161. Účastník řízení dále proklamuje, že po celou dobu šetření v oblasti online rezervací hotelů jednal v dobré víře a otevřeně a s Úřadem spolupracoval. Opožděné zahájení správního řízení ze strany Úřadu v říjnu 2015, jehož předmět byl širší než předmět šetření zahájených v jiných státech, narušilo podle účastníka jeho legitimní očekávání, neboť podle něj neexistoval žádný objektivní důvod k odchýlení se od výsledků dosažených ostatními NCA (s výjimkou Německa), jakoby například byly specifické tržní podmínky v České republice. Naopak podle účastníka řízení smlouvy s ubytovacími zařízeními a struktura trhu je v České republice velmi podobná ostatním evropským zemím. Přístup Úřadu tak byl podle účastníka v rozporu s potřebou zajistit spravedlnost v šetřeních v oblasti rezervace hotelů, která probíhají před několik NCA, ale také s principem právní jistoty.
162. Účastník řízení rovněž nesouhlasí s tvrzením Úřadu, že zavedení zúžené parity nemohlo být považováno za přijetí závazků dle českého soutěžního práva. Podle účastníka měl Úřad na základě povinnosti jednotného výkladu dát aplikační přednost evropskému soutěžnímu právu.
163. Vzhledem k tomu, že účastník řízení tuto námitku již uplatnil dříve, prvostupňový orgán na ni v napadeném rozhodnutí reagoval.[106] Uvedl přitom zejména, že Úřad nepostupoval v rozporu s jednotným uplatňováním práva na ochranu hospodářské soutěže v EU, dále upřesnil některé informace o spolupráci v rámci monitorovací skupiny ECN, která vznikla za účelem zkoumání dopadů zúžené parity, a dále se vyjádřil k přístupu jednotlivých států EU k paritním doložkám, který označil za nejednotný.
164. K vypořádání této námitky je však třeba upřesnit a doplnit některé skutečnosti, neboť stručná argumentace prvostupňového orgánu může působit poněkud matoucím dojmem, zejména co se týče přístupu ostatních zemí k paritním doložkám. Faktem totiž je, že dohoda o široké paritě je k dnešnímu dni zakázaná ve většině evropských zemí, ať již rozhodnutím soudu či soutěžního úřadu nebo přímo legislativně (zákonem). V tomto ohledu tak mezi zeměmi EU panuje do velké míry shoda o tom, že dohoda o široké paritě představuje porušení soutěžně právních předpisů.[107] Na tomto místě tedy nejprve provedu krátký exkurz, jak k paritním doložkám (MFN clauses) přistupují jinde v Evropě.[108] Zabývat se tak budu zejména praxí v Německu, Francii, Itálii, Švédsku, Rakousku, Švýcarsku a dalších zemích.
165. Jako jeden z prvních rozhodoval o paritních ustanoveních německý soutěžní úřad, když již v prosinci 2013 rozhodl ve věci HRS, přičemž odmítnul navržené závazky ze strany HRS a zakázal tak širokou paritu, kterou tento OTA aplikoval.[109] Následně bylo v roce 2015 toto rozhodnutí potvrzeno soudem. Taktéž v prosinci, ale tentokrát v roce 2015 rozhodl německý soutěžní úřad ve věci společnosti Booking.com. Jednalo se svým způsobem o průlomové rozhodnutí, neboť v něm německý soutěžní úřad jako první z NCA odmítnul navržené závazky ze strany společnosti Booking.com a zakázal veškerou paritu, tedy včetně zúžené parity. Toto rozhodnutí bylo však následně podrobeno soudnímu přezkumu, načež soud žalobě v červnu letošního roku vyhověl a rozhodnutí německého soutěžního úřadu zrušil. Německý soutěžní úřad se však proti rozsudku odvolal k vyšší instanci, na konečný verdikt se tak momentálně čeká.[110]
166. Jak správně uvedl účastník řízení, tři soutěžní úřady (konkrétně francouzský, italský a švédský) rozhodovaly ve věci společnosti Booking.com v dubnu 2015 (tedy před rozhodnutím německého soutěžního úřadu), přičemž přijaly její závazky, ve kterých se společnost Booking.com zavázala k přechodu ze široké parity na zúženou paritu. Co však účastník řízení již opomněl uvést, je následující vývoj v těchto zemích, kdy Francie krátce poté (téhož roku) přijala zákon, kterým stanovila zákaz veškerých paritních ustanovení na svém území.[111] V srpnu 2017 Francii následovala Itálie, když přijala obdobný zákon zakazující veškerou paritu na území Itálie. Pokud jde o situaci ve Švédsku, zde došlo po přijetí závazků společnosti Booking.com rozhodnutím Stockholmského patentového a obchodního soudu z července roku 2018 k rozšíření původního zákazu široké parity i na zúženou paritu. Toto rozhodnutí soudu však bylo následně v květnu letošního roku odvolacím soudem zrušeno.[112]
167. Paritními ustanoveními se zabýval i švýcarský soutěžní úřad[113], který ve svém velmi podrobném rozhodnutí z října 2015 ve věci Booking.com, HRS a Expedia rozhodl o zákazu široké parity, přičemž zúžená parita byla povolena.[114] I ve Švýcarsku byl však později, v září roku 2017, uzákoněn zákaz veškeré parity.[115]
168. V sousedním Rakousku soutěžní úřad prováděl šetření v oblasti OTAs, kdy se zabýval paritními ustanoveními, přičemž provedl průzkum trhu se zaměřením na rakouské hotely.[116] V dané době dospěl rakouský soutěžní úřad k závěru, že přechod na zúženou paritu je dostatečný pro možné obavy z narušení hospodářské soutěže. Žádné správní rozhodnutí ani řízení ve věci OTAs zahájeno nebylo. V listopadu 2016 však nabyla účinnosti novela soutěžního zákona, na základě které byla zakázána veškerá paritní ustanovení. Tato novela resp. ustanovení o zákazu parity bylo posléze na základě ústavní stížnosti společnosti Booking.com potvrzena rakouským ústavním soudem v září roku 2017.[117]
169. V sousedním Polsku lze stručně zmínit předběžné šetření polského soutěžního úřadu čtyř OTAs, konkrétně společností HRS, Expedia, Booking.com a eTravel ohledně širokých paritních ustanovení, které probíhalo v letech 2014-2015.[118] S ohledem na závazková rozhodnutí jiných NCA (viz výše) polský soutěžní úřad v roce 2015 tyto OTAs vyzval k upuštění od aplikace daných ustanovení, což také učinili. Správní řízení ve věci paritních doložek tak zahájena nebyla.
170. Za zmínku stojí ještě Belgie, kde byl po vzoru některých výše uvedených států v červenci roku 2018 přijat zákon, který zakazuje veškerá paritní ustanovení.[119]
171. Praxe jiných evropských zemí tedy jasně dokládá, že paritní doložky (ať již šlo o široké či zúžené paritě) byly v hledáčku řady evropských zemí a jsou v nich negativně vnímány, v některých státech dokonce až natolik, že jejich plošný zákaz byl stanoven legislativně. Úřad tak v tomto ohledu nijak nevybočuje ze zahraniční praxe, když širokou paritu považuje za protisoutěžní jednání, jak se snaží ve svém rozkladu implikovat účastník řízení.
172. Účastník řízení ve své námitce dále obecně brojí proti postupu Úřadu, který a) zahájil správní řízení proti účastníku řízení ve věci široké parity i zúžené parity; b) rozhodl, že dohoda o široké paritě představuje porušení ZOHS a SFEU a c) za toto jednání uložil účastníkovi řízení pokutu. Tento přístup Úřadu pak považuje účastník řízení za rozporný s evropskou praxí a za zásadní porušení jeho legitimního očekávání odvolávaje se přitom na článek 11 odst. 1 Nařízení 1/2003 a článek 4 odst. 3 SFEU.
