25. Úřad tím, že ve výrocích I. a II. napadeného rozhodnutí rozhodl o tom, že se zadavatel dopustil dvou přestupků podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, za což byla zadavateli výrokem IV. napadeného rozhodnutí uložena pokuta, nerozhodl správně a v souladu s právními předpisy.
26. V další části tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které jsem v rozsahu výroků I., II. a IV. přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci Úřadu k novému projednání a rozhodnutí. Současně je v tomto rozhodnutí vysloven závazný právní názor, kterým je Úřad při dalším projednání věci vázán.
27. Dále konstatuji, že zadavatel podal jako jediný účastník správního řízení rozklad proti výrokům I., II. a IV. napadeného rozhodnutí. Výrok III. napadeného rozhodnutí, jímž Úřad rozhodl o částečném zastavení správního řízení, tedy nebyl rozkladem napaden.
28. Vzhledem ke skutečnosti, že je výrok III. od ostatních výroků napadeného rozhodnutí plně oddělitelný, nabyl výrok III. napadeného rozhodnutí marným uplynutím lhůty k podání rozkladu právní moci.
V. K námitkám rozkladu a k důvodům zrušení napadeného rozhodnutí
29. Úřad v napadeném rozhodnutí posuzoval předmět realizačních smluv z hlediska funkční, časové, místní a věcné souvislosti, načež dospěl k závěru, že se pro roky 2013 a 2014 jedná o dvě samostatné veřejné zakázky, které zadavatel v rozporu s § 13 odst. 3 zákona neoprávněně rozdělil pod finanční limit pro podlimitní veřejnou zakázku, přičemž podlimitní veřejnou zakázku byl zadavatel povinen zadat v některém z druhů zadávacího řízení. Zadavatel s takovým posouzením Úřadu však nesouhlasí. Zadavatel považuje napadené rozhodnutí za věcně nesprávné a nepřezkoumatelné z důvodu nedostatku relevantního odůvodnění.
30. Zadavatel má za to, že přezkoumání funkční souvislosti na úrovni jednotícího záměru zadavatele daného jeho zakladatelskou listinou bez zohlednění funkční souvislosti konkrétních plnění – tj. návazností či dopravní samostatností jednotlivých cest ve vztahu k jednotlivým částem území, není dostatečným zjištěním skutkového stavu a závěr, ke kterému Úřad v napadeném rozhodnutí dospěl, nemá oporu v právních předpisech, neboť zcela odhlíží od toho, co konkrétně je předmětem jednotlivých posuzovaných veřejných zakázek a jaká je jejich vzájemná souvislost.
31. Úřad v napadeném rozhodnutí uvedl, že „funkčním (jednotícím) záměrem obviněného při uzavírání smluv u jednotlivých dílčích plnění, které jsou specifikovány v bodě 1. odůvodnění tohoto rozhodnutí, bylo, a z povahy zakládací listiny vlastně i muselo být, udržování a opravování komunikací na území Vojenského újezdu Libavá, tudíž lze dle Úřadu obsah realizačních smluv uzavřených v průběhu kalendářního roku 2013 považovat za jeden funkční celek, přičemž stejný závěr platí i pro obsah realizačních smluv uzavřených v průběhu kalendářního roku 2014“ a doplnil, že „ze zakládací listiny obviněného vyplývá, že jeden z důvodů údržby lesních cest a snahy obviněného zachovat jejich funkčnost, resp. průjezdnost či použitelnost, je vytvoření podmínek pro těžbu dřeva, která patří k jednomu z hlavních předmětů podnikání obviněného“.
