad konstatuje, že vyměřenou výši pokuty nelze v tomto případě
považovat za likvidační ani za nepřiměřeně zasahující ekonomickou podstatu obviněného
(a v tomto smyslu nespravedlivou).
145. V této souvislosti Úřad poznamenává, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu
stanoveného zákonem má mj. splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci
represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která
směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu.
Stanovená výše pokuty podle Úřadu dostatečně naplňuje obě funkce právní odpovědnosti.
146. S ohledem na výše uvedené Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto příkazu.
147. Pokuta uložená ve výroku II. tohoto příkazu je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní
moci tohoto příkazu na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj zřízený u pobočky České
národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.
POUČENÍ
Proti tomuto příkazu lze podle § 150 odst. 3 správního řádu podat odpor ve lhůtě 8 dnů ode dne
jeho oznámení, a to u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída
Kpt. Jaroše 1926/7, 604 55 Brno. Lhůta pro podání odporu běží ode dne následujícího po dni
doručení tohoto příkazu. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení pokračuje; to neplatí, byl-li podán
nepřípustný nebo opožděný odpor. Správní orgán vyrozumí podatele o podání nepřípustného nebo
opožděného odporu. Lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu.
Zpětvzetí odporu není přípustné. Příkaz, proti němuž nebyl podán odpor, se stává pravomocným
a vykonatelným rozhodnutím.
otisk úředního razítka
v z. Ing. Petr Vévoda
Mgr. Markéta Dlouhá
místopředsedkyně
16
veřejně dostupné na
https://monitor.statnipokladna.cz/ucetni-jednotka/13642103/financni-vykazy?rad=t&obdobi=2312
50
Č.j.: ÚOHS-41832/2023/500
Obdrží
Státní veterinární ústav Olomouc, Jakoubka ze Stříbra 462/1, 779 00 Olomouc
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
51