{"html": "<div class=\"doc\"><p>stanovená pro zadání veřejné zakázky na základě rámcové dohody nebo v dynamickém</p><p>nákupním systému a tím ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr dodavatele.</p><p>157. Podle § 264 odst. 1 zákona Úřad uloží zadavateli v řízení zahájeném na návrh podle § 254</p><p>zákona zákaz plnění smlouvy, byla-li smlouva na veřejnou zakázku nebo rámcová dohoda</p><p>uzavřena postupem uvedeným v § 254 odst. 1 zákona. Platí, že smlouva, ohledně níž Úřad</p><p>uložil zákaz plnění, aniž by postupoval podle § 264 odst. 3 zákona, je neplatná od samého</p><p>počátku.</p><p>158. Podle § 264 odst. 3 zákona, pokud zadavatel prokáže, že důvody hodné zvláštního zřetele</p><p>spojené s veřejným zájmem vyžadují pokračování plnění smlouvy, Úřad v rozhodnutí stanoví</p><p>lhůtu ne delší než 12 měsíců, jejímž uplynutím je zakázáno plnění smlouvy; tato lhůta začíná</p><p>běžet právní mocí rozhodnutí. Ekonomický zájem na plnění smlouvy může být považován</p><p>za takový důvod pouze za výjimečných okolností, kdy by přerušení plnění smlouvy vedlo</p><p>k nepřiměřeným důsledkům. Ekonomické zájmy přímo spojené s dotčenou veřejnou zakázkou,</p><p>zejména náklady vyplývající z prodlení při plnění veřejné zakázky, náklady spojené</p><p>se zahájením nového zadávacího řízení, náklady spojené se změnou osoby plnící veřejnou</p><p>zakázku a náklady spojené s právními povinnostmi vyplývajícími ze zákazu plnění smlouvy,</p><p>nepředstavují důvody hodné zvláštního zřetele vyžadující pokračování plnění smlouvy.</p><p>159. Podle § 264 odst. 4 zákona Úřad neuloží zákaz plnění smlouvy podle § 264 odst. 1 zákona,</p><p>pokud zadavatel kromě skutečností uvedených v § 264 odst. 3 zákona prokáže zároveň i to, že</p><p>k ochraně daného veřejného zájmu nepostačuje postup podle § 264 odst. 3 věty první zákona.</p><p>160. Podle § 267 odst. 2 stavebního zákona jsou informačními systémy veřejné správy ve věcech</p><p>územního plánování a stavebního řádu</p><p>a) portál stavebníka,</p><p>b) národní geoportál územního plánování,</p><p>c)</p><p>evidence stavebních postupů,</p><p>d) evidence elektronických dokumentací,</p><p>e) informační systém identifikačního čísla stavby a</p><p>f)</p><p>informační systém stavebního řízení.</p><p>161. Podle § 335 stavebního zákona nabývá stavební zákon účinnosti dnem 1. ledna 202417.</p><p>162. Podle § 334a odst. 1 stavebního zákona přechodným obdobím se rozumí pro účely § 334a</p><p>odst. 2 a 3 stavebního zákona období od 1. ledna 2024 do 30. června 2024 a pro účely § 334a</p><p>odst. 4 stavebního zákona období od 1. července 2022 do 30. června 2023.</p><p>17</p><p>s výjimkou ustanovení:</p><p>a) § 36, 319, § 322 odst. 1 a 3, § 324 a § 326 odst. 1 stavebního zákona, která nabývají účinnosti dnem následujícím</p><p>po dni jeho vyhlášení,</p><p>b) § 15 až 18, § 312 odst. 1 a 7, § 313 odst. 1 a 2 a § 315 odst. 1 stavebního zákona, která nabývají účinnosti dnem</p><p>1. ledna 2022,</p><p>c) § 23 odst. 4 stavebního zákona, které nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2023.</p><p>36</p><p>Č.j.: ÚOHS-09980/2024/500</p><p>163. Podle § 334a odst. 2 stavebního zákona ve věcech týkajících se územního plánování</p><p>se v přechodném období postupuje podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou</p><p>územního řízení týkajícího se vyhrazené stavby uvedené v příloze č. 3 k tomuto zákonu nebo</p><p>stavby s ní související, které v přechodném období nelze zahájit. Pro účely přechodných</p><p>ustanovení v části dvanácté hlavě II dílu 2 se za den nabytí účinnosti tohoto zákona považuje</p><p>1. červenec 2024.</p><p>164. Podle § 334a odst. 3 věty první stavebního zákona ve věcech týkajících se záměrů podle tohoto</p><p>zákona se v přechodném období postupuje podle dosavadních právních předpisů s výjimkou</p><p>věcí týkajících se vyhrazených staveb uvedených v příloze č. 3 k tomuto zákonu, staveb s nimi</p><p>souvisejících a staveb tvořících s nimi soubor staveb. Pro účely přechodných ustanovení v části</p><p>dvanácté hlavě II dílu 4 se za den nabytí účinnosti tohoto zákona považuje 1. červenec 2024.</p><p>Skutečnosti vyplývající z dokumentace o zadávacím řízení a další zjištěné skutečnosti</p><p>165. V čl. 2.1 smlouvy je uvedeno, že předmětem smlouvy je dílo spočívající ve vývoji a dodání</p><p>systémů specifikovaných v příloze č. 1 smlouvy a provedení dalších souvisejících činností</p><p>a věcí, které jsou výslovně uvedeny v příloze č. 1 smlouvy a v článku 2.2. smlouvy.</p><p>166. V čl. 23.1 je uvedeno, že „[t]ato Smlouva je uzavřena na dobu do provedení Díla, nestanoví-li</p><p>tato Smlouva jinak (zejména v následujícím Článku 23.2).“.</p><p>167. V čl. 23.2 smlouvy je uvedeno, že „Smluvní vztah založený touto Smlouvou může být ukončen</p><p>výlučně následujícími způsoby:</p><p>(a)</p><p>uplynutím doby trvání Smlouvy;</p><p>(b)</p><p>písemnou dohodou Stran;</p><p>(c)</p><p>písemnou výpovědí, stanoví-li tak tato Smlouva;</p><p>(d)</p><p>písemným odstoupením od Smlouvy kteroukoliv ze Stran;</p><p>(e)</p><p>dnem účinnosti smlouvy uzavřené v otevřeném zadávacím řízení ve smyslu § 56 ZZVZ,</p><p>popř. na základě jiného postupu podle ZZVZ zajišťující plnění předmětu této Smlouvy;</p><p>(f)</p><p>dnem účinnosti smlouvy uzavřené v otevřeném zadávacím řízení ve smyslu § 56 ZZVZ,</p><p>popř. na základě jiného postupu podle ZZVZ zajišťující plnění předmětu této Smlouvy</p><p>prostřednictvím informačního systému (či informačních systémů) představujících</p><p>náhradu Systémů.</p><p>Ukončení Smlouvy z důvodů uvedených v Článku (F)23.2(e) anebo (F)23.2(f) se bude aplikovat</p><p>podle toho, která z uvedených skutečností nastane dříve.“.</p><p>168. V příloze č. 3 smlouvy je uveden následující harmonogram plnění:</p><p>Milníky</p><p>č.</p><p>Název</p><p>1</p><p>Podpis</p><p>Smlouvy</p><p>2</p><p>Prováděcí</p><p>projekt</p><p>(…)</p><p>3.11.2023</p><p>A</p><p>B</p><p>C</p><p>D</p><p>E</p><p>F</p><p>1.1.2024</p><p>1.3.2024</p><p>1.4.2024</p><p>1.6.2024</p><p>31.1.2024</p><p>31.6.2025</p><p>x</p><p>x</p><p>37</p><p>Č.j.: ÚOHS-09980/2024/500</p><p>3</p><p>Dodání</p><p>v1</p><p>ISSŘ</p><p>4</p><p>Dodání</p><p>v2</p><p>ISSŘ</p><p>5</p><p>Dodání</p><p>v3</p><p>ISSŘ</p><p>6</p><p>(…) (ISESZ)</p><p>7</p><p>(…) (ISKO) v1</p><p>8</p><p>(…) (ISKO) v2</p><p>9</p><p>Service Desk</p><p>x</p><p>10</p><p>Ostatní</p><p>podpůrné</p><p>nástroje</p><p>x</p><p>11</p><p>Provoz</p><p>rozvoje</p><p>12</p><p>Provoz</p><p>podpory</p><p>13</p><p>Školení</p><p>x</p><p>x</p><p>x</p><p>x</p><p>x</p><p>x</p><p>x</p><p>x</p><p>x</p><p>169. Na titulní straně výzvy k jednání je uvedeno, že se jedná o výzvu k jednání „dle zákona (…)</p><p>zadávanou v jednacím řízení bez uveřejnění podle § 63 odst. 5 ZZVZ“.</p><p>170. V čl. 3 výzvy k jednání je uvedeno, že předmětem veřejné zakázky je výběr generálního</p><p>dodavatele informačního systému pro zajištění DSŘ, a to v jeho minimální části nezbytné pro</p><p>splnění požadavků dle stavebního zákona.</p><p>171. V čl. 4.1 výzvy k jednání je uvedeno, že se smlouva uzavírá pouze na nezbytně nutnou dobu</p><p>pro splnění svého účelu, nebo do uzavření smlouvy v otevřeném řízení či jiném zadávacím</p><p>řízení na dodávku předmětu veřejné zakázky.</p><p>172. V čl. 6 výzvy k jednání je uvedeno, že „[j]ako předpoklad pro posouzení a hodnocení nabídky</p><p>podané v zadávacím řízení je dodavatel povinen prokázat, že splňuje kvalifikaci podle § 73</p><p>a násl. ZZVZ v rozsahu odpovídajícím předchozímu otevřenému řízení (...).“.</p><p>173. V bodu 3. přílohy D1 oznámení o výsledku zadávacího řízení je uvedeno následující:</p><p>„Zadavatel tuto veřejnou zakázku musel zadat s ohledem na krajně naléhavou potřebu zajistit</p><p>nezbytné minimum souborů informačních systémů umožňujících digitalizaci stavebního řízení</p><p>k zákonem předepsanému datu. Toto řešení umožní překlenutí kritického období od okamžiku</p><p>předepsaného zákonem do dodání plnohodnotné verze systémů. Zajištění tohoto plnění</p><p>prostřednictvím jiného druhu zadávacího řízení není možné s ohledem na datum nabytí</p><p>účinnosti příslušné legislativy, která zadavateli stanoví povinnosti související s předmětným</p><p>informačním systémem. Předmětem této veřejné zakázky je plnění v nezbytně nutném rozsahu</p><p>a na omezenou dobu (časové a věcné podmínky jsou blíže uvedeny v uveřejněné smlouvě</p><p>na veřejnou zakázku). Tento postup představuje jediný možný způsob předejití zásadním</p><p>celospolečenským škodním důsledkům, neboť prodlení při plnění nadepsané zákonné</p><p>povinnosti by vedlo k ochromení procesu povolování staveb či ohrožení možnosti vedení</p><p>stavebních řízení. Zadavatel tuto situaci nezpůsobil, ani ji nemohl předvídat. Nynější krajní</p><p>naléhavost je důsledkem průběžného legislativního vývoje, průběžných zjištění zadavatele</p><p>38</p><p>Č.j.: ÚOHS-09980/2024/500</p><p>o potřebách ve vztahu k IS výše a řady správních řízení vedených vůči všem dosavadním</p><p>zadávacím postupům zadavatele v oblasti digitalizace stavebního řízení.“.</p><p>174. V příloze č. 3 návrhu smlouvy na plnění veřejné zakázky DSŘ, kterou tvoří harmonogram</p><p>plnění, je uvedeno mj. následující:</p><p>Milníky</p><p>A</p><p>T+0</p><p>30.9.2023</p><p>č.</p><p>Název</p><p>1</p><p>Podpis Smlouvy</p><p>2</p><p>Prováděcí projekt</p><p>3</p><p>Dodání ISSŘ v1</p><p>x</p><p>4</p><p>Dodání webových</p><p>stránek výstavba</p><p>v1</p><p>x</p><p>5</p><p>Dodání ISSŘ v2</p><p>6</p><p>Dodání ISSŘ v3</p><p>7</p><p>Dodání webových</p><p>stránek výstavba</p><p>v2</p><p>8</p><p>Informační systém</p><p>administrace</p><p>výstavby a staveb</p><p>(IS AVS) v1</p><p>9</p><p>(…) (IS AVS) v2</p><p>10</p><p>(…) (ISESZ)</p><p>11</p><p>(…) (ISKO) v1</p><p>12</p><p>(…) (ISKO) v2</p><p>13</p><p>Evidence</p><p>dokumentů a</p><p>postupů (EDP) v1</p><p>14</p><p>(…) (EDP) v2</p><p>15</p><p>Evidence</p><p>autorizovaných</p><p>osob ve</p><p>stavebnictví</p><p>(EAOS)</p><p>16</p><p>Evidence</p><p>autorizovaných</p><p>osob v agendě</p><p>životního</p><p>prostředí</p><p>(EAOAŽP)</p><p>17</p><p>Envi to Build</p><p>18</p><p>Evidence záměrů</p><p>v životním</p><p>prostředí (EZŽP)</p><p>(…)</p><p>T+3měsíce</p><p>(nejpozději</p><p>15.9.2023)</p><p>B</p><p>C</p><p>T+8</p><p>měsíců</p><p>D</p><p>E</p><p>F</p><p>T+10</p><p>měsíců</p><p>T+12</p><p>měsíců</p><p>(nejpozději</p><p>15.06.2024)</p><p>31.12.2024</p><p>x</p><p>x</p><p>x</p><p>(…)</p><p>39</p><p>Č.j.: ÚOHS-09980/2024/500</p><p>19</p><p>Evidence mandátů</p><p>a zastupování</p><p>(EMZ)</p><p>20</p><p>Evidence plateb</p><p>21</p><p>Webové stránky</p><p>Posuzování vlivů a</p><p>koncepcí na</p><p>životní prostředí</p><p>22</p><p>Webové stránky</p><p>pro vývojáře</p><p>23</p><p>Webové stránky</p><p>klasifikačního</p><p>systému staveb</p><p>24</p><p>Service Desk</p><p>25</p><p>Ostatní podpůrné</p><p>nástroje</p><p>26</p><p>Migrace dat</p><p>autorizovaných</p><p>osob ČKA a ČKAIT</p><p>27</p><p>Migrace dat</p><p>autorizovaných</p><p>osob EIA/SEA</p><p>28</p><p>Migrace dat</p><p>záměrů EIA/SEA</p><p>29</p><p>Migrace dat</p><p>ostatní EIA/SEA</p><p>30</p><p>Migrace dat</p><p>Evidence</p><p>územních</p><p>rozhodnutí hl. m.</p><p>Prahy</p><p>31</p><p>Pilotní provoz</p><p>32</p><p>Školení</p><p>(…)</p><p>Posouzení věci Úřadem</p><p>K námitce absence újmy navrhovatele I a II</p><p>175. Zadavatel ve svých vyjádřeních k návrhům zpochybňoval aktivní legitimaci obou navrhovatelů,</p><p>když tvrdil, že na straně navrhovatelů absentuje újma a jejich návrhy tak nesplňují základní</p><p>náležitosti dle § 251 odst. 1 zákona.</p><p>176. Vzhledem k tomu, že aktivní legitimace navrhovatele k podání návrhu je nezbytnou</p><p>podmínkou pro věcný přezkum namítaných skutečností, přistoupil Úřad nejprve k posouzení,</p><p>zda jsou navrhovatelé v šetřeném případě aktivně legitimováni k podání návrhu. Pakliže by</p><p>aktivní legitimace navrhovatelů nebyla shledána, byl by to důvod k zamítnutí jejich návrhů</p><p>podle § 265 písm. b) zákona.</p><p>177. Jak vyplývá z § 250 odst. 1 zákona, návrh (v případě podání návrhu po uzavření smlouvy návrh</p><p>na zákaz plnění smlouvy – srov. § 250 odst. 2 zákona) může navrhovatel podat v případě, kdy</p><p>považuje některý z úkonů zadavatele (či jeho opomenutí) učiněný v rámci zadávacího řízení za</p><p>40</p><p>Č.j.: ÚOHS-09980/2024/500</p><p>rozporný se zákonem, pokud má zároveň za to, že mu v důsledku postupu zadavatele vznikla</p><p>nebo hrozí újma na jeho právech. Podmínka vzniklé či hrozící újmy pro podání návrhu ostatně</p><p>plyne i z § 251 odst. 1 zákona. Pokud tedy existuje úkon (či opomenutí) zadavatele, který je</p><p>v rozporu se zákonem, navrhovateli vznikla nebo hrozí újma a mezi úkonem zadavatele</p><p>a vzniklou či hrozící újmou existuje příčinná souvislost, je navrhovatel aktivně legitimován</p><p>k podání návrhu.</p><p>178. Aktivní legitimace k podání návrhu se tak odvíjí od předpokladu, že navrhovateli v důsledku</p><p>tvrzeného porušení zákona ze strany zadavatele hrozí nebo vznikla újma v podobě alespoň</p><p>ztráty teoretické možnosti získat veřejnou zakázku, přičemž tuto újmu musí specifikovat.</p><p>Teoretickou možnost získat veřejnou zakázku přitom může mít logicky pouze dodavatel, a to</p><p>takový, který působí na trhu, který odpovídá zadavatelem poptávanému předmětu plnění.</p><p>179. Aktivní legitimace konkrétní osoby k podání návrhu na zákazu plnění smlouvy je tedy dána za</p><p>kumulativního splnění dvou předpokladů (podmínek):</p><p>1) jedná se o dodavatele;</p><p>2) tomuto dodavateli postupem zadavatele souvisejícím se zadáváním veřejné zakázky hrozí</p><p>nebo vznikla újma.</p><p>180. Obecně platí, že postavení „dodavatele“ coby první podmínku aktivní legitimace k podání</p><p>návrhu lze prakticky vykládat tak, že se musí jednat o dodavatele, který působí na relevantním</p><p>trhu, přičemž jeho podnikání souvisí s alespoň částí zadavatelem poptávaného plnění. Tj. tento</p><p>dodavatel poskytuje (či je schopen poskytovat) plnění, které je v rámci veřejné zakázky</p><p>poptáváno, a to alespoň částečně. Obecně tak lze konstatovat, že za dodavatele lze považovat</p><p>každý subjekt na trhu, který působí v oblasti odpovídající konkrétnímu zadavatelem</p><p>poptávanému předmětu veřejné zakázky, resp. jeho části. Úřad přitom zdůrazňuje,</p><p>že podmínku postavení „dodavatele“ podle § 241 odst. 1 zákona je nutno obecně považovat</p><p>za splněnou tehdy, pokud by příslušný subjekt mohl alespoň potenciálně poptávané plnění,</p><p>resp. jeho dílčí část, pro zadavatele zajišťovat, což závisí v zásadě na tom, zda disponuje</p><p>živnostenskými a dalšími oprávněními potřebnými k realizaci předmětné veřejné zakázky.</p><p>Zájem o získání určité veřejné zakázky nemůže mít v obecné rovině takový dodavatel, který by</p><p>vůbec nebyl takovou konkrétní veřejnou zakázku oprávněn plnit, tedy takový subjekt, který</p><p>nedisponuje potřebným živnostenským či jiným veřejnoprávním oprávněním k plnění veřejné</p><p>zakázky.18</p><p>181. Ohledně aktivní legitimace k podání návrhu lze odkázat i na aktuální judikaturu Nejvyššího</p><p>správního soudu, který v rozsudku č. j. 7 As 57/2023 – 38 ze dne 21. 12. 