32. K výše uvedenému konstatuji, že neshledávám relevantní argumentaci Úřadu ohledně funkční souvislosti postavenou na obsahu zakládající listiny, neboť každý zadavatel má odpovědnost za svůj majetek, avšak tato skutečnost o funkční souvislosti přezkoumávaných plnění nijak nevypovídá. Pokud by předseda Úřadu na takový výklad přistoupil, pak by veškerá plnění obdobného charakteru každého zadavatele měla být sčítána, neboť každý zadavatel plní určitý účel, jež vyplývá např. ze zakladatelské listiny nebo zákona, jímž byl zřízen. Pro představu lze uvést jako příklad zadavatele Ředitelství silnic a dálnic ČR jako příspěvkovou organizaci zřízenou Ministerstvem dopravy ČR, jejímž základním předmětem činnosti organizace je výkon vlastnických práv státu k nemovitým věcem tvořícím dálnice a silnice I. třídy, zabezpečení správy, údržby a oprav dálnic a silnic I. třídy a zabezpečení výstavby a modernizace dálnic a silnic I. třídy v České republice. Pak by ve světle výkladu učiněného Úřadem v napadeném rozhodnutí ohledně funkční souvislosti postavené na obsahu zakládající listiny a za splnění časové souvislosti bylo třeba považovat veškeré údržby a opravy silnic za jeden funkční celek. S ohledem na právě uvedené tak nelze přistoupit na výklad Úřadu, dle kterého přezkoumával funkční souvislosti jednotlivých plnění, jejichž předmětem byly opravy lesních cest na úrovni jednotícího záměru zadavatele daného jeho zakladatelskou listinou.
33. Rovněž se nemohu ztotožnit ani se závěrem Úřadu uvedeném v bodu 115. odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž Úřad dovozuje funkční souvislost tak, že „předmětem všech plnění realizovaných na základě smluv uzavřených v roce 2013 a 2014 byly opravy lesních cest, přibližovacích linek a svážnic, spočívající v provádění prací podrobně specifikovaných v bodech 111. a 112. odůvodnění tohoto rozhodnutí, jež lze souhrnně charakterizovat jako zemní práce, přičemž jestliže předmětem všech daných plnění byly práce stejného či obdobného charakteru, lze rovněž učinit závěr, že tyto práce tak musely být z logiky věci navíc prováděny obdobným či stejným technickým postupem, popř. za použití stejných nebo obdobných technologií, čímž má Úřad za prokázanou i souvislost technologickou“. Závěry o funkční souvislosti však nelze dovozovat pouze ze skutečnosti, že předmětem plnění jsou práce stejného či obdobného charakteru.
34. Funkční souvislost je totiž nutné chápat jako určitou návaznost jednotlivých předmětů plnění, neboť právě souvislost jednotlivých předmětů plnění je nezbytným předpokladem pro určení toho, zda lze konstatovat existenci funkční souvislosti či její absenci. Pro představu uvádím, že funkční souvislost se může projevit např. v jednotícím záměru zadavatele nebo v podmíněnosti realizace dílčích plnění nebo ve zřejmé potřebě zadavatele v určitém okamžiku realizovat všechna plnění, byť na různých územích spravovaných zadavatelem, ale jednotlivá plnění by sama o sobě nesplnila požadovaný cíl.
35. Přesto, že plnění, jehož předmětem byly opravy lesních cest, bylo poptáváno za účinnosti zákona, je Úřad při rozhodování o přestupku povinen zohlednit čl. 40 odst. 6 zákona č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Listina“). Ustanovení § 18 odst. 2 ZZVZ stanoví, že předpokládaná hodnota veřejné zakázky musí zahrnovat předpokládanou hodnotu všech plnění, která tvoří jeden funkční celek a jsou zadávána v časové souvislosti.
