{"html": "<div class=\"doc\"><p>tedy naopak může být ve prospěch relevantních dodavatelů, neboť tito tak nejsou v tomto</p><p>ohledu zadavatelem omezováni. Jinými slovy, pokud je zadávací podmínka stanovena</p><p>uvedeným způsobem, pak samozřejmě nemůže být při posuzování toho, zda nabídky, resp.</p><p>soutěžní vzorky stanovené požadavky naplnily, přičítána k tíži dodavatelů. Problematické by</p><p>tak z pohledu Úřadu mohlo být případné nesprávné posouzení naplnění jednotlivých</p><p>požadavků při posuzování nabídek, resp. soutěžních vzorků. Úřad však nemá za to, že by daná</p><p>podmínka měla být netransparentní v tom smyslu, že by relevantní dodavatelé nevěděli, co</p><p>mají splnit. Pokud by navrhovatel byl skutečně danou podmínkou natolik zmaten, že by mu</p><p>bránila v účasti v zadávacím řízení, mohl využít postupu dle § 98 zákona a dotázat se</p><p>zadavatele na objasnění, nicméně tak neučinil.</p><p>164. Co se týče argumentace navrhovatele, že problematická z pohledu § 36 odst. 3 zákona má být</p><p>i skutečnost, že si mají dodavatelé případně inspirativní vzorek sami prohlédnout, ofotit či</p><p>změřit, tedy de facto stanovit požadované parametry, Úřad musí upozornit, že zadavatel</p><p>stanovil své požadavky na předmět plnění přímo v zadávací dokumentaci, zejm. v technické</p><p>specifikaci, kdy inspirativní vzorek má sloužit pro přiblížení představ zadavatele o poptávaném</p><p>předmětu plnění, což ostatně potvrdil i zadavatel. Jak však Úřad akcentoval již výše,</p><p>navrhovatel neuvádí, co konkrétně by mělo v zadávacích podmínkách chybět, tedy jaké</p><p>konkrétní parametry či informace by zde měly být dále uvedeny, bez kterých není dle</p><p>aktuálního zadání možné požadovanou obuv vyrobit. Úřad tedy nemůže této námitce ani</p><p>související argumentaci navrhovatele ohledně otázky získání dostatku informací při prohlídce</p><p>38</p><p>Č.j.: ÚOHS-14676/2024/500</p><p>inspirativního vzorku či nutnosti zveřejňovat kompletní výrobní dokumentaci inspirativního</p><p>vzorku přisvědčit.</p><p>165. Pokud jde o argumentaci navrhovatele, ve které namítá netransparentnost a vnitřní</p><p>rozpornost zadávací dokumentace, neboť požadavky stanovené v „Technické dokumentaci“</p><p>byly administrativní chybou v rozporu s bodem 6.5 zadávací dokumentace, Úřad konstatuje</p><p>následující. Jak bylo popsáno výše, v čl. 6 odst. 6.5. zadávací dokumentace zadavatel ve vztahu</p><p>k provedení konstrukčnímu, materiálovému a barvě odkazoval na inspirativní vzorek, kdy však</p><p>uvedl, že připouští drobné změny vzhledu za předpokladu, že tyto nemají vliv na požadované</p><p>technické parametry obuvi. V části B technické specifikace pak uvedl, že obuv musí celkovým</p><p>provedením a vnějším vzhledem odpovídat příslušnému platnému inspirativnímu vzorku.</p><p>Zadavatel k tomu v rozhodnutí o námitkách objasnil, že se jednalo o administrativní chybu,</p><p>kdy nedopatřením (při úpravě zadávacích podmínek předchozího zadávacího řízení na týž</p><p>předmět plnění) nezačlenil do technické specifikace stejnou „výhradu“ ohledně drobných</p><p>změn jako v čl. 6 odst.6.5 zadávací dokumentace. Úřad k tomu, i ve smyslu výše popsané</p><p>nutnosti přistupovat k zadávacím podmínkám racionálně a číst je v jejich vzájemné souvislosti</p><p>a se snahou o jeh pochopení, konstatuje, že i dle jeho přesvědčení se jedná o situaci</p><p>překlenutelnou právě takovýmto přístupem, kdy je zjevné, že zadavatel oproti původnímu</p><p>zadávacímu řízení do zadávacích podmínek nově úmyslně začlenil možnost odklonu od</p><p>inspirativního vzorku, a tedy ony změny zcela zjevně připustil. Úřad má tedy za to, že tato</p><p>nesrovnalost nebyla s to dodavatele zmást. Pokud by uvedené navrhovatel či jiný dodavatel</p><p>považoval za problematické, jistě mohl v průběhu zadávacího řízení využít institut žádosti</p><p>o vysvětlení zadávací dokumentace dle § 98 zákona a se zadavatelem si danou nejasnost</p><p>vyjasnit. To se však nestalo. Úřad tak tuto námitku navrhovatele nepovažuje za oprávněnou.</p><p>K námitce váznoucích autorských práv na předloženém inspirativním vzorku, resp. jeho designu</p><p>166. Navrhovatel dále namítá, že na inspirativním vzorku předloženém zadavatelem v průběhu</p><p>zadávacího řízení, resp. na jeho designu váznou autorská práva výrobce, pročež žádný</p><p>z dodavatelů nemůže být schopen splnit požadavek na vzhled obuvi a zároveň požadavek na</p><p>to, aby na dodaném zboží nevázla práva třetích osob. Současně má navrhovatel za to, že by se</p><p>„okopírováním“ inspirativního vzorku dodavatelé dopustili nekalosoutěžního jednání. Dále je</p><p>navrhovatel přesvědčen, že zadavatel učinil zadávací podmínky netransparentní, když neuvedl</p><p>informaci o vypořádání dotčených autorských práv v zadávací dokumentaci, resp. že tímto</p><p>neoprávněně zvýhodnil ty dodavatele, kteří znají případný rozsah vypořádání autorských práv.</p><p>167. Zadavatel v čl.1 odst. 1.2 zadávací dokumentace stanovil požadavek na předložení plnění bez</p><p>váznoucích autorských či jiných práv duševního vlastnictví třetích osob, přičemž při případném</p><p>porušením takových práv ponese riziko účastník zadávacího řízení. Obdobně je uvedeno v čl. 9</p><p>odst. 16 rámcové dohody, dle něhož se dodavatel zavazuje, že při plnění předmětu této</p><p>dohody neporuší práva třetích osob, která těmto osobám mohou plynout z práv k duševnímu</p><p>vlastnictví, zejména z autorských práv a práv průmyslového vlastnictví. V tomto kontextu je</p><p>tedy obecně na relevantním dodavateli, aby jakožto odborník zajistil, že jím nabízené plnění</p><p>bude dané podmínky splňovat, tedy mj. i aby si zjistil, zda případně může dojít dodáním jím</p><p>zamýšleného plnění k zásahu do práv duševního vlastnictví třetí osoby a pokud ano, tak aby si</p><p>současně zajistil i příslušná oprávnění k možnosti zásahu do těchto práv (tj. de facto aby</p><p>obecně zvážil možnosti a rizika plnění dotčené rámcové dohody a tomuto případně uzpůsobil</p><p>svou nabídku). Ve vztahu k uvedenému je nutné zdůraznit, že navrhovatel neuvádí žádné</p><p>39</p><p>Č.j.: ÚOHS-14676/2024/500</p><p>konkrétní skutečnosti, které by podporovaly jeho tvrzení o tom, že vyrobením/dodáním</p><p>požadované obuvi dojde k porušení autorského práva či jiných práv duševního vlastnictví</p><p>výrobce předloženého inspirativního vzorku. Stejně tak ani navrhovatel netvrdí a nedokládá,</p><p>že by např. nemohl případná oprávnění získat, pokud by tato byla dle něj třeba.</p><p>168. Úřad také akcentuje, že cílem zadávacího řízení je uzavření rámcové dohody na dodávky bot</p><p>s požadavky stanovenými v technické specifikaci, kdy tyto v řadě případů obsahují</p><p>i parametrová rozpětí, resp. nechávají ve vztahu k různým aspektům prostor pro uzpůsobení</p><p>konkrétním dodavatelem. Ačkoliv pak zadavatel v čl. 6 odst. 6.5 zadávací dokumentace</p><p>stanovil, že soutěžní vzorky se musí svým provedením konstrukčním, materiálovým a barvou</p><p>shodovat s inspirativním vzorkem, připustil možnost drobných změn vzhledu oproti</p><p>inspirativnímu vzorku. Jak bylo rozvedeno výše, kombinace uvedených zadávacích podmínek</p><p>tedy neznamená nutnost předložení obuvi zcela identického designu či provedení, jako je</p><p>inspirativní vzorek, resp. dodavatel nemusí zadavateli nabídnout naprosto identickou obuv</p><p>s předloženým inspirativním vzorkem.</p><p>169. K tomu je třeba také dodat, že dle přesvědčení zadavatele na inspirativním vzorku žádná</p><p>autorská či obdobná práva třetích osob neváznou, resp. výrobce inspirativního vzorku se</p><p>v souladu se smlouvami se zadavatelem zavázal ochranu neuplatňovat, příp. ji uplatňovat</p><p>pouze v součinnosti se zadavatelem a zadavatel by z podstaty věci uvedené kroky neschválil.</p><p>S touto skutečností mohl být navrhovatel obeznámen, když zadavatel tuto skutečnost uváděl</p><p>již v souvislosti s předchozím zadávacím řízení na týž předmět plnění, přičemž Úřadu je z jeho</p><p>úřední činnosti známo, že právní zástupce navrhovatele byl v rámci tohoto předchozího</p><p>zadávacího řízení s uvedenou skutečností obeznámen a byl si jí vědom i ve vztahu k tomuto</p><p>zadávací řízení (stejně tak byl informován i o konkrétních smluvních vztazích, z nichž zadavatel</p><p>tyto informace vyvozuje).21 Úřad opětovně poukazuje na skutečnost, že pokud si navrhovatel</p><p>tuto informaci chtěl pro jistotu ověřit přímo u zadavatele (ač s ohledem na již výše uvedené</p><p>v konečném důsledku měl tuto eventualitu sám aktivně řešit), mohl využít institutu vysvětlení</p><p>zadávací dokumentace dle § 98 zákona, nicméně tak neučinil. Jak pak bylo uvedeno i výše,</p><p>navrhovatel nepřináší žádné skutečnosti ani důkazy, které by svědčily o opaku tvrzení</p><p>zadavatele. V tomto kontextu se tedy obava navrhovatele ohledně možného narušení</p><p>autorských či jiných práv ukazuje jako lichá a stejně tak se v tomto kontextu ani nejeví, že by</p><p>mohlo v souvislosti s uvedeným dojít k nekalosoutěžnímu jednání vůči výrobci inspirativního</p><p>vzorku. Úřad dále uvádí, že nelze ke každému přistupovat tak, že bude jednat nepoctivě, příp.