2023 mj. řešil</p><p>argument zadavatele, podle něhož jediným oprávněným subjektem k podání námitek byl</p><p>subjekt, který byl vyzvaným subjektem/účastníkem zadávacího postupu zadavatele (v daném</p><p>případě tedy italská vláda), k čemuž Nejvyšší správní soud konstatoval, že „zákon oslovení ze</p><p>strany zadavatele k aktivaci legitimace dodavatele k podání námitek nevyžaduje (…) Byl by to</p><p>totiž právě zadavatel, kdo by svým postupem před zadáním veřejné zakázky určoval okruh</p><p>dodavatelů oprávněných podat námitky. (…) Taková situace by tak byla zcela v rozporu se</p><p>smyslem institutu námitek (…), kterým je ochrana dodavatelů před nezákonným postupem</p><p>zadavatele.“. Soud v předmětném rozsudku rovněž konstatoval, že „pro aktivní procesní</p><p>18</p><p>viz právní závěry uvedené v rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 31 Af 54/2012-443 ze dne 9. 4. 2013</p><p>41</p><p>Č.j.: ÚOHS-09980/2024/500</p><p>legitimaci dodavatele k podání námitek postačí pouze teoretická (plausibilně tvrzená) možnost</p><p>dodání požadovaného plnění z jeho strany.“. K uvedenému Úřad doplňuje, že ačkoliv se</p><p>v citovaném rozsudku soud zabýval aktivní legitimací dodavatele pro podání námitek, lze</p><p>aplikovat závěry Nejvyššího správního soudu i na situaci, kdy je předmětem posouzení aktivní</p><p>legitimace dodavatele podat návrh na zákaz plnění smlouvy, neboť u obou procesních institutů</p><p>je podmínkou hrozící či vzniklá újma dodavatele.</p><p>182. Ve vztahu k nyní šetřenému případu Úřad uvádí, že podle oznámení o výsledku zadávacího</p><p>řízení zadavatel použil pro definici předmětu veřejné zakázky jako hlavní kód 72200000</p><p>(Informační technologie: poradenství, vývoj programového vybavení, internet a podpora)</p><p>a předmět veřejné zakázky specifikoval jako „informační systém pro zajištění DSŘ (…). Součástí</p><p>Veřejné zakázky je vývoj, dodání a implementace agendového informačního systému(„AIS“),</p><p>evidence staveb a záměrů a dalších podpůrných evidencí a komponent (…).“. Obdobně je</p><p>předmět veřejné zakázky definován rovněž bodu 3.1. výzvy k jednání.</p><p>183. Podle veřejné části živnostenského rejstříku spočívá předmět podnikání navrhovatele I</p><p>mj. v oboru činnosti „Poskytování software, poradenství v oblasti informačních technologií,</p><p>zpracování dat, hostingové a související činnosti a webové portály“ a předmět podnikání</p><p>navrhovatele II mj. v oborech činnosti „Automatizované zpracování dat“ a „Poskytování</p><p>software“.</p><p>184. Z uvedeného tak jednoznačně plyne, že předmět podnikání obou navrhovatelů spočívá mj.</p><p>právě v předmětu plnění šetřené veřejné zakázky. Je tak nutno uzavřít, že se jednoznačně</p><p>jedná o dodavatele ve smyslu výše uvedené první podmínky pro aktivní legitimaci pro podání</p><p>námitek a potažmo návrhu.</p><p>185. Současně Úřad konstatuje, že v šetřeném případě přitom není ani pochyb, že se jak v případě</p><p>navrhovatele I, tak v případě navrhovatele II, jedná o dodavatele působící na relevantním trhu,</p><p>což plyne jak z faktu, že navrhovatel I podal nabídku na plnění veřejné zakázky DSŘ</p><p>(tj. na plnění obdobné, dokonce svým rozsahem širší, veřejné zakázky jako je nyní řešená</p><p>veřejná zakázka zadávaná v JŘBU), tak z faktu, že navrhovatel II i dle tvrzení samotného</p><p>zadavatele ve vyjádření k jeho návrhu zmiňuje, že aktuálně dodává informační systémy pro</p><p>stavební úřady.</p><p>186. Z uvedeného je tak zřejmé, že obě výše zmiňované podmínky pro aktivní legitimaci</p><p>navrhovatelů byly v daném případě splněny, jelikož se jedná o dodavatele působící</p><p>na relevantním trhu.</p><p>187. Co se týče způsobu, jakým navrhovatelé definovali jim vzniklou újmu v podaném návrhu Úřad</p><p>uvádí, že navrhovatel I ve svém návrhu jemu vzniklou újmu vymezil v tom smyslu, že se nemohl</p><p>účastnit zadávacího řízení a realizovat poptávaný předmět plnění, jelikož zadavatel uzavřel</p><p>smlouvu na základě nezákonného JŘBU. Obdobně vyjádřil vzniklou újmu navrhovatel II, který</p><p>ve svém návrhu uvedl, že jemu vzniklá újma spočívá v nemožnosti účasti na veřejné zakázce,</p><p>jež byla způsobena nezadáním veřejné zakázky formou otevřené soutěže v rozporu</p><p>se zákonem.</p><p>188. Takto vymezenou újmu jak v návrhu navrhovatele I, tak v návrhu navrhovatele II, v tom</p><p>smyslu, že zadavatel nepostupoval v souladu se zákonem, když neoprávněně zadal veřejnou</p><p>zakázku prostřednictvím JŘBU, čímž omezil hospodářskou soutěž a naprosto znemožnil oběma</p><p>42</p><p>Č.j.: ÚOHS-09980/2024/500</p><p>navrhovatelům ucházet se o veřejnou zakázku, Úřad považuje za zcela srozumitelnou,</p><p>dostatečnou, logickou a odpovídající skutkovému stavu šetřené věci.</p><p>189. Ve vztahu k navrhovateli I zadavatel tvrdí, že jemu vzniklá újma je toliko tvrzená, jelikož v rámci</p><p>otevřeného řízení na veřejnou zakázku DSŘ podal nabídku, jež byla s velkým rozdílem méně</p><p>výhodná a tato v konkurenčním prostředí a hospodářské soutěži neobstála a z ničeho nelze</p><p>usuzovat že by tomu mělo být jinak v případě veřejné zakázky realizované na redukovaný</p><p>předmět plnění. Úřad k tomu uvádí, že tvrzení zadavatele se pohybuje ve zcela hypotetické</p><p>rovině, jelikož na základě nabídky potenciálního dodavatele v jednom zadávacím řízení nelze</p><p>automaticky učinit závěr o tom, že nabídka tohoto potenciálního dodavatele bude stejně</p><p>„nevýhodná“ i v jiném zadávacím řízení s jiným předmětem za jiných obchodních a smluvních</p><p>podmínek, respektive takto učiněný závěr lze jen těžko ničím podložit, pokud tato nabídka</p><p>skutečně podána nebyla. Nadto nelze vyloučit možnost, že nabídka navrhovatele I podaná</p><p>v otevřeném řízení na veřejnou zakázku DSŘ byla do značné míry ovlivněna a koncipována</p><p>právě s ohledem na ocenění rizik spojených s navrhovatelem I domnělým nezákonným</p><p>porušením zákona při vymezení zadávacích podmínek. Domnělému nezákonnému porušení</p><p>zákona ostatně nasvědčuje i obsah vyjádření navrhovatele I ze dne 2. 12. 2023, v němž</p><p>upozornil, že jím podanou nabídku podmínil akceptací navrženého software a posunem</p><p>termínu plnění i změnou harmonogramu. V uvedené souvislosti Úřad podotýká, že v takové</p><p>situaci není namístě závěr zadavatele, podle něhož podáním nabídky v rámci otevřeného řízení</p><p>na veřejnou zakázku DSŘ navrhovatel I zjevně akceptoval zadávací podmínky veřejné zakázky</p><p>DSŘ, když navrhovatel I dle svého tvrzení by smlouvu na veřejnou zakázku DSŘ neuzavřel,</p><p>pokud by nedošlo ke změně smluvních podmínek. Úřad uzavírá, že v šetřeném případě</p><p>zadavatel uzavřel smlouvu v rámci JŘBU s tím, že oslovil pouze vybraného dodavatele.</p><p>Zadavatel tedy nemohl s jistotou vědět, zda, pokud by oslovil i navrhovatele I, navrhovatele II,</p><p>či jiného dodavatele, by jimi podaná nabídka nemohla být ekonomicky výhodnější než ta, na</p><p>základě které uzavřel smlouvu s vybraným dodavatelem.</p><p>190. Ve vztahu k navrhovateli II zadavatel ve vyjádření k návrhu uvedl, že navrhovatele II nelze</p><p>považovat za relevantního dodavatele, kterému by mohla vzniknout v souvislosti s proběhlým</p><p>zadávacím řízením jakákoliv újma. Dle zadavatele navrhovatel II nijak neprokazuje, že by byl</p><p>schopen předmět smlouvy realizovat. Úřad k tomu uvádí, že i tato tvrzení zadavatele</p><p>se pohybují pouze v hypotetické rovině. Skutečnost, že navrhovatel II nepodal nabídku v rámci</p><p>zadávacího řízení na veřejnou zakázku DSŘ nezakládá a ani nemůže zakládat automatickou</p><p>nekompetenci navrhovatele II účastnit se jiného, leč obdobného, zadávacího řízení, a je třeba</p><p>takový názor razantně odmítnout. Je třeba rovněž připomenout, že předmět plnění veřejné</p><p>zakázky nyní zadané zadavatelem v JŘBU je i podle samotného zadavatele užší nežli v případě</p><p>veřejné zakázky DSŘ. Tím, že zadavatel v rámci JŘBU na veřejnou zakázku navrhovatele II</p><p>vůbec neoslovil, mu prakticky znemožnil jakkoliv prokázat, že by byl schopen podat nabídku</p><p>na požadované plnění. Nadto Úřad podotýká, že navrhovatel II není povinen pro účely</p><p>specifikace jím vzniklé či hrozící újmy jakkoli prokazovat schopnost realizovat předmět</p><p>smlouvy, když mu k tomu svědčí předmět jeho podnikání a postavení na relevantním trhu (jak</p><p>bylo prokázáno výše).</p><p>K uložení zákazu plnění smlouvy</p><p>191. Oprávnění podat návrh na uložení zákazu plnění smlouvy vyplývá z § 254 odst. 1 zákona.</p><p>Z § 254 odst. 1 písm. a) vyplývá, že navrhovatel může podat návrh na uložení zákazu plnění</p><p>43</p><p>Č.j.: ÚOHS-09980/2024/500</p><p>smlouvy a Úřad může následně takový zákaz plnění uložit, pokud zadavatel uzavřel smlouvu</p><p>bez předchozího uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení, předběžného oznámení</p><p>nebo výzvy k podání nabídek ve zjednodušeném podlimitním řízení, ačkoli byl povinen toto</p><p>oznámení, předběžné oznámení nebo výzvu k podání nabídek ve zjednodušeném podlimitním</p><p>řízení uveřejnit, ledaže uveřejnil dobrovolné oznámení o záměru uzavřít smlouvu podle § 212</p><p>odst. 2 zákona.</p><p>192. Navrhovatel I namítá, že v šetřeném případě měl zadavatel veřejnou zakázku zadat</p><p>v otevřeném řízení a uveřejnit oznámení o ní, nikoliv postupovat v režimu JŘBU. Podobně</p><p>namítá navrhovatel II, že zadavatel zadávací řízení na veřejnou zakázku zahájil bez předchozího</p><p>uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení a předběžného oznámení, ačkoli byl povinen</p><p>toto oznámení a předběžné oznámení uveřejnit, přičemž neuveřejnil ani dobrovolné oznámení</p><p>o záměru uzavřít smlouvy podle § 212 odst. 2 zákona. Dle obou navrhovatelů je dán důvod pro</p><p>uložení zákazu plnění smlouvy na veřejnou zakázku ve smyslu § 254 odst. 1 písm. a) zákona.</p><p>193. S ohledem na výše uvedené se Úřad zabýval tím, zda byl naplněn některý z důvodů</p><p>stanovených v zákoně pro zadání šetřené veřejné zakázky v JŘBU.</p><p>194. V obecné rovině Úřad konstatuje, že JŘBU je ze své povahy nejméně transparentním a pro</p><p>hospodářskou soutěž nejméně „otevřeným“ druhem zadávacího řízení, který lze dle § 55</p><p>zákona zvolit jen za naplnění zákonem taxativně stanovených podmínek a k jehož užití by mělo</p><p>docházet v ojedinělých případech, a to po důkladném posouzení splnění podmínek pro jeho</p><p>použití. Princip JŘBU spočívá v tom, že zadavatel vyzývá k jednání jednoho dodavatele,</p><p>případně omezený okruh dodavatelů a jedná se tak o zadávací řízení, při kterém dochází</p><p>k výraznému omezení hospodářské soutěže. Podmínky, za kterých lze JŘBU užít, jsou taxativně</p><p>uvedeny v zákoně a vzhledem k povaze řízení, která spočívá v podstatném omezení</p><p>hospodářské soutěže, nelze podmínky pro užití JŘBU vykládat extenzivním způsobem, aby bylo</p><p>zamezeno potenciálnímu nechtěnému omezování hospodářské soutěže. Užít JŘBU je tak</p><p>možné pouze tehdy, nelze-li zadání veřejné zakázky dosáhnout transparentnějším a méně</p><p>omezujícím způsobem, tedy v rámci jiného druhu zadávacího řízení dle zákona, za současného</p><p>splnění zákonných podmínek pro užití JŘBU.</p><p>195. JŘBU je tedy druhem zadávacího řízení vykazujícím nejnižší míru transparentnosti, vnější</p><p>kontroly a hospodářské soutěže, neboť v JŘBU jsou sice veřejné zakázky zadávány v zákonném</p><p>režimu, avšak vzhledem k povaze tohoto řízení je hospodářská soutěž fakticky zcela vyloučena;</p><p>vyloučen je tak ten aspekt zadávacího řízení, který má zajistit ekonomickou výhodnost pořízení</p><p>předmětu plnění veřejné zakázky a rovněž omezit jakékoli nezákonné jednání. Současně je</p><p>tento druh zadávacího řízení postupem podle zákona nejméně formalizovaným</p><p>a kontrolovatelným. Tato skutečnost je především patrná z toho, že zadavatele nestíhají</p><p>povinnosti spočívající v provádění výběru mezi neomezeným počtem potenciálních</p><p>dodavatelů, nýbrž zadavatel de facto zahajuje soukromoprávní kontraktační proces s jedním</p><p>dodavatelem (pouze výjimečně pak s více dodavateli). Jak vyplývá z rozhodovací praxe Úřadu,</p><p>jakož i judikatury správních soudů a Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“), právní</p><p>úpravu JŘBU nelze z důvodu jeho výjimečnosti vykládat jinak než restriktivně. Platí rovněž, že</p><p>je to zadavatel, kdo nese důkazní břemeno ohledně splnění podmínek pro jeho použití.</p><p>44</p><p>Č.j.: ÚOHS-09980/2024/500</p><p>196. Úřad akcentuje, že zákon umožňuje zadavateli užít JŘBU pouze za předpokladu naplnění</p><p>zákonných podmínek19. Jednou ze zákonných možností užití JŘBU je přitom postup podle § 63</p><p>odst. 1 zákona, kdy zadavatel může použít JŘBU, pokud podstatně nezměnil zadávací</p><p>podmínky oproti předchozímu otevřenému, užšímu nebo zjednodušenému podlimitnímu</p><p>řízení, v němž</p><p>a) nebyly podány žádné nabídky nebo žádosti o účast,</p><p>b) podané nabídky bez zásadních změn nemohou uspokojit požadavky zadavatele na</p><p>předmět veřejné zakázky, nebo</p><p>c)</p><p>účastníci zadávacího řízení nesplnili podmínky účasti v žádosti o účast.</p><p>197. Další situace, kdy zákon umožňuje užití JŘBU (srov. § 63 odst. 3 zákona), nastává tehdy, pokud</p><p>může být veřejná zakázka splněna pouze určitým dodavatelem, neboť</p><p>a) je předmětem plnění veřejné zakázky umělecké dílo nebo výkon,</p><p>b) z technických důvodů neexistuje hospodářská soutěž, nebo</p><p>c)</p><p>je to nezbytné z důvodu ochrany výhradních práv včetně duševního vlastnictví.</p><p>198. Ve vztahu k veřejným zakázkám na služby zadavatel může použít JŘBU rovněž s odkazem na</p><p>§ 65 odst. 1 zákona tehdy, pokud je veřejná zakázka zadávána v návaznosti na soutěž o návrh</p><p>podle § 143 zákona a na dále základě § 66 zákona i tehdy, pokud jde o nové služby spočívající</p><p>v opakování obdobných služeb jako v původní veřejné zakázce a odpovídající původní veřejné</p><p>zakázce (za předpokladu splnění dalších podmínek definovaných v § 66 zákona).</p><p>199. Další ze zákonných možností užití JŘBU je pak postup podle § 63 odst. 5 zákona, kdy je nutné</p><p>kumulativní naplnění následujících podmínek:</p><p>a) musí se jednat o krajně naléhavou okolnost,</p><p>b) zadavatel tuto krajně naléhavou okolnost nemohl předvídat,</p><p>c)</p><p>tuto krajně naléhavou okolnost zadavatel svým jednáním nezpůsobil,</p><p>d) z časových důvodů není možné zadat veřejnou zakázku v jiném druhu zadávacího řízení.</p><p>200. Rozhodovací praxí Úřadu a soudů byla dále dovozena další podmínka, kterou musí zadavatel</p><p>naplnit pro uplatnění postupu podle § 63 odst. 5 zákona, a to podmínka uzavření smlouvy</p><p>v nezbytném rozsahu na nezbytně nutnou dobu. Uvedené vyplývá např. z rozsudku Krajského</p><p>soudu v Brně sp. zn. 62 Af 68/2017 ze dne 11. 4. 2019.</p><p>201. K naplnění podmínky existence krajně naléhavé okolnosti Úřad konstatuje, že se musí</p><p>objektivně jednat o události výjimečné povahy, které ve svém důsledku vyvolají mimořádné</p><p>řešení vzniklé situace odchylující se od obecných či standardních postupů souvisejících</p><p>se zadáním veřejné zakázky. Smyslem ustanovení § 63 odst. 5 zákona je umožnit, aby</p><p>si zadavatel byl schopen v co nejkratší době zajistit plnění, které nezbytně nutně potřebuje</p><p>k řešení určitého závažného problému. Obecně půjde o situace, které v sobě zahrnují prvek</p><p>naléhavosti, tzn. situace, jež jsou svou povahou akutní, havarijní či přímo krizové (tedy</p><p>19</p><p>Úřad přitom v dalším textu uvádí pouze zákonné podmínky pro užití JŘBU ve vztahu k veřejným zakázkám na služby,</p><p>neboť tyto jsou předmětem šetřené veřejné zakázky. Pro úplnost Úřad podotýká, že zákon obsahuje i další podmínky</p><p>pro použití JŘBU v případě veřejných zakázek na dodávky a stavební práce (srov. § 64 a 66 zákona).