173. Pokud se jedná o namítané pozdější zahájení správního řízení a jeho široký předmět, k tomu je třeba nejprve uvést, že podle § 21 ZOHS se řízení ve věci zakázaných dohod zahajují z moci úřední. Z komentářové literatury[120] přitom dále vyplývá, že se řízení zahajuje fakticky tehdy, pokud na základě předchozího (předběžného) šetření Úřad dospěje k závěru, že je dáno důvodné podezření ze spáchání protisoutěžního deliktu podle zákona. K důvodnému podezření tak může Úřad dospět na základě vlastního monitoringu v rámci výkonu dozoru nebo ze sektorového šetření. Správní řízení je tak zahajováno tehdy, jestliže takové podezření vznikne z vlastní činnosti nebo na základě prověření podnětu, který Úřadu zpravidla doručí jiní soutěžitelé či jiné subjekty.
174. V dané věci došlo k prošetřování praktiky účastníka řízení a zahájení předběžného šetření na základě vnějšího podnětu, který Úřad obdržel dne 6. 2. 2013 od zahraničního OTA www.skoosh.com.[121] V rámci předběžného šetření následně Úřad provedl rozsáhlé dotazníkové šetření, přičemž oslovil přes 400 subjektů, resp. ubytovacích zařízení. Z předběžného šetření následně vyplynula silná indicie na možné porušení jak § 3 odst. 1 ZOHS, tak článku 101 odst. 1 SFEU, a z toho důvodu dne 1. 10. 2015 Úřad zahájil správní řízení. Jak vyplývá z oznámení o zahájení správního řízení[122], Úřad zahájil a vedl správní řízení pro možné spáchání správního deliktu v podobě uzavírání a plnění zakázaných vertikálních dohod spočívajících jak v aplikaci ustanovení o široké paritě, tak o zúžené paritě na relevantních trzích v České republice výše popsaných.
175. Tento postup Úřadu považuji za správný a legitimní. Pokud se jedná o délku předběžného šetření a možnou „opožděnost“ zahájení správního řízení, zde nemůžu přisvědčit účastníkovi řízení, neboť jen administrace tak rozsáhlého předběžného šetření musela být časově náročná, přičemž je třeba vzít v potaz i samotné vyhodnocení odpovědí poskytnutých ubytovacími zařízeními. Zahájení správního řízení považuji rovněž, jak již bylo konstatováno výše v rámci zahraničního srovnání, za konzistentní s praxí jiných soutěžních Úřadů, které rovněž prošetřovaly jednání týkající se paritních ustanovení, a to jak široké parity, tak zúžené parity. Navíc v době zahájení správního řízení ke dni 1. 10. 2015 ještě nebylo zcela zřejmé, jaké mohou být dopady nových podmínek ve formě zúžené parity na hospodářskou soutěž, neboť tyto začal účastník řízení v rámci EU aplikovat teprve od 1. 7. 2015. Byla zde tak důvodná obava Úřadu, že ani zúžená paritní ustanovení nebudou dostatečná k vyřešení soutěžněprávních problémů, které vznikly v souvislosti s aplikací dohody o široké paritě. Ostatně, jak později ukázala evropská praxe, německý soutěžní úřad v případu účastníka řízení shledal, že i zúžená parita představuje porušení pravidel hospodářské soutěže[123]. Stejně tak jako některé země legislativně zakázaly na svém území veškerá paritní ustanovení, tedy včetně těch zúžených, jak bylo popsáno výše.
176. Nic dále nenasvědčuje tomu, že by postupem Úřadu došlo k porušení legitimního očekávání účastníka řízení. Předně, ustanovení, na která se účastník řízení odvolává, nejsou vůbec k jeho argumentaci přiléhavá, neboť z jejich znění nevyplývá žádná povinnost Úřadu jednotné a harmonizované aplikace pravidel hospodářské soutěže. Znění článku 11 odst. 1 Nařízení 1/2003, který uvozuje Kapitolu IV – Spolupráce, je následující „Komise a orgány pro hospodářskou soutěž členských států uplatňují pravidla hospodářské soutěže Společenství v úzké spolupráci.“ Článek 4 odst. 3 SFEU pak stanovuje, že: „Unie má pravomoc vyvíjet činnost v oblasti výzkumu, technologického rozvoje a vesmíru, zejména vymezovat a provádět programy, avšak výkon této pravomoci nesmí členským státům bránit ve výkonu jejich pravomoci.“
177. Účastníkem popsanou povinnost Úřadu však Úřad nijak nezpochybňuje, neboť zde v případech aplikace unijního práva samozřejmě existuje požadavek jednotné a harmonizované aplikace práva EU.[124] Tato povinnost však nevyplývá z ustanovení, na které odkazuje účastník řízení, ale z jiných ustanovení Nařízení 1/2003. Podle článku 3 odst. 1 Nařízení 1/2003 mají NCA v případech, na které se unijní právo vztahuje (tedy v případě unijních deliktů), povinnost unijní soutěžní právo aplikovat. Tato povinnost vyplývá též ze znění článku 16 Nařízení 1/2003.[125] Vzhledem k tomu, že předmětné správní řízení představuje řízení s unijním prvkem, aplikuje se na něj rovněž ustanovení § 21h ZOHS, který v odst. 1 a 2 vyjadřuje zásadu, že byť rozhodným právem, jímž se Úřad řídí při projednávání soutěžních případů, je unijní právo, předpisy o řízení jsou vždy vnitrostátní procesní předpisy. V odstavci 3 dále § 21h ZOHS upravuje povinnost zastavit řízení v případech, kdy projednání věci pro sebe atrahovala Komise.[126] Odstavec 4 pak dává Úřadu možnost zastavit, případně přerušit řízení, jestliže se stejnou věcí již zabývá soutěžní úřad jiného členského státu.
178. Aby byla v takto dekoncentrovaném systému zachována efektivita vyšetřování i konzistence rozhodování, byla vytvořena tzv. Evropská soutěžní síť (ECN), kterou tvoří Komise a NCA.[127] ECN přitom plní zejména trojí funkci: zaprvé, ve vztahu k jednotlivým případům zajišťuje, aby se jednou věcí zabýval vždy pokud možno jen jeden NCA, který má předpoklady k odstranění soutěžního problému a aby takový orgán mohl případně požádat ostatní členy ECN o provedení určitých vyšetřovacích úkonů, jakož aby si s nimi mohl vyměňovat informace. Zároveň však Nařízení 1/2003 umožňuje, aby bylo v řízení v jedné věci vedeno více soutěžními orgány současně (tzv. paralelní řízení).[128] Zadruhé má ECN (za pomoci Komise) zajistit konzistentní rozhodování všech soutěžních úřadů, které jsou jejich členy a konečně, intenzivní spolupráce mezi členy ECN má podpořit vznik společné evropské „soutěžní kultury“, tedy společného přístupu k soutěžní politice.[129] I přes významnou dekoncentraci systému si však Komise ponechává při aplikaci unijního soutěžního práva klíčové postavení, které mimo jiné např. zahrnuje právo Komise zvolit si případy, které bude řešit[130] a v případě nutnosti má rovněž právo odejmout konkrétní případ NCA a rozhodnout o něm sama.[131] Všechna tato oprávnění však Komise vykonává ve spolupráci s NCA.
179. V daném případě však není pochyb o tom, že Úřad jednal v souladu s danými ustanoveními. Účastníka řízení v rámci správního řízení Úřad stíhal za porušení článku 101 odst. 1 SFEU a též ve výroku I. část 1) napadeného rozhodnutí přímo deklaroval porušení zákazu stanoveného v článku 101 odst. 1 SFEU. Jak již účastníkovi řízení částečně objasnil v přípise místopředseda Úřadu krátce po zahájení správního řízení,[132] postup Úřadu byl rovněž konzultován s Komisí a byl v souladu s Nařízením 1/2003. Dále je třeba doplnit, že Komise pro sebe tento případ v průběhu správního řízení neatrahovala, Úřadu tedy nic nebránilo správní řízení vést. Úřad tak rozhodoval o jednočinném souběhu dvou správních deliktů - národního a unijního. Nebyl však v tomto ohledu vázán rozhodnutími jiných soutěžních orgánů EU (která zahrnují i přijetí závazků v jiných členských státech EU, jak bylo uvedeno výše), neboť tato nebyla pro správní řízení vedené Úřadem směrodatná, a to zejména z důvodu odlišnosti relevantních trhů a možných dopadů této protisoutěžní praktiky na jiné národní trhy.
