{"html": "<div class=\"doc\"><p>187. Dle čl. 1.4 smlouvy s pověřujícím zadavatelem město Bruntál „v případě, že pověřující</p><p>zadavatel hodlá zadávat dílčí veřejné zakázky na základě Rámcové dohody za účelem dle bodu</p><p>D) písm. iv.) Preambule této Smlouvy prostřednictvím Centrálního zadavatele (…), zavazuje</p><p>se předložit Centrálnímu zadavateli nejpozději 10 pracovních dnů před zahájením zadávacího</p><p>řízení na dílčí veřejnou zakázku dle Rámcové smlouvy také odborné posouzení, z něhož bude</p><p>vyplývat kladná odpověď na otázku, zda existují technické, popř. jiné důvody pro nutnost</p><p>pořízení konkrétních produktů Cisco Systems za současné nemožnosti jejich nahrazení</p><p>obdobným produktem jiných výrobců. V případě, kdy Pověřující či Centrální zadavatel</p><p>na základě Rámcové dohody zadávají dílčí veřejné zakázky dle bodu D) písm. iv.) Preambule</p><p>této Smlouvy svým jménem a na svůj účet (…), jsou sami povinni a odpovídají za naplnění</p><p>podmínky existence technických, popř. jiných důvodů pro nutnosti pořízení konkrétních</p><p>produktů Cisco Systems za současné nemožnosti jejich nahrazení obdobným produktem jiných</p><p>výrobců“.</p><p>188. Dle čl. 1.6 smlouvy s pověřujícím zadavatelem město Bruntál „dílčí veřejná zakázka na pořízení</p><p>předmětu plnění (…) může být Pověřujícím zadavatelem či na účet Pověřujícího zadavatele</p><p>na základě a postupem dle Rámcové dohody zadána pouze v rozsahu, v jakém bylo vůči</p><p>Centrálnímu zadavateli prokázáno splnění podmínek dle bodu D) písm. iv.) Preambule této</p><p>Smlouvy“.</p><p>189. Dle čl. 5.2 smlouvy s pověřujícím zadavatelem město Bruntál „pověřující zadavatel odpovídá</p><p>za dodržení Zákona, pokud samostatně realizuje dílčí zadávání veřejné zakázky. Centrální</p><p>zadavatel neodpovídá za vymezení předmětu Dílčího zadávání veřejné zakázky dle této</p><p>Smlouvy“.</p><p>190. Dle čl. 5.3 smlouvy s pověřujícím zadavatelem město Bruntál „Centrální zadavatel rovněž</p><p>neodpovídá za nekoordinovaný nákup produktů společnosti Cisco Systems Pověřujícím</p><p>zadavatelem v rozporu se Zákonem“.</p><p>191. Dle čl. 5.5 smlouvy s pověřujícím zadavatelem město Bruntál „Pověřující zadavatel nese plnou</p><p>odpovědnost za pravdivost prohlášení dle bodu D) Preambule této Smlouvy (…) a v plném</p><p>rozsahu odpovídá za naplnění podmínek pro využití výjimky dle § 89 odst. 5 ZZVZ“.</p><p>192. Pro situaci, kdy bude prováděcí veřejnou zakázku na pořízení HW produktů z důvodu upgrade,</p><p>údržby či rozšíření stávajícího infrastrukturního řešení pro pověřujícího zadavatele zadávat</p><p>centrální zadavatel, tedy bylo ve smlouvě o centralizovaném zadávání sjednáno, že pověřující</p><p>zadavatel musí centrálnímu zadavateli předložit odborné posouzení, které bude potvrzovat,</p><p>že existují důvody pro pořízení Cisco produktů a že nemohou být pořízeny produkty jiné</p><p>značky. Takový nákup pak může být dle citované smlouvy centrálním zadavatelem realizován</p><p>pouze v rozsahu, v jakém mu byla oprávněnost tohoto nákupu prokázána.