36. K právě uvedenému odkazuji na komentářovou literaturu k § 18 odst. 2 ZZVZ (Podešva, V. a kol.: Zákon o zadávání veřejných zakázek – komentář, Wolters Kluwer, 2016. Stav k 1. 2. 2019. In: ASPI.), jež uvádí, že „[s]kutečnost, že zákon výslovně hovoří o existenci funkčního celku tvořeného jednotlivými plněními zadávanými ve vzájemných časových souvislostech jako o kritériu určujícím, zda je dána povinnost sčítat předpokládané hodnoty jednotlivých částí veřejné zakázky, je třeba hodnotit jako významný posun pozitivním směrem oproti právní úpravě zákona o veřejných zakázkách č. 137/2006 Sb., která takové výkladové vodítko neobsahovala a hovořila výlučně o vzájemné souvislosti jednotlivých plnění bez bližšího vymezení. Volba funkčního celku, tvořeného plněními poskytovanými ve vzájemné časové souvislosti, coby určujícího kritéria pro sčítání předpokládaných hodnot se jeví jako smysluplné vyústění rozhodovací praxe k zákonu o veřejných zakázkách č. 137/2006 Sb., nepostihuje však případy zadávání veřejných zakázek s identickým či ve vysoké míře obdobným předmětem, rozděleným pouze dle časového hlediska“.
37. Právní úprava dle ZZVZ tak zužuje výslovný rozsah prvků, které určují to, co tvoří jednu veřejnou zakázku, a to na prvek jednoho funkčního celku a prvek časové souvislosti. Jednu veřejnou zakázku tedy dle ZZVZ tvoří ta plnění, která tvoří jeden funkční celek a jsou zadávána v časové souvislosti. Nicméně pojem funkční souvislosti v sobě může zahrnovat i další kritéria vzájemné souvislosti předmětu veřejné zakázky, a to zejména souvislost místní a věcnou.
38. Jak vyplývá z judikatury Nejvyššího správního soudu (č. j. 2 Afs 55/2010-173 ze dne 15. 12. 2010), rozhodujícím pro zjištění, zda je konkrétní plnění jedinou veřejnou zakázkou, nebo několika jednotlivými veřejnými zakázkami, je věcný charakter plnění. Jinými slovy řečeno, aby se v praxi jednalo o jedinou veřejnou zakázku, musí předmět plnění, byť zadavatelem rozdělený do více veřejných zakázek, vykazovat znaky totožnosti, či alespoň obdobnosti (věcná souvislost).
39. U veřejných zakázek na stavby, na rozdíl od veřejných zakázek na dodávky a služby, však obdobnost předmětu plnění není jediným jednotícím kritériem, ale je třeba dostatečně posoudit, zda jednotlivá plnění veřejné zakázky spolu tvoří jeden funkční celek, přičemž funkční souvislost je třeba chápat jako určitou souvislost jednotlivých předmětů plnění.
40. Vzhledem k tomu, že Úřad v napadeném rozhodnutí neopatřil relevantní skutková zjištění ve vztahu k funkčním souvislostem plnění uzavřených smluv, považuji za nezbytné, aby se Úřad při novém projednání zabýval např. způsobem, jakým zadavatel uzavíral jednotlivé smlouvy na opravy lesních cest s dodavateli. Konkrétně aby Úřad posoudil, jakým způsobem zadavatel vybíral dodavatele pro jednotlivá plnění, jejichž předmětem byly opravy lesních cest. Z faktur, které jsou podkladem pro závěry Úřadu uvedené v napadeném rozhodnutí, nevyplývá, zda zadavatel zadával jednotlivá plnění jako veřejné zakázky malého rozsahu nebo pouze vystavil faktury po dohodě s dodavateli na provedení konkrétního plnění, přičemž taková skutková zjištění mohou být pro posouzení funkční souvislosti důležitá.
41. Úřad při novém projednání věci doplní dokazování ohledně toho, jakým způsobem byly smlouvy na opravy lesních cest mezi zadavatelem a dodavateli uzavírány, podle jakých konkrétních hledisek zadavatel dodavatele na ty které konkrétní úseky vybíral, podle jakého klíče zadavatel opravy lesních cest plánoval a jakým způsobem se o potřebě oprav dozvídal. Úřad je rovněž povinen učinit dostatečná skutková zjištění ohledně toho, na základě jakých skutečností zadavatel rozdělil jednotlivá plnění, jejichž předmětem byly opravy lesních cest a jaké skutečnosti vedly zadavatele k tomu, že konkrétní plnění zadal právě tomu dodavateli, který plnění realizoval.