</p><p>45</p><p>Č.j.: ÚOHS-09980/2024/500</p><p>zejména případy, kdy může dojít k ohrožení lidského zdraví či života, dochází k možnosti vzniku</p><p>ekologických katastrof, havárií či hrozí závažné škody), přičemž prvek naléhavosti objektivně</p><p>dosahuje značné (krajní) intenzity. Úřad tedy dovozuje, že dodávky či služby mohou být</p><p>prostřednictvím JŘBU dle § 63 odst. 5 zákona zajištěny pouze po nezbytně nutnou dobu, tedy</p><p>po dobu, kdy trvá krajně naléhavá situace, resp. než bude zadavatel schopen příslušný</p><p>předmět plnění zajistit jiným způsobem v souladu se zákonem.</p><p>202. V návaznosti na shora uvedené Úřad v obecné rovině poznamenává, že toho, aby příslušný</p><p>smluvní vztah trval jen po dobu nezbytně nutnou, lze docílit při zohlednění zásad stanovených</p><p>v § 6 odst. 1 zákona především uzavřením smlouvy na dobu určitou, během které je možno</p><p>předpokládat, že požadované plnění zadavatel zajistí jiným způsobem v souladu se zákonem</p><p>(typicky v otevřeném řízení, užším řízení nebo jednacím řízení s uveřejněním). Případně lze</p><p>trvání smluvního vztahu jen po nezbytně nutnou dobu možno dosáhnout i uzavřením smlouvy</p><p>na dobu neurčitou s rozvazovací podmínkou navázanou na úspěšné dokončení zadávacího</p><p>řízení, resp. zajištění dodavatele v souladu se zákonem, a se stanovenou krátkou výpovědní</p><p>lhůtou. V uvedeném případě je přitom nezbytné, aby existovala transparentně stanovená</p><p>podmínka, která omezuje dobu trvání smlouvy (uzavřené na základě JŘBU) ve vztahu</p><p>k objektivní skutečnosti, které se dovolává před a při uzavření smlouvy v JŘBU, tak, aby trvání</p><p>této smlouvy nezáviselo pouze na uvážení zadavatele, zda využije institutu výpovědi smlouvy</p><p>či nikoliv, pakliže pominou skutečnosti, které odůvodňovaly užití JŘBU (pominula naléhavá</p><p>okolnost) a zadavateli již nesvědčí důvody využití této výjimky. Skutečnost, že se jedná</p><p>o „překlenovací“ smlouvu tedy musí být zřejmá již ze samotné smlouvy na plnění veřejné</p><p>zakázky (srov. rozsudek Krajského soudu č. j. 62 Af 68/2017-209 ze dne 11. 4. 2019). Úřad</p><p>doplňuje, že trvání smluvního vztahu jen po dobu nezbytně nutnou je možno obdobně (tedy</p><p>s využitím odpovídající rozvazovací podmínky) dosáhnout i v případě smlouvy uzavřené</p><p>na dobu určitou v situaci, kdy pořízení nikoli veškerého plnění dle smlouvy naplňuje podmínku</p><p>krajní naléhavosti.</p><p>203. Předpokladem pro aplikaci ustanovení § 63 odst. 5 zákona je rovněž situace, kdy zadavatel</p><p>vznik krajně naléhavého stavu nemohl předvídat. Zákon tímto požadavkem po zadavateli</p><p>požaduje, aby prokázal objektivní nemožnost předvídat vznik takové krajně naléhavé</p><p>okolnosti. Při výkladu pojmu naléhavost je pak třeba přihlédnout k tomu, zdali zadavatel měl</p><p>či neměl možnost se na takový stav připravit. Pokud tato možnost byla u zadavatele dána,</p><p>nelze o naléhavosti v uvedeném smyslu hovořit.</p><p>204. Dalším předpokladem pro užití JŘBU dle § 63 odst. 5 zákona je, že zadavatel tuto krajně</p><p>naléhavou okolnost svým jednáním nezpůsobil. Stanovená podmínka předpokládá, že jednání</p><p>či opomenutí zadavatele není v příčinné souvislosti s existencí krajně naléhavé okolnosti.</p><p>V tomto smyslu se tedy musí jednat o objektivně nepředvídatelné okolnosti, vzniklé nezávisle</p><p>na vůli zadavatele, jejichž vznik zadavatel nemohl předpokládat a ani je svým jednáním</p><p>(případně opomenutím) nezpůsobil. Za nepředvídatelné okolnosti tak nelze považovat</p><p>situace, které vznikly v důsledku jednání zadavatele, nebo pro jejichž vznik zadavatel připravil</p><p>podmínky. Nesmí tedy ze strany zadavatele dojít ke konání či opomenutí, které by zapříčinilo</p><p>vznik tohoto stavu. Zadavatel tedy nemůže tohoto druhu JŘBU užít například tehdy, pokud</p><p>nedojde k zadání veřejné zakázky a zadavatel pouze svým opomenutím zapříčinil, že toto</p><p>plnění vzhledem k časové limitaci nemůže být zadáno prostřednictvím jiného zadávacího</p><p>řízení.</p><p>46</p><p>Č.j.: ÚOHS-09980/2024/500</p><p>205. Posledním předpokladem, který musí být kumulativně splněn k tomu, aby mohl zadavatel</p><p>využít výše specifikované zadávací řízení je časová tíseň, tedy nemožnost zadat zadávací řízení</p><p>v jiném (transparentnějším) druhu zadávacího řízení. Z povahy věci se tak jedná o okamžité</p><p>řešení naléhavé situace, kdy nelze čekat na provedení „standardního“ zadávacího řízení,</p><p>přičemž je zřejmé, že uvedený postup nelze využít pro dlouhodobé zajištění dodávek či služeb.</p><p>V této souvislosti Úřad odkazuje na judikaturu SDEU, konkrétně na rozsudek C-126/03 ze dne</p><p>18. 11. 2004 (Komise proti Německu), v němž SDEU konstatoval, že předtím, než zadavatel</p><p>přistoupí k zadání veřejné zakázky v JŘBU, musí nejprve vyloučit, že z časových důvodů není</p><p>použití jiného druhu zadávacího řízení možné. V rozsudku ve věci C–24/91 (Komise</p><p>vs. Španělsko) ze dne 18. 3. 1992 týkajícího se veřejné zakázky na rozšíření a rekonstrukci</p><p>univerzity v Madridu, SDEU konstatoval, že JŘBU nelze použít, pokud je dostatečný čas</p><p>zorganizovat zrychlenou proceduru v jiném druhu zadávacího řízení. Zadavatel tudíž i přes</p><p>existenci krajně naléhavé okolnosti musí použít jiný druh zadávacího řízení, pokud není</p><p>splněna zákonná podmínka časové tísně.</p><p>206. Úřad přitom opětovně zdůrazňuje, že shora uvedené podmínky pro užití JŘBU podle § 63</p><p>odst. 5 zákona musí být splněny kumulativně. Jinými slovy řečeno, pokud nebude dána byť jen</p><p>jedna z předmětných podmínek, nebude možné veřejnou zakázku zadat postupem podle</p><p>citovaného ustanovení zákona.</p><p>207. Vzhledem k tomu, že zadavatel na titulní straně výzvy k jednání deklaroval, že šetřenou</p><p>veřejnou zakázku zadává podle § 63 odst. 5 zákona, zabýval se Úřad nejprve otázkou</p><p>oprávněnosti užití JŘBU dle tohoto ustanovení zákona, tedy zda byly všechny výše uvedené</p><p>podmínky, jež umožňují zadavateli zadat veřejnou zakázku v uvedeném zadávacím řízení dle</p><p>§ 63 odst. 5 zákona, kumulativně naplněny. Úřad k tomu dodává, že důvody, jimiž zadavatel</p><p>odůvodňuje oprávněnost postupu v JŘBU, má tvrdit a prokazovat zadavatel.</p><p>208. V šetřeném případě se zadavatel rozhodl pro zadání veřejné zakázky JŘBU z důvodu existence</p><p>krajně naléhavé okolnosti, kterou identifikuje jako nabytí účinnosti § 267 a násl. stavebního</p><p>zákona k 1. 1. 2024, kdy je stavebním zákonem předpokládáno zajištění informačního systému</p><p>pro DSŘ. Uvedenou krajně naléhavou okolnost zadavatel specifikoval v rámci oznámení</p><p>o výsledku zadávacího řízení, jež bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne</p><p>13. 11. 2023, kde uvedl, že se jedná o postup, který jako jediný umožní předejití zásadním</p><p>celospolečenským škodním důsledkům, neboť prodlení při plnění zákonné povinnosti by vedlo</p><p>k ochromení procesu povolování staveb či ohrožení vedení stavebních řízení a zadavatel tuto</p><p>situaci nezpůsobil ani ji nemohl předvídat. Zadavatel předmětnou krajně naléhavou okolnost</p><p>a podmínky dle § 63 odst. 5 zákona s ní spojené dále blíže rozebírá a specifikuje ve vyjádření</p><p>k návrhům a dalších podáních, jež poskytl Úřadu v rámci vedení správního řízení.</p><p>209. Pro přehlednost postupu zadavatele v souvislosti se zadáváním veřejných zakázek</p><p>souvisejících s informačními systémy dle § 267 odst. 2 stavebního zákona Úřad uvádí</p><p>následující časovou osu podstatných kroků zadavatele:</p><p>8. 10. 2021</p><p>→ zahájení soutěžních dialogů za účelem zadání veřejných zakázek</p><p>IPPS, EED a ESP</p><p>květen – červen 2022</p><p>→ přehodnocení koncepce a architektury DSŘ</p><p>47</p><p>Č.j.: ÚOHS-09980/2024/500</p><p>15. 11. 2022</p><p>→ vydáno souhlasné stanovisko OHA</p><p>26. 1. 2023</p><p>→ oznámení o zrušení soutěžních dialogů zahájených za účelem</p><p>zadání veřejných zakázek IPPS, EED a ESP</p><p>10. 8. 2023</p><p>14. 8. 2023</p><p>→ pravomocně Úřadem zrušena oznámení o zrušení soutěžních</p><p>dialogů zahájených za účelem zadání veřejných zakázek IPPS, EED</p><p>a ESP</p><p>5. 1. 2023</p><p>→ do Věstníku veřejných zakázek odesláno předběžné oznámení</p><p>ve věci veřejné zakázky DSŘ</p><p>24. 3. 2023</p><p>→ zahájeno zadávací řízení na veřejnou zakázku DSŘ</p><p>2. 6. 2023</p><p>→ Úřadu doručen návrh na zahájení správního řízení ve věci</p><p>veřejné zakázky DSŘ</p><p>5. 9. 2023</p><p>→ Úřadem vydáno prvostupňové rozhodnutí ve věci veřejné</p><p>zakázky DSŘ</p><p>20. 9. 2023</p><p>→ zadavatelem podán rozklad proti prvostupňovému rozhodnutí</p><p>ve věci veřejné zakázky DSŘ</p><p>2. 11. 2023</p><p>→ zadavatel vyzval vybraného dodavatele k jednání v JŘBU</p><p>3. 11. 2023</p><p>→ zadavatel uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku zadávanou</p><p>v JŘBU</p><p>20. 11. 2023</p><p>→ Úřadem vydáno druhostupňové rozhodnutí ve věci veřejné</p><p>zakázky DSŘ (které téhož dne nabylo právní moci)</p><p>210. Úřad s odkazem na výše uvedené rekapituluje, že dne 8. 10. 2021 zadavatel zahájil tři</p><p>samostatná zadávací řízení formou soutěžního dialogu, a to na veřejné zakázky IPPS, EED</p><p>a ESP. Zadavatel posléze, tj. v období května až června 2022, došel ke zjištěním, která jej</p><p>přiměla k revizi dosavadní koncepce a architektury DSŘ, kdy byly dle jeho tvrzení zjištěny</p><p>okolnosti ukazující praktickou nevyužitelnost původní koncepce několika vzájemně</p><p>propojených systémů, a tudíž začal připravovat novou koncepci DSŘ. Zadavatel se proto</p><p>rozhodl dosáhnout naplnění cílů DSŘ formou jediného komplexního zadávacího řízení</p><p>a soutěžní dialogy zrušit, což učinil dne 26. 1. 2023 odesláním oznámení o jejich zrušení</p><p>účastníkům soutěžních dialogů. V případě soutěžních dialogů na veřejné zakázky IPPS a EED</p><p>byly proti úkonu jejich zrušení následně podány námitky, jež byly následovány i návrhem na</p><p>zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele u Úřadu a Úřad předmětná oznámení</p><p>o zrušení zadávacích řízení na tyto veřejné zakázky zrušil v rámci správních řízení vedených</p><p>48</p><p>Č.j.: ÚOHS-09980/2024/500</p><p>pod sp. zn. ÚOHS-S0162/2023/VZ20 a sp. zn. ÚOHS-S0163/2023/VZ21. Dne 5. 1. 2023 (tedy</p><p>v době předcházející oznámení o zrušení zadávacích řízení na veřejné zakázky IPPS a EED)</p><p>zadavatel odeslal k uveřejnění předběžné oznámení ve věci veřejné zakázky DSŘ a dne</p><p>24. 3. 2023 zahájil zadávací řízení na veřejnou zakázku DSŘ, v rámci které poptával dříve</p><p>avizovaný komplexní informační systém. Dne 2. 6. 2023 byl Úřadu doručen návrh na zahájení</p><p>řízení o přezkoumání úkonů zadavatele ve věci veřejné zakázky DSŘ (směřující vůči zadávacím</p><p>podmínkám), na základě něhož bylo zahájeno správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHSS0321/2023/VZ. V tomto správním řízení Úřad vydal rozhodnutí č. j. ÚOHS-33680/2023/500</p><p>ze dne 5. 9. 2023, jímž Úřad zadávací řízení na veřejnou zakázku DSŘ zrušil z důvodu</p><p>nezákonně stanovených zadávacích podmínek. V této souvislosti Úřad upřesňuje, že</p><p>v uvedeném rozhodnutí Úřad konstatoval, že zadavatel porušil zákon tím, že nestanovil</p><p>a neposkytl zadávací podmínky dodavatelům v podrobnostech nezbytných pro účast</p><p>dodavatele v zadávacím řízení, když ze zadávacích podmínek či vysvětlení zadávací</p><p>dokumentace poskytnutých zadavatelem nebylo zřejmé,</p><p>•</p><p>za jakých předem objektivně daných podmínek a zda vůbec bude souhlas zadavatele</p><p>s použitím určitého konkrétního standardního software dodavateli udělen, a dodavatelé</p><p>tak objektivně nemohli v zadávacím řízení připravit nabídku, která by mohla reflektovat</p><p>použití konkrétního standardního software, jakož i kalkulaci skutečných nákladů, které</p><p>dodavatel bude při plnění veřejné zakázky muset vynaložit (výrok II. předmětného</p><p>rozhodnutí Úřadu) a</p><p>•</p><p>v jakých lhůtách bude zadavatel povinen akceptovat dodavatelem předložené výstupy</p><p>v průběhu akceptačního řízení, což mělo dopad do možnosti dodavatelů řádně připravit</p><p>nabídku a posoudit, zda budou moci realizovat plnění v termínech stanovených</p><p>v závazném harmonogramu plnění (výrok III. předmětného rozhodnutí Úřadu).</p><p>Předseda Úřadu napadené rozhodnutí potvrdil rozhodnutím č. j. ÚOHS-45805/2023/163</p><p>ze dne 20. 11. 2023, které nabylo právní moci téhož dne. V době předcházející vydání tohoto</p><p>rozhodnutí předsedy Úřadu zadavatel dne 2. 11. 2023 odeslal vybranému dodavateli výzvu</p><p>k jednání na šetřenou veřejnou zakázku zadávanou v JŘBU dle § 63 odst. 5 zákona.</p><p>211. Jak je uvedeno výše, v případě zadání veřejné zakázky formou JŘBU ve smyslu § 63 odst. 5</p><p>zákona musí být kumulativně splněny podmínky daného ustanovení, a sice, že se musí jednat</p><p>o krajně naléhavou okolnost, kterou zadavatel nemohl předvídat, přičemž tuto okolnost svým</p><p>jednáním nezpůsobil a současně z časových důvodů není možné zadat veřejnou zakázku</p><p>v jiném druhu zadávacího řízení. S ohledem na uvedené se Úřad na tomto místě zabýval</p><p>postupným posouzením jednotlivých podmínek dle § 63 odst. 5 zákona.</p><p>212. Úřad se nejprve zabýval posouzením první z podmínek § 63 odst. 5 zákona, kterou je existence</p><p>krajně naléhavé okolnosti. Zadavatel ve svých vyjádřeních opakovaně tvrdí, že v případě</p><p>nezprovoznění informačních systémů ve lhůtě předvídané stavebním zákonem, dojde</p><p>k ochromení záměru zrychlení stavebních řízení či k jejich zpomalení v důsledku neujasněných</p><p>procesů na straně stavebníků a stavebních úřadů. Úřad v této souvislosti konstatuje,</p><p>že stavební zákon, na jímž stanovené lhůty se zadavatel odvolává, nabyl účinnosti dne</p><p>1. 1. 2024, přičemž z jeho ustanovení § 334a plyne odložená účinnost ve věci územního</p><p>20</p><p>21</p><p>rozhodnutí v tomto správním řízení nabylo právní moci dne 10. 8. 2023 – pozn. Úřadu</p><p>rozhodnutí v tomto správním řízení nabylo právní moci dne 14. 8. 2023 – pozn. Úřadu</p><p>49</p><p>Č.j.: ÚOHS-09980/2024/500</p><p>plánování a záměrů k datu 1. 7. 2024. Vzhledem k tomu, že z § 267 odst. 2 stavebního zákona</p><p>vyplývá, že při výkonu veřejné správy ve věcech územního plánování a stavebního řádu je</p><p>předvídána existence následujících informačních systémů:</p><p>•</p><p>portál stavebníka,</p><p>•</p><p>národní geoportál územního plánování,</p><p>•</p><p>evidence stavebních postupů,</p><p>•</p><p>evidence elektronických dokumentací,</p><p>•</p><p>informační systém identifikačního čísla stavby a</p><p>•</p><p>ISSŘ,</p><p>je nutno dospět k závěru, že k datu 1. 7. 