</p><p>193. Avšak pro situaci, kdy prováděcí veřejnou zakázku na pořízení HW produktů z důvodu upgrade,</p><p>údržby či rozšíření stávajícího infrastrukturního řešení si bude pro sebe realizovat sám</p><p>36</p><p>Č.j.: ÚOHS-48795/2025/500</p><p>pověřující zadavatel anebo sám pro sebe centrální zadavatel, bylo ve smlouvě</p><p>o centralizovaném zadávání sjednáno, že tito sami odpovídají za naplnění podmínek pro nákup</p><p>produktů Cisco. Daná smlouva sice obsahuje ujednání, že takový nákup může být pověřujícím</p><p>zadavatelem realizován pouze v rozsahu, v jakém byla centrálnímu zadavateli prokázána</p><p>oprávněnost takového nákupu, nicméně zároveň tato smlouva pověřujícímu zadavateli</p><p>neukládá povinnost prokázat centrálnímu zadavateli odborné posouzení prokazující existenci</p><p>důvodů pro pořízení Cisco produktů.</p><p>194. Navíc, v případě minitendru na nákup SW produktů dle zjištění Úřadu ze smlouvy</p><p>o centralizovaném zadávání nevyplývá povinnost pověřujícího zadavatele dokládat</p><p>centrálnímu zadavateli mimo předložený dotazník žádné odůvodnění pořízení produktů Cisco,</p><p>a to ani v případě, kdy má tento nákup být realizován prostřednictvím centrálního zadavatele.</p><p>195. Smlouva o centralizovaném zadávání přitom obsahuje ujednání, že pověřující zadavatel</p><p>v plném rozsahu odpovídá za naplnění podmínek pro využití výjimky dle § 89 odst. 5 zákona</p><p>a pakliže pověřující zadavatel samostatně realizuje minitendr, neodpovídá centrální zadavatel</p><p>za vymezení jeho předmětu. Stejně tak dle dané smlouvy centrální zadavatel neodpovídá</p><p>za nákup produktů Cisco v rozporu se zákonem.</p><p>196. Úřad nepřehlédl, že alespoň ve vzoru rámcové dohody zadavatel omezil možnost použít</p><p>rámcovou dohodu pouze na situace, kdy budou naplněny zadavatelem vymezené obecné</p><p>důvody pro poptávku po produktech Cisco, nejen pro nákup HW, nýbrž i pro nákup SW.</p><p>Nicméně má-li být rámcová dohoda uzavřena mezi centrálním zadavatelem a vybranými</p><p>dodavateli, nemohou povinnosti v ní sjednané dopadat na subjekty, které účastníkem</p><p>rámcové dohody nejsou, tj. na pověřující zadavatele.</p><p>197. Úřad rovněž uvádí, že ze smlouvy s pověřujícím zadavatelem město Bruntál lze dovodit,</p><p>že pro zařazení do seznamu pověřujících zadavatelů, a tedy pro možnost připojení k rámcové</p><p>dohodě (a tedy pro možnost realizování nákupů Cisco produktů na jejím základě), postačovala</p><p>kladná odpověď u jednoho (jakéhokoliv) produktu Cisco, tj. postačovalo to, aby pověřující</p><p>zadavatel již měl ve své infrastruktuře jeden (jakýkoliv) produkt (bez ohledu na jeho věcnou</p><p>či finanční významnost v dané infrastruktuře) a potvrdil (nezávazný) předpoklad jeho</p><p>budoucího odběru. Dle zjištění Úřadu však smlouva o centralizovaném zadávání neobsahuje</p><p>žádné omezení, že by pověřující zadavatel nemohl realizovat i nákupy jiných SW produktů,</p><p>než které v dotazníku označil jako aktuálně zařazené v jeho infrastruktuře s předpokladem</p><p>jejich dalšího pořízení.</p><p>198. Z popsaných skutečností tedy dle Úřadu vyplývá, že mohou nastat situace, kdy bude zcela</p><p>mimo kontrolu zadavatele (či kohokoliv jiného), jakým způsobem bude rámcová dohoda</p><p>využívána, resp. bude zcela mimo kontrolu, zda na straně pověřujícího zadavatele existuje</p><p>odůvodněná potřeba (a v jakém rozsahu) poptávat výhradně produkty Cisco.</p><p>199. Uvedené dle přesvědčení Úřadu prokazuje, že mohou nastat situace, kdy nebude prokázáno</p><p>splnění podmínek pro aplikaci výjimky dle § 89 odst. 5 zákona nejen v zadávacím řízení</p><p>za účelem uzavření rámcové dohody, ale splnění těchto podmínek nebude ani odůvodněno</p><p>alespoň v rámci minitendrů, jímž zadavatel zaštiťuje svůj postup.