42. Při posouzení otázek svědčících či nesvědčících pro funkční souvislosti jednotlivých plnění, jejichž předmětem byly opravy lesních cest, může Úřad vycházet ze své vlastní rozhodovací praxe, stejně jako z rozhodovací praxe soudů.
43. Jako návod pro další posouzení šetřené věci Úřadem lze odkázat na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 211/2015-31 ze dne 17. 9. 2015: „Již z uvedeného výslovného vymezení předmětu obou soutěží je zřejmé, že obě zakázky byly vedeny jednotným cílem, konkrétně zajistit do všech podlaží budovy obecního úřadu (nově navýšené o jedno podlaží) bezbariérový vstup. Není přitom rozhodné, že v případě zakázky na rekonstrukci budovy šlo toliko o vedlejší cíl, kdežto v druhém případě šlo o hlavní cíl zakázky. Je zcela zřejmé, že stěžovatelka byla při zadávání veřejných zakázek vedena jednotným záměrem docílit celkové rekonstrukce obecního úřadu tak, že bude vybudováno druhé nadzemní podlaží a do všech podlaží budovy (včetně onoho nově vybudovaného) bude zároveň zajištěn bezbariérový vstup, mimo jiné pomocí výtahu. Celková rekonstrukce budovy, jejímž cílem bylo také zajistit bezbariérový vstup, by nebyla zcela plnohodnotná v případě, že by nebyla realizována stavba výtahu do nadzemních podlaží. A naopak realizace výtahu do druhého nadzemního podlaží by zcela postrádala smysl, nebylo-li by toto podlaží vůbec vybudováno. To ostatně potvrzuje i skutečnost, že výtah měl být realizován zároveň současně s celkovou rekonstrukcí. Je tak zřejmé, že výslednou stavbu (navýšenou o jedno podlaží) včetně výtahu je nutno považovat za jediný funkční celek. Obě veřejné zakázky (respektive části jediné veřejné zakázky) spolu proto úzce věcně, ekonomicky a funkčně souvisí“.
44. Úřad se při novém projednání věci dále zaměří i na okolnosti týkající se předvídatelnosti plnění smluv, jež na sebe buď navazují číselnou řadou, nebo byly uzavřeny např. v jeden den nebo v bezprostřední časové blízkosti, nebo se v jejich názvu shoduje označení lesních cest. Příkladmo předseda Úřadu uvádí z podkladů napadeného rozhodnutí fakturu ze dne 10. 1. 2014 na provedení: Potěžební opravy LC a přibl. linek l.ú Červená odd. 603 (smlouva o dílo č. 102/2014) a fakturu ze dne 10. 1. 2014 na provedení: Potěžební opravy LC a přibl. linek l.ú Červená odd. 604 (smlouva o dílo č. 103/2014), a dále fakturu ze dne 22. 4. 2013 na provedení: Oprava LC Heřmánky-Klimkův les (smlouva o dílo č. 02-04-2013) a fakturu ze dne 22. 4. 2013 na provedení: Oprava LC Heřmánky-Milovany-Čermná (smlouva o dílo č. 03-04-2013) Úřad tak posoudí, zda existovaly nějaké objektivní důvody pro takové rozdělení, nebo naopak zda jsou dány okolnosti svědčící pro funkční souvislosti jednotlivých plnění (např., že jednotlivé úseky – lesní cesty – na sebe navazují) a zadavatel již při zadávání jednotlivých úseků měl záměr opravit všechny úseky, jež jsou předmětem posouzení.