2024 by měly být uvedené informační systémy</p><p>zprovozněny tak, aby již mohly být využívány stavebními úřady. Pro výkon agendy stavebních</p><p>úřadů přitom MMR ve svém odborném stanovisku ze dne 8. 1. 2024 označilo za nejdůležitější</p><p>ISSŘ [§ 267 odst. 2 písm. f) zákona], jelikož pomocí tohoto systému jsou konzumovány služby</p><p>ostatních informačních systémů zajišťujících DSŘ a jiných informačních systémů státu, jako je</p><p>katastr nemovitostí, základní registry apod. Dle MMR by tak stavební úřady a dotčené orgány</p><p>nemohly vůbec vykonávat stanovenou agendu v případě, že by ISSŘ nebyl funkční.</p><p>213. Z obsahu smlouvy (tj. zejména harmonogramu, který tvoří přílohu č. 3 smlouvy) plyne,</p><p>že na základě smlouvy má být dodán ISSŘ, jehož existenci předpokládá § 267 odst. 2 písm. f)</p><p>stavebního zákona. ISSŘ má být dodáno postupně ve třech vývojových verzích, kdy verze č. 1</p><p>má být dodána do dne 1. 3. 2024, verze č. 2 do dne 1. 6. 2024 a konečně verze č. 3 do dne</p><p>31. 12. 2024. Ostatní informační systémy, jež jsou uvedeny v § 267 odst. 2 stavebního zákona,</p><p>nejsou dle harmonogramu součástí předmětu plnění smlouvy22. Úřad se proto dále zabýval</p><p>otázkou, jak dodání samotného ISSŘ bez zapojení dalších stavebním zákonem</p><p>předpokládaných systémů, jež jsou dle odborného stanoviska MMR nedílnou součástí celé</p><p>DSŘ, povede k naplnění cílů DSŘ a tím naplnění podmínky krajně naléhavé okolnosti dle § 63</p><p>odst. 5 zákona. Zadavatel ve svém sdělení ze dne 20. 12. 2023 uvedl, že předmět plnění</p><p>smlouvy má primárně zabránit tomu, aby stavební řízení podle stavebního zákona</p><p>po 1. 7. 2024 neprobíhala. Dále zejména z odborných stanovisek MMR vyplynulo, že ISSŘ,</p><p>jehož dodání a zprovoznění je předmětem smlouvy, je základním informačním systémem, přes</p><p>který budou procházet informace z ostatních systémů a se kterým budou stavební úřady</p><p>přímo pracovat. Na základě výše uvedeného má tak Úřad za to, že ISSŘ je základní systém,</p><p>s nímž budou stavební úřady v rámci plnění své agendy pracovat, a bez kterého by prakticky</p><p>nebylo možné postupovat tak, jak předvídá stavební zákon. Pokud by nemohly být vykonávány</p><p>činnosti stavebních úřadů a byla tak blokována možnost stavebníků realizovat jimi plánované</p><p>stavební akce napříč celou Českou republikou, lze s určitostí konstatovat, že by se jednalo</p><p>o významné ochromení výkonu státní správy značného významu, jenž dopadá na podstatnou</p><p>část obyvatelstva i podnikatelských subjektů a negativně jej ovlivňuje – tudíž lze spatřovat</p><p>v takovém stavu prvek naléhavosti velmi významné intenzity. Z odborného stanoviska MMR</p><p>22</p><p>Na základě smlouvy má být dodán rovněž ISESZ a ISKO, což však nejsou samostatné informační systémy dle § 267</p><p>odst. 2 písm. a) – f) stavebního zákona. Nicméně jde o systémy, bez nichž by dle odborného stanoviska MMR ze dne</p><p>8. 1. 2024 nebyl funkční ISSŘ, jelikož by bez nich nebylo možné realizovat agendy.</p><p>50</p><p>Č.j.: ÚOHS-09980/2024/500</p><p>ze dne 8. 1. 2024 vyplývá, že bez existence ISSŘ by zprovoznění ostatních informačních</p><p>systémů dle § 267 odst. 2 stavebního zákona nebylo nijak účelné, neboť právě ISSŘ je ten</p><p>systém, který informace z ostatních systémů sbírá, a právě v rámci a prostřednictvím ISSŘ</p><p>budou stavební úřady vykonávat přidělenou agendu. Úřad tak shledal dodání a včasné</p><p>zprovoznění ISSŘ k datu 1. 7. 2024 jako stěžejní v kontextu všech informačních systémů</p><p>veřejné správy dle § 267 odst. 2 stavebního zákona. Úřad nicméně doplňuje, že stav patřičné</p><p>naléhavosti nespatřuje ve vztahu ke všem verzím ISSŘ, které zadavatel pořizuje na základě</p><p>uzavřené smlouvy. Pokud sám zadavatel argumentuje naplněním požadavků stavebního</p><p>zákona na vedení příslušné agendy v důsledku uzavření šetřené smlouvy, a současně je ve</p><p>smlouvě pro třetí verzi ISSŘ stanoven termín do 31. 12. 2024 (viz výše), má Úřad za to, že</p><p>možnost vykonávat agendu ze strany stavebních úřadů bude možné již po zprovoznění druhé</p><p>verze ISSŘ, která má být dodána do 1. 6. 2024. Byť Úřad rozumí tomu, že se v případě</p><p>zprovoznění nebude jednat o finalizovanou verzi ISSŘ (tedy ISSŘ ve vývojové verzi V3), je třeba</p><p>mít na paměti, že účelem uzavření smlouvy v JŘBU dle § 63 odst. 5 zákona je primárně</p><p>odvrácení vzniku krizové situace, kdy by nemohla být po datu 1. 7. 2024 vykonávána agenda</p><p>stavebních úřadů dle předpokládaného legislativního rámce. Z tohoto důvodu tak Úřad</p><p>konstatuje, že v rámci předmětu plnění veřejné zakázky spatřuje i takové části, pro jejichž</p><p>pořízení nebyl v okamžiku uzavření smlouvy dán stav krajní naléhavosti, jak předepisuje § 63</p><p>odst. 5 zákona. Takovým plněním je tedy ta část předmětu plnění, pro niž byl stanoven termín</p><p>pro její splnění po datu 1. 7. 2024 (tedy po datu účinnosti stavebního zákona zmiňované výše)</p><p>a které současně bude probíhat po tomto datu, jimiž jsou „Dodání ISSŘ v3“, „(…) (ISKO) v2“,</p><p>„Provoz rozvoje“, „Provoz podpory“. Úřad v tomto směru akcentuje i část plnění smlouvy</p><p>spočívající v provozu podpory, která má podle smlouvy trvat dokonce až do 30. 6. 2025.</p><p>V situaci, kdy smyslem uzavření šetřené smlouvy je zajištění předpokladů pro fungování</p><p>stavebních úřadů a výkon jejich agendy k datu 1. 7. 2024, lze stěží jako krajně naléhavé označit</p><p>plnění, jež má dle smlouvy probíhat po tomto datu.</p><p>214. K výše uvedenému Úřad pro úplnost dodává, že ačkoli zadavatel argumentuje ve vyjádření</p><p>k podkladům rozhodnutí v tom smyslu, že je vyloučené, aby k obstarání ISKO V2 a ISSŘ V3</p><p>přistoupil jiným způsobem, než kontinuálním navazujícím plněním od téhož dodavatele a že</p><p>samostatné zadávací řízení by mohlo být zahájeno teprve po splnění milníků daných</p><p>k 1. 6. 2024 (v důsledku čehož by dokončení celého předmětu smlouvy do konce roku 2024</p><p>bylo zcela vyloučeno), a přestože Úřad rozumí tomu, že dodání všech tří verzí ISSŘ (a obou</p><p>verzí ISKO) je se jeví z pohledu zadavatele jako potřebné, a to zejména s ohledem na</p><p>zadavatelem stanovené milníky a plynulost v postupech dodavatele při realizaci předmětu</p><p>smlouvy, nelze odhlédnout od povinnosti zadavatele usilovat o zadání těch částí plnění, jež</p><p>mají být dodány až po datu 1. 7. 2024. Ostatně sám zadavatel navenek opakovaně</p><p>argumentoval rozvazovacími podmínkami ve smlouvě uzavřené na veřejnou zakázku (a tedy</p><p>připouštěl předčasné ukončení smlouvy), které jsou dle zadavatele vázány na účinnost</p><p>smlouvy na obdobný předmět plnění. Rozvazovací podmínky v čl. 23.2 smlouvy na veřejnou</p><p>zakázku [pod písm. (e) a (f)] přitom připouští předčasné ukončení smluvního vztahu v případě</p><p>uzavření smlouvy v otevřeném zadávacím řízení, jež zajišťuje plnění předmětu předmětné</p><p>smlouvy na veřejnou zakázku. Je tedy zřejmé, že již při přípravě smlouvy na veřejnou zakázku</p><p>zadavatel počítal s možností, že bude předčasně ukončena v případě, kdy najde dodavatele</p><p>v řádném (otevřeném druhu) zadávacím řízení. Co se týče zadavatelem zmiňované</p><p>nemožnosti dodání plnění dle smlouvy (tj. včetně ISKO V2 a ISSŘ V3) v termínu do konce roku</p><p>51</p><p>Č.j.: ÚOHS-09980/2024/500</p><p>2024, Úřadu jednak není zřejmé, z jakého důvodu zadavatel přikládá důraz právě tomuto</p><p>termínu a zda nesplnění tohoto termínu má vliv na stav krajní naléhavosti se smyslu § 63 odst.</p><p>5 zákona. Samotná skutečnost, že zadavatel v zadávacích podmínkách tento termín uvedl</p><p>v příslušném harmonogramu, neznamená, že jde o neměnné datum, jehož nesplnění by mělo</p><p>dopad podobný tomu, že po datu 1. 7. 2024 (což je objektivní datum plynoucí ze stavebního</p><p>zákona) nebudou moci stavební úřady vykonávat svou agendu. Stejně tak však Úřadu není</p><p>zřejmé, z jakého důvodu by nemohl zadavatel započít se zadáváním navazujícího plnění (ISKO</p><p>V2 a ISSŘ V3) dříve něž po splnění milníků daných k 1. 6. 2024. Úřad uzavírá, že je přesvědčen,</p><p>že zadavatel by měl usilovat o zadání tohoto navazujícího plnění v jiném transparentnějším</p><p>druhu zadávacího řízení, jelikož i ve vztahu k plnění pořizovaném zadavatelem po datu</p><p>1. 7. 2024 je zájem na zachování soutěže o veřejnou zakázku stále stejně intenzivní. Současně</p><p>je třeba dodat, že předchozí nezákonný postup zadavatele nemůže vést k tomu, že bude</p><p>nadále pořizováno plnění, jež je předmětem smlouvy, přestože lze přijmout adekvátní</p><p>opatření k nápravě stavu narušujícímu hospodářskou soutěž. V této souvislosti Úřad odkazuje</p><p>na směrnici Rady č. 89/665/EHS ze dne 21. 12. 1989, o koordinaci právních a správních</p><p>předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky</p><p>a stavební práce, ve znění pozdějších předpisů, která (zejména ve spojení s její preambulí)</p><p>klade důraz na to, aby byla prováděna vhodná opatření pro rychlou nápravu protiprávního</p><p>jednání. V tomto kontextu tak nelze akceptovat takový postup, kdy předchozí nezákonné</p><p>jednání zadavatele povede k dokončení veškerého plnění pořizovaného na základě nezákonně</p><p>uzavřené smlouvy a nebudou učiněna odpovídající opatření k nápravě nezákonného stavu.</p><p>Jinými slovy řečeno, pokud i evropské směrnice preferují rychlou nápravu nezákonného stavu,</p><p>stěží lze akceptovat de facto „dokončení“ nezákonného jednání a splnění smlouvy jako celku.</p><p>215. Ve vztahu k odborným stanoviskům MMR, z nichž Úřad vycházel při posouzení věci, Úřad pro</p><p>úplnost uvádí, že tyto důkazy v šetřeném případě připustil a zohlednil i přesto, že autorem</p><p>těchto odborných stanovisek je samotný zadavatel šetřené veřejné zakázky, neboť s ohledem</p><p>na specifika předmětu této veřejné zakázky objektivně nelze shledat jakýkoli jiný subjekt, který</p><p>by se mohl k položeným otázkám Úřadu (viz výše) vyjádřit se stejnou mírou odbornosti. V této</p><p>souvislosti Úřad připomíná, že MMR je podle § 267 odst. 1 stavebního zákona jediným</p><p>správcem informačních systémů veřejné správy podle stavebního zákona a současně</p><p>ústředním orgánem státní správy, jenž vykonává státní správu na úseku územního plánování,</p><p>územního rozhodování a stavebního řádu a jde tak o subjekt, jenž řeší příslušnou agendu</p><p>související s výkonem státní správy. V takové situaci považuje Úřad za nevyhnutelné, že</p><p>zodpovězení odborných otázek týkajících se výkladu informačních systémů veřejné správy dle</p><p>§ 267 odst. 2 stavebního zákona si Úřad vyžádal právě od MMR, aby mohl být zjištěn stav věci,</p><p>o němž nejsou důvodné pochybnosti ve smyslu § 3 správního řádu. Z uvedených důvodů tak</p><p>Úřad nezbytně musel vzít skutečnosti zjištěné z odborných stanovisek MMR v potaz při</p><p>právním posouzení věci.</p><p>216. Úřad na tomto místě podotýká, že ačkoli nelze teoreticky vyloučit ani možné další odložení</p><p>účinnosti předmětných částí stavebního zákona a zachování stávajících postupů stavebních</p><p>úřadů (tj. bez využití ISSŘ), zadavatel nemůže z povahy věci nyní vycházet z toho, že by taková</p><p>možnost nastala (byť se bezpochyby jedná o subjekt, jenž může odložení účinnosti stavebního</p><p>zákona iniciovat), jelikož nelze předem kalkulovat se schválením takového návrhu</p><p>Parlamentem České republiky.</p><p>52</p><p>Č.j.: ÚOHS-09980/2024/500</p><p>217. Úřad s ohledem na výše uvedené konstatuje, že se zadavatel nacházel v situaci, kdy z důsledku</p><p>krajně naléhavé okolnosti, kterou je nutnost dodání a zprovoznění ISSŘ z důvodu zavedení</p><p>kompletní DSŘ tak, jak předvídá stavební zákon, bylo nezbytné použít JŘBU, aby byl ISSŘ,</p><p>jakožto základní systém, jenž propojuje ostatní systémy dle § 267 odst. 2, funkční a současně</p><p>se blížilo datum 1. 1. 2024, kdy nabyl účinnosti stavební zákon. Zadavatel se tak ocitl v situaci,</p><p>kdy pro splnění předpokladů stanovených ve stavebním zákoně potřeboval urychleně</p><p>zprovoznit ISSŘ, z důvodu existence nejen ISSŘ samotného, ale i ostatních systémů dle § 267</p><p>odst. 2 stavebního zákona, jejichž existenci stavební zákon předvídá a pomocí nichž mají</p><p>probíhat úkony stavebních úřadů a dalších dotčených orgánů.</p><p>218. Z uvedeného hlediska se tak jeví situace, kdy si zadavatel byl vědom toho, že nestihne</p><p>v řádném zadávacím řízení (tj. otevřeném, užším, či jednacím řízení s uveřejněním) zajistit</p><p>zprovoznění informačního systému, který je nezbytný pro fungování stavebních úřadů dle</p><p>stavebního zákona, skutečně jako krajně naléhavá. V dané situaci totiž může v důsledku</p><p>nedodání ISSŘ dojít k takovému omezení činnosti stavebních úřadů, které by mohlo mít vliv</p><p>na celorepubliková stavební řízení v České republice a mít tedy velmi významný negativní</p><p>dopadem na občany ČR (resp. stavebníky) a zprostředkovaně i na výkonnost ekonomiky České</p><p>republiky.</p><p>219. Na tomto místě Úřad připomíná, že k uzavření smlouvy na veřejnou zakázku zadávanou v JŘBU</p><p>zadavatel přistoupil dne 3. 11. 2023 s vědomím, že v rámci zadávacího řízení na veřejnou</p><p>zakázku DSŘ kalkuloval dle příslušného harmonogramu (tj. dle přílohy č. 3 smlouvy na veřejnou</p><p>zakázku DSŘ) s termínem plnění pro dodání druhé verze ISSŘ (tedy ISSŘ V2) do 10 měsíců</p><p>od podpisu smlouvy. Pokud tedy ani do data uzavření smlouvy (3. 11. 2023) zadavatel nemohl</p><p>(s ohledem na zákaz uzavření smlouvy stanovený Úřadem v rozhodnutí č. j. ÚOHS33680/2023/500 ze dne 5. 9. 2023) uzavřít smlouvu na plnění veřejné zakázky DSŘ zadávané</p><p>v otevřeném řízení, a zajistit tak dodání min. druhé verze ISSŘ v potřebné lhůtě do 1. 7. 2024,</p><p>lze přisvědčit, že v důsledku nemožnosti uzavřít smlouvu na plnění veřejné zakázky DSŘ</p><p>se zadavatel ocitl v krajně naléhavé situaci, kdy nemohl – s výjimkou varianty odložení</p><p>účinnosti relevantních ustanovení stavebního zákona - zajistit realizaci procesů vyplývajících</p><p>ze stavebního zákona vztahujících se k využívání informačních systémů veřejné správy</p><p>ve věcech územního plánování a stavebního řádu do 1. 7. 2024. Lze tak dospět k závěru,</p><p>že v daném případě došlo k naplnění první z podmínek pro použití JŘBU dle § 63 odst. 5</p><p>zákona, a sice že zadavatel použil tento druh zadávacího řízení k zadání veřejné zakázky</p><p>v důsledku krajně naléhavé okolnosti.</p><p>220. Ve vztahu k druhé podmínce podle § 63 odst. 5 zákona, podle níž zadavatel krajně naléhavou</p><p>okolnost nezpůsobil sám, Úřad uvádí následující.</p><p>221. Jak je uvedeno výše, zadavatel původně zahájil zadávací řízení na více veřejných zakázek</p><p>na jednotlivé informační systémy DSŘ formou soutěžních dialogů, když následně došel</p><p>ke zjištěním, jež ho přiměly zadávací řízení na předmětné veřejné zakázky zrušit a účastníkům</p><p>zadávacího řízení odeslal oznámení o zrušení zadávacího řízení. Oznámení o zrušení</p><p>zadávacích řízení v případě veřejných zakázek IPPS a EED bylo následně zrušeno Úřadem.</p><p>Z pravomocných rozhodnutí Úřadu vyplývá, že zadavatel nedodržel zásadu transparentnosti</p><p>vyplývající z § 6 odst. 1 zákona, když v oznámení o zrušení zadávacího řízení dostatečně</p><p>konkrétně, tedy jednoznačně a určitě nevymezil skutečnosti, které pokládá za důvody hodné</p><p>zvláštního zřetele ve smyslu § 127 odst. 2 písm. d) zákona. Rozhodnutím Úřadu č. j. ÚOHS53</p><p>Č.j.: ÚOHS-09980/2024/500</p><p>33680/2023/500 ze dne 5. 