</p><p>200. Úřad zdůrazňuje, že není jeho úmyslem předjímat nezákonný postup pověřujících zadavatelů</p><p>ani samotného centrálního zadavatele. Účelem této části argumentace Úřadu je toliko</p><p>37</p><p>Č.j.: ÚOHS-48795/2025/500</p><p>dokreslení toho, že i pokud by Úřad akceptoval výklad zadavatele (že postačuje u rámcové</p><p>dohody odůvodnit užití přímých odkazů až v rámci minitendrů, pokud jsou zajištěny kontrolní</p><p>mechanismy proti neoprávněnému využití rámcové dohody), nemohl by obstát ani argument</p><p>zadavatele, že nastavil dostatečné garance proto, aby rámcová dohoda byla pro realizaci</p><p>minitendrů využívána výhradně při splnění podmínek dle § 89 odst. 5 zákona. Z uvedeného</p><p>totiž vyplývá, že není zaručeno, že by prováděcí veřejná zakázka na nákup produktů Cisco</p><p>nemohla být realizována i bez řádného odůvodnění potřeby nákupu právě těchto produktů,</p><p>a to mimo veškerou kontrolu centrálního zadavatele či kohokoliv jiného. Jak již však Úřad</p><p>zdůvodnil podrobně výše, bez splnění podmínek dle § 89 odst. 5 zákona při vymezení</p><p>předmětu rámcové dohody by nemohl mít jakýkoliv způsob nastavení kontrolních</p><p>mechanismů proti neoprávněnému využití rámcové dohody při realizaci minitendrů na</p><p>posouzení zákonnosti šetřeného postupu zadavatele žádný vliv.</p><p>• k možnosti obrany proti postupu zadavatele</p><p>201. Je tedy zároveň zřejmé, že při výkladu zadavatele zvolený model fakticky vylučuje možnost</p><p>řádné obrany proti případnému neoprávněnému využití rámcové dohody pro realizaci dílčích</p><p>veřejných zakázek, tedy v případě, kdy poptávka pro produktech společnosti Cisco Systems</p><p>není řádně odůvodněna. Jak vyplývá ze zadávací dokumentace, písemná výzva účastníkům</p><p>rámcové dohody k podání nabídek na poskytnutí dílčích plnění jim bude ze strany centrálního</p><p>zadavatele či pověřujících zadavatelů doručována pouze prostřednictvím elektronického</p><p>nástroje NEN. Uvedená výzva tedy bude doručena adresně pouze účastníkům rámcové</p><p>dohody a nedojde k jejímu zveřejnění ve formě a na místě, kde standardně dochází k oznámení</p><p>zahájení běžných zadávacích řízení. Zákon totiž předpokládá v § 219 odst. 2 pouze povinnost</p><p>uveřejnit uzavřené smlouvy na veřejné zakázky zadávané na základě rámcové dohody.</p><p>Z uvedeného je zřejmé, že mimo účastníků rámcové dohody se nikdo další o zahájení</p><p>zadávacího řízení za účelem uzavření smlouvy na realizační veřejnou zakázku nemusí</p><p>dozvědět. Již uvedená skutečnost tedy fakticky znemožňuje případnou možnost napadnout</p><p>nezákonnost použití rámcové dohody pro konkrétní nákup Cisco produktů.</p><p>202. Proti případné nezákonnosti využití rámcové dohody pro prováděcí veřejnou zakázku tak</p><p>budou mít možnost brojit pouze účastníci rámcové dohody, kteří o jejím zahájení budou</p><p>informováni, u nichž však lze stěží (s ohledem na to, že jde o dodavatele produktů Cisco)</p><p>předpokládat, že by jim poptávka po produktech právě této značky vadila.