</p><p>zneužije svých práv, neboť i zde platí zásada presumpce poctivého jednání</p><p>v soukromoprávních vztazích. Úřad tedy nemá důvodu pochybovat o tom, že zadavatel</p><p>i výrobce inspirativního vzorku budou postupovat v souladu s jejich prohlášeními a závazky.</p><p>Pokud jde o námitku neuvedení otázky „vypořádání“ autorských práv k inspirativnímu vzorku</p><p>v zadávací dokumentaci, Úřad s poukazem na vše výše uvedené nemá za to, že by takovýto</p><p>postup měl být pochybením zadavatele.</p><p>170. S ohledem na výše uvedené Úřad uvádí, že ani v rovině v této námitce navrhovatelem</p><p>namítaných skutečností nelze učinit závěr o porušení zákona zadavatelem.</p><p>21</p><p>Následně byla tato skutečnost navrhovateli potvrzena zadavatelem v rámci rozhodnutí o námitkách v návaznosti na</p><p>jím podané námitky.</p><p>40</p><p>Č.j.: ÚOHS-14676/2024/500</p><p>K námitce nepřiměřenosti lhůty pro podání nabídek</p><p>171. V další části návrhu navrhovatel namítá stanovení nepřiměřeně krátké lhůty pro podání</p><p>nabídek. Navrhovatel v této souvislosti poukazuje na skutečnost, že dodavatel musí</p><p>s nabídkou předložit soutěžní vzorky, kdy však pro jejich přípravu je nejprve třeba prohlédnout</p><p>si inspirativní vzorek. Teprve od té doby dle navrhovatele běží lhůta pro podání nabídek.</p><p>Navrhovatel dále poukazuje na skutečnost, že je třeba upravit výrobní procesy a technologie,</p><p>vyčkat na dodávky příslušenství a materiálů apod., kdy i šetření uvedené v rozhodnutí</p><p>S0340/2022 dle něj dokazuje, že k tomu je třeba výrazně delší doba. Celkově je dle</p><p>navrhovatele pro zavedení nového modelu boty od navržení designu přes zajištění výrobního</p><p>procesu a zajištění dodávky potřebných materiálů a certifikace třeba 1,5 až 2 roky.</p><p>172. Zadavatel zahájil zadávací řízení odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění</p><p>do Věstníku veřejných zakázek dne 5. 6. 2023 a stanovil lhůtu pro podání nabídek do</p><p>5. 10. 2023 do 8:15 hod. Dne 8. 6. 2023 uveřejnil zadavatel na svém profilu zadávací</p><p>dokumentaci.22 Prohlédnout si inspirativní vzorky bylo možné dne 19. 6. 2023 a dne</p><p>26. 6. 2023. Úřad dodává, že navrhovatel této možnosti nevyužil. Ze zadávací dokumentace</p><p>vyplývá, že ve lhůtě pro podání nabídek zadavatel požadoval předložit nejen samotnou</p><p>nabídku, splňující podmínky zadavatele, ale také doručit vzorky poptávané obuvi splňující</p><p>zadávací podmínky, konkrétně 5 párů bot „15 PČR vysokých 2023 (klimamembrána) vel č. 28“,</p><p>5 párů bot „15 PČR nízkých 2023 (klimamembrána) vel. č. 28“, 5 párů bot „15 PČR vysokých</p><p>2023 (klimamembrána) ve velikosti č. 29, 5 párů bot „15 PČR nízkých 2023 (klimamembrána)</p><p>ve velikosti č. 30“, 2 vzorky „půlpáru spodní nášlapné gumové části podešve (tzv. nášlapka)</p><p>vel. č. 28“ a 2 vzorky „příčného průřezu půlpáru obuvi ve velikosti č. 28“. Dále společně</p><p>s nabídkou a soutěžními vzorky bylo nutné předložit zkušební protokol akreditované zkušební</p><p>laboratoře obsahující výsledky zkoušek požadovaných parametrů jednotlivých částí obuvi</p><p>i hotové obuvi jako celku, technické podmínky včetně materiálových listů, čestné prohlášení</p><p>účastníka o shodě materiálů předaných ke zkouškám akreditované zkušební laboratoře</p><p>s materiály použitými k výrobě soutěžních vzorků a potvrzující, že soutěžní vzorky jsou</p><p>v souladu s technickými podmínkami účastníka a se zadávací dokumentací.</p><p>173. Pokud jde o lhůtu pro podání nabídek, Úřad v obecné rovině uvádí, že se jedná o časový úsek,</p><p>který zadavatel musí stanovit tak, aby poskytl všem potenciálním dodavatelům dostatečný</p><p>prostor pro seznámení se se zadávacími podmínkami a pro přípravu nabídky. Zadavatel při</p><p>jejím stanovení musí reflektovat základní zásady zadávání veřejných zakázek, zakotvené v § 6</p><p>zákona, zejm. právě zásadu přiměřenosti. Lhůta pro podání nabídek proto musí být stanovena</p><p>s ohledem na složitost, druh a hodnotu předmětu zakázky tak, aby umožňovala potenciálním</p><p>dodavatelům připravit a předložit kvalifikované nabídky. Stanovením nepřiměřeně krátké</p><p>lhůty pro podání nabídek může totiž zadavatel zájemcům o předmět plnění znemožnit</p><p>možnost reálně se o předmětné plnění ucházet.</p><p>174. V tomto kontextu je však důležité si uvědomit, že nelze po zadavateli spravedlivě požadovat,</p><p>aby „neustále“ čekal na dodavatele, než si uzpůsobí své podnikání, zajistí všechny potřebné</p><p>úpravy výrobních procesů, materiály a komponenty a budou připraveni zadavateli nabídnout</p><p>22</p><p>Veřejně</p><p>dostupná</p><p>na:</p><p>https://nen.nipez.cz/profily-zadavatelu-platne/detail-profilu/MVCR/zahajenezakazky/p:pzvz:query=R%C3%A1mcov%C3%A1%20dohoda/detail-zakazky/N006-23-V00014346/zadavacidokumentace.</p><p>41</p><p>Č.j.: ÚOHS-14676/2024/500</p><p>plnění, které odpovídá jeho oprávněným potřebám. Pokud by tomu tak bylo, musel by</p><p>zadavatel čekat např. navrhovatelem uváděné 1,5 až 2 roky, což nelze považovat za jakkoliv</p><p>ospravedlnitelné vůči zadavateli, když tento má právo, resp. oprávněný zájem uspokojit své</p><p>potřeby v racionálním čase a zajistit potřebné plnění tak, aby mohl řádně plnit své úkoly</p><p>a povinnosti. V tomto kontextu je tedy nutné vnímat, že relevantním dodavatelem může být</p><p>pouze ten dodavatel, který je již pro plnění do jisté míry připraven, nikoliv ten, který by se</p><p>teprve např. chystal na daný trh vstoupit, příp. se teprve s daným typem zboží začínal</p><p>etablovat. Pokud má navrhovatel či jakýkoliv dodavatel zájem o dodání požadovaného plnění,</p><p>je pouze na něm, aby postupoval tak, aby se stal takovýmto relevantním dodavatelem a zvýšil</p><p>své šance na úspěch v zadávacím řízení, tj. např. aby si zajistil odpovídající vybavení, materiály,</p><p>komponenty či uzpůsobil svůj výrobní proces zavčasu tak, aby byl následně v rámci zadávacího</p><p>řízení schopen dané plnění nabídnout (příp. aby si zajistil výrobce, který uvedené bude mít</p><p>zajištěno). To platí zejm. ve zde řešeném případě, kdy, jak i sám navrhovatel konstatuje</p><p>v návrhu, předmětné zadávací řízení ve všech podstatných aspektech (vč. těch týkajících se</p><p>předmětu plnění) přebírá zadávací podmínky předchozího zadávacího řízení, které probíhalo</p><p>mezi říjnem 2021 a prosincem 2022. Úřad tak nevidí důvod, proč by se navrhovatel či jiný</p><p>dodavatel za předpokladu reálného zájmu o získání dotčené zakázky nemohl v mezidobí mezi</p><p>zrušením původního zadávacího řízení a vypsáním nového zadávacího řízení (kdy tato doba</p><p>činila cca půl roku) připravovat a zajistit si tak odpovídající předpoklady pro výrobu</p><p>požadované obuvi. Tento přístup lze v tomto případě aplikovat o to více, když je zřejmé, že se</p><p>zadavatelova potřeba poptávat dotčenou obuv pro Policii České republiky periodicky</p><p>dlouhodobě opakuje a do budoucna se zjevně i periodicky opakovat bude. V tomto ohledu je</p><p>tak na navrhovateli jako odborníkovi na daném trhu, aby si zhodnotil veškerá podnikatelská</p><p>rizika, resp. zda bude pro něho výhodné se na takové zadávací řízení připravit a následně tomu</p><p>přizpůsobil svůj postup. Úřad tak shrnuje, že v této fázi, kdy se již jedná o opakované zadávací</p><p>řízení dlouhodobě poptávaného plnění, by nemělo být pro potencionálního dodavatele</p><p>nemožné se předmětného zadávacího řízení zúčastnit s poukazem na to, že teprve musí začít</p><p>uzpůsobovat výrobní proces a podnikat prvotní kroky k možné výrobě obuvi, jelikož by měl</p><p>mít zajištěny základní předpoklady nezbytné pro výrobu soutěžních vzorků obuvi. Jinými slovy,</p><p>nelze se odkazovat na nutnost kompletního „přeorientování“ své výroby. V tomto kontextu je</p><p>tedy nutné posuzovat i přiměřenost stanovené lhůty pro podání nabídek, kdy tato musí být</p><p>přiměřená de facto „pouze“ tomu, aby bylo možné při náležité připravenosti (spolu s formální</p><p>přípravou nabídky) dle zadání vyrobit a otestovat soutěžní vzorky.</p><p>175. Úřad ve světle výše uvedeného posuzoval, zda byla zadavatelem stanovená lhůta pro podání</p><p>nabídek dostatečná. Úřad v tomto kontextu akcentuje, že navrhovatel nepřináší žádnou</p><p>konkrétní argumentaci, proč by nebylo možné při řádné připravenosti vyrobit a otestovat</p><p>požadované soutěžní vzorky obuvi v zadavatelem stanovené lhůtě, když tento staví svůj závěr</p><p>o nedostatečnosti dané lhůty pouze na skutečnosti, že by vlastně musel od počátku kompletně</p><p>zavést nový model obuvi, což trvá obvykle až dva roky. Jak však bylo rozvedeno výše, toto</p><p>nemůže být relevantním argumentem. Navrhovatel ani neuvádí, proč by nemohl činit některé</p><p>kroky již před prohlédnutím inspirativního vzorku, přičemž Úřad opakuje, že navrhovatel</p><p>jakkoliv nespecifikoval, co by mu v zadávacích podmínkách chybělo, tedy proč by nebylo</p><p>možné začít celý proces výroby již na počátku lhůty pro podání nabídek.