9. 2023, které bylo potvrzeno rozhodnutím předsedy Úřadu</p><p>č. j. ÚOHS-45805/2023/163 ze dne 20. 11. 2023, bylo zrušeno zadávacího řízení na veřejnou</p><p>zakázku DSŘ. Úřad v citovaném rozhodnutí konstatoval, že zadavatel postupoval v rozporu</p><p>s § 36 odst. 1 a 3 a § 6 odst. 1 zákona, když nestanovil a neposkytl zadávací podmínky</p><p>dodavatelům v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení, jak je</p><p>blíže specifikováno výše. Úřad k tomu konstatuje, že zadavatel se svým nezákonným jednáním,</p><p>jež vyústilo zejména v ukončení zadávacího řízení na veřejnou zakázku DSŘ ze strany Úřadu,</p><p>postavil do situace, ve které (dle svých slov) neměl jinou možnost než poptat požadované</p><p>plnění v JŘBU. Úřad k tomu uvádí, že pokud by zadavatel při rušení zadávacích řízení</p><p>na veřejné zakázky IPPS a EED a následně zejména při nastavení zadávacích podmínek</p><p>na veřejnou zakázku DSŘ postupoval tak, jak mu zákon předepisuje čili nastavil zadávací</p><p>podmínky v souladu se zákonem, nedošlo by k uložení nápravných opatření za strany Úřadu</p><p>a zadavatel by se tak neocitl v obtížné situaci, kdy za jedinou možnou cestu považoval poptání</p><p>požadovaného plnění v rámci JŘBU. Pokud by zadávací podmínky v případě veřejné zakázky</p><p>DSŘ byly nastaveny v souladu se zákonem, neexistoval by důvod pro uložení nápravného</p><p>opatření spočívajícího ve zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku DSŘ, který zadavatel</p><p>vytvořil právě nastavením nezákonných zadávacích podmínek. Úřad podotýká, že je povinností</p><p>zadavatele postupovat tak, jak mu předepisuje zákon a případná volba nestandardního</p><p>a nejméně transparentního druhu zadávacího řízení, kterým JŘBU bezpochyby je, nemůže</p><p>zadavateli sloužit jako alternativní cesta v případě jeho předchozího vlastního pochybení. Úřad</p><p>tak shledal, že zadavatel krajně naléhavou okolnost, v důsledku, které zvolil cestu zadání</p><p>veřejné zakázky formou JŘBU, způsobil pouze on sám svým dosavadním nezákonným</p><p>postupem, který předcházel zadání veřejné zakázky, zejména nastavením nezákonných</p><p>zadávacích podmínek v otevřeném řízení na veřejnou zakázku DSŘ, v jehož důsledku bylo</p><p>předmětné zadávací řízení Úřadem zrušeno. V této souvislosti je přitom nutno přihlédnout</p><p>k tomu, že (mj. na základě obsahu rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-33680/2023/500 ze dne</p><p>5. 9. 2023) je zřejmé, že v rámci předběžných tržních konzultací týkajících se veřejné zakázky</p><p>DSŘ a v rámci žádostí o vysvětlení zadávací dokumentace byl zadavatel upozorňován na</p><p>značnou problematičnost stanovených zadávacích podmínek23 a evidentně tak získal signály,</p><p>že pro relevantní trh jsou stanovené zadávací podmínky stěží akceptovatelné a že mohou</p><p>zásadním způsobem omezovat soutěž o veřejnou zakázku DSŘ. Zrušení zadávacího řízení na</p><p>veřejnou zakázku DSŘ Úřadem na základě podaného návrhu tak lze sotva považovat pro</p><p>zadavatele za překvapivé. Šetřenou podmínku dle § 63 odst. 5 zákona, že zadavatel krajně</p><p>naléhavou okolnost nezpůsobil sám, tak nelze s ohledem na výše uvedené považovat na</p><p>naplněnou.</p><p>222. K odkazu zadavatele na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 29 Af 75/2021-490 ze dne</p><p>19. 12. 2023, podle něhož „pokud by zadavatel v průběhu celého řízení nepostupoval</p><p>nezákonně, (…) zároveň neznamená, že by zadavatel právě tímto svým nezákonným postupem</p><p>způsobil vznik krajně naléhavé okolnosti“ Úřad uvádí následující. V dané věci se sice Krajský</p><p>soud v Brně zabýval obdobnou otázkou, jako v šetřeném případě – tedy posouzením naplnění</p><p>podmínek použití JŘBU dle § 63 odst. 5 zákona – nicméně z obsahu rozsudku vyplývá,</p><p>že se soud zabýval odlišnou skutkovou situací. Soud při posouzení věci vycházel ze stavu, kdy</p><p>v řešeném zadávacím řízení „docházelo k neobvyklému prodlení jednak v důsledku vedení</p><p>23</p><p>viz např. body 267. – 270. a 293. odůvodnění rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-33680/2023/500 ze dne 5. 9. 2023</p><p>54</p><p>Č.j.: ÚOHS-09980/2024/500</p><p>několika správních řízení a také v důsledku nestandardně dlouhého řízení o vyloučení</p><p>dodavatele“ a došlo k několikaletému zpoždění. K takové situaci však v šetřeném případě</p><p>nedošlo. Zadavatel v nyní šetřeném případě zahájil zadávací řízení na veřejnou zakázku DSŘ</p><p>dne 23. 4. 2023 s tím, že z harmonogramu, který tvořil přílohu č. 3 návrhu smlouvy, vyplývá,</p><p>že zadavatel kalkuloval s nejzazším termínem uzavření smlouvy dne 15. 6. 202324. Tato</p><p>skutečnost jednoznačně vyplývá ze sloupce A harmonogramu (viz citace z harmonogramu</p><p>na plnění veřejné zakázky DSŘ výše), kde je pro část plnění (Prováděcí projekt) definován</p><p>termín plnění do 3 měsíců od podpisu smlouvy (T+3měsíce) s tím, že nejpozději má k tomuto</p><p>plnění dojít 15. 9. 2023. Je tedy zřejmé, že zadavatel zahájil zadávací řízení na veřejnou zakázku</p><p>DSŘ pouhé necelé dva měsíce před očekávaným termínem uzavření smlouvy. Pokud zadavatel</p><p>nyní argumentuje nezbytností dodání ISSŘ ve druhé verzi k datu 1. 7. 2024 a v harmonogramu</p><p>u této části plnění požadoval jeho dodání do deseti měsíců od data uzavření smlouvy (T+10),</p><p>je zřejmé, že zadavatel zahájil zadávací řízení na veřejnou zakázku DSŘ pouze s čtyřměsíčním</p><p>předstihem před očekávaným termínem uzavření smlouvy. Pokud jde o délku správního řízení</p><p>vedeného Úřadem ve věci veřejné zakázky DSŘ, Úřad připomíná, že Úřadem bylo vedeno</p><p>jediné správní řízení (sp. zn. ÚOHS-S0321/2023/VZ) vedené na návrh, které bylo zahájeno dne</p><p>2. 6. 2023 a prvostupňové rozhodnutí ve věci bylo vydáno dne 5. 9. 2023. Průběh zadávacího</p><p>řízení na veřejnou zakázku DSŘ i se zahrnutím délky správního řízení tak nelze považovat</p><p>za jakkoli neobvyklý a s ohledem na charakter dané veřejné zakázky (která má značný</p><p>celorepublikový význam) a u níž lze očekávat vysokou míru zájmu o plnění této veřejné zakázky</p><p>ze strany dodavatelů, naopak zcela očekávaný. K prodlení v daném případě tak nedošlo</p><p>v důsledku vedení několika správních řízení, v důsledku neobvykle dlouhého správního řízení</p><p>tak, jako ve výše uvedeném případu řešeném soudem. S ohledem na výše uvedené je</p><p>i evidentní, že nelze hovořit ani o „několikaletém zpoždění“, když zadavatel zahájil zadávací</p><p>řízení za účelem zadání veřejné zakázky DSŘ až dne 23. 4. 2023 a smlouvu na veřejnou zakázku</p><p>v JŘBU uzavřel téměř po sedmi měsících od zahájení zadávacího řízení na veřejnou zakázku</p><p>DSŘ. Je tak nutno uzavřít, že skutkové okolnosti v zadavatelem odkazovaném případu byly</p><p>odlišné od nyní projednávané věci a nelze tak z nich činit paušální závěr, tak jak to činí</p><p>zadavatel, že předchozí nezákonný postup zadavatele nemůže nikdy zapříčinit krajně</p><p>naléhavou okolnost. Ad absurdum by totiž takový výklad vedl k situaci, kdy by zadavatelé</p><p>nebyli motivováni zadávat veřejné zakázky v souladu se zákonem a zejména tak, aby se</p><p>nedostali právě do krajně naléhavé situace ve smyslu § 63 odst. 5 zákona. Obdobně Úřad uvádí</p><p>k odkazu zadavatele na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-09758/2022/510 ze dne 18. 3. 2022, ze</p><p>kterého vyplývá, že „nelze obecně vycházet z toho, že zadavatel musí a priori předvídat</p><p>výsledek správního řízení (...), a to tak, že v daném správním řízení nemůže uspět, a tudíž není</p><p>oprávněn zadat zakázku v JŘBU.“, že i v tomto případě se Úřad zabýval skutkovou situací, kdy</p><p>docházelo k neobvykle dlouhému prodlení z důvodu vedení několika správních řízení</p><p>a skutkové okolnosti tak byly podstatně odlišné od šetřeného případu.</p><p>223. Úřad poznamenává, že se nezabýval posouzením splnění dalších podmínek umožňujících</p><p>zadání veřejné zakázky v JŘBU dle § 63 odst. 5 zákona, neboť výše dovozený rozpor</p><p>s citovaným ustanovením zákona dle názoru Úřadu sám o sobě způsobuje nezákonnost</p><p>postupu zadavatele, jehož důsledkem je konstatování závěru o neoprávněnosti použití JŘBU.</p><p>24</p><p>dle bodu 260. rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-33680/2023/500 ze dne 5. 9. 2023 byl dokonce předpokládaný termín</p><p>uzavření smlouvy stanoven v bodu 4.1. zadávací dokumentace na květen roku 2023 – pozn. Úřadu</p><p>55</p><p>Č.j.: ÚOHS-09980/2024/500</p><p>Zkoumání dalších důvodů vyplývajících z daného ustanovení a případně svědčících</p><p>o nezákonnosti zadání veřejné zakázky v JŘBU je již nadbytečné, neboť takové šetření dalších</p><p>skutečností by nezměnilo nic na závěru, že když není naplněna byť jedna z podmínek</p><p>ustanovení § 63 odst. 5 zákona, nemůže být veřejná zakázka zadána v souladu s tímto</p><p>ustanovením v JŘBU. Takový postup v rámci přezkumu je nejen v souladu s rozhodovací praxí</p><p>Úřadu a správních soudů, ale je též v souladu se zásadou procesní ekonomie.</p><p>224. K námitce navrhovatele I, že není jasné, zda zadavatel postupoval v souladu s usnesením vlády</p><p>České republiky ze dne 22. března 2017 č. 208 o uložení povinností v souvislosti se zadáváním</p><p>veřejných zakázek v JŘBU, na základě spolupráce zadavatelů a na základě výjimek (dále jen</p><p>„usnesení vlády č. 208“), když z veřejně dostupných zdrojů nevyplývá, zda zadavatel</p><p>informoval vládu před uzavřením smlouvy, Úřad podotýká, že citované usnesení vlády č. 208</p><p>bylo změněno, a to usnesením vlády České republiky ze dne 28. 6. 2023 č. 482 (dále jen</p><p>„usnesení vlády č. 482“). Z usnesení vlády č. 208 po změnách, jež vycházejí z usnesení vlády</p><p>č. 482 vyplývá, že povinnost členů vlády a vedoucích ostatních ústředních orgánů státní správy</p><p>informovat vládu před uzavřením smlouvy nastává pouze v případě, že hodnota dané smlouvy</p><p>přesahuje 300 mil. Kč bez DPH. V šetřením případě přitom hodnota smlouvy činí pouze</p><p>31 271 621 Kč bez DPH, jak vyplývá z čl. 8.1 smlouvy. Hodnota smlouvy je tedy částka nižší, než</p><p>částka určená jako spodní hranice pro smlouvy, u nichž je povinnost informovat vládu před</p><p>jejich uzavřením. Úřad tak shledal uvedenou námitku navrhovatele I za neopodstatněnou,</p><p>navíc jde o podmínku, která nemůže mít z povahy věci žádný vliv na právní posouzení věci,</p><p>neboť i kdyby namítá povinnost nebyla dodržena, nešlo by o postup stanovený zákonem.</p><p>225. Úřad konstatuje, že s ohledem na výše uvedené závěry, podle nichž zadavatel porušil</p><p>ustanovení § 63 odst. 5 zákona z důvodu nezákonného použití JŘBU, je nutno považovat</p><p>za bezpředmětné zkoumání otázky, zda zadavatel nezákonně zahájil předmětné zadávací</p><p>řízení v rozporu s § 51 odst. 4 zákona (jak namítá navrhovatel v podaném návrhu). Jelikož</p><p>způsob zadání předmětné veřejné zakázky již byl shledán nezákonným z důvodu nezákonného</p><p>použití JŘBU (jak je zřejmé z textu výše), lze považovat zkoumání dalšího důvodu pro shledání</p><p>nezákonného způsobu zadání veřejné zakázky s odkazem na zásadu procesní ekonomie</p><p>za nadbytečné. Úřad nicméně v této souvislosti poznamenává, že i v souvislosti s otázkou</p><p>zákazu zahájení zadávacího řízení dle § 51 odst. 4 zákona lze získat pochybnost o tom, zda</p><p>veřejná zakázka byla zadána na nezbytně nutnou dobu, jak požaduje § 51 odst. 4 písm. b)</p><p>zákona. Přestože zadavatel odkazuje v této souvislosti na rozvazovací podmínku uvedenou</p><p>v uzavřené smlouvě, nemá Úřad za to, že by smluvní podmínky takovým způsobem plnění</p><p>veřejné zakázky omezovaly. Stejně tak navrhovatel II vyjádřil ve správním řízení názor,</p><p>že ve smlouvě absentuje rozvazovací podmínka. V této souvislosti Úřad odkazuje na rozsudek</p><p>Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 As 126/2019 ze dne 31. 8. 2020, v němž soud</p><p>konstatoval, že je možné v režimu podle § 63 odst. 5 zákona uzavřít smlouvu na dobu</p><p>neurčitou, pokud je ve smlouvě (v souladu se zásadou transparentnosti) objektivní rozvazovací</p><p>podmínka. V rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 68/2017-209 ze dne 11. 4. 2019,</p><p>jehož závěry jsou výše uvedeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu potvrzeny, je dále</p><p>uvedeno, že »[z]adavatel je v rámci jednacího řízení bez uveřejnění oprávněn poptávat pouze</p><p>plnění v nezbytném rozsahu a po nezbytně nutnou dobu potřebnou pro poptání (dalšího)</p><p>obdobného plnění prostřednictvím některého z „otevřenějších“ druhů zadávacího řízení«.</p><p>Z uvedeného vyplývá, že pokud by zadavatel poptával plnění, jež překračuje dobu nezbytně</p><p>nutnou pro zadání veřejné zakázky v jiném zadávacím řízení dle zákona, nebudou tak naplněny</p><p>56</p><p>Č.j.: ÚOHS-09980/2024/500</p><p>podmínky pro zadání veřejné zakázky formou JŘBU. Ve vztahu k upozornění zadavatele,</p><p>že uvedené rozsudky se týkají smlouvy na dobu neurčitou, Úřad konstatuje, že neshledává</p><p>důvodu, pro který by nebylo možno uvedené závěry soudu přiměřeně aplikovat rovněž</p><p>na smlouvy na dobu určitou (a tedy i na právě šetřený případ), a to v situaci, kdy nelze mít</p><p>s jistotou za to, že smlouva byla uzavřena před ukončením zadávacího řízení na plnění</p><p>s obdobným předmětem pouze na dobu nezbytně nutnou v souladu s § 51 odst. 4 písm. b)</p><p>zákona. Vzhledem k tomu, že smlouva částečně má trvat dle harmonogramu až do 30. 6. 2025</p><p>(provoz podpory), lze mít důvodně za to, že smlouva jako celek na dobu nezbytně nutnou</p><p>uzavřena nebyla. V této souvislosti Úřad odkazuje na závěry učiněné již výše ve vztahu k části</p><p>plnění, jež měla být zadavateli poskytována v době od 1. 7. 2024.</p><p>226. Úřad k tomu doplňuje, že rozvazovací podmínka by měla představovat zejména určitou</p><p>objektivní skutečnost, jejímž nastáním automaticky, tj. bez nutnosti dalšího konání na straně</p><p>zadavatele či vybraného dodavatele, dojde k ukončení smluvního vztahu na základě smlouvy.</p><p>227. V šetřeném případě je v čl. 23.2 smlouvy uvedeno, že smluvní vztah může být ukončen výlučně</p><p>dále uvedenými způsoby. Mezi uvedenými důvody je mj. ukončení dle písm. e), a to sice „dnem</p><p>účinnosti smlouvy uzavřené v otevřeném zadávacím řízení ve smyslu § 56 ZZVZ, popř.</p><p>na základě jiného postupu podle ZZVZ zajišťující plnění předmětu této Smlouvy“ a ukončení dle</p><p>písm. f), a to sice „dnem účinnosti smlouvy uzavřené v otevřeném zadávacím řízení ve smyslu</p><p>§ 56 ZZVZ, popř. na základě jiného postupu podle ZZVZ zajišťující plnění předmětu této Smlouvy</p><p>prostřednictvím informačního systému (či informačních systémů) představujících náhradu</p><p>Systémů.