45. Z rozhodovací praxe soudů považuji k výše uvedenému za vhodné přiměřeně odkázat na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 78/2012-72 ze dne 7. 1. 2014, jež uvádí: „Ze shora uvedeného plyne i místní souvislost všech plnění, kterou je tu třeba posuzovat úzce se souvislostí věcnou; ta je skutečně dána primárně tím, že jednotlivá plnění, vzájemně se svým charakterem neodlišující (žalobce neidentifikuje ani věcné rozdíly v samotné náplni práce v rámci jednotlivých plnění, ani odlišné požadavky na realizaci, což ani nelze, realizoval-li všechna plnění jeden dodavatel) spočívala v činnostech nutných pro přípravu sportovišť pro zajištění jediné sportovní akce v rámci blízké geografické lokality na ,žalobcově území'“.
46. Dále Úřad v napadeném rozhodnutí dovodil časovou souvislost v kalendářním roce. Zákon však výslovně neobsahuje pravidlo, jež by zadavatele jakkoliv zavazovalo ke sčítání předpokládané hodnoty spolu souvisejících plnění i u veřejných zakázek na stavební práce za kalendářní rok. Časovou souvislost u veřejných zakázek na stavební práce je tedy třeba posuzovat s přihlédnutím k individuálním okolnostem případu.
47. Výše uvedené lze podpořit i závěry uvedenými v komentářové literatuře (Herman, P., Fidler V. a kol. Komentář k zákonu o zadávání veřejných zakázek. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2016, str. 47), že „pravidlo o sčítání veřejných zakázek v jednom roce se podle ZZVZ uplatní pouze u veřejných zakázek pravidelné povahy. Veřejné zakázky, které nemají pravidelnou povahu a jejichž předmět spolu funkčně nesouvisí, nemusí zadavatel pro účely stanovení předpokládané hodnoty sčítat, a to ani, když jejich předmětem bude věcně obdobné plnění. Například úklid jednotlivých budov zadavatele bude nutno sečíst, protože jde o veřejné zakázky pravidelné povahy. Naopak opravu dvou nesouvisejících staveb zadavatel sčítat nemusí, protože nejde o veřejnou zakázku pravidelné povahy ani spolu stavby funkčně nesouvisí“.
48. Obecně k posuzování časové souvislosti konstatuji, že se měl Úřad v návaznosti na zjištěné individuální okolnosti případu, tedy zejména na závěry o souvislosti funkční, zabývat například tím, kdy vznikla potřeba jednotlivých plnění, kdy byly smlouvy uzavřeny a kdy bylo plnění fakticky vykonáváno. Neboť tyto skutečnosti mohou přesahovat rozmezí jednoho kalendářního roku, ale pokud spolu i tak jednotlivá plnění funkčně souvisí, byla by zde dána povinnost zadavatele sčítat předpokládané hodnoty stavebních prací na opravy lesních cest.
49. Časová souvislost tak bude doplňovat souvislost funkční, kdy plnění, která spolu souvisí, jsou často zadávána v časové blízkosti, přičemž kalendářní rok nemusí být tím hraničním dělítkem, byť se to také nedá apriori vyloučit.
50. Obdobný názor přináší i komentářová literatura (Dvořák, D., Machurek, T., Novotný P., Šebesta, M. a kolektiv. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 114 a násl.)., jenž uvádí, že „pokud například zadavatel zahájí v jeden den nebo i v rozestupu několika dnů či týdnů veřejné zakázky s plněním, která na sebe funkčně navazují, je nepochybné, že zde bude dána časová souvislost (naplněn tento prvek) a že půjde s poukazem na § 18 odst. 2 o jednu veřejnou zakázku s povinností sčítat předpokládané hodnoty těchto plnění (částí). Není však a priori vyloučeno, aby prvek časové souvislosti veřejné zakázky spočíval i v delším časovém úseku, a to právě tehdy, pokud bude prokázáno, že zadavatel již v okamžiku zahájení první veřejné zakázky věděl či alespoň mohl důvodně předpokládat, že bude následně zadávat plnění (veřejnou zakázku), které s první veřejnou zakázkou tvoří jeden funkční celek“.