</p><p>176. Úřad vnímá, že do procesu možnosti výroby a certifikace soutěžních vzorků vstupují i vnější</p><p>faktory. Mimo výše zmíněnou nutnost nákupu materiálů a komponentů, jejichž zajištění je</p><p>42</p><p>Č.j.: ÚOHS-14676/2024/500</p><p>však v režii potenciálního dodavatele a záleží na jeho obchodních možnostech a schopnostech</p><p>(a u nichž navrhovatel nikterak nespecifikuje problém s jejich zajištěním, tj. že by nebylo</p><p>možné některé zadavatelem požadované aspekty objektivně zajistit), byly identifikovány dva</p><p>významné, specifické vnější aspekty, a to výroba specifického obuvnického kopyta, jež je třeba</p><p>pro výrobu požadované obuvi, a taktéž zajištění otestování soutěžních vzorků v laboratoři.</p><p>Úřad proto pro zjištění reálného časového rámce zajištění těchto kroků provedl šetření mezi</p><p>výrobci obuvnických kopyt a akreditovanými laboratořemi testujícími obuv. Z provedeného</p><p>šetření vyplynulo, že výroba obuvnického kopyta není z hlediska času náročná a může trvat</p><p>v rozmezí hodin, resp. 1–2 dny.23 Zajistit jeho výrobu tedy lze již na počátku a uvedené by</p><p>nemělo potenciálním dodavatelům činit problémy z pohledu časové náročnosti. Pokud jde</p><p>o dobu zkoušek obuvi v akreditované laboratoři, které (oproti výše uvedenému) musí reálně</p><p>proběhnout až po výrobě soutěžních vzorků obuvi na podkladě stanovených zadávacích</p><p>podmínek, z provedeného šetření vyplynulo, že doba k tomu potřebná záleží primárně na</p><p>typech zkoušek, ale zkoušky jsou zpravidla proveditelné během několika týdnů, resp. do</p><p>2 měsíců, a to včetně časově náročnějších testů (životnostních apod.).24 Tomu odpovídá</p><p>i šetření uvedené v rámci rozhodnutí S0340/2022, když z něho vyplývá, že pro zajištění</p><p>certifikace soutěžních vzorků většina oslovených subjektů taktéž uváděla dobu v řádu 3 až</p><p>6 týdnů, příp. 2 měsíce25. Zde lze navíc poukázat na skutečnost, že řada testů může být</p><p>provedena již dříve, než je obuv kompletně dokončena, když lze testovat i jednotlivé materiály</p><p>či části obuvi, přičemž tyto výsledky lze poté pouze předložit k testům hotové obuvi. I tímto</p><p>způsobem tak lze přispět k včasnosti celého procesu, respektive ke zkrácení doby finálních</p><p>testů celé obuvi (srov. stanovisko Honeywell, spol. s r.o., stanovisko ITC Zlín či stanovisko AZL</p><p>Otrokovice). Pokud jde o samotnou výrobu obuvi, pak tuto je i dle původního šetření</p><p>uvedeného v rámci rozhodnutí S0340/2022 možné při náležité připravenosti zvládnout v řádu</p><p>23</p><p>Viz stanoviska Mgr. Lucie Dusbabové a ECCO. Pro úplnost Úřad konstatuje, že, jak vyplývá i z odpovědí oslovených</p><p>subjektů, jedná se v případě výroby obuvnických kopyt do určité míry o omezený trh. Úřad oslovil celkem 13</p><p>potencionálních výrobců obuvnických kopyt, z nichž 8 Úřadu zaslalo své odpovědi, nicméně pouze 2 z nich se vyjadřují</p><p>k šetřené věci. Jejich vyjádření jsou však souladná a jednoznačná, proto má Úřad za to, že z nich lze pro účely posouzení</p><p>uvedeného vyházet. Navrhovatel pak nepředkládá jiná konkrétní tvrzení či důkazy, které by měly tato zjištění vyvracet.</p><p>24</p><p>Viz stanovisko Honeywell, spol. s r.o. zmiňující potřebnou dobu v řádu týdnů (až 7 týdnů), ale i např. i stanovisko AZL</p><p>Otrokovice, která jako mezní dobu zmiňuje 2 měsíce (kdy obě laboratoře, ale i laboratoř ITC Zlín zmiňují dále uvedenou</p><p>možnost nechat dopředu otestovat některé materiály či komponenty, což urychlí průběh závěrečné certifikace). Úřad</p><p>k tomu dodává, že oslovil 6 akreditovaných laboratoří a obdržel odpověď od všech dotázaných, 4 z nich se vztahují</p><p>k šetřené věci (SINTEX, a.s. a Výzkumný ústav bezpečnosti práce uvedli, že nemají praktické zkušenosti z testování obuvi,</p><p>tudíž se k dotazům Úřadu nemohou vyjádřit), přičemž Univerzita Tomáše Bati uvedla, že neprovádí zkoušky hotové</p><p>obuvi, i tak lze však její stanovisko brát v potaz minimálně pokud jde o otázky spadající do její odbornosti.</p><p>25</p><p>Viz stanovisko společností VM Style s.r.o., jež uvedla dobu k certifikaci 21 dnů, stanovisko společnosti STV Group a.s.,</p><p>jež uvedla dobu k provedení všech zkoušek alespoň 4 týdny, ale i stanovisko společnosti KS-SAFETY SHOES CZ s.r.o.,</p><p>která uváděla k provedení certifikace a laboratorního testování dobu 2 měsíců. Úřad k tomu dodává, že si je vědom</p><p>toho, že ve zde řešeném případě bylo třeba doložit více soutěžních vzorků, než v případě řešeném v rámci rozhodnutí</p><p>S0340/2022, nicméně ve světle zde obdržených odpovědí laboratoří má Úřad za to, že tato skutečnost by neměla</p><p>výrazně ovlivnit zde činěný závěr, resp. tj. že řádově do několika týdnů až 2 měsíců je možné ze strany relevantních</p><p>dodavatelů nechat soutěžní vzorky otestovat. Úřad uvedené konstatuje i při zvážení, že i v rámci šetření uvedeného</p><p>v rozhodnutí S0340/2022 někteří z dodavatelů uváděli, že je možné zvládnout otestovat vzorky např. i za 3 týdny, tudíž</p><p>doba 2 měsíce by měla být i při zvážení nutnosti otestovat více soutěžních vzorků „zvládnutelná“ (kdy současně ne</p><p>všechny testy jsou ovlivněny počtem vzorků – srov. v tomto správním řízení obdržená stanoviska laboratoří). Současně</p><p>Úřad opětovně poukazuje na dále zmíněné možnosti „urychlení“ celého procesu výroby a testování soutěžního vzorku.</p><p>43</p><p>Č.j.: ÚOHS-14676/2024/500</p><p>týdnů, resp. do 2 měsíců26. S ohledem na vše uvedené lze uzavřít, že ač je lhůta pro podání</p><p>nabídek stanovená zadavatelem v délce 122 dnů kratší či pro některé relevantní dodavatele</p><p>mezní, za předpokladu již výše zmíněných připravených potencionálních dodavatelů a také</p><p>s ohledem na „opakovaně“ zadávané zadávací řízení je splnitelná. Navrhovatel pak nepřináší</p><p>žádné nové skutečnosti či důkazy, jež by měly prokazovat, že nebyl s to v rámci stanovené</p><p>lhůty svou nabídku včetně soutěžních vzorků při řádné připravenosti připravit. Jinými slovy,</p><p>v tomto ohledu nelze shledat exces při stanovení lhůty pro podání nabídek, neboť není</p><p>stanovena tak, aby objektivně znemožnila se zúčastnit zadávacího řízení. Úřad k tomu</p><p>doplňuje, že nepopírá, že některému z relevantních dodavatelů by mohla zadavatelem</p><p>stanovená lhůta pro podání nabídek připadat příliš krátká, nicméně s poukazem na vše</p><p>uvedené, kdy ani navrhovatel nepřináší žádnou relevantní podporu své obecné argumentace</p><p>a dle Úřadu dostupných informací je možné vyrobit i otestovat soutěžní vzorky v daném čase,</p><p>nelze dospět k závěru o excesivnosti stanovené lhůty pro podání nabídek.27</p><p>177. Úřad akcentuje, že zde činěné závěry nejsou v rozporu s původním šetřením uvedeným</p><p>v rozhodnutí S0340/2022, neboť v tam řešeném případě byla původní lhůta pro podání</p><p>nabídek v délce pouze cca. 2 měsíců, což by zjevně (i s ohledem na výše uvedené časové vstupy</p><p>výroby a testování a certifikace soutěžních vzorků) nebylo dostatečné pro přípravu soutěžních</p><p>vzorků, nicméně v současném zadávacím řízení je situace odlišná, když je stanovena</p><p>dvojnásobná lhůta pro podání nabídek, a s přihlédnutím ke skutečnosti, že se jedná již</p><p>o opakované zadávací řízení, kdy dodavatelé měli v mezidobí dostatek času si vše připravit,</p><p>pokud by měli zájem se zadávacího řízení zúčastnit, má Úřad za to, že nelze uzavřít, že by tato</p><p>lhůta byla excesivně nepřiměřená.</p><p>178. Úřad k tomu opakuje, že zadavatele nelze nutit, aby čekal, než si všichni potenciální</p><p>dodavatelé zajistí vše potřebné, neboť je odpovědností každého z potenciálních dodavatelů,</p><p>aby činil kroky k tomu, aby zavčasu mohl podat nabídku i se soutěžními vzorky. Je možné, že</p><p>každý z potenciálních dodavatelů má jiné obchodní partnery a jiné možnosti a schopnosti</p><p>zajištění potřebných kroků (jak poukazuje navrhovatel ve svém vyjádření k podkladům</p><p>rozhodnutí), nicméně tuto skutečnost nelze klást k tíži zadavatele, když se zkrátka jedná</p><p>26</p><p>Srov. stanovisko STV GROUP a.s., dle níž v případě připravenosti nástrojů je mezní doba pro výrobu boty 14 dní, dle</p><p>společnosti VM Style s.r.o. by pak byla doba pro kompletní výrobu vzorků při připravenosti zařízení 60 dnů (ideálně 90</p><p>dnů, ale následně pouze 21 dnů pro laboratorní testování).</p><p>27</p><p>Pokud jde o argumentaci navrhovatele uvedenou v jeho vyjádření k podkladům, kterou rozporuje odpovědi obdržené</p><p>v rámci Úřadem provedeného šetření co do délky potřebných lhůt, když odkazuje na to, že údajně nemá být</p><p>v odpovědích zahrnuta doba nutná k objednání materiálů nezbytného k provedení certifikace či výrobě kopyt a také čas</p><p>potřebný k odbavení jiných objednávek, Úřad nemá tuto argumentaci v kontextu všeho uvedeného za způsobilou</p><p>zpochybnit relevantnost Úřadem obdržených odpovědí. Úřad je přesvědčen, že subjekty, jež mu poskytly své stanovisko,</p><p>jsou odborníky, kteří do zvažované doby zakomponovali obecně potřebný čas, tedy včetně času na případně nutné</p><p>získaní potřebných materiálů (přičemž je třeba upozornit, že ne vždy musí takovýto krok dané subjekty učinit, pokud již</p><p>mají veškeré matriály k dispozici) a zcela jistě vzali v potaz i otázku jejich schopností odbavovat jednotlivé objednávky</p><p>v čase (viz např. stanovisko AZL Otrokovice, která tuto otázku výslovně zmiňuje). Pokud by měla otázka shánění</p><p>materiálů či odbavování jiných objednávek tak zásadní roli, že by nebylo možné odbavovat objednávky v řečených</p><p>dobách, respektive že by to znamenalo běžné několikaměsíční zpoždění, pak lze rozumně předpokládat, že by takovou</p><p>skutečnost dotázané subjekty uvedly ve svých odpovědích. To se však nestalo. Navíc navrhovatel svou argumentaci</p><p>nikterak blíže nerozvádí a nepodporuje žádnými konkrétními tvrzeními či důkazy. Úřad s ohledem na uvedené opakuje,</p><p>že je na každém relevantním dodavateli, aby se zasadil o to, že bude mít včas nabídku včetně soutěžních vzorků</p><p>připravenou, kdy za tímto účelem může využít i jiných „poddodavatelů“, pokud by např. jeho stávající „poddodavatel“</p><p>neměl prostor k odbavení jeho objednávky.