180. Z výše uvedeného dále vyplývá, že nelze ani souhlasit s tvrzením účastníka řízení, že Úřad porušil povinnost spolupráce v rámci EU. Jak naopak vyplývá ze správního řízení, Úřad nepostupoval v rozporu s harmonizovanou aplikací práva na ochranu hospodářské soutěže, o čemž svědčí i skutečnost, že se aktivně podílel a spolupracoval v rámci monitorovací skupiny ECN, která byla zaměřena primárně na srovnání soutěžního prostředí před a po přechodu společnosti Booking.com z široké na zúženou paritu. Právě i kvůli výsledkům šetření Komise a Úřadu provedeného v rámci této monitorovací skupiny, pak Úřad dospěl k závěru, že nelze spolehlivě prokázat, že by ostatní dohody s výjimkou dohody o široké paritě vedly nebo mohly vést k narušení hospodářské soutěže na relevantních trzích, a tudíž, že by představovaly zakázané dohody ve smyslu § 3 odst. 1 ZOHS a článku 101 odst. 1 SFEU.[133]
Přezkum uložené sankce
181. Na závěr tohoto rozhodnutí se v rámci přezkumu ex offo ještě stručně pozastavím u sankce, resp. zda pokuta ve výši 8 336 000 Kč uložená účastníkovi řízení byla přiměřená a zákonná. Samotný účastník řízení k sankci nevznesl žádnou námitku.
182. Prvostupňový orgán se odůvodněním výše pokuty zabýval v bodech 247 – 269 napadeného rozhodnutí. S postupem prvostupňového orgánu se v zásadě ztotožňuji, na tomto místě však pro vyloučení nejasností upřesním, případně doplním argumentaci prvostupňového orgánu týkající se uložené pokuty (např. přesné hodnoty, ze kterých Úřad vycházel).
183. Předně, při stanovení konkrétní výše pokuty Úřad vycházel ze zákonem stanovených kritérií,[134] respektuje přitom základní zásady správního trestání, a to zejména, že pokuta by měla plnit funkci represivní i preventivní a pro účastníka řízení tak znamenat citelný zásah do jeho materiální sféry. Dále Úřad přiměřeně vycházel z pravidel zakotvených v Zásadách postupu Úřadu při stanovování pokut (dále též „Zásady stanovování pokut“)[135] účinných do 23. 4. 2018.[136]
184. Pokuta byla uložena na základě § 22a odst. 1 písm. b) a odst. 2 ZOHS ve spojení s § 21h odst. 5 ZOHS a to z důvodu, že dohoda o široké paritě uzavíraná a plněná účastníkem řízení představovala zakázanou dohodou ve smyslu § 3 odst. 1 ZOHS, ale rovněž ve smyslu článku 101 odst. 1 SFEU. Horní hranice pro uložení pokuty tak představovala 10 000 000 Kč nebo 10 % z čistého obratu účastníka dosaženého za poslední ukončené účetní období. V souladu s judikaturou byl tímto posledním ukončeným účetním období rok 2017. Úřad proto vycházel z čistého obratu účastníka řízení za tento rok, který činil […obchodní tajemství…] EUR, což je v přepočtu na českou měnu cca […obchodní tajemství…] Kč.[137]
185. Při stanovení základní částky pokutypak Úřad vycházel z bodu 18. Zásad stanovování pokut, kde je uvedeno, že „základní částka pokuty reflektuje obrat dosažený konkrétním soutěžitelem z prodeje zboží či služeb, jichž se narušení soutěže přímo nebo nepřímo týká, a to na vymezeném relevantním trhu (dále též „hodnota prodejů“), typovou závažnost protisoutěžního jednání a délku protisoutěžního jednání.“ Úřad přitom vycházel z hodnoty prodejů účastníka řízení za rok 2014, neboť se jednalo o poslední ukončené účetní období, v němž se účastník řízení dopouštěl protisoutěžního jednání. Ze spisového materiálu vyplývá, že tato hodnota činila […obchodní tajemství…] EUR[138], což je v přepočtu na českou měnu cca […obchodní tajemství…] Kč.[139]
186. Stanovení výše pokuty pak Úřad provedl v několika krocích: nejprve zvážil závažnost protiprávního jednání (a to jak typovou, tak individuální závažnost jednání), ve které dále zohlednil délku protiprávního jednání; dále vyhodnotil existenci polehčujících a přitěžujících okolností a konečně, vzhledem k tomu, že se v dané věci jednalo o jednočinný souběh dvou deliktů (národního a unijního), Úřad aplikoval trestněprávní zásadu absorpce, vycházeje dále ze správního uvážení s využitím obecných zákonných východisek a ustálené judikatury správních soudů.
187. Pokud jde o typovou závažnost, tak vzhledem k právní kvalifikaci zakázané dohody jako vertikální výsledkové dohody Úřad typově tuto dohodu považoval za méně závažné porušení SFEU.[140] S ohledem na konkrétní dopady tohoto porušení následně stanovil základní částku pokuty ve výši […obchodní tajemství…] % jeho obratu na relevantním trhu on-line rezervace ubytování v České republice v roce 2014, což činí 4 234 428 Kč.
188. K určení typové závažnosti předmětné praktiky aplikace širokých paritních ustanovení je třeba dodat, že Úřad se doposud obdobným případem nezabýval. Zásady stanovování pokut obecně rozlišují 3 základní kategorie protisoutěžního jednání lišící se svou nebezpečností pro hospodářskou soutěž, a to velmi závažné, závažné a méně závažné delikty. Zatímco velmi závažné delikty podle předmětné metodiky dopadají pouze na horizontální dohody, za závažné a méně závažné delikty již lze považovat i vertikální dohody. Bod 23 Zásad stanovování pokut pak uvádí, že za závažné delikty považuje Úřad vertikální dohody o určení cen pro další prodej a vertikální dohody o rozdělení trhu. Jedná se tak de facto o tzv. cílové dohody. Bod 24 Zásad stanovování pokut pak stanovuje, že za méně závažné delikty Úřad považuje jiné vertikální dohody menšího významu s omezeným vlivem na spotřebitele, které zasahují pouze malou část trhu. Ačkoliv se v daném případě vzhledem k postavení účastníka řízení na trhu (viz výše) jednalo o významný negativní dopad na trh, i přesto Úřad tuto praktiku zařadil do kategorie méně závažných deliktů. Jelikož se nejednalo o typ cílové dohody, lze s tímto postupem v zásadě souhlasit. Úřad následně postupoval i v souladu s bodem 29 Zásad stanovování pokut, který stanovuje, že výchozí podíl pokuty se v případě méně závažných deliktů určí do výše 0,5 % hodnoty prodejů.
189. Úřad dále stanovil koeficient času, který byl posuzován v rámci kritéria závažnosti a který v sobě odráží délku trvání protiprávního jednání. Účastník řízení přitom dohodu o široké paritě aplikoval od roku 2009 do roku 2015 (jedná se tak o 6 let a 2 měsíce). Koeficient času byl tak stanoven hodnotou 2,14, přičemž základní částka pokuty po zohlednění časového hlediska činila 9 061 676 Kč.
190. Ani zde se Úřad nijak neodchýlil od Zásad stanovování pokut, které se zabývají i časovým hlediskem deliktů.[141] Obdobně jako v případě závažnosti přitom tyto Zásady v závislosti na délce protisoutěžního trvání rozlišují tři kategorie deliktů, a to jednání krátkodobá (méně než 1 rok), střednědobá (1 rok až 10 let) a dlouhodobá (více než 10 let). Koeficient času, který se promítne do výpočtu základní částky pokuty tak, že se jím vynásobí výchozí podíl pokuty, se stanoví úměrně k délce trvání délky v hodnotě 1 až 3, přičemž koeficient je roven 1 v případech krátkodobého jednání a roven 3 v případech dlouhodobého jednání. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že delikt účastníka řízení představuje střednědobé protisoutěžní jednání a koeficient 2,14 je zcela přiměřený jeho délce.