</p><p>203. Osoby odlišné od účastníků rámcové dohody tak mají pouze možnost napadnout zveřejněnou</p><p>(tj. již uzavřenou) smlouvu na realizační veřejnou zakázku, a to formou podání buď podnětu</p><p>k Úřadu (když však v takovém případě by mohla pouze být ve správním řízení zahájeném</p><p>z moci úřední uložena pokuta za spáchání přestupku, a tedy by již nemohlo by být zabráněno</p><p>v jejím plnění), anebo formou podání návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy (kde by sice</p><p>bylo možné uložit jako nápravné opatření uložení zákazu plnění dané realizační smlouvy, ale to</p><p>pouze při specifickém postupu zadavatele – viz § 254 odst. 1 písm. d) zákona – což není zcela</p><p>přiléhavá situace pro posuzované okolnosti postupu zadavatele, přičemž i tak by v mezidobí</p><p>již plnění z této smlouvy mohlo být plně dokončeno). S ohledem na výše popsané je jasné,</p><p>že dodavatelé nemají reálnou možnost se aktivně bránit v dalších fázích takového postupu,</p><p>který je řešen ve zde posuzovaném případě. Možnost nápravy a reálného využití části třinácté</p><p>zákona je tak právě ve fázi postupu centrálního zadavatele, který zahájil kroky k zadání</p><p>38</p><p>Č.j.: ÚOHS-48795/2025/500</p><p>rámcové smlouvy o určitých vytyčených parametrech, v tomto případě zaměřených na nákup</p><p>produktů konkrétního výrobce.</p><p>204. Z uvedeného je tak zřejmé, že argument zadavatele, že zákon dává možnost obrany</p><p>i při realizaci dílčích veřejných zakázek, nemůže obstát, neboť jednotlivé minitendry jsou již</p><p>fakticky účinným způsobem (tj. způsobem umožňujícím zabránit případnému nezákonnému</p><p>uzavření smlouvy na prováděcí veřejnou zakázku) nepřezkoumatelné a v zásadě je vyloučena</p><p>jakákoliv účinná obrana.</p><p>Závěr</p><p>205. Úřad znovu opakuje, že si uvědomuje výhody CNS a neupírá zadavateli jeho právo poptávat</p><p>určitá plnění prostřednictvím jím zvoleného modelu, tj. v rámci centrálního zadávání</p><p>a na základě rámcové dohody. Nicméně při volbě tohoto modelu je zároveň nutné zvážit,</p><p>zda je v jeho rámci možné postupovat zcela v souladu se zákonem, resp. je třeba daný model</p><p>nastavit tak, aby reflektoval pravidla stanovená zákonem.</p><p>206. Úřad podotýká, že je třeba vzít v úvahu již to, jaké plnění a pro jakou kategorii zadavatelů</p><p>centrální zadavatel poptává. Úřad zastává stanovisko, že v rámci centrálního zadávání</p><p>je vhodné poptávat plnění spíše takového charakteru, které umožňuje jeho univerzální využití</p><p>a zdůvodnění ve vztahu k jakémukoliv z pověřujících zadavatelů, jejichž potřeby mohou být</p><p>zdůvodnitelné objektivně shodnými skutečnostmi (potřebami). Jako příklad lze uvést centrální</p><p>nákup papíru do tiskáren pověřujících zadavatelů, v jehož případě lze bez dalšího předpokládat</p><p>zdůvodnění identickým způsobem pro všechny zadavatele15. V případě IT je totiž skutečně</p><p>otázkou, zda (a jakým způsobem) může být centrální zadavatel schopen zdůvodnit pro všechny</p><p>z hlediska infrastruktury a síťového vybavení pravděpodobně velmi různorodé typy</p><p>pověřujících zadavatelů potřebu shodných typů produktů. Je tedy otázkou, zda je možné</p><p>z hlediska zákonných pravidel realizovat pro všechny pověřující zadavatele jedno zadávací</p><p>řízení, a to právě ve formě rámcové dohody.</p><p>207. Rovněž Úřad opakuje, že při centralizovaném zadávání nese centrální zadavatel veškerou</p><p>odpovědnost za dodržení zákona. Pakliže centrální zadavatel zvolí pro centralizované zadávání</p><p>rámcovou dohodu, je povinen zohlednit i to, že i na zadávací řízení realizované za účelem</p><p>uzavření rámcové dohody dopadá povinnost postupovat dle § 89 odst. 5 zákona, tj. při použití</p><p>odkazů na konkrétní výrobce či výrobky při vymezení předmětu rámcové dohody je nutné</p><p>odůvodnit jejich použití již v okamžiku zahájení takového zadávacího řízení. Centrální</p><p>zadavatel tedy musí důsledně zvážit, zda je dodržení tohoto pravidla v jeho možnostech,</p><p>a pokud to možné není, od využití tohoto modelu ustoupit.