</p><p>44</p><p>Č.j.: ÚOHS-14676/2024/500</p><p>o přirozenou nerovnost mezi potenciálními dodavateli, která je běžně na trhu přítomna a která</p><p>se může projevit i tak, že zkrátka některý z dodavatelů nebude schopen zavčasu vše zajistit.</p><p>Zde Úřad poukazuje i na skutečnost, že pokud by dodavatelé činili potřebné kroky k možnosti</p><p>zajištění podmínek pro možnou výrobu soutěžních vzorků od zrušení původního zadávacího</p><p>řízení, kdy bylo zjevné, že zadavatel bude muset v budoucnu vypsat nové zadávací na týž</p><p>předmět plnění, tak by i dle šetření uvedeného v rozhodnutí S0340/2022 bylo teoreticky</p><p>možné stihnout si zajistit potřebné pomůcky, materiály, komponenty atp.28.</p><p>179. Pokud jde o skutečnost, že stávající dodavatel předmětného plnění má již svůj výrobní proces</p><p>uzpůsoben a že by se tedy mělo dle navrhovatele jednat o porušení zásady zákazu</p><p>diskriminace, Úřad odkazuje na vypořádání uvedené v rámci předchozích námitek, kde je</p><p>vysvětleno, proč přirozené zvýhodnění stávajících dodavatelů nelze považovat za nezákonný</p><p>postup zadavatele.</p><p>180. Na základě výše uvedeného Úřad uzavírá, že zadavatel při stanovení lhůty pro podání nabídek</p><p>neporušil zásadu přiměřenosti dle § 6 odst. 1 zákona ani zásadu zákazu diskriminace podle § 6</p><p>odst. 2 zákona.</p><p>K námitkám týkajícím se jednotlivých požadavků zadavatele stanovených v technické specifikaci</p><p>181. Navrhovatel v této části návrhu a ostatně i v jiných částech návrhu obecně namítá, že zadávací</p><p>dokumentace obsahuje velké množství požadavků, které nijak neovlivňují kvalitu poptávané</p><p>obuvi, ale pouze omezují účast dodavatelů v zadávacím řízení. Dle přesvědčení navrhovatele</p><p>zadavatel nemá objektivní důvod pro stanovení podrobných požadavků na přesné výrobní</p><p>postupy a taktéž navrhovatel nevidí důvod, proč by měl zadavatel požadovat např. určitý</p><p>konkrétní vzhled obuvi. Dle něj vzhled obuvi ani užité postupy nemají vliv na funkční vlastnosti,</p><p>což dle něj dokazuje skutečnost, že ostatní (např. sousední) státy používají pro ozbrojené</p><p>a policejní sbory obuv odlišného vzhledu, vyrobenou odlišným postupem. Také navrhovatel</p><p>poukazuje na to, že dle něj by mělo být dostatečné využití technických požadavků dle</p><p>standardů dle ISO norem.</p><p>182. Úřad v tomto kontextu předně odkazuje na již výše uvedené, a to že zadavatel má právo si</p><p>stanovit parametry tak, aby co nejvíce vyhovovaly jeho potřebám, kdy z logiky věci stanovuje</p><p>požadavky právě dle těchto svých konkrétních potřeb a záměrů (nikoliv dle potřeb a záměrů</p><p>ostatních zadavatelů či dokonce cizích států), kdy v případě zde řešeného specifického plnění</p><p>nelze apriori považovat za nelegitimní jejich stanovení nad rámec „standardů“, tj. např. nad</p><p>rámec navrhovatelem odkazovaných ISO norem (pokud dané požadavky nejsou</p><p>neodůvodněným excesem). Jinými slovy, dle Úřadu nelze prima facie zkonstatovat</p><p>nezákonnost nastavení příslušných požadavků jen na podkladě toho, že některé požadavky</p><p>jdou nad určitý minimální standard nebo že některé jiné subjekty takto požadavky nestanovují,</p><p>jak se snaží dovodit navrhovatel. Úřad opakuje, že má naopak za přínosné, že zadavatel uvedl</p><p>podrobné požadavky na požadovanou obuv a její provedení, když umožnil, resp. usnadnil jím</p><p>potřebný předmět plnění vyrobit a dodat i jiným relevantní dodavatelům než stávajícímu</p><p>dodavateli.</p><p>183. Navrhovatel v rámci dotčené části návrhu (mimo níže rozvedené námitky) jen v obecnosti</p><p>poukazuje na to, že by stanovení požadavků na vzhled či výrobní postup mělo být excesem,</p><p>28</p><p>Srov. např. stanovisko společnosti STV GROUP a.s.</p><p>45</p><p>Č.j.: ÚOHS-14676/2024/500</p><p>nicméně nespecifikuje, proč by tomu tak mělo být, resp. že by nebylo možné uvedeného</p><p>dosáhnout, kdy pouze pokazuje na to, že dle něj výrobní postup či vzhled nemají vliv na funkční</p><p>vlastnosti obuvi, přičemž však s tímto závěrem Úřad nemůže souhlasit, když zcela jistě řada</p><p>výrobních/technologických postupů souvisejících s jednotlivými komponenty obuvi, stejně tak</p><p>podoba (střih, tvar atp.) těchto komponentů má vliv na výsledné funkční vlastnosti či komfort</p><p>obuvi29. Ostatně, i dle § 89 odst. 3 zákona je připuštěno odkazovat na konkrétní výrobní</p><p>postup. Opětovně je pak třeba upozornit, že je zde řešena obuv pro Policii České republiky,</p><p>tedy např. požadavky na vzhled jsou oprávněné i s poukazem na nutnost zachování</p><p>jednotnosti výbavy a výzoru příslušníků daného sboru. V souvislosti s tím je třeba akcentovat,</p><p>že navrhovatel i ve většině níže uvedených případů pouze obecně u jednotlivých parametrů</p><p>zadavatele konfrontuje v tom, z jakého důvodu ten který parametr stanovil, příp. že existují</p><p>i jiná (nespecifikovaná) řešení, nicméně neuvádí, z jakého důvodu by zadavatelem stanovené</p><p>požadavky mělo být problematické zajistit, resp. jakým způsobem jej to vylučuje z účasti</p><p>v soutěži, ostatně ani z jakého důvodu by zadavatelem stanovené požadavky a jejich</p><p>zdůvodnění neměly být legitimními a o jaká jiná řešení by se mělo jednat. Úřad v tomto smyslu</p><p>opakuje, že je třeba hledět na stanovené požadavky zadavatele i v kontextu zde řešeného,</p><p>specifického poptávaného plnění, kdy pro relevantní zpochybnění zadavatelových požadavků</p><p>a jejich odůvodnění není dostačující pouze obecné přesvědčení navrhovatele, že dle něj nemají</p><p>smysl, tj. že by takto být stanoveny neměly, protože nejsou standardními, v jiných státech je</p><p>nepožadují či že existují i jiná řešení.30 Úřad k tomu doplňuje, že při koncepci námitek</p><p>prostřednictvím obecného zpochybnění typu „proč zadavatel nepostupuje jinak“ dle</p><p>přesvědčení Úřadu není nezbytné dopodrobna odůvodňovat každý jeden dílčí aspekt, zejm.</p><p>pokud se jedná o aspekty, které nejsou specifické, resp. jejichž naplnění by nemělo být</p><p>nikterak náročné. K tomu lze dodat, že sám navrhovatel v jiné části návrhu výslovně uvádí, že</p><p>poptávaná obuv nevykazuje žádné specifické vlastnosti (vyjma vzhledu).</p><p>184. Navrhovatel dále blíže specifikuje pouze níže uvedené konkrétní námitky k technické</p><p>specifikaci, které Úřad přezkoumal a konstatuje k nim následující.</p><p>185. Navrhovatel v této části návrhu předně namítá, že zadavatel stanovil rozměry obuvnického</p><p>kopyta na základě oborové normy NS 1003 o.p. Svit, která již není platná a není ani dostupná</p><p>pro dodavatele z jiných členských států EU, přičemž takové jednání považuje navrhovatel za</p><p>jednání v rozporu s § 6 odst. 3 zákona. K tomu Úřad uvádí, že zadavatel stanovil jednotlivé</p><p>parametry obuvnického kopyta v technické specifikaci přímo specifikací těchto parametrů,</p><p>aniž by v zadávací dokumentaci uvedl odkaz na zmíněnou oborovou normu NS 1003 o.p. Svit,</p><p>tedy všichni potenciální dodavatelé znali dopředu konkrétní parametry a dotčená oborová</p><p>29</p><p>K tomu lze poukázat i na stanoviska Úřadem oslovených laboratoří, tj. stanovisko Honeywell, spol. s r.o. (jež přímo</p><p>uváděla, že jakákoliv změna v materiálu a konstrukci může mít vliv na vlastnosti obuvi), stanovisko ITC Zlín (jež uváděla,</p><p>že volba materiálů – vlastnosti, parametry, složení apod., konstrukce atd. má rozhodně vliv na funkční vlastnosti obuvi)</p><p>a stanovisko AZL Otrokovice (jež uváděla, že každá změna technologie, příp. kvalitativních vlastností použitých materiálů,</p><p>může mít vliv na funkčnost obuvi).</p><p>30</p><p>Na jiném místě návrhu pak navrhovatel v obecnosti poukazuje na to, že zadavatel měl stanovit technické podmínky</p><p>nedostatečně, blíže však uvedené také nerozvádí. Co se pak týče námitky navrhovatele, že z některých částí technické</p><p>specifikace má být zřejmé, že celý dokument je převzat z propagačních a technických materiálů předchozího dodavatele,</p><p>neboť v některých bodech technická specifikace obsahuje sdělení nikoliv technického, ale marketingového charakteru,</p><p>Úřad konstatuje, že mu není známo, z čeho by tato skutečnost měla vyplývat. Co se týká problematika inspirativního</p><p>vzorku, odkazuje Úřad na výše uvedené.