191. Pokud se jedná o individuální závažnost jednání, Úřad zvážil specifika daného případu a posoudil, zda účastníkovi řízení svědčí nějaké přitěžující či polehčující okolnosti. Shledal přitom pouze jednu polehčující okolnost a to skutečnost, že účastník řízení ještě před zahájením správního řízení přestal s protisoutěžním jednáním. Na základě této skutečnosti tak Úřad snížil základní částku pokuty o 20 %. Výsledná částka pokuty (po zaokrouhlení na celé tisíce Kč dolů) za nejzávažnější delikt tak činila 7 249 000 Kč.
192. Ani k tomuto kroku nemám žádné výhrady. Úřad respektoval jednak bod 20 Zásad stanovování pokut, podle kterého „posouzení závažnosti bude Úřadem prováděno případ od případu pro všechny typy protisoutěžního jednání, neboť při hodnocení závažnosti jednání musí Úřad přihlížet ke značnému počtu skutečností, jejichž povaha a význam se mění podle druhu daného jednání a jeho zvláštních okolností.“ Rovněž Úřad jednal v souladu s body 33 a 34 Zásad stanovování pokut, ve kterých je uveden demonstrativní výčet jednotlivých relevantních přitěžujících a polehčujících skutečností. Individualizace sankce byla přitom zcela na místě, neboť jedině sankce, která reaguje na všechna specifika věci, může být sankcí spravedlivou.[142]
193. Následně ještě Úřad aplikoval absorpční zásadu, kdy za národní delikt, který byl spáchán v jednočinném souběhu s unijním deliktem, který byl vyhodnocen jako závažnější s ohledem na jeho vliv na obchod mezi členskými státy, navýšil základní částku pokuty o 15 %.
194. Při aplikaci zásady absorpce měl Úřad vycházet ze správního uvážení s využitím zákonných a judikatorních východisek[143], a to s ohledem na skutečnost, že při tvorbě Zásad stanovování pokut nebylo na tuto zásadu, resp. na specifika ukládání správní sankce za souběh správních deliktů, pamatováno a žádná konkrétní pravidla z textu této metodiky nevyplývají.[144] K tomu však připomínám, že způsob, jakým prvostupňový orgán zohlední fakt spáchání více deliktů, je zcela na jeho správním uvážení, avšak musí jít o postup, který vede k určení odpovídající a svoji funkci plnící sankci v daném konkrétním případě. Nelze proto mechanicky za každý další delikt např. přitížit o 10 %, 15 % nebo 20 % a vytlačit tak správní uvážení. Prvostupňový orgán tak musí vždy brát do úvahy všechny relevantní okolnosti případu, např. zda šlo o jednočinný a vícečinný souběh, počet dalších deliktů a jejich závažnost, poměr závažnosti (význam deliktem narušeného chráněného zájmu) primárního deliktu a deliktů ostatních, apod. neztráceje však ze zřetele účel trestu z hlediska individuální a generální prevence. Domnívám se, že prvostupňový orgán při aplikaci zásady absorpce daná kritéria naplnil a nepochybil, když za druhý delikt přitížil o 15 %.
195. Po přitížení za absorpci tak výsledná výše pokuty činila 8 336 000 Kč. Po stanovení finální částky pokuty prvostupňový orgán neopomněl ověřit, zdali výsledná výše pokuty naplňuje korektiv zákonného maxima 10 % z celkové čistého obratu dosaženého soutěžitelem za poslední ukončené účetní období. Pro posouzení možné likvidačnosti pokuty rovněž přihlédl k aktuální majetkové a finanční situaci účastníka řízení. Dospěl přitom k závěru, že uložená pokuta odpovídá zákonnému korektivu ve smyslu § 22a odst. 2 ZOHS a pokuta rovněž není pro účastníka řízení likvidační.
196. S touto argumentací se zcela ztotožňuji. Jak vyplývá z výše uvedeného, prvostupňový orgán postupoval v souladu se všemi zákonnými a judikatorními východisky, která je třeba při ukládání pokut ve správním trestání aplikovat a respektovat. Tato obecná východiska a postupy Úřadu při uložení pokut tedy obstojí. Stejně tak jako výsledná výše pokuty, která byla uložena při té nejspodnější hranici zákonné sazby a nejedná se tak o velký zásah do majetkové sféry účastníka řízení, nepředstavuje ani 0,1 % z jeho celkového čistého obratu za poslední ukončení účetní období.
V. Závěr
197. Na základě výše uvedených skutečností shrnuji své závěry. V první řadě konstatuji, že se prvostupňový orgán v napadeném rozhodnutí zabýval otázkou vymezení relevantního trhu dostatečně detailně a přezkoumatelným způsobem dospěl ke správným závěrům, přičemž jako vzájemně zastupitelný distribuční kanál s OTAs shledal pouze tzv. P2P platformy.
198. Prvostupňový orgán rovněž dostatečně zdokumentoval jím provedené dotazníkové šetření, které považuji za dostatečné a závěry v něm uvedené, podpořené rovněž průzkumem zprostředkovaným AHR, který dospěl k obdobným výsledkům, tak dokládají materiální stránku vertikální zakázané dohody, resp. narušení hospodářské soutěže na Úřadem vymezených relevantních trzích.
199. Rovněž není možné souhlasit s argumentací účastníka řízení ohledně jeho údajné nedostačující tržní síly s odkazem na trend multi-homingu provozovaný ubytovacími zařízeními i spotřebiteli. Ve správním řízení bylo prokázáno, že účastník řízení představuje pro naprostou většinu ubytovacích zařízení jednoho z nejvýznamnějších partnerů, a toto silné postavení účastníka řízení na relevantním trhu umožňovalo zakotvit ve smluvních vztazích paritní ustanovení a omezit tak možnosti ubytovacích zařízení nakládat s cenami a ubytovacími kapacitami podle své svobodné vůle.
200. Mám rovněž za prokázané, že ustanoveními o široké paritě omezil účastník řízení cenovou soutěž a negativně tak ovlivnil vstup nových soutěžitelů na trh. Nemohl jsem se ani ztotožnit s námitkami účastníka řízení týkajícími se obavy z free-ridingu po zrušení ustanovení o široké paritě. V případě široké parity se riziko free-ridingu nezdá pravděpodobné a ani účastník řízení nevznesl kromě velmi obecných námitek žádné konkrétní argumenty, které by riziko free-ridingu podpořily.
201. Je rovněž zřejmé, že zakázané dohody, které účastník řízení uzavíral a plnil s poskytovateli krátkodobých ubytovacích služeb, nepředstavují bagatelní dohody, resp. dohody de minimis, ani není možno aplikovat vertikální blokovou výjimku podle Nařízení 330/2010, a to z důvodu, že tržní podíl účastníka řízení na relevantním trhu, výrazně převyšuje prahové hodnoty, tj. 15 % pro dohody de minimis a 30 % pro vertikální blokovou výjimku. I při posouzení aplikace § 3 odst. 4 ZOHS, resp. čl. 101 odst. 3 SFEU na dohody uzavírané účastníkem řízení jsem dospěl k závěru, že nedošlo ke kumulativnímu naplnění všech podmínek pro uplatnění ex lege výjimky ze zákazu dohod.
202. Nic také nenasvědčuje tomu, že by postupem Úřadu došlo k porušení legitimního očekávání účastníka řízení. Úřad nepostupoval v rozporu s harmonizovanou aplikací práva na ochranu hospodářské soutěže, o čemž svědčí i skutečnost, že se aktivně podílel a spolupracoval v rámci monitorovací skupiny ECN, která byla zaměřena primárně na srovnání soutěžního prostředí před a po přechodu společnosti Booking.com z široké na zúženou paritu.
203. Při stanovení výše pokuty postupoval prvostupňový orgán v souladu se všemi zákonnými a judikatorními východisky, která je třeba při ukládání pokut ve správním trestání aplikovat a respektovat.