“. K výkladu daného ustanovení smlouvy a k posouzení, zda se jedná o rozvazovací</p><p>podmínku či nikoliv, Úřad za stěžejní považuje zejména zvolené slovo „může“. Z uvedeného</p><p>ustanovení jednoznačně nevyplývá, že v případě uzavření smlouvy na základě otevřeného</p><p>řízení nebo jiného postupu dle zákona dojde automaticky, tj. bez nutnosti dalšího komisivního</p><p>jednání na straně zadavatele, k ukončení smluvního vztahu založeného touto smlouvou. Dané</p><p>ustanovení smlouvy tak pouze stanoví, že smluvní strany si sjednaly, že v průběhu plnění</p><p>smlouvy může, ale nemusí být učiněn další krok, kterým teprve dojde k ukončení smlouvy. Na</p><p>dané ustanovení tak nelze objektivně nahlížet jako na rozvazovací podmínku, neboť z něj</p><p>jednoznačně neplyne, že naplněním hypotézy uvedené pod písm. e) či písm. f) dojde</p><p>k automatickému ukončení smluvního vztahu založeného smlouvou.</p><p>228. Pro úplnost se Úřad zabýval i otázkou, zda by mohly být v šetřeném případě splněny podmínky</p><p>pro postup zadavatele v JŘBU i podle dalších ustanovení zákona (kromě § 63 odst. 5 zákona,</p><p>na něž zadavatel odkázal mj. ve výzvě k jednání), tj. zda bylo možno zadat veřejnou zakázku</p><p>v JŘBU i na základě jiného ustanovení zákona nežli podle § 63 odst. 5zákona (tedy zejména na</p><p>základě § 63 odst. 1 a 3, § 64 odst. 1 a § 66 zákona). K této otázce Úřad uvádí následující.</p><p>229. Ve vztahu k § 63 odst. 1 zákona Úřad nejprve připomíná, že jednou z podmínek pro použití</p><p>JŘBU dle tohoto ustanovení je základní předpoklad, že zadavatel oproti předchozímu</p><p>otevřenému, užšímu nebo zjednodušenému podlimitnímu řízení podstatně nezměnil zadávací</p><p>podmínky. V šetřeném případě je zcela zjevné, že za předchozí zadávací řízení je nutno</p><p>považovat otevřené zadávací řízení na veřejnou zakázku DSŘ. Již z porovnání obsahu</p><p>harmonogramu prací, který je součástí smlouvy na veřejnou zakázku a zadávací dokumentace</p><p>na veřejnou zakázku DSŘ jednoznačně vyplývá, že smlouvou na veřejnou zakázku uzavřenou</p><p>v JŘBU zadavatel pořídil výrazně redukovanější část plnění (podrobněji k tomuto závěru viz</p><p>níže). Je tedy zřejmé, že zadávací podmínky šetřené veřejné zakázky se výrazně změnily oproti</p><p>57</p><p>Č.j.: ÚOHS-09980/2024/500</p><p>předchozímu otevřenému řízení, a to zejména co do rozsahu předmětu veřejné zakázky. Z této</p><p>skutečnosti je tak zřejmé, že v daném případě nebyly naplněny pro postup zadavatele v JŘBU</p><p>ani podmínky dle § 63 odst. 1 zákona.</p><p>230. K podmínkám uvedeným v § 63 odst. 3 zákona Úřad uvádí, že předmětem veřejné zakázky je</p><p>dodání a zprovoznění informačního systému veřejné správy. Ze samotné povahy poptávaného</p><p>plnění je zřejmé, že se nejedná o umělecké dílo nebo výkon, ale o informační systém, a nelze</p><p>tak mít za to, že by mohla být naplněna podmínka pro JŘBU dle § 63 odst. 3 písm. a) zákona.</p><p>K podmínce neexistence hospodářské soutěže z technických důvodů uvedené v § 63 odst. 3</p><p>písm. b) zákona Úřad uvádí, že v zadávacím řízení na veřejnou zakázku DSŘ (kdy předmět</p><p>šetřené veřejné zakázky je pouze redukován a dodavatelé, kteří jsou schopni z technických</p><p>důvodů plnit předmět veřejné zakázky DSŘ, by nepochybně měli být schopni plnit i předmět</p><p>šetřené veřejné zakázky) byly podány dvě nabídky (kdy jednu podal navrhovatel I, druhou</p><p>podal vybraný dodavatel). Z rozhodnutí ÚOHS-33680/2023/500 ze dne 5. 9. 2023 současně</p><p>vyplývá, že Úřad v rámci správního řízení provedl průzkum trhu, jehož výstupem bylo zjištění,</p><p>že více dodavatelů mělo zájem o účast v zadávacím řízení na veřejnou zakázku DSŘ, nabídku</p><p>však nepodali z různých důvodů, jako byly nejednoznačně nastavené zadávací podmínky,</p><p>tvrzené nereálné termíny harmonogramu, aj. Z tohoto důvodu je tak zřejmé, že v šetřeném</p><p>případě nemůže být naplněn ani důvod pro JŘBU dle § 63 odst. 3 písm. b) zákona. K podmínce</p><p>nezbytnosti použití JŘBU z důvodu ochrany výhradních práv včetně práv duševního vlastnictví</p><p>Úřad uvádí, že v případě předmětu plnění šetřené veřejné zakázky se jedná o zcela nový</p><p>informační systém a o případné ochraně výhradních práv včetně práv duševního vlastnictví ve</p><p>smyslu § 63 odst. 3 písm. c) zákona tak v šetřeném případě nelze uvažovat. Úřad uvedené</p><p>uzavírá tím, že žádná z podmínek dle § 63 odst. 3 zákona pro užití JŘBU nebyla v šetřeném</p><p>případě naplněna.</p><p>231. Úřad rovněž doplňuje, že jelikož šetřená veřejná zakázka nenavazuje na soutěž o návrh,</p><p>nemohly být v daném případě splněny ani podmínky pro JŘBU dle § 65 odst. 1 zákona. Stejně</p><p>tak nelze uvažovat o oprávněnosti použití JŘBU z důvodů zakotvených v § 66 zákona, jelikož</p><p>toto ustanovení se týká nových služeb, které odpovídají původní veřejné zakázce (na níž tedy</p><p>tyto nové služby navazují), a tedy služeb, jež navazují na veřejnou zakázku, na kterou již byla</p><p>uzavřena smlouva a byla realizována. V šetřeném případě však veřejná zakázky DSŘ, která</p><p>předcházela řešené veřejné zakázce nebyla zadána (natož realizována).</p><p>232. Závěrem Úřad dodává, že jelikož sám zadavatel jiným ustanovením zákona (než § 63 odst.</p><p>zákona) opravňujícím jej k zadání šetřené veřejné zakázky neargumentoval, považoval Úřad za</p><p>nadbytečné se dále podrobněji vyjadřovat k možnostem zadavatele při zadání veřejné zakázky</p><p>v JŘBU.</p><p>K povinnosti oslovit více dodavatelů v rámci JŘBU</p><p>233. Navrhovatel I v návrhu namítá, že zadavatel postupoval v rozporu se zásadou zákazu</p><p>diskriminace, když v rámci JŘBU oslovil vybraného dodavatele jako jediného a neoslovil další</p><p>potenciální dodavatele. Úřad k tomu uvádí následující. Zákon výslovně neurčuje, zda má</p><p>zadavatel v rámci zvolení zadání veřejné zakázky formou JŘBU oslovit jednoho či více</p><p>dodavatelů. Ke každé situaci je třeba přistupovat individuálně a posuzovat ji ad hoc.</p><p>K uvedenému se vyjádřil Krajský soud v Brně č. j. 62 Af 125/2016-209 ze dne 31. 5. 2018, když</p><p>konstatoval, že „[p]okud však z okolností souvisejících se zadávanou veřejnou zakázkou</p><p>58</p><p>Č.j.: ÚOHS-09980/2024/500</p><p>a především ze samotných důvodů použití jednacího řízení bez uveřejnění neplyne, že by se</p><p>jednalo o případ, kdy veřejnou zakázku zadávanou v jednacím řízení bez uveřejnění může splnit</p><p>toliko jediný dodavatel (a právě proto je jednací řízení bez uveřejnění namístě – to by byly právě</p><p>případy podřaditelné pod § 23 odst. 4 písm. a/ ZVZ), pak není odůvodněn zjednodušující závěr</p><p>v tom směru, že zásady zadávání veřejných zakázek (mimo jiné i zásada zákazu diskriminace</p><p>podle § 6 ZVZ) byly (automaticky) naplněny samotným splněním podmínek pro použití</p><p>jednacího řízení bez uveřejnění. Při absenci objektivní možnosti plnit veřejnou zakázku pouze</p><p>jediným v úvahu přicházejícím dodavatelem by tak zadavatel zásady vyplývající z § 6 ZVZ</p><p>naplnil tak, že by v zadávacím řízení (byť je jím jednací řízení bez uveřejnění) jednal s více</p><p>dodavateli.“. Úřad k tomu uvádí, že ačkoliv se citovaný rozsudek věnoval výkladu zákona</p><p>č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVZ“), závěry</p><p>v něm učiněné jsou aplikovatelné i pro aktuálně účinnou právní úpravu JŘBU v zákoně.</p><p>Z uvedeného tedy vyplývá, že pokud neexistuje objektivní skutečnost, že požadované plnění</p><p>může dodat pouze a jen jediný možný dodavatel, má zadavatel povinnost jednat s více</p><p>dodavateli.</p><p>234. V šetřeném případě zadavatel dne 2. 11. 2023 odeslal výzvu k jednání na veřejnou zakázku</p><p>vybranému dodavateli, žádnému jinému dodavateli předmětnou výzvu neodeslal. Zadavatel</p><p>ve výzvě k jednání nijak neuvedl a neodůvodnil, z jakého důvodu se rozhodl pro odeslání výzvy</p><p>k jednání pouze jedinému dodavateli a neoslovil více dodavatelů. Skutečnost, že navrhovatel</p><p>I podal v zadávacím řízení na veřejnou zakázku DSŘ s výrazně vyšší nabídkovou cenou nežli</p><p>vybraný dodavatel, s nímž zadavatel uzavřel smlouvu v JŘBU, nepředstavuje legitimní důvod,</p><p>pro který nemělo význam jej oslovit ve věci veřejné zakázky. Nelze totiž vyloučit, že jeho</p><p>nabídka na - i dle stanoviska zadavatele - výrazně redukovaný předmět plnění s odlišnými</p><p>smluvními (časovými) podmínkami by byla zcela odlišná. Stávajícím postupem zadavatele, kdy</p><p>pro plnění veřejné zakázky neoslovil žádného dalšího dodavatele kromě vybraného</p><p>dodavatele, a tedy nezjišťoval výhodnost možných dalších nabídek na modifikovaný (!)</p><p>předmět plnění v rámci JŘBU, tak nebylo ze strany zadavatele ověřeno, zda nabídka vybraného</p><p>dodavatele na veřejnou zakázku je skutečně výhodná, a to právě s ohledem na výrazně</p><p>redukovaný předmět plnění i dílčí termíny požadovaného plnění. Úřad má za to, že výhodnost</p><p>nabídky na veřejnou zakázku tak nelze dovozovat jen z porovnání s obsahem nabídek</p><p>dodavatelů na veřejnou zakázku DSŘ, jelikož nelze vyloučit jednak zájem více dodavatelů</p><p>takový předmět plnění realizovat a jednak možnost, že v případě, že by byl zadavatelem pro</p><p>podání nabídky na veřejnou zakázku osloven i navrhovatel I, mohla se jeho nabídka zásadně</p><p>lišit od ocenění dílčích položek v rámci nabídky předložené na veřejnou zakázku DSŘ.</p><p>235. Ve výzvě k jednání je uvedeno, že dodavatel je povinen prokázat, že splňuje kvalifikaci podle</p><p>§ 73 zákona v rozsahu odpovídajícím předchozímu otevřenému řízení, tedy otevřenému řízení</p><p>na veřejnou zakázku DSŘ. Z uvedeného tedy vyplývá, že kvalifikační předpoklady se nijak</p><p>nezměnily oproti otevřenému řízení, které už ze své podstaty počítá s více podanými</p><p>nabídkami. V takové situaci tak rovněž není zřejmé, z jakého důvodu zadavatel pro plnění</p><p>veřejné zakázky neoslovil rovněž navrhovatele I., který podal nabídku na veřejnou zakázku DSŘ</p><p>a prokazoval tak zadavatelem požadovanou kvalifikaci.</p><p>236. Úřad má tedy za to, že zadavateli nic objektivně nebránilo, aby oslovil více dodavatelů</p><p>a minimalizoval již tak nevyhnutelné omezení hospodářské soutěže, ke kterému užitím JŘBU</p><p>dojde. Úřad dále uvádí, že pokud by k oslovení výzvou k jednání jediného dodavatele zadavatel</p><p>59</p><p>Č.j.: ÚOHS-09980/2024/500</p><p>přistoupil pouze z důvodu, aby se některý z dodavatelů o JŘBU vůbec nedozvěděl a byl by</p><p>motivován pouze tím, aby žádný z dodavatelů nemohl včas brojit proti volbě tohoto druhu</p><p>zadávacího řízení námitkami, rozhodně by to nenasvědčovalo odpovědnému postupu</p><p>zadavatele k výdajům ze státního rozpočtu a o ctění základních zásad uvedených v § 6 odst. 1</p><p>a 2 zákona, ačkoliv u zadavatele jako gestora legislativy v oblasti zadávání veřejných zakázek</p><p>by takový netransparentní a diskriminační přístup Úřad nepředpokládal.</p><p>K neuveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení</p><p>237. Úřad uvádí, že v případě JŘBU zákon zadavateli neukládá povinnost uveřejnit oznámení</p><p>o zahájení zadávacího řízení, když JŘBU se zahajuje podle § 67 odst. 1 zákona odesláním výzvy</p><p>k jednání, výzvy k podání nabídek nebo zahájením jednání s dodavatelem. V případě šetřené</p><p>veřejné zakázky však Úřad dospěl k závěru, že podmínky pro použití JŘBU stanovené v § 63</p><p>odst. 5 zákona splněny nebyly, když zadavatel krajně naléhavou okolnost způsobil sám svým</p><p>přičiněním (a nebyly splnění ani podmínky pro použití JŘBU stanovené v jiných ustanoveních</p><p>zákona). Jestliže zadavatel šetřenou veřejnou zakázku zadal v JŘBU v rozporu s § 63 odst. 5</p><p>zákona, nelze než uzavřít, že k použití tohoto druhu zadávacího řízení v šetřeném případě</p><p>nebyl oprávněn.</p><p>238. Předpokládaná hodnota šetřené veřejné zakázky byla zadavatelem stanovena v bodu 3.2.</p><p>výzvy k jednání, kde se uvádí, že činí „méně než 118 444 888 Kč bez DPH“. Podle bodu 8.1</p><p>smlouvy činí smluvní cena za provedení díla částku ve výši 31 271 621 Kč bez DPH.</p><p>Z uvedeného vyplývá, že s ohledem na finanční limit stanovený v § 3 nařízení vlády č. 172/2016</p><p>Sb., o stanovení finančních limitů a částek pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek, se</p><p>jedná o veřejnou zakázku nadlimitní. Předmětnou veřejnou zakázku byl tedy zadavatel</p><p>povinen zadávat s ohledem na její předpokládanou hodnotu v nadlimitním režimu (či jiným</p><p>způsobem za současného splnění dalších podmínek), přičemž podle § 55 zákona byl bez</p><p>dalšího oprávněn použít otevřené řízení nebo užší řízení. U nadlimitních veřejných zakázek</p><p>zadávaných v nadlimitním režimu (s výjimkou veřejných zakázek zadávaných v JŘBU) pak</p><p>zákon ukládá zadavateli povinnost uveřejnit oznámení o zahájení zadávacího řízení vůči</p><p>neomezenému počtu dodavatelů tím způsobem, že zadavatel je povinen v případě nadlimitní</p><p>veřejné zakázky uveřejnit formulář dle § 212 odst. 3 písm. b) zákona ve Věstníku veřejných</p><p>zakázek a v Úředním věstníku Evropské unie. Toto zadavatel v případě šetřené veřejné zakázky</p><p>neučinil a neuveřejnil ani předběžné oznámení dle § 34 zákona, ani dobrovolné oznámení</p><p>o záměru uzavřít smlouvu podle § 212 odst. 2 zákona prostřednictvím formuláře podle přímo</p><p>použitelného předpisu Evropské unie.</p><p>239. Z uvedeného je zřejmé, že pokud zadavatel uzavřel smlouvu bez předchozího uveřejnění</p><p>oznámení o zahájení zadávacího řízení ve Věstníku veřejných zakázek a v Úředním věstníku</p><p>Evropské unie nebo bez předchozího uveřejnění předběžného oznámení (přičemž výzvu</p><p>k podání nabídek v zjednodušeném podlimitním řízení uveřejnit nemohl, neboť se jedná</p><p>o nadlimitní veřejnou zakázku) a současně bez uveřejnění dobrovolného oznámení o záměru</p><p>uzavřít smlouvu podle § 212 odst. 2, pak byly splněny podmínky pro podání návrhu na uložení</p><p>zákazu plnění smlouvy na veřejnou zakázku stanovené v § 254 odst. 1 písm. a) zákona.</p><p>240. Na základě shora uvedených skutečností Úřad uzavírá, že smlouva na veřejnou zakázku</p><p>zadávanou v JŘBU byla uzavřena bez předchozího uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího</p><p>řízení nebo předběžného oznámení, jakož i bez uveřejnění dobrovolného oznámení o záměru</p><p>60</p><p>Č.j.: ÚOHS-09980/2024/500</p><p>uzavřít smlouvu podle § 212 odst. 2 zákona, ačkoliv zadavatel byl povinen toto oznámení nebo</p><p>předběžné oznámení uveřejnit, jelikož postupoval v rozporu s § 55 zákona, když zadal veřejnou</p><p>zakázku v JŘBU, aniž by pro její zadání byly splněny podmínky k použití tohoto druhu</p><p>zadávacího řízení stanovené v zákoně, když zadavatel použil pro zadání veřejné zakázky JŘBU</p><p>s odkazem na § 63 odst. 5 zákona, tj. že postup v JŘBU byl nezbytný v důsledku krajně naléhavé</p><p>okolnosti, kterou zadavatel nezpůsobil, ačkoliv zadavatel vznik krajně naléhavé okolnosti</p><p>způsobil sám tím, že v předchozím zadávacím řízení na veřejnou zakázku DSŘ postupoval</p><p>v rozporu se zákonem, a proto bylo předchozí zadávací řízení na uvedenou veřejnou zakázku</p><p>zadávanou v otevřeném řízení zrušeno.</p><p>K námitce uzavření smlouvy přes zákaz uložený prvostupňovým rozhodnutím ve věci veřejné zakázky</p><p>DSŘ a zákaz uložený předběžným opatřením</p><p>241. Navrhovatel I namítá, že zadavatel uzavřením smlouvy nerespektoval prvostupňové</p><p>rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0321/2023/VZ ze dne 5. 9. 2023 a rovněž obešel zákaz</p><p>uložený předběžným opatřením, jež bylo s největší pravděpodobností v uvedeném správním</p><p>řízení vydáno. Úřad k tomu uvádí následující.