</p><p>46</p><p>Č.j.: ÚOHS-14676/2024/500</p><p>norma nehrála v tomto kontextu žádnou roli. Úřad tak nevidí důvod, proč by uvedené mělo</p><p>být v rozporu s § 6 odst. 3 zákona. Úřad ani nemá za to, že by případné využití určitých</p><p>parametrů shodných s původní oborovou normou mělo být samo o sobě nezákonné. Nadto</p><p>navrhovatel neuvádí, že by zadavatelem stanovené parametry obuvnických kopyt byly</p><p>problematické z jiných důvodů, resp. neuvádí důvody, pro které by nebylo možné dané</p><p>parametry považovat za relevantní pro výrobu kopyta, příp. že by nebylo možné kopyto</p><p>vyrobit. Úřad tedy ve vztahu k uvedenému neshledal pochybení zadavatele.</p><p>186. Pokud jde o požadavky na prošití konkrétním počtem nití ve vztahu k chrániči špice, který dle</p><p>navrhovatele není odůvodněn funkčními požadavky, Úřad uvádí následující. Ze zadávací</p><p>dokumentace vyplývá, že „[z]a účelem ochrany vrchového materiálu proti okopání je obuv</p><p>opatřena chráničem špice, který je vyroben z hovězinové štípenky, povrstvené polyuretanem,</p><p>a je našitý na přední část nártu. Spoje vrchových dílců jsou šity dvěma řadami šití, šité spoje</p><p>vrchových podkroužků a jazyka jsou šity jedním řádkem šití“. Zadavatel k tomu uvádí, že prošití</p><p>dvěma řadami stehů považuje za standardní druh prošití a optimální řešení pro pevnost spoje</p><p>dvou povrchových dílů, přičemž v případě prošití pouze jednou řadou by spoj mohl vykazovat</p><p>nízkou pevnost, a naopak v případě vyššího počtu řad prošití by mohlo docházet ke snížení</p><p>odolnosti proti průniku vody. Navrhovatel pak v rámci dotčené námitky neuvádí skutečnosti,</p><p>které by vyvracely zadavatelovo zdůvodnění, ani neuvádí, jak by takto stanovený požadavek</p><p>měl jím samého omezovat, resp. jak by takový požadavek znemožňoval požadované plnění</p><p>vyrobit a dodat, ale pouze argumentuje, že nerozumí tomu, proč zadavatel chce prošití daným</p><p>počtem nití, příp. proč neumožní řešení, která požadované pevnosti dosáhnou zcela jiným</p><p>způsobem, aniž by však takové řešení specifikoval. Nadto má Úřad za to, že není přehnaně</p><p>náročné daný požadavek splnit. Lze tedy shrnout, že zadavatel dle názoru Úřadu stanovení</p><p>dotčeného požadavku rozumně zdůvodnil, kdy Úřad nemá důvod uzavřít, že by takovýto</p><p>požadavek znemožňoval jeho splnění či vylučoval soutěž o poptávané plnění. Úřad tedy nemá</p><p>důvod uzavřít daný požadavek jako neodůvodněný exces.</p><p>187. K námitce týkající se konstrukce podšívky Úřad uvádí, že zadavatel stanovil v technické</p><p>specifikaci požadavek, že „[k]onstrukce podšívky musí být provedená tak, že nesmí pokrývat</p><p>celou plochu našívací stélky a musí dosahovat minimálně do 75 % celkové výšky svršku (měřeno</p><p>od našívací stélky)“. Navrhovatel primárně uvádí, že mu není zřejmé, z jakého důvodu</p><p>zadavatel stanovil dotčené procentuální rozmezí. Úřad k tomu konstatuje, že souhlasí se</p><p>zadavatelem v tom, že tento může určitý parametr stanovit s uvedením požadavků tak, aby</p><p>předešel zpracování výrobku jinak, než je vhodné pro dané potřeby, přičemž zadavatelův</p><p>požadavek na minimální pokrytí našívací stélky podšívkou v rozsahu 75 % celkové výšky stélky</p><p>je standardním požadavkem pro voděodolnou membránu (viz např. membrána Goretex či</p><p>Sympatex apod.), kdy menší pokrytí by nezaručovalo právě dostatečnou vodotěsnost. Jinými</p><p>slovy, tento požadavek je odůvodněný, a navíc i standardní. V rámci rozpětí do 100 % pokrytí</p><p>je pak na dodavateli jakožto odborníkovi, jakou konkrétní plochu našívací stélky podšívkou</p><p>pokryje, kdy v tomto není nijak omezen. Úřad má za to, že takovéto rozpětí je naopak výhodné</p><p>pro dodavatele, když zde mohou uplatnit svou preferenci a svou praxi při volbě konkrétního</p><p>pokrytí. Nadto je třeba akcentovat, jako i u jiných zde řešených požadavků zadavatele, že</p><p>navrhovatelova argumentace spočívá pouze obecně v konstatování toho, že by bylo možné</p><p>stanovit i jiné procentuální rozpětí, resp. že toto rozpětí je účelové, nicméně již navrhovatel</p><p>nekonkretizuje, proč by stanovený požadavek konkrétně neměl být racionální, jak by jej</p><p>uvedená podmínka mohla vylučovat z účasti v předmětném zadávacím řízení, co je</p><p>47</p><p>Č.j.: ÚOHS-14676/2024/500</p><p>problematické z pohledu výroby obuvi, ani z jakého důvodu by nebylo možné stanovené</p><p>rozpětí dodržet. Co se týče užití klikatého stehu sešití jednotlivých dílů podšívky, jenž</p><p>navrhovatel také rozporuje, Úřad konstatuje, že opět navrhovatel pouze namítá, že mu není</p><p>zřejmá nezbytnost daného požadavku a nijak svou námitku dále nerozvádí. Zadavatel tento</p><p>požadavek navíc objektivně odůvodnil, když uvedl, že klikatý šev není nadstandardním pro</p><p>použití dané technologie zpracování podšívky, kdy tento spoj je funkční pro plochý dotykový</p><p>šev. Úřadu ani v tomto případě zřejmé, jak by uvedené mohlo navrhovatele omezovat, resp.</p><p>vylučovat ze soutěže. Nadto má Úřad i zde za to, že není přehnaně náročné daný požadavek</p><p>splnit. Lze tedy shrnout, že zadavatel dle názoru Úřadu stanovení dotčeného požadavku</p><p>rozumně zdůvodnil, kdy Úřad nemá důvod uzavřít, že by takovýto požadavek znemožňoval</p><p>jeho splnění či vylučoval soutěž o poptávané plnění. Úřad tedy nemá důvod uzavřít daný</p><p>požadavek jako neodůvodněný exces</p><p>188. Dále navrhovatel namítá, že zadavatel v rozporu s § 36 odst. 3 zákona nestanovil zadávací</p><p>podmínky v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatelů v zadávacím řízení a zároveň</p><p>porušil zásadu transparentnosti dle § 6 odst. 1 zákona, když u požadavku pro antistatický</p><p>pásek uvedl, že „[…] musí přesahovat do výšky asi 60 mm – 70 mm měřeno od hrany našívací</p><p>stélky“, přičemž navrhovateli není zřejmé, jak bude zadavatel posuzovat splnění rozměrů „asi</p><p>60 mm–70 mm“31. Úřad k tomu uvádí, že navrhovatel opět nekonkretizuje důvody, dle kterých</p><p>by takto nastavený požadavek měl být problematický v kontextu toho, že by nějakým</p><p>způsobem znemožnil dodavatelům se účastnit přezkoumávaného zadávacího řízení. Dle</p><p>přesvědčení Úřadu naopak parametr stanovený zadavatelem v rozpětí jednotek je ve</p><p>prospěch relevantních dodavatelů, neboť zadavatel tímto způsobem ponechává dodavatelům</p><p>větší volnost v možnosti zvolit pro ně preferované řešení. V tomto smyslu dle Úřadu není na</p><p>újmu transparentnosti dané zadávací podmínky ani slovo „asi“, když je zjevné, že zrovna</p><p>v tomto dílčím popisu zadavatel netrvá na konkrétním pevně stanoveném požadavku, pouze</p><p>přibližuje zamýšlený stav a nechává tak dodavatelům uvedenou volnost. Úřad k tomu</p><p>konstatuje, že pokud je požadavek stanoven uvedeným způsobem, pak samozřejmě nemůže</p><p>být při posuzování toho, zda nabídky, resp. soutěžní vzorky tento požadavek naplnily, přičítán</p><p>k tíži dodavatelů (čehož si je zadavatel vědom, jak plyne z rozhodnutí o námitkách).</p><p>Problematické by tak z pohledu Úřadu mohlo být případné nesprávné posouzení naplnění</p><p>tohoto požadavku při posuzování nabídek, resp. soutěžních vzorků. Úřad však nemá za to, že</p><p>by daná podmínka měla být netransparentní v tom smyslu, že by dodavatelé nevěděli, co mají</p><p>splnit.</p><p>189. Ve vztahu k požadavkům na antiperforační nekovovou planžetu navrhovatel namítá, že</p><p>stanovenou plošnou hmotností zadavatel de facto vyloučil použití kevlaru či jiného pružného</p><p>uhlíkového kompozitu, který má nižší hmotnost při vyšší pevnosti, resp. který je ve</p><p>vlastnostech stejný či lepší jako zadavatelem požadovaný materiál. Úřad uvádí, že zadavatel</p><p>na tuto námitku navrhovatele reagoval konstatováním, že je mu známo, že antiperforační</p><p>nekovovu planžetu vyrobenou z kompozitního laminátu na bázi polyesteru o dotčené tloušťce</p><p>a plošné hmotnosti lze vyrobit i při užití kevlaru či jiných uhlíkových kompozitů, tedy že</p><p>nerozporuje použití kevlarových vláken (respektive dalších uhlíkových kompozitů). Úřad pak</p><p>uvádí, že nezjistil žádné skutečnosti, které by toto tvrzení vyvracely. Záleží tak zcela na uvážení</p><p>dodavatele, jaké řešení zvolí a příp. jaké vlákno přidá do příslušného laminátu, tak aby jeho</p><p>31</p><p>Popisované bylo uvedeno v technické specifikaci uvedeno k botám nízkým.</p><p>48</p><p>Č.j.: ÚOHS-14676/2024/500</p><p>nabídka vyhovovala požadavku zadavatele. V souvislosti s tím je také třeba konstatovat, že</p><p>navrhovatel neuvádí, proč by mělo být problematické, resp. nemožné vyrobit antiperforační</p><p>nekovovou planžetu z požadovaného materiálu, ani blíže nespecifikuje, proč by mělo být</p><p>nutné vymezit daný požadavek tak, že je možné užít kompozity na bázi uhlíku či kevlaru, když</p><p>tyto materiály může užít i nyní. Úřad tak nemá důvod uzavřít, že se v případě tohoto</p><p>požadavku jedná o exces, který by znemožňoval soutěž o předmětné plnění.</p><p>190. Dále navrhovatel namítá, proč zadavatel neakceptuje i jiný postup při spojení podešve a svršku</p><p>obuvi než požadovaný přímý nástřik nízkohustotního polyuretanu. Zadavatel k tomu uvádí, že</p><p>tento výrobní postup zabezpečuje zadané vlastnosti zadavatelem a zamezuje budoucím</p><p>ztrátám funkčnosti obuvi, např. při dlouhodobém skladování. Úřad konstatuje, že např.