204. S ohledem na výše uvedené jsem tedy napadené rozhodnutí podle § 90 odst. 5 správního řádu potvrdil a podaný rozklad zamítl.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 183/2017 Sb., ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona, dále odvolat.
Ing. Petr Rafaj
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží:
Vážený pan
Dr. Radan Kubr, advokát
PRK Partners s.r.o. advokátní kancelář
Jáchymova 26/2
110 00 Praha 1
Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Pod tímto pojmem se přitom rozumí široké spektrum ubytování (např. hotely, motely, penziony, apartmánové domy a podobně) dostupné na rezervačních portálech. Pro zjednodušení je tak v textu rozhodnutí používán termín „ubytovací zařízení“.
[2] Dále v textu je zkratka „ZOHS“ užívána obecně pro zákon č. 143/2001 Sb. V případě, že je třeba odlišit jednotlivá znění od sebe, používám pro znění zákona zkratku „ZOHS“ včetně uvedení čísla dané novely (viz dále).
[3] Rozklad i jeho doplnění bude v textu dále souhrnně označováno jako „rozklad“.
[4] Pozn. předsedy Úřadu: Jedná se o evropskou konfederaci zastřešující asociace hotelů, restaurací a kaváren v Evropě.
[5] Pozn. předsedy Úřadu: český název je Evropská soutěžní síť.
[6] Dnes Soudní dvůr Evropské unie.
[7] Srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 512/05 ze dne 2. 2. 2006, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1556/2004 ze dne 15. 12. 2004 a rozsudek NSS sp. zn. 1 Azs 55/2006 ze dne 25. 7. 2007.
[8] Nově se pod pojmem „přestupek“ rozumí rovněž správní delikty právnických osob a podnikajících fyzických osob. Srov. § 112 odst. 1 věta první přestupkového zákona.
[9] Zákon č. 293/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 135/2016 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zadávání veřejných zakázek. Tento zákon nabyl účinnosti 19. 10. 2016, s výjimkou ustanovení § 22a odst. 4 až 6, § 22b odst. 2 a § 22ba odst. 3, která nabyla účinnosti dnem nabytí účinnosti zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, tj. dne 1. 10. 2016.
[10] Zákon č. 183/2017 Sb. ze dne 9. 6. 2017, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákona o některých přestupcích. Tento zákon nabyl účinnosti 1. 7. 2017, s výjimkou ustanovení části sto dvacáté šesté čl. CXXVIII, která nabyla účinnosti 1. 8. 2017 a části třicáté páté čl. XXXV, čl. CLXXXVII bodů 5 a 8 a čl. CCXXIII, které nabyly účinnosti 1. 1. 2018.
[11] Zákon č. 262/2017 Sb., o náhradě škody v oblasti hospodářské soutěže a o změně zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o náhradě škody v oblasti hospodářské soutěže). Tento zákon nabyl účinnosti dne 1. 9. 2017.
[12] S výjimkou novely provedené zákonem č. 293/2016 Sb., jejíž přechodná ustanovení stanovují, že se započatá řízení dokončí podle dosavadních právních předpisů.
[13] Srov. zejména rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 9/2003-90 ze dne 13. 5. 2004, podle kterého „v souladu s principem právní jistoty má každý adresát právní normy právo očekávat, že řešení, která zákonodárce zvolí, jsou racionální a směřují k funkčnímu uspořádání společenských vztahů, a nikoliv naopak. Jestliže zákonodárce z nejrůznějších důvodů zvolí řešení jiné, musí je tím spíše přesně, jasně, určitě a srozumitelně vyjádřit v právních předpisech, jimiž jsou právní normy komunikovány svým adresátům. Neučiní-li tak, je zcela na místě dát přednost takovému výkladu, který je rozumný a odpovídá přirozenému smyslu pro spravedlnost.“
[14] Viz důvodová zpráva k zákonu č. 183/2017 Sb. K části sto dvanácté – změna zákona o ochraně hospodářské soutěže.
[15] Srov. § 21c, § 21c ZOHS, v účinném znění.
[16] Zákon č. 243/2016 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím celního zákona.
[17] Zákon č. 298/2016 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
[18] Zákon č. 225/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
[19] Zákon č. 176/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.
[20] Viz důvodovou zpráva k zákonu č. 183/2017 Sb. K části sto padesáté deváté – změna správního řádu.
[21] Ústavní zakotvení této zásady nalezneme v čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené Usnesením Předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., jako součást ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého platí, že: „Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější.“
[22] Srov. dále rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 7/2008-55 ze dne 4. 12. 2008.
[23] Srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 192/05 ze dne 11. 7. 2007.
[24] Srov. blíže rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Afs 3/2012-131 ze dne 20. 12. 2013; rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 8 Afs 17/2007-100 ze dne 23. 10. 2008.
[25] Srov. nález Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2001, sp. zn. IV. ÚS 158/2000.
[26] Srov. dále rozhodovací praxi Úřadu, např. rozhodnutí předsedy Úřadu ve věci RWE Supply & Trading CZ, a. s., ze dne 21. 8. 2015, č. j. ÚOHS-R15/2015/HS-24337/2015/310.
[27] K aplikaci trestněprávních norem na řízení o správních deliktech srov. blíže konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. rozsudek ze dne 27. 10. 2004, č. j. 6 A 126/2002-27 nebo rozsudek ze dne 21. 3. 2012, č. j. 5 Afs 68/2011-99.
[28] Srov. blíže rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2013, č. j. 7 As 79/2012-54; ze dne 29. 8. 2013, č. j. 7 As 182/2012-58; ze dne 19. 2. 2014, č. j. 1 Afs 88/2013-66.
[29] Srov. např. rozsudek Tribunálu ze dne 10. 3. 1992 v případu T-68/89 Societa Italiano Vetro (SIV) v Commission (Italian Flat Glass): „The Court considers, on the contrary, that the appropriate definition of the market in question is a necessary precondition of any judgment concerning allegedly anti-competitive behaviour.“
[30] Převzato z Bellamy & Child. European community law od competition. 6. vydání. Oxford New York: Oxford university press, 2008, str. 244.
[31] Toto Sdělení v bodě 2 uvádí: „Definice trhu je nástrojem pro stanovení a vymezení hranic hospodářské soutěže mezi podniky. Slouží ke stanovení rámce, v rámci něhož Komise uplatňuje politiku hospodářské soutěže. Hlavním záměrem definice trhu je systematicky zjišťovat konkurenční omezování, jimž zúčastněné podniky čelí. Cílem definice trhu, jak pokud jde o výrobkový trh, tak o zeměpisný trh, je zjistit skutečné soutěžitele dotyčných podniků, kteří mohou omezovat chování uvedených podniků a bránit jim, aby se chovaly svobodně, aniž by byly podrobeny účinnému konkurenčnímu tlaku.“
[32] Viz Kindl, J., Munková J.: Zákon o ochraně hospodářské soutěže. Komentář. 3., přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, str. 63.
[33] Viz JONES, A. SUFRIN, B. EU Competition Law. 6. vydání. Oxford: Oxford university press, 2016, str. 56.
[34] Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2013, č. j. 2 Afs 82/2012–134: „Posuzování relevantního trhu v soutěžním právu obvykle probíhá na základě zjištění podstatných dat a informací včetně užití kvantitativních technik (odhadů a analýz). Informace o spotřebitelských reakcích pak mohou plynout jak ze spotřebitelského průzkumu, tak i z analýz objektivně podchyceného chování a z kvalifikované úvahy o kritériích, která spotřebitelské chování ovlivňují.“
[35] Viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2012, č. j. 62 Ca 22/2007-2067.
[36] Tamtéž.
[37] Tamtéž.
[38] Viz JONES, A. SUFRIN, B. EU Competition Law. op. cit. str. 56.
[39] Podrobně viz body 121 až 128 napadeného rozhodnutí.
[40] Podrobně viz body 129 až 138 napadeného rozhodnutí.