</p><p>208. Je totiž třeba mít na paměti, že platí „zákaz zneužívat rámcové dohody nebo je používat</p><p>způsobem, který by bránil hospodářské soutěži, omezoval ji nebo ji narušoval“16.</p><p>209. Nad rámec uvedeného Úřad uvádí, že si je vědom toho, že předmětem vedeného správního</p><p>řízení je posouzení zákonnosti aplikace odkazu na produkty Cisco a nikoliv posouzení</p><p>zákonnosti vymezení samotného předmětu řešené rámcové dohody. Dle Úřadu by však</p><p>zadavatel měl zvážit již to, zda (pakliže pouze odkázal na ceník výrobce Cisco Systems) vymezil</p><p>15</p><p>viz rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0037/2019/VZ-06365/2019/531/VNe ze dne 4. 3. 2019</p><p>viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-23/20 ze dne 17. 6. 2021, Simonsen &amp; Weel A/S v. Region</p><p>Nordjylland og Region Syddanmark</p><p>16</p><p>39</p><p>Č.j.: ÚOHS-48795/2025/500</p><p>předmět plnění řešené rámcové dohody dostatečně konkrétně, jednoznačně a určitě,</p><p>tj. způsobem vyhovujícím zákonu17.</p><p>210. S ohledem na vše výše uvedené Úřad uzavírá, že plně respektuje právo zadavatele zvolit</p><p>si způsob zadávání veřejných zakázek dle jeho preferencí při snaze zajištění hospodárného</p><p>nakládání s veřejnými prostředky, avšak v situaci, kdy postupem zadavatele nelze zajistit,</p><p>že nedojde k narušení hospodářské soutěže, tj. v daném případě při použití odkazů</p><p>na konkrétní výrobce či výrobky, aniž by bylo možné garantovat naplnění požadavků</p><p>vyplývajících z § 89 odst. 5 zákona, resp. aniž by bylo možné zajistit řádnou ochranu</p><p>hospodářské soutěže, naráží zvolený model na limity zákona a nelze jej použít.</p><p>211. Úřad proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.</p><p>K výroku II. rozhodnutí – k uložení nápravného opatření spočívajícího ve zrušení zadávacího řízení</p><p>212. Podle § 263 odst. 3 zákona platí, že stanoví-li zadavatel zadávací podmínky v rozporu s tímto</p><p>zákonem, Úřad uloží nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení.</p><p>213. Úřad ve výroku I. tohoto rozhodnutí konstatoval, že zadavatel stanovil zadávací podmínky</p><p>v rámci šetřeného zadávacího řízení v rozporu se zákonem.</p><p>214. V případě, že jsou zadávací podmínky stanoveny v rozporu se zákonem, není v dané situaci</p><p>možné k dosažení nápravy protiprávního stavu uložit jiné nápravné opatření než nápravné</p><p>opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení.</p><p>215. Vzhledem k tomu, že došlo k naplnění podmínky dle § 263 odst. 3 zákona, je Úřad povinen</p><p>rozhodnout o uložení nápravného opatření spočívajícího ve zrušení zadávacího řízení.</p><p>216. S ohledem na výše uvedené skutečnosti rozhodl Úřad o uložení nápravného opatření tak, jak je</p><p>uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.</p><p>K výroku III. rozhodnutí – k uložení zákazu uzavřít smlouvu v zadávacím řízení</p><p>217. Podle § 263 odst. 8 zákona platí, že ukládá-li Úřad nápravné opatření s výjimkou zákazu plnění</p><p>smlouvy, zakáže zároveň zadavateli až do pravomocného skončení řízení uzavřít v zadávacím</p><p>řízení smlouvu; rozklad proti tomuto výroku nemá odkladný účinek.