</p><p>laboratoř Honeywell ve svém stanovisku potvrdila, že spojení přímým nástřikem je standardní,</p><p>kdy se jedná o nejpevnějším způsob spojení. Úřad tedy nemá pochyb o smysluplnosti</p><p>požadavku stanoveného zadavatelem. Nadto navrhovatel opět nijak svoji argumentaci k této</p><p>námitce nerozvádí ve smyslu uvedení skutečností, které by vyvracely zadavatelovo</p><p>zdůvodnění, ani v kontextu toho, proč by mělo být problematické tento výrobní postup</p><p>aplikovat. V tomto ohledu tak nelze zadavatelův požadavek považovat za excesivně omezující,</p><p>a tudíž nezákonný. Pokud jde o užitý pojem nízkohustotní polyuretan, jež má navrhovatel za</p><p>neurčitý, Úřad opětovně zdůrazňuje, že je třeba k zadávacím podmínkám přistupovat</p><p>racionálně, kdy relevantní dodavatel, coby profesionál nebo specialista v oblasti, ve které</p><p>působí, by se měl za pomoci výkladu, odborných a praktických znalostí a zkušeností a taktéž</p><p>snahy o pochopení pokusit zadávacím podmínkám porozumět. Uvedený pojem je z pohledu</p><p>Úřadu v daných kruzích běžně užívaným pojmem, tudíž navrhovatel jakožto odborník by</p><p>tomuto pojmu měl rozumět. Úřad k tomu konstatuje, že pokud je požadavek stanoven</p><p>uvedeným způsobem, pak samozřejmě nemůže být při posuzování toho, zda nabídky, resp.</p><p>soutěžní vzorky tento požadavek naplnily, přičítán k tíži dodavatelů (čehož si je zadavatel</p><p>vědom, jak plyne z rozhodnutí o námitkách). Problematické by tak z pohledu Úřadu mohlo být</p><p>případné nesprávné posouzení naplnění tohoto požadavku při posuzování nabídek, resp.</p><p>soutěžních vzorků. Úřad však nemá za to, že by daná podmínka měla být netransparentní</p><p>v tom smyslu, že by dodavatelé nevěděli, co mají splnit.</p><p>191. Ve vztahu k vkládací stélce pak navrhovatel namítá, že „[p]ožadavek na plošnou hmotnost</p><p>polyesterového rouna v hodnotě 600g/m2 de facto umožňuje užití pouze konkrétního druhu</p><p>tohoto rouna, přitom užití rouna s plošnou hmotností např. 598g/m2 nebo 602g/m2 ve vztahu</p><p>k množství rouna užitého v jednom páru obuvi změnilo její hmotnost nejvýše o miligramy,</p><p>tj. o hodnotu, kterou není žádný uživatel schopen jakkoliv postřehnout“. Zadavatel v zadávací</p><p>dokumentaci stanovil, že nosná vrstva vkládací stélky je tvořena polyesterovým rounem</p><p>s plošnou hmotností 600 g/m2. K tomu zadavatel mj. uvedl, že plošná hmotnost je základní</p><p>parametr, kterým se popisují základní vlastnosti textilie, přičemž tím zadavatel pouze určuje</p><p>textilii s určitými vlastnostmi. Skutečnost, že na trhu je dostatek výrobků splňující danou</p><p>podmínku potvrdil i Úřadem provedený průzkum trhu (srov. stanovisko laboratoře</p><p>Honeywell). Úřad tak uvádí, že nemá důvod pochybovat o tom, že na trhu zjevně existuje</p><p>dostatek textilií, které by mohly být vhodné pro splnění zadavatelova požadavku, tedy neměl</p><p>by být problém požadované rouno opatřit. Navrhovatel navíc nijak námitku nekonkretizuje</p><p>v tom smyslu, jak by tato podmínka mohla znemožnit výrobu požadovaného plnění či jej</p><p>vylučovat z možné soutěže, když de facto opět pouze uvádí, že dle něj by mohl být stanoven</p><p>i o gram více či méně, což však nelze považovat za relevantní zpochybnění zadavatelem</p><p>49</p><p>Č.j.: ÚOHS-14676/2024/500</p><p>stanoveného požadavku. Úřadu tak není zřejmé, jak by mohl daný požadavek potencionální</p><p>dodavatele omezovat, resp. vylučovat z účasti v zadávacím řízení, proto tento požadavek</p><p>nepovažuje za excesivní. Úřad pouze pro úplnost dodává, že nesouhlasí s tím, že by</p><p>z rozhodnutí o námitkách plynulo, že by zadavatel neměl trvat na svých požadavcích, tedy že</p><p>by jeho postup byl netransparentní.</p><p>192. Dále navrhovatel rozporuje požadavek na pryžovou podešev, jež si má zachovávat protiskluzné</p><p>vlastnosti i při nízkých teplotách. V této souvislosti navrhovatel konkrétně namítá, že</p><p>zadavatel nedefinuje, co se rozumí „nízkými teplotami“, což způsobuje netransparentnost</p><p>stanoveného požadavku. Opět Úřad zdůrazňuje, že je třeba k zadávacím podmínkám</p><p>přistupovat racionálně a vykládat je i za užití odborných a praktických znalostí a zkušeností</p><p>a taktéž se snahou o pochopení, přičemž i uvedené je dle přesvědčení Úřadu v daných kruzích</p><p>běžně užívaným pojmem, tudíž by navrhovatel jakožto odborník tomuto pojmu měl rozumět,</p><p>a to např. i při vědomosti záměru zadavatele užívat požadovanou obuv v České republice po</p><p>všechna roční období. Úřad k tomu opětovně konstatuje, že pokud je požadavek stanoven</p><p>uvedeným způsobem, pak samozřejmě nemůže být při posuzování toho, zda nabídky, resp.</p><p>soutěžní vzorky tento požadavek naplnily, přičítán k tíži dodavatelů (čehož si je zadavatel</p><p>vědom, jak plyne z rozhodnutí o námitkách). Problematické by tak z pohledu Úřadu mohlo být</p><p>případné nesprávné posouzení naplnění tohoto požadavku při posuzování nabídek, resp.</p><p>soutěžních vzorků. Úřad však nemá za to, že by daná podmínka měla být netransparentní</p><p>v tom smyslu, že by dodavatelé nevěděli, co mají splnit.</p><p>193. V neposlední řadě, pokud jde o jednotlivé požadavky stanovené v technické specifikaci,</p><p>navrhovatel namítá, že ze zadávací dokumentace nelze s jistotou zjistit, zda zadavatel</p><p>požaduje šněrovací prvky z plastu či kovu, neboť v popisné části technické specifikace</p><p>požaduje plastová obuvnická poutka, zatímco v tabulce „Přehled požadovaných základních</p><p>materiálů“ pro šněrovací prvky uvádí plast nebo pevný kov, a navíc požaduje odstín</p><p>realizovaný metodou tzv. brunýrování, což je metoda typická výhradně pro kov. Ze zadávací</p><p>dokumentace vyplývá, že v popisné části technické specifikace zadavatel stanovil požadavek</p><p>ve vztahu k šněrovacím prvkům tak, že u obuvi vyžaduje plastová poutka a plastové</p><p>podkroužky, přičemž „[j]eden pár obuvi je vybaven celkem dvanácti plastovými obuvnickými</p><p>poutky, čtyřmi obuvnickými háčky s brzdou šněrovadla a osmi háčky32“. V tabulce „Přehled</p><p>požadovaných základních materiálů“ jsou u šněrovacích prvků samostatně v rámci</p><p>jednotlivých řádků uvedeny jednotlivé dílce (poutka, nýty, brzdy), dále jsou uvedeny dva druhy</p><p>materiálu: plast, pevný kov, a nakonec i specifikace materiálu pro každý řádek obsahující</p><p>jednotlivý dílec samostatně. Dle Úřadu tedy lze racionálním výkladem (kdy Úřad poukazuje na</p><p>výše uvedená výkladová východiska a akcentuje, že je třeba k zadávacím podmínkám</p><p>přistupovat racionálně) dospět k závěru, že poutka mají být vyrobena z houževnatého plastu,</p><p>zatímco nýty z kovu brunýrovaného odstínu a brzda z kovu s antikorozní úpravou, což není</p><p>v rozporu s popisnou částí technické specifikace. V tomto ohledu tak nelze spatřovat zadávací</p><p>dokumentaci za rozpornou s § 36 odst. 3 zákona, neboť jistě dodavatelé jako odborníci</p><p>v daném oboru si takto zadavatelem stanovené požadavky dokážou správně přečíst a vyložit.</p><p>Dle přesvědčení Úřadu se tedy nejedná o zadávací podmínku, která byla způsobilá dodavatele</p><p>zmást. Pro úplnost Úřad opětovně poukazuje na skutečnost, že pokud by byl v uvedeném</p><p>navrhovatel nejistý, jedná se o problém, který mohl být efektivně vypořádán v průběhu</p><p>32</p><p>u bot vysokých se jedná o dvanáct háčků</p><p>50</p><p>Č.j.: ÚOHS-14676/2024/500</p><p>zadávacího řízení požadavkem na vysvětlení zadávací dokumentace, nicméně tak navrhovatel</p><p>neučinil.</p><p>194. Úřad shrnuje, že pokud by měly být některé zejm. technické podmínky nastaveny tak, že by</p><p>přímo či nepřímo určité kategorii či skupině relevantních dodavatelů znemožňovaly účastnit</p><p>se zadávacího řízení, resp. že by je opravdu mohl splnit pouze jeden dodavatel, mohlo by se</p><p>jednat o nezákonnou diskriminaci, nicméně uvedené v kontextu navrhovatelem tvrzeného</p><p>Úřad nedovozuje. Úřad uznává, že zadavatel stanovil některé své požadavky poměrně</p><p>podrobně a konkrétně, nicméně, jak bylo rozebráno výše, s ohledem na specifický předmět</p><p>plnění a jeho účel, s ohledem na zadavatelovo zdůvodnění napadaných požadavků i s ohledem</p><p>na to, že nebylo prokázáno, že by se mělo jednat o požadavky natolik omezující či natolik</p><p>netransparentní, že by vedly k závěru o znemožnění účasti navrhovatele v zadávacím řízení,</p><p>Úřad neshledal, že by namítané zadávací podmínky byly excesivní, a tedy nezákonné. Stejně</p><p>tak Úřad nedovodil, že by měly být navrhovatelem označované požadavky natolik nejasné, že</p><p>by relevantní dodavatel nevěděl, co má naplnit, tedy že by se jednalo o porušení zásady</p><p>transparentnosti Ani ve vztahu k této části návrhu tak Úřad nedospěl k závěru, že by</p><p>navrhovatelem popisované skutečnosti svědčily o porušení zákona zadavatelem.33</p><p>K námitce týkající se hodnotícího kritéria č. 2</p><p>195. Dále je navrhovatel přesvědčen, že zadavatel stanovil hodnotící kritérium č. 2 týkající se</p><p>splnění požadavků na etickou výrobu, jež je prokazováno předložením čestného prohlášení</p><p>o dodržování požadovaných podmínek a úmluv Mezinárodní organizace práce (ILO), v rozporu</p><p>se zásadou transparentnosti stanovenou v § 6 odst. 1 zákona a zároveň v rozporu s § 116</p><p>odst. 1 zákona. Navrhovatel v tomto kontextu primárně namítá, že zadavatel pouze obecně</p><p>poukázal na dodržování úmluv ILO, kdy však některé tyto se vůbec nevztahují k předmětu</p><p>plnění, příp. ukládají povinnosti pouze samotným státům, tudíž je nelze plnit, a proto dané</p><p>kritérium nemá dle přesvědčení navrhovatele vztah k předmětu plnění a je netransparentní.