[41]Srov. blíže body 107 až 120 napadeného rozhodnutí.
[42] Tyto platformy bývají též nazývány jako „sdílené ubytování“.
[43] V zahraniční odborné literatuře je tento trh označován jako „two-sided market“.
[44] Multi-homing je protipólem tzv. single-homingu, kdy zákaznici používají pouze jednu platformu.
[45] Požadavek posoudit obě strany dvoustranného trhu při definování relevantního trhu vznáší i odborná literatura. Srov. např. Filistrucchi, L., Geradin, D., van Damme, E., Affeldt, P. Market definition in two-sided markets: theory and practice. In Journal of Competition Law and Economics, Volume 10, Number 2, March 2013: „In two-sided markets, competition authorities should take into account both sides of the market when defining the relevant market, even if the case of two-sided non-transaction markets, when they should define two interrelated markets.“
[46] Cestovní agentury jsou pak subjekty, které zprostředkují prodej těchto zájezdů cestovních kanceláří konečným spotřebitelům.
[47] Podle zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, je zájezd soubor alespoň dvou různých typů služeb cestovního ruchu (doprava, ubytování, nájem automobilu nebo jiná služba cestovního ruchu) pro účely téže cesty nebo pobytu, je-li nabízen jediným podnikatelem nebo jsou tyto služby nabízeny za celkovou cenu či zakoupeny na jediném prodejním místě.
[48] Srov. European Hotel Distribution Study ze dne 18. 5. 2018. Dostupné na: https://www.hotrec.eu/wp-content/customer-area/storage/2a67daccb0e9486218e1a53b48494ab8/European-hotel-distribution-study-final-results-revsl18.pdf.
[49] Viz č. l. 1176 správního spisu.
[50] Distribuce prostřednictvím cestovních kanceláří a agentur je určena pouze pro specifické kategorie ubytovacích zařízení (např. hotely, které se nacházejí v turisticky atraktivních lokalitách).
[51] Detailnější popis a fungování globálních distribučních systémů nalezneme např. v rozhodnutí Komise ze dne 21. 8. 2007 ve věci Travelport/Worldspan, Case No COMP/M.4523, body 9-59.
[52] Srov. rozhodnutí Komise ze dne 21. 8. 2007 ve věci Travelport/Worldspan, Case No COMP/M.4523.
[53] Srov. v rozhodnutí Komise ze dne 21. 8. 2007 ve věci Travelport/Worldspan, Case No COMP/M.4523, body 31-32.
[54] Viz rozhodnutí Bundeskartellamt č. j. B 9-66/10 ze dne 20. 12. 2013 ve věci HRS-Hotel Reservation Service Robert Ragge GmbH, dostupné v anglické verzi na: https://www.bundeskartellamt.de/SharedDocs/Entscheidung/EN/Entscheidungen/Kartellverbot/B9-66-10.pdf%3F__blob%3DpublicationFile%26v%3D3.
[55] Toto rozhodnutí bylo později aprobováno soudem. Srov. Düsseldorf Higher Regional Court, 9. 1. 2015, VI-Kart 1/14 (V) – HRS.
[56] Srov. rozhodnutí Bundeskartellamt č. j. B 9-121/13 ze dne 22. 12. 2015 ve věci Booking.com B.V. a Booking.com (Deutschland) GmbH, dostupné v anglické verzi na: https://www.bundeskartellamt.de/SharedDocs/Entscheidung/EN/Entscheidungen/Kartellverbot/B9-121-13.pdf?__blob=publicationFile&v=2. Německý soutěžní úřad zde k relevantnímu trhu mimo jiné uvedl: „The relevant product market is – as in the case of HRS – the market for intermediary services of the hotel portals (“hotel portal market”), which includes the service bundle of “search, compare and book” that is convenientfor hotel customers. In geographic terms, the market must be defined as Germany-wide. The relevant market does not include, for instance, the hotels’ own websites, specialized portals that do not offer this bundle, online travel agencies, tour operator portals or metasearch engines. The Higher Regional Court of Düsseldorf has ultimately also confirmed the definitions of both the product and geographic market which the Bundeskartellamt had come up with in the context of the HRS case.“
[57] Srov. rozhodnutí č.j. 596/2013 ze dne 15. 4. 2015 ve věci Bookingdotcom Sverige AB a Booking.com B.V., dostupné v anglické verzi na: http://www.konkurrensverket.se/globalassets/english/news/13_596_bookingdotcom_eng.pdf. Švédský soutěžní úřad zde k relevantnímu trhu mimo jiné uvedl: „The relevant market is the market for the provision of online travel agency services with the respect to hotels located in Sweden. According to the Competition Authority this covers only such online travel agency services that enable booking directly on the platform.“
[58] Srov. rozhodnutí ze dne 19. 10. 2015 ve věci Booking.com B.V., HRS-Hotel Reservation Service Robert Ragge GmbH a Expedia, Inc., dostupné v anglické verzi na: https://www.weko.admin.ch/weko/en/home/latest-news/latest-decisions.html. Švýcarský soutěžní úřad zde mimo jiné uvedl: „The relevant product market is therefore the intermediation of bookings by online-booking platforms between hotels and customers.“
[59] Ostatně jedním z cílů soutěžního práva je právě blaho spotřebitele. Srov. např. Petr, M. Vztah českého a unijního soutěžního práva. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 1-8 nebo Munková, J., Svoboda, P., Kindl, J., Soutěžní právo. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 32-35.
[60] Srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2013, č. j. 2 Afs 82/2012-134, kde soud uvedl: „Krajskému soudu lze přisvědčit i v názoru, že pro věcné vymezení je podstatné zkoumání shody, srovnatelnosti, či zastupitelnosti zboží z hlediska konečného spotřebitele, a to v daném čase. Relevantním zbožím doktrína rozumí výrobky nebo služby, které jsou ze strany spotřebitelů považovány za zaměnitelné nebo substituovatelné z hlediska jejich vlastností, ceny a využití; částečná zastupitelnost ovšem shodu v relevantním trhu vylučuje.“
[61] Německý soutěžní úřad v rozhodnutí ve věci HRS k tomu uvedl: „Online travel agencies do not belong to the same product market as hotel portals. They target a different category of customers, overlapping only slightly with that of the hotel portals, and hence operate on another level of the distribution chain. With its comprehensive range of services, including lastminute travel products, package tours and holiday apartments as well as flights, railway tickets and hire cars, the service offered by online travel agencies, such as Opodo,127 primarily addresses holiday travellers but not individuals who initially only wish to book a hotel room. Unlike hotel portals, they do not have contractual ties with a large number of hotels, but sell hotel rooms of other portals or of wholesalers. Accordingly, online travel agencies do not receive a fee for the sale of hotel rooms from the hotels, but from other portals and wholesalers.“
[62]Další šetření Úřadu a Komise, která probíhala v průběhu správního řízení, již byla zaměřena na dopady dohody o zúžené paritě, proto byla pro posouzení dopadů dohody o široké paritě v tomto ohledu irelevantní.
[63]Srov. webové stránky AHR, dostupné na: https://www.ahrcr.cz/
[64] Blíže viz http://www.hotrec.eu.
[65] Viz protokol o ústním jednání ze dne 3. 12. 2014, č. l. 1486-1505 správního spisu.
[66] Viz č. l. 1749-1757 správního spisu.
[67] Výstupy z daného šetření AHR Úřadu zaslala přípisem ze dne 25. 6. 2015, č. l. 8026 – 8039 správního spisu.
[68] Srov. výsledky šetření týkající se paritních ustanovení na č. l. 12053-12058 správního spisu.
[69] Srov. body 70-83 napadeného rozhodnutí.
[70] Srov. např. žádosti o poskytnutí informací a podkladů adresované na společnost Bohemia Properties a.s., která provozuje Hotel Duo v Praze a Hotel Růže a Hotel Old Inn v Českém Krumlově, č. l. 715-716 správního spisu nebo na podnikající fyzickou osobu Viliam Sivek – SIVEK HOTELS, který v Praze provozuje 5 hotelů, a to konkrétně Hotel Harmony, Hotel William, Hotel Melantrich, Hotel Kampa – Stará zbrojnice a Hotel Selský dvůr.