51. Úřad v bodu 143. odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že „obviněný prokazatelně plánuje své náklady ročně (na kalendářní rok), přičemž k tomuto ročnímu plánování dochází dle obviněného pravidelně vždy v prvním kvartálu kalendářního roku na tento kalendářní rok, z čehož je zjevné, že obviněný mohl dané stavební práce realizovat v časovém souběhu (tj. v průběhu jednoho kalendářního roku, tedy konkrétně v průběhu roku 2013 a rovněž v průběhu roku 2014)“.
52. Předseda Úřadu konstatuje, že funkční souvislost však nelze dovozovat ani z plánovaného rozpočtu zadavatele. Dle již citovaného rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 78/2012-72 ze dne 7. 1. 2014 „[s]tejně tak není rozhodné, že žalobce neměl na zajištění samotných stavebních prací souvisejících s přípravou sportovišť předem garantovány veškeré finanční prostředky. Má-li být podle žalobní argumentace riziko nedostatku finančních prostředků jednou z klíčových okolností, pro které žalobce nemohl jednotlivá plnění poptávat (a kontrahovat) jako jednu (společnou) veřejnou zakázku, pak nejde o argumentaci důvodnou. Odkázat tu lze na závěry obsažené v již shora zmiňovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2004 ve věci sp. zn. 2 Afs 198/2006, kde se Nejvyšší správní soud výslovně vypořádal s otázkou finančních okolností zadání této zakázky, mezi něž zařadil mj. právě „…nejistotu, budou-li přiděleny dotace…“ a tamního zadavatele odkázal na „…možnost dílčího plnění veřejné zakázky s tím, že by si problematiku spojenou se získáváním finančních prostředků „ošetřil“ stanovením vhodných podmínek ve smlouvě s vítězným uchazečem“. Nejvyšší správní soud uzavřel, že „…v posuzovaném případě byl stěžovatel oprávněn uzavřít více smluv o dílo, ovšem jednotlivé smlouvy (při plnění stejného nebo srovnatelného druhu) měly být uzavřeny na základě postupu odpovídajícího celkovému peněžitému závazku zadavatele…“. Podle Nejvyššího správního soudu totiž okolnosti financování zakázky „…nemají vliv na posouzení srovnatelnosti či stejnosti předmětu plnění, neboť žádným způsobem nemění charakter tohoto plnění...“. Roční plánování zadavatele totiž ani nevypovídá o reálné potřebě oprav lesních cest ve vztahu k posouzení funkčního propojení takových stavebních prací.
53. V napadeném rozhodnutí tak absentuje relevantní argumentace, která by závěr Úřadu o posouzení časové souvislosti odůvodňovala. V tomto směru tedy shledávám odůvodnění napadeného rozhodnutí rovněž nedostatečným.
54. Při posuzování věcné souvislosti předmětu uzavřených realizačních smluv Úřad vycházel z jejich konkrétního obsahu, tedy jaké konkrétní práce byly realizované při opravách lesních cest. Úřad tak učinil příslušná skutková zjištění ohledně posouzení věcné souvislosti. To však nemění nic na tom, že funkční celek může být dovozen i u úseků, které na sebe nenavazují, pokud bude prokázán prvotní cíl zadavatele – jednotný funkční záměr týkající se opravy těchto cest. A naopak funkční celek nemusí být shledán vždy u těch úseků, které na sebe s ohledem na jejich umístění navazují, ale jejich funkční či časová souvislost nebude dána. Úřad se při novém posouzení věci vypořádá s tím, zda smlouvy na opravy lesních cest (či alespoň některé z nich) tvoří jednotný funkční celek, a tyto své závěry srozumitelně odůvodní.