</p><p>Současně navrhovatel poukazuje na skutečnost, že v čestném prohlášení má být uvedena</p><p>i adresa továrny, tudíž tato nebude moct být s ohledem na § 46 odst. 2 zákona po celou dobu</p><p>závazku měněna, což je dle přesvěcení navrhovatele diskriminační, nedůvodné</p><p>a netransparentní.</p><p>196. Zadavatel v čl. 8 odst. 8.1 zadávací dokumentace mj. stanovil hodnotící kritérium s názvem</p><p>„Splnění požadavků na etickou výrobu předložením čestného prohlášení o dodržování</p><p>požadovaných podmínek“ s váhou 10 % a dále upřesnil, že v rámci tohoto hodnotícího kritéria</p><p>je nutné předložit čestné prohlášení „o dodržování podmínek (zákaz nucené práce, zákaz</p><p>dětské práce, bezpečně a zdravotně nezávadné pracovní podmínky, platné pracovní smlouvy</p><p>viz Usnesení Evropského parlamentu o spravedlivém obchodu a rozvoji č. 2005/2245(INI))</p><p>a dále dodržování úmluv Mezinárodní organizace práce (ILO), včetně identifikace výrobce,</p><p>značky a uvedení adresy továrny (továren v případě využití více míst pro různé fáze výroby),</p><p>v níž fakticky probíhá proces výroby“, aby nabídka získala 10 bodů, přičemž při nepředložení</p><p>předmětného čestného prohlášení nabídka získá 0 bodů. Z téhož bodu zadávací dokumentace</p><p>33</p><p>Úřad dodává, že nepřehlíží některou nepřiléhavou argumentaci užitou zadavatelem v rozhodnutí o námitkách ve</p><p>vztahu k jednotlivým namítaným parametrům (např. v kontextu otázky přípustnosti drobných změn), nicméně</p><p>nepovažuje tuto za relevantní, neboť důležité je, co je stanoveno v zadávacích podmínkách, z čehož vycházel Úřad výše</p><p>(kdy současně zadavatel sám později ve svém vyjádření k návrhu a dalších vyjádřeních svou argumentaci z rozhodnutí</p><p>o námitkách korigoval, když poukazoval na to, že se snažil primárně zdůvodnit své požadavky).</p><p>51</p><p>Č.j.: ÚOHS-14676/2024/500</p><p>pak plyne, že druhým hodnotícím kritériem s váhou 90 % je celková nejnižší nabídková cena</p><p>v Kč vč. DPH.</p><p>197. Úřad k podstatě námitky navrhovatele předně opětovně poukazuje na výše uvedená obecná</p><p>východiska výkladu zadávacích podmínek, a to zejm. nutnost přistupovat k zadávacím</p><p>podmínkám s dostatečnou mírou racionality a s touto racionalitou je i vykládat. Navrhovatel</p><p>jakožto profesionál by se měl za pomoci výkladu, odborných a praktických znalostí a zkušeností</p><p>a taktéž snahy o pochopení pokusit zadávacím podmínkám porozumět (nikoliv se obracet</p><p>k výkladům zjevně nepravděpodobným až absurdním). Úřad je přesvědčen, že při využití</p><p>takovéhoto postupu je výklad dané zadávací podmínky zřejmý, tj. je zjevné, že se prohlášení</p><p>o dodržování úmluv ILO nebude vztahovat na ty, které se předmětu plnění netýkají, resp. že</p><p>nejde o prohlášení ve vztahu k povinnostem uloženým samotným státům. Ostatně uvedený</p><p>výklad potvrzuje i sám zadavatel. V tomto ohledu lze dodat, že potenciální dodavatel jakožto</p><p>odborník v dané oblasti by měl umět identifikovat, které prameny práva se vztahují k dané</p><p>oblasti, resp. které normy mohou na dotčenou činnost dopadat a mají tak být ze strany</p><p>dodavatele dodržovány. Není tedy rozhodné, že zadavatel obecně odkázal na dodržování</p><p>úmluv ILO, resp. nespecifikoval konkrétní úmluvy ILO, jejichž dodržování účastník zadávacího</p><p>řízení čestně prohlašuje, postačí v tomto ohledu již výše zmíněný racionální výklad požadavku</p><p>zadavatele. Jinými slovy, je třeba odmítnout až absurdní výklad navrhovatele nemající</p><p>racionální opodstatnění, že by snad měl čestně prohlašovat dodržování všech existujících</p><p>úmluv ILO, a naopak je třeba potvrdit výše předestřený racionální výklad činěný zadavatelem.</p><p>Úřad tedy konstatuje, že nelze z tohoto pohledu takto stanovené hodnotící kritérium</p><p>považovat za netransparentní ani za rozporné s § 116 odst. 1 zákona, jak tvrdí navrhovatel.</p><p>Pro úplnost Úřad konstatuje, že je přesvědčen, že takto stanovené hodnotící kritérium nebylo</p><p>s to relevantní dodavatele zmást. I přesto lze poukázat na skutečnost, že pokud opravdu měl</p><p>navrhovatel pochybnosti o výkladu této zadávací podmínky, mohl využít žádosti o vysvětlení</p><p>zadávací dokumentace dle § 98 zákona a tuto věc si se zadavatelem vyjasnit, což však neučinil.</p><p>Nad rámec uvedeného Úřad dodává, že je současně přesvědčen, že takto stanovené hodnotící</p><p>kritérium má provazbu na předmět plnění rámcové dohody, když požadované plnění spadá do</p><p>odvětví, kde mohou v rámci dodavatelského řetězce nastat problémy s dodržováním</p><p>příslušných podmínek a zadavatel tedy tímto způsobem reflektuje sociální aspekty zadávání</p><p>předmětného plnění v kontextu § 116 odst. 2 písm. d) zákona, resp. § 6 odst. 4 zákona.</p><p>198. Pokud jde o námitku navrhovatele, že dotčené hodnotící kritérium je nezákonné i z toho</p><p>důvodu, že v předkládaném čestném prohlášení uvedená adresa továrny nebude moct být</p><p>s poukazem na § 46 odst. 2 zákona v průběhu plnění rámcové dohody měněna, pak Úřad uvádí</p><p>následující. Ze znění řešené zadávací podmínky vyplývá, že zadavatel požaduje za účelem</p><p>naplnění dotčeného hodnotícího kritéria předložení čestného prohlášení o dodržování daných</p><p>podmínek, kdy tedy de facto hodnotí předložení tohoto čestného prohlášení. Jinými slovy,</p><p>s ohledem na znění této zadávací podmínky je pro posouzení splnění stanoveného</p><p>hodnotícího kritéria rozhodné předložení čestného prohlášení, kdy však informace v něm</p><p>uváděné ohledně adresy továrny nejsou samy o sobě předmětem hodnocení, tedy se na ně</p><p>nevztahuje zákaz jejich změny dle § 46 odst. 2 zákona. Jak ostatně deklaroval i zadavatel, tyto</p><p>informace slouží pouze pro možnost ověření splnění podmínek, jejichž dodržování čestným</p><p>prohlášením dodavatel potvrzuje. Úřad se tak neztotožňuje s navrhovatelem v tom, že by</p><p>vybraný dodavatel byl „vázán“ daným místem adresy továrny do budoucna, tj. že by jej</p><p>52</p><p>Č.j.: ÚOHS-14676/2024/500</p><p>nemohl při plnění rámcové dohody změnit. Ani v tomto kontextu Úřad neshledal, že by</p><p>nastavení dotčené zadávací podmínky mělo být netransparentní či jinak nezákonné.</p><p>199. Úřad tedy ani v tomto případě nemůže námitkám navrhovatele přisvědčit.</p><p>K námitce týkající se zadávací podmínky stanovené v čl. 8 odst. 8.2 zadávací dokumentace</p><p>200. Navrhovatel také namítá, že zadavatel v rozporu se zásadou transparentnosti stanovil způsob</p><p>zkoušení soutěžních vzorků obuvi uvedený v čl. 8 odst. 8.2 zadávací dokumentace. V této</p><p>souvislosti navrhovatel konstatuje, že zadavatel nestanovil metodiku posuzování, např.</p><p>v jakém pořadí budou nabídky (soutěžní vzorky) jednotlivých dodavatelů zkoušeny, jaké</p><p>množství negativních vyjádření zkušebních osob je nutné k vyloučení nabídky či jaké další</p><p>vybavení bude u testů použito (kdy např. pocit z obuvi při nošení tenké ponožky bude zcela</p><p>jistě úplně jiný než pocit při nošení silné ponožky), příp. zda obdrží zkušební osoby správnou</p><p>velikost obuvi. Zadavatel také v kontextu uvedení otázek, na něž budou zkušební osoby</p><p>odpovídat, dle přesvědčení navrhovatele neuvedl, co považuje např. za „dostatečné“</p><p>přizpůsobení zapínání nebo jak budou identifikovány „obtíže“ při provádění zadavatelem</p><p>vymezených činností. Navrhovatel je tak přesvědčen, že vyřazení nabídky zcela závisí na</p><p>subjektivním pocitu zkoušejících osob, které nejsou vázány žádnými pravidly.</p><p>201. Z čl. 8 odst. 8.2 zadávací dokumentace vyplývá, že u soutěžních vzorků předložených současně</p><p>s nabídkou bude zadavatel posuzovat ergonomické vlastnosti obuvi „dle čl. 5.1 ČSN EN ISO</p><p>20344 praktickým nošením deseti zkušebními osobami s vhodnou velikostí nohy“. Zároveň</p><p>v citovaném ustanovení zadávací dokumentace zadavatel stanovil, že zkušební osoby obuté</p><p>do správně padnoucí obuvi budou simulovat typické zátěže při obecném používání obuvi,</p><p>přičemž se jedná o normální chůzi po dobu 5 minut, stoupání a sestupování min. po</p><p>20 schodech a poklek/podřep. Dále je v této zadávací podmínce stanoveno, že po ukončení</p><p>zkoušky každá zkušební osoba vyplní dotazník a v případě negativního hodnocení uvede</p><p>odůvodnění. V případě nevyhovění nabízené obuvi při posouzení ergonomických vlastností</p><p>pak zadavatel stanovil jako následek vyloučení nabídky z další účasti v zadávacím řízení.