</p><p>242. Předběžné opatření, na které navrhovatel I v návrhu odkazuje, bylo vydáno v rámci správního</p><p>řízení vedeného u Úřadu pod sp. zn. ÚOHS-S0321/2023/VZ, jehož předmětem bylo</p><p>přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky DSŘ. Z rozhodnutí</p><p>Úřadu č. j. ÚOHS-33680/2023/500 ze dne 5. 9. 2023 (dále také jen „prvostupňové</p><p>rozhodnutí“) vyplývá, že Úřad rozhodnutím ze dne 17. 7. 2023 nařídil předběžné opatření</p><p>spočívající v zákazu uzavřít smlouvu v zadávacím řízení na šetřenou veřejnou zakázku. Podle</p><p>výroku VI. prvostupňového rozhodnutí Úřadu byl zadavateli podle § 263 odst. 8 zákona</p><p>do pravomocného skončení správního řízení vedeného Úřadem pod sp. zn. ÚOHSS0321/2023/VZ uložen zákaz uzavřít smlouvu v zadávacím řízení na veřejnou zakázku DSŘ.</p><p>K nabytí právní moci tohoto rozhodnutí došlo dne 20. 11. 2023. Ze smlouvy na veřejnou</p><p>zakázku zadávanou zadavatelem v JŘBU přitom plyne, že ještě před nabytím právní moci</p><p>uvedeného rozhodnutí, tedy dne 3. 11. 2023, zadavatel uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku.</p><p>243. Již z prostého porovnání obsahu harmonogramů na veřejnou zakázku a veřejnou zakázku DSŘ</p><p>jednoznačně vyplývá, že smlouvou na veřejnou zakázku uzavřenou v JŘBU zadavatel pořídil</p><p>výrazně redukovanější část plnění, než kterou zadavatel původně požadoval v zadávacích</p><p>podmínkách veřejné zakázky DSŘ, když z příslušného harmonogramu prací byly odstraněny</p><p>dílčí části předmětu plnění – tj. např. Informační systém administrace výstavby a staveb,</p><p>Evidence dokumentů a postupů, Evidence autorizovaných osob ve stavebnictví, Evidence</p><p>autorizovaných osob v agendě životního prostředí, Evidence mandátů a zastupování. Je tak</p><p>zřejmé, že zadavatel smlouvu neuzavřel v rozporu s prvostupňovým rozhodnutím, jelikož</p><p>neuzavřel smlouvu na plnění předmětu veřejné zakázky DSŘ, nýbrž na plnění odlišné (byť</p><p>pouze částečně) a jednalo se tak i o smlouvu na jinou veřejnou zakázku. Z odůvodnění</p><p>oznámení o výsledku zadávacího řízení týkajícího se JŘBU vyplývá, že uzavřením smlouvy</p><p>zadavatel řeší potřebu zajištění minima souborů informačních systémů umožňujících</p><p>digitalizaci stavebního řízení, a tedy hodlá pořídit jen dílčí část z plnění, jež původně poptával</p><p>jako mnohem širší a komplexnější systém DSŘ. Obecně však takovou situaci, kdy zadavatel</p><p>pořizuje část plnění, jež se mu nepodařilo vysoutěžit v otevřeném řízení a které z objektivních</p><p>důvodů nezbytně potřebuje (např. svoz odpadu či dodávky elektřiny do budovy obecního</p><p>úřadu), v rámci JŘBU, je nutno považovat za příklad právě takového případu, kdy může být</p><p>61</p><p>Č.j.: ÚOHS-09980/2024/500</p><p>zadavatel oprávněn na základě ustanovení § 51 odst. 4 zákona a § 63 odst. 5 zákona uzavřít</p><p>smlouvu pro účely pořízení potřebného plnění v určitém minimálním rozsahu (než se mu</p><p>podaří požadované plnění jako celek řádně vysoutěžit). Potud tedy nelze postup zadavatele,</p><p>když uzavřel v JŘBU smlouvu na část předmětu plnění veřejné zakázky DSŘ, považovat za</p><p>porušení zákazu uzavření smlouvy na veřejnou zakázku DSŘ vyslovenou v prvostupňovém</p><p>rozhodnutí či v rozhodnutí o předběžném opatření vydaném ve správním řízení sp. zn. ÚOHSS0321/2023/VZ. Pokud zadavatel za tímto účelem zneužil institutu JŘBU, jde o otázku jinou –</p><p>pokud by tomu tak bylo (jak ostatně Úřad ve vztahu k šetřenému případu dovodil), jednalo by</p><p>se o uzavření smlouvy dle § 254 odst. 1 písm. a) zákona25, a nikoli o uzavření smlouvy přes</p><p>zákaz jejího uzavření stanovený zákonem či předběžným opatřením, jak definuje § 254 odst. 1</p><p>písm. b) zákona.</p><p>244. Úřad pro úplnost dodává, že k porušení uvedeného předběžného opatření by mohlo dojít</p><p>pouze tehdy, uzavřel-li by zadavatel smlouvu v rámci probíhajícího otevřeného řízení</p><p>na veřejnou zakázku DSŘ. Pokud však zadavatel uzavřel smlouvu v rámci JŘBU, tedy v rámci</p><p>odlišného zadávacího řízení od zadávacího řízení na veřejnou zakázku DSŘ, v rámci kterého</p><p>mu byl uložen zákaz uzavřít smlouvu, a nadto je předmět smlouvy odlišný od předmětu</p><p>veřejné zakázky DSŘ, nedopustil se zadavatel porušení zákazu, jenž mu byl předmětným</p><p>předběžným opatřením uložen.</p><p>245. Z uvedených důvodů tak Úřad dospěl k závěru, že v daném případě není dán důvod pro uložení</p><p>zákazu plnění smlouvy na veřejnou zakázku ve smyslu § 254 odst. 1 písm. b) zákona, a to ani</p><p>ve vztahu k namítanému porušení zákazu uzavření smlouvy uloženému předběžným</p><p>opatřením ve správním řízení sp. zn. ÚOHS-S0321/2023/VZ ani ve vztahu k namítanému</p><p>porušení zákazu uzavřít smlouvu vyslovenému ve výroku IV. prvostupňového rozhodnutí</p><p>Úřadu vydaného v citovaném správním řízení.</p><p>K zákazu plnění smlouvy</p><p>246. Podle § 264 odst. 1 zákona Úřad uloží zadavateli v řízení zahájeném na návrh podle § 254 zákaz</p><p>plnění smlouvy, byla-li smlouva na veřejnou zakázku nebo rámcová dohoda uzavřena</p><p>postupem uvedeným v § 254 odst. 1 zákona. Jak již Úřad uvedl výše, smlouva na veřejnou</p><p>zakázku byla uzavřena přes zákaz jejího uzavření stanovený v § 246 odst. 1 písm. a) zákona,</p><p>a proto bylo namístě uložit zákaz jejího plnění. Současně je ovšem nutno zkoumat, zda</p><p>neexistují okolnosti, které vyžadují pokračování plnění smlouvy, resp. okolnosti, za kterých</p><p>Úřad zákaz plnění uzavřené smlouvy neuloží, které jsou pro všechny smlouvy na veřejné</p><p>zakázky upraveny v § 264 odst. 3 a 4 zákona (a pokud jde o smlouvu na veřejnou zakázku</p><p>v oblasti obrany a bezpečnosti v § 264 odst. 5 zákona).</p><p>247. Pro prokázání existence okolností upravených v § 264 odst. 3 a 4 zákona jsou kladeny zvýšené</p><p>nároky na zadavatele, aby unesl jak břemeno tvrzení, tak i břemeno důkazní ohledně existence</p><p>důvodů hodných zvláštního zřetele, spojených s veřejným zájmem, vyžadujících pokračování</p><p>plnění smlouvy, neboť podle § 254 odst. 5 zákona musí obě tato břemena unést zadavatel již</p><p>25</p><p>tj. bez předchozího uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení, předběžného oznámení nebo výzvy k podání</p><p>nabídek ve zjednodušeném podlimitním řízení, ačkoli byl povinen toto oznámení, předběžné oznámení nebo výzvu k</p><p>podání nabídek ve zjednodušeném podlimitním řízení uveřejnit, ledaže uveřejnil dobrovolné oznámení o záměru uzavřít</p><p>smlouvu podle § 212 odst. 2 zákona</p><p>62</p><p>Č.j.: ÚOHS-09980/2024/500</p><p>ve svém vyjádření k návrhu, tedy ve lhůtě 10 dnů od doručení návrhu. Po uplynutí této lhůty</p><p>již zadavatel není oprávněn tvrzení a návrhy důkazních prostředků měnit nebo rozšiřovat.</p><p>248. S ohledem na předmětná ustanovení zákona Úřad zkoumal, zda existují okolnosti, které</p><p>vyžadují pokračování plnění smlouvy (viz § 264 odst. 3 zákona), resp. okolnosti, za kterých</p><p>Úřad zákaz plnění uzavřené smlouvy neuloží (viz § 264 odst. 4 zákona). Vzhledem k tomu, že</p><p>neuložení zákazu plnění smlouvy z důvodu dle § 264 odst. 4 zákona závisí na tom, zda bylo</p><p>prokázáno, že za postačující k ochraně veřejného zájmu je stanovení odkladné lhůty pro</p><p>uložení zákazu plnění dle § 264 odst. 3 zákona, zabýval se Úřad nejprve možností aplikace</p><p>§ 264 odst. 3 zákona, tj. otázkou, zda zadavatel prokázal, zda důvody hodné zvláštního zřetele</p><p>spojené s veřejným zájmem vyžadují pokračování plnění smlouvy. Pokud by totiž Úřad</p><p>neshledal jako postačující k ochraně veřejného zájmu postup dle § 264 odst. 3 zákona (tj.</p><p>uložení odkladné lhůty), Úřad by s odkazem na § 264 odst. 4 zákona zákaz plnění smlouvy na</p><p>veřejnou zakázku neuložil.</p><p>K důvodům hodným zvláštního zřetele spojeným s veřejným zájmem</p><p>249. Úřad se tedy s ohledem na výše uvedené dále zabýval posouzením, zda v šetřeném případě</p><p>existují důvody hodné zvláštního zřetele spojené s veřejným zájmem, jež vyžadují pokračování</p><p>plnění smlouvy ve smyslu § 264 odst. 3 zákona. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že v případě,</p><p>že zadavatel důvody hodné zvláštního zřetele spojené s veřejným zájmem prokáže, Úřad</p><p>v rozhodnutí stanoví lhůtu ne delší než 12 měsíců, jejímž uplynutím je zakázáno plnění</p><p>smlouvy. Ve vztahu k zásadě ochrany veřejného zájmu Úřad předně uvádí, že tato zásada je</p><p>rovněž spolu se zásadou legitimního očekávání a zásadou nestranného postupu a rovného</p><p>přístupu uvedena mezi základními zásadami činnosti správních orgánů v § 2 odst. 4 správního</p><p>řádu, podle něhož správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem,</p><p>a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově</p><p>shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Pojem veřejný zájem je</p><p>neurčitým právním pojmem, který musí být v případě potřeby ve správním řízení definován,</p><p>a to s ohledem na konkrétní okolnosti projednávaného případu, neboť jeho obsah a rozsah se</p><p>může měnit. Musí se jednat o takový zájem, který lze označit za obecný či veřejně prospěšný,</p><p>případně za zájem společnosti jako celku. Takový zájem nemůže být v rozporu s platnými</p><p>právními předpisy. Obecně platí, že správní orgány by neměly veřejný zájem samy aktivně</p><p>konstruovat a definovat, veřejný zájem musí vyplývat vždy přímo z právní úpravy. V této</p><p>souvislosti Úřad uvádí, že právní předpisy ve většině případů veřejný zájem přímo nedefinují,</p><p>a ten je tak třeba dovodit ze smyslu a účelu příslušné právní úpravy. V určitém správním řízení</p><p>může nastat i situace, kdy několik veřejných zájmů stojí proti sobě a objektivně není možné,</p><p>aby přijaté řešení bylo v souladu se všemi veřejnými zájmy, které s rozhodovanou věcí</p><p>souvisejí. Je pak na správním orgánu, aby pokud možno rozhodl tak, aby žádný z dotčených</p><p>veřejných zájmů nebyl na úkor ostatních popřen. Současně je však třeba přihlédnout k tomu,</p><p>že veřejný zájem je naplňován i prostřednictvím zadávání veřejných zakázek podle zákona.</p><p>Účelem zadávacího řízení je zabezpečit soutěž dodavatelů o předmět veřejné zakázky, jejímž</p><p>důsledkem by mělo být taktéž dosažení efektivního a hospodárného nakládání s prostředky z</p><p>veřejných rozpočtů. Zadavatel by měl zajistit, aby byly veřejné rozpočty spotřebovávány řádně</p><p>a efektivně, na základě hodnocení nabídek a bez jakéhokoliv druhu zvýhodňování některého</p><p>z dodavatelů.</p><p>63</p><p>Č.j.: ÚOHS-09980/2024/500</p><p>250. S ohledem na uvedené je tak třeba posoudit, zda v konkrétním případě veřejný zájem, který</p><p>zadavatel deklaruje ve spojení s plněním šetřené veřejné zakázky, je spojen s důvody hodnými</p><p>zvláštního zřetele, které ukládají Úřadu, v případě uložení zákazu plnění smlouvy, povinnost</p><p>stanovit lhůtu ne delší než 12 měsíců, jejímž uplynutím je zakázáno plnění smlouvy.</p><p>251. V šetřeném případě zadavatel ve lhůtě dle § 254 odst. 5 zákona ve vyjádřeních k návrhům</p><p>obou navrhovatelů uvedl více skutečností, jež lze dle jeho mínění podřadit pod důvody hodné</p><p>zvláštního zřetele a díky kterým je, ve spojení s veřejným zájmem, dle jeho názoru žádoucí</p><p>pokračování smlouvy. Z obsahu vyjádření zadavatele k návrhům vyplývá, že tyto důvody</p><p>zadavatel spatřuje v zamezení ochromení stavebních řízení, potřebě řešení nepříznivého stavu</p><p>délky stavebních řízení [k čemuž zadavatel odkázal na důvodovou zprávu ke stavebnímu</p><p>zákonu, zprávu OECD a Zprávu o hodnocení dopadů regulace (RIA)], dále v důsledcích průtahů</p><p>ve stavebních řízeních (ve spojení zejména s rizikem vzniku nároků na vymáhání náhrady</p><p>škody nemajetkové újmy) a v možnosti přispět ke zkrácení procesů povolování staveb.</p><p>252. Zadavatel odkazoval mj. na důvodovou zprávu ke stavebnímu zákonu, ze které citoval</p><p>následující pasáž: „Podle studie Světové banky Doing Business 2019 je proces povolování</p><p>staveb v České republice jeden z nejpomalejších na světě. Podle délky standardizovaného</p><p>stavebního řízení se Česká republika umístila na 156. místě ze 190 posuzovaných zemí s délkou</p><p>246 dnů.“. Z důvodové zprávy, na niž zadavatel odkázal ve vyjádřeních k návrhům dále vyplývá,</p><p>že digitalizace stavební agendy, jež je jedním z cílů stavebního zákona, bude znamenat mj.</p><p>účinnější, otevřenější a transparentnější přístup dokumentů vedených ve správních spisech.</p><p>253. Úřad k výše uvedenému uvádí, že umístění České republiky ve studii Doing Business 2019</p><p>značí, že stavební řízení a procesy s ním spojené, ve srovnání s většinou dále ve studii</p><p>posuzovaných zemí, nejsou na přijatelné úrovni. Z porovnání délky standardizovaného</p><p>stavebního řízení uváděné touto studií v počtu 246 dnů a zákonnými lhůtami, jež jsou pro</p><p>vydání rozhodnutí stavebního úřadu stanoveny v § 196 stavebního zákona nejpozději do 30</p><p>dnů v případě jednoduchých staveb, resp. do 60 dnů v ostatních případech, je pak evidentní</p><p>zcela nevyhovující stav, který dopadá značnou měrou na obyvatele České republiky (tedy</p><p>fyzické i právnické osoby v pozici stavebníka a v širším smyslu i na další obyvatele, kteří mají</p><p>být uživateli staveb). Vyšší rychlost, jednoduchost a efektivita procesů v rámci agendy</p><p>stavebních úřadů je tedy prospěšná pro všechny občany České republiky, kteří komunikují se</p><p>stavebními úřady v rámci stavebního řízení a územního plánování. Tento prospěch přitom</p><p>nelze vztahovat pouze ve vztahu k občanům jakožto fyzickým osobám, nýbrž i právnickým</p><p>osobám, jimiž jsou i orgány veřejné správy, např. územně samosprávné celky, které iniciují</p><p>stavby takové důležitosti, jakými jsou výstavby či rekonstrukce zdravotnických zařízení, škol</p><p>nebo veřejných komunikací. Rychlejší průběh procesů souvisejících se stavebním řízením, jenž</p><p>je hlavním cílem DSŘ, by měl ve svém důsledku logicky vést k rychlejší realizaci a uvedení do</p><p>provozu takovýchto objektů, které slouží občanům a směřují např. i k naplnění jejich práv</p><p>(např. na zdravotnickou péči). Zejména na objektech tohoto typu Úřad považuje veřejný zájem</p><p>na řádném fungování stavebních úřadů, rychlosti a efektivnosti stavebních procesů za</p><p>nezpochybnitelný. Je rovněž nepochybné, že čím budou rychlejší jednotlivá stavební řízení</p><p>(nehledě na to, jakých objektů konkrétně se budou týkat), tím menší bude zatížení</p><p>jednotlivých stavebních úřadů a tím rychlejší mohou být všechny ostatní procesy jež spadají</p><p>do agendy stavebních úřadů.</p><p>64</p><p>Č.j.: ÚOHS-09980/2024/500</p><p>254. Úřad vychází z předpokladu, že obecně digitalizace, kterou lze bezesporu považovat</p><p>za aktuální pozitivní trend nejen ve veřejné správě, přináší pozitivum v podobě zrychlení</p><p>činností, a to v mnoha směrech. Proto má Úřad za to, že pokud zadavatel uzavřením smlouvy</p><p>na veřejnou zakázku sleduje cíl směřující k digitalizaci stavebního řízení a provádí za tímto</p><p>účelem alespoň první kroky (když pořizuje zejména ISSŘ), činí tak ve veřejném zájmu, který</p><p>spočívá v možnosti občanů využívat služby stavebních úřadu tak, jak předvídá stavební zákon</p><p>(a tedy nikoli v tak nepřiměřené časové délce, jak naznačuje výše zmiňovaná studie) a ve svém</p><p>důsledku má celorepublikový dopad nejen na běžné činnosti stavebníků, ale též na funkčnost</p><p>a uvedení do provozu mj. kritických objektů sloužících k zajištění základních lidských práv</p><p>a svobod.