55. Úřad tak ve světle vlastní rozhodovací praxe, a rovněž rozhodovací praxe soudů, tedy té, která se s ohledem na změnu zákona v dané problematice uplatní, doplní dokazování tak, aby bylo zřejmé, jak spolu jednotlivá plnění souvisí, potažmo, která plnění tvoří jeden funkční celek. Vzhledem k tomu, že z provedeného dokazování, nelze bez dalšího stále vyloučit, že bude prokázáno spáchání správního deliktu zadavatelem, není dán prostor pro zastavení správního řízení předsedou Úřadu.
56. S ohledem na skutečnost, že jsem dospěl k závěru, že výroky I. a II. napadeného rozhodnutí jsou nezákonné a přistoupil jsem k jejich zrušení, zrušil jsem i výrok IV. napadeného rozhodnutí, který je na prvně jmenovaných výrocích bezprostředně závislý.
57. Dospěje-li Úřad v návaznosti na nové projednání věci opětovně k závěru, že se zadavatel dopustil přestupků podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, za které je Úřad povinen uložit zadavateli pokutu, bude se opětovně zabývat též všemi zákonnými hledisky, které je ve smyslu § 121 odst. 2 zákona a § 37 až § 41 zákona o přestupcích povinen zohlednit.
58. Zadavatel k výroku IV. napadeného rozhodnutí o uložení pokuty namítá, že skutečnost, že Úřad správní řízení výrokem III. napadeného rozhodnutí v části zastavil, se měla promítnout ve výši uložené pokuty.
59. Dle rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 29 Af 125/2016-449 ze dne 29. 1. 2019 „[v]ýši pokuty není možné ve spojitosti s přitěžujícími a polehčujícími okolnostmi vnímat jako záležitost čistě mechanickou, kdy jedné přitěžující/polehčující okolnosti svědčí konkrétní částka, kterou by po jejím odpadnutí či přistoupení bylo nutné odečíst či přičíst k celkové výši pokuty. Ve věci vždy jde víc o transparentní a přezkoumatelné odůvodnění, kdy je částka pokuty adekvátní z hlediska principů ukládání sankcí“.
60. Úřad tak při novém projednání věci vezme v úvahu, do jaké míry má skutečnost, že Úřad výrokem III. napadeného rozhodnutí zastavil správní řízení ve vztahu ke dvěma dílčím plněním, vliv na výši uložené pokuty. Úřad tak z hlediska určení výměry pokuty posoudí, jak se změnila výše možné uložené pokuty, potažmo horní hranici zákonné sazby pro uložení pokuty.
61. K výše uvedenému shrnuji, že z napadeného rozhodnutí nelze shledat jednoznačně dovozenou funkční souvislost plnění, Úřad tedy doplní dokazování tak, aby bylo zřejmé, jak spolu jednotlivá plnění souvisí, potažmo, která plnění veřejné zakázky tvoří jeden funkční celek.
62. Vzhledem k výše uvedenému, kdy jsem dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je nezákonné z důvodu nesprávného právního posouzení, neboť dostatečně nezohledňuje všechny relevantní okolnosti dané věci, dospěl jsem k závěru o potřebě jeho zrušení. Při novém projednání věci Úřad zohlední též argumentaci zadavatele uvedenou v rozkladu.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona, nelze dále odvolat.
otisk úředního razítka
Ing. Petr Rafaj
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží:
Vojenské lesy a statky ČR, s.p., Pod Juliskou 1621/5, 160 00 Praha 6
Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1]Pokud je v tomto rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ustanovení § 26 zákona v návaznosti na ustanovení § 158 odst. 1 a 2 zákona, podle tohoto znění se posuzují úkony zadavatele a uchazečů v zadávacím řízení. Zákon č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek se nepoužije s ohledem na ustanovení § 273 odst. 1 tohoto zákona, není-li dále uvedeno jinak.