</p><p>Zadavatel dále uvedl i samotný dotazník pro vyhodnocení ergonomických charakteristik,</p><p>v jehož rámci je 7 otázek s možností odpovědi ano/ne (konkrétní znění otázek viz výše).</p><p>202. Úřad předně k námitce navrhovatele poukazuje na skutečnost, že zadavatel je ve smyslu § 39</p><p>odst. 5 ve spojení s § 103 odst. 1 zákona (a ostatně i ve smyslu dalších ustanovení zákona)</p><p>oprávněn požadovat po účastnících zadávacího řízení vzorky nabízeného plnění, přičemž je na</p><p>podkladě uvedených ustanovení zákona oprávněn tyto vzorky posuzovat či testovat, zda</p><p>vyhoví jeho požadavkům. V tomto kontextu je tedy zadavatel v šetřeném případě oprávněn</p><p>i zkoušet ergonomické vlastnosti předložených soutěžních vzorků obuvi, kdy je třeba uvést, že</p><p>tyto vlastnosti jsou důležitým aspektem pro zdravotně nezávadné a komfortní nošení obuvi.</p><p>Zadavatel v rámci dotčené zadávací podmínky pro vymezení rámce testování ergonomických</p><p>vlastností předložené obuvi odkazuje na ČSN EN ISO 20344, která se věnuje zkušebním</p><p>metodám pro obuv, konkr. pak odkazuje na její čl. 5.1., který se vztahuje právě ke zkušebním</p><p>metodám pro kompletní obuv při posuzování specifických ergonomických vlastností.</p><p>V dotčené zadávací podmínce uvedená zkušební metoda, stejně jako jednotlivé dotazy v rámci</p><p>dotazníku odpovídají uvedené ISO normě. V této souvislosti Úřad akcentuje, že provedl šetření</p><p>mezi zkušebními laboratořemi, přičemž z uvedeného šetření je zřejmé, že ač se standardně</p><p>posuzování ergonomických vlastností dle dotčené ISO normy děje přímo v (akreditovaných)</p><p>53</p><p>Č.j.: ÚOHS-14676/2024/500</p><p>laboratoří, není vyloučeno, aby dané zkoušky provedl i sám zadavatel34. Je tedy zjevné, že se</p><p>v případě popsaného testování jedná o standardizovaný postup užívaný pro testování</p><p>ergonomických vlastností kompletní obuvi a nelze vyčítat zadavateli, že tento hodlá pro</p><p>zkoušení soutěžních vzorků obuvi použít.</p><p>203. Jak již bylo uvedeno výše, v dotčené zadávací podmínce uvedená zkušební metoda, stejně jako</p><p>jednotlivé dotazy v rámci dotazníku odpovídají výše uvedené ISO normě ČSN EN ISO 20344</p><p>normy, kdy zadavatel přímo v rámci znění zadávací podmínky odkázal na její čl. 5.1., tudíž</p><p>popis zkušební metody i jednotlivé dotazy v dotazníku je nutné číst ve světle jejich předlohy</p><p>v citované ISO normě. Ta pak např. příkladmo vymezuje prvky, které mohou činit nošení obuvi</p><p>nebezpečné, jež nejsou výslovně vyjmenovány v zadávací podmínce, tedy, jinými slovy,</p><p>zadávací podmínku ještě více „zpřesňuje“. Úřad nemá za to, že by v tomto kontextu mělo být</p><p>nutné bližší vymezení postupu zadavatele, když takovéto zadání a postup při testování</p><p>ergonomických vlastností obuvi jsou standardní a zjevně dostatečné pro provedení daných</p><p>testů, přičemž tomuto musí relevantní dodavatelé předmětného plnění jakožto odborníci</p><p>rozumět. Celkově je tak dle Úřadu dotčená zadávací podmínka dostatečně srozumitelná</p><p>a podrobná pro to, aby bylo zřejmé, co a jak je testováno. To, že některé aspekty nejsou</p><p>rozebrány do všech možných myslitelných podrobností (např. co je již „dostatečné“</p><p>přizpůsobení zapínání nebo co jsou konkrétní možné „obtíže“ při výkonu určitých činností),</p><p>nezpůsobuje netransparentnost dotčené zadávací podmínky jako takové, nicméně zcela jistě</p><p>to klade vyšší nároky na zadavatele na precizní zdůvodnění následného postupu při testování</p><p>samotných soutěžních vzorků (k tomu blíže viz dále). Dle Úřadu totiž zadavatel vymezil</p><p>dostatečně konkrétní parametry daného testování soutěžních vzorků a nemůže být sporu</p><p>o tom, že dodavatelé mají jasnou představu o tom, jak bude stanovené testování zadavatelem</p><p>prováděno, jaké zátěže budou simulovány, jaké parametry budou testovány, a ostatně i jak se</p><p>zaznamenají výsledky a co je následkem v případě, kdy nabídka nevyhoví testu ergonomických</p><p>vlastností, když zadavatel jasně uvedl, že pokud obuv nevyhoví, tj. zjevně bude negativně</p><p>zhodnocena v některé otázce některou zkušební osobou, bude účastník vyloučen ze</p><p>zadávacího řízení35. Úřad tak zadavatelem stanovenou zadávací podmínku ve světle jejího</p><p>znění považuje za zákonnou, resp. za transparentní.</p><p>204. K tomu Úřad dodává, že se mu z navrhovatelem uváděných skutečností jeví, že navrhovatel</p><p>má spíše obavu o reálný průběh testování soutěžních vzorků a jeho možný výsledek, kdy</p><p>v tomto kontextu Úřad akcentuje, že zadavatel by při reálné aplikaci musel postupovat</p><p>transparentně a rovně ve vztahu ke všem účastníkům zadávacího řízení, přičemž by svůj</p><p>postup musel uhájit i při případném přezkumu. Zadavatel pak např. výslovně uvádí, že</p><p>testování bude provedeno osobami s vhodnou velikostí nohy, resp. že se musí jednat</p><p>o správně padnoucí obuv, tudíž v tomto ohledu je např. obava navrhovatele ohledně užití</p><p>nevhodné velikosti čistě spekulativní. Obdobně spekulativní jsou pak i další úvahy</p><p>navrhovatele, např. ohledně problematiky tloušťky ponožek atp. Je třeba upozornit, že nelze</p><p>dopředu předpokládat nezákonné jednání zadavatele (jak již bylo uvedeno výše, i zde platí</p><p>soukromoprávní zásada presumpce poctivosti jednání). Pokud by samozřejmě zadavatel</p><p>nepostupoval při testování soutěžních vzorků transparentně, respektive pokud by např.</p><p>34</p><p>Viz např. stanoviska laboratoří Honeywell a ITC Zlín, ale i stanovisko AZL Otrokovice.</p><p>Uvedené lze dovodit i z bodu 5.1.3 (v čl. 5 odst. 5.1.) ČSN EN ISO 20344, v němž je uvedeno, že v rámci výsledku jsou</p><p>pro každou zkoušenou velikost buď všechny kladné odpovědi, nebo jakýkoli nevyhovující výsledek.</p><p>35</p><p>54</p><p>Č.j.: ÚOHS-14676/2024/500</p><p>nezajistil deklarované podmínky, rovné pro všechny účastníky zadávacího řízení, pak by bylo</p><p>na místě řešit porušení zákona zadavatelem (takový závěr však nelze učinit pouze na podkladě</p><p>stanovené zadávací podmínky). Z pohledu Úřadu by se tedy problematicky mohla jevit</p><p>dotčená zadávací podmínka až v případě její aplikace, resp. pokud by zadavatel na jejím</p><p>základě vyloučil některého z účastníků zadávacího řízení a nebyl by s to svůj postup uhájit.</p><p>205. Ani v rámci zde namítaných skutečností tedy Úřad neshledal porušení zákona zadavatelem při</p><p>stanovení zadávacích podmínek.</p><p>Závěr</p><p>206. Na základě výše uvedených skutečností Úřad rozhodl o zamítnutí návrhu navrhovatele, neboť</p><p>nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření dle § 263 zákona, jak je uvedeno</p><p>ve výroku tohoto rozhodnutí.</p><p>207. Pro úplnost Úřad považuje za nutné v obecnosti upozornit zadavatele, že není žádoucí, aby</p><p>příliš konkrétními či „přísnými“ požadavky uzavíral soutěž o zakázku, byť se může v konkrétním</p><p>případě jednat o specifické plnění a související požadavky mohou být odůvodněné legitimními</p><p>potřebami zadavatele. V tomto kontextu Úřad akcentuje, že zadavatel by měl mít zájem na</p><p>tom, aby zadávací řízení proběhlo v co nejširším konkurenčním prostředí. Úřad tedy apeluje</p><p>na zadavatele, aby, pokud možno, se v rámci budoucího soutěžení obdobného plnění, jako je</p><p>předmět zde řešené rámcové dohody, ale i u dalších specifických předmětů plnění snažil co</p><p>nejvíce otevírat soutěž o předmět plnění a zvážil možné prostředky tomu sloužící, včetně např.</p><p>využití předběžných tržních konzultací, nastavení benevolentnějších zadávacích podmínek</p><p>(kde je to možné), uzpůsobení lhůty pro podání nabídek atp. Na druhou stranu Úřad opětovně</p><p>připomíná, že není možné po zadavateli spravedlivě požadovat, aby upravil své požadavky</p><p>naplňujícího jeho legitimní potřeby či z nich „slevil“ tak, aby vyhověl všem relevantním</p><p>dodavatelům a jejich preferencím, ani aby „neustále“ čekal na dodavatele, než se dostatečně</p><p>připraví pro podání svých nabídek, a např. stanovil lhůtu pro podání nabídek v délce jednoho</p><p>či dvou let, neboť uvedené by bylo nepřiměřené právu a zájmu zadavatele na uspokojení jeho</p><p>potřeb a získání potřebného plnění v rámci racionálního časového horizontu.</p><p>POUČENÍ</p><p>Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro</p><p>ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ‒</p><p>Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, 602 00 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný</p><p>účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b)</p><p>zákona činí výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná</p><p>uznávaným elektronickým podpisem.</p><p>otisk úředního razítka</p><p>Mgr. Markéta Dlouhá</p><p>místopředsedkyně</p><p>55</p><p>Č.j.: ÚOHS-14676/2024/500</p><p>Obdrží</p><p>1. Česká republika – Ministerstvo vnitra, doručováno prostřednictvím datové schránky Policejního</p><p>prezidia České republiky, Strojnická 27, 170 89 Praha, k rukám Ing. Martina Fikáčka</p><p>2. Mgr. Kryštof Kobeda, advokát, Šrobárova 2002/40, 101 00 Praha</p><p>Vypraveno dne</p><p>viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy</p><p>56</p></div>", "next": 0}