[71] Srov. č. l. 1470-1485 správního spisu.
[72] V tomto ohledu je třeba odlišovat subjekty, které Úřad oslovil a jednotlivá ubytovací zařízení, neboť např. jeden subjekt mohl provozovat více ubytovacích zařízení. Názorně ilustrovat to lze např. u hotelových řetězců, které provozují řadu ubytovacích zařízení po celé České republice.
[73] Tato otázka zněla: „Sdělte, zda je ze strany internetových rezervačních portálů vyžadováno dodržování cenové parity, pokud ano, uveďte: i. zda je cenová parita z Vaší strany dodržována popř. v jakých případech a z jakého důvodu tomu tak není; ii. zda v případě, že cenová parita není dodržována, hrozí ze strany internetových rezervačních portálů jakýkoli postih; pokud ano, uveďte jaký, včetně uvedení konkrétní formy takového postihu, a předmětné ve vztahu ke konkrétnímu internetovému rezervačnímu portálu doložte; iii. zda je dodržováním cenové parity podmiňováno nějaké další plnění, příp. jaké; uvedené doložte; iv. zda a do jaké míry jste požadavkem na dodržování cenové parity omezováni ve své cenové politice/ve stanovení koncové ceny ubytovacích kapacit; v. jaký vliv má závazek dodržování cenové parity na uzavírání smluv o distribuci ubytovacích kapacit s cestovními kancelářemi, cestovními agenturami a popř. dalšími tzv. offline distribučními kanály.“
[74] Viz č. l. 6545-6546 správního spisu.
[75] Toto ustanovení bylo v různých modifikacích obsaženo ve všech všeobecných dodacích podmínkách účinných v rozhodné době aplikace dohody o široké paritě, tedy od 1. 5. 2009 do 30. 6. 2015.
[76] Viz č. l. 4320-4351 správního spisu.
[77] Viz č. l. 3938-3947 správního spisu.
[78] Viz bod 218 napadeného rozhodnutí.
[79] Srov. tabulku na č. l. 12024-12025 správního spisu.
[80] K principům aplikace blokové výjimky srov. dále body 146-157 tohoto rozhodnutí.
[81] Účastník řízení uvádí, že společnost Booking.com vyvíjí širokou škálu aktivit, které pomáhají jeho ubytovacím partnerům zasáhnout co nejvíce zákazníků, a to například marketingové aktivity, překlad webových stránek až do 43 jazyků, recenze, zákaznický servis 24x7x365, umožnění plateb. Pro cestovatele resp. spotřebitele nabízí společnost Booking.com velmi uživatelsky příjemnou a praktickou webovou stránku a významně a průběžně investuje do inovací, aby uspokojila poptávku spotřebitelů.
[82] Srov. The Competitive Landscape of Online Platforms. JRC Digital Economy Working Paper 2017-04. Dostupné na: https://ec.europa.eu/jrc/sites/jrcsh/files/jrc106299.pdf.
[83] Srov. č. l. 12024 – 12025 správního spisu.
[84] Srov. č. l. 12053 – 12058 správního spisu.
[85] Srov. González-Díaz, F.E., Bennett, M. The law and economics of most-favoured nation clauses. In Competition Law & Policy Debate, Volume 1, Number 3, August 2015, pp. 26-42. Dostupné na:
http://awa2016.concurrences.com/IMG/pdf/the_law_and_economics_of_most-favoured_nation_clauses.pdf.
[86] Viz č. l. 12024 – 12025 správního spisu.
[87] Srov. body 55-82 tohoto rozhodnutí.
[88] Srov. OECD Definion Brand competition. Dostupné na: https://stats.oecd.org/glossary/detail.asp?ID=3153.
[89] Srov. Colonna, K.: Recognizing the importance of intrabrand competition in high technology markets: The problem with large retailors & vertical territorial restaraints. In Journal of law, Technology& The Internet, 2013, Volume 4, No. 2. Dostupné na: https://scholarlycommons.law.case.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1007&context=jolti.
[90] Srov. Ezrachi, A. The competitive effects of parity clauses on online commerce. In European Competition Journal, 2015, Volume 11, Issue 2-3, pp 488-519. Dostupné na: https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/17441056.2016.1148870.
[91] Srov. González-Díaz, F.E., Bennett, M. The law and economics of most-favoured nation clauses. In Competition Law & Policy Debate, Volume 1, Number 3, August 2015, pp. 26-42. Dostupné na:
http://awa2016.concurrences.com/IMG/pdf/the_law_and_economics_of_most-favoured_nation_clauses.pdf.
[92] Srov. Klopack, B., Pierri, N.: Vertical contracting and price parity agreements: evidence from hotels in Europe. 2016. Dostupné na: https://docplayer.net/139813950-Vertical-contracting-and-price-parity-agreements-evidence-from-hotels-in-europe.html.
[93] Srov. č. l. 12111 správního spisu.
[94] Srov. rozhodnutí č. j. 596/2013 ze dne 15. 4. 2015 ve věci Bookingdotcom Sverige AB a Booking.com B.V.
[95] Německý soutěžní úřad ve svém rozhodnutí č. j. B 9 – 121/13 ze dne 22. 12. 2015 ve věci Booking.com B.V. a Booking.com (Deutschland) GmbH, přitom nebyl přesvědčen ani o tom, že by zákaz zúžené parity vedl k free-ridingu.
[96] Srov. rozhodnutí ze dne 19. 10. 2015 ve věci Booking.com B.V., HRS-Hotel Reservation Service Robert Ragge GmbH a Expedia, Inc. Švýcarský úřad ohledně problému možného free-ridingu rovněž mimo jiné v bodech 373 a 393 uvedl:
„Finally, it can be noted, that most probably in all domains of (online-) distribution of ser-vices and goods, even if prices differ between intermediaries, these intermediaries invest in advertising as well as in improvements concerning their distribution services. Accordingly it seems, already from the outset, improbable that of all things in this domain, in which the un-dertakings do not even bear an inventory risk when providing their products and services a contractual protection against lower relative prices with respect to their competitors could be justified…In summary it can be stated that on the one hand no free-riding problem to the extent claimed by the parties exists. On the other hand there is a lack of customer and advisory services provided by online-booking platforms as well as other marketing activities which could require protection from possible free-riding. As a result the parity clauses used by the parties cannot be justified using this argument.“
[97] Podrobně viz body 195 až 197 napadeného rozhodnutí.
[98] Tento dokument je dostupný online na: https://www.uohs.cz/download.php?q=Legislativa/HS/SoftLaw/oznameni_deminimis_2018_04.pdf.
[99]Viz http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2010:102:0001:0007:CS:PDF.
[100] Srov. čl. 4 Nařízení 330/2010.
[101] Srov. čl. 5 Nařízení 330/2010.
[102]Ačkoli takto zákon po vzoru čl. 101 odst. 3 SFEU rozděluje podmínky pro automatické vynětí z kartelového zákazu pod tři písmena, lze systematicky podmínky pro aplikaci této legální výjimky rozdělit spíše na čtyři kumulativní podmínky, z nichž dvě jsou pozitivní a dvě negativní.
[103] Srov. Kindl, J., Munková J.: Zákon o ochraně hospodářské soutěže. Komentář. 3., přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 70-146.
[104] Srov. např. vyjádření účastníka řízení ze dne 13. 11. 2015, č. l. 8431-8580 správního spisu nebo vyjádření účastníka řízení ze dne 18. 1. 2016, č. l. 8862-8897 správního spisu.
[105] Viz č. l. 12096–12115 správního spisu.
[106] Viz body 245-246 napadeného rozhodnutí.
[107] Někteří zahraniční odborníci dokonce široká paritní ustanovení považují za hardcore porušení soutěžních předpisů. Zástupce německého soutěžního úřadu přitom na konferenci OECD konané v únoru 2019 v Paříži uvedl: „We have a broad consensus that wide MFNs are problematic from a competition point of view, which may justify making them a hardcore restriction in the view of some.“ Srov. Parry, J., EU competition authorities favour hard-line approach on ´wide´ MFNs – OECD Paris. 27 February 2019. In PaRR. Dostupné na: https://app.parr-global.com/intelligence/view/prime-2793027.