</p><p>218. Výše citované ustanovení zákona formuluje jako obligatorní součást rozhodnutí Úřadu</p><p>o uložení nápravného opatření (s výjimkou zákazu plnění smlouvy) rovněž výrok o tom,</p><p>že zadavatel až do pravomocného skončení správního řízení nesmí uzavřít smlouvu</p><p>v zadávacím řízení, přičemž tento výrok je účinný dnem vydání rozhodnutí, tedy je účinný</p><p>i u nepravomocného rozhodnutí. Tento zákaz uzavřít smlouvu se ukládá z důvodu,</p><p>aby se zadavatel nemohl vyhnout splnění uloženého nápravného opatření uzavřením smlouvy</p><p>[s důsledky zastavení správního řízení dle § 257 písm. j) zákona] ještě před nabytím právní</p><p>moci rozhodnutí.</p><p>219. Vzhledem k tomu, že Úřad ve výroku II. tohoto rozhodnutí uložil nápravné opatření spočívající</p><p>ve zrušení zadávacího řízení, uložil zároveň ve výroku III. tohoto rozhodnutí zadavateli zákaz</p><p>uzavřít rámcovou dohodu, a to až do pravomocného skončení tohoto správního řízení.</p><p>17</p><p>viz rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0089/2024/VZ</p><p>40</p><p>Č.j.: ÚOHS-48795/2025/500</p><p>K výroku IV. rozhodnutí – k uložení úhrady nákladů řízení</p><p>220. Podle § 266 odst. 1 zákona je součástí rozhodnutí Úřadu, kterým se ukládá nápravné opatření</p><p>nebo zákaz plnění smlouvy, též rozhodnutí o povinnosti zadavatele uhradit náklady správního</p><p>řízení. Náklady řízení se platí paušální částkou, kterou stanoví Ministerstvo pro místní rozvoj</p><p>vyhláškou. Příslušná vyhláška č. 170/2016 Sb., o stanovení paušální částky nákladů řízení</p><p>o přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání veřejných zakázek, stanoví v § 1, že paušální</p><p>částka nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, kterou je povinen zadavatel uhradit</p><p>v případě, že Úřad rozhodl o uložení nápravného opatření nebo zákazu plnění smlouvy,</p><p>činí 30 000 Kč.</p><p>221. Vzhledem k tomu, že Úřad ve výroku II. tohoto rozhodnutí uložil nápravné opatření spočívající</p><p>ve zrušení zadávacího řízení, rozhodl Úřad o uložení povinnosti uhradit náklady řízení,</p><p>jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozhodnutí.</p><p>222. Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet</p><p>Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo</p><p>19-24825621/0710, variabilní symbol 2025000802.</p><p>POUČENÍ</p><p>Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu</p><p>pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ‒</p><p>Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, 602 00 Brno. Včas podaný rozklad proti výrokům</p><p>I., II. a IV. tohoto rozhodnutí má odkladný účinek. Rozklad proti výroku III. tohoto rozhodnutí nemá</p><p>podle § 263 odst. 8 zákona odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení</p><p>o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona zasílají Úřadu výhradně prostřednictvím datové</p><p>schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.</p><p>otisk úředního razítka</p><p>Mgr. Markéta Dlouhá</p><p>místopředsedkyně</p><p>Obdrží:</p><p>1. Česká republika – Ministerstvo vnitra, Nad štolou 936/3, 170 00 Praha 7</p><p>2. HEWLETT-PACKARD s.r.o., Za Brumlovkou 1559/5, 140 00 Praha 4</p><p>Vypraveno dne:</p><p>viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj</p><p>41</p></div>", "next": 0}