</p><p>255. Úřad považuje za nesporné, že digitalizace veřejné správy v obecném měřítku, tedy nejen</p><p>ve vztahu k oblasti stavebních řízení a územního plánování, je chtěnou složkou moderně</p><p>fungujícího státu, jež cílí k úspornější, rychlejší a jednodušší komunikaci mezi občany a orgány</p><p>veřejné správy. Postupnou digitalizací agend jednotlivých orgánů veřejné správy dojde</p><p>k rychlejším a efektivnějším procesům, jež budou méně zatěžovat jak občany, tak orgány</p><p>veřejné správy jako takové. V této souvislosti Úřad akcentuje, že digitalizace procesů veřejné</p><p>správy je jedním ze stěžejních bodů, jež si vláda vytyčila v aktualizovaném programovém</p><p>prohlášení schváleném dne 1. 3. 202326, z něhož vyplývá, že cílem digitalizace je zejména</p><p>pohodlnější kontakt občanů se státem a automatizace procesů, jež povede k efektivnějšímu</p><p>fungování státu jako celku. Současně programové prohlášení opakovaně zmiňuje jako zásadní</p><p>bod zrychlení stavebního řízení a dále zrealizování projektu DSŘ a územního plánování.</p><p>V preambuli programového prohlášení jako takového, a dále jeho části „Regionální a místní</p><p>rozvoj“, je konkrétně uvedeno následující: „Dostupnost bydlení pro občany bude vláda řešit</p><p>jak směrem k vlastnickému, tak i nájemnímu bydlení včetně bydlení sociálního. Nejdůležitější</p><p>je v současné době zásadní zrychlení stavebního řízení ve spolupráci se samosprávami a při</p><p>zachování ochrany ostatních zájmů.“. Z uvedeného Úřad dovozuje, že DSŘ je jedním</p><p>z primárních cílů vlády České republiky, jejíž existence je současně předpokládána platnou</p><p>právní úpravou a bez nadsázky zde lze hovořit o celorepublikovém dopadu. Pokud tedy vláda</p><p>České republiky spatřuje v realizaci projektu DSŘ a s ním spjaté zrychlení stavebního řízení</p><p>a zmiňuje je i ve svém programovém prohlášení, jímž dává najevo cíle a záměry, které</p><p>považuje pro směrování a fungování státu za velmi významné, je nutno nepochybně dospět</p><p>k závěru, že kroky zadavatele směřující k naplnění projektu DSŘ jsou mimořádně žádoucí</p><p>i z pohledu zákonodárce. To je ostatně demonstrováno i požadavkem § 267 odst. 2 stavebního</p><p>zákona, který předvídá fungování informačních systémů veřejné správy (včetně mj. ISSŘ).</p><p>256. Úřad si je vědom toho, že realizace předmětu plnění veřejné zakázky nemusí přinášet natolik</p><p>významné zlepšení nepříznivé situace ohledně délky stavebních řízení (jelikož benefity</p><p>projektu DSŘ v podobě zkrácení lhůt ve stavebních řízeních se mohou jistě projevovat</p><p>až postupně se zprovozňováním dalších součástí projektu DSŘ, tj. i ostatních informačních</p><p>systémů dle § 267 odst. 2 stavebního zákona), avšak považuje jej za alespoň nezbytný výchozí</p><p>krok, na něj by měly navazovat další aktivity ze strany zadavatele směřující k naplnění projektu</p><p>DSŘ jako celku a tedy i k odstranění nevyhovujícího stavu, jenž panuje v souvislosti s aktuální</p><p>délkou stavebních řízení. Úřad má za to, že právě s ohledem na celostátní veřejný zájem by</p><p>26</p><p>aktualizované prohlášení vlády ČR je veřejně dostupné na internetové stránce https://vlada.gov.cz/cz/programoveprohlaseni-vlady-193547/</p><p>65</p><p>Č.j.: ÚOHS-09980/2024/500</p><p>nemělo být zadavateli nepřiměřeně bráněno v potřebném vývoji směřujícím ke zlepšení</p><p>situace ohledně délky stavebních řízení, kterou veřejnost zcela jistě vnímá značně negativně</p><p>(jelikož jsou omezování ve svých záměrech a řešení např. své bytové situace). Je přitom na</p><p>zadavateli, aby konal v budoucnu skutečně tak, aby projekt DSŘ fungoval natolik efektivně,</p><p>aby se projevil minimálně ve zkrácení délky stavebních řízení.</p><p>257. Úřad nezpochybňuje tvrzení zadavatele, podle něhož nevčasným provedením DSŘ by došlo</p><p>k porušení stavebního zákona, jelikož z § 267 stavebního zákona vyplývá, že stavební zákon</p><p>předvídá existenci informačních systémů veřejné správy ve věcech územního plánování</p><p>a stavebního řádu, jejichž taxativní výčet je uveden v odst. 2 předmětného ustanovení. Úřad</p><p>k tomu však opětovně upozorňuje, že samotné nenaplnění povinností orgánů státní správy,</p><p>jež předvídá platná právní úprava, nelze považovat za naplnění předpokladu veřejného zájmu</p><p>bez dalšího. Pokud by jako důsledek zadání veřejné zakázky nenastala žádná skutečnost, která</p><p>by měla pozorovatelný pozitivní dopad na veřejný zájem společnosti a jediným reálným</p><p>dopadem by tak bylo nesplnění platné právní úpravy, nelze poté hovořit o naplnění požadavku</p><p>veřejného zájmu a nutné potřebě pokračování plnění smlouvy.</p><p>258. Úřad při zvažování délky lhůty, jejímž uplynutím bude zakázáno plnění smlouvy, přihlédl</p><p>zejména k harmonogramu plnění, jenž tvoří přílohu č. 3 smlouvy. Úřad za stěžejní při určení</p><p>délky lhůty považoval v prvé řadě skutečnou možnost vybraného dodavatele dodat příslušné</p><p>části požadovaného plnění dle harmonogramu tak, aby byla naplněna soudní praxí dovozená</p><p>podmínka JŘBU dle § 63 odst. 5 zákona, kterou je poptávání plnění v nezbytném rozsahu</p><p>a po nezbytně nutnou dobu. Dle uvedeného harmonogramu má být ISSŘ dodáno ve třech</p><p>vývojových verzích, kdy pro první je stanoven termín 1. 3. 2024, pro druhou 1. 6. 2024 a pro</p><p>třetí 31. 12. 2024. Z harmonogramu je tak vidno, že mezi milníky k dodání ISSŘ V2 a ISSŘ V3 je</p><p>doba 6 měsíců, když s další vývojovou verzí (tj. verzí ISSŘ V3) zadavatel počítal až ke dni</p><p>31. 12. 2024. Úřad tudíž dovozuje, že stanovením lhůty 4 měsíců ode dne nabytí právní moci</p><p>tohoto rozhodnutí, jejímž uplynutím bude zakázáno plnění smlouvy, tak dostává zadavatel</p><p>a vybraný dodavatel adekvátní časový rámec k dalšímu postupu v plnění smlouvy tak, jak</p><p>předvídá její harmonogram, tj. dodání a zprovoznění ISSŘ V2, neboť pro tuto část plnění</p><p>smlouvy je předvídán termín plnění do 1. 6. 2024 (a tedy ještě v době lhůty plynoucí od data</p><p>právní moci tohoto rozhodnutí do 4 měsíců). Zadavateli se však současně dostane</p><p>dostatečného prostoru pro zahájení nového zadávacího řízení na novou veřejnou zakázku</p><p>v souladu se zákonem, kterou naváže na část plnění dodaného dle smlouvy (tj. zejména ISSŘ</p><p>V2) a bude tak směřovat k dodání ISSŘ V3 a dalšímu zajištění DSŘ tak, jak stavební zákon</p><p>předvídá a jak o to zadavatel, dle svých tvrzení, usiluje. Zájem zadavatele na včasném dodání</p><p>informačních systémů dle milníků v harmonogramu tak bude zachován, neboť zadavatel</p><p>dostane dostatečný prostor pro jeho naplnění v rámci nového zadávacího řízení, neboť Úřad</p><p>má za to, že zadavatel měl či stále má dostatečný časový prostor část plnění smlouvy (ISSŘ V3)</p><p>vysoutěžit v řádném zadávacím řízení (tj. otevřeném, užším či jednacím řízení s uveřejněním)</p><p>tak, aby mohla být tato část plnění dodána v takovém termínu, jaký je předvídán</p><p>harmonogramem smlouvy. Zadavatel současně Úřadu již ve sdělení ze dne 20. 12. 2023</p><p>potvrdil, že již vyhodnocuje možnosti, jak nejlépe v souladu se zákonem navázat na prozatímní</p><p>část DSŘ, která má být vytvořena na základě smlouvy. Záměr zadavatele postupovat v souladu</p><p>se zákonem je zřejmý také z výzvy k jednání, kde je v čl. 4.1 uvedeno, že se smlouva uzavírá</p><p>pouze na nezbytně nutnou dobu pro splnění svého účelu, nebo do uzavření smlouvy</p><p>v otevřeném řízení či jiném zadávacím řízení. Ve spojení s vyjádřením zadavatele ze dne</p><p>66</p><p>Č.j.: ÚOHS-09980/2024/500</p><p>20. 12. 2023 je tedy zřejmé, že zadavatel sám usiluje či navenek deklaruje úsilí o zahájení</p><p>zadávacího řízení v souladu se zákonem, aby mohl navázat, byť jen na část, dodaného plnění,</p><p>dle smlouvy. Vzhledem k brzkému milníku dodání ISSŘ V2, jenž je stanoven na 1. 6. 2024, nelze</p><p>po zadavateli požadovat, aby v tak krátkém časovém úseku ukončil zadávací řízení uzavřením</p><p>smlouvy s dodavatelem, který by do termínu 1. 7. 2024 splnil závazek dodání a zprovoznění</p><p>ISSŘ tak, jak předvídá stavební zákon. Úřad má tedy za to, že zadavatel prokázal, že důvody</p><p>hodné zvláštního zřetele spojené s veřejným zájmem vyžadují pokračování plnění smlouvy,</p><p>a proto podle § 264 odst. 3 zákona stanovil lhůtu 4 měsíců, jejímž uplynutím bude zakázáno</p><p>plnění smlouvy, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.</p><p>259. K otázce, zda jsou splněny podmínky pro neuložení zákazu plnění smlouvy podle § 264 odst. 4</p><p>zákona, neboť odložení zákazu plnění smlouvy pouze o 4 měsíce nepostačí k výběru nového</p><p>dodavatele v otevřeném řízení (resp. zda zadavatel toto prokázal), Úřad sděluje, že jednou</p><p>z podmínek pro neuložení zákazu plnění smlouvy podle § 264 odst. 4 zákona je, že zadavatel</p><p>kromě skutečností uvedených v § 264 odst. 3 zákona prokáže zároveň i to, že k ochraně</p><p>daného veřejného zájmu nepostačuje postup podle § 264 odst. 3, věty první zákona.</p><p>V šetřeném případě zadavatel neprokázal, že odložení zákazu plnění smlouvy o 4 měsíců</p><p>k ochraně sledovaného veřejného zájmu nepostačuje. Zadavatel ve vyjádření k podaným</p><p>návrhům navrhovatele I a II sice specifikoval důvody, pro které se domnívá, že jsou v daném</p><p>případě dány důvody hodné zvláštního zřetele spojené s veřejným zájmem, které vyžadují</p><p>pokračování smlouvy, nicméně nikterak nevysvětlil, z jakého důvodu nepostačuje k ochraně</p><p>daného veřejného zájmu uložení odkladné lhůty ve smyslu § 264 odst. 3, věty první zákona,</p><p>když k této otázce uvedl pouze tolik, že „navrhuje, aby Úřad v souladu s § 264 odst. 4 ZZVZ</p><p>neuložil zákaz plnění Smlouvy, neboť jsou bez dalšího naplněny důvody hodné zvláštního</p><p>zřetele a veřejný zájem na pokračování plnění Smlouvy, nebo podle § 263 odst. 3 ZZVZ stanovil</p><p>takovou lhůtu, která by umožnila Zadavateli zajistit kontinuitu vytváření IS DSŘ</p><p>prostřednictvím jiného zadávacího řízení“. Pouhým návrhem na neuložení zákazu plnění</p><p>smlouvy dle § 264 odst. 4 zákona nelze považovat podmínku stanovenou v § 264 odst. 4</p><p>zákona (že zadavatel musí prokázat, že k ochraně daného veřejného zájmu nepostačuje</p><p>postup podle odstavce 3 věty první) za splněnou. K tomu Úřad dodává, že zadavatel naopak</p><p>ve formulaci citovaného návrhu i možnost stanovení odkladné lhůty připustil.</p><p>260. Nad rámec výše uvedeného Úřad dodává, že dne 5. 3. 2024 obdržel od navrhovatele II přípis</p><p>ze dne 5. 3. 2024 adresovaný navrhovatelem II OHA (a nadepsaný jako „UPOZORNĚNÍ“), jehož</p><p>obsahem je porovnání žádosti MMR o stanovisko OHA ze dne 3. 11. 202227 s dokumentací</p><p>týkající se veřejné zakázky DSŘ a dokumentací týkající se šetřené veřejné zakázky. Úřad k tomu</p><p>uvádí, že usnesením ze dne 25. 1. 2024 byla účastníkům řízení stanovena lhůta 7 dnů ode dne</p><p>doručení citovaného usnesení, ve které se mohou vyjádřit k podkladům rozhodnutí.</p><p>V citovaném usnesení Úřad účastníky řízení upozornil na ustanovení § 261 odst. 3 zákona, dle</p><p>kterého Úřad nepřihlíží k vyjádřením učiněným po lhůtě stanovené ve výroku citovaného</p><p>usnesení a současně nepřihlédne k později uvedeným skutečnostem, návrhům důkazů a jiným</p><p>návrhům, pokud jimi nemá být zpochybněna věrohodnost podkladů pro vydání rozhodnutí,</p><p>jak vyplývá z § 251 odst. 5 zákona. Navrhovateli II bylo citované usnesení doručeno dne</p><p>25. 1. 2024 a posledním dnem lhůty pro vyjádření tak byl den 1. 2. 2024. Úřad obdržel výše</p><p>27</p><p>Dostupné z: https://www.mvcr.cz/volby/clanek/106-1999-rok-2023-poskytnuti-informace-projekt-mmr-digitalizacestavebniho-rizeni.aspx</p><p>67</p><p>Č.j.: ÚOHS-09980/2024/500</p><p>uvedené podání navrhovatele II datované dnem 5. 3. 2024 až dne 5. 3. 2024, tedy po lhůtě</p><p>stanovené Úřadem v usnesení ze dne 25. 1. 2024. Z obsahu obdrženého podání současně</p><p>nevyplývá, že by navrhovatel II jakkoliv zpochybňoval věrohodnost podkladů pro vydání</p><p>rozhodnutí. Úřad tak shledal, že nebyly naplněny zákonné podmínky, za kterých by se Úřad</p><p>měl obsahem doručeného podání zabývat. Současně má Úřad za to, že obsah předmětného</p><p>podání nemá jakýkoli vliv na právní posouzení věci a výsledek tohoto správního řízení.</p><p>S ohledem na výše uvedené Úřad podání ze dne 5. 3. 2024 zaevidoval do správního spisu,</p><p>skutečnostmi v něm uvedenými se však dále nezabýval.</p><p>K výroku II. tohoto rozhodnutí – náklady řízení</p><p>261. Podle § 266 odst. 1 zákona je součástí rozhodnutí Úřadu, kterým se ukládá nápravné opatření</p><p>nebo zákaz plnění smlouvy, též rozhodnutí o povinnosti zadavatele uhradit náklady správního</p><p>řízení. Náklady řízení se platí paušální částkou, kterou stanoví Ministerstvo pro místní rozvoj</p><p>vyhláškou. Příslušná vyhláška č. 170/2016 Sb., o stanovení paušální částky nákladů řízení</p><p>o přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání veřejných zakázek, stanoví v § 1, že paušální</p><p>částka nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, kterou je povinen zadavatel uhradit</p><p>v případě, že Úřad rozhodl o uložení nápravného opatření nebo zákazu plnění smlouvy, činí</p><p>30 000 Kč.</p><p>262. Vzhledem k tomu, že Úřad tímto rozhodnutím ve výroku I. uložil zákaz plnění smlouvy, rozhodl</p><p>Úřad o uložení povinnosti uhradit náklady řízení, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto</p><p>rozhodnutí.</p><p>263. Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet</p><p>Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo</p><p>19-24825621/0710, variabilní symbol 2023000788.</p><p>POUČENÍ</p><p>Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro</p><p>ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže –</p><p>sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 602 00 Brno. Včas podaný rozklad</p><p>proti výrokům I. a II. tohoto rozhodnutí má odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků</p><p>učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona zasílají Úřadu výhradně</p><p>prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým</p><p>podpisem.</p><p>otisk úředního razítka</p><p>Mgr. Markéta Dlouhá</p><p>místopředsedkyně</p><p>68</p><p>Č.j.: ÚOHS-09980/2024/500</p><p>Obdrží</p><p>1. HAVEL &amp; PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář, Na Florenci 2116/15, Nové Město, 110 00</p><p>Praha 1</p><p>2. JUDr. Miroslav Cák, advokát, ev. č. ČAK 21009, AGM partners s.r.o., Sokolovská 663/136c,</p><p>Karlín, 186 00 Praha 8</p><p>3. Mgr. Petra Koutná, advokátka, ev. č. ČAK 11082, AK Koutná &amp; Fáberová v.o.s., Kostelní 875/6,</p><p>Holešovice, 170 00 Praha 7</p><p>4. VITA software, s.r.o., Na Beránce 57/2, Dejvice, 160 00 Praha 6</p><p>Vypraveno dne</p><p>viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy</p><p>69</p></div>", "next": 0}