[108] Srov. zejm. González-Díaz, F.E., Bennett, M. The law and economics of most-favoured nation clauses. In Competition Law & Policy Debate, Volume 1, Number 3, August 2015, pp. 26-42; Ezrachi, A. The competitive effects of parity clauses on online commerce. In European Competition Journal, 2015, Volume 11, Issue 2-3, pp 488-519. Dostupné na: https://www.tandfonline.com/doi/pdf/10.1080/17441056.2016.1148870?needAccess=true; Piga, C. & Reggiani, C. & Mantovani, A. On the Economic Effects of Price Parity Clauses - What Do We Know Three Years Later? In Journal of European Competition Law & Practice, Volume 9, Issue 10, December 2018, Pages 650–654. Dostupné na: https://www.researchgate.net/publication/328107343_On_the_Economic_Effects_of_Price_Parity_Clauses_-_What_Do_We_Know_Three_Years_Later.
[109] Srov. též pasáže o vymezení relevantního trhu v tomto rozhodnutí.
[110] Srov. German authority appeals ruling backing Booking.com narrow MFN (translated) in PaRR. Dostupné na: https://app.parr-global.com/intelligence/view/prime-2862214.
[111] Jednalo se o tzv. Loi Macron, který byl přijat v srpnu 2015.
[112] Srov. Swedish appeal court backs Booking.com in price clause dispute. 10 May 2019. In PaRR. Dostupné na: https://app.parr-global.com/intelligence/view/prime-2834565.
[113] Srov. též pasáže o vymezení relevantního trhu v tomto rozhodnutí.
[114] Srov. The Federal Council: COMCO prohibits anticompetitive contract clauses by hotel booking platforms. Dostupné na: https://www.admin.ch/gov/en/start/dokumentation/medienmitteilungen.msg-id-59358.html.
[115] Srov. Swiss parliament votes to outlaw hotel price-parity clauses. 18 September 2017. In Mlex. Dostupné na: https://www.mlex.com/GlobalAntitrust/DetailView.aspx?ppo=23&cid=920529&siteid=190&rdir=1.
[116] Viz Annual Report on competition policy developments in Austria 2014-2015. Dostupné na: https://www.bwb.gv.at/fileadmin/user_upload/Englische_PDFs/Annual_Reports/Annual_Report_2014_2015_Austria.pdf.
[117] Srov. Austria/Constitutional Court/G44/2017 ua. Dostupné na: https://fra.europa.eu/en/caselaw-reference/austria-constitutional-court-g442017-ua.
[118] Viz UOKiK: Hotel online booking case – proceeding concluded. Dostupné na: https://www.uokik.gov.pl/news.php?news_id=11995.
[119] Viz Belgium the 5th country in Europe allowing for price setting freedom for hoteliers. HOTREC Press release. Dostupné na: https://www.hotrec.eu/wp-content/customer-area/storage/fbe1a334b31509a99f2f3f1a3a75daaa/D-0718-203-DM-Press-Release-Belgium-parity-clause-ban.pdf.
[120] Srov. Raus, D., Oršulová, A. Zákon o ochraně hospodářské soutěže. Komentář. 1. Vydání. Praha: Wolter Kluwer, 2014, s. 435-436.
[121] Viz č. l. 1-5 správního spisu.
[122] Viz č. l. 8237-8240 správního spisu.
[123] Srov. rozhodnutí Bundeskartellamt č. j. B 9-121/13 ze dne 22. 12. 2015 ve věci Booking.com B.V. a Booking.com (Deutschland) GmbH.
[124] Blíže k aplikaci unijního a českého soutěžního práva srov. Petr, M. Vztah českého a unijního soutěžního práva. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2018.
[125]Tento článek v odst. 2 stanovuje: „Pokud orgány pro hospodářskou soutěž členských států rozhodují o dohodách, rozhodnutích nebo jednáních podle článků 81 nebo 82 Smlouvy, které jsou již předmětem rozhodnutí Komise, nemohou rozhodnout v rozporu s rozhodnutím přijatým Komisí.“
[126]Tato povinnost vyplývá přímo z čl. 11 odst. 6 Nařízení 1/2003: „Zahájením řízení ze strany Komise za účelem přijetí rozhodnutí podle kapitoly III ztrácejí orgány pro hospodářskou soutěž členských států příslušnost používat články 81 a 82 Smlouvy. Pokud orgán pro hospodářskou soutěž členského státu již v nějakém případě jedná, Komise zahájí řízení teprve po konzultaci s tímto vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž.“
[127] Za účelem vymezení pravidel fungování ECN vydala Komise v roce 2004 sdělení, srov. Sdělení Komise o spolupráci v rámci sítě orgánů pro hospodářskou soutěž. Úřední věstník C 101/43, 27. 4. 2004 (dále též „Sdělení ECN“).
[128] Viz bod 5 Sdělení ECN.
[129] Ibid.
[130] ESD např. v případu C-119/97P ze dne 4. 3. 1999 ve věci Ufex uvedl v bodě 88 následující: „The Commission, entrusted by Article 89(1) of the EC Treaty with the task of ensuring application of the principles laid down in Articles 85 and 86, is responsible for defining and implementing the orientation of Community competition policy (Case C-234/89 Delimitis v Henninger Bräu [1991] ECR I-935, paragraph 44). In order to perform that task effectively, it is entitled to give differing degrees of priority to the complaints brought before it.“
[131] Viz čl. 11 odst. 6 Nařízení 1/2003.
[132] Viz dopis místopředsedy ze dne 9. 10. 2015, viz č. l. 8293-8294 správního spisu.
[133] Viz podrobně body 180-192 napadeného rozhodnutí.
[134] Srov. § 22b odst. 2 ZOHS.
[135] Viz Zásady postupu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže při stanovování výše pokut podle § 22 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, v platném znění publikované v dubnu 2007, dostupné na: https://www.uohs.cz/download/Legislativa/HS/SoftLaw/zasady_stanovovani_pokut.pdf.
[136] Od 24. 4. 2018 platí nová metodika Úřadu pro ukládání pokut (Postup při stanovení výše pokut ukládaných za porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže), která však byla v daném správním řízení vyloučena vzhledem k její možné aplikaci až ve správních řízeních zahájených po její účinnosti. Srov. bod 5. 3 této metodiky, dostupné na: https://www.uohs.cz/download/Legislativa/HS/CR/Metodika_pokut_2018_04.pdf.
[137] Hodnota byla přepočtena průměrným kurzem EUR/CZK za rok 2017, srov. č. l. 12 007 správního spisu.
[138] Viz č. l. 12024 správního spisu.
[139] Hodnota byla přepočtena průměrným kurzem EUR/CZK za rok 2014.
[140] Unijní delikt byl vyhodnocen jako závažnější (viz bod 256 napadeného rozhodnutí).
[141] Srov. body 25-28 a 31 Zásad stanovování pokut.
[142] Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 57/2014-41 ze dne 20. 11. 2014.
[143] Srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 29 Af 2/2016-212 ze dne 27. 3. 2018, ve kterém soud uvedl (cit.): „Zvýšení pokuty z důvodu souběhu deliktního jednání je odůvodněno závažností jednání žalobkyň, která je pochopitelně větší, dopustí-li se žalobkyně zakázaného jednání opakovaně, nehledě na to, že v obou případech trvalo zakázané jednání z hlediska časového jen několik dnů.“
[144] Nová metodika stanovování pokut (účinná od 24. 4. 2018) již na zásadu absorpce pamatuje, přičemž přitížení za každý spáchaný delikt lze až do 25 %. Srov. body 3.29 a násl. Postupu při stanovení výše pokut ukládaných za porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže, dostupné na:
https://www.uohs.cz/download/Legislativa/HS/CR/Metodika_pokut_2018_04.pdf.